(Řekněte klidně: s prominutím)
A ztratila i jeho tvář a hlás.
Tím lépe pro ného.
Teti jeho syn mě chce dát do Toweru.
Bude tam dobře jako kdekoli.
Vy, pro kterého platí omluva
Že dětským zrakem pronikáte v tvrdé
Pradávné události, co víte o světě
V němž neni nic víc odlidštěno nežli
chladný Ortel a spravedlnost? Odvedou ji.
MLADÝ EDUARD • Nám ale zbývá jeho
mrtvolu Důstojně pohřbít. ARCI O PAT ■ Z těch, kdo stáli u korunovace
tohoto muže
Ve westminsterském opatství
Z těch jeho pohřeb neuvidí nikdo.
Pohřeb Eduarda Druhého
Jenž zdá se nevěděl, kdo z jeho nepřátel
Na něho dosud nezapomněl, nevěděl
Jakéže pohlaví mu bylo.dáno
Nerozeznával barvu listí, roční doby
Ani polohu souhvězdí, zapomněl
Sám na sebe a zemřel
V. bídě.
MLADÝ EDUARD všichni kletí • Bože, odpusť jim v této hodině Ať nemusíme pykat za ten hřích. Nám však dej, Bože Ať naše plémě není zkaženo Už z lůna matčina.
SOFOK.LOVA ANľlGOXA
JI \IMNt o\ \m
•podlí ni)i di ki inli\ ^ m ki *m
Oinb
PKOLi >fi i/u «i«ř-
\NTIGON \ J>M/i
1 IWl ÁTC tt
lir víi-
ÍŠItňhibských:Stai\lí
ŽIVOT EDUARDA DRUHÉHO ANGLICKÉHO
PROLOG
Berlín, duben 1945
Jitro. Dvl sestry se vracejí z protileteckého krytu do svého bytu.
PRVNf • Když z krytu k domovu jsme kráčely Náš dům byl netknutý a zjasnělý Ne jitrem, ale ohněm od sousedů. Vtom moje sestra na mne volá vpředu.
DRUHÁ • Proč máme vrata dokořán?
PRVNÍ • Tlak vzduchu
Rozrazil nám je asi po výbuchu.
DRUHÁ • Sestro, kdo zanechal zde stopy v prachu ?
PRVNl • Někdo, kdo nahoru šel beze strachu. DRUHÁ • Sestro, co za pytel to leží v koutě? PRVNl ■ Lip něco navíc, než když okradou tě. DRUHÁ ■ Hle, celý bochník chleba a plát špeku!
PRVNl ■ Toť dar, jenž přijímá se bez úleku.
DRUHÁ • Kdo tu byl, sestro?
P RV N1 • Jak to vědět mám
Někdo, kdo dobré sousto přeje nám. DRUHÁ • Ó jaké štěstí! Vím už, kdo to byl!
Ô sestro, bratr se nám navrátil! PRVNl • A tak jsme rázem byly samá veselost:
Bratr byl ve válce, jídla měl dost!
Jedly jsme chleba, krájely jsme plát
S nímž bratr přišel utišit náš hlad. DRUHÁ • Vezmi si ještě, dřeš se v továrně. PRVNÍ•
Ty víc.
DRUHÁ • Mně je to jedno. Jen si ukroj. PRVNÍ • Ne. DRUHÁ • Jak se k nám dostal? PRVNl ■ S oddílem.
DRUHÁ • A kde
Ted1 asi je? PRVNl Je v bitvě.
DRUHÁ • Běda. "
PRVNl • Zde Hluk bitvy nemohly jsme slyšet.
DRUHÁ • Ptát Neměla jsem se.
PRVNl' Nechtěla jsem tě vylekat.
A když jsme mlčky seděly, tu náhle řev Jsme zvenčí zaslechly, že až nám stydla
krev. Zverili se ozve křik.
DRUHÁ ■ Někdo tam křičí, sestro! Nepodíváme se ven?
PRVNl • Zůstaň. Kdo vidět chce, je uviděn. A tak jsme nešly. Neviděly Jsme věci, které se tam venku děly. Už ale nejedly jsme více A němě chodily jsme, chystajíce Se do práce jak denně v tento čas Sestra si vzala nádobí, já zas Jsem bratrův pytel nesla do almary Kde bratr míval svoje cáry. . A najednou jak smrt bych měla ve zraku: Vojenský plášť tam visí na háku! Sestro, náš bratr už dobojoval On před válkou se prostě schoval. Válka už ho nesžehne.
