PODNÁJEM


Večer se vrátil. Všechno bylo

jak před odchodem. Bílý strop…

Ale i v něm teď bylo bílo

a prázdno. Ani nezakop


na prahu, kde vždy zakopával.

Vyvětral, svlékse po dřině.

Teď byla pryč. To včera dával

její plášť k sobě do skříně.


Stůl. Cizí knihy. Cigarety.

A v nebi všechny její děti.

Neměl kam jít, i kdyby chtěl.


Odvedle rozhlas, věčné věty.

Údiv, že si to připouštěl…

A že šel škarpou, škarpou šel.