POČÍNAJÍ SE KNIEŽKY O ŠAŠIECH A CO HRA ŠACHOVÁ UKAZUJE A UČÍ NEBOLI CO ZNAMENÁVA ČTIŽ MYSLIVĚ! mezi zlým, ješto jeho mnoho pohřiechu na s tomto světě, zlé jest, ktož netbá poznati, co příslušie k stavu jeho, co by jej ctna a řádná učinilo, a co. Bohu i lidem mrzká a ohyzdná. Neb z toho i to zlé pochodí, že ti, ješto by ctně bydlili měli, budú Bohu i lidem ohyzdni, 10 a když tchdyž dá Buoh na ně těžkú pomstu; neb jakožť mocný Pán Bóh a spravedlivý dobrého nenechá bez odpluly, takť nemine ooku^ú ijednoho zlého: má^se i mocným šeredným jich zlost a jich šeredstvo ohořičiti. Dieť Písmo, že mocným mocné nastanú múky, Přídeť na 15 to, ješto rádi pochlebenstyje^poslúcháte, ežť Bóh svú mocí urazí vy i s vašimi pochlebníky v tuhu s hořem. A takť mní mnohý mocný, by v své i šeredně bydle, neřádně čině, nespravedlným nakládaje, byl velmi bezpečen, by se líbil lidem, že se drží takových šeredných, neřádných, 20 nespravedlivých, ješto, íálešně chtjec jeho požívati, jemu pochlebují. Ano die^Písmo, že zlým, nešlechetným nenie pokoje; ani se móž neřádný v svém neřádu líbiti lidem, nč i svýmť pochlebníkóm lib nebývá; pakliť se šeredný šeredným slíbí, všichniť spolu šeredni budá^ Protož dieť 25 mistr Seneka: „Vesel tiem budu, když se zlým nelíbíš, a 351 kdyžť zlí o tobě mluviti budú, važ to sobě za chválu." Ale čest a chvála od dobrých slušie na mocné. Neb počátek jest to Božie pomsty nad šeredným, že zlé pověsti poběhnú o něm, múdrým omrzie; a počátek dobrým odplaty od Pána Boha, když o nich dobré slovo poběhne, a múdrým lidem míli budú a spravedlivú čest mieti budú. Toť iest zpósobem Božím, že Písmo zlost a šeredstvo ně-kterých praví a druhých šlechetnost, aby i v budúciech časiech o zlých byly zlé pověsti a dobré o dobrých. Neb z toho všeho, co jest na tomto světě, nenie lepšieho než v spravedlivé cti jméno dobré, a když náprotivnú věc protivné slušie, tehdy veliké | zlé na tomto světě svú zá^gpjj. hanebné po sobě slovo ostavie. Protož i pohanští mudrci táhli lid od neřádu k šlechetnostem a pravdy hledali v šlechetnostech. Ale té jich práce plný užitek, že jsú stáli po tom, aby k šlechetnostem od neřádóy táhli lidi, teprv nám kresťanom schován jest, neb tam teprv v onom světu plný užitek mieti budem z šlechetností skrze Pána našeho Jezu Krista, a také nešlechetnostem tam jsú plné múky připraveny. Protož majílj křesťané stati po lidských šlechetnostech, o nichž sú staří mluvili mudrci, i po té cti, ješto má zde býti takým zdejším šlechetnostem, k věčnému životu užívajíc, a po zdejší necti vyBtřichiii 16 věěni B#< ti f A tak tyto kniehy o lašiech napomlnsiiiť u. i 1.11 Iteki f stavy, aby se táhli od in Máws I. Bii !.<•.....,irm. majii u pi rměti svých stavóv úlohjA jiú ve tři itran l....... této pH mluvy toho, ještô je řrsky položil, rozděleny; prvá budi o tom, kdejcsl n proí" jesl .< kým jeil šachová hra v ymySlc-j na; druhá o tom, co postaví u luivníi ie mb lai bév fíámi. třetie, proč každý šach tak má •.. děti ■« tak mi \< iáltl |ftl vídáte v šachové hře. A s tiem bttdŮ imnáxiy I.ii" ! ..... i., znamenáva, že najposledy všecky §a< h . p-. iht m, i múdří málo slyšiece mohu se vřtšicho domyiUtl, L inUt»>itO pustna 4*y»>«d n^twrifo ^^Í9$í^i>k'&*0ít nami, mí j i^pdiŕv^C*^' mwM«t p3*^ *ä>5...... - v '', K........... PROČ JEST HRA V ŠACHY VYMYŠLENA? Byl jeden v království Babylonském slovutný král, ale nedobrým slovútcnstvím, neb viece jest byl slovu ten svým neřádem nežli tiem, že jest králem byl velikého královstvie. Avšak i v tom svém neřádu tiem slovutněji byl, že jest měl 5 veliké královstvie pořiediti, a to skrze něho bylo obmeškáno. Byl syn onoho krále Nabochodonozora velikého. Ten král nemúdrý mezi jinými neřádnými svými činy, když byl umřel otec jeho, kázal jej na mnoho kusóv rozsekati