PŘEDMLUVA /15b-16a/ l Kdo by tě chvály žádal, Maria, Matko Boží, ten by nemožného Žádal oucasný býti zboží. 5 Puntík tvé chvály jediný všecky zpěvy zarazí, tvá nejmenší dobrodiní vši muziku porazí. Však nelze předce mlčeti, 10 loutnu mou beru v ruce, nedá mně láska mlčeti, žene mně k zpěvu prudce. Loutna sprostná, však důvěrná, přijmiž ji mile k sobě, 15 loutna Synu tvému věrná, ji připisuji tobě. Ty nebeský dvůr spravuješ, jsi přední dvořenínka, s tvým Synem v nebi panuješ, 20 jsi paní, jsi hraběnka. 25 30 35 40 Jsi kněžna, jsi královna, máš íraucimoru dosti, žádná však tobě v tom rovná jest pro hojnost milosti. Ženichovi i Nevěstě tuto mou Loutnu vzdávám, aby zni la v Sión městě, iLní se všecek oddávám. Anno, starosto všem milá, prostředkuj v mém mínění, učiň, tvá dcera přemilá ať svou milost nezmění. A tak já začnu zpívati a na mou loutnu hráti, hleďže mě následovati a k loutně husle brati. - Má se začíná muzika, panicové a panny, zpívejte, hřejte, muzika jest dcery svaté Anny. ? ■ [129] povolaní duchovní: nevesty P° D1ALOGVS) I6b-I7a/ Byly Iři někdy bohyni) sešiv sc v jedné hodině, mčía jablko nejpéknějši z nich vziii ta nejkrásněji. 5 Ted* sioji 7. nebe mládenec, má zlaté jablko, má věnec, v nímž Boha na svět přináší, * lidé do nebe přenáší. Anjel: Dí on: Zprávu dej, Adame, 10 od tebe, otče, žádáme, zdaliž k tomu zasnoubení jest v světě která neb nem. Adam: Dai mně Bůh Evu_manželku, tu bych rád dál za milenku, 15 kdyby to zas navrátila, co jest svým pádem ztratila. Anjel: V cestu Evu nevycházím, jiná jest, k níž já přicházím, uvedla Eva neštěstí, 20 k mému jablku nemá štěstí. Adam: Sem. gáro, Judit přemilá, sem, Rebeko roztomilá, jedna z vás jablko dostane, tak naše hádka přestane. Anjel: 25 Ach, mejlíš se, ó Adame, těm zlaté jablko nedáme, Juditha mně zastrašila, s krvi ruku obarvila. Adam : Ej, teď Ester prívetivá, 30 královna vždy milostivá, ona jest lid svůj hájila, před zkažením obhájila. Anjel: Aniž ta žena obstojí, mé jablko o ni nestojí, 35 za Amana neprosila, od smrti nevyprosila. Aby se křivda nestala, svět křiěí, aby povstala, která by všecky slyšela, 40 žádného neoslyšela. [130] Adam. Zu/ann JdU přichází, j, nž i-iko slunce vychází, její Ivář jako růžička, j.iko lilium dušička. Anjel: 4"> Ach, příliš byla jest pěkná, odttld i přiíla nepěkná od nich dvonch starcův' horlivost, pohoršitedlná horlivost. Může být Boží nevěsta "i0 překrásná v tváři nevěsta, vsak aby k lásce čistotné popouzela srdce ctnostné. Annoj tehdy pozůstáváš, k naději srdce dodáváš, 55 dostav se sem, ctná mairono. mé této svadby patrono. Attna: Jsemjii mnohým věkem sešlá, krása všecka již odešla, jsem manželka, ctná panenka nO má bvti Bohu milenka. Panenka nevěstou Boži má být i hojného zb^n i podlé těla, podlé duší, kterou žádný hřích neruší. Anjet: 55 Na tubé, Anno, přestanu, odtud jinam nepovstanu: tvá dcera všecko napraví, tak di Bůh, tak nebe praví. J Neodpírej, šťastná matko, 701 vezmi zlate sobě jablko: a poroď nám světa perlu, ^.již panskou dá nebe berlu. - fľlv V*****^^' f:*^ [131] MATKY B021 SLAVNÁ NADÁNÍ MA*Ä |ľb 18a/ ŕ ; Ó vinšovaná hodino, milé okamžení, ó píciadostná novino, libé vysvedčení, J již jest den jednou přišel a jednou světu vyše!, všecko osvícení. • . Povězte nám. kdo jest tato. jenž světu vychází, 10 ej, blýští se jako zlato a k nám všem přichází, jako jitřní záře jest jasnost její tváře, k níž slunce dochází. 15 Tať jest pravidlo péknosti, krása všeho s veta, jest zrdcadlo nevinnosti, bez který sic veta, jest všech panen koruna, 20 jné.lautoyJilavní siuma,. jest všech ('sva tých teta.^ Neb její všecko mínění jest plné milosti, též její všecko činění 25 jest božské hojnosti, ze všech jest vyvolena, za příbytek zvolena nejvyžší Moudrostí. 30 35 40 45 50 55 Jinší při ni obyčeje nejsou leč Šlechetní, jejího křtalt obličeje jest jako máj květný, v nebeský apatyce zbarveny její líce^ oči dnové letní. Jest neposkvrněná země, bez trní, bodláků, jest vlastné čistoty plémě, jest pokrm bez láku, ^ Jest zavřená zahrada, vydává rajská jablka, slunce bez oblaků. - Již se světa toho koule točila k západu, hnila jako kte> £ kdoule, pospíchala k padu, měla všecko občerstvit Maria i obnovit dle božského řádu. Toto panenské poledne nechce se tajit i, jak v noci také i ve dne chce ke všem přijití, odtud to světlo svítí všem a všecky chce míti a s sebou spojití. fid (') blrjskajfci kamínku, karbuňkle řečený, když O Obé mívám zmínku, bývám osvícený, svět, Dcerko milá, Matko Krista přemilá, dome posvěcený. 65 70 Ó ty chráme, velebností božskou naplněný, ú zámku, panenskou ctností Z všech stran ozdobený, kdo zde milost nehledal skrz tebe, nevyhledal, tref Bůh neskončený. 75 Ej, sem všickni pospíchejte, brána ted milosti, sem bez odkladu chvátejte, vás chce mít za hosti, J~ lačným chleba podává, ^^^vxm-aápoj dává Matička milostí. ( [132] [133] Klcopaira, hrdizena. svému miláčkovi. od lásky v tom pfeBK"*^ Venuší, ptáčkovi ! drahou pwtojtd prqw»j lacriiá 0 >st ctiwsl. poníženost, .VlIBknj'cli drahá cena jest i \-yvy5enost. tO přemoícnas. Kleopatra. Ó poníženost, kamínku, diamante jasný; ó poníženost, prstýnku, svazečku přešťastný: 15 htr. tebe clnost, ach, nejni ctnost. Poníženost, u perličko, vítej na stokráte, Syna Božího Rodičko, vítej tisíckráte, 20 skrz tebe jest Bůh bratr náš. Chýlilo se všecko k pádu, tys byla podpora, že Boha nechal svět zadu, měl být i potvora: ly-ÍMřšeeko napravila. Adam chtěl chválu nabyti s svou milou Evičkou, viak oba byli zabyti,' tatíček s matičkou; ' poníženost jim scházela. 