ŽIVOT SVATÉHO IVANA
Život svatého Ivana, prvního v Čechách poustevníka a vyznavače, z historií sebraný a vysoce velebně důstojnému pánu, panu Matoušovi Ferdinandovi z Bilenberku, Idášterův svatého Jana v Skále a svatého Mikuláše v Starém Městě
pražském opatu, připsaný. S povolením vrchnosti vytištěný v staropražské koleji blíž Mostu.
Léta 1657.
Vysoce důstojný velebný pane, pane, milost a lásku boží vinšujíc!
Zase dnešního dne Vaší vysoce důstojné velebnosti, a to z ne jedné příčiny, ubírá se svatý host měšťan, ano i domácí Bohu milý Ivan. A to svůj k svému: že pak my jej Vaší důstojné velebnosti jmenujem, divu není. Váš jest, nebo na Vaší důstojné velebnosti gruntech se vynachází, Vaší důstojné velebnosti jest, nebo Vašnostiným pérem ozdobený. Vaší důstojnosti naposledy jest, neb Vašnostiným nemalým nákladem, pobořená a již právě na upadnutí hospoda svatoivanská, na pouští obydlí se staví. Na Vašnosti-ných gruntech jest, nebo tam od starodávna slavného v Čechách prvního rádu svatého arciotce Benedikta slavní a svatí předkové jsou uvedení. Vaš-nosti prací a pérem při korunování Jeho Královské Milosti Leopolda, téhož jména prvního, jako nějaká novinka česká jest presentirován, z té své jednou jeskyně na světlo vyveden a jeho vysoce osvícenému a nejjasnější-mu královskému jménu s vinšováním při korunování všeho nejlepšího dobrého s náležitou uctivostí v latinském jazyku připsán jest. Aniž se tím obmezila ctižádost svatoivanských ctností a vyhledávání velikých skutkův božích, přece se dálejí potahuje a všelijak se na to vynasnažuje, aby se netoliko kamení, trámy, vápno a jiné k ozdobě chrámu božího potřebné věci shromažďovalo, ale také ta jest největší starost a práce Vaší důstojné velebnosti, aby se jak nejdřívejí shrnuli, sebrali a vynalezli všechny i těch dobrodiní, divův a zázrakův průvodové, které Bůh všemohoucí skrze oro-
29
Bohu milé přímluvy sv. Ivanu ubohým íidem v l0dncs ještě prokazuje. H;í/e T' 'nou bychom knižku hodnověrných -
' ním k doplněni této knížky velnu dostateční n.ipo    Ukl'v „,á Bůh brzyztoho světa pojiti ctihodného kt -   1 b>''' řovcho, muže dobré   2as/0llžiP P,'ífCr.->
dován' ví čil P
ácnf 3 a P
ikte
Icteft
by
tech Pr
;;)k jiných, tak i slavné
Pouti
[ub3CÍlZ„am*i. horlivci^ 1   včdomoSt maje. povídal, že mno* ■ ražskT fen o nm°hýdl 1  ' |inl slyším, hlava mně neholí etc.« Ale staro****,     c nože. já z^v' (ikov.l se v příběhy vojenské dobro, říkávají" >ci -      enutí pnäo, u lidé> kteří vděčnější jsa, přija.
^""".'n-nKrnalv. ^f^Lc cirkcVního potvrzovací sc nezpěčují. di"'ľ n. i Přísnou Mf^l tc véci bedlivější a vděčnější budou, d d°brodl IĹ „toníkové nasi v te vc   ^ ^ neinutí „ .—J
fpkbudc Kdvžda Pán Buh- w~ -
la očima spatři to»<* žád°StÍVyCh 3 star««í, když;
nřiide ten žádostivý a veselý milý všem dobrým, zvláště krajanům vinšo-vaný den, vněmžto svaty Ivan. s pochválením svaté apoštolské stolice,, netoliko /en, jako až posavad v svém koutku, ale vůbec veřejně ode vší 1 katolické církve po všem světě, náš první křesťan, krajan, obyvatel, sou ! sed, královská krev. udatny bojovník, zlých duchův odporník, světa vítězi I re/, krása pustin a Království českého ozdoba, více a vícejí rozhlášen, ctěn l a veleben bude.
Pán Bůli rač Vaší vysoce důstojné velebnosti žádosti a začátky všechny skrze orodování svatého Ivana k vinšovanému konci přivesti. Datum v Staré Praze, v outerý před svatým Janem Křtitelem, to jest XIII. kal.Junii, XVIII. dne června, léta M.DC.LVÍI. I. A. S. P.
Život svatého Ivana poustevníka
Mvatý Ivan, nová sazenička a přespolní kvítek z Charvát rodem, syn "etwrľľľ-í3AIŽbČt)'' právé toho včku "urozen, když v charvátské 2kň7Z   0lídá SC *típiIa a největší jeho rozkoš byla
Protož radov  ľur0V3tÍ' m°dly páliti' ďáb[V vyhánéti a zem vyčisti".
'kÚyz m mámeno bývalo, že by v nově byly modly
30
-ztroskotané a pobořené a že lid k víře sam™    •  ■ -
mli......***** Plvaje, jakým bude ^^^Tf^ ř
a p ŕed ním utíkali budou Yl    X h" /h duchove obáva"
Siffrida a Edvarda, dva bratry měl 0 ni , j(, v Královských starostech zastali akbuÄ í   ^ 1!* £émé s dvorany svými rokovati měl, vfe^™ 5^h^ otd 7, krále míti Mdaha voHli, příčiny ots^ hoden ,est pro svou horUvost, pobožnost, spravedlnost i pro jiné ctností kterymi se stkvěl. I povolán pred rady královské Ivan, jaké zdání rad krá-loVských, ano i svého pana otce jest, vyrozuměl, a nemálo nad tím ustrnul, že by on to jho tezke mel na sebe přijití, velice se zarmoutil své bratry představoval a jejich hodnost. Oni že by k tomu mnohém schopnejší měli býti nežli on; ve všem že jest panu otci poddán, byť bv těžké jakékoliv jiné věci poroučel, proti nepřátelům že stati, přes moře se plaviti, mnohé jiné těžkosti snášeti hotov jest: královská důstojnost že na něj příliš těžké břemeno, jemu navyknouti že nikoliv nemůže.
Dále dokládal i jiné mnohé rozličné příčiny; totižto, že on jiný oumysl má, jiného krále že míní dvořanem býti, toho totižto krále, jehož království nebude konce. Vzav zatím od krále laskavé odpuštěni, bera sobě na rozmyšlenou, v soukromí sám sobě zanechán, nemalou půtku počal snášeti, z jedné strany, zdali má svět opustiti, aneb ne? Aby opustil, mnoho se nacházelo důkladův, též nemálo, aby se pana otce nespouštěl, pani mateře nermoutil, těžké myšlení na srdci, půtku větší v svým svědomí cítil. Naposledy z vnuknutí božího a z návěští bezpochyby anjela strážce láska boží lásku k světu, k tělu, k marnostem, ano i k rodičům vypudila. Rodičové, přátelé i jiné všechno že smrtelné jest, časné a pomíjející, proč by se s nimi s většími zásluhami neměl jednu rozžehnati, s nimiž je smrt rozloučí a rozvede? Čest a důstojenství že jen jsou marnosti, dejm, pára, okamžení, jako i rozkoše; mnohem lepší boží rozkoše býti, které ne tělo, ale duši obveselují, věčně trvají, svědomí čistí, pokoj dodávají.