a supom poróznu rozmetati, péči o to maje, by byl neožil ještě 10 a nedal jemu kralovali, a řka: „An dřieve byl volem, trávu jedl, však opět byl člověkem a kraloval. ] Ale když snědúc supové rozlelie se, nesleticť se opět zase spolu, aby ožil, a já bezpečně budu kralovati." O tomť pravie ty kniehy, ješto Scolastica história slovu, i Takto pravie, že jeden, jehož král Nabochodonozor u vězení držal z lidu židovského, byl poradil jemu to. A mohlť jest ten chtieti v tom se jemu jako nepřieteli posmievati. Aj, toť jest nemúdrost, od nepřietele radu brati! Nedivte se bláznovství tomu: bohatý, v úmysle neřádný, podo- j benť jest zabylému, a Často bývá po múdrém otci nemúdry syn- Byjť Jcst Saiomún velmi múdrý, však syna{ nemúdreho po sobě ostavil králem, skrze něhož pak krá- i lovstvo bylo roztrženo. Takéž i král Nabuchodonozor i múdrý jsa, však syna nemúdreho po sobě měl, a Čtem3 ( že jeho u vězení držal, chtě jeho zkázati, aby múdr í byl. S3 Knižky 0 hře šachové 353 A když pak vzal moc královu, ukázal jako nemúdrý svú nemúdrost, pomstil sebe i nad otcem, že jej múdra 3o chtěl otec učiniti a vězením pokázati, bláznovstvie v něm cije\^_ 4-fSB*í^b takt'jest, jakož die Písmo: „Pokáraj múdreho, budeť I te milovati; ale pokáráš-li blázna, nenechať, byť se nepo-/ mstil." A řekl jsem dřieve: Bohatý mocný, v úmyslech ne- 3s řádný, podobenť jest zabylému. A zda i ještě toho před sebú nevídáme, a ctem v písmě, kterak jest Nero ciesař bláznivých a neřádných byl obyčejóv, že moc měl a zbožie bez múdrosti, až však postihlo jej bláznovstvie jeho? Takéž i tento král babylonský mnoho měl zlých a neřádných oby- 40 čejóv, jediné že dřevním zpósobem otce jeho podržalo se chvilku královstvie, ale nejím. Pak skoro za Baltazara Perští a Medští přemohli je, jakož Danielovy knihy o tom pravie. A snad počalť se úklad o to královstvo za toho krále nemúdreho, ješto jest pak za Baltazara přemoženo. Neb tak 1-5 veliká věc ne ihned se skoná, jakžť se počne. I prayí£ to latinská kniha o tom tak neřádném králi, že všichni zemené múdrejší i větší rodem v tom království tesklili sobě s neřádnými obyčeji svého krále. A pak nechtěl, by kto z čeho pokáral jeho; mnohé | múdré zahuboval, ) když s ním mluvili z nehodných jeho obyčejóv. <'i< < < otec jeho byl také jednu zbiti kázal všecky své mutln • , neuměli jemu snu pověděli ,i vyložili, jcslo - jt-iiui wlál v noci, a byl jeho zapoinanul. A tak tento kráj ihiihmIiv také často zbíjal múdre; ml, , .r.io děti Otcova bláznovstvie spieše se přijmu nel múdrosti budú Med: „Ano mój otec popíjal se a toto neb lni., i mladit činil,11 i bude se pak sám zapájeti, zře a pomně na m, se jest někdy podpm i otec jeho. A tak i o jiném ncuádu ai. I»^ řekli „\ i,.mi" múdří chvále otce mého, a tohoto d.» nrlm r§< \w ,iii 1 i , 1.111., já nechám, co jest jemu neslušalo, a toho I) pt!]nm, cojeit v něm chváleno?" Tak i král tento netbal tulm, |f smyslně t. l Itázal své mudrce . „ alc t0 uchytil, že byl fc«a ielovl kraloval otecme^ ^ d i ^ &i, aviakbyUo mnoM m A )ata Uery fr^uieuo. 65 355 354 I byl z těch mudrcov jeden, jménem kaldejským Kserses a po řecku Philometer; to vznie po česku jako „milovník řádu". A to jest ukázal, že jest byl hoden jména toho a cti múdrých, neb nežli by mlčal, nic neřka králi, vida tak sú- 5 ženu pravdu, smrti se vážil, nechtěl nespravedlivě cti jména mieti a bydla dobrého v králových sieniech, aby aspoň mlčením pochleboval. Neb ktož v neřádu mocnému pochlebuje, záhubce jest obecného dobrého a zrádce i toho, jemuž v neřádu jeho pochlebuje. Neb vždyť přijde kdys o tehdys na to, že se každému neřád jeho ohořčí. I hyzdíť s právem písmo pochlebníky. čte se také o jiném mudrci, že raději chudě živ byl, než by u králova dvora měl dobré bydlo. A tak uzří jeho druhý