2016
Statutární město Brno, Archiv města Brna
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i.
jak  psát
 dějiny  velkých měst ?
Radana Červená — Tomáš Dvořák — Aleš Vyskočil
obsah
	 15	 Tomáš Dvořák — Aleš Vyskočil
Jak psát dějiny velkých měst? Syntetické zpracování městských dějin
jako teoretický a praktický problém v období informační revoluce.
Projekt Velké dějiny Brna
	 31	Ediční poznámka
Dějiny města jako koncept v současném
dějepisectví — současné projekty dějin měst
	 35	 Ferdinand Opll (Wien)
Stadtgeschichte(n) heute. Das Fallbeispiel Wien und der Versuch
einer Anleitung zu einem Idealtyp
	 51	Juraj Šedivý (Bratislava)
Moderná a postmoderná koncepcia urbánnych dejín na príklade
Bratislavy
	 73	Václav Ledvinka — Jiří Pešek (Praha)
Vědecké dějiny Prahy – idea, možnosti, skutečnost
	 85	Libor Jan (Brno)
Proporce a disproporce – problém nejen svazku o středověku Brna
	 91	 Thomas Krzenck (Leipzig)
„Dějiny a jazyk“. Jak psát dějiny Brna v němčině? Pokus po stech letech
	111	Irena Loskotová (Brno)
Dějiny města jako hypertext: Internetová encyklopedie dějin Brna
	121	Martin Pekár (Košice)
Zlomové udalosti 20. storočia v syntézach dejín vybraných
slovenských miest. Poznámky k trendom vo výskume
Publikace vznikla za finanční podpory grantového projektu excelence
„Výzkumné centrum historické geografie“, uděleného Grantovou agenturou
České republiky, registrační číslo P410/12/G113 (konkretizace podpory: kapitoly
Evy Chodějovské, Roberta Šimůnka, Aleše Vyskočila a grafické práce).
Dále byla podpořena standardním projektem téže agentury s názvem
Libri civitatis — dokumentace a zpřístupňování městských knih v České
republice II., registrační číslo 13-092545 (konkretizace podpory: kapitoly
Václava Ledvinky, Michaely Hrubé, Hany Jordánkové, Ivany Ebelové)
a prostředky na institucionální výzkum Filozofické fakulty Univerzity
Jana Evangelisty Purkně v Ústí nad Labem (předtisková příprava).
Vydáno ve spolupráci s Historickým ústavem Filozofické fakulty Masarykovy
univerzity v Brně.
© Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2016
© Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2016
© Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i., 2016
Redakční rada: PhDr. Libor Blažek (odpovědný redaktor); Mgr. Jana Čermáková;
Mgr. Radana Červená, Ph.D.; Mgr. Tomáš Dvořák, Ph.D.; PhDr. Aleš Filip, Ph.D.;
Mgr. Milena Flodrová; Mgr. Jindřich Chatrný; PhDr. Hana Jordánková;
Mgr. Jiří Mitáček, Ph.D.; Mgr. Karel Mlateček, Ph.D.; Mgr. Aleš Vyskočil, Ph.D.
Lektorovali: PhDr. Pavel Cibulka, CSc.; doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D.;
doc. PhDr. Ludmila Sulitková, CSc.
ISBN
Statutární město Brno, Archiv města Brna — 978-80-86736-53-2
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem — 978-80-7561-036-2
Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. — 978-80-7286-296-2
	247	Nikola Regináčová (Košice)
Centrum a periféria – vývoj populácie v mestských častiach Košíc
v 19. storočí
	273	Attila Tózsa-Rigó (Miskolc)
Eine neue methodologische Interpretationsmöglichkeit für
Stadtgeschichte, oder wissenschaftliche „Modeströmung”?
Geschäftsnetzwerke zwischen nordwestungarischen und
mährischen Städten in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts
	285	Bohumír Bernášek (Praha)
Pohled na dějiny měst skrze proměny lokální identity
	299	Helena Chalupová (Praha)
Pověsti coby plod druhého života dějin města na příkladu Prahy
	307	Marie Tošnerová (Praha)
Kronika česká Václava Hájka z Libočan jako pramen městské
historiografie
Dějiny měst a pramenná základna — perspektiva
a limity
	323	Jana Vojtíšková (Hradec Králové)
Torzovitost pramenů v kmenovém archivním fondu: Lze v takovém
případě psát syntézu městských dějin?
	329	Michaela Hrubá (Ústí nad Labem) —
		Hana Jordánková (Brno)
Městské knihy a význam jejich zpřístupňování pro badatelskou
a publikační činnost v oblasti urbánních dějin. Na okraj realizace
projektu Libri civitatis
	349	Milan Vojáček (Praha)
Lze vytvořit databázi obyvatel Prahy pro léta 1850–1914?
	355	 Radek Bláha (Hradec Králové)
Archeologické prameny, jejich využití a kombinace s jinými
typy pramenů v syntéze dějin Hradce Králové
	133	Judit Pál (Cluj-Napoca)
Stadtbegriff und Stadtgeschichte in der ungarischen und
rumänischen Geschichtsschreibung
	149	Zdzisław Noga (Kraków)
Großstadtmonografien in der polnischen Geschichtsschreibung
	157	Iveta Coufalová (Olomouc)
Dokumentace nebo nostalgie? Ediční řada Zmizelé Čechy, Morava,
Slezsko. Několik poznámek k jedné ediční řadě a obecně k roli
a možnostem editora v digitálním věku
	167	Ivana Ebelová (Praha)
Dějiny českých, moravských a slezských měst – ediční řada
Nakladatelství Lidové noviny
	177	Vlastimil Svěrák (Jihlava)
Moderní publikace o dějinách města Jihlavy
Metodologické a koncepční problémy dějin měst,
specifické fenomény dějin středoevropských měst
	187	Vladimír Maňas (Brno)
Syntéza jako výzva: interdisciplinarita při konstrukci městských
dějin středověku a raného novověku
	191	Blanka Soukupová (Praha)
Český etnologický (antropologický) výzkum města, jeho multietnicity
a multikulturality
	209	Bohumír Smutný (Brno)
Poznámky ke zpracování dějin průmyslu v publikacích o dějinách
moravských a slezských měst v nedávné minulosti až do současnosti
	223	Marek Ďurčanský (Praha)
Město a univerzita. Několik poznámek k tématu a jeho roli
v syntetických zpracováních dějin měst
	233	Jiří Hanuš (Brno)
Město: místo mezi nebeským Jeruzalémem a Babylónem
	371	Eva Chodějovská (Praha)
Staré mapy a plány jako pramen pro dějiny měst v České republice?
	393	 Robert Šimůnek (Praha)
Raně novověké veduty měst – dávné „panoramatické fotografie“?
	417	Petr Juřák (Frýdek-Místek)
Pramenný a ikonografický materiál k dějinám měst v muzejních
sbírkách
Příklady dílčích problémů
	437	Lenka Martínková (České Budějovice)
České Budějovice na přelomu 18. a 19. století jako biskupské
rezidenční město
	453	Kryštof Drnek (Praha)
Projekt okružního dopravního systému v meziválečné Praze
	465	Viktor Velek (Ostrava)
Místo a role menšinových hudebních kultur v dějinách velkoměst
na příkladu české hudební kultury vídeňských Čechů
přílohy
	485	Summary
	503	 Resümee
	521	Místní rejstřík
370—371Radek Bláha
Eva Chodějovská
Staré mapy a plány jako pramen pro dějiny měst v České
republice? 1
Město bylo a je formováno zejména přírodními podmínkami, soubory zákonů
a nařízení vydanými různými subjekty, urbanisty, staviteli a architekty a svými
obyvateli. V této stati bude na město nahlíženo jako na prostorový fenomén;
bude pojímáno jako urbs, lidské sídlo určitého charakteru, spíše než civitas.
I když „lidé města“ – vedle přírodních podmínek, zmíněných norem a v život uvedených
urbanistických a architektonických projektů – město podstatným způsobem
utvářejí. Ono však zpětně ovlivňuje jejich životy a charaktery (aniž bych
jakkoli chtěla přeceňovat krajinný determinismus, který byl v některých obdobích
užíván například v literární historii a teorii pro vysvětlení některých vzorců
chování a charakterů literárních postav a dal by se jistě vztáhnout i na městské
prostředí), společně tedy vytvářejí cosi, co je zváno geniem loci, v němž hmotnou
a nehmotnou rovinu nelze oddělit. 2
Mapy a plány, na něž je tato kapitola zaměřena, jsou vyjádřením – uchopením
prostoru, popisem města kartografickým jazykem. Mohou být ve vztahu
k historii města jak zdrojem informací – historickým pramenem, tak výsledkem
práce. Historici v českém prostředí podle mého názoru ovšem ani v jednom pří-
padě mapy a plány plně nedoceňují; ani mezioborová spolupráce – v našem případě
zejména s historiky urbanismu a architektury, pro které je mapa a plán nejvlastnějším
vyjadřovacím prostředkem, a zároveň nikoli finálním produktem jejich
snažení – není příliš obvyklá. Obor dějiny měst – urbánní dějiny ve smyslu
výzkumu fyzické podoby města po stránce topograficko-architektonicko-urbanisticko-estetické
ve srovnávací perspektivě – v českém prostředí totiž nemá
1	 Studie vznikla s podporou grantového projektu excelence „Výzkumné centrum historické geografie“,
uděleného Grantovou agenturou České republiky, registrační číslo P410/12/G113.
