; SI A\ NOST1 l'lRK EV N 1 H O u V KOSTELE 1 NA ULICI Stíedcvěk wvaáwal tvrdost twotnfcfa podmínek barvitosti a ok junii sexvmKVvalo vystudováni sociálni vyšších skupin 0bu , i vnejša doprovod všech mimořádných udalosti. Podívaná a pos|\ kterou iKJrúznějsi druhy ceremoniálu poskytovaly. vytrhovala v d ^ tečně časrvch intervalech z běiné dřiny a starosti, a tím dávala žňxxu vtdelnv rvrmus. připoutavula i nezúčastněné, a dokonce je vtahovala^* s\eho deru, coi bvlo podmínkou především všech ceremonii církevních Pojem roku jako časové jednotky v sobě zahrnuje pravidelné o kovám, ročních období stejně jako svátků. Slavnosti, které se k církev nÉBU roku vázaly, v jistém smv-slu neměly mimořádný charakter, jelikož se v pevném pořadí každoročně opakovaly; z určitého pohledu tedv N-iv každodennosti, jež prohnala každodennost vnějšího světa cvklic-v — .-:..-.-:".:r.ar.:rr*. v.u /c s\ě:a nadpozemského. Dalo se to víceméně ustálenou, ale ve středověku ještě nikoli obecně závaznou liturgií, jejíž vnější formy tvoři ceremoniálni základ každodennosti i slavnostnosti církevního roku. Z rytmu roku se některé dny pravidelné a některé bez pe\-něho zařazeni vymykaly významem připomínaných nebo slavených událostí a tím i okázalosti, která je doprovázela. V dalším by mělo jít 0 vnější projevy a obřadnost. které doprovázely tyto dny v míre nad jiné velké, stranou by mél zůstat vlasmi liturgický základ sledovaných slavností. Určujícím kritériem bude jakýsi pohled diváka, který obřady přerůstající liturgickou každodennost začne vnímat jako mimořádné, a tedy jako slavnosti. Pracovné jsem si je vymezila jako dny a událosn církevního roku. kdy vnější projevy bohoslužeb opouštějí prostor chóru, eventuálně presbytáře, a přenášejí se do chrámové lodi a případné do okolí kostela, kde už se neváží jen na celebranta, ale aktivně se jich účastní širší okruh lidi Přesto je nutno si hned v úvodu uvědomit, ze 1 všechny tyto ceremonie „slavností" zůstávají součástí liturgie. ^ Aby bylo možno slavnosti ve výše naznačeném smyslu patrične z notít- bude vhodné se nejprve zastavit u vnějšího rámce každodennost drkevního roku, z níž slavnosti plynule vyrůstají, a představit si JCJFJ jeviště: prostor gotického chrámu ozářený světlem voskovic, go PŘIiSAI IV DO lilŽNIIIO ŽIVOTA 285 plastiky, deskové obrazy, vyšívaná liturgická roucha, relikviářc a pozlacené bohoslužebné náčiní,1) vše na místě původního určení a v živém provozu, doplněném hudbou, zpěvem sólovým i sborovým. Byla to pastva pro oči i uši. Ale protože veškerá statická krása buď předpokládá meditaci, nebo časem zevšední a znudí, začalo se všechno liturgické dění ještě ve starověku hýbat. Celebrant kolem oltáře přecházel, jeho pohyby byly výrazné až teatrální, hlas přecházel z recitace do zpěvu a naopak a kolem něho se soustřeďovala řada přisluhujících v odstupňovaných funkcích od ministrantíka po jáhna. Vedle víceméně ustálené mešní liturgie, jež ve slavnostním provedení poskytovala podívanou a poslech po několik hodin, nutno počítat i se zpívanými, přirozeně veřejnými kanonickými hodinkami ve všech kolegiátních a klášterních chrámech, a těch bylo v komplexu pražského osídlení 23, s kostely ženských klášterů 30. Oficium však neposkytovalo tolik podívané a povětšinou si zachovávalo převážně meditatívni ráz. Co však ještě ke každodennosti patřilo, byla procesí a v jistém smyslu se následující výklady budou tykat právě jich. Procesí zahajovala každou nedělní a sváteční liturgii, přitom však byla už tím prvkem, který opouštěl presbytář a pohybově zaplňoval širší prostor. Pojem nebo jev středověkého procesí není zcela jednotný, jelikož už sám původ a zdroj toho, co se jako procesí označuje, má více pramenů.2) Je to jednak napodobování cesty posledních dnů Kristova života, jak se začalo konat v Jeruzalémě na přelomu 