mudřec, ješto byl u králova dvora, ano tento, ješto nechtěl s u dvora býti, vaří sobě někaké zelíčko. I die jemu: „By ty chtěl králi pochlebovati, nepral by ty zclíčka toho." A on jemu odpovie: „By ty chtěl zelíčko jiesti, ly l>y králi ne~ pochleboval." A tak onen mudřec PhiloiTH čil tli i htél darmo cti a bydla a u dvora | mieti, nechtěl, by řekli: „Mlčením králi pochlebuje." I smrti se vážil, clii< doitJ učinit] madu svému, a žádaje cti a chvály králi .svému .i iluhi < h.. (,| xcného, a to věda, že to prvé nemôže byli, jedno ať I iy král usl.il neřádu ;i přijal se múdré opatrnosti, sniniiiosii, řttutr né \cliké mysli 5 a spravedlnosti ajiných také 81e< hi tiiontl \ nn liž, by byl lib Bohu i lidem. Ale vida ten mudřec velikú uknitn...i kiále i-.ln. |>, loto je potká Qěb tOtQ. Tlkl É jest i ve j hře této: bude li loto lak In a toto lak In pi i vedeno, ktož to z své strany lépe ebmyill, ikrae to bude lepší mieti. o A tak táhl povolně k múdroili ten mudřec krále toho|věda/ že - jakož die mistr Seneka - tak jest soběvolna mysFČlô-věčie, že mnohokrát ipieli dó mi povolnosil pí-ivésli než ukrutností přitáhnuti; a v kom,- m se m (mu nebude plátno, co jiného, než takému jest zahynuli. 5 A s tiem jest konec prvé strany knteže] těchto. DRUHÁ STRANA TĚCHTO KNIEŽEK UKAZUJE, CO POSTAVA KTERÉHO ŠACHU ZNAMENÁVA A najprvé řku o šachovnici. Mudřec onen/mienil jest | Babylon, to veliké město, šachovnicí a zed obrubu, ješto ten 5 počet polí znamenáva, ješto sú podlé obruby měrú té zdi. Ale já řku, že i vešken svět móž těmi všemi polmi v šachovnici znamenán býti. Neb vezmeš-li počet jedniem haléřem, počna na prvém poli, a budeš Čisti pravým ryčartem, vždy na každé pole obapol viece poloze, na druhé dva, na třetie io i tyf, na čtvrté osm a tak vždy obapol viece, až by i došel posli dnirlio, takť by tu mnoho vyšlo peněz, žeť se nezdá podobím I. pravdě. Né, by jediným brachovým zrnem počal u n počel klásli od pole prvého, než by tak přeběhl všecka pole v šachovnici, sám to převrz, mohl-li by tolik zbožie 15 mieti, aby mohl hrachu tolik zaplatiti! To pak, že je šachovnice črveroúhlá a opět se dělí ve čtyři strany čtveroúhlé, znamenáva, že najvětšie královstvo neb panstvo striedme neb najmenšie hospodářstvie, má-li trváti v svém pořadu, má mieti jako rovné úhly čtyři ony čtyři 2( šlechetnosti, jimiž má ve všem pořád býti, a bez nich čím vččšie věc. bude, tiem zborenie bude většie. Jedna jest rozšafná íopatrnost, druhá smiernost, třetie síla mysli statečné, čtvrtá spravcdlnost.^Kažcté královstvo, každé panstvo, každé hospodárstvo, ač i malé, má na ly čtyři úhly změřeno 2 býti: aby opatrnost byla smieiná, v silné mysli a spravedlivá; spravedlnost opatrná, smierná a v silné mysli, sta-' 358 i ■ 359 tečná; silná mysl spravedlná, opatrná a smierná; a smier-nost opatrná, silná a spravedlná, aby nikteréž z druhých tří miery nevycházelo. A v kterémž královstvu bude pořád těch čtyř uhlov, jakož z kamene ve čtyři úhly tesaného pevná zed bývá, takéž pevné bude to královstvo; ale ač v čem z toho ujma bude a nerovnost, dotud v sobě tléti bude a hynuti, ažť najposléz zboře se i padne. A lidé ten pád vidúc, vzviklí hlavami a kaks zahvíždíc vzdivie se pádu tomu řkúc: „Á, kak jest sešla veliká věc! Kak tito a tito řádně to královstvo aneb to panstvo pósobiechu, kak jest skrze toho neopatrnost neb nesmiernost neb hubenstvo | neb nespravedlnost sešlo a zahynulo!" A cožť řku králóm, tomu i páni menší i větší rozomějte; neb každého panstvo jest královstvo jeho. m O KRÁLI ŠACHU Šacha krále byl udělají mudrce onen iako.