2	 Vedle již klasické práce Christiana Norberga-Schulze: Genius loci. Krajina, místo, architektura. Praha
2010, je jedním ze zajímavých příspěvků k tomuto tématu z poslední doby text Lukáše Vacka: Genius
Loci. Integrální součást městského prostoru. In: Krajina jako antropologická čítanka. Eds. Tereza
Blažková, Petra Červinková. Praha 2015, s. 31–42.
Bláha, Radek – Sigl, Jiří: Svědectví ar­cheo­lo­gických nálezů o počátcích města Hradce Králové.
Hradec Králové 2014.
Bláha, Radek – Sigl, Jiří: Změny osídlení v okolí Hradce Králové v době hradištní. In: Archeologie
doby hradištní v Čechách. Ed. Milan Metlička. Plzeň 2005, s. 7–28.
Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae. Tomus II. Inde ab a. MCXCVIII. usque ad a. MCCXXX.
Ed. Gustav Friedrich. Pragae 1912.
Domečka, Ludvík: Nejstarší kostel v Hradci Králové. Časopis Společnosti přátel starožitností
českých 35, 1927, s. 69–76.
Domečka, Ludvík: Z Hradce Králové. Zbytky kláštera dominikánů. Časopis společnosti přátel
starožitností českých v Praze 33, 1925, s. 152–154.
Hájek z Libočan, Václav: Kronika česká. Ed. Jan Linka. Praha 2014.
Hrubý, Vladimír a kolektiv: Chrám Svatého Ducha v životě města a proměnách času. Katedrála a její
sousedé. Hradec Králové 2008.
Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308–2008. Historická tradice
v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Ed. Jiří Štěpán. Hradec Králové 2009.
Klápště, Jan: Aquamanilia – otazníky kolem jednoho artefaktu. In: Od knížat ke králům. Sborník
u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemičky. Eds. Eva Doležalová, Robert Šimůnek a kolektiv.
Praha 2007, s. 131–146.
Kovář, Miroslav a kolektiv: Svědkové zaniklých staveb. Hradec Králové 2008.
Mazancová, Lenka: Chrám Svatého Ducha v Hradci Králové. Oltáře a oltářní beneficia v době
předhusitské. Mediaevalia Historica Bohemica 10, 2005, s. 291–321.
Musil, František: K chronologii a lokalizaci nejstarších hradeckých kostelů (do počátku 14. století).
Východočeské listy historické 26, 2009, s. 147–156.
Richter, Miroslav – Semotanová, Eva: Historický atlas měst České republiky. Svazek 5. Hradec
Králové. Praha 1998.
Richter, Miroslav – Vokolek, Vít: Hradec Králové. Slovanské hradiště a počátky středověkého města.
Hradec Králové – Praha 1995.
Simon, Josef [J. Si]: Z minulosti Hradce Králové. Osvěta lidu, roč. 40, č. 7, 23. 1. 1937, s. 2; roč. 40, č. 8,
27. 1. 1937, s. 2; roč. 40, č. 9, 30. 1. 1937, s. 2.
Spiess, Bedřich Vilém: Příspěvky k starému místopisu a dějinám Hradce Králové. Hradec Králové 1895.
Slavík, Jiří – Sommer, Jiří: Nález gotických architektonických článků v Hradci Králové. Zprávy
památkové péče 61, [2001], s. 195–201.
Švenda, František de Paula: Druhý Železný Obraz Města Králové Hradce nad Labem; to jest:
Truchlivé Proměny a Příhody v náboženství, Kostelův a Klášterův Rušení, Síly Udatnosti, Mysle
nepřemoženou Stálostí provedené. Od počátku vzniklého Bludu husitského v Království Českém,
až do Počátku Věku sedmnáctistého. Rozdíl I., do roku 1500. Králové Hradec 1800.
Tomek, Wáclav Wladiwoj: Místopisné paměti Hradce Králové. Praha 1885.
Vích, František: Ludvík Domečka. Personální bibliografie. Fontes musei Reginaehradecensis 11.
Hradec Králové 1979.
Vlček, Pavel – Sommer, Jiří – Foltýn, Dušan: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997.
Vojtíšková, Jana – Šebesta, Vít: (Králové)hradecké městské kanceláře do roku 1620. Hradec Králové –
Ústí nad Orlicí 2013.
370—371
372—373Eva Chodějovská 372—373
sloužily rozlehlé areály ve městech, 13 dopravní stavby, umísťování veřejných budov
včetně církevních objektů a jejich městotvorná role apod. Proměňuje se celkově
pramenná základna a vedle specificky raně novověkých a novověkých typů
historických pramenů by měly být v tomto a v mladších obdobích brány v úvahu
postupy a metody, s nimiž pracují jednak některé mezioborové týmy, 14 jednak
geografové, 15 jednak historici urbanismu, architektury a územního plánování. 16
Jejich­důležitým nástrojem a vyjadřovacím prostředkem zároveň je plán (mapa).
Od 19. století hrají nezastupitelnou roli pro poznání dějin města územní a regulační
plány, přesto zůstávají jako svébytné dokumenty poněkud na okraji pozornosti.
Přehledně byly shromážděny, zpřístupněny a analyzovány jen výjimeč-
ně. 17 Okrajově je zmiňují recentní monografie věnované některým významným
osobnostem, 18 i když přístup k reprodukování těchto dokumentů mnohdy svědčí
o nedocenění jejich významu v porovnání s dokumentací architektonické a designérské
tvorby. Ojediněle s územními a regulačními plány pracují některé stati
a knihy historiků hospodářských a sociálních dějin a dějin průmyslu. 19 Výjimečná
pozornost byla územnímu plánování věnována i některými historiky umění. 20
13	 Jednu z výjimek zde představuje studie Petra Svobodného: Periferie, nebo centrum? Místo fakultních
nemocnic v rámci zdravotnictví a vysokého školství středoevropské metropole. In: Documenta
Pragensia 20, 2002, s. 425–447.
14	 Například projekt Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí.
Dostupné z: http://www.panelaci.cz/, cit. 13. 5. 2016.
15	 Například Ouředníček, Martin – Novák, Jakub – Temelová, Jana – Puldová, Petra: Metody geo­grafického
výzkumu města. In: Město. Proměnlivá ne/samozřejmost. Eds. Slavomíra Ferenčuhová, Magdaléna
Hledíková, Lucie Galčanová, Barbora Vacková. Brno – Červený Kostelec 2009, s. 93–128.
16	 Naposledy posmrtně vydaná syntéza Hrůza, Jiří: Svět měst. Praha 2014.
17	 Pro Prahu byly odborně digitalizovány a v rámci městského geoportálu jako Výkresy územních
plánů hlavního města Prahy – Archiv zpřístupněny. Archiv ÚP. Dostupné z: http://mpp.praha.eu/
VykresyUPArchiv/default.aspx, cit. 13. 5. 2016. Podchycené a odborně vyhodnocené jsou například
územní a regulační plány Zlína: naposledy s mnoha reprodukcemi Horňáková, Ladislava: Fenomén
Baťa. Zlínská architektura 1910–1960. Katalog výstavy. Praha – Zlín 2009. Edice regulačního plánu
Jičína: Chodějovská, Eva – Kudyn, Milan: Čeněk Musil – regulační plán města Jičína z roku 1935.
Praha 2009, se snaží na příkladě menšího města jednak poukázat na význam těchto dokumentů
pro pochopení rozvoje města, jednak na obecnější rys vývoje měst určité kategorie nejen na území
dnešní České republiky, kdy silná osobnost v čele města dala příležitost schopnému urbanistovi,
který svou tvorbou zásadně ovlivnil proces modernizace v příslušném městě.
18	 Například Lukeš, Zdeněk a kolektiv: Josef Gočár. Praha 2010.
19	 Za příkladnou zde může být považována monografie Ševeček, Ondřej: Zrození Baťovy průmyslové
metropole. Továrna, městský prostor a společnost ve Zlíně 1900–1938. České Budějovice – Ostrava
2009, či jím spoluredigovaná kniha obsahující kapitoly z pera různých autorů: Company towns of the
Baťa concern. History – cases – architecture. Eds. Ondřej Ševeček, Martin Jemelka. Stuttgart 2013.