23 On Šalomoun, král n;,(| i, jti divně jest mudroval: odttid se jemu vysmáli, neb byl přenmdioval, 35 neměl doma poníženost. jpej se jednou oblomili, jdušr zatvrdilá, chccš-li v nebi částku míli iiech hřiSncho díla 40 fn vzdej sc Boží Matičce. Jmenujeme se křesfané, s tím se honosíme; požehnáni se nestane: Rodičku musíme 45 s Synem Kristem ctít Mariji. Z u ve nás ranní zvonění, v povětří ptáčkové, všelijaké hudby znění, na kruchtách žáčkové, 50 abychom Panně zpívali. Zdráva buď, Paní betlémská, řírabinko lauretská, Královno jeruzalémská, Kněžno nazaretská, bud" pozdravena na věky. lak, tak tebe pozdravují tvoji milovníci, z tvé milosti si- radují ubozí hříšníci, neopouštěj, Matko, děti! PANENSKÁ LASKÁ ,M9b, 21a, b/ 55 00 Tt7 AU [134] Q. f H*« Sem, všickni lidé, přistupte, vy, mé potčšení, aniž ode mne odstupte, od světa zděšeni, 5 jestli mne tak. milujete, jak já vás milují, k věrný lásce zvolujctc, v nižť já nechybuji. Toto zkusil, jehož milá 10 sem vždycky rodičkou byla. Nikoliv se zavozuje, jenž mně se oddává, skutek moudrý provozuje, jenž mně sobě vzdává, 15 |f/<5"vy, šlechetní mládenci, Ihledatclč kvítí: )já, Panna, k vašemu venci 1 chci přístupu rníti. Vjá jsem ta běloučká růže, 20 kterou každý trhat může. -f=>- —r Snad vás milé zamžikání / libě přivabujc, černých očiček skákáni mocně rtranicuje, 25 snad i kadeřaví vlasky s zlatem otočený vaše zejskávaji lásky, láskou přemoženy. Má krása Boha ranila, | 30 jemu sem se zalíbila. Kdo šlechetnost, kdo zdvořilost panen si vinšuje, svět ji nedá, rozpustilost všecka v něm panuje, 35 vlastni chloubu nenávidím, však pravdu mluvili musím, žádným nezávidím, chci mou ctnost zjeviti, všecko v sobě obsahuji, 48—=»-štastni jsou, jenž mně miluji. Ó fraurimor urozený, i Syna mého tobě namlouvám, jenž jest zplozený ze mně, vem ho sobě, 45 nepřehlidne jej miluje, právě jest vybraný ze všech a v nebi kraluje Pán nad všemi pány. Jemu se klaní svět, peklo, 50 kdyby se pak všecko vztekle Ve všech právich zkušeného doktora žádáte, ej7~' tečT viriovaného Syna mého máte. 55 Snad \ uzdravitedlného lékaře hledáte ? Syna mého v tom šfastného při mně nalézáte. Vtip, umělost vynesena, 60 moudrost jest v něm vy výšena. u V*H*"W o. [135] Mistra díla kunštovného jestli milujete, mého Syna rozkošného i v tom nabudetr, 65 zlatem všecko ozdobuje, s perlami zachází: pěkný "obrázky maluje, v ném se vše nachází. I véčflČfiVEvití niájc 70 i Štipky křtaltu jc ráje. V rytířském heliu zběhlého chcete kavalera, mého Krista zmužilého: při němž velká víra ■ 7"i při něm sc síla n.irhazi, pekla se nebojí, jako lev k boji vychází, před svitem obstojí. Neutíkal, svědčí rány, fln roztříska] pekelné brány. Mnozí v svétě urození fendryši, hejtmane byli by s koně sraženi, kdybys, Kriste Pane, 85 nebyl přiskočil k pomoci a ruku nepodal, chránil šije ve dne v noci, jenž jich svčt byl prodal. A to pro mé přimlouvání 90 ráčils řinit smilování. Iva* «* <>' e [136] ŽEHNÁNI S SVĚTEM /22b-23a/ _ Ach, jak ve mné srdce hoří, ach, sotva že jen neshoří, láska mně na svět zplodila, láska se sc mnou zrodila, život můj jest milování, i má smrt jest milování. Ej, teď hojnost stojí kvítí, rhtíc bezděk mou lásku míti, však sr na mné směje darmo. 