čloyěka v ruše 360 krásiirul na slolici a v koruně, an drží jakq' vařdu/okrúhlú v ruce králové iabko a v druhé ruce huol upřicmú. A tak ten šach byl udělán najkráše a zřiedlen byl mimo všecky jiné. Neb i král člověk má zřiedlen býti mimo všecky jiné v své osobě. A když král jest tak zřiedlen mezi všemi, á, kak by měl toho pilen býti, aby nikdy i v jednom šeredství viděn nebyl, ale aby poznán byl ve všie ctnosti a šlechetnosti, aby všem míl byl a všichni žádali života jemu ve cti a v chvále! íc Má král, zře na královu vnější ozdobu, v úmysl vzieti, aby nejedno k oku tělesnému měl tu krásnu postavu a tu zřiedlnost; neb ta králová příprava ukazuje a učí krále, kaký by byl. Kaká útěcha postavu a znamenie dobrého mieti, a toho dobrého nqmieti, ješto ta příprava a to znamenie ukazuje!? Protož spatř král svú královu mimo jiné zřiedlnú přípravu a podlé toho také zřiedlen buď v šlechetnostech a v dobrých mraviech, aby mohl spravedlivě mieti čest a chválu. To, že ten král, ješto šach sluje, by jako člověk, napomíná krále, aby člověkem se pomněl a neměl hlúpé zvěři, němé tváři nerozomné obyčeje maje, ale aby užíval smyslu a rozumu človččieho, krotě v sobě zvieřecie neřádné žádosti a dětinné obyčeje. É, kam král zajde, dá-li nad sebú ukrutnosti, smilstvu, opilstvu a dětinné mysli panovati! Nebu-de-li zpósobné mysli, kam jej od spravedlnosti zavedú jeho pochlebníci, stojiec po svém, aby i cizie dával, sirotčie 361 35 4 0 a lidí prostých! I dieť Písmo: „Běda zemi, v kteréž král dietě jest a jejiež kniežatá ráno jedie a stojie po opilstvu!" 30 Neb opilý ten jsa, ten nebude. Čtem, že jedna žena před ciesařem Filipem súd měla, a když ciesař odsúdil, od|volala se od jeho súdu řkúc, že se odvolává od súdu ciesaře Filipa opilého k němu opět, až střiezev bude. Protož pomni se král člověkem, ne nedvědem ukrutným, ne zajiecemstraši-, vým, ne husí, ješto vždy k vaně, ne opicí všetečnú. A tak i o mnoho jiném. A nejednoť krále mienim; každýť jest král v své čeledi a v svém panství, kakžkoli čím kto jest větší, tiem má pilněji sebe v řádu býti, neb nehoda jeho mnohých bude nehoda. A když má se král člověkem pomnieti, viz, co jest člověk! Člověk jest zvieře rozomné a smrtedlné, a jest tovařisky a přietelsky bytedlné zvieře. A svatý Jeroným rozkládá to," kak jest nedal Bóh rohóv člověku, ani nehtóv velikých aneb zubóv, jakož to jiné zvěři líté dal jest; ale smysl dal člověku, 45 aby smyslem nade vším mohl panovati. Protož král člověk svú rukú žádného neurážej, ano i ta včela, ješto jest za krále mezi jinými, nikdy nebode žehedlem, jako bodů jiné včely. Proč pak král člověk chce svú rukú biti koho, a moha jinak toho popraviti? so Zejest člověk smrtedlné zvieře, i král na to pomni, . má úmřieti, a hlédaj Božic milosti, ať by Btioli dal pokoj V svém království onoho světa, a pilen buď činiti pravdu, Neb nelze j' duši odpočinuti, jediné v pravdě, a jelikož bude protiven pravde, s tolik bnde v nepokoji, A že jest přieznivé a byledlné i tovaiiské zvieře člověk, die mistr Seneka: „Ačs' nad jiné povýšen, však přietele měj obera sobě, s nímž by jako sám i Srbu mohl iozmlúvaii.lL Ale i v tom jest veliké třeba op.....LOSti, by mohl hodného soběnalézti přietele. A také na to má l-aál ■ mih.Um m člověkem pomnieti se, aby tiem, že jest luÁlrm, m v--prelial, ale vždy pomněl slova toho, ješto j es i ľ>imh řekl jednomu 55 '■0 362 králi: „Vódcí sem tě učinil lidu svému, buď jako z nich jeden!" aMSBTo~jest pravda, má král velebně nad jiné se ukázati; ale vždy to má v svém srdci mieti, že jest člověk jako jiný, a jedno pro pořád v lidech, aby vedl a držal lidi v pravdě, dal jest Bóh jemu většie miesto. | Tlucho krásné na králi ukazuje, že jakož král má v své velebnosti krásné rúcho mimo jiné, takéž má v svých mra-viech a obyčejích mimo jiné zřiedlen býti v slušné kniežecie tichosti, v neplaché řeči. Aniž slušie králi kteréžkoli mnoho ml uvi d řeči; každýť brzo omrzí, ktožť mnoho mluví. Učilť jest mistr Aristotileš Alexandra, aby umluven byl s lidmi svými, alevšak aby v nepotřebné řeči nepřielišil, řka: ,,Lé-peť jest, aby lidé chýlili hlavy, skóro-li král promluví, chtiec slyšeti, nežli by se nasytili mluvenie jeho přieliš hustého." Počestno jest také králi nemieti obyčeje s chaternými a s lehkými lidmi, aby ne/.lehčal úmysl jeho; neb král jde -.,,!,,! | v.