20	 Vybíral, Jindřich: Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890–1938. Ostrava
1997.
tradici, i když jisté snahy by bylo možné vysledovat v díle Zdeňka Wirtha 3 či
později Viléma Lorence 4 nebo Dobroslava Líbala. 5
Město jako prostorový fenomén
Je město jako prostorový fenomén doceněno v české historiografii? Obávám
se, že ne, respektive velmi nevyrovnaně pro různá období. K detailnímu
poznání středověkých, zejména lokačních měst přispěly dějiny osídlení. 6 V jejich
rámci je důraz na kontext a studium přírodních podmínek všeobecně akceptován.
V posledních letech je studována také vnitřní struktura středověkého
města. 7 Mladší období, rozvoj měst od 17. století do současnosti, svými přístupy
s ar­cheo­lo­gií úzce provázané dějiny osídlení zpravidla nestudují. O historicko-geo­gra­fický
pohled na urbanizovanou i zemědělskou krajinu v novověku se z pozice
raně novověkého ar­cheo­lo­ga pokusil v syntetické práci Václav Matoušek. 8
Dopad vzájemně provázaných procesů industrializace, urbanizace a modernizace
měst na území dnešní České republiky byl dosud předmětem zájmu především
z hlediska proměny společnosti. 9 Výjimku představují fenomén dělnického
bydlení, 10 podrobnější analýzy konkrétních průmyslových podniků či odvětví 11
a vlaková nádraží. 12 Větší pozornost ve srovnávací perspektivě by si ovšem za-
3	 Vaněček, Jaroslav – Wirth, Zdeněk: Stavba měst v Čechách. Praha 1940, a další konkrétní sondy.
4	 Lorenc, Vilém: Nové Město pražské. Praha 1973.
5	 Například Líbal, Dobroslav: Starobylá města v Československu. Stavba jako obraz dějin. Praha 1970.
6	 Za hlavní představitele tohoto badatelského směru lze označit Jana Klápště, Josefa Žemličku či
Zdeňka Boháče.
7	 Například Musílek, Martin a kolektiv: Havelské Město pražské ve středověku. Historie, ar­cheo­lo­gie,
stavební historie. Praha 2012.
8	 Matoušek, Václav: Čechy krásné, Čechy mé. Proměny krajiny Čech v době industriální. Praha 2010.
9	 Zejména Horská, Pavla – Maur, Eduard – Musil, Jiří: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa.
Praha – Litomyšl 2002. Výjimku představuje sborník Město a městská společnost v procesu
modernizace 1740–1918. Eds. Pavel Kladiwa, Aleš Zářický. Ostrava 2009.
10	 Ostravské dělnické kolonie. I. Závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven v moravské části
Ostravy. Ed. Martin Jemelka. Ostrava 2011; Ostravské dělnické kolonie. II. Závodní kolonie kamenouhelných
dolů a koksoven ve slezské části Ostravy. Eds. Martin Jemelka, Jan Herman. Ostrava 2012;
Vostřel, Martin: Kotěrova kolonie v Lounech – fenomén moderní architektury. In: Porta Bohemica.
Sborník historických prací 5, 2009, s. 90–113; Vyskočil, Aleš: Dělnické kolonie – sídelní fenomén industrializace
(na příkladu Blanenska). In: Krajina jako historické jeviště. K poctě Evy Semotanové. Eds.
Eva Chodějovská, Robert Šimůnek. Praha 2012, s. 245–262; Novotný, Michal: Kolonie Společnosti pro
stavbu dělnických obydlí v Praze (Smíchov, Bubny). Průzkumy památek 21, 2014, č. 1, s. 137–139.
11	 Srov. Brno – moravský Manchester. 250 let metropole textilního průmyslu. Výstava konaná v Uměleckoprůmyslovém
muzeu Moravské galerie v Brně od 12. prosince 2014 do 12. dubna 2015. U příležitosti
výstavy vyšla také publikace Brno – moravský Manchester. Eds. Andrea Březinová, Tomáš
Zapletal. Katalog výstavy. Brno 2014.
12	 Krejčiřík, Mojmír: Česká nádraží. Litoměřice 2003–2015.
374—375Eva Chodějovská 374—375
rodnímu projektu Historických atlasů měst připojila teprve před dvaceti lety,
v závěru první poloviny devadesátých let 20. století. Dosud bylo vydáno dvacet
osm svazků. Poslední je věnován Zlínu (2015), rozpracován je aktuálně dvacátý
devátý, který se zabývá Novým Bydžovem. Byla vybrána jak – z dnešního po-
hledu – města malá, tak velká (definováno jak rozlohou či počtem administrativních
obvodů, tak počtem obyvatel: od Sušice na jedné straně po krajská města
typu Pardubic, Českých Budějovic, Hradce Králové, Jihlavy, Plzně apod. na straně
druhé), typologicky svým založením a rozvojem zejména v době průmyslové revoluce
a masivní urbanizace představují pestrou škálu typů. Zde je do budoucna
samozřejmě možné uvažovat o doplnění měst pevnostních, lázeňských, měst
nezasažených průmyslovou revolucí apod. Samostatnou kapitolou je strategie
ohledně velkoměst, zejména Prahy. Z hlediska užívané metodiky je totiž téměř
nemožné zpracovat velká města a jejich aglomerace (zejména Prahu, Brno a Ostravu)
v reálném čase a výsledek publikovat v knize únosných rozměrů. Proto bylo
v případě Prahy rozhodnuto postupovat po jednotlivých čtvrtích – někdejších saMnohé
dokáží ke sledované problematice říci odborníci na památkovou péči,
neboť prostorové souvislosti architektonických dominant, stejně jako péče o udržitelný
rozvoj památkových zón a rezervací a jejich okolí i jiných městských prostorů
(dosud) bez památkové ochrany by měly být pojmenovány a vzaty při psaní
dějin města v úvahu, ať už místo vykazuje ryze estetické, pozitivně chápané kvality,
nebo má „jen“ výrazného genia loci. Jde o otázku památkové ochrany nejen
jednotlivých objektů, ale celých městských památkových zón a rezervací a jejich
prohlašování, které doprovázejí pro historika velmi podstatné ma­te­riály.
Pro nedostatek prostoru mohu vyzvednout pouze Dobroslava Líbala a Jaroslava
Wagnera. V této souvislosti je třeba zmínit, že citelně chybí probádání dějin
kanceláří architektů a městských stavebních kanceláří, potažmo alarmující
je mnohdy zoufalá situace městských stavebních archivů, nemluvě o polomytickém
archivu Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů
(SÚRPMO). Téměř­nedotčeným tématem jsou také estetické a výtvarné hodnoty
townscape, 21 geometrické, astronomicky či filosoficky nebo duchovně podložené
komponování města (i v návaznosti na okolní krajinu) 22 apod. Přihlédnuto by
také mělo být k poznatkům, které přináší geoinformatika, mladý obor, který zasahuje
nenahraditelným způsobem do studia podoby a proměn krajiny v minu-
losti – a to jak landscape, tak townscape. Názorně to ukazují například výzkumy
široce definované oblasti severočeské hnědouhelné pánve. 23 Růst města v řadě
aspektů ovlivňovaly již od počátku jeho existence komunikace, takže stranou
by neměly zůstávat ani dějiny dopravy, zejména silniční a železniční. 24
Historický atlas měst České republiky
Tato a mnohá další témata vyžadují – zvlášť při přetrvávající špatné dostupnosti
starých map a plánů – solidní základnu pro srovnávací přístup k dějinám
měst v jejich aspektu prostorovém. Takovou bází se postupně stávají jednotlivé
svazky Historického atlasu měst České republiky. Česká republika se k meziná-
21	 Kupka, Jiří: Historicko-krajinný rámec v kompozici města. Historická geografie 36, 2010, č. 1, s. 51–72.
22	 Uličný, Petr a kolektiv: Architektura Albrechta z Valdštejna. Italská stavební kultura v Čechách v letech
1600–1635. Praha 2016.
23	 Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Dostupné z: http://projekty.
geolab.cz/, cit. 13. 5. 2016.
24	 Nejde jenom o „klasické“ práce Františka Roubíka či Milana Hlavačky, ale také o výsledky bádání
v poměrně nově se konstituovavším oboru „viatistika“ (Dušan Cendelín, Tomáš Klimek, Jan Hasil,
Petr Nový aj.), jakož i o projekty na pomezí historie, ar­cheo­lo­gie a geografie dopravy: Výzkum historických
cest v oblasti severozápadní Moravy a východních Čech. Dostupné z: www.historickecesty.cz,
cit. 13. 5. 2016. A v neposlední řadě o zmíněný výzkum fenoménu vlakových nádraží.
Obrázek 29. Statická mapa zachycující města, k nimž byl vydán Historický atlas měst, zpracovala
Sarah Gearty; stav k roku 2016.
