1 TOTÁLNÍ KUROPĚNÍ Divadlo o mnoha obrazech, s mnoha osobami a jedním jazzorchestrem 1960-1961 Nčmeckému básníku Petru Huchelovi, bez jehož popudu a naléháni by lalo hra nebyla vznikla 191 Osoby ČEŠI: ZDENEK (malíř) PEPÍK (stolař) JIŘÍ (filozof) RUDOLF (herec) MILOŠ (medik) JAROUŠEK (architekt) TEOLOG PŘÍRUČÍ CESTÁŘ DOLMEČ „MAMELUK" HRÁČ HOLIČ ŘEZNlK „IDIOT' DlVKAZE SNU MARIE JARMILA ELIŠKA FRANCOUZ FRANCOUZKA RUS RUSKA DÁN HOLANĎAN NĚMCI: NEMECKÝ PARŤÁK SCHULZE MLČENLIVÝ NÉMECKÝ DĚLNÍK ERNA VON LÚTZGENDORF ŠANSONIÉRKA MLADÁ OŠETŘOVATELKA HOSTINSKÝ HOSTINSKÁ DVĚ DĚTI Z NEMOCNICE CHLAPEC OD VOLKSSTURMU ROZLIČNÉ HLASY PRO HATMATILKU ÚŘEDNÍ HLAS LÉKAŘ PODSADITÝ MUZ SUCHÝ MUZ MLADÍK DÍVKA POSTAVY Z DEFILÉ FANTOMŮ: POLNÍ MARŠÁL STAŘEC OD VOLKSSTURMU ŽENŠTINA UPRCHLICI SA-MANN GESTAPÁK Další Češi (zvláště hodně holičů), sovětští zajatci, Poláci, ..ostarbeitři". Norové. Italové. Spanélé. Srbové, Francouzi atd. - zkrátka cizinci obojího pohlaví, převládají však muži. IWI 1. opona-mapa: prosinec 1942. Je to mapa Evropy, kde jsou výraznými hanami označeny Unie front v době největšího rozmachu Třeli říše. Zřetelně jsou vidět i velká města: Berlin. Stalingrad. Praha ald. 1 Prolog Po vytažení opony zakrývá větší část jeviště bílá plachta. Vedle plachty je vidět řadu chlapců, jimi je maličko přes dvacet. Slojí za sebou v trenýrkách rozličných barev (někdo můie mít i dlouhé podvlé-kačky). Když se rozsvítí, je vidět, že řada mizi za bílou plachtou. Po krátkém strnutí začíná stinohra. Před lékaře předstupuje jeden chlapec za druhým ÚŘEDNÍ HLAS Je tu ještě někdo z ročníku 1919? Není. Tak tedy — ročník 1920. LÉKAft [v krátkých intervalech! Hubu, srdce, zadek, schopen — hubu, srdce, zadek, schopen — hubu, srdce, zadek, schopen--- Lékař může někdy místo „hubu" říci ..oči" a místo „srdce" „plíce". Chlapcise vidy postaví před doktora, otevřou ústa, doktor se na vteřinu dotkne naslouchátkem jejich prsou, pak se každý otočí, stalme si trenýrky a vystrčí na doktora zadnici. Následuje verdikt: Schopen. Dvakrát nebo třikrát může být pravidelnost lytmu porušena a lékařovo „ Schopen " je přebito úředníkovým .. Vyreklamován ". Vše se jinak odehrává v pravidelném rytmu, který hudba záhy převezme a neustále zrychluje. Až už nelze zrychlit, stínový „balet" náhle ustrne. 2 Uvítání Na vysunuté místo předstoupí Jiří a Zdeněk JIR1 Takhle to začalo. Ale v hlavách těch chlapců. jimiž jsme tehdy byli. my. kterým je dnes kolem čtyřicítky. usazoval se rmul. sotva vyšli na mrazivý dvůr arbeitsamtu. I\2I ZDENĚK Jlftl ZDENEK Jlftl ZDENEK sotva je naložili do vlaků jedoucích do neznáma. ^„.íctví Sem tam příjemně zalechtal chlapecký sen o dobrodruzstv, ve vzdálených zemích, zalidněných voňavými ženami. Vyslovovaly se možné cíle1. Norsko. Francie. Balkán. Itálie. Ale vlak jel k severu. Tri z cílů padly. Snad čtvrtý? Také ne. Na neurčitelném konci města Berlína jsme týden polehávali za dráty a jedli na pryčnách moučníky z domova cukrované steskem. Denně přicházeli otrokáři a vybírali si ty. které naléhavě potřebovali. Dračka byla o vyučené řemeslníky: dali se ihned postavit ke strojům na výrobu zbraní. O studenty, prodavače, nádeníky a podobné dračka nebyla. Dojedli jsme zásoby, které nám ještč doma nachystaly naše matky. A nakonec si nás odvezl felák, jemuž nezáleželo na odborných znalostech. Potřeboval neomezené množství rukou na tahání břemen, nakládání a skládání vagonů, které odjížděly na fronty Evropy plně naloženy vším novým a vycíděným a vracely se s věcmi rozbitými a zablácenými. Odvezl si nás dvě stě padesát kusů. Dvě sté padesát jednotek lidského materiálu. HLAS V POZADt JtRl ZDENEK /13/ Pestré nahodilé seskupení: cestář a medik, řezník a malíř, nádeník, přírxičí. teolog, holič. Ivykřikne! Čtyři teologové a pétatřiccl holičů! Podivná směs ve fantastickém méstě. které mělo být rozbito. Všichni jsme včdčli. že bude rozdrceno. Ale nechtěli jsme zahynout s nim. První večer nám dali brambory s křenovou omáčkou tak silnou, až nám to zarazilo dech Někteří pochvalně kývali. RUDOLF [v popředí j (Později bývala hlavně řepa.) JIR1 Potom byl projev. Uvítací řeč. [Na jeviště vejdou skupiny nasazena!. Zároveň vyvstanou obrovité holinky a spustí nesrovumutntm halma-lilku. Mezi holinky a nasazenee skočí černovlasý menši muž (dolmeč). V popředí ..idiot". Vyndá si z kapsy zrcátko a hřeben a pečlivě si češe pěšinku, ačkoliv je ostřihán dohola. Vpředu slojí Češi, odděleně Holandani. Dáni a Francouzi. Rozličné oblečeni, rádiovky, čepice, modráky, svetry. (Je zima!) Rozličné postoje: u Cechů dost těch. kteří stoji ve vojenském postoji, ipl-honnsky, jiní všelijak zkrouceně, lajdácky. Nalevo veliký plakát: člověk s prstem na listech, pod lim velký nápis „Sckweig!". Holinkv zápoli po krátkém projevu s českvini jmény: dolmeč ochotně opracuje. Ala: Pokchórny Jan, Pokchórny Decinek (opraven na Zdeněk). Přibyt, Rehoratd. Vtdanise hld-ůzným způsobem. Hier. zde. tu, tady, jeden zařve hijér, jiný liuui. Holinky na tuto švandu reaguji le podrážděnějším vrčením a podupáváním. Nakonec už to nevvdržil )LlNKY Schrecklich. scheusslich. wer soli das lesen! IPapír se seznamem spadne dolmečovi k nohám! Ijej uchopí a ihned se postaví do důležitého postojeI Napříště budu kontrolovat já. Rozuměno? A opičky se při tom trpět nebudou. To ne\sou opičky. Každý odpovídá, jak umí. Vysvětli panu majorovi, že u nás máme různá podřečí... Dost! Odpovídá se jednotně: hier! A tím to zhasne. if různý" stále HOL1 DOLMEČ ZDENEK DOLMEČ n*> zdeněk JIŘÍ /Skupiny i {polohlasně ke svému oknlilTn;<. ■ -Cech, který si zařrdi| ;-«ovanístykůmezJn:itlřf2en.m| Měl se dobře. rozcházejí! Práce Na jevišti žMk ífajpww Cec/iú n poušti se do přesunu beden. S nimi německy předák a mlčenliri německý dělník, hen pracuje vidy zcela izolovaně. Panák ukazuje, jak si maji chlapci s bednami poa-nat: zeje mano těžké bedny nadzvednout na hranu a pak že lze s nimi snadno .. běžet", a to tak, n''!;'f Ze s"""y m *""<""'• Jin "káže prstem na plakát s nápisem ..Schweig!" a ptá se, jako, mel rádně německy m ' Švejk? NĚMECKÝ PARŤÁK •ese MILOŠ MU CESTAR teolog Zdeněk Ja, ja, schweig. [Lehce se usměje a obrátí se j I Prace němě pokračuje. Jen „idiot" sc vpředu češe a poštěkává] Lidwtovľ'l Děláš blba a stejně budeš dělat jak blbej. Udwf si ho nevšímá. Když parťák zmizí, všichni kromě mlčenlivého němec-kého dělníka a teologa přestanou pobíhat s bednami} Nakašlat na to. Meněk (malíř) vyndá blok a kreslí] ' P'ls,ouP> a dívá se přes rameno] Dobrý. Ty jseš vyučenej jako nM «eny malíř, [ukáže na Miloše) ^dostudovaný medik, [ukáže na JarotdM ne orysovaný architekt, [ukáže na Jiřího] nedodélaný filolog, lna herce) M*V 5 V P kÍCh-,eol0^l faráři, ty jseš vysvécenej? Tak vidK (•<.-•-«■ Tak WdíS. cesiáň , "iOI, vyJS[ekä 115/ Ml LOS CESTÁR JIŘÍ CESTÁŘ JIŘÍ CESTÁŘ MILOŠ JIŘÍ CESTÁŘ TEOLOG ZDENĚK TEOLOG CESTÁŘ RUDOLF ZDENEK TEOLOG IIK1 meri! C1- vv jste vlastně mezi náma jediní hotoví lidé. [cestářovi/ Jak ses vůbec mezi nás dostal, počestný otče? Zašed si na mé jeden chrapoun z naší dčdiny a byl konec ceslařiny. Má lo u mí zapsaný. Jako kluk jsem chtčl být vždycky cestářem. Stál na silnici a kolem jezdi limuzíny, obyčejná auta. náklaďáky, autobusy, vozy---člověk jako by mčl spojeni s celým světem. No jo. Ale ne stát, dělal se tam musí. / Vráti se německý parťák, všichni opět začnou pracoval, ale baví se dál] A děláš rád? Jo, já jsem rád. když je hodně práce. Pak čas rychleji utíká. O 10 tady jde: abysme lo přestáli, aby už to bylo za náma. aby už byl večer, aby už byl konec roku a konec války. Zkrátka práce jako prostředek, jak co nejrychleji ubít ěas. Aby sc hodiny smrskly do minut. Tedy jakěsi umrtvováni času. Já myslím, že loje Spalní. Při práci by měl člověk naopak čas naléhavě cítil, prožíval jej. nepouštět jej z ruky. Skoda každé zahozené minuty, každého zahozeného dne. Saprdlol. pánové si tady vynahrazuji zavřený univerzity. /v modrákách, ale s kolárkeni. přestane pracoval, napůl káravěI Ježíš však pravil: ..Proč tu stojíte, celý den zahálejíce?" [mu skočí do řečij Ale pravil i: ..Ncpoplváš vinici svou, leč na vinici neelných plvali můžeš bez