DRUHÁ • Jiní válčí, on už ne.
PRVNl ■ Na smrt prý měl s nimi jít.
DRUHÁ • Tak je musil napálit.
PRVNl • Neboť našel malou škvíru...
DRUHÁ • .. .proklouzl jí blíže k míru.
PRVNÍ • Jiní ještě válčí, on už ne.
DRUHÁ • Válka už ho nesžehne.
PRVNl • Tak jsme byly samá veselost: Bratr byl ve válce, jídla měl dost! Ještě stály jsme, když náhle řev Jsme zaslechly, že až nám stydla krev. £venčí se ozve křik.
DRUHÁ - Sestro, kdo křičí tam jak zběsilý?
PRVNl ■ Zas asi trýzní lidi, pášou násilí.
DRUHÁ • Sestro, nemáme podívat se ven?
PRVNl ■ Zůstaň. Kdo vidět chce, je uviděn. A tak jsme čekaly a neviděly
45
Jsme věci, které se tam venku děly.
Pak byl čas do práce a byla jsem to já
Která to přede dveřmi zahlédla.
Sestro, sestro, nevycházej ven
Bratr je tam před domem. "  Neunikl válce, nestvůrám
Na řeznickém háku visí tam.
Sestra přec jen. vykoukla ven z vrat
A začala naříkat. DRUHÁ • Oni ho pověsili na ten hák
Sestro, proto nás volal tak. , Dej mi ten nůž, dej mi ten nůž
Já odříznu ho, ať nevisí tam už.
Já jeho tělo vezmu do těch zdí
A třít je budu, až se probudí. PRVNÍ • Sestro, polož nůž. A klid!
Nemůžeš ho zachránit.
Uvidí nás u mrtvého
Pověsí nás jako jeho. DRUHA • Nešla jsem, když volal nás
Když už táhli za provaz. PRVNÍ • Sestra vyběhnout se snaží.
Esesák stojí na zápraží.
Vystoupí esesák. ESESÁK • Nejeden tedy, ale tři?
On vyšel tady ze dveří!
Tak jistě špatně nehádám
Že zrádce lidu je vám znám! PRVNÍ • Milý pane, my jsme nevinné
Kdo je ten člověk, vůbec nevíme. ESESÁK • A co ten nůž, co tahle má? PRVNÍ • Tu na sestru jsem pohlédla.
Co jestli půjde v ohrožení
Tec? bratra osvobodit? Vše se změní!
Pak bratr vlastně mrtev není.
ANTIGONA
Před palácem Kreontovým Rozbřesk dne.
ANTIGONA smetajíc prach do železného džbánu . Ismeno, sestro, blíženkyně Z rodu Oidipova, víš o nějakém Bloudění, o trudné práci, potupě Kterou Zeus, otec země, dosud neuvalil Na nás, kdož jsme se dožily těchto dnů?
V dlouhé válce padl, jeden z mnohých Eteokles, náš bratr. Mlád padl
V družině tyranově. A Polyneikes, mladší
než on
Bratra vidí na padrť pod kopyty. Plačky Ujíždí z bitvy před koncem, neboť každému jinak Měří bůh bitev, když s tvrdou Naléhavostí člověku roztřásá ruku pro
správnou věc. Překotně pádící Polyneikes Již překročil dirkejské potoky, s úlevou Vidi Théby, sedmibranné Théby, když
náhle Kreon Jenž vzadu všechny pohání do bitvy, zadrží uprchlíka Zkropeného bratrovou krví, a rozseká ho na kusy.
Řekli ti nebo neřekli, kolik ran ještě Má dopadnout na Oidipovo Zanikající pokolení? ISME NA * Antigono, na trhu jsem se neukázala.
Ani slůvko od milých už ke mně neproniklo
Ani láskyplné, ani truchlivé I nejsem šťastnější a nejsem sklíčenější. ANTIGONA • Pak to slyš ode mne. Ať třeba srdce
Ti ochrne nebo ať hlouběji zabuší
V neštěstí, povím to.