376—377Eva Chodějovská 376—377
Projekt je rozvíjen národními týmy, nemá jednotné financování ani nakladatelský
dům, což způsobuje či prohlubuje určité nejednotnosti. Ovšem struktura
atlasů, které se na první pohled mohou zdát velmi odlišné, má společné jádro,
od roku 1995 definované tzv. Münsterskou dohodou. 29 Hlavním cílem je vyhovět
původně předsevzatému cíli – vytvoření základny pro srovnávací dějiny měst.
ria.ie/Research/IHTA/European-Project.aspx, cit. 31. 1. 2015 (poslední aktualizace k polovině roku
2016, zpracovala Sarah Gearty, viz Obrázek 29), dynamickou mapu (s možností prokliku na webovou
stránku vydavatele příslušného svazku atlasu) zpracovali v Institut für vergleichende Städtegeschichte
Daniel Stracke a Benjamin Hammann a je dostupná z: http://www.uni-muenster.de/Staedte­­geschichte/en/portal/staedteatlanten/karte.html,
cit. 13. 5. 2016.
29	 Simms, Anngret – Opll, F.: Historic Towns Atlases. Urban History through Maps. Brussels 1995.
mostatných předměstích a městech. Obdobný způsob byl aplikován i v případě
Dublinu, naopak například Řím je zpracováván po jednotlivých obdobích. 25
Vydávání Historického atlasu měst zaštiťuje Mezinárodní komise pro dějiny
měst (International Commission for the History of Towns), 26 od roku 1993 se
speciálně evidenci vydaných atlasů, organizování pravidelného setkávání editorů
a koordinaci obsahů atlasu věnuje její Pracovní skupina pro Historické atlasy
měst (Historic Atlas Working Group), neboť komise si vytyčila i jinou náplň
práce. Tou je vedle ediční činnosti na poli základních pramenů k dějinám měst
raného období a vedení národních bibliografií k urbánním dějinám především
pořádání každoročních konferencí, v jejichž rámci jsou ve srovnávací perspektivě
studovány dějiny měst. 27
První svazek Historického atlasu měst (Historic Towns Atlases) vyšel ve Velké
Británii v roce 1969. Do roku 1990 bylo velké množství svazků vydáno v Německu,
kde se projekt rozdělil mezi tři týmy, Finsku, Francii, Nizozemí, Rakousku, Dánsku,
Švédsku, Itálii, Irsku a na Islandu. Nový impulz dostala Mezinárodní komise
pro dějiny měst po roce 1990, kdy se do vydávání Historických atlasů měst zapojilo
Polsko, Česká republika, Rumunsko, Chorvatsko, Maďarsko, ale až v tomto
období také Švýcarsko a Belgie. V roce 2014 vyšel atlas prvního ukrajinského
města – Lvova. Dodnes k projektu přistoupilo osmnáct zemí a historický atlas
je k dispozici pro více než 520 evropských měst. Přehled atlasů je veden jak
ve formě seznamu, tak v podobě průběžně aktualizované mapy. Přístupné jsou
například na nedávno vybudovaném internetovém portálu Städtegeschichte.de
zpracovaném Institutem pro srovnávací dějiny měst při Westfälische WilhelmUniversität
v Münsteru. Oborová knihovna Institutu zaměřená na urbánní dějiny
je také jedním z mála míst na světě, kde jsou všechny svazky Historických
atlasů měst k dispozici. 28
25	 Chodějovská, E.: Historický atlas italských měst. Historická geografie 35, 2009, č. 1, s. 399–402.
26	 Opll, Ferdinand: The International Commission for the History of Towns. A short history (1955–2011).
Publikováno na Historia urbium. Dostupné z: www.historiaurbium.org/english/attivita_en.html,
cit. 13. 5. 2016.
27	 Jednotlivé konference, někdy série zasedání konaná několik po sobě jdoucích let, jsou vždy věnovány
určitému tématu. Z přednesených příspěvků je následně vydán sborník. Aktuálně to bylo
od roku 2011 téma Cities and their Spaces, sborník vyšel v roce 2014 pod stejným názvem v Institutu
pro srovnávací dějiny měst v Münsteru jako osmdesátý osmý svazek řady Städteforschung.
Veröffentlichungen des Instituts für Vergleichende Städtegeschichte in Münster. Reihe A. Darstellungen.
Cities and their spaces. Concepts and their use in Europe. Hg. Michel Pauly, Martin Scheutz.
Köln – Weimar – Wien 2014.
28	 Ve statické podobě je mapa zachycující města, k nimž byl vydán Historický atlas měst, k dispozici
na webové stránce instituce, kde pracuje irský tým Royal Irish Academy. Dostupné z: http://www.
Obrázek 30. Schéma zachycující města v České republice, pro něž byl vydán Historický atlas měst, stav
k roku 2015.
378—379Eva Chodějovská 378—379
Atlasy podléhají národním specifikům, každý tým klade jiný důraz na příslušné
zmíněné složky atlasu a pojímá je svým způsobem v kontextu národních
historiografií, technických a finančních možností atd. 33 Tvůrci Historického atlasu
měst České republiky, ale i maďarský či nově také ukrajinský tým kladou
důraz na kvalitní reprodukce systematicky shromážděných kartografických
a ikonografických historických pramenů. Je tomu tak zejména kvůli nedostatku
publikací, které by se vědecky tomuto typu historických pramenů – v kontrastu
například s Itálií, 34 Švýcarskem 35 či Německem 36 – samostatně věnovaly.
V každém svazku Historického atlasu měst České republiky tedy čtenář na-
lezne:
1/	 Reprezentativní soubor kartografie a ikonografie města, tedy starých
map, plánů, vedut, leteckých snímků, fotografií apod. Ty jsou podrobně
popsány v Seznamu vyobrazení. Podrobný popis těchto archivních dokumentů
je doplněn také stručnými interpretacemi daných pramenů a odkazy
na další vydání či podobné a související dokumenty, které nemohly
být otištěny.
2/	 Textovou část, která v případě českých atlasů zahrnuje bibliografii
a zejména rozsáhlý úvodní text. Ten představuje průběžně koncepčně
zdokonalovaná studie soustřeďující se na urbanistický a stavebně-historický
vývoj daného města zasazený do rámce vývoje dějin správy
a samosprávy. V našem pojetí je tato originální studie, svého druhu syn-
33	 V České republice bylo možné atlasy porovnat a o jednotlivých národních přístupech i o projektu
jako takovém se poučit na výstavě Historický atlas měst. Evropský projekt pro srovnávací dějiny
měst, která proběhla jako doprovodný program 11. konference Evropské asociace pro urbánní dějiny
konané v Praze na přelomu srpna a září 2012. Podrobněji Chodějovská, E.: 11. konference Evropské
asociace pro urbánní dějiny, zasedání Mezinárodní komise pro dějiny měst a výstava Historických
atlasů měst v Praze. Historická geografie 38, 2012, č. 2, s. 377–382. Český projekt sumarizovala
naposledy Semotanová, Eva: The Historical Town’s Atlas of the Czech Republic – as a part of the
European project of historical atlases for comparative history of towns. Historická geografie 38,
2012, č. 1, s. 215–222.
34	 Celoživotně se výzkumu kartografie a ikonografie měst v Itálii věnoval zejména Cesare De Seta,
zakladatel Centro Interdipartimentale di Ricerca sull’Iconografia della città Europea při Università
Federico II v Neapoli. Dostupné z: www.iconografiacittaeuropea.unina.it, cit. 13. 5. 2016. Kartografie
a ikonografie k jednotlivým italským městům tvoří integrální součást monografií (dosud téměř
padesáti) zařazených do jím redigované ediční řady Le città nella storia d’Italia vydávané v nakladatelství
Laterza. Pro další De Setovy práce srov. De Seta, Cesare: Ritratti di città. Dal rinascimento
al secolo XVIII. Torino 2011.
35	 Naposledy Roeck, Bernd a kolektiv: Schweizer Städtebilder. Urbane Ikonographien (15.–20. Jahrhun­­dert)
= Portraits de villes suisses = Vedute delle città svizzere. Zürich 2013.
36	 Souhrnně, s rozsáhlými teoretickými úvodními statěmi platnými pro celý středoevropský prostor
Das Bild der Stadt in der Neuzeit 1400–1800. Hg. Wolfgang Behringer, Bernd Roeck. München 1999.
Detailní analýze podrobil projekt, zejména z tohoto hlediska, v roce 2008 americký
historik a geograf Michael P. Cozen. 30 Jeho studie představuje velmi užitečný
a potřebný pohled „zvenčí.“ V rámci okruhu editorů jednotlivých svazků
Historických atlasů měst kritický nadhled předestřel Ferdinand Opll, 31 řadu metodologických
statí přinesl sborník připravený členy Mezinárodní komise pro
dějiny měst v roce 2013. 32
Münsterská dohoda definovala strukturu a zároveň „povinné“ komparativní
jádro každého svazku atlasu následovně:
1/	 mapová část
2/	 text
3/	 ostatní ilustrační materiály
V prvním bodě jde zejména o moderní (v terminologii české historické kartografie
rekonstrukční) mapu založenou na katastrální mapě poloviny 19. století
převedenou do měřítka 1 : 2 500 – vlastní srovnávací podstatu atlasu. A dále
mapu topografickou v měřítku 1 : 25 000 ze závěru 19. století, která se zpravidla
reprodukuje jako faksimile. Tyto mapy jsou přibližně ze stejného období
dostupné pro většinu evropských zemí. V posledních letech většina národních
týmů zařazuje i mapu rozvoje zástavby města (growth-stages map), a to
jak historického jádra, tak dnešními hranicemi města vymezené oblasti v proměnách
času. Textem se rozumí urbanisticko-topograficky zaměřená úvodní
studie a další komentáře k jednotlivým mapám včetně specificky irského
velmi užitečného gazetteeru, tematicky rozčleněného přehledu rozvoje infrastruktury
a veřejných budov ve městě vycházejícího z upravených kategorií
so­ciální a sídelní geografie. V posledním bodě jde o faksimile starých map,
plánů, vedut a jiných vyobrazení, případně o další rekonstrukční mapy mimo
výše uvedené, které vyjadřují kartografickým jazykem určité, pro konkrétní
město typické jevy.