5 10 jmýJcyjteXbije larmo ]f /Acn miluji, acH, miluji, C ( / můj JežJ^tčjaJlujii Nelíbí se žádný člověk, byť byl krásný jakkolivék, 15 trváť on, jenž brzo zhyne, jehož i smrt kvapně svine? Protož i nám měří láska, v Ježíši jest její řástka. Ach, člověče, nechej světa, 20 sic bude po tobě veta, láska Boží trvá stále, mimo ni jest vše nestálé. Miluj Boha bez přestáni, v něm tvé stále mívej stáni. 25 Milujme urozeného, od věčnosti zplozeného Syna Boha jediného, v kráse, ctnosti předivného, jenž srdce lidské ranili 30 můž i sobě podmanit i. 7. Judstva poselství přichází, od ctné matrony pochází, přináší kontrakt mého miláčka roztomilého. 35 r Veroniko, k milováni prijímam tvé milé zvaní. Mám-li se dát vymalovat, ach, kdož mně bude malovat? Kdež jest ten penžlik, kde barva ? 40 Neobstojím z hliny larva. Mám-liž Bohu zasnoubena býti já z bláta zplozená? Magcjajčno. propůjř raddu, však si z nulujících řádu, 45 mám-liž kadeřavit vláskv, abych Boží dožla lásky? »Marnost tato neostojí, ten mihí o ní nestojí.* Již, již sernse_probudila 50 a sruystv své sem vzbudila, již vím, již vim, co činiti, již vim, co Bůh můj chce mlti. Marný světe, měj se dobře, s tebou trvat jest mé hoře! K Ten, který pro mně umíral, L I ten dveře k lásce otvíral. ' K tomu pospíchám srdečné, i ; jemu živa budu věčně.__». \ Ú přešťastné milování, 60(\acti, přerozkošné kochání! i [137] isyJu ^ Ir ^0 , -rv, DUCHOVNÍ SVADEBNt I.AZRN rv. >r \ ■ (Dil první) ,23b, 26a/ 25 Již jest lázeň zatopena, ó lidé, pospějte, ncjní-Ii mysl ztopena, ji n ŕ vše zavrite. Väak jste dosti poípinénf, čistého oudu vé» není pro tak tfžké provinŕní. Cokoliv jest nečistého, k svadbe sc nehodí. 30 Hosta žádám umytého, sice se vyhodí. - Hříchem jestli zapácháte, ke mně se nedomakáte, hroznou nelibku spácháte. 35 Sám můj Syn do lázně kráčí, ač všecek jest bílý, myt se vlastni krví ráčí ten jíenich přemilý. Odtud já nejsem vzdálena, 40 při mně jest i Magdaléna, nikdy od nás oddelená. Na jednom prstu zavŕšil Bůh nebe, zem, moře. Že sc sám Jidáš oběsil nad ním vetší hoíe. I vás, hříšné lidi, mýva a Pracnŕ'' vaäp smývá hříchy a nad nimi vzývá V posledním tažení ležel ukrutné zraněný, již duch na onen svět běžel, bolestmi ztrýznčný. Žíznil pro krve pouštění, nebylo nic k uhašení, nic nebylo k potešení. Protož, ó slzy, padejte po lících v hojnosti, žíznivému nápoj dejte dle vaší možnosti. Srdce horí, je polejte, v krvi tune, pomáhejte, pokropte je, ach, je smejte! Ach, mé srdce, tvrdá skálo, ach, jednou lámej se! 45 Dosti si již v zlosti stálo: jednou vylívej se! Této lázně jsi příčina, dej tvé slzy místo vlna, na tě tvá naříká vinna! [138] ' Uíl druhý) /26b, 24a, 1, 50 55 60 65 70 Jak si »e pak hovaia ivěz, Magdaléno, jak si tvůj hřích _opla kala, O kající ženo, mé. srdce chce vystydnou ti, T, uprostřed ohně vadnouti, z lásky mini vypadnout i. Oheň jak by se porovnal s vodou, teď pokusím. zdaliž by se sc mnou srovnal B0 milý Jež'5, zkusím: voda sem já, Ježíš plamen, když mně tvrdý láme kámen, zazpívala bych já amen! __J Phoenix život svůj skonává, ~tlívnou vře poslyšte, a v skořici nalé/.