IS MENA • Ty, která smetáš prach
Krví mi zbarvuješ slovo? ANTIGONA • Tady je máš: naši dva bratři
Vtažení do Kreontovy války o šedou rudu
SOFOKLOVA ANTIGONA
Proti dálnému Argu, oba zabití
Nemají být stejně přikryti prstí.
Ten totiž, jenž se v bitvě nezalekl, Eteokles ;
Má prý být podle zvyku ověnčen a pochován;
O těle druhého však, jenž zemřel bedně
0 Polyneikovi, se říká, a ve městě
To bylo prý i rozhlášeno, že žádný hrob Jej nesmí krýt a truchlit že se nad ním .- nesmí.
Má se tam nechat neoplakán, bez hrobu Jak sladká krmě pro ptáky. Kdo by tomu pak
Jakkoli, bránil, má být ukamenován.
1 pověz mi, co uděláš. ISMENA • Jak, sestro, ty mě zkoušíš? ANTIGONA ■ Zdali mi pomůžeš. ISMENA • V jakém nebezpečí? ANTIGONA • Chci ho přikrýt prstí. ISMENA ■ Toho, jehož se město zřeklo? ANTIGONA • Toho, jemuž odřeklo. ISMENA • Toho, jenž se vzbouřil! ANTIGONA • Ano. Mého bratra. I tvého. ISMENA • Chytnou tě, sestro, že jednáš proti
právu.
ANTIGONA ■ Z nevěrností mě ale Neosočí.
ISMENA • Neblahá, co tě štve
V podsvětí shromáždit nás všechny Z Oidipova rodu? Nech minulosti!
ANTIGONA • Jsi přece mladší, vidělas
Hrůz méně. Minulost, jíž zanecháme Neminula.
ISMENA • Uvaž také: Jsme ženy
A nesmíme se tedy s muži přít Nejsme dost silné, musíme se podrobit Tomu a mnohem tvrdšímu. I prosím Ty dole, které jen země utiskuje Aby mi odpustili; děje-li se mi násilí
Jdu za tím, kdo vládne. To, co je nemožné
Je totiž nemoudré. ANTIGONA - Neprosím tě už o nic.
Následuj každého, kdo rozkazuje
A dělej to, co velí. Já však
Věrna zvyklostem, bratra pohřbím.
Ať kvůli tomu třeba zemřu! Utišena budu ležet
Mezi tichými. Spáchala jsem Zbožný zločin. Pak bude i víc času než zde
Abych se líbila těm tam dole, neboť dole Budu navždycky. Ty však Se směj té hanbě a žij.
ISMENA ■ Antigono, divá
Snášet hanbu je trpké. Ale
I slzy mají svou míru; neřinou se
Z oka nevyčerpatelně. Ostří sekery
Přetne sladký život, leč pozůstalému
Rozetne žílu žalu. Bez oddechu
Musí naříkat. A přece, i v tom nářku, slyší
Pak nad sebou hlasy ptáků
A závojem slz opět vidí staré
Jilmy a střechy domova.
ANTIGONA • Nenávidím tě. Nestoudně ukazuješ mi Děravou zástěru s mizející Zásobou žalu? Dosud Leží na nahém kamení maso z tvého masa
Napospas ptákům dálného nebe, a už Je to pro tebe včerejšek. ISMENA ■ Pro oběť
Nejsem dost dokonalá; a neobratná jsem A o tebe se bojím. ANTIGONA • Mně neraď! Vystač si s vlastním životem! Dovol mi však" udělat to málo, čeho je třeba:
Uctít svou krev, byla-li zhanobena. Nejsem
■47
Na vše tak citlivá, jen doufám, že bych
nemohla Zemřít mrzkou smrtí. ISMENA ■ Tak si jdi s tím svým prachem. Neboí šíleně mluvíš Ale s láskou o láskyhodném. Antigona s džbánem odejde. Ismena se vrátí do domu. Vstoupí sbor staríkh. SBOR STARŠÍCH • Nadešel den vítězství, velká je kořist Přízeň přála Thébám, bohatým vozbou Ať po válce všude je Sjednáno zapomnění! V chrámech všech bohů Ať chóry se radují po celou noc! A Thébám, jen s rouškou vavřínu v klíně Ať rozryvně vévodí Bakchův taneční rej! Ten však, jenž přináší vítězství Kreon, Menoikův syn, rovnou z bitevního
Pole sem spěchá, aby ohlásil kořist A konečný návrat vojska. Jistěže proto svolal
Sbor starších k valnému shromáždění.
