Morfologie II (CJA009) Klára Osolsobě osolsobe@phil.muni.cz FIFA 1/II POŽADAVKY lAktivní účast na seminářích lDocházka – max. 3 omluvené absence lZávěrečný test l 1. termín (zápočtový týden) l další termíny ve zkouškovém období (4 termíny) Literatura lMluvnice češtiny 1. Praha: Academia, 1987. lČechová, M. a kol: Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV, 1996. III Pojmenování a slovo, s. 42-223. (kap. 4. Tvoření slov). lKarlík, P. – Nekula, M. – Rusínová, Z. (eds): Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN, 1995. (oddíl Slovotvorba s. 109-226). lCvrček, V. a kol.: Mluvnice současné češtiny. Praha: Karolinum, 2010. lŠtícha, F. (ed.): Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia. 2014. lŠmilauer, V.: Novočeské tvoření slov. Praha: SPN. 1971. 4 Monografie: lDOKULIL, M: Tvoření slov v češtině 1. Praha: Academia, 1962. lDANEŠ, F.: Tvoření slov v češtině. 2, Odvozování podstatných jmen / zpracoval kolektiv autorů pracovníků Ústavu pro jazyk český ČSAV za redakce Fr. Daneše, M. Dokulila, J. Kuchaře. Praha : Academia, 1967. lBOZDĚCHOVÁ, I.: Tvoření slov skládáním. Praha : ISV nakladatelství, 1997. l Pojmy + opakování lKarlík, P. – Nekula, M. – Rusínová, Z. (eds): Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. lLotko, E.: Slovník lingvistických termínů pro filology. Univerzita Palackého v Olomouci : Olomouc, 1998. 6 Slovníky: lSlovník spisovného jazyka českého 1-8 (SSJČ), Academia, Praha, 1989. l Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), Academia, Praha, 1978. lSLAVÍČKOVÁ, E.: Retrográdní morfematický slovník češtiny, Praha 1975. lSOKOLOVÁ, M., MOŠKO, G., ŠIMON, F., BENKO, V.: Morfematický slovník slovenčiny. Prešov : Náuka Prešov, 1999. Slovníky: lHOLUB, J., LYER, K.: Stručný slovník etymologický, Praha 1984. lREJZEK, J., Český etymologický slovník, Praha 2001. l Slovníky lJosef Šimandl ed. (2016). Slovník afixů užívaných v češtině. Karolinum: Praha. lhttp://www.slovnikafixu.cz/index l l 9 Učebnice a skripta: lRUSÍNOVÁ, Z.: Tvoření slov v současné češtině, Brno 1980. lČERMÁK, F.:Syntagmatika a paradigmatika českého slova II. (Morfologie a tvoření slov), UK , PRAHA, 1990. lHUBÁČEK, J.: Tvoření slov v češtině. Ostrava : Ostravská univerzita, 1996. lHAUSER, P.: Základní pojmy z nauky o slovní zásobě a tvoření slov. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2003. lMALIŠ, O., MACHOVÁ, S.: Současný český jazyk. Nauka o tvoření slov. Lexikografie. Praha : Karolinum, 1992. Pojmy - opakování lMorfologie lMorfématika lMorf – morfém – alomorf lDubleta – varianta lSegmentace lKořen – kmen – koncovka lKmenotvorná přípona lMorfematický šev Morfologie lv užším slova smyslu = zabývá se morfémy z hlediska jejich formy a funkce, sémantická morfologie zkoumá gramatické významy a funkce morfému (také slovní druhy), formální morfologie zkoumá kombinatoriku morfémů, tj. flexi lv širším slova smyslu nauka o tvoření slov, vznik nových pojmenování (kombinatorika slovotvorných základů a různých typů afixů = derivace/kompozice) 12 alomorfy lpíš-0-u ALE i píš-í-c-í lpiš-0-0 lps-a-l ALE i ps-a-n-í, ps-a-n-ec-0 ldo-pis-ova-t ALE i do-pis-0, pro-pis-k-a 13 alomorfy v morfologii a ve slovotvorbě lvys(-)ok-ý ALE i z vys(-)ok-a lvys(-)oc-e l(nej)-vyš(-)0-š-í l(nej)-výš(-)0-e ALE i výš(-)k-a, výš(-)0-e l Morfematická