-lil.n věci a má se s lidmi obierati velikými; zleh-- li v úmyile od lehkých lidí, nebudeť řádu králového, \ 1,. u I. h. i a ( haterní potáhnu jej. Protož dobřeť krále i ozdobuje veliké, urozené lidi při sobě mieti. Toť pak řku také: Ačť móž král i z lehkého pořadu nadali, kohož chce, zbožím, ale ne každému móže dáti panské mysli. Jest v písmě světské múdrosti a máme to v přísloví, že staré /.božie činí šlechtu. Ale taktoť knihy ony o zprávě kulí,... i piu.nľn i. rozumu, že ne zbožie činí šlechty, ale proto ten Šl<< hi I ie, kto jest ot dávna v zboží, že jde s velikými lidmi VÓkol, maje zbožím příčinu k tomu. A týmž protivným urození zplaim-m když od dávna v chudobě budú, že jdú vôkol s chaternými. Avšak doniž mají svých předkóv pamět, bude-li pomoženo jim, spicš najdu svých předkóv stopu. Protož král rozuměj tomu: mysl člověčí jest jako slunečný poprslek, ješto Jkako/věz skrze stklo projde, 65 70 75 80 85 90 95 363 100 takovú barvu na se vezme, jakéž barvy stklo bude; takéž pójde-liť král vôkol s lehkými lidmi, zlehčieť v úmysle. IJestiť veliká ozdoba králi mieti při sobě lid od dávna urozený, a tak bude i obecného lidu dosti mieti. Neb dá-li král chudému něco, ten jedno sám sebú bude slúžiti králi a dědin nakupí, chtě bohat býti; ale dá-li pánu řádnému, ten i svého přičíně na své lidi naloží a se všemi králi bude slúžiti. Má také velebnost | králová milostivé a ochotné řeči' los býti; i toť divně krále ozdobuje a míla lidem činí. Die mistr Valerius: „Ta pochotnost, když král milostivě a laskavě bydlí s svými, i hrubého lidu mysl projde a obměkčí i vztvr-nie oči nepřátelské." Protož velmiť činí krále míla lidem, když někdy i křivdu strpí svým proti sobě, řka něco k tomu no kratochvilně milostivého. Jakož se die o jednom vévodě, že jeden mládenec u jeho dvora objal jeho dceru a poceloval ť před jejie mateří. A kdy vévodina stála po tom, aby jemu hlavu stěli, řekl vévoda: „Ztepem-Ii ty, ješto nás milují, co sami těm učiníme, ješto nás nenávidie?" I vzal chválu vé- íis voda milostivý i z vyrčenie tak kratochvilného. Čte se také o jednom králi, když komorníci jeho, jsúc ) oponu od něho přehrazeni, mniece, by král spal, zpravovali jeho řečí utrhavú; a on to slyše, hne tiše oponu řka: „Odejděte dále, ať král neuslyší; slyšil' n něm. Jeden frkl: ,,Hy mim bylo víno stačilo, senť by (o byl, co bychom mluvili teprv." A tú tak směšnú odpovědí byl král obměkčen a vzal dieku a chválu 125 od striezlivých z své šlechetnosti, ješto zpilí jsúc zle mluvili o něm. Velmi také krále ozdobuje, kýv;il svatý Jan Kíiilel, kd; při cházel k chrámu Božiemu; v tom domu Spasitel náš s svými apoštoly večeral u Veliký čtvrtek; v tom domu byli se apoštolé zavřeli, kdy/. Syn Itožl byl vsial z mrtvých a ukázal se jim řka: „Pokoj vámi" V tom také domu i o letniciech 260 Ducha svatého přijeli; pak v tom domu neb v takovémž, když křesťané drželi Jerusalem, byli křížovníci z bielým křížem. Ijestiť králóm prvnie opatinosi boha hledali, Bolu ctili v sluhách jeho. Ghce-li král ty v ol.ii, ...ni, I.. .právně po-265 robiti, ješto mají svobodni býti ke cti Božie, viz, by sám 368 poroben nebyl od Pána Boha. Dieť Bóh v Písmě: „Nedotýkajte se mých mazaných!" I v tom, cožť k královstvu slušie, má [opatřen /král býti, aby statečným rytieřstvem, múdrymi rádcemi, lidem obecným, těhaři, řemeslníky bylo královstvo ohrazeno; neb 270 v království těch všech jest třeba. Chvalna je do krále i ta