Mnohé jiné semotam půtky byly: marnosti nejvíce zdržovaly a na překážce poněkud byly: Ivan všechno s pomocí a milostí boží naposledy pre-mohše, láskou boží lásku světskou, bohatstvím, rozkošemi pohrdal, umínil sobě pevně v svém předsevzetí zůstati, proti všelijakým nástrojům nepohnutelným se ukázati. Zatím král a dvořané na tom jednosvorně a jednomyslně zůstali, aby Ivan čekancem království charvátského jmin a drzan byl, ano den jest vyřčen, v němž se všechno království mělo shrnout., aby Ivana netoliko volili za krále, ale i korunovali ke dni určitému. Ivan na procházku vyjeda, co jest učinil, dále uslyšíme.
31
Utíkaní Ivanové ode dvoru
32
kl;,mi       lvanWVÍ U'ta pr°1>l'Jčc^, aby «kr^řbýti krnovským nápadníkem, od sebe povyří^é^véd,      nW Vllc jemu propůjčené ,sou. Mezi jiný^ „ S> ° 'Set** Ji;. eh0 oumyslu ncjv.ee sloužila,
dal; přitonl' chvost        k lci vyžlata ouprkem se valí: slově, nlc ^,i,s0bí L pflí"MI "Si nesloužilo; všecko královskému Synu ^td^1* * r^ all nov, dvořane, i stan se zalíbili. K to. opuštěno ne ^ ^ M^a'lU   , _ ^ ycsťlvn1 sc uk;l7av smutku zna. kvl'll,sť r íiv s SNvmi osUd\"   ' le dvořanům a myslivcům svýnvpm.
op"
nlU '" ,hě znáti ned:». — - M7honiti; vynímaje sobě jistou stranu, na ^.."VS vvméřili     by s tím oumyslem, aby, když
iff ^l^?£ 'svého opustí, on mohl k svému předse - ««gS^So«d pHjíti-1 počeštilo se,ze mysl™ když
daV"rfcodHvenebvlo:
. přesuto se, ze myslivci když vzetí a k zdávna ""^["."^ dříve nebylo znamenáno, až když se domu zvěrhlcda',i!anv^Qa]e^cz pána. Nebo pán zatím jsa v pustinách a od szveři navraona i fc nému p()dobné rozjímání
lidí vzdáleny, «m L«*em na a rozmouvanicmil.-t lizsami j _ #
Bohu sloužil a pokání činil, díky Pánu Bohu. Pr.sla ta šťastna hodina, ze mohu nebezpečenství ujiti-; takto sobě sám v lese rozjímal:
Rozjímání k víře podobné všech těd}; kteří opravdu se míní s světem rozlouciti.
r
• Měj se dobře, světe, an v tobé nikdá dobře není: měj se dobře,
jen jest v tobé samé hoře, daremní tvá naděje, darmo lákáš, darmo vábíš,
darmo jest na třtinu sc spoléhali;
sláva tráva; vadne, chřadne; všecko větší jako v povětří:
tróny i koruny;
padají, klesají;
prší, srší;
růže, kúže,
mineme, hyneme! j
Měj se dobře, světe!
Nic stálého
přítomného;
nic není tvého;
co jest bylo,
již minulo;
co nastává,
nepřestává: nic neleží, všecko běží: co přítomného, to není tvého: co budoucího, to jest cizího; v krátké chvíle jest po síle; co dlouhého, nic není stálého. Co jest rozkoš? Jen jako koš plný vody, j plný škody, jyždycky teče. pryč uteče. J% jest zboží? Starost množí Stříbro, zlato jest teneto, které vábí, i hedbáví, až tě zbaví tvého zdraví, jsi nečistý, nejsi jistý
1
33
ani hodina
bu
blinky
jsou říp
tovSick"'v
vseCken škodný,
jsi podvodný
vše přijímán
vížeš, jímáš,
nepropouštíš,
neodpouštíš,
jsi ukrutný,
velmi smutný, loupíš, pálíš,
blátem kálíš,
bereš, kradeš,
v tvých uštech lež, bloudíš, soudíš; tvé pře bez ortele, tepeš cele, zdali vinné neb nevinné, nic nevšímáš. Líd morduješ a lomcuješ, pochováváš, zahrabáváš bez lítosti, útrpnosti, zde radosti b« žalosti není žádné, a pokoje
bc* rozbroje-_ani lásky
bez^ý války | neuPrímnosT a "svornost
podezření, pohoršení, hněv i závist, strach, nenávist, hojnost s statkem, s nedostatkem, odpočinutí, oddechnutí, není kázně ani bázně, žádný věrný bez poskvrny, žádného jmění bez zlého svědomí, povolání bez naříkání, není přátelství bez ošemetnosti.
Měj se dobře, při tvém dvoře není dobře, věčné hoře; co připovídáš, se neohlídáš, kdo tobě slouží, nic nevyslouží: služba bez dání, bez vykonání, a přípověd, ta jest co led; bez odplaty hrozí katy. Pochlebuješ, zahubuješ, vyvyšuješ, ponižuješ, pomáhání k oklamání,
; to ctěn' de k
i půjčení f
bez placenj. pokutovaní ŕ bez slitovaní,
místo plat" dadí katu.
Měj se potentáti
dobře, světe,
jenž
se klátí.
dolu se *■» a nehodní bývají hodm, kdo vysoko, padá hluboko zpronevěřily bývá míly-tito milost ma)i. věrní se však taji, v koutě sedí, na se hledí, chudým bere, šklube,dere
a po zlatým dá bohatým, bývá vůdce každý škůdce, vinným lhůtu, nevinným psotu, propouští zločince, ifj   | mění mince, /VJ^^^^^jzpůsobné zahání," ^nezpůsobné chrání, nevděčným všechněm, lživým se důvěří,
všechno věří: lidé věrní a upřímní nic neplatí, všechno tratí, každý činí, co se líbí, co by slušelo, to se zavrhlo.
Měj se dobře, světe
převrácený
a zmatený, I "každé ctnosti
jdeš naproti,
převracuješ,
mantyruješ,
nic vlastními
jmény svými
nenazýváš,
než přezdíváš,
neb srdnatí
slují kati,
bázlivého
opatrného,
zmužilého
vraha zlého: nezbedného bedlivého, lenivého pokojného, slavný mrhač muž utrhač, skupec mírný, tlampač mluvný: mlčelivý pošetilý: a smilníka máš za reka,
r
v
i ošemetnost, zlolejcům tejnost, dvořákům příznivost, mladým léta, vojákům města. 1*Mej se dobře, vččné hoře,
nemámlstt /Uw^
a nevinnost
i všechna ctnost
pryč odešla,
daleko zašla^
kdo s tebou mluví,
nic se nedomluví,
kdo se důvěří,
ten nic nevěří:
kdo následuje,
ten se ztracuje,
kdo se tě bojí,
ten neobstojí,
kdo tě miluje,
ten vzácný sluje,
kdo opovrhá,
2£race n bývá.
iZlost se rozmáhá,
nic nepomáhal , ,yV
žádné dam [VVvAa/M' 4
ani rozdání,
služba prokázaná
za nic bývá počtená,
slova přívětivá
bývají lživá,
věrnost zachovaná
nebývá šacována,
žádné přátelství
nebývá bez lstij^
Žádného nešanuješ,
všechny všudy zohavuješ.
