Kterak naučiti………………………………………… doplněk.

Ø  proč se tak jmenuje? Přidává nějakou doplňující informaci o nějakém jméně, kterou nepotřebujeme
proto, abychom vytvořili větu, která není gramaticky (pozor, nikoliv významově) neúplná.  à Zvolili
Petra za předsedu.) O doplňující informační funkci svědčí i to, že rozvitý doplněk bývá od zbytku
věty oddělený čárkou/ čárkami.

Ø  dvojí závislost -  na přísudku (většinou, obecně na slovese) a na nějakém podstatném jméně
(resp. v platnosti podstatného jména: Po měsíci už jsem viděl nemocného chodit.).  Sloveso je buď
plnovýznamové, nebo je přísudek vyjádřen spojením spony a jména. Pozor, podstatné jméno může být
nahrazeno zájmenem, nebo vůbec nevyjádřeno (Už dlouho jsem ji neviděl tak šťastnou. Stála
rozcuchaná na zápraží své maringotky.) Toto podstatné jméno má větněčlenskou platnost podmětu nebo
předmětu.

Ø  významově vyjadřuje vlastnost nějakého jména, kterou má za nějakého děje (Tatínek přecházel
rozmrzelý po pokoji.) nebo je to vlastnost dějem získaná (Po dvou letech vysoké školy se cítil jako
ředitel vápenky.)

Ø  formální vztah ke jménu: shoda alespoň v čísle, většinou v rodě (a životnosti), někdy v pádě

Ø  větněčlenský vztah k podstatnému jménu: chová se jako přívlastek

Ø  formální vztah ke slovesu: shoda v čísle a jmenném rodě.

Ø  větněčlenský vztah vztah k přísudku: chová se jako příslovečné určení způsobu, času nebo příčiny
(důvodu),  tj.  lze ho většinou nahradit příslovcem nebo vedlejší větou příslovečnou se stejným
nebo obdobným významem.

Ø  slovnědruhově bývá vyjádřen:

·         přídavným jménem ve složeném/ dlouhém/ tvaru: (chová se jako shodný přívlastek) Brunátný
hněvem sňal hajný brokovnici z ramene a zalícil na pytláka.

·         přídavným jménem ve jmenném /krátkém/ tvaru:  Z marodky odcházel zcela zdráv.

·         trpným příčestím:  Vysílen chřipkou padl do postele po hlavě.

·         podstatným jménem (často ve spojení se spojkou jako či předložkou za): Považovali ho za
slabocha.  Jako popelářka byla úplně neschopná.

·         přechodníkovou konstrukcí: Seznav bezvýchodnost své situace, vrhl se střemhlav z útesu do
mořských vln. Královna přihnuvši si opětovně z konvice s vínem začala se smát prapodivnému
nápadníkovi své dcery.

·         je vyjádřen slovem ukazovacím zájmenem sám nebo jmenným adjektivem rád, v obou případech
ve vztahu k přísudku vyjádřeným plnovýznamovým slovesem: Maminka ráda kouřila cigarety
s velbloudem.