opatrnost, aby měl dobře hrady špížované lidmi, ztravú i oděním i poklady peněžitými. Bych pak mnoho mluvil o smiernosti, di,vnoť iest toj^y-neseno, že jest vše vhod dobro a že ctnost záleží v striedme 275 mieře, a obapol ctnosti jest ohyzda. Ohyzda jest, když | co nebude své hodujie miery dotahuje neb dotaženo; a bude-li hodujie miera přetažena, také jest ohyzda. A řekl sem také o silné mysli, že nikdy cti nedojde hubená mysl. A o spravedlnosti to dořku ještě, že spravedlné jest 2S0 králi spravedlivě, silně, smierně opatrnú býti, spravedlné Božic cti hlédati, pravé Božie sluhy ctí ti, obecného dobrého í.I,.l.n každému pneli a pomáhali práva jeho, všecky, 1 • ■ ■ 1 1 ... i. i .i 1 příslušejí, za své mieti,. svých milostníkóv .....i- • i.< ľ pťl 1. «r Svému vlaslniemu rylieřslvu správně 285 klál o. hot. u ,1 a. .li býti pomně, že oni i s nebezpečen -Itvim svý
  • v stud vSeliká opl/Josi, 60 pěstún byla jich dobrého slova a jich Cti. Slušieť králové, paniem, pannám k li ěittotě táhnuti mysl a po té stati, ješto stud k|frejómlčini a k takovým taj- ným milostem. Mílať jest múdrým ta čistota, a ktož smilnú milostí neosíne, mrzkať mu jest všeliká oplzlost. A nejedenť vz|chválí rozpuštěné veselé dvorky, a sám k sobě/přijda 65 nedieť, by to dobré bylo tak nestydatě vókol jiti s těmi freji. Pannám brati nepotřebie od těch, ješto jim nejsú příbuzný. Ó, kak by toho nebyly někdy králové a jich hofmistryně přezřely pannám! Dosti o tom! By tomu Buoh chtěl, by i samy hofmistryně byly daleky takých frejóv a samy jich 70 nepomáhaly! Aj, kakť na dlúhé dny i pohanských paní ctnost čistoty má svú chválu! Svatý Augustin praví o jedné; té jméno bylo Lukrecia. Syn ciesařóv byl ji zamiloval ne-stydlivě, ale ona daleko byla té milosti, a dotud lécal, aby jie dpšel, až i přišel v noci v pokoj její, a nahý meč drže 75 v jedné ruce, druhují ujal a řekl k ní: „Mlč! j áť jsem; mluv se mnú!" A ona mlčala v té otrape, a on s sliby i s hrôzami žádal na ní povolenie, a nemohl mieti. I řekl k nie naj-posledy: „Aj, když mi nepovolíš, zabita budeš! A tento pacholek, ješto jest v tvém domu, takéť bude s tebú zabit so a budcť náh k tobě na lože položen; a budeť to proneseno, lei l nim tak nalezena, a proto zabita." A ona bojéci se i po smrti slova toho, povolila jemu. A pak poslala po svého nice ,i po bratří a po muže a po jednoho římských starost a řekla před nimi: „Syn ciesařóv přišel v dóm mój, Vrah 85 miesto hosti. A ty, muži mój, věz to, žeť jest jiného muže sled na tvé posteli! V těleť sem porušena, ale myslíť jsem čistá ostala. Z vinyť se vynímám, ale pokutyť nechci býti prázdna, by která nečistá na mně své nečistotě příklad měla, ale chtěla-li by od viny příklad mieti, vezmiž příklad 90 i od pokuty!" A tak mluviec tu před nimi svú rukú dala !inbě nožovú ránu a zabila se. A Římené u veliké cti ji po-I liovali. Ale svatý Augustin nechválí účinka jcjieho. Neb k&kl jest koli povolila, povolila. Jest menšie zlé bez viny ud jiného zabitu býti, než s vinú se zabiti: menšie zlé zlé 95 ilove iieJBÚc vinnu, než i bez zlého slova vinnu býti. Protož 372 373 100 10S múdřejie Zuzanna učinila, ješto radějši chtěla kamenována býti bez viny, než | by před lidmi netrpěla, a před Bohem vinna byla. Slušie také králové i paniem velikým po múdrosti stati. A téťjest bázeň Božie počátek, bez téť právě žádný múdr nenie. Slušie také králové i paniem velikým v dobrých knihách čisti, ješto učie a napomínají, aby Bóh byl v srdci a šlechetnost, a rozum v potřebném osvěcují, zlé hyzdie a dobré chvále. Takť die Písmo: „Slyše múdrý múdrost, múdřejí bude a rozomný má jiné zpraviti a zpořiediti." Protož rozomná králová, bude-li své panny vésti k bázni Božie, velikú odplatu z toho bude mieti. Protož i řku: Hodiť se múdré a šlechetné králové