4. a 5. století a na západě se nejúplněji projevilo v sestavě liturgie Květné neděle, jednak antická am-barvalia a umburvalia, jež částečně převzalo již starorímske křesťanství a přizpůsobilo do přímluvných procesí, a konečně třetím pramenem jsou veřejné translace tělesných pozůstatků světců z místa původního pohřbu do kostela, k nimž v Orientě docházelo od 4., na západě od 8., u nás od 10. století a jejichž forma bývala každoročně napodobována v upomínkové slavnosti. První a třetí zdroj ovlivnily do pozdního středověku jednak vlastní bohoslužbu některých významných dní církevního roku, jednak z nich vznikla pravidelná mešní procesí, jež zahajovala každou významnější bohoslužbu; od nich se odlišila kající a přímluvná procesí při mimořádných příležitostech, jež navazovala z převážné většiny na zdroj druhý a jež i v následujícím textu budou sledována samostatně. Literatura uvádí,1) že k vnějšímu vybavení všech procesí patřil vesměs kříž, u procesí, jež opouštěla chrám, rovněž korouhve, obojí jako symboly vítězství, stejně jako týž význam mělo nošeni relikviám oři SVĚT ČESKÉ STŘEDOVĚKÉ CÍRKVE procesích všech svátků.4) Liturgická roucha, u kajících procesí v tmavé barvě, byla samozřejmá. Při vlastním procesí se zpívaly antifony, hymny žalmy, jejichž sestava i počet se měnily v průběhu roku a podle významu svátku a účelu procesí. Při mešních procesích byly minimálně čtyři antifony - při zahájení procesí, při zastavení, při návratu a po něm u hlavního oltáře.5) Mešní procesí měla při stejném účelu rozdílný průběh v kapitulních a klášterních chrámech a v kostelích farních. Ve farních kostelích před hlavní nedělní a sváteční mší byla jejich náplní aspersio, kdy celebrující kněz třikrát pokropil svěcenou vodou nejdříve oltář, pak shromážděný klérus a nakonec lid.6) V kapitulních a klášterních chrámech bylo toto procesí mnohem složitější, protože neobcházelo pouze chrámový prostor, ale pokračovalo v křížové chodbě, kapitulním sále a všech prostorách komplexu, jehož jednotlivé místnosti byly vykro-peny a žehnány, a končilo opět v chrámu žehnáním všem přítomným. V pozdním středověku byla tato klášterní procesí zkracována, v 15. století dokonce mizí,") ale v pražském prostředí je ještě ke sklonku 14. století zachyceno žehnání dormitáře, kapitulní síně, skriptoria, refektáře, infirmaria, sklepa-spíže (cellarium) a kuchyně.8) Mešní procesí tvoří jakýsi přechod mezi každodenností církevního roku - konala se běžně - a slavnostností, neboť se pohybovala mimo presbytář farního kostela nebo chrám kostela klášterního. V postupu církevního roku se však vyskytla i taková procesí, která popsaný základ přerostla nejen počtem antifon,9) ale i celkovým charakterem a pohybem mimo základní prostor, a jsou již vlastními slavnostmi.1") Stranou zatím zůstanou přímluvná procesí. Málo příležitosti ke slavnostním ceremoniím bylo v advente. Dokonce na den Narození Páně, pokud nepřipadl na neděli, se nekonalo ani mešní procesí.") A tak až v další vánoční dny narazíme na něco, co se vymyká běžnému úzu slavné liturgie. Je to žehnání ovsa na den sv. Štěpána a vína na Jana Evangelistu.12) Jde tu o prosté modlitby bez dalšího vnějšího ceremoniálu, jejich formulace však předpokládá, že při nich byly do kostela skutečně přineseny oves a kalich vína (rozdílný od konsekrovaného). Žehnání základních složek potravy hned v dny následující po Narození Páně symbolizuje záruku dostatku životních potřeb1 ») a zdraví") pro příští rok, a proto asi bylo hodně frekventované. Běžněji je známo žehnání soli a vody,15) které se konalo v předvečer Zjevení Páně po mši; připadla-li vigilie na neděli, pak přede mší pn procesí, a to uprostřed kostela. Kněz sůl a vodu nejdříve okouřil, pak je PRESAHY DO BEŽNÉHO ŽIVOTA Zv/ wfeopilj dále pokropil sebe, klérus a okolostojící lid, z néhož kdo