39
nik
40
každého zahanbuj, Sdélu, potupenie si nevážiš, každého kaz.s. ktfdčho zprzm.|e>, k1ždého zlehčuješ, „i zadného zpommas. na všechny zapomínáš, cokoliv V tvém dome vůbec i v soukromé, všudy naříkaní, kvílení, plakání. jestli někdo vejská. hned si zase stejská, každý konec bere, smrt tluče na dvéře: kdokoliv se učí. trápí se a mučí. u tebe nic není, jen nenávidění, až do usmrcení, tobě rozprávěn pravdy nevidčti, všechno milování jde až do zoufání, i tvé kupování jde na obírání, prošiti do klamu, až smrt zacpá tlamu.
ó světe nehodný každému jsi škodný QWhned napořád, k^y trápíš věk, řád; kdo t, od dětinství t^uží- od mladosti, "v hornému,''
dětinství. P0Ve2>>akámládež?
Není-li zlost, krádež,
běhání, skákaní,
mrzké tancování
přes ploty, pres louky;
přes pole, přes hory i doly,
v rovině, v oudolí,
přes lesy a háje,
buď března neb máje,
v snehu, dešti, v čase,
v větru i v nečase.
Mužský věk v kopání, vorání,
v kovu dobývání,
kamení tesání,
v stavení lešení,
v štípení, sazení,
v divným pracování
a přemyšlování,
praktiky i rady,
starosti i zrady,
v koupi i prodaji,
všichni pravdu tají,
buď v soudu neb v sváru,
i v rovnání, v odporu.
Vikle se hlava,
vadne jako tráva,
krátí se duch,
vychází puch,
všechen ztuchlý,
kratší, opuchlý,
tvář zvraskalá,
shrbená postava,
tmélé oči
i pobočí,
sám se třese
jako v lese,
sám churavý,
nic nezdravý,
sluch se tratí,
zrak se krátí,
vzdychá člověk na každý vek. líný slabý, nejsa zdravy. Wmsevrti hned až k .smrt..
Měj se dobře, světe,
v tobě se všecko plete,
zločincové,
zlodějové
an ode dne
každodenně
se stínají,
utrácejí.
zikeřníci,
palečníci
v něm se čtvrtí.
jiní mrtví.
loupežníci.
vražedníci
se stínají na planýři,
a kacíři na hranici,
na šibenici
křivopřísežníci.
malí, velicí,
ti se pokutují,
oni vylučují,
[éž i ven vyhánějí.
Jeden pláče,
jiný skáče,
jeden při dvoře
druhý nahoře; ' žádnc míry, žádné víry/
^Se nespustíš, r-fy mne oPustíš.
t^Sed«břc,tél0)
tobe shovělo
povím můj oumysl, v krátký uvedu smysl. Nechť sc stará, kdo jest z světa, já myslím na věčná létaj
Na ten a takový aneb k tomu podobný způsob toužíc v lese Ivan, zdaleka vale svému panu otci a své milé paní mateři, zpívaje jsa vesel, bezpeč-něji pokračoval dálejí a dálejí, na to mysle, jak by Bohu nejlepěji v soukromí a krom lidí mohl sloužiti. Bylo mu to mílo, že jemu poddaní jeho korunu královskou a berlu strojí, a on že již těmi o zem hodil, jako i vší pejchou a marnostmi světskými, ale aby ozdobným královským rouchem prozrazen nebyl, sajstyo_s_že braky pro frej m ar čil, bohaté a nákladné v velmi špatné a chatrné: co mu nemálo posloužilo; nebo jak byl doma křik vzešel, že královský syn a nápadník v lesích byl pobloudil a že se s myslivci domu nenavracoval: dva jeho bratří spolu s jiným komonstvem ihned po něm sc pustili, aby nalezše, zase domu ztraceného přivedli. Ivan, ačkoliv podál byl odšel, nicméně nemohl se před těmi vyžlaty ukryti, aby nebyl prozrazen, i nalezli bratří bratra svého; však proto, že i šaty i obličej byl svůj proměnil, jej nepoznali. Hleděli sice bratří na bratra, známí na svého, ale působem předně božím svoji svého nepoznali, s ním se tehdy rozžehná-vajíce odjeli, on však dálejí a dálejí do hustých lesův se pustil.
Svatý anděl vůdce
Když se tak vesele s světem loučí a žehná náš odběhlec a pocestný svatý Ivan, Bůh milosrdenství a všelikého potěšení nechtěl opustiti svého mi-lostníka, nýbrž, an se nikdy štědrostí předcítí nedá poslal svého posla£pez-pochj^^aaděla^rážtiýhq), který by neznámého a nepovědomého míst Tcest provístt mohl. Ja jest boží povaha a ten obyčej, aby kdo pro Boha věci tyto pomíjející opustí a na něho se spolehne, on se neodtrhne, nýbrž on sám vůdce, on sám strážný, on opatrovníkem bude.jSvědck jest toho onen svatý arciotec Abraham (ať jiné Nového zákona svaté pominu), když jest vyšel z Ur Chaldejských; svědek též i Jákob, který s andělem zápasil, svědek Tobiáš, který dokládá, že jest požehnaný Bůh, který vyvedl, provodil a -zase domu doprovodil Tobiáše mladšího otci svému. Tentýž Bůh neopustil svatého Ivana, doufajícího v sebe, ale z charvátské země po pustinách, po lesích, polích, oudolích, rovinách samotného nezanechal, než tovaryše mu zjednal, který by ho na cestě tak dalece chránil, opatroval i těšil.
43
ldos, Bůh připravil tem. kteří vyh)cdá .„omvsli'i- Jato" '    j, dobrými věcmi a potešením du< Může tu kazdy P (.. pán duj, nap       njc smutnčho se nezdálo býy »ÍíhoaktC^nicdrsn.ue1u>. n.c '     ^s(U ncr0vnou zarovnal, tvrdou tiovním. ze"1"1. ^. Nťh0 andt   ■ ^     nněním,v dešti střechou, v zá. ; horku stínem, v      ^ hosp0du, on noclehy, on jídla vy. tesknostech těšitele*u   ^ ^ Vescle poskakoval sobě ll0,|avcnv. o ktercn _     chudobu, bohatství a jeho břímě eb0 pro Krista vyvoliv^ 5^«" -
;.",val. o nic se nestaral, tak   ■ . ^ do zcmě ^ 2asIíbcné a zf.
