SLOVOTVORBA SUBSTANTIV Alternace kmenové finály kf K alternacím kf při odvozování substantiv dochází na morfémovém švu, začíná-li derivační sufix na -e[1], -e[2], -[ií], nebo v některých případech (viz níže) na konsonant (C). Rozlišujeme dvě e (e[1]a e[2]), abychom naznačili rozdílné chování kf [bpvmf] v kontextu e. K alternacím kf [bpmvfdtnrkhc|(ch)] dochází pravidelně při konverzi ke vzoru kuře (-e[1]). K alternacím kf [rkgh|(ch)] dochází pravidelně při odvozování sufixy -ek, -ec (-e[2]) a také před sufixy začínajícími na C, a sice -k, -k(a), -k(o), -ník. K alternaci [khř] dochází též před sufixy -stv(o)/-ctv(o), -stv(í)/-ctv(í). K alternacím kf [dtnrkh|(ch)|(ck)|(sk)|(zd)|(žk)] dochází pravidelně při odvozování sufixy začínajícími na [ií]. K alternacím kf [ďťřc] dochází nepravidelně při odvozování sufixy -k(a) (zeď – zídka ale lať –laťka, plíce – plíčka, líce – líčka ale nic – nicka), a -ník (loď – lodník, huť – hutník, noc – nočník ale plíce – plicník[1]). Alternace jsou většinou pravidelné, syntagmatické. Nepravidelnosti pod vlivem působení analogií jsou patrné u alternací t-ť/(-č) u substantiv tvořených od rozšířeného kmene substantiv vzoru kuře sufixem -ina (teletina ale kozlečina), kdy lze ovšem připustit dvojí motivaci, a to jak neutry tele, kůzle, tak adjektivy telecí, kozlečí. Obdobný vliv analogií lze totiž sledovat u tvoření adjektiv (viz níže telecí, kuřecí ale jehněčí, Alicin/Aličin, děvčetin[2]). V případě vzniku morfémového uzlu u derivací sufixy -stv(o)/-ctv(o), -stv(í)/-ctv(í) nelze někdy přesně určit hranici mezi morfy. V následující tabulce 11 proto uvádíme poslední sloupec, abychom upozornili na nejednotnost v alternacích velár před sufixy -stv(o)/-ctv(o)/-stv(í)/-ctv(í) (pták – ptactvo ale druh – družstvo) a na zjednodušování souhláskových skupin, které souvisí s existencí morfémového uzlu (pes – pestvo). Tabulka 11 Alternace kf e[1] e[2] [ií] C -stvo/-tvo/-ství/-ctví b-bj holub holoubě holoubek holubice holubník c-č otec srnec noc Vánoce ovce plíce srnče srneček otčina nočník /ponocný vánočka/ vánoční ovečka plíčka /plicník ck-čť anglický angličtina d-ď had hnízdo hádě hádek hadice hnízdiště ď-d zeď zedník zídka f-fj žirafa žirafě h-ž druh trh družina tržiště družka družstvo ch-š plech hroch hroše plíšek hrošík g-ž biolog bioložka k-č-c kluk pták klika řeka ptáče klouček klučík klučina řečiště klička říčka ptactvo m-mj/mň lama lamě n-ň vrána bahno vráně vraník bahniště vranka p-pj čáp čápě čápek čápice r-ř kur tábor kuře tábořiště ř-r zvěř zvíře zvěřina zvěrstvo t-ť/ (č) krůta prut tele kůzle termit krůtě proutek proutí teletina kozlečina termitiště ť-t huť hutník sk-šť český čeština sk-sť miska mistička v-vj páv pávě pávek pávík zd-zď brzda brzdička žk-žť služka služtička Alternace kořenné finály kof K alternacím kof při tvoření substantiv ze sloves dochází vesměs při konverzi slovesných kořenů k různým substantivním vzorům. Přehled uvádíme v tabulce 11a. V některých případech není zcela jednoznačná volba základového slova, a tedy ani směr alternace. V desubstantivech ze slovesných kořenů se objevují mnohdy stejné alternace kof, které doprovázejí tvarosloví slovesa a byly popsány výše. Výčet uvedený v tabulce 