ustání." [Teolog je zmaten, ozve se slabý chechtot, Zdeněk šeptem k Jiřímu! To jsem si vymyslel! [Silný chechtot! [se vzpamatoval a nechce se vzdát/ Ale slojí psáno: ..A prolož kdož sc vrchnosti protiví, zřízení Božímu sc protiví..." [je přerušil Nekaž nám, panáčku. Je lo nakřivo. Nech ho, ať domluví. Zrzaví jsou vždycky špatní, říkala už moje babička. Ježíš také pravil: „Milujte nepřátele své, dobrořečte lim, kteříž vás proklínají... Jestliže odpustíte lidem poklesky jejich, odpusli i vám nebeský Otec váš..." Mlč! Ruští zajatci! [Ozve se řev á la Lós. lós atd. Sovětští zajatci s velkým SU na zádech kolem táhnou vůz. Jsou zbídačeli, otrlumi. sotva se vlečou. Velká holinka naplní celé CESTÁR NEMECKÝ CESTÁŘ MILOŠ CESTÁŘ /Dl-.M'IK TEOLOG JIŘÍ ZDENĚK JIŘÍ jeviště u dupá po zajatcích. Češi jun liázeji chleba. Když zajatci po něm dik-pájí, rytmus dupáni a sila řevu jsou ještě zuřivější. Pak zajatci i holínka mizí Jen mlčenlivý německý dělník pokračuje v práci, jako by se nic nestalo. A všichni němě začínají pracovat/ [náhle praští bednou] Sakra! [Německí paríák vylekaně přiběhne a prohlíží bednu. Chlácholivé posunky] PARŤÁK Sei ruhig, sei ruhig! U nás na dědině je sedlák a ten už umlátil dva koně. Ale 10 byli jeho vlastní koně! Cizích by umlátil víc. Pane teologu, nepřispějete k tomu svou hřivnou? Pěkným úslovím z Písma? Útěchou? Imlčil Itrpcel Pašujem kus chleba... I posmešnej I ta erešlička malá do ráje mu pomáhala. [vztekle! Tak nám porad něco lepšího! [Pracuji dál. Důležitě přichází dolmeč, neforemným tlusťochem, kteiý jde všude DOLMEC JIŘÍ DOLMEC mu DOLMEČ JIŘÍ DOLMEC JIŘÍ následovat „mamelukem", mohutmm :a nim jako tělesná stráž a nepronese ta celou hru ani slovo. Dolmeč vše přehlédne a pánovitým gestem si přivolá Jiftoo) Haškově! Ty, poslyš, slyšel jsem, že mluvíš slušně německy. Co jsi studoval, než zavřeli... než byly zavřeny vysoké školy? Filozofii. Přesněji! Češtinu, němčinu. Potřeboval bych zástupce. Je toho na mne moc. Nemusím ti snad vypočítávat výhody: kancelář, byt v soukromí, každý půlrok domů. Tak od příštího týdne. pM-Izadwnaně! Každý půlrok dovolená' ^Polehhvě. Jsme přece u propustek. [Samolibě se směje] IT - S- r°Zh0dn0Ut hned?- 0na l" Pri« na vzduchu... [Váhavě] Mné to doktor, vždycky doporučovali DOLMEČ JIŘÍ DOLMEČ ZDENĚK JIŘÍ ZDENEK JIŘÍ RUDOLF JAROUŠEK ZDENĚK MILOŠ JIŘÍ MILOŠ JIŘÍ MILOŠ ZDENĚK MILOŠ JIŘÍ MILOŠ JIŘÍ ZDENĚK Ale to jsou hlouposti! Uvaž přece. Já bych si to přece jen rozmyslel. Dobrá. Ale počítám s tebou. Máš, doulám. rozum na svém místě. [Odchází] [volá za ním] Poklona, podvůdče náš! IK Jiřímu] Co ti chtěl len kolaborant? Abych mu dělal štelťrlrétra. Druhýho dolmeče Irozčileně] A ty? Jestlis to vzal. hubu ti... Rekl jsem. že si to rozmyslím No jo. ale odmítnu mu to, lak si na mě zasedne a domů se nedostanu, co je rok dlouhý. Nemusí jim přece každý dolmeč lízl do zadku. [rozpačitě] No ano. mohl by pomáhat... Já vím — a za chvilku jseš v tom, ani nevíš jak. (si prozpěvuje] Já znal jsem jednu slečnu, ta byla, byla v tom... Vlezte mi na záda. O nic jsem si neříkal, nic jsem neslíbil. [Všichni zápoli dále s bednami. Po chvíli] Nech je být. Náhodou, nic bych ti nezáviděl, jen ten soukromý kvartýr. To by se mi hodilo. Kamarádovi bys ho i půjčil, ne? Lovíš nějakou, lovíš? Moje z.ásada je: nikdy žádnou ženskou nelovil. Když hledáš, tak nenajdeš nikdy. Když nehledáš a chodíš si po světí, jako bys ženskou kosi ani nevnímal, tak se na tebe zrovna lepí. Rady velikého donšajna. kapitola první. Vstupné třicet pťeniků. jedinečná příležitost, která se vám už nenaskytne. Skolí úředně patentovaný mistr sváděni, bývalý medik, lakže jakékoli nebezpečí je vyloučeno. Neblbni už. [K Jiřímu] Máš doma holku? Mám. Jaká je? Vykládej! No, jak bych ti ji popsal... /Udělá neurčité gesto a mezi pracujícími lotálniky. zachumlanvmi do svetrů a šálů, se najednou jakobv nic objeví Dívka ze snů a špacíruje si po bednách, nahoru dolů) Není vám zima. slečno? IDivka zavrtí hlavou a jde dál J NEMECKÝ PARŤÁK Guten Tag, Fräulein. IDivka pokyne na pozdrav. Pak pokyne i mlčentivému německému dělníkovi] Tohohle nezdravte, slečno. Na něm poznáte, od čeho je slovo Němec. Totálně němej 1 Ijení si zachoval rozvahu! Jaká je? Myslím povahou. Taková zvláštní, ncvypočitatelná. Najednou tě bodne slůvkem, spolehnutí na ni není... IDivka na něho káravě hledí] Uštěpačný děvčata mám rád. S těma si můžeš mimo jiný taky povídat. To s každou nejde. Ale hubatá snad není? Hubatý holky jsou protivný. {Dívka po nim hodí holkou. Miloš ji holku klidně hodí zpátky/ Ne. tahle hubatá není. jK Minutí Tak to máš dobrý snový objekt. — /k dívceI pardon. Mně se nikdy nezdá o tom, co bych chtěl. Večer si říkám: musí se mi o ní zdát. ale nikdy se to nestane. Bdělé snění je lepší, pane kolego. [nesměle! Ajaký má hlas? Račte pracovat, pánové! Tam ten starý pán se za vás dře — lukáže na němc-kého panáka} - a vy jste tu jak na módní přehlídce... Ať dře. My jsme si válku a totaleinsatz a všecky ty krámy nevymysleli! On taky ne. neukvapujte se. (K JiřímuIA co ty? /Lehce ironicky) Každý půlrok domů? iá si ji dovedu představit. S takovejma je to těžký. Ale zato se neomrzí Už js s ni 1 J /19/ DÍVKA ZE SNÚ Pofoukáme pánům jejich srdeční bebička a hned tu bude plno děvčat... ZDENĚK MILOŠ JI Ř f MILOŠ JIŘÍ MILOŠ JAROUŠEK DÍVKA ZE SNŮ CESTÁŘ DlVKA ZE SNÚ MILOŠ CESTÁŘ ZDENEK DlVKA ZE SNÚ CESTÁŘ sní.. evidět začno" Takový děvčata si doma špacírujou v hedvábí a stejně vas co tahat za nos nebo už tahají a vy tady chcípnete... Na sebe jsi zapomněl! [Dívka jde zu teologem a klepne ho na remumo] _ j [Otoftty Ani jste se po mně nepodíval. Vy jediný! Ať sc podívám aspoň flmjřj Když uvidí v modrákách bílý kolárek. trochu vyjekne, ale ""ed se ^ To tady můžete kluky rovnou oddávat. Rád bych věděl s kým! CESTAR DÍVKA ZE SNŮ (Tma! Večer nu lágru (Holičská sečna) Lágr. velká míslnos liják rozestavených háji. Ve všelijakých ví. zajdou do uličky s Pepíkem, který je ZDENĚK Do pr--- [mu vpadne do řeči a s věcným veselím zvolá! Snění sc konči. HOLIC ZDENĚK HOLIČ t. V pozadí hustě vedle sebe dvojité postele, vpředu několik dlouhých stolit. Na vše-židlích sedí nasazená s ručníky za límcem, hilem kroutí holiči, mydli, holi a stři-kombinacích modráků se svetry a zhusta i v dřevúcich přicházejí z práce novi a no-k postelím, pak usedají němě na židli, za chvíli se objeví holič. Vejde malíř Zdeněk v Berlině první den. Malíř ihned usedne a pokyne Pepíkovi na druhou židli Toto, vážený pane kolego, jc zdaleka největši vymoženost tito grandiózní ozdravovny. Přijdete z práce, rozvalíte se a ihned přiběhne ochotný lazebník — /vskutku dva přiběhnou, ale jsou gestem odmítnuli! —. aby člověka / ušle, hul Ale já mám svobodu volby, prosím, a nedám sc ostrouhal jen lak kdejakým venkovským tupobřilkou. Takový řekne: „Anna. namydli mho pána!" a pak vás dře a pak vás škube. Páni. lu bolest nepřeju vlastnímu bráchovi. To já zavolám: Richard! Richard! A hle, můj věrný osobní holič již sem chvátá a zahrnuje mě péčí —jet lo mistr svého oboru — a zatímco lak činí. přátelsky spolu rozprávíme. /Pepíka se zalim ujal jiný holič j Sehnal jsem předválečný krém. I bude předválečná holba. S předválečnou přirážkou ovšem. Dovolte, abych vás seznámil. Milý osobní lazebnice, vidíš zcela ojedinělý exemplář: muže, který se dobrovolně přihlásil na práci v tomto tlustém střevě Evropy, abych sc vyjádřil civilizovaně... Tak to známe, to tady není sám. /Ukáže nu hráče, který sedí opodál, a naznačí zlodějská gesta/ aii r. i '-i.k MARIE RUDOLF REZNÍK JIŘI Ledaže duch by šel svlažit naše sucha v podobě ženy, v podobě ženy. Zena se zjeví a v téže chvíli i chlapce se stane náhle slon a jsou z nich hroši a krokodýli a řečí mají milion. A jsou to zhusta chabé řeči a gesta hrubá a neumělá. Odpusťte jim: ti chlapci maji totiž těla a tělo touží po milostné křeči! (Což je vědecky dokázáno.) V Berlíně neboli v Ninive do jámy Ivové vkročí a vidi samé vyschlé a žíznivé a neví. kam by dala oči. [Marie jakoby nic zpívá dál sama] Ne že by sem člověk nešel rád. jen nebýt těch sprostých žertů. Pořád se ještě musim červenat, přestaňte, prosím, u všech