vedením božím krač. a > ^. ^ a da]ckc všudy scbou Boha svtMlQ Kním božím Pj^J^Jy tomu vlast bývá, všudy dobře, kde dobré svědomí a život nevinny strašlivé pouště, a to proto, že téhož Hrozne bezooch>-bv b U _ ^ ^ ncznabohovč byli lidč, zlí du. času. když vůkol vsickni ten icr £ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ chove. jimž. se on.                  ' ,     ^ mhideneček, nedal se přestra-
h,n sházel, správu nad zemí držel .Neklaň, za ,cho c:ISU n noz byh v Ce chách veštcove , věštkyně, baby čarodějné, jak Hájek v hstu Lil dokladá, nepochybně též i mnoho zlých duchův, kteří po horách, po lcsic obydlí a kratoclivíle mívali, jim o budoucích příbězích podle tohoto ^ hu povídali, odpovědi dávali, nimiž sobě pocty zejskali, aby jc ctili a v^ mocnosti měli Že pakjiž božím řízením jejich panování k konci se C^CJ--lo a že měla česká zem se jako jiné od těch škůdcův vyčistiti, předchu C nám nějakého posiati ráčil nového svatého Jana, který by přistrojil a připravil cesty Páně a jeho svate víře. aby on posty, modlitbami, try/nemni těla uprosil u Pána Boha Čechům světlo ono svaté víry, vedením bozim svary' tento, jako slunce z rána vychází, tak on papršlky své vyjevil. Sám ho tehdy anděl Páně z Charvát do Čech vede, až na ona místa přisel, na které někdy ono charvátské před ním kníže. Čech s Lechem bratrem svým se ffíř 'éty; t0Užl° *» božího 644, vvpravil, bezpochyby jisté v tom S aby' ktCrl P-ní do těchto lesův a míst z Charvát české jj* h pLTun°,ř'kíl:Sťan Prvni' «** národ od kbelských oukladuv,
- odeon n ľ T t3t0 kBjlDa 0aPlněná b>'^. bránici mohl, sem je* odebral. Okolo lcta Panč 853 pQ ^ oó lepotuV
44
a sursích Neklaná, syna Křevomyslova, snad toho roku, když sc Nekláno , j , [ostivít narodil; proto tak nazván, že maje poctivě radovánky, hosti své vítal. (Hájek XI.VIII > Slušněji a náležitěji by bylo. kdyby vlast naše česká /tMn byla z Charvát na poušť naši přeneseného hosta přivítala. Svatý pak Ivan maje před očima obydli své a své skály od anděla ukázané, sc vší radostí v této aneb jiné k těm podobné slova je přivítal:
Vítání pustin a hor svatořvanských
Vítejte, pustiny, v nichžto sám jediný budu přebývati, Bohu děkovati,
že mne vysvobodil, když j ho světa shodil, přetrhl Pán veliký všechny marné pletky.
Pán můj - velký mocnář, všeho světa císař, jeho komorníkem budu, služebníkem.
Budu i knížetem, pánem neb hrabětem, budu dvořenínem, nejvyšším kanclířem,
neb jemu sloužiti jest království míti. Každý člověk svatý má jeho klíč zlatý.
Jeho tejná rada, co má duše žádá. Co jen budu chtíti, všechno budu míti.
U
46
ó samotné hory, mého Pána dvory, vaSímdvořenínem budu. měštěnínem.
Ó poušť roztomilá, mč.s neomejlila! O bez hluku místo, budeš mně za město!
Hájové, lesové, krásni pahrbkovc! Ten váš obšírny plac bude mne za palác.
Vítej, širé pole, vitej i, oudolc. u vis budu stálý, přijměte mne, skály!
Utěšený kraji, v tobě jako v ráji milé oddechnutí odpočinutí.
j K toběť unavený, 0 dome kamenný, 2 světa se ucházím nový hrad nacházím.
Vfj- můj pokoji, odPoěnu po boji
cJ"t staly pokoji
^ítcÍ< má jeskyně ^nepřítelkyně
bl,du^ov,lradéf
Vy moje upéní poslyšte, dychtení, vám oznámím směle, že k vám jdu vesele.
Bez ošemetnosti zde, v mé samotnosti, bez svéta, bez křiku, všelikého hříchu
k Bohu volám zticha, vylévám i ducha. Když vylévám ducha, Pán půjčuje ucha,
hned bez zatlučení dává vyslyšení, se vší paciencí dává audiencí.
V této zelenosti jest nové království, zde mám zlaté berly, drahé také perly.
Vítejte, stromové, moji příbytkové, královská stolice budeš, borovice!
Vítejte, kamení, mé milé ležení, nebo mně za oltář budete, neb polštář!
Vítej, ó studnice, budeš má vinice, připité bez škody křištálové vody!
í—
tne
i vody-
4ft
^.budupít.
Vítejte, hájové, obydlí májové, vítejte, smrkové moji příbytkové!
Kam mne cesta vede, budete sousedé moji, i ty, má zver, kamkoliv chceš, se beř!
Nic se nelekejte, se mnou přebývejte, ó měšťané druzí, neb aspoň podruzi! c-, — Vítej i. má laňko, I ó má hospóoyňko, tobě má jeskyň ka ^otevře okýnka!
Vítejte, lahůdky, mé milé jahůdky, co vynáší pole, bude na mém stole!
Vítejte, byliny bukv'ce, maliny ^budupist, bud*^2apostpästl
O milé pustiny, sladké samotiny! "Ty pak, milá skáíoT nemáš zboží málo!
n o (-4
Nechť kdo chce, má práci při panském paláci, stoje na klouzavým, na místě vrtkavým.
Ó místo mé milé! Tys má kratochvíle, zde bydlí samá ctnost a sestra nevinnost.
S žádným nechci být znám, dost, že zná Pán Bůh sám, jemu se poroučím, s světem se pak loučím.
Odtud po všechen čas nenavrátím se zas, neb zde se položím, zde mé kosti složím.
S žádným neproměním obydlé, nezměním, zde mé oddechnutí i odpočinutí.
S knížaty a s pány, s měšťany, zemany, s císařem i s králi neproměním skály.
Ti se smrti bojí, kteří v světě stojí, jiným všem jsou známí, sobě však neznámí.
Zde můj bude kostel mé lože. má postel, kdvž složím nádobo, zde dici jit do hrobu.
r
l Když mu j život skonám I a práci dokonám, j ó skalo ma, z ichc I potáhnu do nebe.
Poslyšte poslední, všichni hde hidm. Ivan všechněm v skale vinšujc varn vale!
Půtka s ďábly zlými
Vešel ichdv Ivan muž boží do Čech. a oblíbiv sobě místo a obydJísvé v krásném a hlubokém oudolí při jedné vysoké skále, z kteréž silný pramen vody teče. vedením anjelskym, který jeho do té skály přivedl, a aby tu zůstal rozkázal když pak dvé léta v tom příbytku veliké a nesnesitel-f ne protivcnsn i od zlých duchův trpél. a od nich jako přemožen jsa, odtud odcházel, abv jme nalezl obydlé. í potkal se s ním svatý Jan Křtitel, a řekl jemu: .Ivane, kde ideš'- J odpovédél: „Zlí duchové mně tu bydlcti nedají, půjdu, a někde jinde bydlen budu." Dí on k němu: „Navrať se zase." A dal mukniabi ním žehnaje, zlý duchy odtud odehnal. I učinil tak a navrátil se, maje víru v Panu Bohu a v slovích Křtitele jeho svatého Jana. Toť oni na ne, vzhledajíce, z té skály hroznými hlasy křičeli, pravíce: „Ivane, ne-scbonT'     my tUt° mu ,ázeň a Prí,}V^k máme." I nesl on kříž před
*W. Pko bv ho lí h,edČI' a hrOZnč křičcl' i llSta SVá 0ta m
■w*o lana sob      ? 1 přiblíživ « k nčmu svatý Ivan, kříž od f
učiniv, uprostřed yVh°dl1 ^ ]Ľhi> hrdla' a on Ícštč včtí5í * '"^t 23 í'nými se preí Qůg™ ale skály díru udčlav, v okamžení ven vyletěv,
Po Půtce ďábelské
*d,ákův. nebo od mel!1!'11" -laStáVal° potýká»í od pastýřův a nevážných H' kovali, do ská. r    * JSa V jeskyni' hlavu, na kterou hop***
ustoupily schoval, od nich pokrvaveny.
i an mu
50
k.imctu se posadil, který jeho svatou krev až podnes zachovává, mekcejsi ne? lide, a s velikou vá/nnsrí ctěná bývá.