chtěl, mohl si vodu odnést do kropenek ve svých domovech. Pozdéji známé svěcení křídy se objevuje až v 15. století. Stejný postup jako tříkrálové svěcení asi zachovávala i všechna ostatní žehnání. ' Vánoční část církevního roku je tak na vetší slavnosti liturgického základu vlastné chudá, tím více byla už ve středověku prostoupena roz-ličnvmi lidovými zvyky, které vlastní Vánoce vyčleňovaly z kolobehu všedních dnů. Patří k nim koledy a hry na vánoční vigílii od spořáda-nvch. konaných v kanovnických procesích s obrazem Krista, se svícemi a kadidlem a s liturgickými zpěvy po domech, až po rozpustilé žákovské hrv.16) Národopisný kolorit je vhodné si uvědomit na dokreslení širších souvislostí a skutečností podmíněných mimo jiné stavbou církevního roku. nepatří však přímo k tématu příspěvku. Tou částí církevního roku, kde se soustředilo nejvíce slavností, jež mélv rozličný charakter, je velikonoční období. Už začátek postu1") naznačil zvláštní působivý obřad žehnání popela z ratolestí posvěcených na Květnou neděli předcházejícího roku. Zahajoval ho celebrant modlitbou přede mší uprostřed chóru s trojím poklekáním, po vykropení popela jím poznamenal nejprve sebe a pak všechny přítomné.18) Až poté následovalo mešní procesí s rozsáhlými zpěvy litánií a devíti antifon, jehož uspořádání zůstalo v platnosti až ao Květné neděle;19) všechny postní neděle také zůstaly prosty veškerých zvláštních obřadů. 0 to výraznější byla Květná neděle. Základem jejích slavností byla pe-r<%nnaho konce 4. století, kdy se v Jeruzalémě na Olivové hoře shromáž-Poutníci a po zpěvu a čtení z evangelií šli odtud za zpěvu hymnů dolů do města; všechny děti přitom nesly v rukou palmové ratolesti.20) Evropě se k nápodobě takového procesí připojilo do 10. století svěcení oněch ratolestí; výsledkem byl obřad, kdy se svěcení konalo na jiném misté. zprvu ležícím mimo město a označovaném jako statio< a vlastní Pačesí šlo odtud do původního kostela. Zachytit reálný průběh, kde ^ jednotlivé fáze v Praze odehrávaly, je však svízelné. Prameny, které ^ sIedovala, potvrzují i s dalšími detaily obecné zvyklosti, nezachy- zrnírľlf IokalÍZaci dění- Ta ty se snad dala zÍistic B&f* Z náhodn>'ch ^'"zcela jiných typů pramenů. Pražský úzus byl v zásadě takový: kde V°^n,ho k°scela se seřadilo procesí21) a v tichosti odešlo na místo, cení . b^ racolcsti svěceny. Teprve na této statio začalo jejich svě-Zpevem antifony Hosana synu Davidovu a dalšími zpěvy, dvěma SVĚT ČESKÉ STŘEDOVĚKÉ CÍRKVE evangelními čteními a modlitbami. Po vykropení byly ratolesti lony přítomnému lidu, a teprve pak se seřadilo slavné procesí k náľ'^' Bylo rozděleno do několika sborů, které se střídaly ve zpěvu, jcdn^-11' chlapců nesla malé zahalené kříže") a na závěr procesí byla nesen i sítka s obrazem Spasitele.23) Procesí se zastavilo se zvláštní modlitb"0 až před zavřenými dveřmi kostela24) a další antifona následoval °U vstupu do kostela. Uprostřed chrámového prostoru byl přichystán k*» kněz tu odložil kasuli a trojím pokleknutím při zpěvu antíSony/J^ kříž pozdravil on i všichni přítomní.25) Poté následovala mše. Svatovítské vesperale má - kromě bližších údajů o oblečení kanov níků a rozdělení zpěváckých sborů - jeden důležitý detail navíc. Zpév antifony Ingrediendo lokalizuje tak, že ji účastníci procesí mají zpívat i,itrantes portám urbis.1") Snad tento jinde se neopakující údaj dovoluje soudit, že velké, město opouštějící procesí Květné neděle se konalo především v katedrále, odkud také k nějakému mimoměstskému kostelu, kde by se ratolesti světily, nebylo daleko.27) Ve farních kostelích pražských měst lze asi myslet nejvýše na území farnosti, které procesí opouštělo, resp. na to, že se svěcení ratolestí konalo v sousední farnosti. Zelený čtvrtek, první den velikonočního tridua, měl bohatou a působivou liturgii, ale žádný z jeho obřadů nepřerostl soustředěný bohoslužebný ráz.2") Zřejmě jen do katedrály a dalších kolegiátních a klášterních chrámů byl soustředěn obřad mytí nohou, konaný během mše po evangeliu. Biskup nebo prelát se opásal lněným plátnem a s umyvadlem s vodou v rukou obešel své spolubratry v poradí podle stáří, myl a políbil jim nohy, mladší z prelátů nohy utíral.