čertů! A věřte raděj na zjeveni svatého ducha, svatého ducha. Jsem k namlouvání zcela, ale naprosto hluchá! Nechtějte po mně, co ve mně není! {obměňuje ironicky poslední verš] Nechtějte od ní, co v ní dosud není! , IMarie usedne za stůl vedle Jarouška. U druhého stolu sedí Jiří. Přistoupí ne řezník. Jí clúeha s mohutným plátkem uzeného] [k Jiřímu] Ty, poslouchej, napiš mi domů dopis holce a zase v rýmech jako nule. Ono seji to moc líbilo. Dostaneš za to zase uzený. do_ Tak jo. [Pohlédne na cpoucího se řezníka/ Já už dávno přísun z domova ne stal. O čem by to mělo být? Že po ní toužíš? A že toužíš po své řezničme. /23/ ŘEZNlK Tak vůbec. Že na ni pořád myslím a že jsem smutnej a že se na jinou ani nepo- dívám. Jlftl ImimochodemI Chodíš za holkama od Siemensů. ŘEZNlK To nevadí, ale cejlím 10 lak. A — vždyť je lo poezie! JIŘÍ [stroze] Jo. [Najednou oíije] A Zdeněk by ti k tomu namaloval obrázek, co fi- káš? /Ukáže na krajíc, který řezník dojídá [ Taky za uzené! [K .idiotovi", který usedl vedle a vyňal zrcátko a hřeben) Že děláš v práci blba, prosím, proti lomu nic nemám, ale nás bys lady moh ušetřil. IDIOT [šeptá] Musím vydržet. Mám to na dobrý cestě. Určitě se dostanu domů. uvi- díš! [Zaštěká] ŘEZNlK No třeba, když tu máme malíře, ať něco namaluje. A ty do toho nějak zamíchej to „světa kraj" nebo jak to je. jednou jsem to slyšel, to je moc hezký. To je — síla! JIŘÍ „Pro trochu lásky šel bych světa kraj." Jaroslav Vrchlický. [Píše no papírek] To bude dobrý poslední verš. krásné vyvrcholení. Poslední verš je v básni lo nejtěžší. A teď to vezmeme od konce Na „kraj" by se mohlo rýmoval „ráj" nebo „máj", ale lo se v dopise z Berlina nehodí a je to laky moc laciný rým. Spiš Iřeba „neuhaj" nebo „laj", loje rozkazovací způsob od slovesa láti. Co fikáš?... ŘEZNlK [vyjeveně] ...Jo. [Plaše, skoro neslyšně vejde veliký Rus s papochoit na hlavě a s nápisem OST no prsou. Zdeněk ho hned spatří, přeruší holeni a tiše ho zdraví] ZDENEK Zdrávstvuj! — [a hned s nim mizí v uličce. Za kratičkou chvíli Rus opět vvjde s pytlem pod paií a tiše se vytratil HOLIC Riskantní! Snad by se mu to jídlo mohlo dávat někde venku. ZDENEK V tuhle dobu to jde i tady. Je doba večeře! Nadlidč jsou ve výkrmnách a bla- hořečíce Prozřetelnosti jedí svůj nefalšovaný plnotučný ajntopf! RUDOLF Poslouchám tě, malíři, a vidím, že by ses uživil i u našeho řemesla. ZDENĚK To víš, půjdu k divadlu a budu hrát dav. zatímco zrzavěj pan dvorní herec bu- de excelovat se svými monology. Kdo je zrzavěj, je špatnej, fikala babička. RUDOLF [nahašeněl Hňupe! O blbosti neříkala nic? ZDENEK Též podobní. HOLIC Necukal sebou, nebo tě podřežu Jste jak kluci! I Vzadu někdo pusti rádio] Pusť Londýn! Moskvu, al vime, jestli už máme věšet černý fangle kvůli Stalingradu. Třeba Madagaskar, jen ne vítězný fanfáry. [Zatroubí na ruku fanfár? běžné před hlášením nacistických zpráv] Se Stalingradem je to hotový. Nás dobrovolník přivezl nejnověji! zprávy! [Radostný ryk] Pst! / Vejde dolmeč. Od nacistů okopírovaný postoj a chůze. Za nim jde těžkopádně jeho „mameluk"] [ukáie na rádio] Odkud se to tu vzalo? ILedové ticho] Zítra to tu nebude, nebo... HLAS Z POZADÍ Nebo? JINÝ HLAS V POZADÍ Iúmyslně huhňavý] Až to praskne, tak z tebe zůstanou jen ty brejle, to si piš! Kdu to byl'.' [Ledové ticho] Vyvodím důsledky. Postarej se raděj o to. aby nám nedávali zkažený žrádlo. Takovou noc jako tuhle bych už nechtěl zažít. Dvě stě chlapů má průjem! Hajzly nestačí a venku patnáct pod nulou! Dantovo peklo nahnědo. Iuvidí Marii a Jarmilu] Co tady mají co pohledávat ty holky? Jak mám za to nést odpovědnost? Pořádný děvčata, co tu jsou na návštěvě, ti vadí, co? Ty leda tak nějakýho Bu-senfreunda, přitulnýho tlusťouška. {Nezřízený chechtot] [uvidí Pepíka] Kdo je to? Nový pracovník. Dobrovolně šel dělat pro zdar říše! Dobrovolně, rač pochopiti! Proč ses u mne nehlásil? Nikdo mi nic neřek. Zaměstnáni? Nádeník. HLAS JINÝ HLAS TŘETÍ HLAS ZDENEK HOLÍCI DOLMEČ DOLMEČ /Dl.Nf-.K lil ii.Miř HLAS IX >| Ml ť ZDENEK i mi Mír ľl.ľlK ix)i Mir PEPÍK /IH Nf k II I'IK Nefalšovaná dělnická třída, pane tlumočníku 2ád SSff^ do,™lrf^l>o ctnosti, ptá se Pepíka] Ty vole. proč jsi řek nádeník, když jseš stolař? nej nedodělanej študent. DOLMEČ Ipŕisedl k Jiřímu] Tak co, rozmyslil sis? Nemůžu to vzít. Poznal jsem, že to s tou mou němčinou není tak slavné a vůbec — neumím jednat s lidma. A tělesná práce mi jde k duhu. /Kolem smích] Dobrá, přemlouvat tě nehodlám. Ale nesmíš se divit, že pan major si tvoje jméno zapamatuje, už jsem tě napůl ohlásil. Domluvili jsme. Zájemců bude dost. [Postaví se jakoby k projevu] Dělám pro vás. co mohu. A vy mi to kazíte nedisciplinovaností, lajdáctvím v práci, podezřelými řečmi--- Hukni si! /výhružně] To byl Adler? Ten vůl asi ještě nic neví o Stalingradu! [klidně, ale významně] Tlumočnice náš nad jiné významný! Rozhlédni se vůkol. Nuže. co vidíš na těchto bohulibých nivách? Čočky stále zamhlené?.,. Pořád nic?... [se tváří nechápavě [ Dobrý tucet břitev z hodnotné solingenské oceli zří tvoje obrýlené oko. Nebo by zříti mělo! [Holiči významně ustanou v práci, břitvy se jim zalesknou v rukou. Dolmeč zprvu zvolna, pak stále rychleji — následován „mamelukem" — ustupuje. Tma] Na dně všeho... Je vidět jen bedny. V nich Jiří, Miloš, Pepík, Rudolfa teolog DOLMEČ JIŘÍ DOLMEČ HLAS V POZADÍ DOLMEČ JINÝ HLAS ZDENĚK DOLMEČ ZDENĚK Co je mu do toho? Jestli to někde RUDOLF JIŘÍ RUDOLF JIŘÍ RUDOLF není v papírech, tak to zapřu. Kdo dneska začíná? Ty. Tak dobrá: „A ruka krve mdlému snu zas víno fantazie podá." Jak? Ještě jednou! ,.A ruka krve mdlému snu zas víno fantazie podá." an MRI RUDOLF JIŘÍ RUDOLF JIRÍ RUDOLF JIŘÍ RUDOLF PEPlK MILOS RUDOLF Ilftl MILOS JIŘI Ml LOS JIŘI RUDOLF MILOS {nejistil Hora. /Rudolf kývne] Jedna nula. Ted já: ..Má touha mne vodí jak vzdalující se bubeník." Poddám se. Nezval. Dvě nula. Ale ted tě převezu: „Třetinu života jsem strávil čekáním na listonoše." To sis určitě vymyslel! Holan. Dvě jedna. Tak ty tak? Tedy: „Poprosme ženu, krásnou hrobařku, by hlavu opilou nám pochovala..." Hrubín? [Jiří kývnel Tak dvě dvě. Co to blábolíte? Jen je nech. Oni intelektuálním způsobem ukájejí svůj sexuální chtíč. Jen trošku veseleji, smí-li obecenstvo vyslovit svá přáni. Prosím. Má se stát. „Kohoutek kokrhá a také spouští kdož chtěli sváděl byli svedeni..." Ipřevezme další verše] „...tak jako druhdy Mojžíš vedl 2idy pouští my máme elektrické vedení." Já teda spíš dlouhé. Raný Seifert a ujímám se vedení. Tři dvě. Pánové, pánové! Žádné neplodné hříčky! Převeďte svůj hádankářský turnaj blíže k této epochální době! Tak poslouchej, ty nebásnický mediku. / Vytec na bednu a recituje] ..Ty verši zbytečně se neohni ať řeknou hudba v prázdném sále ať řeknou mračno kouře po ohni Hřejme dále" To jsi mi daroval: Halas. Tň tři. Následuje přestávka k broušení zbraní. Nikoli. Následuje příchod našeho milovaného. 1211 JIŘÍ NĚMECKÝ PEPÍK MILOŠ PEPÍK JIŘÍ TEOLOG RUDOLF MILOŠ JIŘÍ MILOŠ RUDOLF JIŘÍ MILOŠ RUDOLF ľí.ľÍK JIŘÍ [Všichni začínají pracovat. Objeví se dolmeč s ..mamelukem" a nžco v pozadí Šeptá německému parťákovi a mlčenlivému německému dělníkovi] [pohlédne tázavě na parťáku] Was isl. Hcrr Schulze? PARŤÁK Hitlers Geburtstag. Aha. To bude oslava ťiihrcrových narozenin. [Na dolmeče. kteri odchází jinvm směrem nežli part'ák[ Dolmeči. ty nejdeš oslavovať' Ncpřizvali tě? To to máš blbý! Pánové, lak máme rast. [Všichni si sednou nebo lehnou do beden nebo za beány] Ale že na nás dneska nechtějí, abysme oslavili vůdce s nima. lo je obrovský úspěch. Obrovský asi ne. A vlastně ani ne úspěch. To je přirozený. Začíná jim týct do bot. Už to, že jsme tady, je vlastně úspěch. Statisíce nebo miliony nepřátel rovnou uprostřed rajchu. No jo, ale jak se dají dohromady? Je to daleko, budem tu ještě léta. i když to skonči dohře. Nefňukej. Na dně všeho leží radost. To je jen taková tvoje prňpovidka. Někdo říká: Nech sa páči. jiný zas: No maucta. A ty říkáš: Na dně všeho leží radost. Náhodou na dně všeho leží žal. Pan filozof se projevil! [JiřímuJ To říkáš, jen abys odporoval. Slohová cvičeni pro mírové doby. Možná... Ale nejenom proto. Copak to necítíš — a právě tady? Tu marnost všeho, tu marnost konečnosti, žal z lidské existence na tomto světě, kde je člověk od zrození odsouzen k smrti! Ten tragický pocit života... Nešelestíte trochu papírem, pane kolego? Hází mi na hlavu, nemýlím-li se, dokonce i jen názvy knižek Odrážejí se ode mne. Jsou gumové. Kecáte dost blbě. velevážení. Ale já vás rád poslouchám Mám dojem, že jsem v divadle. Děkujeme za laskavost. A kvůli zvýšení tohoto dojmu a zrychlení tempa konverzace následuje an JlFil RUDOLF MILOŠ JIŘÍ MILOŠ RUDOLF JIŘÍ RUDOLF OBA RUDOLF JIŘÍ JIŘI MILOŠ JIŘI Song o tom, cn je na dně [Zpívají Jiří. Rudolfa Miloši 1 Ach na dně. na dně ach, co ukrývá se lam v těch černých hlubinách'' Sto tisíc černých jam? Vše nutno zatemnit, na to jsou předpisy! Neboje na dně klid. s nimž se nic nemísí? Jistěže to. cos vyčet a co jsi nemoh křičet... Čas bez svátku a nedělí... Co my jsme tehda věděli o tom, co je to dno? Spiš ještě bezedno! Nad žár a nářek front se pozvedají slova, že žádný horizont nekončí u hřbitova! ta každý horizont se končí u hřbitova! 