[94]
ČERNÉ NOTY
Canzony jsou podle Michaela Praetoria kusy (skladby), které “s mnoha černými notami,
čerstvě, radostně a hybně kráčejí - stavají se…” . Množství černých not, čtvrťových,
osminových a šestnáctinových může patrně proto pro instrumentální canzonu kolem 1600
platit za charakteristické, protože ostatních (hudebních) druzích dominují noty s
nevyplněnou (s nevyčerněnou) hlavičkou.
[95]
(Toto platí) Ještě vice kolem roku 1500. V celé mši “Missa Pange lingua” se nachází jen šest
osminových not. Norální pohyb se odehrává v půlových notách a ve zřídkavých
(nemnohých) čtvrtkách jsou sem tam provedeny obzvláště rychlé figury. Skoky tedy tedy
přicházejí stěží do úvahy; dominuje sekundový pohyb. Dva způsoby jednotlivě použitých
čtvrtek již známe, průchodný tón na lehké době:
a rozvedení přízvučné disonance v její hybné verzi:
S využitím konsonantních sousedních intervalů kvinty a sexty
a (nebo) pohybem obou hlasů je možné s velkými skupinami jestě zcela nedisonantní napsat
sazbu. V následujících Josquinovských příkladech, většinou z již dříve uvedených příkladů
netkví (netrčí) žádná disonance. Jednotlivé čtvrtky stojí níže než jejich okolí.
[96]
Úloha 9: Dvojhlasá sazba jednotlivými (ojedinělými) čtvrtkami jako lehký průchod a jako
rozvedení přízvučné disonance, stejně jako konsonantní čtvrtky: jednotlivě (tehdy mohou
nastupit nebo být opuštěny skokem a stojí níže než sousední tóny) nebo ve skupinách
(uvnitř skupinek jen sekundový pohyb)
Můj pokus o řešení:
Studujme dále větší skupiny čtvrťových not v průchodném pohybu. Konsonance patří na
těžkou a disonance na lehkou (taktovou) dobu. Následující Josquinovské příklady ukazují,
že čtvrtkový pohyb lze použít na kterékoli z čtyř (potažmo šesti) půlových not [ve 4/2 nebo
6/2 taktu] (většinou vedou vzhůru):
[97]
*) Čtvrtkový pohyb použitý na přízvučné době může nastoupit skokem.
Nacházíme bezpočet příkladů právě ukázaného způsobu se čtyřmi čtvrtkami. Podstatně řidší
jsou delší zřetězení čtvrťových not.
(Alt a bas ze čtyřhlasé sazby):
[98]
Při použití průchodných čtvrtek je třeba si uvědomit, že ve stupnici se na jednom místě
konsonance [K] s disonancí [D] nestřídá pravidelně:
Ne u každého stupnicového postupu je tedy možný průchodný pohyb nad ležícím tónem.
Následující příklady jsou nemožné:
V takových případech musí druhý hlas nápomocně zasáhnout, přibližně takto:
Často stojí začátek čtvrtkového pohybu na nejlehčí (nejméně přízvučné) době jako průchod
po prodloužené půlové notě. Josquin začíná vždy sekundovým krokem k první čtvrťové
notě, která se stává první průchodnou disonancí. Josquin tedy nepoužívá to, co by se samo
o sobě [“an sich”] považovalo za sazebně-technicky korektní, jako například:
Naproti tomu čtvrtkové skupinky nastupující na přízvučnou dobu nechává zcala běžne
nastupovat skokem, jak ukazují některé příklady na straně 96. Zapamatujme si také jako
stylové nejjemnější možný nástup v této formě:
[99]
Zde dvojhlasé Josquinovy příklady:
Úloha 10: Příležitostně (nikoli stále) použít čtvrtkové skupinky v průchodném pohybu ve
dvojhlasé sazbě. Pohyb má – tak, jak odpovídá praxi – řidčeji začínat čtvrtkou na přízvučné
době (zde možný nástup skokem), častěji na lehké době po prodloužené půlce (nástup jen
sekundovým pohybem). Zde můj pokus:
Vzpomeňme si nyní na tři druhy průchodné disonance. Druhá, čtvrtá (a šestá) doba (půlová
nota) v taktu mohou být lehké (typ 3)
(těžká – lehká – těžká - lehká)
Mohou ale být “velmi lehké” když jim předchází delší notová hodnota (typ 2 používá svůj
průchod na této “velmi lehké” půlce).
[100]
(velmi lehká)
Na tyto “velmi lehké” půlové noty staví nyní Josquin nyní také disonantní průchodné
čtvrtky, ačkoli jen v klesajícím pohybu (které tolik nevyčnívají jako vzestupné). Typické
jsou při tom vznikající skupinky dvou čtvrtek:
Kupodivu v tomto okamžiku může disonantní interval nastoupit pohybem v obou hlasech
(dosud známe jako průchodnou nebo přízvučnou disonanci pouze techniku [způsob], kdy
disonance nastoupí [vznikne] jen pohybem jednoho hlasu). Pozoruhodné je to proto, že
vzhledem k pohybu druhého hlasu, je disonantní doba “velmi lehká” z pozice pouze
jednoho hlasu. Z toho lze usuzovat, že Jousquin uvažoval ještě promyšleněji: na vzniku
disonance se podílí [jen] jeden “velmi lehký”hlas.
[101]
Proto nebyl prožitý (vyslechnutý, slyšený) stupeň disonance pro posluchače Josquinovy
doby tak silný, jako pro [nás] posluchače zvyklé poslouchat především zvukově vertikálně
[harmonicky]. Zde několk Josquinovských příkladů:
Skupinky pouhých dvou čtvrtek se nacházejí na lehkých dobách velmi často. Naproti tomu
nikdy nenastupují pouhé dvě čtvrtky na přízvučné době.