11a si neklade nárok na úplnost. Tabulka 11a Alternace kof c-č říci řeč c-k vléci vlek č-k kráčet krok ď-d pohledět pohled ď-z/ ď-d hradit hráz/hrad h-ž zdvihnout zdviž k-č plakat pláč ň-n činit čin n-ň tonout tůň r-ř vřít/vařit var ř-r mřít/mořit mor s-d klást (po)klad s-t plést plot š-ch vzrušit vzruch ť-t letět let ť-c svítit svíce s-ť/t-ť zmást/zmítat změť zď-zd jezdit jízda ž-h toužit touha Alternace KoV, KmV a Kv při tvoření substantiv Substantiva tvořená ze sloves mají v případě, že jde o derivace od slovesného kmene, tu podobu KoV, kterou má odvozovací kmen. Je-li odvozovacím základem kmen přítomný, pak se podoba KoV shoduje s podobou KoV opěrného tvaru kmene přítomného (substantivizovaná adjektiva na -oucí/-ící). Je-li odvozovacím základem kmen minulý (kořen + kmenotvorná přípona), pak se při odvozování sufixy -č, -dlo od sloves s nulovou kmenotvornou příponou (od sloves vzorů nést, péci, krýt) KoV většinou shoduje se zkrácenou podobou KoV v l-ovém příčestí (kladeč, pekáč, bič, bidlo, čidlo, šič(ka), myč(ka)[3], rydlo, hráč, vyskytují se ovšem i výjimky jako např. rýč, mýdlo, hračka[4] okazionalismy čajpíč, žíč, krýč[5]). Při odvozování substantiv od sloves s nenulovou kmenotvornou příponou sufixem -č se KoV vesměs pravidelně krátí/ alternuje ou-u (vysavač, řidič, hyřič, lupič). KoV -á- se při tvoření dějových jmen na -ní s oporou v potenciálním tvaru pasivního příčestí sloves podle vzoru krýt výjimečně krátí (hraní ale prohrání, zasmání, vyhřátí, vysání), Kov -í- se pravidelně střídá s -e- (dění, klení, pění). Při tvoření dějových jmen na -tí s oporou v potenciálním tvaru pasivního příčestí sloves podle vzoru krýt se KoV krátí vždy (pití, šití, mytí, rytí, obutí, vyplutí). K řadě velmi nepravidelných alternací KoV dochází při tvoření dějových jmen konverzí k různým substantivním vzorům (viz tabulka 12). Alternace jsou vázány na jednotlivé lexémy. Výčet uvedený v tabulce 12 si neklade nárok na úplnost. Ke krácení KmV á-a dochází při tvoření dějových jmen na -ní/-tí s oporou v potenciálním tvaru pasivního příčestí sloves podle vzorů brát, mazat, dělat, a to pouze u substantiv od jednoslabičných tvarů (brán – braní/vinobraní ale probrán – probrání, psán – psaní ale zapsán – zapsání, tkán – tkaní ale vetkán – vetkání). Tato alternace reaguje stejně jako prefixace vč. negace na počet slabik (viz výše). Příklady alternací KoV a KmV při tvoření substantiv od slovesného kořene uvádíme v tabulce 12. Tabulka 12 Alternace KoV -č -ní/-tí a-á spasit spása a-e vydat výdaj/výdej ou/u-u/ou u-ou loupil/loupen zhubit zhouba lupič loupení u-ů chodit chůdy 0-e řvát řev 0-o mřít mor 0-a vřít var 0-i dopsat dopis é-e kvést květ í-e vyčíst výčet é-o plést plot í-o říci nárok é-a vléci vlak á-a zakázat hrál/hrán vysál/vysát zákaz hra hráč vysavač hraní vysání á-e usmát se zavát úsměv závěj á-o kráčet zavát krok závoj á-í smát se smích í-i získat pít bít žít řídit zisk pivo čajpíč bič žíč řidič pití bití žití řízení í-e šít smísit dít se šev směs děj í-o bít boj í-ů hnít hnůj ou-u nakoupit obout nákup obuv ý-y rýt mýt hýřit poryv rýč myč hyřič rytí mytí hýření ý-o krýt krov Alternace KmV á-a brán psán tkal/tkán tkáč braní psaní tkaní Alternace Kv