v dobrých knihách kratochvil no mieti a rozom brati; neb všeliké písmo vdechnuté Bohem úžitečno jest. Chce-li také králová, aby ji vpravdě za múdrú měli, střež se ženských lehkostí a těch přírokóv, jimiž obecně ženy ukárají, a trať to na sobě. $> Najprvé neukazuj, byť libo to bylo, že by komu tělesně lis míla byla. Majíť také ženy obecný přírok ze všetečnosti, že vše chtie vždy věděti, i tajné věci, a potom to pronesu dále. Čte se v Římských skutciech, že se v Římě stalo, že šel pacholík s otcem v radu mezi římské pány, a když přišel domov, mátě jeho tázala, aby jí pověděl, co sú páni v radě i2o mluvili; a robenec nikakž nechtěl pověděti ik;i, /,<- nemá ijeden rady pronosili. A čím se mbenee vičce hulil, nechtě jie pověděti, tiem pilnější mátě chtieci zvědéti, až se i hro-ziti počne robenci. A robem-< . m moha jie odbyti, zamysli řka: „Milá matko, neprav toho žádnému, platilať by to má 125 hlava! Toť sú páni v nidě ni.. ,1, I..muž dv< sobí ženě pojal" A ona, uslyševši to od syna, také pód tajemstvím pověděla to druhé, a la npěl dáli .<:- p.d. oh. , n, . I„ ruce se všecky ženy římské hlukem • Iy p|§d nm-i . pany volajíc, aby jim té křivdy nečinili. A páni .-.< tomu i ..h i. , 130 co jest to, zdali jest zázrak někaký, viclúi láji ženskú, any volají jako bez smysla ostyděvše se, až ten robenec i povie pánuom, | kterak jej mátě k tomu nutila, chtiec na něm zvěděti, oč sú páni v radě byli, a nemohajie odbyti, že jest tak musil to zamysliti, aby jie tudy odbyl. [Jest také na ženy přírok, že nestrpie toho rády, což muž zapovie. A tak pravie toho potvrzujíc, že dal muž jedné ženě pušku, ptáčka v ní zavřev, a zapověděl jí, aby pro nic v tu pušku nenahlédala a neotvierala jie, že jest tam ptáčka vsadil, aby jeho nevypustila. A ona nestrpěvši toho, otevře pušku chtiec zvěděti, co by tam bylo, a ptáček vyletí. A tak muž pozná všetečnost její. O druhé takto pravie, že byl muž jehlu polékl v dieře někaké a zapověděl ženě, aby nevčinievala prstu do té diery; ale on nepovie, proč. A tato, nemohúc strpěti toho, sáhne tam prstem a spliští to poléčenie, že jí jehla prst probodne. A muž uzře, ana prst probodenv uvázala, nalaje jie z jejie ygftrftnosti nerrmdré. ____j» O třetí pravie takto, že muž byl jed postavil v konvici a zapověděl ženě a řka: „Neroď piti z konve této, jedť jest v ní; umřeš, napieš-li se." Avšak ona nestrpěla, než vždy se napila, i umřela, j Bývajíť také mnohé ženy, že vždy pře proti mužóm držie a jsú jim odporný. A tak přihodí se, že jeden muž pojde % ženu přes lúku a muž bude řeci: „Dobře jest lúka přiho-h-ua." A žena die: „Přistřižena jest," až s tiem vejdu na břev, tak se krykujíc. Muž die, že jest přiholena, a žena die, le jest přistřižena, až tu žena upadne u vodu se břvi, a to-imr bude ještě prstoma jako stříci vyzdvihši ruku ukazujíc, |§ jest střižena. A když utone, pojde muž proti vodě, nade břví hledaje jie; a lidé potkajíc jej otieží jeho, co by tu činil, .. on povie: „Upadla mi žena si; břvi ;i utonul;!, i hledám |ii A oni vecechu jemu: „Hlcdaj jie zdola břvi; po vodě dolÓV plove." A on vece: „Vždyť mi se jest ve všem proti -- n i. u i/u u ť za to, žeť plove proti vodč." 13. 141 14 15. 15 16 165 Dvé jest ještě, v němž ženy obecně přírok mají: jedno, že se druhé líčie, a jiné se s kúzly a s čáry obierají. Řkuť o líčidle, žeť jest [ to věc velmi stydká, s těmi se mazadly pôsobili; a k tomu, kteráž pôsobí se těmi líčidly, ztratíť barvu přirozenú a budeť jako vařená, vytáhnúc barvu z lící při- 170 rozenu. A ješto s čáry a s kúzly se obierají, ó, kak se rozličně chytrým babám aneb i mnichóm dadie klázniti nebo žá-kóm! Viem to, že jeden mnich, čině se v těch kúzlech a čářiech uměl, klamal panie, dával jim někaké stkleničky, aby svój pot v nich daly jemu, že tiem něco