2 Je na dně všeho žal. (Tak stojí ve verších.) Na tváři lehký žal, hluboký v srdci smích? Je na dně všeho pud. (Tak praví lékaři.) — A proto tedy rmm máš vepsán ve tváři! 1291 RUDOLF JIŘÍ RUDOLF JIŘÍ RUDOLF JIŘI OBA MILOŠ JIŘÍ TEOLOG RUDOLF JIŘÍ MILOŠ JIŘI MILOŠ A co je ještě na dně? Toužení každopádně! A po čem toužení? Snad po tom. že není to, co by mělo být. Tak budem lkát či klít? Ne, nad žár a nářek front se pozvedají slova, že žádný horizont nekončí u hřbitova! Nad žár a nářek front se pozvedají slova, že každý horizont se končí u hřbitova! Vlastně ne, moment, chvilku na rozmyšlenou /Hudba prehulujej Už lo mám. opravené vydání: Jen žabí horizont sc končí u hřbitova! Jen žabí horizont se končí u hřbitova! Tak vida, pan herec tedy tuto filozofickou rozepři vyhrál. A pan filozof--- ---svou při neprohrál. Nalezl prostí novou rovinu, zrušiv /katedrověgestikuluje! existující protiklad. Iz bedny! Filozofové, nechte nás spal! Hájil jsi ovšem předem ztracenou věc. To je moje záliba. Když se do toho zakousneš, tak /. toho můžeš nico vydolovat. O tom je píseň. (Pokyne hudbě! Iho gestem zarazil To je snad trochu moc brzo! Dví písní tak tísni vedle sebe! Ipokrčí rameny! Autor chce bourat konvenční Ivary. A my abychom ze zbouraného zase stavili! No prosím, na nás to není. /Jde s Rudolfem dozadu. Jiří zpívá sámj Píseň ti hájení ztracených pevností 1 Jde jeden hlas. že vše je ztraceno. Vše drtí nás. ,2a jméno klademe už jen zájmeno." A proto dáváme se do hájení ztracených pevností. Pravda se nepomstí — leda tomu. kdo pro ni není. 2 Je ze všech stran slyšet jen naříkat. Sad rozedrán. Už prý kat dostal svůj mrzký, mrzký plat. A proto hurá, hurá do hájení ztracených pevnůstek. Už zmizel všechen vztek — bojuje rozum, a nc klení 3 Je zhola vše zmařeno. Tak. A dost. Už žádné mše! A pitomost je ohřívat si ještě zlost! A proto uvolněná fantazie se zvedá nad prohry. Nic nelze ztratit prý, Tak něco získáme: Hej, hyjé! mi Kdo vítězstvím je nadobro už zpit a zhrdá vším, ten může být znenadání i řádně zbit. Protože potom hájí fantazie ztracené pevnosti. A na tom nedosti: i nových dobývá. Ať žije! [Zvolna se vrací německý />aríák a mlčenlivý německý dělník) PEPÍK Je po parádě, musí sc dělat. [Všichni vstávají a začínají pracovat! NĚMECKÝ PARŤÁK [v popředí, sušeI Georg! Kommcn Sie her! IJiří k němu dojde! Nestýská sc vám někdy? JIŘÍ [předstoupí na vystumté místo u říká do publika! Čas stesku je nekonečný, jen čas práce utíká. Ale čas nenáviděné práce rovněž nemiluje rychlost. Jak sadistický štír vychutnává svou oběť. NĚMECKÝ PARŤÁK Nechcete k nám někdy večer přijít na kus řeči? 2cna vás ráda uvidí, domácké prostředí je vám led vzácné. Nemáme nic společného s lěmi---/Jasné gesto] [K obrovitým bednám nyní přichází dolmeč l ..mamelukem" a křehkou třicál-nicí, na niž je poznal, že má na sobě pracovní oblek poprvé/ DOLMEC Bude s vámi nyní pracoval tato paní. V rámci nasazováni německých žen z do- mácností. Chovejte sc slušně, žádné sprosťárny, je z vysoce postavené rodiny. Je to paní Erna von Lútzgendorf! I Vychutnává toto jméno a i důležitou tváři odchází] [Všichni se obřadně představují, dávají znát, že je to pro ně náramné gaudium! 1121 PEPÍK Jlftl RUDOLF TEOLOG RUDOLF Jlftl Úžasné! Velká vymoženost říšské demokracie. Máme tu ..von"! Kněžnu,hraběnku, baronesu, komtesu. Naposled jsem potkal komlesu v Babičce. [kteqlogovii Faráři, příležitost zaškolit se na světský život! Návrat domú sto fejemi! Nebo v urně. Vyliž si kapsu. [se hluboce uklání] Důstojnosti, mé velebné uznání! [Pokračuji v práci. Miloš ukazuje paní Emě, jak si má počínat] [Milošovi] Je pěkná, pane kolego. Křehká, v nejlepších letech, jemné ruce.ba i parfém cítím. Nazapomeň. že na dně všeho je touha po radosti! mi I Všichni se chechtají] Noc světlometů Nebe protínané pohybujícími se světlomety. Během scény někdy zhasínají, jindy těkají divočeji 3) Proti ,omu nebi Rus fl Rmka ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ b) Nir»f Přejde jevtšiemdolme, la chvíli eč vedoucí se pod paží se svým „ mamelukem' Sl"hm Vede se kolem pasu s Francouzkou d) MenikaMiloí ZDENEK MILOŠ ZDENĚK e nejseš u Erny? Já za Ty ne? t° nemůžu, ona je do mě celá blázen. MILOŠ ZDENĚK MILOŠ HLAS TEOLOGŮV ZDENĚK MILOŠ MILOŠ RUDOLF Ml LOS ZDENĚK MILOŠ ZDENĚK RUDOLF Ml LOS ZDENĚK RUDOLF ZDENĚK RUDOLF ZDENĚK RUDOLF M1LOS ZDENĚK MILOŠ Člověče, já nevím. Já už vážně nevím. Na mě šly holky odjakživa. Já bych tě zabil... Farář tam má tu hezkou Francouzku. [Hvízdne] Haló. faráři! Jak sc bavil? Iza chvílij Děkuju za optáni, výborní. Ale není tě slyšet. On si jistě pomáhá latinou, loje laky románský jazyk. [Přichází Rudolf] [nedočkavě] Schnals mi lu učebnici, poslali ti ji? Tady. [Podá mu knihuj Výborně. (Zdeňkovi] Člověče, já ji čechizuju' Úplnej revolucionář. Hraje (o s tebou dobře, jak vidět. Blbost, bere to vážně. Chce sc učil česky. Němky jsou hrozní důkladný. [vezme učebnici od Miloše a Itel „Máma má koláče. Má máma koláče?" — Ne. nemá, jinak by mi poslala. Jak se teď domlouváte, když ji poslali dělal jinam? Zavolám jí vždycky. [čte a hned komentuje] „Teta má laké koláče. Má teta také koláče?' — Ne. lety vymřely, ty nemají vůbec nic a nechají mč napospas řepě. — ..Zítra bude neděle." — Neděle vůbec nebudou. Zrušený! Být tebou, tak bych si dal pozor na to telefonování. A na psáni dvojnásob. „Jaký je dnes den?" — Žádný. Dnes je den nula. Domlouvej sc s ní raději jen mezi čtyřma očima. „Volá tě Máňa?" — Hrome, ani ji nenapadne Víš, co udělali tomu klukovi z vedlejšího baráku, co chodil s německou paničkou! Neboj, ona je úžasně rozumná! A já taky zrovna nejsem nešikown Je známo. [Otevře knihu opět na začátku a čte] „Máma má misu " /ÍWvl 1- lv přízemi] Já vám to -přece jen -pošlu písemně! Znamenitě (Rychle] Dalších dotazů, jak vtdět, nem, lk oslatmm najevo] a mv máme jednu čárku v plnění plánu besed s obecenstvem. Jako dík zato předneseme vám všem a oběma diskutérům zvláště píseň, která ma mozna jakýsi vztah k tomu, o čem byla řeč. Jmenuje se Balada o soumraku hrdinů 1 Ledacos vytýká se hrdinům — že příliš kladní jsou či záporní, že pijí whisky a nepijí rum, že se v nich příliš, příliš zvolna dní, že nejsou tací, ale ledajací, že jejich cesta není samý kvas, že jednají jak nezávazní ptáci, že příliš rychle uzrává v nich jas... Je proto nutno vzít si odborníky na potaz. A odborníci praví: To vseje zákonité a může to být pěkné ba i. i když každého to třeba právě nepobaví. máme — jak známo — hrdiny známé i neznámé--- 1 prozkoumejme řádně--- A vtom jim skáčem do řeči. které snují, hop! A pravíme: Ne. proti hrdinům nic nemáme, jenom ať ve dne v noci neřečňují. 