**) Ve stejných chrámech, především v katedrále, byly také během mše položeny na oltáři chleby, ryby a další dary,30) které byly zvláštní formulí žehnány. K výrazným úkonům Zeleného čtvrtka patřilo ve všech kostelích odhalování oltářů hlavním poci-naje, konané po nešporách jáhnem,31) a umlknutí zvonů o kompletan.) Velkopáteční liturgie měla hybný prvek v uctívání kříže, které se dálo uprostřed kostela. Kříž přikrytý plátnem tam přinesli čtyři jáhni nebo tři kněží, oblečení v albách a kasulích, ale bosi, za střídavého zpěvu chóru, kněze a jáhna a s trojím poklekáním. Na připraveném mísu kněz kříž odhalil, poklekl před ním a pozdravil ho, stejně tak i vsic ni shromáždění klerici a laici za postupného zpěvu všech kajících zalm«-Pak následovala mše praesanctificatorum a po ní uložení kříže do ro Kněz s přisluhujícími vzali uprostřed kostela kříž, který tam zusta ^ uctívání, a v průvodu se svícemi, kříži, svěcenou vodou a kadid t PŘESAHY DO BĚŽNÉHO ŽIVOTA 289 ... ,0 hrobu; prelát hrob vykropíl, vykouřil a přikryl plátnem a za-"l u něj hořící svíci. Až do sobotního rána se pak klerici u hrobu i-u střídali v recitaci žaltáře.") P° *ľ csrrejší z tridua a snad celého roku byla Bílá sobota, přesněji ve-N oční vigilie. protože všechny slavnostní obřady začínaly až po none, Ilk°n°L^i 3 a 4. hodinou. První z nich bylo svěcení ohně, k němuž se -Tázelo v procesí s prapory/ ) rozžatými svícemi, prázdnou kaditel- čcenou vodou a jež se samozřejmě konalo mimo kostel. Oheň vl'wkresán z krystalu nebo křemene a po zpěvu všech sedmi kajících nici. ů byl uhlík z něho přenesen do kaditelnice, a tak zapáleno kadidlo, '■ iž bvl oheň okouřen, a pokropením vodou posvěcen spolu se svícemi J'n •; ranálcnvmi Procesí, V němž jáhen s podjáhnem nesli plenář,,h) se irilo do kostela, kde pokračovalo svěceni velikonoční svíce se zpěvem Ixultct Šlo ru vlastně o svíce dvě - menší, do níž jáhen zasadil pět ka-lidlových posvěcených zrn, a větší, jež takto vyzdobena nebyla a byla zapálena až po menší svíci, a pak se denně zapalovala ve velikonočním rvdnu ke mši a k nešporám.i?) Po rušné části obřadů svěcení ohně a velikonoční svíce následovalo čtení dvanácti proroctví, ale pak se opět dalo do pohybu pestré dění, jehož centrem bylo svěcení křestní vody. Vycházelo se k němu zase ve slavnostním procesí38) zahajovaném zpěváky, po nich šli nosiči svící obklopující podjáhna nesoucího olej, dále praporeč-níci a uprostřed nich podjáhen s křižmem, následovali dva klerici s kadi-telnicemi po bocích podjáhna, nesoucího menší velikonoční svíci. Další podjáhen s jáhnem nesli plenář a pak následovali knéží. Průvod sedmkrát obešel fons, a když se všichni dostali na své místo, začalo vlastní svěcení vody, při némž kněz vodu žehnal, pak rozléval do čtyř stran, ponořil do ní svíci, okouřil a vykropil okolostojící, nabral ji pro pokropení lidu na příští den, nalil do vody olej, pak křižmo, vždy ve tvaru kříže a se vztažením rukou.99) V katedrále a snad i dalších kolegiátních chrámech se zřejmě udržel i zvyk pokřtít po posvěcení křestní vody několik dětí; úkol připadl hebdomadáři, který také uděloval jisté stručné poučení.40) Pak už se všichni vrátili do chóru a pokračovala slavná mše, Pr' níž se při Gloria znovu rozezvučely zvony41) a zaznělo od počátku Předpostní doby utichlé Aleluja; u křtitelnice zůstala velikonoční svíce. Rozbřesk Velikonoční neděle zahájilo velké vyzvánění, zvoucí všech-ny k návštěvě hrobu. Šli