Z domu vystoupl Kreon. KREON • Mužové, povězte všem: Argos Již není. Zúčtovali jsme Naprosto. Z jedenácti pluků Sotva kdo unikl, ba téměř nikdo! Jak o Thébách se říká: jestliže štěstí Tak dvojnásob; a neštěstí Vás nezlomí, samo sebe Zlomí. Tvých kopí žíznivost Uhasil první doušek. Odepřeny jim nebyly
Doušky další. Na drsné pohřebiště
Složily Théby argejský lid.
Bez města, bez hrobu
Leží tam pod širým nebem, kdo Thébám
se smál. Thébané, hledíte tam
Kde bývalo jejich město A vidíte psy, jimž lesknou se čenichy. Slétají se tam nejušlechtilejší supi; kráčejí
Od mrtvoly k mrtvole A ne a ne vzlétnout Od tak žírnéhó hodokvasu. SBOR STARŠÍCH • Pane, líčíš nám krásný
obraz přemohutných skutků. Městu se bude líbit, legendou se stane Bude-li moudře smíšen s jiným skutkem:
s vozy
Plnými našinců, jež ulicemi jedou! KREON • Záhy, přátelé, záhy! Leč k věci! Vidíte:
Do chrámu meč dosud nevěším. Ze dvou příčin totiž svolal jsem vás Zástupce lidu; předně proto, že vím že po bohu války nebudete přepočítávat kola vozu
Jenž drtil nepřátele, ani že skrblit nebudete
Krví svých synů v boji, bude však mnoho Počítáni na tržištích, až oslabení válečníci se vrátí Pod ochrannou strechu, tak abyste tedy O thébských ztrátách promluvili ve vhodnou chvíli
A tak, že nepřesáhly běžnou míru. Potom i proto
Jsem svolal vás, že přespříliš vždy odpouštějící Théby Zas jednou zachráněny přispěchají, aby
šupějícím Navrátilcům osušily pot a příliš Nedbají, zda je to pot hněvně Bojujících či jen pot strachu, smíšený S prachem útěku. Přeji si proto A vy to máte schválit, aby Eteokles Jenž padl za město, se všemi poctami byl
pohřben; Zbabělec Polyneikes však, s ním
I se mnou spřízněný a přítel argejského lidu
Ať leží nepohřben, tak jako Argejští. Byl stejným nepřítelem, mým i Théb. A proto chci, aby též nikdo netruchlil Že je tam nechán nepohřben, krmě Všem na očích, rozsápáván psy a ptáky. Neboť váží-li si kdo svého života Víc nežli rodného města, je pro mne bezcenný.
Kdo to však dobře myslí s mým městem,
ať mrtev či živ, ten vždy se těší mé úctě. Doufám, že to schválíte. SBOR STARŠÍCH • Schvalujeme. KREON • Ujměte se dohledu nad tím vším. SBOR STARŠÍCH • Mladší muže pověř tím úkolem!
KREON ■ Ne. Stráž k mrtvole již byla určena. SBOR STARŠÍCH'Aživé máme hlídat my? KREON • Ano. Protože jsou i takoví, jimž se to nelíbí.
SBOR STARŠÍCH ■ Kdo by rád umřel?
Takový blázen tu není. KREON • Veřejně ne. Leč mnohý tak dlouho Vrtěl hlavou, až mu upadla. A to mě vede k závěru: víc, bohužel, je
třeba učinit. Město musí být očištěno.. . Vystoupl stráiný. STRÁŽNY • Pane
Můj vůdce! Bez dechu co nejrychlejší zprávu
Doručit spěchám, neptej se, proč Ne ještě rychleji, noha Jde mi před hlavou nebo hlava Táhne za sebou nohu, neboť Kam jdu a jak dlouho ještě Na slunci, bez dechu, ale přesto Prese vše jdu. KREON • Proč tak o překot nebo Tak váhavě?