i vokálu v sufixu jsou značně produktivní v případě substantiv tvořených sufixy -ek, -k(a), -k(o). Před sufixy -k, -k(a), -k(o) se často Kv dlouží (é se úží v í/ý), dochází k alternaci 0/[éíý], a to jak ve kmeni, tak v sufixech. (Více Ziková 2014). Tabulka 12a Alternace Kv -ek a-á dar občan strana dárek občánek stránka e-é osten stela ostének stélka e-í e-ý anděl nehet řeka učitel postel otep andílek nehýtek říčka učitýlek postýlka otýpka i-í y-ý mnich čumil kniha koryto mníšek čumílek knížka korýtko o-ó telefon telefónek u-ů cop hora hospoda cůpek hůrka/horka hospůdka u-ou dluh obruč dloužek obroučka 0/e-é/í/ý jádro/jader křídlo/křídel miska/misek kyvadlo/kyvadel jadérko/jadýrko křidélko/křidýlko miséčka kyvadélko/kyvadýlko V případě alternací Kv u substantiv tvořených ze substantiv, která mají alternaci ve flexi (viz výše), se v derivátech objevují základy s alternacemi shodnými s alternacemi ve flexi příslušných lexémů (viz tabulka 12b). V těchto případech je ovšem možné považovat za základ derivace příslušnou alternantu základu. Alternace se váží na jednotlivé lexémy. Ziková[6] upozorňuje na vztah mezi velmi produktivní dloužící alternací v kontextu sufixu -ek, -k(a), -k(o) (viz výše) a časté zachování délky Kv u derivátů na -ek od substantiv, u nichž se v případě všech ostatních sufixů odvozuje od zkráceného základu (viz níže tabulka 12b). Tabulka 12b Alternace Kv á-a mráz mrázek, mrazík mrazák é-e déšť chléb deštík, deštník chlebík, chlebárna í-e vítr sníh větřík, větrák, větroplach snížek, sněhulák í-i síla silák ů-o důl kůň nůž stůl vůz důlek, dolík, koník, koňka nožík, nožíř stolek, stolík, stolař vozka, vozataj ou-u bouda houba budka hubička Alternace samohlásky v prefixu (Pv) při tvoření substantiv Při odvozování substantiv ze sloves lze vypozorovat, že je-li odvozovacím základem slovesný kmen (kořen + kmenotvorná přípona – tzv. stem-derivation), pak Pv nealternuje, je-li odvozovacím základ bez kmenotvorné přípony (root-derivation), pak dochází velmi často k alternaci Pv. Příklady jsou uvedeny v tabulce 13a. Velmi často dochází také vedle alternace Pe k alternaci KoV (zabránit – zábrana, zavázat – závazek, zapálit – zápalka, připnout – přípona, prozkoumat – průzkum, ukrýt – úkryt). Tabulka 13a Alternace Pv na-ná nanosit nanošení nános za-zá zapřít zapření zápor při-pří přikázat přikázání příkaz do-dů dovodit dovození důvod po-pů pohonit pohonění půhon pro-prů projet projetí průjezd / projezd u-ú uložit uložení úložka vy-vý vyzbrojit vyzbrojení výzbroj K alternacím Pv dochází také pravidelně při tvoření substantiv cirkumfixací (předložka/předpona + -í konvertující ke vzoru stavení). Příklady jsou uvedeny v tabulce 13b. Tabulka 13b Alternace Pv na-ná nároží za-zá zápolí při-pří přístřeší po-pů půnebí pro-prů průčelí u-ú úpatí vy-vý výsluní SLOVOTVORBA ADJEKTIV Alternace kf K alternacím kf při odvozování adjektiv dochází na morfémovém švu, začíná-li derivační sufix na -e, -[ií], v některých níže popsaných případech na konsonant (C). K alternacím kf [bpmvdtnrkh|(ch)] dochází pravidelně při odvozování komparativu (superlativu) sufixem -ejš(í). K alternacím kf [dtnrkh|(ch)] dochází pravidelně při odvozování adjektiv sufixy