30	 Conzen, Michael P.: Retrieving the pre-industrial built environments of Europe. The Historic Towns
Atlas programme and comparative morphological study. Urban Morphology 12, 2008, č. 2, s. 143–156.
31	 Opll, F.: The European Atlas of Historic Towns Project, Vision, Achievements. In: The 5th Interna­tional
Workshop on Digital Approaches in Cartographic Heritage, Vienna, Austria, 22–24 February
2010, s. 414–425. Potřebnou reflexi zajišťuje taktéž irský tým, jehož průběžná snaha o získávání
zpětné vazby a zdokonalování vlastní práce založená na úvahách o profilu uživatele historického
atlasu měst a realizovaná v podobě zadávání tematicky vymezených studií, jejichž základem jsou
rekonstrukční mapy a texty předložené v jednotlivých svazcích atlasu, či práce se studenty středních
i vysokých škol a pořádání workshopů, je velmi inspirativní.
32	 Städteatlanten. Vier Jahrzehnte Atlasarbeit in Europa. Hg. Wilfried Ehbrecht. Köln – Weimar – Wien
2013.
380—381Eva Chodějovská 380—381
pozici na stránkách Historického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i.
kompletní Seznam vyobrazení a několik ukázek z každého svazku. 40 Pokročilejší
podobu představuje portál Historického atlasu měst České republiky, který
je sice primárně věnován Praze, ale slouží také jako rozcestník k dalším – v tuto
40	 Historický atlas měst České republiky. Dostupné z: www.hiu.cas.cz/cs/mapova-sbirka/historickyatlas-mest-cr.ep,
cit. 13. 1. 2016.
Obrázek 31. Mapový portál Historického atlasu měst České republiky: http://towns.hiu.cas.cz.
téza dějin města, založena nejen na interpretacích ve svazku reprodukovaných
starých plánů, ale i na dalším archivním materiálu – katastrálních
písemných operátech, topografických popisech, adresářích a schematismech
i na narativních pramenech apod. a také na datech z ar­cheo­lo­gických
výzkumů a v některých případech i na podrobném studiu pasportů domů
a dalších písemností uchovávaných ve stavebních archivech.
3/	 Rekonstrukční mapy, k nimž se vrátíme podrobněji ještě dále. 37
Atlas je tak obtížně zařaditelným typem publikace – zahrnuje v sobě jak
edici specifického typu archivních dokumentů – starých map a plánů, jejichž
reprodukování vyhovuje – bohužel nutno podotknout na rozdíl od řady jiných
historických publikací – zvláštním odborným nárokům kartografie a geoinfor-
matiky, 38 tak syntézu – a to jak v podobě úvodní studie, tak jednotlivých rekonstrukčních
map.
Shoda mezi jednotlivými editorskými týmy v nadnárodní rovině panuje
v tom, že rekonstrukční – tematické mapy by měly dostávat čím dál větší prostor
a měly by být napříč národními verzemi projektu standardizovány a postupně
také sdíleny a poskytovány externím uživatelům v digitální podobě. Špatná dostupnost
vydaných svazků nejen na mezinárodní úrovni, uživatelsky nepříliš
výhodný formát (vhodný ovšem k reprodukování map) a snaha efektivně využít
digitální technologie a internet vede aktuálně ke snaze o zpřístupnění Historických
atlasů měst v digitální podobě on-line. O této otázce se diskutuje průběžně
od roku 2012. Zejména vzhledem k autorským a reprodukčním právům
není reálné­publikování všech svazků in extenso. Jako prozatímní řešení bylo
usneseno zveřejnění textové části a základní rekonstrukční mapy v měřítku
1 : 2 500 založené na katastrální mapě z poloviny 19. století. Realizace této dohody
leží na národních týmech. 39 Pro české svazky je aktuálně on-line k dis-
37	 Chodějovská, E.: Rekonstrukční mapy v Historickém atlasu měst České republiky 1–17. Historická
geografie 34, 2007, s. 216–220.
38	 K odborné digitalizaci kartografických dokumentů zejména Cajthaml, Jiří: Analýza starých map
v digitálním prostředí na příkladu Müllerových map Čech a Moravy. Praha 2012, s. 148–160; Talich,
Milan: Trendy výzkumu možností využívání starých map digitálními metodami. In: Krajina jako
historické jeviště. K poctě Evy Semotanové. Eds. Eva Chodějovská, Robert Šimůnek. Praha 2012,
s. 373–386; přehlednou detailní metodikou jsou pak materiály Deutsche Forschungsgemeinschaft
DFG-Praxisregeln „Digitalisierung“/ DFG Practical Guidelines on Digitisation dostupné z: http://
www.dfg.de/formulare/12_151/, cit. 16. 11. 2016.
39	 Dosavadní snahy jednotlivých týmů i projektu Historických atlasů měst jako celku využít digitální
technologie a vizi budoucího postupu popsali Chodějovská, E. – Gearty, Sarah – Stracke, Daniel:
The “Digital Turn” of the European Historic Towns Atlas. Comparing solutions for digital atlas production
and online presentation. Città e storia 10, 2015, č. 1, s. 89–121.
382—383Eva Chodějovská 382—383
Uchopení – utřídění, popis a zpřístupnění – není v případě starých map věc
jednoduchá, jak ukázala naposledy komplikovaná jednání o Základních pravidlech
pro zpracovávání archiválií nebo snahy adaptovat formulář knihovnických
katalogizačních programů (Aleph, Clavius) na staré mapy. Obojímu – se-
psání – vytvoření si představy o existujících titulech – i zpřístupnění konkrétních
dokumentů ve sbírkách a archivech přispěly digitální technologie. Pokud
jde o mapy, zvýšilo se povědomí o jednotlivých mapových titulech i o práci se
starými mapami. 45 Stejně tak se díky internetu zlepšilo zpřístupnění jednotlihřešovaného
rukopisu mapy Moravy a tiskové desky mapy okolí Chebu. Sborník české geo­gra­fické
společnosti 100, 1995, s. 25–34, zde s. 25. Srov. také František Roubík v předmluvě ke druhému dílu
Soupisu map českých zemí na s. 6.
45	 Zejména díky obrazovým monografiím Semotanová, E.: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí.
Praha 2001 a Táž: Atlas zemí Koruny české. Praha 2002 a její příručce Kartografie v historické
práci. Vademecum. Praha 1994; studiím Martina Ebela o stabilním katastru Stabilní katastr a jeho
využití pro dějiny staveb. In: Dějiny staveb. Plzeň 2005, s. 5–14, a systematickému výzkumu a zadávání
kvalifikačních prací na Katedře mapování ČVUT v Praze; starší práce Karla Kuchaře nahra-
dila – i když s řadou nedostatků – on-line publikovaná příručka sepsaná týmem Milana V. Drápely
na brněnské univerzitě Dějiny kartografie. Multimediální učebnice. Dostupné z http://oldgeogr.
muni.cz/ucebnice/dejiny/, cit. 13. 5. 2016.
Obrázek 32. Nástroj pro automatické odečítání zeměpisných souřadnic, nezbytných pro pokročilé
vyhledávání v digitálních katalozích mapových sbírek a ve virtuálních kolekcích map, ve formátu
pro katalogizační jazyk MARC 21, dostupný na boundingbox.klokantech.com. Souřadnice pro
Jihomoravský kraj.
chvíli velmi různorodým – digitálním podobám některých svazků Historického
atlasu měst České republiky. Byla zde zřízena také sekce novinek, která stručně
informuje o dění v oblasti urbánních dějin. 41
Mapy jako archivní dokumenty
Toto zevrubnější představení jednoho z nejdéle trvajících mezinárodních
projektů na poli urbánních dějin nyní poslouží jako východisko k načrtnutí
škály možností, které autor dějin konkrétního města má před sebou, pokud jde
o mapy. Můžeme je rozdělit do dvou okruhů. První představují staré mapy, tedy
archivní dokumenty, druhý mapy rekonstrukční – nebo také tematické mapy
historické, tedy takové mapy, které jsou jedním z možných výstupů práce historika
a rekonstruují na základě dostupných pramenů určité jevy, stavy a jejich
proměny v minulosti.