ává, k tajemství pospěšte. (Jest plamen, jenž rozněcuje. Jsám sebe tak obživuje, 90 tak mně k lásce podpaluje. I akuvv David kajíc i byl v svém lůžku ptáček, ve dne. i v noci plařici byl jest lásky žáček. Rozpálený byl litostl, odkud teklo pláče dosti, měl ohrň. vod\ v hojnosti. Ach, jakž >r tehdáž zachovám, když Ženich můj přijde, zdaliž se tehdáž neschovám, když proti mně vyjde: jsa dokonce pošpiněna, od hříchu všecka zprzněna a před Bohem zavržena. Petr zapřel svého Pána, proto koutu hledal. K pláči ta jej hnaia rána, Kristus jej vyhledal: pod zem se plačící schovám, tak se tam dlouho zachovám, až se milosti dochovám. [139] 8 IH'SI VENO t vl>il první) 241'. 2!».i. Iv \ ■ ľovst.líi. sľdie tilillljifí. Žrnirii.i vypiwáífji Zni trouba ič volající, k jrhľ svadbe vw lia/n u půIíMH-i "n vychtó a" jdr naproti KÍ*, s prázdnuu riikťii nrpi irhá.'i, věnem t ŕ loudi k »W: »Scm pŕisiuptr. urozeni, 10 .i vašr vŕno S|>.ilitr, älci-hrlnosti .plo/rni, n.i m.unosí vie orpatŕle. Zlatý ŕclŕz pHjímfjtc, mých nikou d ľa h é díl". 15 * jvŕieiii vie spolku nrmŕju-, sic nebude nim- uuJov TtltO ll.ilži jsem slrojili počal dlr Otec Vůli a toužil jsem /luK'iviii 20 k vaíí budnui i míli. ľri tii setu s, poijl mnoliti 13 tŕidcn a lii Iŕi.i, arh, což srm nalrpŕl toho od ukrutného (vŕtaj 25 Chudým by ti dotirovnluí a po kíiíi rhodii i, jest kráčeti vrhni volu,- a po nebi dychtili. Tu cestu jsem ,A p,,.„„\ii| 30 a vás všreky pivdiliá/.-l a lak váä íivol vyměřil, ktiyí sem ml vás oddiáKcl. Po /lioži jestli dychtítv. v nebi se to nachá/í, 35 jestli svŕtľiu pohr/.ite, vslíír vám ono vyrházi. Ve/.dcjši zlato jest blato, eholf má, je nehledej, poäplíeliá t ŕ lildi.i t;ito, 10 jiný poklad vyhledej.« j^. O Ctllost, anjelská čistoto, .aphyie roztomilý, panenské- kvasy jistoto, lilium všecko bfryv, 45 komuž tČ mám prirovnali, drnliv Karmelc kvítku, ncinúž se s tebou srovnali tvŕl len, d rajský Štipku! [140] Dii druhý) i Mb, 2 Vi / 50 55 hu nTcrciia to uváAiU a ľnnč svč srdri* d.il.i. do nějž ten kviirk ladila 75 íi laky jej lonŕ v/.d.da. Kdybych tu i»\ l si'.j-n 11 i ■ u nyní bych já je s tvoj il, a lo, Terc/o, pro Ii4sr a lak byeli já li dvoril. 80 Tvc lôžko |iii spořádáno, roztomilí panenko, tvrdé sr zdá .i poddáno nepokoji, milenko. Však aby v něm sr sloiih, 8i mnohé panny přispíší, v lepším mne nepoložily ; ly k ivt-j správe zapíši. 