STRÁŽNÝ • Nic nesmlčuji. Proč, říkám
Nic neříkaje naplno, co jsem neučinil? A totéž nevím, neboť vskutku ani nevím Kdo ti to provedl. Přísný soud Nad tolik nevědoucím By zbavil odvahy.
KREON ■ Jsi zřejmě prozíravý. Jak horlivý posel
Vlastního zločinu žádáš si věnec
Za zdatné nohy! STRÁŽNÝ • Pane
Pověřils hlídky obrovskými úkoly. Avšak
Co je obrovské, to stojí hodně námahy. KREON • Tak ven s tím. Pak si jdi svou cestou.
STRÁŽNÝ • Povím to tedy. Mrtvého právě
Pohřbil kdosi, kdo unikl, posypal jeho kůži
Prstí, aby ho nevyslídil sup.
KREON • Cože? Kdo že se opovážil?
STRÁŽNÝ • Nevím. Po rýči nebylo tam stopy Ani po lopatě. A půda hladká Nerozježděná. Pachatel Nezanechal nic. Nebyl nasypán hrob Jen slabá vrstva prachu, jak by se někdo Bál příkazu a přinesl prachu jen trošku. A nikde žádné stopy od zvěře Ci od psa, jenž by rval mrtvolu. Když jsme to při rozbřesku spatřili Bylo nám všelijak. A na mne padl Los, abych to tobě, vůdce, oznámil A vím, že posel špatných slov je nemilován.
SBOR STARŠÍCH • Ó Kreonte, synu Menoikův, zasáhli Snad bohové? KREON • Dost. Nepodnecuj můj hněv. Řekni ještě
Že miláčkem duchů byl ten zbabělec Který všanc potupě by chladně dal Chrámová sloupoví a oltáře! Ne, v Thébách
SOFOKLOVA ANTIGONA
49
Ledacos leckteří mi mají za zlé a reptají A v postrojích své šíje Ohnout nehodlají. Vím dobře Že to udělali tihle, za úplatky. Neboť mezí vším, co je puncováno Nic není horší nad stříbro. Celá města Svádí, muže z domu láká K všelikým bezbožnostem je ponoukajíc. Věz ale: nepřijdeš-li a nevydáš Mi pachatele, žijícího, pozemského A s prknem na zádech, budeš pověšen S provazem na hrdle se vydáš do podsvětí;
Pak uvidíte, odkud se bere zisk Odkážete si navzájem výtěžek drancování a zvíte Že vše se pro výdělek nehodí. STRÁŽNÝ • Pane, našinec má obav nespočet. Přespříliš příchodů má pro něho to místo Tam dole, na něž narážíš. Méně Se v tomto okamžiku bojím vůbec neříci Že obdržel jsem něco stříbrného, ačkoliv Když myslíš, raději měšec ještě dvakrát Obrátím naruby, jestli v něm přec jen
něco není Než pohněvat tě odmluvou, čeho však víc se bojím: že bych při šetření
Moh dostat něco konopného. Ve vznešených rukou bývá Pro našince vždy spíš kus konopí Než stříbrňák. Což jistě chápeš. KREON • Dáváš mi hádanky, průhledný chytráku?
STRÁŽNÝ • Vznešený mrtvý měl asi přátele
ve vysokém postavení. KREON • Chytni je za holeň, když výš jim
Nesaháš! To vím, že rozmrzeli jsou zde I tam. Ba, leckdo bude radostí přímo
roztřepán Až zvítězím a nasadí mi vavřín
Okřídlen strachem. Však já je najdu. Odejde do domu. STRÁŽNÝ■ Nezdravé místo, kde vznešení Se vznešenými jsou si ve vlasech! Já Zdá se, tu ještě jsem. Až mě to udivuje. Odejde.