Staré mapy se nacházejí v archivech, knihovnách a mapových sbírkách, v soukromých
rukou (což je důsledek dlouhé tradice zájmu sběratelů o staré mapy),
na úřadech, z jejichž činnosti vzešly, i když už jimi nejsou v praxi vy­uží­vány, atd.
Přestože snahy o jejich systematické podchycení můžeme sledovat již od konce
19. století, dodnes není kartografické bohatství v České republice uspokojivě
evidováno. Vrcholným dílem zůstává Soupis map českých zemí Františka Rou-
bíka; 42 v oblasti plánů měst je situace výrazně horší než v případě map středních
a malých měřítek. Zdeňkem Wirthem koordinované intenzivní soupisové
úsilí podniknuté ve dvacátých a třicátých letech 20. století se týkalo nejen map,
ale i plánů a také ikonografických pramenů pro města na území celého Československa.
Základem byly soupisy prováděné ve vídeňských sbírkách v souvislosti
s tzv. československo-rakouskou archivní rozlukou. Výsledkem byla rozsáhlá
kartotéka, která se torzovitě dochovala v osobním fondu Zdeňka Wirtha
v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky, v. v. i. 43 její „čistopis“ ale zanikl
někdy v devadesátých letech 20. století. 44
41	 Portál Historického atlasu měst České republiky vytvořili Eva Chodějovská a Jiří Krejčí (České vysoké
učení v Praze) za spolupráce Tomáše Marka (Český úřad zeměměřický a katastrální). Do-
stupné z: http://towns.hiu.cas.cz, cit. 13. 5. 2016.
42	 Roubík, František: Soupis map českých zemí. Praha 1951–1955.
43	 Podrobněji srov. Chodějovská, E.: „Všestranně použitelný, výjimečně svědomitý, přesný a spolehlivý
důstojník.“ Zapomenutý historický kartograf a archivář Josef Paldus a jeho podíl na československo-rakouské
archivní rozluce. In: Karel Kazbunda, kulturní dědictví a mezinárodní právo. Ed. Ivo
Navrátil. Semily 2013, s. 354–377, a další stati v tomto sborníku.
44	 Ještě v roce 1991 jej na pracovišti Historického ústavu Akademie věd České republiky, v. v. i. v Panské
ulici viděl Ivan Kupčík. Kupčík, Ivan: Nález rukopisné předlohy tisku Müllerovy mapy Čech, po-
384—385Eva Chodějovská 384—385
zpracované „historické vrstvy“ – a to v podobě prostorově umístěné-georeferencované
staré mapy, její vektorizace či jinak vytvořené, prostorově umístěné
rekonstrukční-tematické mapy. 50 Nesmírný význam pro analýzu mapového obsahu
má i prosté vytváření souvislých map a plánů z digitalizovaných mnohalistových
mapových děl a plánů na více listech. 51 Pouze na okraj zde poznamenejme,
že s tím souvisí nejen nové možnosti analýzy map, ale i vyvíjení nástrojů
usnadňujících prohledávání jednotlivých mapových sbírek či virtuálně propojených
katalogů (tzv. prostorové vyhledávání, nástroj MapRank Search, 52 který
spojuje časové a prostorové hledisko).
Mapy jako historické prameny kartografické
Jako staré mapy jsou označovány takové mapy, jejichž obsah již není aktuální. 53
Tyto dokumenty bývají v rámci klasifikace historických pramenů řazeny mezi
50	 Pro příklady srov. rozcestník Mapový portál Historického atlasu měst České republiky. Dostupné z:
http://towns.hiu.cas.cz, cit. 13. 5. 2016.
51	 Srov. možnosti, které poskytuje Mapový portál Historického atlasu měst České republiky. Dostupné z:
http://towns.hiu.cas.cz, cit. 13. 5. 2016, v případě spojených a prostorově umístěných mnohalistových
plánů Prahy – zejména Stabilního katastru a plánů z let 1887, 1909–1914, 1938 a 1948.
52	 Podrobněji srov. Map Rank Search. Dostupné z: http://www.mapranksearch.com/, cit. 13. 5. 2016.
53	 Semotanová, E.: Kartografie v historické práci, s. 11, 24.
Obrázek 34. Ukázka prostorového (geo­gra­fického) vyhledávání ve virtuální mapové sbírce Old Maps
Online. Výsledky dotazu na mapy Prahy z období do roku 1820.
vých mapových děl 46 i samostatných sbírek, a mohou tudíž vznikat virtuální
mapové archivy – jmenujme alespoň Chartae antiquae 47 a Old­maps­on­line, 48
významnou činnost vyvíjí ve střední Evropě také maďarská firma Arcanum. 49
V menší míře stoupá i povědomí o starých plánech měst – díky budování městských
mapových portálů. Ať už se jedná o „historické vrstvy“ na mapových portálech
jednotlivých měst, které jsou provozovány samotnými městskými úřady,
soukromými firmami či vytvářené vědeckými nebo paměťovými institucemi.
Tyto portály poskytují ve vrstvách současné mapy, často připojené Webovou
mapovou službou (WMS) ze serverů jiných institucí, a k nim připojují vlastní
46	 Zejména Laboratoř geoinformatiky Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde byla na portálu
http://oldmaps.geolab.cz zpřístupněna vojenská mapování a Müllerova mapa Čech. Český úřad zeměměřický
a katastrální, respektive Ústřední archiv zeměměřictví a katastru zpřístupnil nejprve
císařské povinné otisky stabilního katastru a posléze ve spolupráci s Národním archivem a Moravským
zemským archivem i indikační skici: http://archivnimapy.cuzk.cz, cit. 13. 5. 2016.
47	 Virtuální mapová sbírka budovaná Výzkumným ústavem geodetickým, topografickým a kartografickým
ve Zdibech ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky, v. v. i. Virtuální
mapová sbírka. Dostupné z: http://chartae-antiquae.cz/cs/, cit. 13. 5. 2016. Její podstatnou
část v současné době (na konci roku 2015) tvoří mapy III. vojenského mapování a mapy rukopisné
z fondů velkostatků uchovávané ve Státních oblastních archivech.
48	 Old Maps Online. Dostupné z: www.oldmapsonline.org, cit. 13. 5. 2016.
49	 Historical Maps of the Habsburg Empire. Dostupné z: http://mapire.eu/en, cit. 13. 5. 2016.
Obrázek 33. Digitální katalog Mollovy sbírky Moravské zemské knihovny v Brně. Ukázka prostorového
(geo­gra­fického) vyhledávání – výsledku dotazu na mapy Prahy z období 1650–1820.
386—387Eva Chodějovská 386—387
stále více knihkupců, tiskařů i nakladatelů zabývalo vydáváním map pro širokou
veřejnost, vyvinula postupně velká škála tematických map a plánů.
Z pohledu historika lze pro poznání města v minulosti využít nejen plány
velkého měřítka, jejichž autoři se soustředili na to území, které dnes nazýváme
historickým jádrem města, ale i předchůdce katastrálních map (výsledky práce
měřičů-geodetů – a to jak souvislé, tak dílčí mapové náčrty omezených oblastí
vzniklé za konkrétním účelem) na straně jedné a mapy středních měřítek a malých
měřítek na straně druhé. Pomineme-li ojedinělé ar­cheo­lo­gické nálezy, dochovaly
se staré mapy, na nichž je možné vysledovat informace k dějinám měst
na našem území, až z období raného novověku, a v kontextu studia (velko)měst
je třeba upozornit zejména na to, že kartografická produkce ze 16.–18. století má
různá specifika. K zobrazování města (v šikmém i kolmém pohledu) a jeho okolí
(příznakově zázemí) bylo přistupováno až do 19. století rozdílným způsobem.
Výjimku­představuje v tomto období, před vznikem stabilního katastru a II. vojenského
mapování ve velkém měřítku pouze mapa I. vojenského mapování ze
šedesátých až osmdesátých let 18. století. Město jako celek bylo v období raného
novověku z mnoha důvodů mapováno častěji – a pokud se ocitlo na jednom listě
coby centrum příslušné oblasti i pečlivěji a zpravidla ve větším měřítku – než
venkovská krajina. Většinou tyto plány nevznikaly z jednoho v terénu zaměřeného
plánu, ani jako výsek mapy pokrývající větší území, ale znovu opakovaně
v terénu při konkrétní příležitosti. Mapové znaky byly voleny individuálně, každý
plán měl vlastní, pro autora charakteristickou úpravu apod. Terminologií historické
kartografie a historiografie řečeno, je možné tyto plány označit jako individuální
a uvedená vojenská mapování a stabilní katastr jako srovnávací kartografické
prameny (jsou to mapy velkého měřítka, které pokrývají – většinou
na desítkách či stovkách listů – velké území, ve stejném zobrazení, se stejnými
mapovými znaky a se stejnou mírou generalizace).