2 Smráká se — podle jedněch — nad hrdiny a podle druhých zase ne. Když řádný předmět řádně vrhá stíny. /45/ je — podle jedněch — všechno zprasené. A podle druhých právě pravý opak je tuze žádoucí a kýžený. Jedni se rýpou v duších: Copak? Copak? Druzi spadeno mají na ženy. Je proto nutno vzít si odborníky na potaz. A odborníci praví to. co nevíte: zeje to prostě velmi spletité. a že je tudíž nutno zkoumat--- a že je tudíž nutno zkoumat--- A vtom jim skáčem do řečí. které snuji: hop! A pravíme: Ne. proti hrdinům nic nemáme, jen když se jako nula nenadují! Jsou hrdinové scvrklí v množném čísle a jiní zase jsou jak monolit, jeden tě nutí říct mu: Ó ty sysle!, druhý ti násilnícky bere klid. Jeden své věty ladí do mollová, druhý řve na tebe jak pavián, jeden sc za světový názor schová a názor druhého je — prostě — dán! Kdo sc v tom vyzná? Jenom odborníci. Hle, co spěchají nám říci: Jsou ovšem extrémy a výstřednosti, podivná pokusnielví a tak dál. „o zkrátka věci. jichž se člověk nenadál. Nutno to tedy zkoumat náležitě. A vtom se zatmí nad námi okamžitě: hop! 1 prosíme: Ne, proti hrdinům nic nemáme, jen ať to slovo příliš neskloňují! 10 , stolků a kulečníku. Ti, co hra- V hospodě Minská hospůdka čtvrté kategorie. Groteskní stmelení šenku, orchestrioni j, kulnnik - mé zjevní rozličných národností - neustále ohrožuji zuby a oči hostů. Tlustý, matem osm-desálileti hostinský a jeho ženský odlitek jsou jediní Němci v lokále. Unohonárodnost je výrazne poO i-lena. Sem tam někdo hodí minci do orchestriónu, který spustí á la 1912 nebo 1918 a vsef''1,"^.™. tam zapne hostinský rádio, z něhož se ozve nesrozumitelná hatmatilka {projev). Hostinská lo vzd\ net i i/m'. Hosté přisedají a oilsedají, vše se míchá. Z Cechů jsou lam mimo jiné: Zdeněk, který neustále něco kreslí, Jiří, Pepík i za celou scénu nep^ mluvi ani slovo), teolog, cestář, přiruči, hráč (mistrně si vede u kulečníku); dále Marie a Eliška, '« rá se pro změnu objímá s příručím TEOLOG (Škodolibě) Tak se vzmuž, Zdeňku. a zeptej se Marie, jak lo má s tím svým lajl- nantcm. Ať tu nesedíme jak po funuse! IMIčení] . Jak to, že je v Berlíně, a ne někde na frontě? To bude asi velký zvíře, a za ny poručíček! I Mlčeni) Nech ji být! Viděl ji sním vůbec někdo? (Míčem) No tak! Tím hůř. Koho není vidět, ten je na kvartýře. i rozhlížejíc se kolem sebe, ironicky) Pěkný kvartýr! . U nás na dědině se hned v devětatřicátým jedna holka zahodila s Němcem, tak js JAROUŠEK TEOLOG MARIE CESTÁŘ - cosi jako věc národní cli! ji chylli, ostříhali dohola a natřeli jí hlavu térem. Ta na to nezapomene . do smrt' /47/ MARIE Copak je každý Némec esesák, cestáři? CESTÁŘ Není. Ale to je něcojinýho. To je--- ELIŠKA [se uchichtne) Národní cti! MARIE Vy mužští máte zkrátka dvoje měřítka. Vám jc dovoleno všecko, nám nic. Na- mlouváte si tu slaměné nebo skutečné vdovy německých vojáků ostošest! Tady ta národní čest nevadí? Nebo jc to snad nějaký druh ilegální práce'' Dikuju pěkně: ilegalita v posteli! ZDENĚK [polorozpačilě, poloironickyj Rosteš, rosteš! Kdo by řek, že je to la holčička, co k nám jednou večer přišla na lágr... JAROUŠEK [dobrácky) Tak už toho nechte. Vždyť lo na nikoho z nás nesedí. MARIE Samozřejmě! Ti, na které to sedí, ti jsou u svých paniček! TEOLOG (lýpavěj A co ty. Marie? Zůstalas nám dlužna ixlpovéd. Není šprochu, aby--- MARIE Já? Já sedím tady s várna, nemýlím-li se. (Prudce) A nejsem tvoje ovečka. abych se ti zpovídala, a rozhřešeni si dávej sám! TEOLOG (mumlá) Ta si nějak troufá! Ovečka! Rozhřešeni! JAROUŠEK Tak se nehádejte! Raděj bych si lámal hlavu, jak sc odsud dost.it TEOLOG Co jc to za chlapa, co tam sedí s těma dvěma Francouzkama'' Dělá jim pasáka? Nedá mi po hubě. když si tam přisednu? CESTÁR To je nejakej Belgičan. Čeho by ses bál? Máš poctivý úmysly — marek plnou šrajtofli. TEOLOG Tak já to teda zkusím. (Přisedne k dvěma Francouzkám a k Belgičanovi) JIŘÍ [Pepíkovi, který jen němě pokyvuje] Tak jasný, v neděli prostě neděláme. Ať si feldvébl naloží vagony sám. Nikdo nám o ničem nefek. vyhlášku jsme žádnou nečetli, nic nevíme. Když to budou tvrdil všichni, lak nám nemůžou nic udělal. Já to půjdu vyjednat s Holandanama a s tím Dánem a ty si vem, Zdeňku, na starost Francouze. Jo — a to znamená v neděli ráno ztratit sc z lágru, aby si tam pro nás nepřišli. [Jiří a Zdeněk přisednou k jiným stolům. Domlouvají se s dělníky jiných národnosti. Zatím se střídá rádio s orchestrionem. Vejde dolmeč, následován „mamelukem". Češi jeho příchod ..avizují" u jiných stolů. Dolmeč chce zjirvu přisednout k Francouzkám, Belgičanovi a teologovi, kde je mislo, Belgičan ho gestv a křikem .. Reservě"! vypudí, totéž se s křikem „Beselzl!" opakuje n 5/»/« Holanďanů MX/ ,. iaOek Nadto dva hráči kulečníku svými holemi ..nenápadně' ohrožují dolmeče a ..mameluka' Nakonec jde dolmeč ke stolu Čechu] DOLMEČ mi FRANCOUZKA CESTÁR DOLMEČ JlRI Pustle nás sednout. [Češi se uměle roztáhnou] Není místo, nevidíš? Na klín té přece nevezmem! [Pohledy na ..mameluka", řehol] Narost vám hřebínek. ale jste na velkém omylu, jestli si myslíte, že říše je na ústupu. Kde je druhá fronta? Nikde! A říše chystá nové trumfy. Budete brzo litovat... Jdem! [Dolmeč s ..mamelukem" zmizí] [věcně, s klidem] I vyslechněte nyní píseň o veliké svini. Nikdo ji nezpíval, ale mnohému z nás bzučela v uchu skoro neustále. [Dán, Francouz a Marie zpívají] Píseň o veliké svini I V Kodani jsou hezké holky a pěkný hospody a domů sta. A v těch nejpěknčjších domech bydli led" divný zvířata. Já nevím, ale na len zápach — ouha! — lidi jsou u nás citliví pořád víc. Touhy jsou vždy. ale ted nejvíc touha nadechnout se z plných plic. Na mysli ovšem máme druh velikých sviní. Ty nezrýmujem, neboř se příčí všemu ladu. A taky žádný rytmus nechceme pro ně! Tak ještě rytmus hole na hřbetě, to leda! MARIE Paříž má. jak známo, patent. na pěkné plémě inademoiselles. To dnes není důležité. když můžeme čist ze všech čel. že taky tady se tu a tam vzmáhá ta černá rypáková odrůda. kterou zná Oslo. Amsterodam. Praha. Kéž se nám jen o tom zdá. Na mysli ovšem máme druh velikých sviní. Ty nezrýmujem. neboť se příčí všemu ladu. A taky žádný rytmus nechceme pro ně! Tak ještě rytmus hole na hřbetě, to leda! 3 Po chvále Francouzek. Dánek se nebudeme ted chválit my. Nejlépe, co samo prý se--- A to platí i v čase tmy. I u nás našli zkrátka štětináči v některých tupých mozcích své zákruty Je k vzteku to, ale není to k pláči, splaskne, kdo je nadmutý. Na mysli ovšem máme druh velikých sviní. Ty nezrýmujem. neboť se příčí všemu ladu. A taky žádný rytmus nechceme pro ně! Jlftl zdhněk Jlftl MARIE ZDENĚK RUDOLF TEOLOG Hudl . a Tak ještě rytmus hole na hřbetě, to leda! jnéco pošeptá Zdeňkovi} No tak si dodej odvahy! Však tě nekousne. Tak já půjdu, abys věděl. [Vstane a hodí do orchestriónu minci, ozve se krásná tingltanglhudba. Jde k jedné z Francouzek a ukloní sej Voulez-vous tancovat? [Francouzka kývne a vstane, teolog jde s jinou Francouzkou] [Zdeňkovi] Ty netancuješ? [stroze] Ne. [Jde pro ni Dán ] [Ale hostinský s hostinskou jsou zděšeni, volají: ., Verhoten, strengstens verbo-ten!", Imdba je však přehlušuje, manipulují marně s orchestrionem, koneční hostinský spustí rádio, a to tak nahlas, že halmatilka přehluší orchestrión. Ale hostinská rádio vypne a páry se po krátké strnulosti dají opět do tance. Za chvilku vběhne do místnosti herec] [vytáhne Jiřího do popředí, hudba se ztlumí] Přišel ti telegram! Umřel ti tála! Máš to dobrý, pojedeš domů. tanec opět spustí] 1. upniia-mapa: listopad 1943 Přestávka (Sil u Lágr ráno (Karbanická scéna) Nedělní ráno na lágru. Všichni dosud spi, jen na konci dlouhé řady stolů, přiražených k sobi. hraje skupinka karty. Všichni jsou bledí, šedi, zelení. Ozývají se jen karetní termim Dominuje hráč. „mu asistuje teolog. Světlo stěží bliká oblakem kouře. Hráč má na stole vedle sebe kufřík pln\ papím >. h peněz. Teolog před sebou menši hromádku bankovek. Vejde cestář a zastaví se u karbaníků TEOLOG CESTÁŘ TEOLOG CESTÁŘ TEOLOG CESTÁŘ TEOLOG PŘÍRUČf JIŘf TEOLOG JIŘÍ TEOLOG PŘÍRUCÍ ŘEZNÍK HRÁČ /aniž vzhlédne] Od holky? Jo. [jako by mu lo teprv došlo]] ty, otče rodiny, i ty? A v nedeli ráno? Proí jm lam nezůstal? Musím jít dělat. Pf. Z práce do práce. A ty snad děláš, abys byl co nejdřív hotový? To se ví, že jsme ly vagony mohli naložit včera, ale... A každou neděli se nám lo nepovede jako minule. Dnes by nás honili. [Zmizí mezi dvojitými postelemi v tmě pozadí] [Hra pokračuje. Za chvíli vejde Jiří s kufrem a usedne němě vedle teologa Hra chvíli pokračuje] [najednou