65 ' Kdy/ lé srn bude trápili, \'|' takže sotva obslojií, 90 nezoulej, nrmúÄ /.trápili, ty v iné ochrane siojiš. Pomine noc, jitro vyjde, 70 pozná*, co kříž. přináší, po mračnu slunéčko přijde. 9ä křiž do nein' pienáíi. l.užko kvitiin posypané, ej. jak ru/koinč kvetné, odtud b.itv.i, vúú povstane, odtud ráj, máj vykvrtnr: v tom ráji, máji panenky tvč^. Terezo, se pasou, nu těch lůžkách mé milenky lt viínosti s,- vypasou. Tvé rouchu má byt šlechetnost, sice hostem nebudeš, ctnost tvůj habit, nešlechetnost ,i( jpst pryč, sic mnr zbudeš. At svčt prjcbu provozuje, nľzá\ndéj mu zlata, at své mile zavozuje a vykydne do bláta. Mnoho se ny ni přikrývá, co síce špinavého, tak se had, drak v diŕc skrývá, tak mnoho ohavného: však sc někdy viečko zjeví, v pokání, duše. trvcj! I tvy2^i_se vyjeví, do smni v nich vytrvej!« [141] ANJELSKÉ PŘÁTELSTVÍ /25b, 27a/ »NebeŠtí kavalerove,. vinšujte štěstí, vy ste mé svadby družbové, vecítc z neštěstí 5 nevěstu mou, vám se věří, mně a vám se ona svěří, veďte ji, anjelé. ke mně, archanjelé. Hrnou se do nebeského 10 paláce hosti, jest z pokolení lidského milenek dosti, musí pozadu zůstati svět, a proto i zoufati, 15 již mu s pytlem dali, místo jej mne vzali. Ó Michale, můj rytíři, meč již vytáhni, ó věrných duší vartýři, 20 té nevyhání žádná z tvé moci zchytralost: v tobě jest obrana, stálost, veď milou mou ke mně, přej hostinu ve mné. 25 Před tebou ať peklo běží, jeho lámej brány, ať Luciper sražen leží od božské rány. Ať se tělo nevypíná, 30 podej mu žluč místo vína, skrz jeho šibalství pokutuj nedbalství. A tak se ke mně dostane choti má milá, 35 nic proti ni nepovstane hříšného díla. Ty jí stále buď při boku, popřej jí tvého poskoku, ten ať jest tvůj tanec, 40 zhyne pekla kanec.« ' Tak za mnč se teď přimlouval 45 můj Ženich milý, k mé pomoci vás namlouval, pážata buTj tak vás jmenuji, anjelé, k vám volám, ó archanjelé, slyšte mé žádosti, čiňte mé žádosti. [142] Když můj Milý měl vyjiti 50 od Otce svého a na tento svět přijití Jle těla mého, tu převesclou novinu (aby lidskou zetřel vinu) 55 Gabriel zvěstoval, člověk se zradoval. Když já budu umírati, tu poštu přines, když budu oči svírati, 60 mně k Bohu vynes, ujisť mně, že mně miluje ten, jenž na nebi kraluje, ó postmistře Pane, nezapomeň na mne! 65 Tobiáš .zraku clxahého pozbyl v starosti, lékaře dostal zběhlého s velkou radosti: oči mé jsou zaslepené, 70 marnosti lepem zslepené, budiž, Rafaeli,, k mému zdraví smělý. Častěji mné omámily téla krmičky, 75 mne poddánu stále měly Jvé, světe, Eričky, ach, strážce můj, žluč podávej mne metlám, bičům oddávej, tak bujnost mou splatím,——— 80 dluh všecek zaplatím. Anjelé, moji vůdcové, ruce podejte, nebeské svadby družbové, mnč Kristu dejte, 85 s kterým bych se radovala a na věky hodovala V v nebeském paláce, k té pomozte lásce! ■ i Ol.