opět v procesí s prapory, svícemi, kadidlem a ječenou vodou, kterou byl kříž v hrobě uložený pokropen, okouřen, P ^zvednut a slavnostně odnesen před velký oltář k pozdravení vším 2"H) SVI I ( I SKI M KIDOVI KI ( ÍRKVi: lidem, načež byl tepně postaven na své místo.42) Nato následovalo v ka t od lile /názorném' scény zmrtvýchvstání v dvoudílné velikonoční slav nosti,'') kdy se dva představitelé žen setkávali s viceandélem sedícím hrobe a sbor a zpévák událost komentovali. Ve druhé scéně navštívil hrob další dva klerici se svícemi, vyzvedli odtud plátna a uložili je na hlavním oltáři, samozřejmé za zpévú sólistů i sboru. Slavnost uzavíral vedoucí prelát políbením plátna a pozdravením pokoje kléru a lidu, p0 němž následovalo Te Deum. Po ukončení se všichni vrátili do chóru u) Vlastní liturgie Velikonoční nedéle byla velice slavná, ale po bohatých a časové náročných obřadech tridua kratší; soustřeďovala se výlučně do mše. Ta však mela z „diváckého" hlediska přece zvláštní specifika. Jednak při ní měli přijmout eucharistii všichni přítomní/5) jednak končilo čtyřicetidenní období postu a maso, vejce a mléčné výrobky se opět mohly zařadit do jídelníčku. První sousta tak dlouho odpírané stravy však měla být posvěcená, proto v průběhu slavné mše velikonočního hodu byly na oltáři položeny i rozličné potraviny, které byly požehnány a pak rozdíleny. V Praze jsou doloženy vejce, maso jehňat, slanina, koláče nebo pečivo a nespecifikované „další".4h) Jiné zvláštní obřady Velikonoční neděle neměla. Poklidný slavnostní oddech týdne mezi Velikonoční a Bílou nedělí byl hned v následující pátek vystřídán rušnou událostí specifického pražského svátku Ukazování ostatků, zavedeného Karlem IV, kdv se ze zvláštního věžovitého lešení, pak z věže kaple Božího těla na novoměstském náměstí ukazovaly v určitém pořadí ostatky svatých poutníkům, kteří se k této události scházeli i z ciziny.47) Časově další výjimečné události poskytoval závěr velikonočního období, přesněji týden po 5. neděli velikonoční. Pondělí až středa toho týdne byly křížovými dny, ve čtvrtek se slavilo Nanebevstoupení Pane. Při rozšířeném mešním procesí toho dne nesl kněz kříž oděny do a sule48) k vyvýšenému místu, kde měl být kříž umístěn. Aby se náz0^ zpodobilo nanebevstoupení, stoupal kněz při zpěvu antifony Mcen ad patrem s křížem skutečně nahoru49) a teprve pote kříž okouni ^ Letnice, svátek Nejsvětější Trojice a Boží tělo měly k mešnímu pr _ cesí sice samostatné zpěvy, stejně jako následující neděle, ale PrOj*Tej0 nikdy neopouštěla základní prostor kostela ani při nich nedoc ia»^ k mimořádným děním/") Zmínky si ale zaslouží ještě dvě ž*h"*" zaná k určitým svátkům, v obou případech mariánským; p**" *~ den dobně jako vánoční žehnání ovsa a vína zvláštními modlitbami- PŘESAHY DO BĚŽNÉHO ŽIVOTA ,<,, ■ i 1 Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna, byly podle zvyku obecné doloženého už v 9. století51) předmětem bencdikce rozličné traviny a byliny,") jež si pak lidé odnášeli domů jako prostředek proti všem nemocem lidí i dobytka. Snad je tu možný symbolický vztah s pravé sklizenou úrodou, jež má zachovat život pro další rok a pravé tak žehnání semen (osiva) na svátek Narození Panny Marie,53) 8. září, má asi obdobnou vazbu k nastávajícímu setí ozimů. Jinou kapitolou mimořádných událostí církevního roku byla přímluvná procesí. První se v průbéhu roku konala na svátek Očišťování Panny Marie,54) tedy 2. února. Po tercii toho dne přistoupil slávnostné oděný celebrant k oltáři, na kterém už ležely svíce, a obvyklým způsobem s výkropem a okouřením je požehnal. Nato se za zpěvu antifon seřadilo procesí s právě požehnanými svícemi, které chrám opustilo.55) Kudy toto v průběhu církevního roku první velké, chrám opouštějící procesí v Praze chodilo, se opět ve sledovaných pramenech