vzhlédne] Člověče, co ty lady hledáš? Těbůh! Přijel jsem ranním vlakem. Proč jsi nezůstal doma. blázne? Zkoušel jsem všecko možné. Nešlo to zařídil. [zatímco rozhovor je prokládán karetními výrazy, nehol hra pokračuje] Do morový jámy lezeš. Tamhle je záškrt, tamhle spála. A jeden tyfus jc lu laky Jde to od postele k posteli. [Hráč vstává a shrabuje do svého kufříku hromadu bankovek] [hráčovi a teologovi] Vy dva jste určitě sehraný a berete nás na hůl! Smrndi' Ať si s těma prachama vycpou slamník, koupi si za to stejně starou belu — marky na konci války. Kdoví, jestli na konci! liV (tEZNlK TEOLOG nu TEOLOG JIŘI TEOLOG iioiix, DlVKA ZE SNÚ JIŘI DlVKA ZE SNÚ mu DlVKA ZE SNÚ TEOLOG DlVKA ZE SNŮ ŘEZNlK 1'ftlRUCI DlVKA ZE SNŮ IIŘI PRlRUCI Sviní. Hrajcm dál. Rozdávej. [Hra pokračuje. Jiří sedí jako v dřímotách] jsi zas na něho vzpomene] Nespi. A co funus? Farář mluvil hezky? Ise probíral 2ádnej farář nebyl. jse zatváří pohoršenej A co ta tvoje holka doma? Nedala ti zatím kvinde? ---Nedala. Věrohodně to nezní. IChvíli hraje, najednou vykřikne] Dáma! / V této chvíli se ozve klapot střevíčků a vzadu na dlouhé řadě stolů mizících do ztracena se objeví Divka ze snů] Potvora, co? (Dívka ze snů jde přes karty i peníze až na konec řady stolů, skopne přitom teológmi peníze do klina a sedne si na kraj stolů, zády k hráčům, kteří pokračují ve hře. a trošku nad Jiřím] lk Jiřímu! Jdu trošku pozdě, že? Dost k tomu, aby pán mohl být bolestínský. Pán je rád. že je rád. Konkurovat vyreklaniovaným mazánkům, co jsou pěkné schovaní v protektoráte, ovšem nemůže. Ty bys nezůstal, kdybys mohl? — Mlčí, vida. [Ohlédne se na teologa] Toho znám, ten se dost změnil. Kolárek fuč? A tamten [ukáže na hráče, který cpe do kufíiku další výhru], to je milionář, ano? [K Jiřímu] Pán nemluví, pán chce být litován. Nehřej komedii! Tragédii neumím... to by snad mohla nějaká cizinka v exotickém městě Berlíně, ne? [Pomlka] Netýral, netýrat! Pravil Pán Ježíš v Káni Galilejské? Trumf! Klukem? Zbláznil ses? Podívej se, nemá přece smysl, abych ti z nějakého soucítění psala zamilované dopisy až do konce války a hrála úlohu hodné dívenky, která má neméně hodného hocha totálně nasazeného, když... Nechci žádná když1 Král! HRÁC DÍVKA ZE SNÚ JIŘÍ DÍVKA ZE SNŮ JIŘÍ DÍVKA ZE SNÚ JIŘÍ DlVKA ZE SNŮ HRÁČ Žádný esa. žádný esa nemáte! [Shrnuje výhru] Proč nás pán nenavštívil? Nehodlal se setkat s nápadníky! Normálně kamarádsky se stýkat nelze? [vybuchne] Ne. [se skloník hráčovi] Zapomněl jste ted hlásil trumf. [Hráč si ji nevšímá] Alespoň ne ted hned. Tak to necháme přebolct a pošleme pánovi sladký moučník, vlastnoručně upečený, a dostaneme čtyřverší... Osmiverší! Tak přece jen kavalír! Ale trvalo to! [teologovi] Půjč mi prachy! [vstává, rychle] Čímž pán naznačuje, že končí snová lyrika... ...a slečně je to vhod... ...a že začíná všední den... [vztekle] Neděle, ksakru! [Dívka ze snů horempádem utíká po stolech do ztracena] [znovu teologovi] Půjč mi prachy! Vydal jsem se! [se kroutí] Já toho tolik nevyhrál, to tady on [ukáže na hráče], ten spis. [k obecnému údivu lunátne do kufříku a dá Jiřímu hrst bankovek] Tu máš. Tolik snad ani ne. Měls doma funus na kvadrát. Kouká tí to z očí. Ber. když dávám. To často nedělám. Raději beru sám. [Hrají dál] [zatímco Jiří vstává] Jo — a co hráli tatínkovi na pohřbu? Largo z Novosvetské? [Jiří kývne] No jo. to bych si dal taky zahrát. [Pobrukuje si. Po delši mimice] A co máme nechat zahrál tobě, až to tady na tebe spadne nebo až lí v tomhle brlohu sežerou bacily? [otevře kufr a vyndá gramofonovou desku] Tohle. [Příruči dá desku na gramofon. Reprodukce gramofonové desky (točna s gramofonem se otáčí): W. C. Humly - E. F. Burian: Beale Street Blues. Zpívá E. F. Burian. To by se mělo oznámil na spuštěné tabuli, aby bylo divákům jasné, že jde o „hudební konzervu" odlišnou od ostatní hudby[ JIŘÍ DÍVKA ZE SNŮ JIŘÍ DÍVKA ZE SNŮ TEOLOG DlVKA ZE SNŮ TEOLOG JIŘÍ TEOLOG HRÁČ JIŘÍ HRÁČ TEOLOG JIŘÍ IUI 12 Vmoiilice Mřa místnosti, která je prehrmená tenkými stěnami, takže vznikly čtyři kóje. V každé postel. Nalevo dítě. napravo dítě. uprostřed nalevo německá dívka (iansoniérka), napravo Jiří ŠANSONIÉRKA [volá] Hören Sie? Hören Sie mich? DlTE VPRAVO Ja. ŠANSONIÉRKA Du nicht. Er! Tamten. Už se moh vyspat. Tři dny a tři noci. Aby se vůbec probudil! Cizinec. Kdo ví, jestli mu to bude co platný, že je tady — s náma. Slyšíte mě?... Neslyší. [Naslouchá] Ale ještě dejchá. [Vstane a zpívá] 155/ Blues o cizím muži DÍTÉ VLEVO Je tu cizí muž, ŠANSONIÉRKA rychle pudr, rychle růž, JIŘÍ dřív než zmizí ŠANSONIÉRKA cizí JIŘÍ muž. ŠANSONIÉRKA Exotický pach JIŘf na hrdlo mi vábně sáh. ŠANSONIÉRKA hlas mi jistě zlomí JIŘf strach. ŠANSONIÉRKA JIŘf Ale ne, to ne, lo by bylo nevhodné. ŠANSONIÉRKA Bez maličkých hrůz není žádné blues. Zkrátka a dobře mi to nedá a platí to vždycky. Jsi-li cizí muž. klid mi, prosím, nenaruš. leda bys byl exotický cizí muž. A to je snad skoro každej, né? (Aspoň na začátku.) iSansoniérka si opět lehne a zaklepe nehty na přepážkuI Slyšíte mě? Slyšíte mě? Ja. Ale ty ne, mrně! Tamhleten. [Zabušína stěnu] [v polosnáchj Co je? Den je, den! /Pro sebe] Tak už vykukuje z těch černcjch chuchvalců. Kde jsem? Na světě, zaplaťpánbůh. [Pro sebe] Probírá se. Tak ty pijavice zabraly. Bit. lo musí vypadal, když někomu dají na krk ty oslizlý nafouklý slimáky. Kdo je tam? To je luk. Děvče. Holka, jestli chceš. Když už lady musím ležet, lak se chci s někým aspoň bavit. S mužským, a ne s těma děckama. To jsem v těch konírnách? V jakejch konírnách? [Pro sebe] Chudáček, ješlě blouzni. V konírnách na dostihové dráze. V nemocnici pro cizí dělníky. Krankenhaus Rit Fremdarbeiter. Tam, co se zdechá. Aha, to jsem nevěděla. Ale tam nejseš. Jseš v normálním špitále pro německý soukmenovce nebo spíš soukmenovkyně. Samý ženský a samý děličky A v přízemí jeden stařeček. A protože Pánbůh nebo Prozřetelnost nebo jak sc to jmenuje ti drží palce, dostal ses sem taky ty a vedle na poschodí je jeden Holanďan a jeden Srb nebo cosi lakovýho a nad náma prej včera přivezli taky jednoho Čecha. Tak ste tu čtyři nečistý rasy. Mezi samejma německejma žen-skejma a dětičkama a doktorama a sestřičkama. A tím stařečkem z přízemi. Jlftl DlTE VPRAVO Sansoniérka JIRl sansoniérka Jlftl $ANSON)ÉRKA JIRl (namáhavé] Jak to, že právě já? Nečistý rasy maj černý vlasy! Kuš ty tam! To ti nepovím. Asi bylo tam u vás plno a tady se s várna vycpaly díry Náhoda. Stístko. Můžete si gratulovat, vy čtyři cizinci. Jídlo nám nosízvo-jcnskýho lazaretu za rohem. Bezvadný. Vykrmí vás jak husy. Jo, ty ještě nemůžeš polykat. Však se dočkáš. Sestřičky dobrý, zvlášť ta blond, ta, co ti dávala na krk pijavice. To ty nevíš, ale tý si hled. Vrchní sestra stojí za ho-vor. osm jak břitva, pad jí muž. má na prstě jeho prsten. Měla si z něho raděj nechal udělat nový zuby! Husy a zuby. A konírny a dostihy. Husy mají dostihy a zuby. Pijavice maji prsteny. Holandani a Ceši mají koně a zuby a Srbi... Co to blábolíš?... Už je zas v těch černejch chuchvalcích... IJiná rovina. Jiří vstane z lůžka a předstoupí, zahalen v přikrývku, na vynm* místo] Černé chuchvalce, hnědé chuchvalce, chobotnice nad městem, které se mění v trosky. Jedním chapadlem chytne jedno slovo a druhým chapadlem druhé. A ta slova k sobě nepatří, a přece žiji v novém skupenství podle zákonitostí chobotnic. A lidé, co také nepatří k sobě, také jsou smícháváni jako karty a podle zákonů náhody vrženi do společných kóji. Tak slova rychleji zrají. A lidé'' Cemé chuchvalce, hnědé chuchvalce, chobotnice nad městem, které se mění v trosky. Udezpět. Uléhá. Původní rovina] lituče na přepážku] Je večer v\ Co je? I5V SANSONIÉRKA HOLANĎAN JIŘÍ HOLANĎAN JIŘÍ HOLANĎAN JIŘÍ SANSONIÉRKA JIŘÍ HOLANĎAN SANSONIÉRKA JIŘÍ SANSONIÉRKA JIŘI SANSONIÉRKA JIŘI SANSONIÉRKA vy tam! Už jste z toho venku? Večer je. Dobrý večer. Dali vedle vás toho Holanďana V rámci sbližováni národů. (lámavé] Kamerad, gut? Gut. Už je mi dobře. Išeptem, aby dívka neslyšela] Alcs šajse? Jo, stojí to s nima za teniononc. /šeptá dál] Bald — kríg — kaput? Kríg fuč? Jo. doufejme, že brzo. Šeptejte si tam, co chcete, ale