začínajícími na [ií]. K alternacím kf [szh|(ch)] dochází pravidelně při odvozování komparativu (superlativu) sufixem -š(í). Tvoření komparativu (superlativu) sufixem -š(í) se u řady adjektiv pojí s redukcí kmene (redukce vys(ok)ý : vyšší, zad(n)í : zazší, dlou(h)ý : delší). Okrajová je alternace d-z spojená s tvořením komparativu a superlativu od redukovaného kmene adjektiva zadní (zazší vedle pravidelného zadnější). K alternacím kf [kh|(ch)] dochází ne zcela pravidelně při odvozování sufixy -ný/-ní. Výjimkou jsou např. adjektiva barokní, autarkní, vrchní a adjektiva na skupinu sk (např. groteskní, fantaskní, burleskní, třeskný) a také deadjektiva/depronominália (drahný, ?pěkný, povšechný). K alternacím kf [ďť] dochází ne zcela pravidelně při odvozování sufixy -ný/-ní[7] (lodní, zpovědní, hutní, poutní, odpovědný, deštný, šťastný ale měďný, rtuťný). K alternacím kf [cz] dochází ne zcela pravidelně před sufixy -ný/-ní (např. dědičný, taneční, konečný, peněžní, bližní, emoční, promoční, ediční, vánoční, velikonoční, vaječný, srdečný, srdeční, slunečný, sluneční, ale např. ovocný, plecní, plicní, lícní, erozní, invazní). Při derivaci od feminin na [cz] podle píseň/kost alternuje c-č pouze v adjektivu noční v ostatních zůstává c nebo z (ponocný, mocný, věcný, mezní, mosazný[8]). Nepravidelnosti (pod vlivem působení různých analogií) jsou také patrné u alternací t-ť/(-č) a c-č a) u adjektiv konvertovaných od vzoru kuře (kuřecí ale jehněčí) a b) u adjektiv posesivních tvořených okrajově sufixem -in od feminin na -ice (Alicin i Aličin). Alternace jsou jinak naprosto pravidelné, syntagmatické. V případě vzniku morfémového uzlu u derivací sufixy -sk(ý)/-ck(ý) nelze přesně určit hranici mezi morfy. V následující tabulce 14 proto uvádíme sloupec, v jehož záhlaví je sufix -ský, abychom upozornili na nejednotnost v alternacích velár před sufixem -ský ( Luka – loucký, Čech – český, Rus – ruský, ale Riga – rižský, Praha – pražský, Vlach - vlašský), které souvisejí s existencí morfémového uzlu. Tabulka 14 Alternace kf -e -[íi] -ší -ský/-(c)ký -ný/-ní b-bj hrubý hrubější c-č citoslovce srdce Alice plíce srdčitý Alicin/Aličin citoslovečný srdečný/srdeční plicní d-ď medvěd hrdý zásada chudý hrdější chudější medvědí zásaditý chudší d-z zadní zazší ď-d loď lodní h-ž Praha drahý ubohý koliha ostraha jih ubožejší koliží ostražitý dražší pražský jižní ch-š-0/-s Vlach plachý vetchý hroch Čechy vetšejší hroší plašší vlašský český g-ž Riga Olga Olžin rižský k-č-c vlk divoký uhlík Luka louka matka divočejší vlčí uhličitý matčin loucký luční m-mj/mň kolmý kolmější n-ň slon slaný vlna slanější sloní vlnitý p-pj tupý tupější r-ř obr ostrý stříbro síra ostřejší obří stříbřitý siřičitý ř-r šetřit šetrný s-š-0 vysoký Rus vyšší ruský t-ť krůta krutý léta krutější krůtí letitý t-c-č kuře/kuřete jehně/jehněte kuřecí jehněčí ť-t pouť poutní v-vj nový novější z-ž úzký peníze mez peněžitý užší peněžní mezní Alternace KoV, KmV a Kv Adjektiva tvořená ze sloves mají v případě, že jde o derivace od slovesného kmene tu podobu KoV, kterou má odvozovací kmen. Je-li odvozovacím základem kmen přítomný, pak se podoba KoV shoduje s podobou KoV opěrného tvaru kmene přítomného (adjektiva na -ouc(í)/-íc(í)). Je-li odvozovacím základem kmen minulý, pak je podoba KoV u adjektiv na -(v)š(í), -c(í) krátká i v případech, kdy KoV l-ového příčestí zůstává dlouhý (srv. spásl ale spasší, pomátl se ale pomatší se, vyhrál ale vyhravší, hrál ale hrací, sál ale sací)[9]. Krátí se také KoV á u sloves podle vzoru krýt, pokud je adjektivum tvořené od opěrného tvaru n-ového (nikoli t-ového) příčestí (prohrán ale prohraný, avšak zavátý, vysátý, rozehřátý). U odvozování od kmene minulého adjektiv s oporou v potenciálním tvaru n-ového příčestí se KmV -á-/-ová- tvaru příslušného adjektiva pravidelně krátí (rozebrán ale rozebraný, zamazán ale zamazaný, udělán ale udělaný, kupován ale kupovaný). V případě alternací Kv u adjektiv tvořených ze substantiv mají odvozená adjektiva alternaci shodnou s alternacemi ve flexi příslušných lexémů (viz tabulka 15). V těchto případech je ovšem možné považovat za základ derivace příslušnou alternantu základu. Alternace se váží na jednotlivé lexémy. Objevují se ovšem i izolované alternace při odvozování od substantiv, která nemají alternaci ve flexi (např. ě-í srov. štěstí/šťastný). Zcela izolované jsou také alternace Kv, ke kterým dochází při tvoření komparativu/superlativu adjektiv (např. á-a krátký/kratší, í-i blízký/bližší a ú-u úzký/užší). Tabulka 15 alternace KoV á-a hrát/hrán hraný á-a spást/spásl hrát /hrál spasší hrací alternace KmV á-a zamazat/zamazán rozebrat/rozebrán udělat/udělán kupovat/kupován zamazaný rozebraný udělaný kupovaný alternace Kv á-a kráva krátký kravský kraví kratší é-e déšť deštivý deštný ě-a štěstí šťastný í-i síra síla blízký sirný silný silový bližší ý-y sýr syrný í-e sníh díra sněžný děrný děravý ou-u moucha louka muší luční ů-o stůl sůl vůl stolní solný volský ú-u úzký užší 0-e dlouhý delší Alternace samohlásky v prefixu (Pv) Při odvozování adjektiv ze sloves lze vypozorovat, že je-li odvozovacím základem slovesný kmen (kořen + kmenotvorná přípona – tzv. stem-derivation), pak Pv nealternuje, je-li odvozovacím základ bez kmenotvorné přípony (root-derivation), pak dochází velmi často k alternaci Pv. Příklady jsou uvedeny v tabulce 16. Velmi často nelze ovšem určit, zda je odvozovacím základem sloveso, protože u adjektiva existuje také (mnohdy převažující) fundačně motivační vztah k dějovému jménu (např. nákupní – nakoupit/nákup, závěsný – zavěsit/závěs, přístupný – přistoupit/přístup, důkazní – dokázat/důkaz, půvabný – půvab/(?po)vábit, průvodní – provázet/?průvod, úsporný – uspořit/úspora, výrazný – výraz). Tabulka 16 Alternace Pv na-ná nachýlit nachýlený náchylný za-zá zachytit zachycený záchytný při-pří připravit připravený přípravný do-dů dosáhnout dosažený důsažný pro-prů prokázat prokázaný průkazný u-ú uložit uložený úložný vy-vý vyslovit vyslovený výslovný SLOVOTVORBA ADVERBIÍ Alternace kf K alternacím kf při paradigmatickém tvoření adverbií z adjektiv dochází na morfémovém švu, je-li slovnědruhová charakteristika -e (-e[1]) a při derivaci komparativu (superlativu) sufixem –e/-ej(i) (-e[2]). Obě e se liší střídnicemi za veláry k a h (viz lehký – lehce – lehčeji, drahý – draze – dráže). K alternacím kf [bpmvdtnrkh|(ch)] dochází pravidelně při odvozování adverbií z adjektiv