1
Participium budoucího času
I. AKTIVNÍ:
Odvozování:
kmen infinitivu + -s- + -iant- + #
K srovnání:
-s- = sufix futura fintiních sloves (kelti – kels; mylėti – mylės);
-nt- = sufix aktivního participia prezentu (srov: rašantis; mylintis)
# – koncovky: pro maskulina -is (adj. vzor geresnis)
pro feminina -i (adj. vzor saldi)
Predikativní tvary:
jsou totožné s krátkými tvary maskulin v nominativu plurálu:
būsią; lysią; snigsią (v překladu „ono něco bude; ono bude pršet; ono bude sněžit“)
Asimilace s, z, š, ž (stejně jako u finitních sloves ve futuru):
s + s = s (ves-ti → ves + siantis /-i → vesiantis / -i)
z + s = s (megz-ti → megz + siantis /-i → megsiantis / -i)
š + s = š (neš-ti → neš + siantis /-i → nešiantis / -i)
ž + s = š (vež-ti → vež + siantis /-i → vešiantis / -i)
Používání:
1. Pro vyjadřování VEDLEJŠÍ ČINNOSTI subjektu, kdy sekundární činnost (vyjádřená
participiem) upřesňuje primární činnost (vyjádřenou finitním slovesem). Tyto konstrukce
vytváří jen omezená skupina sloves označujících mluvení, přemýšlení nebo cítění, např.
sakyti (říct), manyti (myslet si), jausti (cítit) aj. Participiální konstrukce je v tomto případě
syntaktickým ekvivalentem vedlejší věty:
Aš pasisiūliau parvešiąs kolegą namo. (Nabídl jsem se, že odvezu kolegu domů,
srov. pasisiūliau, kad parvešiu).
Bibliotekininkė sakė negalėsianti jai duoti šios knygos. (Knihovnice říkala, že nebude moci
dát ji tuto knihu, srov. sakė, kad negalės.)
2. Používání ve funkci PREDIKÁTU vyjadřuje nepřímou řeč (jedná se o tzv. kategorii
evidenciality):
(m): Pusbrolis važiuosiąs dirbti į Airiją. (Bratranec prý pojede pracovat do Irska.)
(f): Ji keliausianti į Tibetą. (Ony prý odcestuje do Tibetu.)
(pred): Kitais metais reiksią dukrą leisti į universitetą. (V příštím roce prý bude třeba dát
dceru na univerzitu.)
3. Ve funkci ATRIBUTU (málo frekventovaný výskyt):
Ateisiančios žiemos ilgumo nežinome. (Nevíme, jak dlouhá bude nadcházející zima.)
Apie atvažiuosiantį svečią sužinojome, kad tai labai įdomus žmogus. (O přijíždějícím hostu
jsme se dozvěděli, že to velmi fascinující osobnost.)
2
II. PASIVNÍ
Odvozování:
kmen infinitivu + -si- + -m- + # (-as, -a):
mylėsimas, mylėsima; darysimas, darysima; nešimas, nešima; būsimas, būsima
K srovnání
-si- = sufix futura (srov.: kelti – kels; mylėti – mylės);
-m- = sufix pasivního participia prezentu (srov.: daromas; nešamas);
# – koncovky: pro maskulina -as (adj. vzor geras)
pro feminina -a (adj. vzor gera)
Predikativní tvary:
vytvářejí se podle adjektivního vzoru: mají koncovku –a; prozodickou charakteristiku
přebírají od maskulinního tvaru: rašysima; kalbėsima (v překladu „ono bude něco napsáno,
něco řečeno“)
Asimilace s, z, š, ž (stejně jako u finitních sloves ve futuru):
s + s = s (ves-ti → ves + siantis /-i → vesiantis / -i)
z + s = s (megz-ti → megz + siantis /-i → megsiantis / -i)
š + s = š (neš-ti → neš + siantis /-i → nešiantis / -i)
ž + s = š (vež-ti → vež + siantis /-i → vešiantis / -i)
Používání:
1. Ve funkci ATRIBUTU se velmi často se používá jediný tvar tohoto participia: būsimas, -a,
který ztratil význam pasivu a znamená „budoucí“, „nadcházející“:
Mano būsimoji žmona. (Moje budoucí choť.)
Būsimasis studentas. (Budoucí student.)
Būsimasis laikas. (Budoucí čas, tzn. futur ‒ gramatický termín.)
U ostatních sloves se aktivní participia futura používají jen okrajově, např. Aptarėme
dirbsimus darbus. („Probrali jsme práce, které bude třeba provést.“)
2. Ve funkci PREDIKÁTU se tyto tvary používají velmi vzácně:
Daktaras pasakė, kad Petro po savaitės pasveiksima. (Doktor řekl, že on se Petr po týdnu
uzdraví.)
Jos gyvensima ilgai ir laimingai. (Ona prý bude žít dlouho a šťastně.)