nepodařilo zjistit a lze na to jen usuzovat z obecných souvislostí hromničních procesí. Jejich původ se totiž odvozuje od pohanského římského procesí konaného každých pét let v únoru na očištění římského městského obvodu.56) Lze tedy předpokládat, že v pozdním středověku procházela hromniční procesí územím farnosti, kde se konala, eventuálně obcházela její obvod. V tomto případě by se jich v pražských městech konalo současné na čtyřicet.57) Poslední hymny procesí končily před zavřenou branou kostela,5") ze kterého průvod vyšel. Tésné před vstupem do chrámu vzal kněz do rukou plenář a procesí za zpěvu dalších antifon, rozdělených ještě na zbývající úsek cesty, se vrátilo do chóru ke mši.59) Každým rokem se rovněž pravidelně opakovala prosebná procesí křížových dnů. Jejich prazákladem byla opět starost o zdar budoucí úrody a přímým předchůdcem starorímska ambarvalia, z nichž největší se konávalo 25. dubna, v křesťanské podobě tedy na den sv. Marka; druhým zdrojem byla procesí konaná v 5. století ve Vienne proti živelným pohromám, která časově splynula s pondělkem až středou před Nanebevstoupením Páně.60) Obojí procesí, na sv. Marka i křížových dnu- mela stejný kající ráz, zdůrazněný charakterem zpěvů, litánií ke Vsem svatým, kajících žalmů a zvláštní prosebnou mší.61) Pražské zvyk-°sn mu předepisovaly"2) seřadit se uprostřed kostela s prapory a reli-kv'emi. Svatovítské vesperale určuje blíže i dobu, kdy procesí začínalo: P° se*té; mše mu předcházela.65) Procesí vycházelo za zpěvu antifony domine, adiuva nos pod vedením kněze, který mši sloužil, ad locum 292 SVĚT ČESKÉ STŘEDOVĚKÉ CÍRKVE deputation. Cílový kostel procesí se zřejmě určoval jednotlivé6-") a b výchozího značně vzdálen, protože rubriky počítají s řadou k ^ které procesí postupně míjí a na poctu jejichž patrona-svčtec zvláštni modlitby a zpěvy. V cílovém kostele se konaly další modr? s řadou zpěvů a následoval návrat do výchozího chrámu. Tam úč dostali dovolení jednou denně jíst sýr a vejce. V katedrále pak bezo středně navazovala nona o sv. Marku. Z časového rozmezí mezi sexteľ a nonou, kdy se procesí konalo, lze odvodit minimální délku jeho vání na tři hodiny. Je ale pravděpodobné, že lidovější procesí vycházející z městských kostelů se dobou hodinek nevázalo. Postup a prosebný ráz popsaných procesí křížových dnů se opakoval i u mimořádných procesí, jež bývala nařizována čas od času při zvláštní příležitosti. Měnil se do jisté míry jejich liturgický obsah"') připomínkou specifického účelu procesí, ale základ v litaniích, žalmech a zpěvech zůstával. Šlo o procesí konaná na odvrácení moru66) nebo o procesí, jež se dožadovala míru, odvrácení války, dobrého stavu království,6") případně se zaměřovala přímo proti schizmatu.68) Tyto úmysly bývaly různě spojovány a procesí bývala nařizována v troj- až čtyřnásobném opakování. Jejich počet nápadné roste od počátku 15. století, zatímco za celou druhou polovinu 14. století nařídila synoda mimořádná procesí jen čtyřikrát, vždy podmíněná morem, a v roce 1374 naopak všechna zvláštní procesí, přesněji rozličné slavnostní hry při nich, zakázala."9) Lze z toho usuzovat na lidovou oblibu procesí, jejichž početní vzrůst je specifickým jevem, jehož hodnocení patří jiným souvislostem. Nepravidelností leč hojností se vyznačovaly ještě další události, spojené s náboženským životem, které svým významem pro účastníky meh pro ně a jejich okolí rovněž ráz mimořádné slavnosti. Jsou to nejruz-nější benedikce, které se již nevázaly na liturgii některého svátku, « docházelo k nim „na požádání".70) Vesměs je doprovázela velmi reálna symbolika. Byla to žehnání poutníků před odchodem na svata rms^ a při návratu, žehnání snoubenců, nových rytířů, ale také nového ^om^ chleba, mléka a medu, zvláštní obřad mělo uvedení ženy po poro chrámu,71) samozřejmě i