—J.u- kŕ Z [143] 10 SVÁDEBNÍ VĚNEČEK /27b-28a/ Posypte mne s kvítkanu, s růží a s lilium, obložte mnŕ s kytkami, spojte corivalium, 5 mé srdce v mdlobě lež), to žádá lékařství, ode mně můj duch běží, nedbá na císařství. Ó bolest s veselosti 10 v mém srdci smíšená, trápíš a těšíš dost/i ač nejsem zděšena. v sladkém zpívám trápení, labuť milující. 15 dychtím po mém spasení. po Boli u toužící. Labuť sem vyvolila k mé ioutny muzice, aniž nejsem zpozdilá 20 k té její písničce. Barva její i hlásek k mé svadbě se hodí, mnoho způsobí lásek, vše zlé pryč zahodí. 25 Vějme věnce k veselí, lásko, podej kvítí, buďme při tom veselí, ty mně budeš míti, jiných všech se vzdaluji 30 svítězilas, lásko. Tebe Krista miluji, drahá srdce částko. Oominicus otvírá zahrádku premilou, 35 Norbcrtus nezavírá louku k svadbě milou, lgnatius i háje pleje k mému sňatku, nebeské kvítí máje 40 propůjčuje k svátku. Venuše p oražena. _^ jest s svým myslivečkem, moc její vyražena s krvavým střeleckém, 45 s vítězstvím o vítězství naše věnce vějme, ó mé veliké štěstí, mír a pokoj mějme. Fvraritišek v sněhu leže, 50 lilium obílil, v trní Benedikt věze, růži jest ozdobil: k mému věnci kvítkové tito budou svatí, 55 ti Boží miláčkové mne Choti ošatí. Zbiti jsou nepřátelé, panenky, zpívejte, anjelé jsou přátelé, fiO vénečkem jjahrejtej k svadbě směle přistupte, již Ženich vychází, z těla, světa vystupte, Ježíš k vám přichází. - j JUL i DEN SVÁDEBNÍ /28b, 31a, b-32a/ Začněte, panny, zpívati, natáhněte hlásky, sluší se teď radovali, clen jest božské lásky. 5 Ccciíia varhaníce, *' hřej, spoj sobě panen více, anjelé měchy zdvihají, též k tvým varhanňm zpívají. Černá barva, žádný smutek 10 teď se nespatřuje, žádný k pláči nutí skutek, veselost panuje, jest liberaj zde Čistotná, jest bravada panen ctnostná, 15 favory jsou nevinnosti, jsou nevinní vSickní hostí. Jako křešťal se bělíme, jsme i korálový, aniž se v věku dělíme 20 rovní Ženichovi, spolu sedíme pokojně, o žádné nevíme vojně, t jako slunce se stkvějeme, stále se libě siriejeřňě. 25 Žádná zde není vrtkavost, hlava v ni nebolí, neobtěžuje váhavost, nejní zde_g_udolí, v kterém bys plakal bolestně 30 a vzdychal, vzýval srdečně; po Sión horách skákáme, vsí rozkoší oplejváme. Srovnávají se hlasové při zdejší muzice, 35 dyškantové a basové, triply jsou v. písničce: tutty všíckni prozpíváme, pauzý~2Sdaý zde nemáme, loutny v rukou nemlčejí, 40 housle, trouby, bubny znějí. Kateřino^ ta odplata jest po tvém trápení, ta jest radosti jistota po tvém zarmouceni. 45 Tak se ti, Barboro, platí, nic se zde více nehatí, co jest připověděl, dává Kristus a vás panny vdává. [145] ě ? ŕ 4& ? ■ r I 50 55 Aiijríŕ jViii iruksaiovŕ, ROti k *coJu j/rJJa, JKiu lojikéž muntlúrnfoivŕ, líoujíŕ jrj/fľf) krídla, aby vŕiiíťrk n<:%eíiázel, aby zrpíiyrui vycltázej po ivctŕ, tí/a Ijroultárif a prlcJa vŕif ňv íoukání. 