prostřednictvím sufixu (slovnědruhové charakteristiky) -e (-e[1]). K alternacím kf [bpmvdtnrkh|(ch)] dochází pravidelně při odvozování komparativu (superlativu) sufixem -e/-ej(i) (-e[2]). K alternacím kf [bsz] dochází u jednotlivých lexémů při odvozování komparativu (superlativu) spojenou s redukcí kmene (redukce -ok hluboko/hlouběji, vysoko/výše, nebo -k úzce/úžeji). Alternace u komparativu záze nelze dost dobře vztáhnout k pozitivnímu tvaru odpovídajícího adverbia. Tabulka 17 Alternace kf e[1] e[2] b-bj hrubý hluboký/hluboko/hluboce hrubě hlouběji d-ď mladý mladě mlaději d-z zadní záze h-z-ž ubohý uboze ubožeji ch-š plachý plaše plašeji k-c-č lehký/lehko lehce lehčeji m-mj/mň kolmý/kolmo kolmě kolměji n-ň slaný slaně slaněji p-pj tupý tupě tupěji r-ř starý staře stařeji s-š vysoký/vysoko/vysoce výše t-ť krutý krutě krutěji v-vj nový nově nověji z-ž úzký/úzko/úzce úžej Alternace Kv K alternacím Kv při paradigmatickém tvoření adverbií z adjektiv dochází u jednotlivých lexému. Příklady jsou uvedeny v tabulce 18. Tabulka 18 alternace KoV a-á drahý draze dráže i-í široký široce šíře y-ý vysoký vysoce výše u-ou hluboký hluboce hloub(ěji) 0-é dlouhý dlouze déle Bibliografie Bermel, Neil. 2010. Variace a frekvence variant na příkladu tvrdých neživotných maskulin. In: Čmejrková, Světla – Jana Hoffmannová – Eva Havlová, eds., Užívání a prožívání jazyka (K 90. narozeninám Františka Daneše). Praha : Karolinum, s. 135–140. Caha, Pavel & Tobias Scheer. 2008. The Syntax and phonology of Czech templatic morphology. In A. Antonenko, J. Bailyn & Ch. Bethin (eds.), Formal Approaches to Slavic Linguistics. The Stony Brook Meeting, 2007. Ann Arbor: Michigan Slavic Publications. 68–83. Cvrček, Václav a kol. 2010. Mluvnice současné češtiny. Praha: Karolinum. [MSČ] Čechová, Marie a kol. 1996. Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN. [ČŘJ] Daneš, František a kol. 1967. Tvoření slov v češtině 2. Odvozování podstatných jmen. Praha: Academia. Dokulil, Miloš. 1962. Tvoření slov v češtině 1. Teorie odvozování slov. Praha: Nakladatelství ČSAV. Haller, Jiří. 1934. K vokalisaci předložek v nové češtině. Naše řeč, 18:6–7, 178–186. Karlík, Petr a kol. 1995. Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN. [PMČ] Lamprecht, Arnošt – Šlosar, Dušan – Bauer, Jaroslav. 1986. Historická mluvnice češtiny. Praha : SPN. Osolsobě, Klára. 1996. Algoritmický popis české morfologie a strojový slovník češtiny. Doktorská dizertace, Masarykova Univerzita v Brně. Osolsobě, Klára. 1997. Formale beschreibung der Tschechischen morphologie. In: Junghanns, U. –Zybatow, G. (Hrsg.): Formale slavistik, Frankfurt am Main : Ververt Verlag, s. 443–451. Osolsobě, Klára. 2008. Formální popis deverbativ na -č. Linguistica Brunensia 56, Brno : FF MU, s. 121–135. Osolsobě, Klára. 2009. Deriváty na -čí: gramatika, slovník a korpus. Linguistica Brunensia 57, Brno : FF MU, s. 115–127. Osolsobě, Klára. 2011a. Morfologie českého slovesa a tvoření deverbativ jako problém strojové analýzy češtiny. Brno : Masarykova univerzita. Osolsobě, Klára. 2011b. Korpus jako zdroj dat pro studium slovotvorby. In: Petkevič, V. – Rosen, A. (eds.), Korpusová lingvistika Praha 2011 – 3. Gramatika a značkování korpusů, Praha : Nakladatelství Lidové noviny, s. 10–23. Osolsobě, Klára. 