přivésti jim 175 chtěl, po němž jsú ony stály, a k tomu bral od nich penieze za to, ano jedno tant byl. A nad to, by mohly co své vuole jmieti kúzly a čáry, neměly by toho proti Bohu učiniti; neb každé kúzlo, každý čár, každý lék jest přestúpenie křesťanské viery a slibu, ješto sme slíbili na křtu. 180 Jest na ženy také i ten přírok, že přechytré umějí omluvy i v tom, ješto je zjevné, že jest křivda, a zvymlúvají. A tak slepcova jedna byla chytře nevěru proti muži učinila, a Buoh dal prozřieti tomu slepému, aby tu lest své ženy uzřel. Ale ona i v tom omluvu nalezla řkúc: „Protoť sem to uči- 185 nila, aby ty prozřel; věděla sem, žeť Bóh skrze to otevře oči." A také muž jeden káral ženu z něčeho řka: „Srvým,ať sem to očima viděl." A stál s ní nad někakú vodú. A ona omlúvajíc se vece muži: „Môžeš mi lépe věřiti než svýma očima. A ty teď vidíš očima, bych s tel>ú byla v této vodě, i9o avšak to vieš, že tam nejsma." A tak muže s toho, čeho jest dobře jist byl, svedla. Takových básniček u pravdě příkladných i vieceť pravic. Ne by to vše pravda byla, ale že tiem kárají lehkost ženskú. Protož řkuť to krátce: Každá mra h á žena trať to v sobě, i95 v němžť má přírok ženská lehkost, a králová ovšem, aby od nie zmudřelý i dvorky jejie a opatrný byly, Má i v tom opatřen býti dvór královi- neb v< likýeh paní, aby múdré, ctné a opatrné měly hoímislryiiě proti tělesným 376 milostem. Neb oheň tělesné milosti i železné přemáhá mysli a přechytrým úkladóm naučí milost, a jelikož | ke lsti 200 osvieti vtipnosť, s tolik oslepí oči pravé múdrosti, že ti, ktož zajdu v ty milosti, nerozmyslé se, co potom bude. I jest veliké třeba opatrnosti, aby byly prázdny šeptóv, túlaní a samy s mužmi neostávaly; dotud šepcí, ažť se něčeho i došepcí nehodného; v túlaní také Dina, dcera Jakuba 205 patriarchy, podávena a unesena; dcera krále Davidova, když sama s bratrem ostala, nemnieci, by ji co od něho potkalo, podávena. Aby se toho pak nikteréž nepřihodilo, kto ji uzří v takých věcech neopatrnú, móž do nie zlé domněnie mieti. Ghciť 210 i to pověděti, kak divný úklad Jozefus rozprávie o jedné mladé a krásné ženě. Tenť pra vie takto, že jest byla v Římě jedna slovutná žena, ve cti, v kráse, v urození a v čistotě pronesena. K té byl zapálen v milosti jeden rytieř, a když pokusil se rozličnú službu podlé těch světských milostí oby- 215 čeje, až k ní i slal, slibuje jí veliké dary, aby jemu povolila. Ale silná byla žena tato v svém úmysle. Avšak došel jie ten rytieř úkladem kněze jednoho pohanského. Ten Tymysl učinil takovýto: Vida ženu tuto podlé bludu pohanského, že toho hledá pilně, chtieci se bohóm slíbiti, šel k ní a pravě 220 jí, že jeden z ejiptských bohóv zamiloval ji, ctnost její vida, a chce v takovémto chrámu sám k ní přijití a tu zjeviti tajné věci, aby to učiniec obět bohu tomu, ostala sama jediná té noci v chrámu a tu spala. I přivedl to ten pop chytrý, že i muž, znaje čistý úmysl té panie, povolil jí toho. A ten pop 225 skryl tajně rytieře onoho tu v chrámě a všecky z chrámu vy pôsobil a světla zhasil i sám vyšel a dveře zavřel o té paní. A ten rytieř svój čas uzřev, přišel k té paní pod jménem toho boha, jehož ona čekáše. A ona bobem jeho mniec,byla mu povolná. On odešel od nie dřéve světla. A ona pronesla 230 <<> před mužem i před přátely, že ten bóh byl k ní přišel § mel s ní svú vôli a pravil jí některé tajné věci. Pak třetí 1177 den potkal ten rytieř tu paní a zevil jí to, | že on s ní tak byl. A ona teprv přišla sama k sobě, roztrhši rúcho své a přišla 23s k muži svému a své jemu pověděla chytré a nevěrné obelstěme žádajíc, aby lsti bylo pomstěno. A muž její pověděl to ciesařovi a ciesař ten chrám zbořiti kázal a na těžký (!) múky dal popa toho i s těmi se všemi, kteříž sú toho příčina byli. 378