Sv.trv Ivan dobrým se /a /le odmeňoval, nebo jednomu i nich hovůdko ř.ipťijčené churavŕ zase /dravé navrátil, a j.% podnes v te skalině Pán Bůh divné věci púsobiti raci. tc mnc/i nemocni na bolest hlavy uzdraveni bý-i.ik/ se ji/ někteří divove vyhledávají
Horlivá modlitba svatého Ivana
Nn\ etši práce Bohu oddílných bohomyslnych mužův na poušti jest s Pánem svým rozmlouvali. a jako s králi dvořane, tak oni s svým králem a pánem všeho světa skrze modlitbu audienci vyhledávají. Pravě svati jsou komorníci, jimžlo modlitba jest známem jako néjaky /laty klič. mmžto oni nebe nebo zavírají, nebo otvírají, a hojných pokladu od štědroty boží na-byvaji. Takové obcovaní měl onen první pustin obyvatel svaty Jan Křtitel, po něm svatý Pavel první jeho nasledovník. iako i svatý' Anton celé noci od západu až do východu v té bohomyslnosti trval, tak i )im od lidí proto se vzdalovali, aby Bohu častěji skrze svatou modlitbu se približovali. A co by medlé jiného celý dny a noci mohli vděčnějšího a podstatnějšího ěi-niti, jako s Bohem obcovali? Líbezná jest věc milým svatyni božím o svém Pánu mysliti, jeho slova rozjímali a v srdci zachovavati. Svatýmu jisté Antonovi celý tento svět knihou byl, v nižto on všemohoucnosl boží a přítomnost svého stvořitele v jeho tvoru čítával a sobě rozpakoval. V týž knize, v tvoru totižto božím, svatý Ivan každodenně i každoročně čítával, z ní vždycky rozjímal, aneb o Bohu, aneb s Bohem jednal. Oltar jeho kříž, kostel jeskyně, obraz bozi přítomnost, podnoži tvrdá skala byly. Na tý skále svatý náš královský poustevník před svým vítězným křížem, jako před oltářem, padna na sve kolena, velebnosti boží se klaněl a modlil a ducha svého vyléval: jednak chvály boží vypravoval, zxsc o nebeské slávč všem vyvoleným připravené rozmejšlcl: opět, kterak za zle činy zatracenému muky pekelne na věčnost jsou zhotovene, jak smrt jista, a nejistá, jistá, že umřeme, nejistá, že kdy nevíme; jak přísný poslední soud! To jeho čtení, to myšleni, to rozjímam. V nichžto tak horlivě se jest cvičil, že i na pokrm, i na napoj, i tu tvrdost země zapomínal. Mezi tím Bůh všemohoucí na budoucí památku horlivého svého modlitebníka a orátora to místo novým zázrakem obdařili ráčil. Nebo ten kámen, na kterým klckával a tak se horlivě modlíval muž boží, tak se obměkčil, že šlépěje svatého muže tu v sobě zachoval, a jako vosk pečet, tak on nohy jeho, kde stával, a kole-
51
llCIli v sobě schoval. Jak ,c tehdy horlj , a iest klckával, nf**       ní nepozůstavalo, z toho Sani ,\ na'kd '   iív.l kd»'b>',in -   n .h a znamení kolen, které sc °hoPo. svénlU,11í t Na to znamení a týž Mepé,e
S£S5** tSrdinand IV., římský kra,, lohVe^^
ss-     krá,ovské ko,ena pokicknouti • "SsS
9 český.na ....
a český.
jest pomodlit! rád
Laňka hospodyně
ltích svých, a zvláště v těch, kteří svou nevin i, žádným větším aneb smrtelným hříchem tomto hříšným světě živi byli, ve všem jako
njvnvjestPánBůhv; nolt. n;. křtu svatým pn
nezorznili a bez ouhony na ......ľ -; - -        - vaCm Jako
u ternu Bohu poslušní božským prikázaním. Nebo když oni Bohu poslušní jsou, Bůh zase se jim odměňuje a jako Adamovi, dříve nežli r02. kaz boží přestoupil, jim živočichy podrobuje, lak nas Ivan, jako nějaký první Adam v svém raji Panu Bohu živ pobožně jsa, toho též daru a dobrodiní božských zasloužil. A ačkoliv mnohým svatým rozličná jest od Boha moc dána. že oni jako nějací tohoto světa páni a králové rozkazovali : živlům, horám, zvěři, bouřkám, vlnobití, však nemalou moc náš svatý Ivan jest nabyl, nebo z povětří mocí svatého kříže ďábly jest vypudil, skály mu se měkčily, kamení voskovělo, voda též jemu na službu hleděla, ano i nerozumná hovádka jemu se poddávala. Čijí ony svatost svatých lidí, nejvíce těch, kteří od lidí vzdálení po pustinách a po horách Pána Boha vzývají.
Mnohokráte čteme v historiích, že lev, divoký vepř, nedvěd, vlk, jeleni tak okrotli, Že svatým povolní a jako slouhové posluhovali. Svatý Fructuo-sus nedvéda bratra svého nazýval a stádo svých ovčiček jemu k opatrováni poručil, aby je na pastvu hnal a zase domu doprovodil. Mnohým sva-poustevníkům lvové sloužili. Někteří živočichové též nějakou utrp a laňb od SVatými mé,i- Kúň >istě žatého Kolumba smrt oplakal ní ukázal, m r -VatCh0 °bránéná I)roti Psům- vděčnou se za to dobrod.-sv^h0 jij.ího IV1"021 mtí od ^éři vykrmení. Má franeská zem svého vychováni    '        "aŠe česká žatého Ivana, oba tito byli od laňky
Má Bůh otec všeho rv
' sv«u čeládku kteron °rUVCllk0U péči 0 své mi'é poslušné dítky, ma t« havrán^, aby jemu.. t^Zs!Ia' % své krmili: jako svatému Eliášovi posW m^pfyttS^^^^^ i v Novém zákoně svá*-52 P^tevníkovi, a svatému Antonovi po témž p**" I
jako služebníku pokrm jest odeslal. Naposledy nikdy jsem neviděl spravedlivého opuštěného, ani jeho símě hledajícího chleba. Ale ty, které svaté vychovaly, zvířátka, také někdy byly boží vyžlátka, které své vyslídily, a lidem vyzradily. lak svatého Arnulfa vlk zase k tomu městu, od kterého, aby biskupem nebyl, utíkal, přivedl a jako do rukou dodal. Množství zvířat u cely svatého Florentia shromážděných králi Dagobertovi téhož svatého vyzradily: v našich českých lesích jelen aneb laňka dvý knížat, Oldřicha k svatému Prokopu a Břetislava k svatému onomu divnému muži Guntýřovi, přivedla. Jak náš svatý Ivan jest vyjeven, uslyšíme, když dříve jeho úpění, toho polesního slavíčka uslyšíme:
Rebríček do nebe Dychtění po nebi svatého Ivana
Ó nejjasnější králi, nepřemožený císaři, jak tebe všechno chválí, velikomocný mocnáři!
[Ach! Co jsme my jen, lidé? Opovržení tvorové. ^ Co jest po světské bídě? ^My jsme jednom červíěkové. ^
Ach! Já všecken studený mezi těmi jiskřičkami, od tebe jsa vzdálený mezi tvými hvězdičkami,
tobě vzdávám korunu, kterous mně dal, zas daruji, nechci sedět na trůnu, co jest tvého, navracuji.
Již vím, proč jsem studený, proč láskou boží nehořím, že jsem všecken zželený, stydnu, avšak se nekořím.
i
(
53
Abych í^fvíľcku opustil, n,0U   nbvdlí míval,
sem i^m přišd ^ skály,
Se té stvoření chvíli, Stfl jsem použiti ,edmy.
fNež přece, Bože, chřadnu z přirozené studenosti, však přece i zde vlažnu, nepřidáš-Ii horlivosti.