svátosti jako křest,72) návštěva nemocnyc )^ s eucharistií73) nebo i s posledním pomazáním74) a s jistou toleranci Lee připočíst i výkrop domu zemřelého75) a pohřby.76) ^ Několikrát už byla zmíněna odchylka v konání některých a% -u-___ v katedrále a v městských kostelech, jejichž úzus byl rfc^oz]m'£0\etffi popisu. Všechny bohoslužby v katedrále byly samozřejmě ve 2 nádhernější, s profesionálním zpěvem n^W^fo jj^scú. * tuchi k>-d«i. složeni- z lepších zpěvakúvrúapcu. srax^ noJrařem sv Víra, da^. složcnv z knězi, v choru Panm Mine. třen. nvřm\ -ih-\ a ixx: x--> xpřval u pulpitu v kapli sv. Václava i konečně d»iši uhni j; ih|é1mm g vtkáni stali u pulpitu před kapli sv Tomáše apostoLLl kapie u sakrtsrte románské svatovítské boahkv. šlo o umístěni sborů a* ramenech kťv ic. v jeho* průsečíku se konah xtisrru bnhiiiilfMiy které zmmě neik-pe odpovfcfaJo akusnckvm potřebám. Mimo xATimečnou si»\TK\stnost jsou prc katedrálu dokvženv i některé deraih hmrpckeho pohvbu. které jinde zachvcero nejsou, ale mohrv mít obdobu. K těm pach naphklad mešní procesí konáni vzdv k tomu olrah. iehoi patronovi SI pěkslusnx Jon :asvěcen."*) ledme procesí v praiskvch městech. »ei kostel opoušrě-lo a jehoi místní cil známe. xAvha.-ck> i katedrah ru svátek s\ Yortěcha j současně sv. luh (23. dubna> a mirúo do Svatonrskeho kláštera. \ v: Smluv měl den arcibiskup slavtMMI pOMifikiln BN& ' |fc v .1 I situacexvjímečna postavením Sxarorirskeho kláštera. Koriečně le nutno si do katedrah promítnout i xřršinu úkonů xaramch na biskupskou runkci. z opakujících se hUx-ně svěceni olejů txa Zelené Čtvrtek ^NUsrui odstavec bv mohl noru popis ponnrtkalni mše.M která hvla wniuJml obřadná s mnoha ceremonialmmi přerušeními a lei končila siavnxm biskupským požehnáním, jchoč toniva se měnila v rawJosn na roční době a svátku. Vnější podoba btutgte v katedrále ie x>Uk satnostamoo \.;jv:o1ou .; do tématu příspěvku pnmo nespadj V . -o w.s .w:. alespoň tv\ ze k mimořadimn dnům v katedrále, je* měh U«i|HOfllN'ii m \x-.-nam pro .Mxot praiskvch měst. patřil rovněi den sv Uklaxa. kdv k jeho hrobu smiřovali poutnici t vvle eenn\v> 1 vx Mta (15 <>e«\na\ kd\ se během mešního prvvcsi svpah v choru katedrah n\íe IV sledovaní xněišich cerenKxnu x postupu ttltlm virkevtuho ioku v mocno shrnout. >e slavnosti, kreiv sv ; tatttMl píeivašeh vk* ulu ^. <\iehrax.ih xesměs formou xvlkxvh pivvvsi \ piaískvvh pfeJmfekfcfe můžeme \elka prvvesi. která sv vsi x\vl>xv?iho dwiMM 5iWtHv x jvlak^ V*U doloht na Hrvxmnice. na Kxěuiou iu\Kvh a ox^x^xsh kí»\A\\h d»ťxh. k nim se phleiitvvstné při(V>^xala 1 iMwvx^hna plWMi fti ix^něí P^vhavela městem l V bhJšího xvkxxh p\\x\\lmhv> v branní m ht\u^ixv u^>nv tvvšiřilx na Bílou s\xbotu IHl x^xvh vvstatnwh |>řxk->í«xvstxNh *u >Uv4lv daxiuvsrí omoTxMix na vhiamoxx pixxvíxM. kxle »>abx\aN \v» fm **** ■» - - oinosn o u\vh xaiWtuvh diuvh. ™S w m» t***" maienílu rtepodatfilo nikde uchým L EISĽNIIOFER, "J"^" - '^ÍÍľ-. XIV D «. fol 2Sr. podobní , XIV D 9. fol 123v ud,. skurecní sy^vini pop*lj u nfbo P°u/C 0 P°'namcnani 18) ^fm*tmmtífm \fj\\n slodosi dotekem nel/e / formulace stanovit .o> s iv I) 8 fol ľr Koncern 15 Molcti K dolo/cno procesí ke sv j,f, . , 2 il M.A v,.un.«.wy W-ACKP69, l«3.. 123 20) II M KHOI1 K. llamibmh.M I. v SOS: A FRANZ, D,c bnttaYn W » 4"0 S°" ,. . . ... ., . , 21) O jehossbavení «mc ľ" " k,uv 1 f",sll,lu,Ju 1 lnť1' 'V »«*"""' J/>/si , v|\ |)8 fol »0s A/pnvIaMnim svěceni ratolesti scoblckliipiitomni UK»nu. -i- .....*h ka,M MV P8. fol 33v, XIV D 9, fol 12* 22) /».»ni«i//*m>™,n panu. nUu. r<»untc> XIV I) 8. M 3Sr 21) «/U <--ni.!. -n «•'«•69 1903. s 249 251 24) Jnfr pi»Um rcm/s/i /ur >/JHo řbru ciwnJ. XIV I) 8. fol 37v 25) XIV D 8, fol 38t 26) XV A 10. lol 169i V mm ich u> není A PODI.AI IA. .Ve/rtani tJMhgj /omar (kí) b") 1903, s 24« 253. 