[102]
Nestylové by tedy bylo toto:
Naproti tomu zcela běžné:
(Zde se nejedná o skupinky “pouhých dvou čtvrtek”).
STŘÍDAVÉ NOTY
Střídavé noty nastávají [vznikají] jen ve čtvrtkách, nikoli v půlkách. Svrchní střídavé noty
jsou u Josquina velmi zřídkavé (zrovnoprávněny budou teprve mnohem později). Ze spodní
střídavé noty se ale velmi rychle stává zvyk. “Pouhé dvě čtvrtky”, jak jsme o tom již
hovořili, nevstupují na místo přízvučné půlové noty [doby]. Střídavá je ale druhá z obou
čtvrtek. Z toho vyplývá, že prosté střídvé noty mají místo jen v prostoru nepřízvučné půlové
noty [doby].
Ne: také ne : nýbrž: nebo:
Některé Josquinovy dvojhlasé příklady:
[103]
Střídavé noty většinou otvírají nebo zakončují větší [delší] čtvrtkový pohyb.
(Tyto skupinky, protože to nejsou “pouhé dvě čtvrtky” mohou přijmout kteroukoli pozici v
taktu).
Střídavá nota jako začátek čtvrtkového pohybu směrem vzhůru.
Střídavá nota jako závěr čtvrtkového pohybu směrem dolů.
[104]
Jestliže na “velmi lehké” půlce může stat průchodná disonance (viz str. 100), platí totéž pro
střídavé noty. Lze potkat – byť ne příliš často – místa jako toto z Gloria z Missa De beata
Virgine:
Také svrchní střídavou notu je třeba doložit příklady:
[105]
Úloha 11: Ve dvouhlasé sazbě uplatnit: disonantní průchodné čtvrtky na “velmi lehké
půlové note [době] (a). Přitom také jednou disonanci [nastupující pohybem] v obou hlasech
současně (b). Prosté střídavé noty (c). Střídavou notu ve čtvrtkovém pohybu jako začátek
(d) a jako zakončení (e).
Můj pokus o řešení:
Čtvrtkové skupinky nejsou omezeny (odhlédnuto od skupinek střídavých not) jen na pohyb
v jednom směru. Na přízvučné i nepřízvučné čtvrťové note v konsonantní situaci je možné
změnit směr pohybu, jak ukazují tato dvojhlasá místa z Josquinových skladeb. Změna směru
je [v příkladech] označena (b.) u přízvučných a (u.) u nepřízvučných čtvrtek. (Přikaldy jsou
si podobné: svrchní změny jsou vždy přízvučné)
(střídavá nota)
[106]
SKOKY VE ČTVRŤOVÝCH NOTÁCH
Jednotlivé čtvrtky lze přirozeně najít po tečkovaných půlkách na lehké době. Z nich, pokud
konsonují, mohou odskočit. Příklady většinou ukazují [tento] směr pohybu
(ke změně pohybu před a po skocích viz ještě jednou str. 69).
Skoky uvnitř čtvrtkových skupinek jsou mimořádně vzácné. Lze najít jen sestupnou tercii
po vzestupně dosažené přízvučné čtvrtce, tedy buď nebo
Následně krok nebo skok vzhůru (nacházejí se jen řídké dvojhlasé příklady).
[107]
Pozoruhodný případ je u Josqina mimořádně často používaná nepřízvučná disonantní
čtvrtka, nastupující sekundovým krokem shora s následným odskokem vzhůru či dolů. Zde
disonance zůstane skutečně viset nerozvedena ve vzduchu. Pozdější harmonie budou hovořit
o “odskočené vedlejší notě”.
V jednom speciálním případě se “odskočená vedlejší nota” legitimizuje jako přerušený
průchod: po sestupném terciovém skoku je přeskočený tón hned nebo později
[108]
doplněn. Protože tercový skok musí přijít do konsonance, je možné tuto tzv.
Cambiatu, později mimořádně oblíbenou, realizovat jen při intervalovém
postupu nebo
(Cambiare = měnit, změnit; 3. a 4. tón se vymění)
Zde pozdržené vyplnění:
(nebo dokonce takto).
Tři příklady z Josquinovy Missa Pange lingua a jeden z Missa Da Pacem:
Všechny ostatní skoky ve skupinkách čtvrtek jsou nesmírně vzácné a opodstatněny pouze
na základě podložení textu. Přízvučná čtvrtka nikdy nestoupá skokově vzhůru.
[109]
Úloha 12: Cvičení skoků ve čtvrtkách.
a) Jednotlivé čtvrtky konsonantně b1) Skoky ve čtvrťových skupinkách
a b2) c) Shora sekundovým krokem nastupující “odskočené vedlejší noty”.
d) Cambiata. e) Změna směru ve větší čtvrtkové skupince. (Posledně pojednané skoky na
základě podložení textu nebudeme v našich uplatňovat, abychom předešli
bezmyšlenkovitému uplatňování extrémních kompozičních prostředků v Josquinově stylu.)
[110]
Můj pokus o řešení:
Na délce mého příkladu lze poznat snahu neumístit přiliš mnoho čtvrtek do [malého]
prostoru. Přesné dložení textu, v originále často mezerovité, bývá v Josquinovských
vydáních návrhem vydavatele. Nicméně je jasné, že ojedinělá čtvrťová nota je zřídkakdy
nositelem slabiky. Přece však Friedrich Blume podkládá text v jednom místě „Missa Pange
lingua“ takto:
Takto smíme ale jednat jen výjimečně.