Ó lásko, ó můj Bože,
přece mne vždycky vzbuzuješ,
dáváš pokrm i lože,
ve dne v noci podněcuješ!
Za to tvé dobrodiní c/ velice tobě děkuji, žes mně dal hospodyni, nížto já se obživuji.
Všechno, co vůkol vidím, k boží lásce podněcuje, až se hned v tvář mou stydím, abych ti sloužil, vzbuzuje.
Skála má i stromoví mně povídá dobrodiní obydlí mé i křoví a) mě z nevděčnosti viní,
^ dobytá křížem t0t0» místo dostali.
Na tu vecnou památku když zanechám za znamení kříž k budoucímu svátku, bude mluvit dobrodiní.
Ó nebeská štědroto, jak se staráš o své děti, nevýmluvná dobroto, vše živíš, co jde, co letí!
Zpomenuls na mne tvého, dal jsi tvému služebníku, neopustils věrného, za chůvu - zvířátko laňku.
Ta mne svým časem chová, jako by byla rozumná, ta mě k hrobu dochová, ačkoliv jest nerozumná.
Ach! Já všecken studený ještě Boha nemiluji, měděný i železný, za tvou laňku neděkuji.
Ach! Ty moje bylinko, též i okolni kvítkové, i též má konvalinko, buďte mé lásky svědkové!
Ach! Vy zemské hvězdičky,
růže polní i ťialo,
vy jste moje očičky,
u vás se mé srdce zhlídlo!
A ty, sestro včeličko, propůjč mně nyní křidýlka, ať já navštívím kvítko, bude tomu malá chvilka!
h! Kvítka šlépěje, *jste to boží zrcadlo :   mně srdce smejc S^S^oží divadlo!
Když já-se na vás dívám U mne do nebe vedete,
s vámi obcuji, zpívám, yždy tovaryše najdete.
Vy jste mně za žebříček, po němž do nebe vstupuji, vy jste mně za vozejček,
Ach! Vy jste jen jiskřička té neskončené jasnosti, ach, malá krupějička všemohoucí líbeznosti!
Jak musí býti krásný prst, který vás tak maluje: Bůh - malíř velmi jasný, ten mne skrz vás potahuje.
Pomíjející kvítí, nějaký obraz světlosti, na čas, na čas se svítí ' se vší svou krátkou milostí.
Pojednou krása mine
ona věc věčná zůstává, nez* nadám, pomine aktéra mně nastává
Již se nad zemi vejším, již se k nebi přibližuji, co po květu vezdejším, již mezí hvězdy tancuji.
Mějte se dobře, kvítí, spolu i zelená trávo, míň vaše krása svítí, marností jsi, svetská slávo!
Již, již já vzhůru lítám, již nový měsíc nastane, jiné již kvítí vítám, ale to kvítí nezvadne.
Vítej, ó krásný Bože, vítej, srdce oddechnutí, jenž jsi na věčné hoře, tys mysli odpočinutí!
Ach! Bude, bude ten den, když tě, ó kráso, uhlídám! Když pomine noc i sen, když se s vámi, svatí, shledám.
Bude, bude, když trupel hlíny země se rozvalí, když bude tělo popel, vyletí duše ze skály.
Na ohnivém oltáři, láskou boží podpálený, vyletím k věčné záři, budu všechen obnovený.
A ty, boží hvězdičko, když na ty věčné podletí učiníš mně hnízdičko, když z těla duše vyletí!
..k na kvítk° S ' s   nova rozvinuje,
kd)   hr křidýlko
Vonný libývětříčck
teplý padá destiček 5Pse zvadlé kvítí smqe.
Ej, jak červená rúže milostí boží plápolá, který tě spasit múze, abys miloval, vše vola!
Ej jak se brečtan vzhůru pne lístím vždycky zeleným, vede k věčnému kůru svým pohleděním veselým!
Ej. jak pláče travička ranní rosou pokropená, slza jako perlička visí co hvězdička krásná!
58
Rosa vede po zvěři, zajíce, lišku šlakuje, mé srdce tomu věří, že po Bohu pokračuje.
Ach! Všechno Bohu slouží
všechno to jemu k libosti' jak můž, p0 Bohu touží, co)á učiním v lenosti?'
*ch< Vše slouží, jak může,
fvetne červená, zelená, 1 ulium i růže
**« tvor Boha z„amena.
Když se to všechno Bohu k libosti, kvítí, maluje, proč já též, jak jen mohu, nectím, duše nemiluje?
Svou všechno zeleností mne zve k Boha milování, svou slávou, svou slíčností, kvítí boží milování.
Já sám lenivý budu?
Co jsem povinen, opustím?
Za ním já rychle půjdu,
s Bohem, jeho se nespustím.
Co jest, co k zemi tlačí, proč se k nebi nevypínám? Proč mých hříchů nepláči? Proč k Bohu ruce nespínám?
Ach! Bože můj, tě všechno, co se na lukách maluje, jest jako lásky okno, všechno tě kvítí miluje!
Dej, Bože, ať milosti tolikerými miluji, kolik jest v lese listí, kolik kvítí nám malují!
Kolik na louce kvítí, kolik \cmv moři krůpějí, kolik se i hvězd svítí, kolik stromů i vícejí,
kolik v zahradě kvítkův, kolik bylin v poli leží, kolik po lesích lístkův, kolik řek, potokův běží,
59
60
. Rrtře dej srdcí, tolik'BfS té vyznávám, t0l:kUleksobébrzy,
,.. fakpčkně zpívají pó/esnf tvoji ptákové,
lvíčkové jsou žáčkové.
V rozsedlinách samotné po tobě touží hrdličky, bez svého Boha smutne po kvítkách zvučí včeličky.
Oni větříčkem hnutí klanějí se ti hájové, jak mohou, se vší chutí, líbezně znějí májové.
Po kamínkách padají libí čerství potůčkové, jak mohou, vyznávají, jako nějací broučkové.
Ach! Všeckno svému Pánu hejbá se, slouží, tancuje, k večerou nebo k ránu, vždycky se Bohem raduje.
Všechen tvor svými hlásky Pana svého vychvalují, jsou svědkové tvé lásky jak mohou, Boha oznamují.
Ach!Já hmotný mlčím 32 jsem v tvé chvále oněměl ^Povídám, nekřičím ' 'ako bych jazyka neměl.
Propůjč mně, Pane, usta, dej tolik, Bože, jazyků, ať tato místa pustá nejsou bez chvály, bez křiku!
Dej, kolik mají včely medu, kolik ptáci hlasu, ale ať jsou veselí, kteří chválí boží krásu!
A ty, má hospodyňko, vejdi na pastvu zelenou, od Boha daná laňko, ale ať tě nenaleznou!
Ty jsi má milá chůva, ty mne krmíš, ty napájíš, tebou mne můj Bůh chová, ty mne těšíš, ty mne krmíš.
Mne, starce již sešlého, an všechen do hrobu padám, až do dne posledního chovej, já se v hrobě skládám!
Vejdi, vejdi, má laňko, když se budeš tam vně pasti, vejdi, má hospodyňko, oči budu k nebi klásti!