27) Topografii k\ mohlo |il nejspíše o Stiahos, vyloučen nem ani Břevnov: u klasími h vsak bylo třeba ptxnéŕn jejich momentálni v/tah k arcibiskupství 28) Proicsional XIV 1)8 dokonce Zeleny čtvrtek rubrikami vúhec neusadí. 29) XV A III. lol I84s 30) XV A U), lol I84t Bcnedikčni formuli pro ryby na Zeleny čtvrtek ma XIV I) 9. lol I32t a 156v V tiuích jiz neni. 31) XV A 10. lol 180r Dve plama však na hlavním oltári musela zůstat. K1'" koz na Vclks patek pri cirni pašijí po slovech pjrtm tunl irttimrnU pŕlili x ka/dí mam k oltári icdcn |.ihrn a ka/Ji seinuil )edno plamo a společné je ulo/jli do «-ktrure. XV A 10. fol 185 32) XV A 10. fol I84v 33) XV A 10 fol 18Sr. XIV I) 8. lol. 39v-4lv. 34) XV A 10. fol 185v XIV I) 8. fol 42v 43r; XIV D 9, lol 134v 35) Výslovné usadí XIV U 8. fol 44r; i XV A 10, lol 190r, srov i XIV D •> lol. I35r 36) Snn po/n 4 37) XIV I) 8. fol. 44v, X\' A 10. fol 190 Snad to bylo jen praktickí /aŕiwni. irliko/ menti ssice se pleníiela a vétii méla s-ydrier hofet jx> mnoho hodín, snad to néjak souvisí s trojitou svíci arundo. která byla píinašena od jvécenl ohné ne/apalena L KISĹNHOI I.R. HjnJbuch. dil 1. s. 537. alespoň p" ní i p" ne nero/ mani pasu ľdlSAHS ik>bí2miu>Moia p,a/ske mens, ss k i pramen, shodné /minuji vítr <„ lrMim ^ w A I R/\NZ. 1>kkmhluhcn Utntdihhmtn s S48 Tiitrný rituál ui dv» jv lisii|c Naopak v pia/skyth piameneih neuka/uje nic na /syk odrol, s obra/osym sy kladem testu Ixulttt / ka/aielny 38) XIV D«. lol 48r Slv. XIV I) 9. fol IJ8r.X\'AI0 tol |. i pnidklad, našeho testu 45) I- BSSNHOPBR, lUndhuth. dil 1. s. S50 Va/alo >e na pminnost ka/do usni sehkonoťni /ptnédi všech vířících 46) XIV I) 8. fol SSv S6r. XIV D 9. fol 139v. uvadi be/ časového /aŕa/eni /iltnani lehnete a masa. ssra a s,tcú (uiei el ijsrorvm) a sajec. je/ zŕeimé patri tovné/ k VehkoniH'ni nedeli Agenda Tobiáše / Bcchsné /aŕa/uje na Velikonoční nedeli žehnaní sajec. ssTa, jehnéte. slaniny, kolace - A POOtAHA, AtpuU. s 149 I išiény ntual péidivi holoubata. ryb\-, chleb, micko a med TYŽ. XepLini auŕnr littu.lt ( M > 69 1903. s š()8 47) IVpis uka/mani ostatku ma ANTONÍN ľODLAIIA I DL'ARÍ) SITTl f R, • f',1 v.'.j./ í, t V'iŕa ľ/Vjíc Jťho dťjmy j fwpu Praha I90V\ 55-58 ^Ncjnti séji KATEŘINA Kl'HINOVÁ. Imiutw Ronu Kjrrl IV t Ŕm. IVaha 2006 | 48) XIV 1)8. fol 70r-v. 49) XIV I) 8. fol 70r-v, nem vyloučeno, it byl kŕi/ \cn ssta/en. jak yc doloženo v Au^sbiir^u sc 13 století - L EISENHOI hR. lUnJbmh. díl I. s S58. po/namka 26. spiše však bvl nesen t-MÍut jj lo.um ubt .rux fit lo.jn.Li rt menden. .jntťt 50) ľlan to i o svatku s po/déji nejslavnéjšim privesím, tj Bo/iho tela Lite-uiuta usadí (L LISĽNHOI ĽR. lUndbinh. díl I. s $62). be/ dokladu, ée se pro-icst llo/iho léla konalo v ľra/e prsné it>ku 1355. s pramenech, ktere |sem méla k dispo/ici, s s.ik |Hi ném nem stop XIV I) 8 /a/njmenava pro icnro den |en pŕl /slaštnich annfon. XV A 10 neusadí tenio ssatek \iibec. Teprsr ustamnrni synody / let 1374 1378 naŕi/uje konat procesí Iso/iho těla .per siios et plateas". aniž by jejich bh/ši struktura bsla / údaje lasiia I \ I1>11 / HLI l'lkO\ \ ľuzikr .sn«/v a k.m.ih. s 225 Synodálni ustanoveni \ti /aka/maio disadelm hn a hudební vystoupeni na ssatek Ikviho icla a \ku 13t>6. na K/i a/ dol>é kolem roku 1384 (srov.J. V. POLC. Z HLEDÍKOVA ftaafe n*<*h J kunah. s 206). kolem tohoto toku je tedv sétsi oslasa ncs(H-.,:.: cliuditur unuj. XV A 10, fol. 276. Teprve prvotisk rituálu uvidí, J, hromnični procesí šlo / katedrály ke sv. Jiří - A. PODLAHA, Nepturii tištěny faul. ČKD 69 1903, s. 38 44. 56) 1. EISENHOEER, Hundbueh, díl 1, s. 584. 57) Jestli sc snad spojovala procesí sice obvodů, nedovolí prameny, jei jsem mola k dispozici, niiak odvodit Pravděpodobné to není, jak naznačuje zmínka v Arnoštových statutech pro kostel sv. Jiljí z 31. března 1355: ut pnxesstones,