vězte, že čtvrtá hlava bdi. Ditě — naděje národa' Aha. — Du, Hollánder, gute Nacht! Gute Nacht, Kamerad! S tím toho moc nenamluvíš! Holandani jsou náramně skoupí na slovo, to už jsem poznala... Tak už je ti lip, to jsem ráda. U mě to asi zaškn nebude jak u tebe. pozej- tří se to ukáže. A pak zas naladím hlas jako Zarah Leandcr. zatvárim se nevinni i rozkochaně, nadějně i zklamaně, prohnaně i nepřístupně — všecko najednou' — a naši chrabří vojíni budou celí naměkko. Nerozumím. Nemáte horečku teďka vy? Náhodou ne. Copak jsem ti neřekla, co mám za živobytí? Ne. Jsem hojivá rosa. Nerozumíš? Sen o štěstí — na smradlavejch kavalcích' Luzná víla z anno dazumal a garantovaná ukázka toho, co bude po konečným vítězství: prdelkatí andělíčci nad manželskými postelemi, břizky a obláček, jednou tejdně zakázaný ovoce v nějakým pajzlu nebo lak. v neděli odpoledne řádně řízný pivo, protože říznosl musí bejt... zkrátka selanka. A všecko v jednom, všecko v jediný konzervě. Ale nemysli si, že takovejma konzervárna nějak plejtváme. Oho! Já jsem taky na příděl! Jednou za čtrnáct dni — při ncjlcp-šim — a samozřejmě jen pro vzorný vojáky. Ulejváci a podezřelá chamraď musí snít jen tak z vody, bez přímý inspirace. Já nevím, co myslíte. Jezdím prostě po kasárnách a vojenskejch táborech a zpívám. Jsem povolená norma erotiky, výstřih o kapánek hlubší, než si smí německá žena dovolit, trochu nebo spíš hodně víc nalíčená, trochu dvojsmyslná — všecko trošičku pfc-čuhuje předpisy... IPomlkal Co mlčíš? Snad jsem ti nenabourala iluze? A to---jenom zpíváte' /59/ Jlftl SANSONIÉRKA Podívejte se. pane. mravokárce mi dělat nebudete. Na to mi stačí rodná matička. Ale jestli to chceš vědět, tak někdy vážně jen zpívám. Ale jindá jdou chrabří vojíni spat a mnohem chrabřejší oficíři si s oblíbenou šansoniérkou posedí a popijí, jede se do privátu, děvčata se cestou přiberou. Znáš hru na fanty? Jlftf Znám. To se u nás taky hraje. SANSONIÉRKA Ale určité ne na vyšší, ba na nejvyšší úrovni. My to s pány důstojníky hrajem tak. že fanty směji bejt jen součásti oděvu... Žasneš, co? Na konci hry už pak většinou není co dát. Ale to už vobyčejnč slojí na stole baterie vypitejch lahví, takže konec tý hry jsem nikdy příliš přesně nezachytila. Nebojsou taky jiný podobný hry... DlTÉ NALEVO (křičí ze sna] Mami, už jede! Chytni ho! Ne, ne. SANSONIÉRKA Ichlácholivě] No lak. spinkej, maminka přijde, no tak. no... IDitěse za vzfyio-tit utiší. Pomlka] J,R' Vždycky jsem si myslil, že takové jak vy mi musí být nesympatické. Už proto. fe---já nevím, jak vám to vysvětlit, jsme zkrátka jiný národ, vaše voj- . sko nas obsadilo, my jsme tu vlastně na nucené práci, rozumíte —-- SANSONIÉRKA Se mnou můžeš mluvit votevřeně. A děkuju za poklonu, nepřeslechla jsem.. To se ví, že nás-nemůžete mít rádi. Ale co mám dělat? Mám na sebe navlíknout šedivej mundúr a jít s jinejma holkama na venkov kydat hnůj? Možná že by » bylo lepší, ale když už jsem jednou začala — s tím zpíváním... Teďka si fi)t« bude mi tu brečel jak stará — toto---ale copak já jsem stará? A toto snad taky ne---[Pomlka] [Ozve se siréna. Vzápětí vběhne do místnosti s\'ětlovlasá mladá ošetřovatelka, prehodí dítěti, dívce a Holanďanovi přes ramena přikrývku a vede je jednotit- OŠETftOVATEI KA r ** Po'°m " obrá,í k Jiří"'"l , . « bLKA Cos vám,? seženu někoho a přijdeme pro vás s nosítky. Snad to zatím ne- jiri OSETROVATPI v 4 ^Kboitt-Zůstanu tady nahoře sám. To nevadí. ""AiELKA Je to zakázáno JIŘÍ 1 pro cizince? OŠETŘOVATELKA [přistoupí blíži Dělám rozdíly? /Ozvou se vzdálené delonace. Ošetřovatelka si sedne na lůžko. Bližší detonace. Tma] [Na vysunutém místě v popředí nyní stoji, už elegantně oblečena, šansoniérka a zpívá svůj] Cynický song 1 Ze prý se sluší nezvedat svou sukni příliš a taky, když se někdy zmýlíš. sypal si popel na hlavičku. Tohleto nepřiléhá k mému tričku — a tak lo teda neudělám! Ze prý se sluši jménem morálnosti žrát místo kaviáru kosti. dávat si zámek na hubičku. To je jen kuvíkání černých sýčků — a tak to teda neudělám! A kdo mé kárat hodlá, že jsem cynická, rač obrátit se na dobu! Až doba bude jednou méně nelidská a nebude na mne převracel jistou nádobu. pak se mi Iřeba uráčí beji jinači. Anebo třeba taky ne. 2 Že prý se sluši obcoval jen s jedním mužem a taky k tomu nevinout se úže. než káže zákon pánů velebníčků. Ty řeči podobají se pingpongovému míčku — a tak to teda neudělám! Že prý se sluši. aby kdo příliš chlastá SANS0N1ÉRKA IIRl SANSON1ÉRKA J1R1 SANSONIÉRKA SANSONIĚRKA a miluje a tak dál a tak dál a bašta, si sežral vždycky sám svou vlastní polívčičku. Tohleto teda přiléhá k mému tričku — a tak to teda udělám! A kdo mě kárat hodlá, že jsem cynická. rač obrátit se nádobu! Až doba bude jednou méně nelidská a nebude na mne převracet jistou nádobu. pak se mi třeba uráčí bejt jinačí. Anebo třeba taky ne! [Za plného osvětlení na scéně se dívka vrací do své kóje, a zatímco si rovna do kufříku své věci, rozmlouvá naposledy s Jiřím] Tak vidíš, opravdu to záškrt nebyl, byla to jen angína. Půjdu zas rozdávat vojáčkům cukerín svýho hlasu. Dávno jsem si tak nepopovídala. Adresu máš, číslo telefonu taky, jestli ovšem nebudou zas linky na cimprcampr. Ozvi se. az odsud vyjdeš. To myslíš vážně? Koukej, zvát se nechám, ale sama zvu jen málokdy, na mou duši, jestli nějakou mám. Děkuji za laskavost vůči nemocnému konverzačnímu partnerovi nižsi rasy z nemocnice, která by jinak bývala nudná! Je to tak? Ale pravdu. Kašlu na tyhle kecy. Chrabrejch hrdinů mám po krk. Aspoň se kouknu, jak vy- padáš. Osmačtyřicet hodin jsem si s tebou povídala, tak abych vlastně vide a. jestli máš nos na svým místě. Když si s tebou dávám sama vod sebe ISundává si boty a leze na postel, staví se na špičky, aby viděla přes prepazfti. pak pomalu sleze, obuje se a bere si své věci] . Iklepne do jedné prepážky-] Nazdar, maličkej! (Zvolá ke stropu] Ahoj. Ho dane! (Klepne do druhé přepážky ] Na shledanou. Jiří! (Pak na odchodu zpn'"l Písničku jen tak pro ucho Když jdeš v mraku chloroformu ze špitálu domů, v obavách, zda doma vůbec ještě domov máš, /6W ber to bez klení a láteření, u sta hromů, nejlíp uděláš, když si zazpíváš na kuráž: Pánové, žádný strachy, že vám vlasy hrůzou vstanou! Nehodlám vás obtěžovat v snách. Říkám jenom: na shledanou — třeba v ruinách! 13 Krajina nedaleko Berlína V krajině Marky braniborské leží jak na bojišti porůznu im zemi mužská těla: Zdeněk, Pepík. Rudolf, ručí, holič, cestář. Je začátek léta 1944 Po dlouhém tichu (pomalu] Krajina tu stoji taky za hovno. (Mršti blokem na kreslení a tužkou kus od sebe. Pomlka] Zádnej kopeček, samej písek. Ale borovice jsou hezký. Ještě začni básnit, zrzavěj! Jako Jiří. (Pomlka] Copak píše? 2e má srdce jako kus bláta a jakousi obrnu. Ze je sice doma. ale jako by byl s náma. Ze se toho nemůže zbavit. Ten už se sem nevrátí, dostal se z toho! — Himlfix! Kdyby věděl, jak mu závidím1 [Po straně, už v „civilu", se objeví komentující Jiří] Kousal by jehličí, jak se mu chce domů. Když ostatním bylo do breku, držel je nad vodou a pouštěl lodičky žertů Ted je jak hrudka sypké hlíny. Jaroušek, teolog, příruči, ZDENĚK PEPlK RUDOLF ZDENĚK CESTÁŘ PEPlK ZDENĚK JIŘÍ JAROUŠEK ZDENĚK PRlRUCl ZDENĚK PŘlRUCf ZDENĚK RUDOLF PEPlK JAROUŠEK ZDENĚK RUDOLF ZDENĚK RUDOLF PEPlK PRlRUCl ZDENĚK PEPlK ZDENĚK PRlRUCl ZDENĚK PEPlK PRlRUCl PEPlK písčité hlíny kolem Berlina, v obrovité ruce stýskáni. Když svítí slunce, je to ncjhorší. IdobráckvJ Máš kreslit, malovat v každé volné chvíli. Jak můžu kreslit, malovat, když všecka ta zvěrstva kolem nás jsou stokrát horši než nejšílenější fantasmagorie. jaký kdy byly namalovány! Nemůžu zkrátka' Jsem v totálním srabu! Cet jsem někde, sakra kde... V rodokapsu? , . To je jedno. Cet jsem, že umělec, když se moc trápí, tak že to prospívá jeho kumštu, nebo tak nějak. Tak si ten kumšt strč za klobouk. Kdybys řek slušně, bez jedovatostí dolmečovi, tak by ti dovolenou vyběhal, Zdeňku. Máš nárok. Začíná si hledat alibi. Já mu o to řeknu, nic jsem mu nikdy neudělal, tak co. Nic! Nikomu nepolezu do zadku. A takovýmu právě ne. Nebo nás za ním půjde víc. Zrzavou protekci nepotrebujú. Vzpomínej na svou krásku doma a mě nech na pokoji. (beze slova vstane a odejde. Pomlka] Tos teda říkat neměl! Páni! A tohleto má být enšpígl našeho lágru! Pf. 2enská s migrénou! Proč jsem to neměl říkat? Copak nevis, že měl Židovku1 Noa? Totální zatmění mozku. Dříve samý šprým, dneska ani rým. To je ale pitomá říkanka. Myslíš, že v létě čtyřiačtyřicet je židovské děvče ještě v protektoráte a píše * s klukem v rajchu? Usnuly mu kolečka. Možná že už je z ní tohle [zvedne hrst písku] nebo obláček... 