2011c. Nová korpusová mluvnice češtiny. In: Přednášky a besedy ze XLIV. běhu LŠSS. Brno : Masarykova univerzita Filozofická fakulta, s. 147–158. Petr, Jan a kol. 1986. Mluvnice češtiny 1. Praha: Academia. [MČ1] Petr, Jan a kol. 1986. Mluvnice češtiny 2. Praha: Academia. [MČ2] Rejzek, Jan. 2001. Český etymologický slovník. Voznice : LEDA. Rusínová, Zdeňka. 1993. Některé aspekty distribuce alomorfů (genitiv a lokál sg. maskulin). SPFFBU, Brno: Masarykova univerzita, A 40, č. 1, s. 23 http://www.muni.cz/design/_img_cont/spacer.gif -31. Scheer, Tobias. 2004. O samohláskové délce při derivaci v češtině. In Z. Hladká & P. Karlík (eds.), Čeština – univerzália a specifika 5. Praha: NLN. 224–239. Scheer, Tobias. 2001. The Rhytmic Law in Czech: Vowel-final Prefixes. In: Zybatow, G. – Junghanns, U. – Mehlhorn, G. – Szucsich, L. (eds.), Current Issues in Formal Slavic Linguistics, Frankfurt am Main : Lang, s. 37–48. Slavíčková, Eleonora. 1975. Retrográdní morfematický slovník češtiny. Praha : Academia. Šlosar, Dušan. 1981. Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno : Univerzita J. E. Purkyně. Šlosar, Dušan – Rusínová, Zdenka. 1967. Průřez vývojem slovotvorné soustavy adjektiv v češtině. SPFFMU A 15, Brno : FF MU, s. 37–64. Šmilauer, Vladimír. 1972. Nauka o českém jazyku. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. Šmilauer, Vladimír. 1971. Novočeské tvoření slov. Praha : Státní pedagogické nakladatelství. Štícha, František (ed.) 2006. Možnosti a meze české gramatiky. Praha : Academia. Štícha, František (ed.) 2011. Kapitoly z české gramatiky. Praha : Academia. Štícha, František (ed.) 2013. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha : Academia. Ziková, Markéta. 2008. Alternace e-nula v současné češtině. Autosegmentální analýza. Doktorská dizertace, Masarykova Univerzita v Brně. Ziková, Markéta. 2009a. Vowel-zero alternations in Czech double diminutives: from the Havlík to the Lower pattern. In M. Ziková & M. Dočekal (eds.): Czech in Formal Grammar. München: Lincom. 237–250. Ziková, Markéta. 2009b. Ke vzniku fázových sufixů v češtině aneb Jak se domček změnil v domeček. Slovo a slovesnost, 70: 4, 263–275. Ziková, Markéta. 2012. Maskulinní deminutiva v současné češtině. Příspěvek na konferenci Gramatika & korpus IV, Praha, 28.–30. 10. Ziková, Markéta. v tisku. Not All Zeros Are the Same: Phonology of Zero Case Markers in Czech. Vyjde ve sborníku z konference Formal Approaches to Slavic Linguistics 20, The Second MIT Meeting, 2011. Ziková, Markéta. 2014. Morfonologické alternace v současné češtině. rkp. Elektronické zdroje: Korpus SYN2010: Český národní korpus – SYN2010. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: http://www.korpus.cz. Korpus SYN2009PUB: Český národní korpus – SYN2009PUB. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2010. 9.05. 2014, dostupný na: http://www.korpus.cz. Korpus SYN2006PUB: Český národní korpus – SYN2006PUB. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2006. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: http://www.korpus.cz. Korpus SYN2005: Český národní korpus – SYN2005. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2005. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: http://www.korpus.cz. Korpus SYN2000: Český národní korpus – SYN2000. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha 2000. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: http://www.korpus.cz. Korpus SYN: Český národní korpus – SYN. Ústav Českého národního korpusu FF UK, Praha. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: http://www.korpus.cz. Rychlý, P.: Bonito – grafické uživatelské rozhraní systému Manatee. Verze 1.49. 1998–2003. (Dostupná z: http://ucnk.ff.cuni.cz/bonito/.) Korpusový manažer BONITO [online]. 2011. Cit. 20. 03. 2011, dostupný na: http://ucnk.ff.cuni.cz/bonito/. Korpusvý vyhledavač NoSketch Engine [online]. 2013. Cit. 9.05.2014, dostupný na: https://korpus.cz/corpora/. Korpusvý vyhledavač KonText [online]. 2014. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: https://kontext.korpus.cz/run.cgi/first_form. Šmerk, P.: Deriv – webové rozhraní. 2009. (Dostupné z: ) Automatický analyzátor ajka [online]. 2011. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: http://nlp.fi.muni.cz/projekty/wwwajka. Internetový vyhledávač Google [online]. 2011. Cit. 9. 05. 2014, dostupný na: http://www.google.com/. Internetová jazyková příručka [online]. 2011. Cit. 9.05. 2014, dostupná z: http://prirucka.ujc.cas.cz. DEB Dict – Obecný prohlížeč slovníků [online]. 2011. Cit. 9.05. 2014, dostupný na: . Seznam zkratek KoV kořenný vokál sloves KmV kmenový vokál sloves Kv vokál v odvozovacím kmeni substantiv a adjektiv Kmk souhláska v kmenotvorné příponě kf kmenová finála/ finální souhláska kmene kof kořenná finála/ finální souhláska kořene ki iniciála kořene Pv vokál v prefixu Pe alternace 0/e v prefixu ________________________________ [1] V těchto případech je ovšem možné připustit též motivaci adjektivy na -ní (viz níže). [2] Srov. Drobnosti, Naše řeč, ročník 15 (1931), číslo 10. [3] U názvů prostředků feminin na -č-k(a) se uvádívá možná dvojí motivace, a to jak maskuliny na -č, tak adjektivy (účelovými) od kmene minulého na -c(í). I v případě těchto adjektiv má odvozené adjektivum KoV až na výjimky (opět kořenné -á- hrál/hrací, sál/sací aj.) shodný s KoV v l-ovém příčestí (bil/bicí, šil/šicí, myl/mycí). [4] Srov. předchozí poznámku a rozdíl mezi substantivy hračka a hráčka. [5] ... Já jsem <čajpíč>! Kdo je tady eště čaj? ..., ... My o sobě s Petrou Špalkovou říkáme, že spadáme do kategorie <žíčů> ..., ... V pravidlech najdeme další pozoruhodné výrazy: kopáč je české označení hráče, borec útočníka ( forward ) a záložníka ( halfback ). (Viz Osolsobě 2008). Zcela etymologicky zastřené a z hlediska alternací synchronně neprůhledné jsou deriváty jako např. hrdlo, křídlo, madlo, sádlo, sedlo, trdlo, zrcadlo, zřídlo. [6] (Ziková 2014). Tamtéž se uvádí, že ke krácení Kv u desubstantiv tvořených sufixem -ík, která nemají alternaci ve flexi, dochází zcela izolovaně, a to v případě derivací táta – tatík, kýbl – kyblík a poněkud sporný případ kůl – kolík (okrajová varianta kolu vedle pravidelného tvaru kůlu dokládá alternaci ve flexi, která je oporou pro alternaci v derivaci). [7] Srov. poznámku výše. [8] U noční