'   Svatý Ivan vyjeven
NlecJitěiráa.MÚ^éJejí sv^ho^sjužejsmka^jem^ a ouzkostech
zanechati, nýbrž aby se vyjevili skutkové boží a chvála jeho se rozšiřovala, čas nastával, aby se i svým v známost uvedlo. Netajil se on sice před okolními svými sousedy, ale byli pohané, které jak mohl, dobrým příkladem a dobrými ctnostmi k víře křesťanské lákal: ano někdy i zázraky je k sobě a k Bohu vábil: nebo propůjčené sobě hovádko žase zemdlené a chu-
61
■*. 'ľ
3
poznamenáno ne mc_
čerstvě
éjší odeslal, mnoho jiných věcí se dálo, ale , '•,cnhu. totižto, co z týchž kronik hodn *
bu, totižto, co z lycnz Kronik hodnover.
7Pnj svatého Vácslava, Bořivoj kníže čes. ^^l^^TZrma lety, aby Pánu Bohu lépejí sjpllžlu ^atchdÍSů, " PM S knížetství z sebe složil, na SpčtihnCva ké prv'11 7 k kvdl prací se vzda. ,     ^ g manželkou svou svatou Lidmi. '1l0llllRl    vložil-bvv"cbV,Cnl nl lov přes řeku. jenž Miza slove, vyjel, ochvíl u&mo. '     sám svou vlastní rukou prostřelil l0U'ChtÍ' S°hned poštěstilo, nebo k ^a utíkala do vodVj kníže 2j
kdC * "ľn'i velik«u laStí, k^'1 přlbehše. tu od knížete vlastním mečem C  "ernu ornému obyd' , & y jcjího ^
probodena. |«» - ■-.udolej mléko t §e ^ poča, divUi g .
Kníže nemalo se uilm.
ŽCSuž jeden dosti veliké a velmi hrozné postavy, s holí, v sukni dlouhé bos vlisv nad obvčej dloube maje. obočí až přes oči prevesené, vyšel z té skály a řka jemu: _Proč jsi mně zabil mé zvířátkor*" Bořivoj se velmi
ulekl, ivSickni služebníci jeho. neb takové osoby člověka prvé n ,.
povede-, mui hoľaoviľ     y     P°věděI' z,é-,i 'si či úobrér'od"
^Mlím.vcjmé^rtéC51 2ebm'k neh°dný W»»J«*fc.M Panny Maric a svatého I ''^ S pomocí Krista Ježíše a Matky jeho ranc do svého přibytím - ľ3 i tClC" 1 ?Ckl Bořiv°Í; .Prosím tebe, uveď se-šel do skály a BÓřivo" ' b°& "P°dlŽ 3 ohledeÍ" A obrátce divi,isc takovému příbJj! s,užeDn«ky za ním, a kdy jsou tam vešli, tobě jméno?- Odpověděl V """'^ k' "Čmu: »Prosím tcbe- k^réjcsl „Odkud/si.semPřišcJ> 7' a.,rtu dail(> mně jméno Ivan." Řekl Bořivoj: P°JW: „2 Äm. ^í**^0 'si "árodu? A dávno-Ii zde bydlíš?" O* t?? 'senrre bv N Jľľ L°t(:C můÍ s^ul Gestimulus a mátě Elizabe-&^^42Ä^« tu* zemi toho času spravoval, když n> ôľ ÍSřI11 2^ skt'ľ"11'ÍÍŽ ÍCSt ,c< i* mne žádný nevida ^• VCn ^4«!.- 1 řekl: „Co jsi pak m
si-«í isei
,1*0
mehn nříhvrlr., „ v|ožl'š ruku tvoO
ěl za po* J
Odpověděl- iwm   ?'VCnvycnazel" 1 řekl: „Co jsi ^ — ,é za pokrm ^S?? boží      mně toto zvířátko, z něhož jsem * vsec
manželkyméa7-ľr|Cuao
' ůas ,i požehnání." Odpověděl Ivan: „Neui
MJ u pokrm užíval" ů ., » ---------"—' - ~ - nf
osedni na „ui k,Ckl Bořiv°Í: -Vidím, že jsi muž boží a svaty, ^ ln a pojeď do mého příbytku, a vložíš ruku
62
koni jezdili, však bude-li vůle boží, tvůj příbytek uzřím." Tu hned rozžehnali jsou se žalostné, a Bořivoj zvířete vzíti nechtěl. I řekl Ivan: „Vezmi a rozděl jc na kusy a rozdej chudým, ať za naši duši prosí Pána Boha." Tak nemohl dřívejí zjeven býti v Cechách, lec by křesťanstvo v ném bylo, a jinému zadnému, jen křesťanského královského rodu, křesťanské a pobožné kníže pobožnému a prvnímu křesťanu, Ivan Bořivojovi se jest jednou zjevil.
Skonání svatého Ivana poustevníka
Poslední půtka svatého Ivana nemálo se k prvnímu přirovnává boji, který byl z mladosti pocítil, an zase Ivan ke dvoru knížetcímu, od kteréhož byl z mládí utekl, byl pozván. Nebo Bořivoj, když se z lovu na Tétin navrátil, Lidmile manželce své strašlivě i žalostivé vypravoval o tom, co se jemu na tom lovu bylo přitrefilo, a ona to slyšíce plakala, a žádostivé vi-děti žádala muže božího. A té noci oba jsou se Pánu Bohu snažné modlili a ráno poslali jsou kněze Pavla a s ním šest služebníkův, aby jej namluvil, a přivedl do jich příbytku muže a člověka svatého. Oni pak přijevši k němu, jej jsou na osla vsadili, a na Tětin poctivé nesli. Bořivoj a Lidmila daleko vyšli proti němu, klanějíce se, na svůj hrad vedli a mnohé před ním položili pokrmy, a nic nechtěl okusiti. A po malém času hned toho dne, vzavše od něho požehnání, jej jsou na jeho žádost propustili a zase do příbytku s těmi služebníky poslali, který žádal kněze Pavla, aby se k němu třetí den navrátil, a jemu tu v jeho příbytku mši svatou sloužil. I učinil tak kaplan na žádost jeho. Tu Ivan Pánu Bohu a knězi Pavlovi z svých hříchův se vyznal, potom zjevně, co a jak se jest s ním dálo, oznámil. Když mši svatou dokonal, Ivan se svátosti posilnil. Pánu Bohu se snažně modlil a třetí den na cestu života, po tomto časném putování odešel, a tu jest na tomto místě v té skále, jak žádal, pohřben.
Zavírka
Ten jest konec živobytí svatého muže, prvního v Čechách křesťana a poustevníka svatého z královského rodu Ivana, jak svatě živ byl, tak svatě skonal; ale ještě jeho pozůstalosti a kšaft oznámíme.
V chudobě jsa živ, nic obzvláštního nemaje, však přece co měl, i o to se s jinými podělil. Po odevzdání předně duše své stvořiteli svému, od koho ji přijal, zase ji navrátil, jsa všemi svátostmi opatřen.
63
i H 1 Pan jvlt1 dali poručil
'"vskťlX,S pro^^nml ^Klcv/dal. pobožným knížatů Laňku s*0" y ._S(.hnám svc ouc
;,bv""" "ro" ■"*•«!
™ anií B*        kým drořcnínůni přiklad a z> sebou cestu uli
stúi kdekoliv chceš, nahoře '"'královském panském dvore na stupni velmi kluzkém. Mně jest milá přítelkyně, samotina a jeskyně, ačkoliv v místě ouzkem.
Mně jsou milejší pustiny, ■< v nich přebývám sám jediný, kde mému králi sloužím. Zde jsem živ sobě samému, nehledím v službu jinému, j po mém Bohu jen toužím.
