[58]
Navrhuji abychom se v našich vlastních pokusech omezili na Oblast I, tedy notaci bez
předznamenání. Pro analýzu ale musíme mít na paměti, že Es přichází pouze tehdy, když
dominuje B a nikoli H, tedy v případě modulace do oblasti II. Nikdy se nepoužívaly tóny
Des, Dis, Ges, As, Ais. Nikdy se nepoužívaly kadence citlivým tónem do 3. a 7. stupně. (Viz
kapitola ~ 1600 mé "Nauky o harmonii".)
V tomto tónovém prostoru se musíme naučit myslet prostřednictvím svých vlastních
psaných cvičení.
Úloha: (Melodickou) linku, která se skládá jen z malých, velkých a čistých intervalů do
velikosti kvinty a která má použít všechny možné střídavé citlivé tóny. Polus o řešení
Frygická (k E vede jen jeden přirozený citlivý tón shora)
Kritika: Samozřrjmě tyto kadence nikdy nejsou tak těsně vedle sebe a především se oblasti
kedencí nenavazují tak těsně na sebe. Melodická linka, která má tolik cílových bodů by
musela být podstatně delší.
TAKT
(Viz realizace k Ockeghemovi v předchozí kapitole)Jednotka
je brevis...... , která se může dělit na tři nebo dvě podle označení v příslušném
hlase. Máme tedy dva druhy taktů – třícelý a dvoucelý:
NOTOVÉ HODNOTY
V šestnáctém století byla známa tečka, ale nikoli ligaturový obloček a notovalo se bez
taktových čar. Neexistovaly tedy hodnoty not, které nelze zapsat jednoduchými nebo
tečkovanými notami
[59]
Josquinova notace
Naše dnešní notace
Je třeba se vyhnout např. tomuto:
Hodnoty označené hranatými závorkami nebylo možné v 16. století vůbec notovat.
Platí tedy: prodloužení notových hodnot je možné pouze o stejnou hodnotu, nebo o její
polovinu. Proti stylu by tedy bylo: …............. jak ukazuje dnešní notace.
Chybné je také napojení dlouhé noty na krátkou. (Viz příklady z kapitoly o Dufayovi).
Úloha: Zapiš rytmycký příklad v Josquinově stylu Mají být použity tyto rytmické hodnoty:
stejně jako čtvrťové noty (tzn. Čtvrtky po tečkované půlové notě). Zapiš to co píšeš
současně (nikoli až pak, nýbrž tón po tónu v obou verzích) také v moderní taktové notaci,
jako v předchozím příkladu. Moderní „taktová „ notace poskytuje kontrolu, že se
nedopouštíš nestylových vazeb „dlouhé na krátké“. Každou verzi zkus interpretovat na „tata-ta“.
Najdi příklad na oba takty (tří- i dvoucelý)
PŘÍPUSTNÉ (MOŽNÉ) INTERVALY
Pravidla Dufayovy doby zůstávají nezměněna. Vyloučeny jsou všechny redukované a příliš
zmenšené a zvětšené intervaly. Používají se sekundy, tercie, kvarty, kvinty a oktávy
vzestupně i sestupně. (Vzestupné oktávy se vyskytují častěji, než klesající)
Úsporně používana malá sexta pouze směrem nahoru. Velmi vzácná je velká sexta, která je
také pouze vzestupná. Lze najít dokonce i decimové skoky. Kdo se nechce vzdát
neobvyklých prostředků, musí v těchto místech označit poznámkou, že si této neobvyklosti
je vědom.
[60]
Tento návrh činíme zde i pro všechny další skladby ostatních stylů: zřídka (vzácně)
používané prostředky jsou v každé epoše. Chybné jsou jen když autor jejich neobvyklost
zapomene a používá je znovu a znovu.
Tedy:
(kl. = malá, gr. = velká)
HLASOVÉ ROZSAHY tří Josquinových čtyřhlasých kompozic
[61]
Součty označují hlasový rozsah (8 + 3 = oktáva plus tercie). Nejmenší je oktáva plus
sekunda, největší oktáva plus sexta. Octave plus kvartu si pamatujeme jako normu.
Zajímavé jsou odstupy hlasů. Závorky označují vždy odstup nejvyššího/nejnižšího tónu
příslušných dvou hlasů. (5/8 znamená, že nevyšší tóny obou hlasů jsou vzdáleny o kvintu,
nejnižší o oktávu). Ve všech třech skladbách je největší vzdálenost mezi vrchním hlasem a
altem. Je zřejmé, že jen horní hlas byl obsazen chlapeckými hlasy. Vzhledem k tomu, že
druhý a třetí hlas mají prakticky stejný rozsah, zejména s ohledem na jejich nejnižší tón,
bylo by obsazení podle moderní definice nízký soprán zva tenory a bas.
ODSTUPY HLASŮ VE DVOJHLASÉ VĚTĚ
Jen jednou jsem našel šest taktů dlouhý Josquinův dvojhlasý úsek mezi vnějšími hlasy (v
žalmu „De Profundis"), a i zde se jedná o kánon v oktávě, přičemž odstup hlasů nepřekročí
decimu. Většinou ale u Josquina jde o sousední hlasy. Často se najde i spojení 1.+3. nebo
2.+4. hlas. Protože však jak prokázáno oba střední hlasy mají roszah tenoru jedná se u
(autorova) dvojhlasu vždy o sousední hlasy. Z předložené tabulky rozsahů je však zřejmé,
že v průměru soprán a sousední hlas jsou více vzdálené než bas a sousední hlas.
Ve čtyřhlasé sazbě je u Josquina často soprán decimu, někdy (byť jen na několik not)
oktávu+ kvintu nad ostatními hlasy: (Missa Beata Virgine).
Samozřejmě, existuje i dvouhlasá sazba pro dva stejné hlasy.
IMITACE
v kvintovém, kvartovém nebo oktávovém odstupu (v kvintě, kvartě nebo oktávě). Je
Josquina normou. Řídčeji nastupuje imitace v unisonu. Zde jsou příklady pro všechny čtyři
případy. Z nich se dá vyčíst obvyklý rozestup hlasů, který je ve všech úsecích podle
pravidel přísné imitace a jen zřídka překračuje oktávu. Větší odstupy v našich příkladech
jsou označeny číslem – největší je oktáva + sexta..
[62]