Zatímco drtivá většina měst byla ve velkém měřítku v raném novověku,
a rozhodně v 19. století zmapována, neplatí to, až na výjimky, o sídlech venkovského
typu, obecně řečeno pro ty oblasti, které se ze zemědělského zázemí velkých
měst či z malých vesnických sídel proměnily na konci 19. a ve 20. století
v městské čtvrti a byly silně urbanizovány. Pro ně jsou mapy středních měřítek
často jediným kartografickým pramenem, ponecháme-li stranou vojenská mapování
a stabilní katastr.
Zejména pro 18. století je ovšem typická skupina starých map, na které můžeme
nahlížet jako na mezní kategorii mezi plánem města a mapou středního
měřítka. Zahrnují jak město samotné (zpravidla v půdoryse), tak jeho zázemí.
prameny obrazové, stále častěji přímo do zvláštní kategorie pramenů kartogra-
fických. 54 I další pojmy z oboru historická kartografie je ovšem třeba upřesnit. 55
Proč zde v souvislosti s dějinami měst hovoříme neustále o mapách, když urbanizovaná
krajina, townscape bývá asociována s termínem plán? V jistém smyslu
každý plán je mapou, použijeme-li nejobecnější definici, která říká, že mapa je
obrazem zemského povrchu převedeným do roviny. 56 Plán se od mapy odlišuje
zejména tím, že má velké měřítko, vztahuje se k urbanizovanému území a rezignuje
na zobrazení zakřivení zemského povrchu v rovině. 57 Takové rozdělení
je ovšem záležitostí moderních oborů kartografie a zeměměřictví, jak se konstituovaly
od konce 18. a především v 19. století. Raně novověká kartografická produkce
je z této perspektivy komplikovaná zejména ve dvou ohledech.
Přibližně na počátku 19. století byly vytyčeny kontury vědeckých oborů geodé­zie
a kartografie, a navíc se oproti nim vymezila sféra výtvarného umění – žánr
veduty a krajinomalby. Pro 17. a 18. století jsou často tytéž šikmé i kolmé pohledy
na město zařazovány jak mezi veduty, tak mezi plány města – pohybují se tedy
z pohledu historika mezi prameny pro dějiny výtvarného umění a prameny historické
kartografie. Až pro dokumenty z 19. století je většinou jednoznačně znám
účel pořízení a jemu odpovídá provedení. Obecně lze říci, že mapy, které vznikly
pro úřední potřebu (spadají do tzv. oficiální kartografie 58), byly až do 19. století
rukopisné, mapy vytvořené soukromníky, často pro komerční účely byly vydávány
tiskem. V obou kategoriích se v důsledku stabilizování vzdělávacích procesů
i institucí v každé z uvedených sfér, prohlubováním speciálních znalostí
a zdokonalováním postupů a s rozvojem podnikání v oblasti polygrafie, kdy se
54	 Quellenkunde der Habsburgermonarchie (16.–18. Jahrhundert). Ein exemplarisches Handbuch. Eds.
Thomas Winkelbauer, Josef Pauser, Martin Scheutz, Wien 2004; Petráň, Josef a kolektiv: Úvod
do studia dějepisu. III. Nauka o historických pramenech. Praha 1983.
55	 Zásadní příručkou pro středoevropský prostor je Lexikon zur Geschichte der Kartographie. Von
den Anfängen bis zum ersten Weltkrieg. Hg. Ingrid Kretschmer, Johannes Dörflinger, Franz Wawrik.
Die Kartographie und ihre Randgebiete. Enzyklopädie. Band C 2. Wien 1986.
56	 Mapou se rozumí podle International Cartographic Association „zmenšené zevšeobecněné zobrazení
povrchu Země, ostatních nebeských těles nebo nebeské sféry, sestrojené podle matematického
zákona na rovině a vyjadřující pomocí smluvených znaků rozmístění a vlastnosti objektů vázaných
na jmenované povrchy“.
57	 Plán je „zobrazení sídla městského typu v relativně velkém měřítku kartografickými metodami zpravidla
za účelem orientace“. Musall, Hans: Stadtansicht. Heslo. In: Lexikon zur Geschichte der Kartographie.
Band 2, M–Z, s. 768–771; Kretschmer, Ingrid – Leitner, Wilhelm: Stadtplan. Heslo. In: Tamtéž,
s. 772–775.
58	 K tomuto pojmu zejména Roubík, F.: Z české oficiální kartografie před rokem 1785. Časopis Společnosti
přátel starožitností 58, 1950, s. 129–142, a další práce téhož autora otištěné ve Sborníku archivních
prací.
388—389Eva Chodějovská 388—389
databázi. 62 Stejně jako výzkum Land Use / Land Co­ver changes je v České republice
primárně spjato s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy také studium
městské a příměstské krajiny prostřednictvím postupů sociální geografie
v Urbánní laboratoři vedené Martinem Ouředníčkem. 63 Výzkum­tohoto týmu
je v jedné své části založen na exaktních datech uložených v databázi a promítaných
v geo­gra­fickém informačním systému do prostoru. Z hlediska historie
(velko)měst je inspirativní zpracování proměn hranic správních celků a administrativních
územních jednotek. Obecně jsou podstatné dva aspekty práce
těchto týmů – jednak popisují kartografickým jazykem v digitální podobě co
možná nejpřesněji prostorově charakterizované jevy, pro historika významné,
ale „klasickým způsobem“ – to je slovem – obtížně vyjádřitelné – přesnou polohu,
průběh hranic, rozlohu sídla a jejich proměny v čase apod. Druhým, ne-
62	 Početná literatura k tomuto tématu je shrnuta ve studii Semotanová, E. – Chromý, Pavel: Development
and current trends of the Czech historical geography. Historická geografie 38, 2012, č. 1, s. 9–34,
zde s. 19–20, pro Prahu jako příklad velkoměsta viz Bičík, Ivan – Kupková, Lucie: Vývoj využití ploch
v Pražském městském regionu. In: Sociální geografie Pražského městského regionu. Ed. Martin Ouředníček.
Praha 2006, s. 42–63; Databáze dlouhodobých změn využití ploch Česka (1845–2000). Dostupné
z: www.lucc.ic.cz, cit. 1. 2. 2015.
63	 Urbánní a regionální laboratoř. Dostupné z: www.urrlab.cz, cit. 13. 5. 2016.
Město má zpravidla větší dimenze, než by v poměru k okolnímu území mít
mělo. K okolní krajině za městskými hradbami kartograf také přistupoval odlišným
způsobem – méně pečlivě a velmi výběrově zakreslil to, co právě potřeboval
vzhledem k tématu mapy, většinou formou mapových značek. Základní
charakteristikou těchto map zvaných mapy oblasti (Umgebungskarten – ernvironsmaps)
je právě tematická náplň – často vojenská. Město bylo podstatné
pro orientaci na mapě a také proto, že zachycená událost se právě kvůli strategickému
významu města sběhla. Odehrála se pak na jeho periferii nebo častěji
v jeho okolí, zázemí. 59
Mapy jako výsledek práce historika
Rekonstrukční mapy v urbánních dějinách nejsou ničím novým. Tento způsob
vyjádření výsledků svých výzkumů použil v případě Prahy například již
Václav Vladivoj Tomek. 60 Digitální kartografie rekonstrukční mapy se výrazně
zkvalitnila. Tento konzervativní způsob vytváření map zůstává historikům
nejpochopitelnější, a tudíž nejběžnější dodnes, jak ukazují zkušenosti z práce
na nedávno vydaném Akademickém atlasu českých dějin. 61 Digitální kartografie
je v řadě případů nejvhodnějším řešením, ale zdaleka ne vždy, a především
ne­umož­ňuje řadu operací dnes poměrně snadno realizovatelných jinými digitálními
technologiemi. Český Historický atlas měst využívá mimo jiné negativní
plány, statické (a pro prezentaci i dynamické) rekonstrukční mapy rozvoje zástavby
apod. Jejich vzniku předchází vektorizace starých map jako základní výchozí
krok pro analýzu příslušného území digitálními metodami, je-li založen
na starých mapách a plánech. V České republice jsou dlouholeté zkušenosti se
sledováním proměn využití ploch – Land Use / Land Co­ver changes, nejčastěji
pro publikační účely vyjádřeným kartogramem, založeným ovšem na rozsáhlé
59	 Pojem zavedl v historické kartografii Mokre, Jan: The Environs Maps. Vienna and its Surroundings
c. 1600–c. 1850. Imago Mundi 49, 1997, s. 90–103. Na příkladu map Vídně rozlišil autor Umge­bungskarte
vojenské, administrativní, právní, hospodářské a mapy využití volného času. Ve stejném duchu
úspěšně tento pojem použila při klasifikaci dochovaných map Porýní Recker, Gabriele: Von
Trier nach Köln 1550–1800. Kartographiehistorische Beiträge zur historisch-geographischen Verkehrs­wegeforschung.