analýza lrozčlenění slova/slovního tvaru na jednotlivé morfémy lzákladní je PRINCIP OPAKOVATELNOSTI forma (opakování řetězce znaků) + význam (společný obecný význam) lNa následujícím snímku mějme dle frekvence seřazená slova, která všechna mají společný formální rys (např. začínají na po). lSledujme, u kterých z nich lze na základě principu opakování segmentovat afix (např. prefix po-) a u kterých taková segmentace není možná. lV případě nejistoty konzultujme etymologický slovník. Cvičení (? po-) l Cvičení (? -ič-k(a)/ -ič-k(o)/ -ičk(a)/ -ičk(o)) l Cvičení (? -ba) l Cvičení (? -č/ -áč) l Cvičení (? -ic(e)) l Cvičení (? ná-) l Cvičení (? mol-) l Cvičení (? –l(ý)) l Kmen (derivační kmen) lvzniká spojením kořene a kmenotvorných morfémů (derivačních elementů), např. nes-e-me, ale kořen nes, uč-i-t, ale kořen uč lkmen odvozovací (základ pro další odvozování: uč-i-tel-sk-) lkmen odvozený (tvarotvorný základ: uč-i-tel-sk-) lkmen jednoduchý (uč-i-tel-) lkmen vícestupňový (uč-i-tel-stv-) Slovotvorný základ/formant lpři slovotvorném procesu se kmen považuje za slovotvorný základ lpřipojuje se k němu slovotvorný formant lnapř. slovotvorný základ uč-i- + slovotvorný formant -tel-, slovotvorný základ uč-i-tel-, slovotvorný formant -k- lslovotvorný základ + slovotvorný formant = tvarotvorný základ (uč-i-tel-, uč-i-tel-k-) l + tvarotvorný formant (-0, -a) Koncovka lvětšinou poslední morfém, u ohebných slov morfologická charakteristika (v kombinaci s kmenem přiřazuje k flektivnímu typu = vzoru lu neohebných slov slovnědruhová charakteristika (smutn-ý > smutn-o) Afix ltyp morfu plnící různé fce (slovotvorné, tvarotvorné) lpřipojuje se ke kořenovému morfu nebo kmeni ldle postavení vůči kořenovému morfu nebo kmeni rozlišujeme jednotlivé typy Typy afixů lPrefix – před kořenem/kmenem (vy-ná-lez, na-hromad-i-t, …) lSufix – za kořenem/kmenem, v ČJ nejrozšířenější forma afixace (sed-á-tko, vznáš-e-dlo, …) lPostfix – za tvarotvorným formantem (= úplný slovní tvar, přímý protějšek k prefixům, kt. se také pojí s celým slovním tvarem), např. kdo-si, co-pak, čemu-koli lInfix – uvnitř morfu, typické semitohamitské jazyky (kitáb, kytub = kořen k_t_b, „sg., pl. kniha“), v ČJ např. čuchat – čmuchat lInterfix – mezi morfy, např. mal-il-in-k-ý lCirkumfix – kombinace afixů s pevným významem, např. názvy míst ná-měst-í, zá-hrob-í Morfematický šev + morfematický uzel lMorfematický šev – hranice morfémů, dochází zde k hláskovým alternacím (vrah/vrazi, Praha/pražský, …) či fúzím = splývání hlásek (Rus, rus+ský=ruský), zjednodušování souhl. skupin (ob-vléci = obléci), překrývání hlásek slovotvorného základu a slovotvorného formantu (kameník+ský=kamenický) lMorfematický uzel – vzniká na morfematickém švu, mluvčí pociťuje původní morfémy, které ale nejsou realizovány lna jeho základě vzniká perintegrace = přerozdělení, v průběhu existence slovotvorného typu dochází k oslabení jeho původní motivace a dojde k sekundárnímu rozložení morfémů ve slově – vznik nových sufixů či jejich variant (event. prefixů) lnapř. děl-ník – prac-ovník Cvičení (? -sk(ý)/ -k(ý)/ -(ý)) l Cvičení (? ob-/ o-) l 32 SSJČ lrozžehnouti (*rozežehnouti Vrchl., *rozžhnout Holan, +rozžíci Sova, +rozžíti Podl.) (1. j. -žehnu, min. -žehl, -žal, trp. -hnut, -žat, podst. -hnutí, -žetí) (obl. rožnout) dok. (op. zhasit) 