Když mne Pán k sobě zavolá, má duše bude hotová, hned se s světem rozloučím. Nechť se onen pádu bojí, jenž na stupni kluzkém stojí, Bohu všecky poroučím
---^".J   fJVl VI UV.1111.
doľílľf nil10ll° ° ním minul>'dl 1« nxslcjchat, snad nebo piotft * J a ľľ "ľ BŮh *™ P«^uvu a orodování jeho působily věc pS   odn    PR) * nCŠťaStné vojenské léta, jak i tyto, tak tej £ rÄír? " hynuly, anebo že kacířstvo, které
t0-co o nem poznamenáno bvlo, ututlalo a udusilo. M
64
nč teď, chvála Pánu Bohu, nechce cm Pán všemohoucí déle ctnost toho svatého tajili, nýbrž mnohými milostmi na světlo sním vychází, jaká dobrodiní, /á/rakové, milosti sc dály, bohdá všecko se zaznamená s důležitými od církve svaté průvody. Jisté i sami zavesení z vosku durové svatost jeho ukazují, ano i ta slavná pamét starobylou zvyklost pobožnosti navrhuje: kterak totižto lidé k lomu svatému místu, i k svatému Ivanu, byli náchylní. Ať jiné léta pominu, minulého roku 1656 do tri tisíc lidu u svaté zpovědi a u přijímání se vynašlo. Té naděje jsme, že budoucné ti, kteří dostali v Skále dobrodiní, skrze téhož svatého orodováni vděčnější se naleznou, a tu. kde náleží, při správci místa téhož, anebo kde jinde, aby všecko ke cti a chvále boží, a svatého Ivana, jak náleží vykonali, nezatají, než v známost uvedou.
Snopček života svatého Ivana
Dnes zpíváme o Ivanu, který se zalíbil Pánu ihned od svého dětinství, zanechaje své dědictví.
Nic jest nedbal na koruny, ani na královské trůny, jinou on žádal korunu, která jest v nebeském trůnu.
Na království jsa zvolený od otce i vyhlášený myslil, kterak toho dojít, by mohl království zbaven být.
Vyprosil od otce lhotu, v tom rozjímal světa psotu. Myslivost i kratochvíle vyprosil sobě té chvíle.
V tom se s otcem rozžehnává, matce políbení dává. Když sc ubíral na štvaní, myslil jen na utíkaní.
ji
• „v rozlosoval, S^dV°r! Ji -rozeslal. sem tam P°    .    Boha štval,
BfiitH když bratra homh, neznámého propustili.
nechtěv býti lidem známý mévdost. že zná jej Bůh samy. Ar^H^rovodií do skály. ' jedejest měl obydlí stálým
Hned jak zly duchy uklidil a svatým křížem vypudil, tu jsou oni utíkali z té své starodávní skály.
Přived nám Pán Bůh Ivana za času správce Neklaná. Jeskyně dúm jeho, bydlo sprosté, lehké též i jídlo.
Polní byliny potrava by'y jahůdky i strava.
Zem lůžko, a polštář kámen, d0st náP°Je dával pramen.
%žtak Bohu sloužil Ivan kdez Prostřelil jeho laní.
Tak se muž boží vyjevil, kdo by byl, pánu se zjevil. Zjeven knížeti českému blížil se též k konci svému.
Neb jak hrad Tětin navštívil, brzy se k své smrti blížil, Pánu Bohu poect vydal, knězi se tejné zpovídal,
svátostmi spraven, jak sluší, tak vypustil svatě duši. Ivan odpočívá v Skále, dvořanům vinšujíc vale. Amen.
Modlitba k svatému Ivanu
Svatý Ivane vyznavači a patrone, z Gestimula zajisté krále charvátské-lio zrozený, však království světa a všecku okrasu jeho potupiv, na poušť v mladém věku jsi odešel, za deset let samými bylinami a kořením jich živ jsa, až i od bratří tvých tebe pilně hledajících navštíven, však od nich (čeho jsi od Boha modlitbami svými sobě uprosil) poznán nejsa, do této pustiny za spravování zemč české Neklaná knížete jsi přišel, kdežto s nepřítelem šeredným mnoho a prodlouženě bojuje, již jako nad tím teskliv jsa, místa proměniti a ustoupiti jsi chtěl, byť svatý milý Jan Křtitel tobě ucházejícímu v cestu nepřišel a kříže nepodal, nímž jsi zlostné duchy mocně vypudil. Potom mlékem od lani jsi krmen, a od Bořivoje, knížete českého (o němž tobě svatý Jan Křtitel tehdáž předpověděl, že k tobě přijde, aby jemu oznámil, tak aby on v této jeskyni Pánu Bohu ke cti a chvále, ku poctivosti svatému kříži, blahoslavené Panně Marii, a své, totiž Jana Křtitele, po smrti tvé chrám tento vystavěl), nejprve nalezen a z jeho oznámení od sv. Lidmily pobožněs navštíven byl. K jejichžto mnohým prosbám nakloněn, potomně jsi je zase navštívil na zámku Tčtinu a je mnohými nebeskými pokrmy nasýtil. Odtud se navracujíce (lidi všudy ucházeje) po neznámých cestách blíže Loděnic, již ustalý na kámen ostrý jsi se posadil, jejs rovným a hladkým učinil, kdežto zraněn jsa kamenem až do krve, kámen, kterýž posavad tobě ku poctivosti se zachovává, krví skropený,
67
-B a jej oslavil. Kůň pak, kterýž tofa* ■nc^ic-^p0\ bvl hned *Poušte tvč dí>lcko kterií^f S*' P^pf aC" Sám sel, rozkázal* Naposledy kd
_xirnři« i- ve
>žj
)h»
0 sc vší uctivostí a pobožností násle
•M^jsicdy když •
,u, - pivla. kteréhož svatá Lidmila , vnu^
pěknější „d kněze ^    7 hfíchuv svých vyznav, velebn
Pk smrti pr - ^ poslala, g        ^ Ktery2 , tebe, jakož jsi ^ "Ícla t. ■» P"**- P° o rosil, v tomto místě pochoval, i toho u Bo. sváto*1 o\t*t» u      Bolia uPr       ^ památka /ustávala, kdež mnoii žäd0StivbSaby *"tía     ,  často se vší uctivostí a pobožností násle. 'iazaSl   bohabojící '^V^eh předivných chválíce. Tebeť pro tu mi.
,a Boha v skutcích^ ^ syat • Msloužení důvěrně prosí-dU''' íod P*«» B0ha da Vn ně Marii, svatému Janu Křtiteli a svaté 10St; ; k ncjblahoslavcn^     ^ sĽ Paml Hohu modliHi tak
SSt P"-»* tÄtímluvu, na této poušti tohoto světa chommohliskrzevsecr.
a požehnání božího dojiti a tudy vši zimnice, moru nakaz " - mil°sti kého nebezpečenství duše i těla, v mysli vší mdloby a zdř'" - V^ A odřeknouce se právě a docela Satanáše a slávy tohoto ív " tSCní u/,ti. samého Rína Bolu a.sp;iscni diiši.svví-h ř:ik-íí,7í k.-i: , . ,' "tyslíce
samého ľána Boha a spasení duší svých tak živi byli, anebo tak časné věd prošli, abvehom věčných nepotratili, a zaženouc od sebe ďábla před hodinou smrti naší, mohli s zkroušeným srdcem a dokonalým vyznáním hří-chův svých i dosti činěním za ně, přijmouee předrahou velebnou svátost i posledního pomazání, majíce zdravy rozum a dobrou vůli, křesťanského pohřbu a polom života věčného dojiti Skrze Ježíše Krista, Pana našeho. Amen.
6«