Betrachtungen zum Problem der Altkarten als Quelle anhand eines Fallbeispieles
aus den Rheinlanden. Rahden 2003, především s. 102–103. Pro zavedení českého pojmu srov. Chodějovská,
E.: Mapy oblasti – nový pojem v české historické kartografii. In: Regiony – časoprostorové
průsečíky? Ed. Robert Šimůnek. Praha 2008, s. 26–37.
60	 Mappy Staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419. 9 listů. Praha 1892. Historický ústav AV ČR, v. v. i., Praha,
Mapová sbírka, sign. MAP D 832.
61	 Semotanová, E. – Cajthaml, J. a kolektiv: Akademický atlas českých dějin. Praha 2014. Zkušenost redaktorky
III. oddílu atlasu.
Obrázek 35. Příklad virtuální topografie města, která pokročilým způsobem zpřístupňuje
kartografické, písemné a obrazové historické prameny. Informační systém vytvořený Urbánní
laboratoří Fakulty architektury Univerzity Roma Tre v Římě. Oblast Piazza del Popolo v Římě
na prostorově umístěném plánu Říma G. B. Nolliho.
390—391Eva Chodějovská 390—391
Seznam pramenů a literatury
Brno – moravský Manchester. Eds. Andrea Březinová, Tomáš Zapletal. Katalog výstavy. Brno 2014.
Cajthaml, Jiří: Analýza starých map v digitálním prostředí na příkladu Müllerových map Čech
a Moravy. Praha 2012.
Conzen, Michael P.: Retrieving the pre-industrial built environments of Europe. The Historic Towns
Atlas programme and comparative morphological study. Urban Morphology 12, 2008, č. 2, s. 143–156.
Das Bild der Stadt in der Neuzeit 1400–1800. Hg. Wolfgang Behringer, Bernd Roeck. München 1999.
De Seta, Cesare: Ritratti di città. Dal rinascimento al secolo XVIII. Torino 2011.
Ebel, Martin: Stabilní katastr a jeho využití pro dějiny staveb. In: Dějiny staveb. Plzeň 2005, s. 5–14.
Horská, Pavla – Maur, Eduard – Musil, Jiří: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa.
Praha – Litomyšl 2002.
Hrůza, Jiří: Svět měst. Praha 2014.
Chodějovská, Eva: Mapy oblasti – nový pojem v české historické kartografii. In: Regiony – časoprostorové
průsečíky? Ed. Robert Šimůnek. Praha 2008, s. 26–37.
Chodějovská, Eva: „Všestranně použitelný, výjimečně svědomitý, přesný a spolehlivý důstojník.“
Zapomenutý historický kartograf a archivář Josef Paldus a jeho podíl na československo-rakouské
archivní rozluce. In: Karel Kazbunda, kulturní dědictví a mezinárodní právo.
Ed. Ivo Navrátil. Semily 2013, s. 354–377.
Chodějovská, Eva – Gearty, Sarah – Stracke, Daniel: The “Digital Turn” of the European Historic
Towns Atlas. Comparing solutions for digital atlas production and online presentation. Città
e storia 10, 2015, č. 1, s. 89–121.
Krajina jako historické jeviště. K poctě Evy Semotanové. Eds. Eva Chodějovská, Robert Šimůnek.
Praha 2012.
Kupka, Jiří: Historicko-krajinný rámec v kompozici města. Historická geografie 36, 2010, č. 1, s. 51–72.
Lexikon zur Geschichte der Kartographie. Von den Anfängen bis zum ersten Weltkrieg. Hg. Ingrid
Kretschmer, Johannes Dörflinger, Franz Wawrik. Die Kartographie und ihre Randgebiete.
Enzyklopädie. Band C 2. Wien 1986.
Město a městská společnost v procesu modernizace 1740–1918. Eds. Pavel Kladiwa, Aleš Zářický.
Ostrava 2009.
Město. Proměnlivá ne/samozřejmost. Eds. Slavomíra Ferenčuhová, Magdaléna Hledíková, Lucie
Galčanová, Barbora Vacková. Brno – Červený Kostelec 2009.
Mokre, Jan: The Environs Maps. Vienna and its Surroundings c. 1600–c. 1850. Imago Mundi 49, 1997, s. 90–103.
Roubík, František: Soupis map českých zemí. Praha 1951–1955.
Semotanová, Eva: Kartografie v historické práci. Vademecum. Praha 1994.
Semotanová, Eva: Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí. Praha 2001.
Städteatlanten. Vier Jahrzehnte Atlasarbeit in Europa. Hg. Wilfried Ehbrecht. Köln – Weimar –
Wien 2013.
Šedivý, Juraj: Map Portals and Databases of Towns in Central Europe. An Appendix or Substitute
for Printed Historical Town Atlases? Città e Storia 10, 2015, č. 2, s. 261–280.
Talich, Milan: Trendy výzkumu možností využívání starých map digitálními metodami. In: Krajina
jako historické jeviště. K poctě Evy Semotanové. Eds. Eva Chodějovská, Robert Šimůnek.
Praha 2012, s. 373–386.
méně podstatným aspektem je fakt, že jejich práce, i když orien­to­vaná na výzkum
minulosti, se zakládá na ak­tuálně platném stavu. Jinými­slovy, je dovedena
do současnosti.
Nejen digitální kartografie, ale zejména tvorba map sofistikovanějšími postupy,
například vytváření kartogramů a statistické vyhodnocování prostorových
jevů v geo­gra­fickém informačním systému (GIS), představuje dosud nevyužitý
potenciál při studiu urbánní krajiny. Perspektivní je 3D modelování
(asanovaných) budov na základě stavebních plánů a fotografií i zaniklé krajiny
s využitím digitálního modelu reliéfu poskytovaného Českým úřadem zeměměřickým
a katastrálním či pomocí přímo v terénu získaných dat. 64 Nebezpečí
ovšem při dostupnosti poměrně velkého množství jednoduchých, zejména volně
šiřitelných software tkví v nevědeckých postupech, upřednostňování efektu
před vědeckým postupem a široce založeným výzkumem a nedocenění nutnosti
mezi­oborové spolupráce.
Digitální technologie je možné využít nejen jako nástroj usnadňující proces
vzniku rekonstrukční mapy, ale také pro potřeby prezentační a analytické. Zde
se prolnou oba směry uplatnění map v historickém výzkumu města. V oblasti
prezentace jsou na poli urbánních dějin poměrně hojně využívány v jisté době
oblíbené e-booky 65 a zejména zmíněné mapové portály. Jejich pokročilejší podobou
je propojení různých typů digitalizovaných historických pramenů a digitálních
a digitalizovaných map a vytváření virtuálních topografií 66. Zde platí
opět konstatování o tenké hranici mezi přístupem vědeckým a populárním a varování
před pouhým efektním vršením objektů.
Veliký potenciál a zároveň rezervy má výzkum dějin měst s využitím digitálních
technologií v oblasti analytické. Jedná se však o metody časově náročné,
navíc vyžadující schopnost pracovat týmově a nahlížet studovanou problematiku
mezioborově. Pohled do zahraničí ale ukazuje (Paříž, Řím), že jde o postupy
více než smysluplné, a odmítáním těchto přístupů či využíváním pouze jejich
nejefektnější roviny si způsobujeme problémy do budoucna.
64	 Možnosti sběru dat přehledně naznačil naposledy Pacina, Jan: Modelling the extinct landscape and
settlement for preservation of cultural heritage. Città e storia 9, 2014, č. 1, s. 129–151.
65	 E-book, který vznikl v souvislosti s přípravou Plzeň. Historický atlas měst České republiky. Svazek 21.
Ed. Robert Šimůnek. Praha 2009, je dostupný z: http://www.plzen.eu/obcan/o-meste/multimedia/
ebook/knihy/ebook-historicky-atlas.aspx, cit. 13. 5. 2016.
66	 Srov. naposledy shrnující stať Šedivý, Juraj: Map Portals and Databases of Towns in Central Europe.
An Appendix or Substitute for Printed Historical Town Atlases? Città e Storia 10, 2015, č. 2, s. 261–280.
Radana Červená — Tomáš Dvořák — Aleš Vyskočil
Jak psát dějiny velkých měst?
Vydalo statutární město Brno, Archiv města Brna
(Přední 2, 618 00 Brno, amb@brno.cz), roku 2016
jako suplementum č. 25 sborníku Brno v minulosti a dnes.
Odpovědný redaktor: PhDr. Libor Blažek
Technická redakce: Mgr. Radana Červená, Ph.D.; Jakub Pohanka, DiS.;
Mgr. Martina Popovičová
Jazykové korektury: RNDr. Alena Benešová
Německý překlad: Bc. Denisa Sedlák Čevelová
Anglický překlad: Mgr. Eva Bumbálková
Obálka, grafická úprava a sazba: Jakub Rejlek
Vytiskl Arch – polygrafické práce, spol. s r. o., Charbulova 3a, 618 00 Brno
Náklad 300 ks
Vydání první
ISBN
Statutární město Brno, Archiv města Brna — 978-80-86736-53-2
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem — 978-80-7561-036-2
Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. — 978-80-7286-296-2