'i iký. 1-, 4. Jeruzaleme ,«,(„ ™ Pfeŕlo jediná, jak jem Lyii v lri',|i, G0 ij r.enu juVíliv,,^ j kov\iti, v rjnŕm sW:t£ l)i>jov.ili, pmloijchľjh í'o j á piavím. vktlto krŕiitíľ vypiiivltii. ! Tcbt Vi\w W\\\\ a |imi sivuNL, HJ trhr jrsl innŕ on pripojil, máme jrrrlii flUm£ÍUt ttebtoa vyfllouíiii. jrntki ncčhccS wc i = n i ■ ■ ■ .'.íl 19 jdí, kam hc ipbfi Ubi, jhí tnní vinrk nrsr.ilý, Jdk liyclmiti na klu/kým miitC .i/sli olm, vklfA Ji*t&i k^íilá hijfliiiíi ruine, !Í0 vArt a nám sv< popiál zhnil, ílmli poilrdlll jell llMptídu, nevyplatí Hr tu nkodiii 33 zdvorilo*! iiromltivl, výmluviiotl iiľvyinUivl. Ttlti v utliint'.li mibiyliiiŕký, jrtíz trlK- IrlH panicky, miikI po tobe llnpati ■H) huni litlctiill íeilKký p.ity. | 147 14 l BalSánová zcjtra vůně pomine, však «fe* «úne namazaná dívčicc, lim smrdři bude vire. 45 [akjesl se člověk narodil, hned jest spolu smrt porodil, odtud vandruje Víteki sprchává jako kvílek. Vyhazuje se z zahrady, 50 že sc světa nebál zrady, váže se v malý snopček. peče se tento skopirk. A nikdy se nedopere bojme se té pekla přec, 55 .jenž na věky pálili bude Ir, mně Škvařili. Prolož slyS mně, invaivSi abychom v nebeské říjí oba byli Společní, lil) ládujíce se vřřnr. Na tobě všecko záleží, co i mně činit náleží, držme sc božské vůje.,^ nechejme marné zvůle. 65 Šlechetně spolu kráčejme, srozumím' svaté mějme, nemilujme jen Boha, všecko irpme pro Boha. i í SMUTEK BLÁZNIVÝCH PANEN Ó žalostné dřímání přivedlo nás k zmrháni jak drahého času, tak milého kvasu; 5 otevřete dveře: nebezpečno ve hře! Tlučeme, neoslyštc, volajíc! vyslyšte, ej, k nohám padáme, 10 srdce naše dáme, jsme t vašeho řádu, nenechte nás zadu. Dopomáhej k milosti, nás přenešťastné hostí .' 15 ó předlouhá věčnost, věkův neskončenost, my k tobě křičíme, po tobě toužíme. Propůjč nám čtvrt hodinky, 20 té nezavržuj zmínky. Pokání činíti, '. život náš změnili srdečné žádáme, cele se vzdáváme. 25 »Již darmo,« odpovídáš, již z svadby vypovídáš, již si se zavřela, již peklo zahřila spravedlivost tuhá, 30 svědčí nebes duha. Pryč stříbro, pryč zlato, podvodnéjyčta hláln, pryč roucho to skvostné, ach/EvO>ylo sprostné, 35 jak draze platíme, se nevyplatíme. Vlasy zlatem ztočené, s hady nyní skroucené, jak ste nás zapletly, 40 v oheň pekla vpletly, ach, nyní hoříme, nikdy neshoříme. 9 Oč^kyJ^taloyýj což vás ďáblové krvi, 45 často ste skákaly, nikdy neplakaly, již z vás slzy tekou, bolesti se vztekou. [148] [149] Všetečné duši běda, 50 již s vámi jest prebeda, jiná zde muzika, čertům duše zvvká, tať teď zlořečena, k tať jest večná ccn,\. 55 Ta na svčte zvířátka a v povětří ptáčatka a v moři rybičky nejsou tak bíd niť k v jak my odsouzené, 60 panenky zděšené. Již se slunce zatmělo, nčkdy k nám srdce mělo nyní nám zapadá, od nás již odpadá, 65 noc nás obkličuje a v kozla skličuje. Vzdy se v síře topíme, v smůle, ohni potíme, již s námi jest veta; 70 opuste vy světa, jenž ještě milostí můžte nabýt dosti^