1631 JIŘÍ ZDENEK PŘÍRUČÍ CESTÁŘ ZDENEK JAROUŠEK CESTÁŘ ZDENĚK PEPÍK JAROUŠEK HOLIČ JAROUŠEK HOLIČ PEPÍK HOLIČ PŘÍRUČÍ HOLIČ ZDENĚK PŘÍRUČÍ /komentuje na straně] Odjakživa připomínala oblaka tváře a nejeden chlapec v nich nalezl i tělo nedosažitelné milenky. Ale nyní připomíná tváře a těla už pouhý proužek dýmu nad obzorem. Nezměrné jsou nebeské hřbitovy. [Pomlka] Teda kdy se ti smradi vylodí! Cekáme na to ncvímjak dlouho. Ty bys rád s Marií, já vím, a ona ne a ne... Zahejbá? S lajtnantem? [po něm němě hodí větví] [chtácholivěj Ale vždyť ona hojen tak hecuje! [Pomlka] Páni. že nás ale ubejvá! Já jsem zvedavej, kolik se nás z týhlc party dočká tady konce. Předsmrtný úvahy. Vylodit by se sakra už mohli. A kdo ví. jaké ty konce budou doma... Jste samý sýčkové. Namydlit, rozkvedlat, oholit! Koho? Vás. Ale Jirka měl štěstí. Ta nemocnice už nestojí. A do krylu ho nenosili. Sakra, kde jsou ty holky? [horlivě] To víte, že přišel novej ženskej přísun? Ročník dvacel čtyři. Hezký? [jizlivě] Český. [Dlouhá pomlka] [Konečně se objeví Marie a Eliška. Vyjeknou, hfyi uvidí nehybně leiici lila) Co jste si myslely? MARIE PŘlRUCI MARIE MARIE HOLIC PEPlK MARIE PEPlK ELIŠKA PRlRUCf HOLIČ ZDENĚK MARIE 2e si hrajete na Sejkspira. Co je to? Hora nedaleko Berlína. Tři a půl metru nad mořem. /Marie všecky obchází, když přijde k teologovi, zarazí sej Co je s tímhle? Ivstane a skloní se k teologovi! Teda — ten je namol! Čuchněte si. kluci! Mně to bylo hned divný, proč si tak odsedá. Kde to bere? Jo náš páter je významný šmelinář. A to tady tak ležíte jak dřeva? Bavíme se, slečno. A hlavně brečíme. V tom vyniká známý šprýmař našeho lágru. [předstoupla zpívá! Žalm o velikém srabu 1 Kdo jednou navykl si dělat lidem šaška a pak z toho vylítne jak auto ze zatáčky, tomu snad zbývá opravdu už jen ta flaška nebo jak blb si může na nebi počítat ptáčky. 0 běda, jedenkrát musí maska dolů! Až u prázdného stolu se pozná, že měl jedlík hlad. Co z toho vyplývá? Naučení řádné: Tam, kde nic horkého není, nic nevychladne. ÍZpfvá druhou sloku! 2 Kdo ovšem zvykl si. že vše je velká fraška, musí počítat s tím. že bude někdy sedět plačky, 165/ PŘÍRUČÍ TEOLOG PEPlK TEOLOG PRlRUČf TEOLOG ZDENEK [Odběhne když zcela prázdná bude jeho patrontaška na vtipná šidla a legTační připínáčky. Ó běda. jedenkrát musí maska dolů! Až u prázdného stolu se pozná, že měl jedlík hlad. Co z toho vyplývá? Naučení řádné: Tam, kde nic horkého není, nic nevychladne. IPomlka. Pak se ozve hukot bombardéru. Letí n sokol Těch je aspoň dvě stě. Počítejte! [se probere, vstane a v podroušení spustí těžkým jazykem jako v dobách svých teologických studií/1 pravil Ježíš: „A hvězdy nebeské budou padali a moci. které jsou na nebi, pohnou se." Ale ty už budeš totálně zalkoholizovaný. zkarbanizovaný a zbordelizovaný „I žádal nasytili břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu." Na lo ty si stěžovat nemůžeš! „A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi. I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup; neboť velmi veliká byla la jejich rána." [Opět se zhroutil Krucihimlhcrgotfix. já se lady zblázním! Marie vstane, jako by se za ním chtěla rozběhnout, pak však jen mléky za ním hledí. Trnul I6V Alfntál (možno improvizovat) Dvanáctičlenná skupina se moři s obrovskou bednou Rudolf, Pepík, teolog, příruči, hráč, cestář, holič a Jaroušek; dále jeden Rus, jeden Dán a dva Francouzi. Rytmus: „Hej— rup!" — „Hej — rup!" V pozadí pravidelně přecházejí obrovité holínky. Přiběhne uřícený Zdeněk ZDENEK [sotva dechu popadaje j Kluci, tak Áda prý---[Naznačí, že Hitler byl od- bouchnut nebo pověšen. Všichni strnou. Holínky přestanou přecházet] PODSADITÝ MUZ /v publiku, uprostřed řady, vykřikne] Ale ne, takhle to nemůžete hrál, to se musi udělat docela jinak, bez toho výkřiku, diskrétně, v polotónech. Musíte mluvit málo, a když, tak pokud možná o něčem jiném, než co chcete hrát. Psychologicky na to musíte jít! Aha, ä la Čechov! Novodobě ovšem, novodobě. Polyekran není? Ne? To je škoda! Já jsem náhodou taky byl v Německu, když tam v červenci čtyřicet čtyři přišla zpráva 0 atentátu na Hitlera! Jsem sice jen ochotník, ale měl bych představu, jak to udělat! [rozpačitě] Tak pojďte k nám sem nahoru a dáme to dohromady podle vašich rad. Snad to půjde i bez polyekranu. Iniciativě se meze nekladou. Žádný učený 1 nebe nespadl. Komu není — zkrátka výměna zkušeností. Jen se neostýchejte, ředitelství vám ochotně vyplatí honorář. Chacha. [Podsaditý muž se prodere řadou, vystoupí na jeviště a s výmluvnými gesty rol-mlouvá s herci. Jazz zatím hraje směs na zparodované motivy nacistických ftim Tak dobrá, zkusíme to, ale musíte nám napovídat! PODSADITÝ mii-í l,SCéna l0ÍÍníiZnovu: čichni vlečou obrovskou bednu. Konečně ji položí) MUZ [napovídá] Za scénou je slyšet pochoď Všichni naslouchají! TEOLOG v"C£'Psych0h^ky bouchají] PODSADITÝ MUZ [napovídá] Pauza! [Vběhne Zdeněk hned se však zarazia s ukázněnou mnohovýznamností se roM PEPlK PODSADITÝ PÁN ZDENEK PEPlK ZDENEK RUDOLF PODSADITÝ MUZ RUDOLF ZDENEK PODSADITÝ MUZ RUDOLF ZDENĚK TEOLOG JAROUŠEK PEPlK ZDENĚK PŘÍRUČÍ CESTÁŘ TEOLOG PODSADITÝ MUZ PEPlK PODSADITÝ MUZ SUCHÝ MUZ ZDENĚK ZDENĚK VŠICHNI RUDOLF Copak? [napovídá] Pauza! Co je? Nic... [napovídá] Dlouhá pauza! /Pak Zdeněk něco šeptá Rudolfovi do uchu] [s hrůzou] To není pravda! Na mou duši. Tak to končí. Stejně je to jedno. Co se stalo? Co? Mluvte rychle! Co je! [pomalu] Právě byl... /Diskrétní gesto] Já věděl, já věděl... Mám toho už akorát... Tarara. chasníku. sedím na patníku! Jestli není všecko jedno! [napovídá] Středně dlouhá pauza! 0, jak ta hudba hraje. Odcházejí, jdou pryč. a jeden odešel navždy, docela navždy. Nechali nás tu samy, bez pomoci, opuštěné... [napovídá] To už ne! [v publiku] Dovolte, prosím, ať to bylo, jak to bylo. polotóny, ncpolotóny, já jsem totálně nasazený nebyl, ale myslím, že je nutno věc správně postavit. Je třeba ukázat hrdinství našich chlapců, jejich vůli k svržení nacistické moci — a také jazyk této scény by měl být mnohem vznosnější... Prosím, jak vidíte, rádi vyhovíme. Račic jít rovnou k nám nahoru, jen sc nebojte, vysvětlíte nám to blíže a my to hned uvedeme ve skutek I Suchý muž jde na jeviště a s uvážlivými gesty rovnlouvá s herci, chodi od jednoho k druhému a aranžuje skupiny. Jazz hraje vznosné melodie na motivy z Richarda Wagnera. Pak začíná scéna nanovo] Dělníci, přátelé! Už Adolf Hitler mrtev jest---[naznačí rozmáchle zánik] Hurá! [vyleze na bednu] (68/ DOLMEČ RUDOLF RUDOLF ZDENEK ZDENEK JIRl A nyní nastává ta chvíle, otřesná, mohutná, jakož i mocná, kdy svrhnem jho, jež rdousí naši šíji. Je zakrouceno hrdlo. Konec — ha! Nepřítel udolán. A převelebně se duha klene, ptáci sladce pějí, jas rozlévá se nad vší zemi. Ale snad měli bychom vyčkat jistých pokynů... Pryč s hnusným patolízalem a zrádcem! [Dolmečje sražen k zemi. Vtom zezadu přibíhá felák s puškou. Než se nadá. jt odzbrojen, hráč ho zastřelí, dolmeče také, a zatímco se sbíhají nadšení děhia rozličných národností a tvoří živý obraz, jakousi pyramidu vítězství, pokračuji lierec v řečněni) Hle. na prach zdupán leží tady tyran, nezbude z něho nic. ó, zhola nic, zem bude zcela, navždy očištěna od hrůz a bezuzdného vandalství a my se pozvedáme výš a výš a výš... jho přeruší] Tak výš už to snad nejde, vždyť se zas taky nějak musíme dos» dolů! Jak už to vypadá, tak půjde asi těžko navěsit na to, co na tomto tra* chceme říci, roucho nějakého přitažlivého děje. Dovolíte nám tedy. abychom prostě řekli, co jsme tehdy cítili... Tak ještě jednou od začátku obrazu. [Dvanáctičlenná skupina se moří s nakládáním obrovské bedny. Rytmus-..