1. (co) způsobit, aby něco svítilo, hořelo; rozsvítit 1, zapálit: r. svítilnu, sirku; rozžaté svíce; r. vánoční stromek rozsvítit na něm svíčky; přen. r. oči (O. Schein.) rozjasnit 2. (co) roznítit, rozsvítit, zapálit (světlo, oheň): r. světlo v lampě; řidč. r. oheň v kamnech (op. uhasit); r. revoluční požár podnítit, vyvolat revoluci; přen. kniž. r. v někom nadšení vzbudit, vyvolat 3. udělat světlo; rozsvítit 1: seděl jsem potmě, nerozžehl jsem; nechat rozžato; --- rozžehnouti se dok. začít svítit, hořet, planout; rozsvítit se 1, vzplanout (op. zhasnout): večer se rozžehla světla; hvězdy se rozžaly na obloze; přen. rozžehly se (mu) oči zlým svitem (Jir.) zaleskly; --- ned. rozžíhati, r. se, rozžehovati, r. se, rozžehati, r. se, rozžehávati, r. se 33 SSČ lrozžehnout dok. (1. j. -žehnu, čin. -žehl, -žal, trp. -hnut, -žat, podst. -hnutí, -žetí) rozsvítit (syno) zhasit (anto) rozžehnout svíci, reflektor, rozžehnout oheň, zapálit (# uhasit); rozžehnout světlo v lampě, rozžíhat ned. l 34 roz-žeh-nou-t 35 frekvence tvarů 36 rož-l 37 rož-nou-t 38 PERINTEGRACE (PŘEROZDĚLENÍ) lV důsledku oslabení povědomí o segmentaci dochází vlivem oslabení původní slovotvorné motivace a s ní související segmentace k sekundárnímu rozložení morfémů ve slově. lSUFIXY: -ík (-lík/-ník) / -ovník/ l(used-l-ík, děl-n-ík, prac-ov-n-ík) l-ko/ -átko (kuř(át)-k-o, hol-át-k-o) lPREFIXY: (hist.) (pův. ob-vázat dalo o-vázat a druhotně vzniklo synonymní nové ob-vázat) l 39 Spoluformant lSpoluformantem při derivaci od sloves bývá kmenotvorná přípona. Vyber slova utvořená, která jsou odvozena od základu rozšířeného o kmenotvornou příponu. lSpoluformantem při derivaci bývají hláskové alternace. Vyber slova utvořená, která jsou odvozena tak, že při derivaci dochází k hláskové alternaci. 40 ? spoluformant KP llakýrna automechanik vedoucí l motorka vrátný řidič lprůvodčí dělník hukot lřev spojka vrtačka lšroubovák skluz lepidlo lbrzdný nemrznoucí rozhašený lřadicí vysloužilý snesitelný 41 ? spoluformant KP llakýrna automechanik vedoucí lmotorka vrátný řidič lprůvodčí dělník hukot lřev spojka vrtačka lšroubovák skluz lepidlo lbrzdný nemrznoucí rozhašený lřadicí vysloužilý snesitelný 42 ? spoluformant HA lsoutěžící utkání lukostřelba lzásah zkouška beznaděj lvýhra rozkaz tlukot lpálka snažení hřiště lplovárna výstup branka lstanoviště píšťalka začátek lšlapátko míček měřítko 43 ? spoluformant HA lsoutěžící utkání lukostřelba lzásah zkouška beznaděj lvýhra rozkaz tlukot lpálka snažení hřiště lplovárna výstup branka lstanoviště píšťalka začátek lšlapátko míček měřítko Slova příbuzná (slova se stejným kořenovým morfem) lslovotvorná řada je tvořena postupným řetězcem příbuzných slov (slov spojených významem a formou). Např. učit –> učitel –> učitelka lSlovotvorný svazek je spojení příbuzných slov (slov spojených významem a formou). Např. učitelský< – učitel –> učitelka. lslovotvorné hnízdo (čeleď) je tvořenou souhrnem řad a svazků. Co mám umět? Definice a příklady lmorfém – morf – alomorf lkmen – kořen – kmenotvorná přípona – koncovka lderivační kmen – kmen odvozený – kmen odvozovací – kmen jednostupňový – kmen vícestupňový lslovotvorný a tvarotvorný základ a formant lslovnědruhová charakteristika a morfologická charakteristika ltypy afixů lslovotvorná řada, svazek, čeleď/hnízdo l l l