SBOR STARŠÍCH • Je mnoho hrozivě obrovitého. Nic však Není mocnější nežli člověk. Neboť on i za nocí Když před zimou vane Jižní vítr, na moře vyjíždí V křídlatých svištících lodích. A zemi, nejvyšší z božstev Nezmarnou, neúnavnou Rozrýva snaživým pluhem Rok co rok po ní Proháněje plemeno koní. Do léček lapá Lehkokřídlé ptactvo. I divoká zvířata
A havěť oživující solné vlny Pontu Do lstivě spletených síti Vhání zkušený člověk. A důvtipně loví zvěř Jež na horách nocuje a toulá se. A na šíji drsnohřívého koně Vrhá jho a chytá Nezkrotného horského býka. A řečím se naučil a vzdušnému letu Myšlenek i řádům, podle nichž Vládne se státu, a jak unikat Větrům vlhce vanoucím od pahorků I střelám lijáků. Ve všem zběhlý Nepopsaný. Nic k němu nechodí samo. Ve všem ví si rady Bezradný nestojí před ničím. To vše je mu bezmezné, přece však Jsou jisté zákonitosti. Kdo totiž nenajde nepřítele Vlastním nepřítelem se prohlásí. Jako býku
Sklání šíj svému bližnímu, ten však
Mu vyřvává útroby. Vynikne-li
Tvrdě šlápne na člověka, jakým je sám.
Není s to Nacpat si žaludek, ale hradbami Obklopuje svůj majetek a zeď Musí být stržena! Střechu Dokořán dešti! Vším lidským Naprosto zhrdá. Tak člověk sám sobě Stává se obrovitou hrozbou.
Božské pokušení stojí však přede mnou:
Vědět a přece nepovědět
Že je to ona, Antigona.
Ty nešťastnice, nešťastného otce
Oidipa dítě, co nad tebou a proč
Tě nutí vypovědět poslušnost
Řádům tohoto státu? Vystoupí strážný vedoucí Antigonu. STRÁŽNÝ • To je ta páchatelia. Chytili jsme ji
Když vršila ten hrob. Kde však je Kreon? SBOR STARŠÍCH • Z domu se právě navrací sem k nám. % domu vystoupí Kreon. KREON ■ Jak chytils tuto dívku? Jak a kde? STRÁŽNÝ ■ Ta vršila ten hrob. A to je vše. KREON • A kdo to je, že zakrýváš jí tvář? STRÁŽNÝ • Kvůli té hanbě; spáchala ten čin.
KREON ■ Jasná řeč, ale viděls to ty sám? STRÁŽNÝ • Jak vršila hrob tam, kdes to zapověděl.
Má-li kdo štěstí, ihned mluví jasně. KREON • Podej zprávu. STRÁŽNÝ ■ Událo se to tak: Když jsem se vrátil
Od tebe, pod tíhou tvých hrozeb Tak s mrtvoly jsme smetli všechen prach Už byla v rozkladu, a sedli jsme si Nahoře na kopec, protože mrtvola Strašlivě páchla. A domluvili jsme se
Že kdyby jeden usnul, druhý ho šťouchne
Loktem do žeber. Náhle jsme všichni
Jen vytřeštili oči, protože znenadání
Od země vlahý vítr k nám zanášel
Mlhavý vír, jenž zakryl údolí
A vlasy okolního lesa rval, a byl
Té mlhy plný vzduch, až musili jsme,
ano v tom to bylo Přimhouřit oči a musili jsme si je třít,
a poté
Ji bylo vidět, jak tam stojí a jak pláče Podobna ptáku, jenž nad hnízdem, prázdným, bez mláďat V svém žalu pronikavě naříká. Tak bědovala nad tou holou mrtvolou A smetala zas prach a ze džbánu Jim třikrát posypala mrtvolu. I běželi jsme rychle k ni a chytli ji Nezdála se však vylekána ani když jsme
ji nařkli Z toho, co udělala teď i předtím. Nic nepopřela, stála přede mnou Půvabná, ale i sklíčená.
KREON • Přiznáváš se či popíráš ten čin?
ANTIGONA • Vše doznávám a nepopírám nic.
KREON • Ještě mi řekni ve vší stručnosti: Slyšelas, co bylo rozhlášeno Po celém městě o tomhletom mrtvém?
ANTIGONA ■ Jistěže. Jak by ne? Bylo to jasné.
KREON • Odvážila ses přestoupit můj zákaz? ANTIGONA • Vydalsjej přece ty. Ty, smrtelník.
I může smrtelník jej přestoupit a já Jen o málo jsem smrtelnější nežli ty. Zemřu-li předčasně, a stane se tak mys-h'm
Může to být i zisk. Kdo jako já Musí žít ve zlořádu, ten snad ve smrti Nebude, doufám, bez výhod. Dál, kdybych dítě
SOFOKLOVA ANTIGONA
51
Z klina své matky nechala ležet nepohřbeno To by mé kormoutilo. Můj čin však Mě nekormoutí vůbec. Zdá-li se ti zpoz-dilostí
Že bojím se bohů, kteří shora nechtějí Shlížet na nahé rozsekané tělo A tudíž se tě nebojím, ať zpozdilec Mě nyní odsoudí.
SBOR STARŠÍCH - Otcovy drsné způsoby jsou vidět na dceři: Ustoupit zlému údělu se nenaučila.
KREON - V žáru ohně i nej tvrdší železo Pozbude nepoddajnosti. To můžeš vidět den co den. Pro tuhletu je ale rozkoší Zlovolně rušit dané zákony. A ještě druhá drzost: Když už To udělala, že se tím chlubí a že se tomu I směje! Nenávidím toho, kdo při zlém Je přistižen a chce svou špatnost zkrášlit, A přece nechci tu, která mě uráží Ač krví spřízněna, hned zatratit. Právě že krví spřízněna je se mnou! Tvůj tajný čin teď vyšel najevo. Jsi odhodlána říci, že lituješ ho? Těžkému trestu můžeš se tak vyhnout. Antigona mlíl.
KREON • Proč jsi tak zarputilá?
ANTIGONA • Pro příklad dejme tomu.
KREON • Že tě mám v moci, je ti lhostejné?
ANTIGONA • Když je to tak, co zmůžeš víc než zabít?
KREON ■ Víc ne, to se však rovná všemu. ANTIGONA • Proč váháš? Z tvých slov se mi nelíbí
Žádné a líbit se nebude
I jsem ti proti srsti také já.
Ačkoliv jiným pro ten skutek ne. KREON • Myslíš, že jiní smýšlejí jak ty? ANTIGONA • I ti, co tady zaraženě mlčí.
KREON • Bez ptaní za ně mluvíš? Kde máš stud?
ANTIGONA ■ Ctít pokrevního bratra je snad hřích?
KREON • Druhý však, z téže krve, zemřel za vlast.
ANTIGONA • Ba, z téže krve a z týchž rodičů.
KREON ■ A podle tebe je roven tomu, jenž se bál?
ANTIGONA - Kdo otrokem ti nebyl, bratrem zůstává.
KREON ■ Pravda, když nelišíš bezbožnost od hrdinství.
ANTIGONA ■ Je rozdíl padnout za vlast nebo
za tebe. KREON Je válka? ANTIGONA • Je. Ta tvá. KREON • Za žádnou zem? ANTIGONA ■ Za cizí. Nestačilo
Ti vládnout bratrům ve vlastním městě
V líbezných Thébách, kde
Bez bázně žilo se, ve stínu stromů; mu-sils
Je vláčet k dálnému Argu, abys jim vládl i tam
Z jednoho bratra udělals kata klidnému Argu
Toho však, jenž se zalekl, vystavuješ tu nyní
Rozčtvrcenélio, na postrach vlastním. KREON • Radím všem, kdo na mysli mají své blaho
Ať ani slůvko neřeknou téhleté. ANTIGONA • Já však vás vyzývám: pomozte
mi v mé tísni. Sami sobě tím pomůžete. Kdo totiž hledá
moc
Ze solného moře pije a nemůže přestat, vždy dál
Musí pít. Včera to byl můj bratr, dnes jsem to já.
I
KREON • Ajá cekám
Kdo jí přispěchá na pomoc. ANTIGONAponivadisbor starSch mlčí ■
Tak vy to trpíte. Držíte hubu před ním!
Nebude vám to zapomenuto! KREON • Ona to v knihách zaznamená.
Chce nás mít nejednotné pod střechou Théb.
ANTIGONA • Po jednotě voláš a ze sváru žiješ.
KREON ■ Zde teprv žiji ze sváru! A potom na
argejském bojišti! ANTIGONA ■ Ovsem. Tak jest. A kdo jde s násilím proti jiným Půjde s násilím i proti vlastním. KREON ■ Mne tedy, zdá se, by tahle dobráčka přála supům. A nic by nevadilo, že by nejednotné Théby
Připadly na pospas cizí moci? ANTIGONA • Vždy přece hrozíte, vládcové,
že naše město padne Že padne nejednotou, napospas jiným
a cizím
A my pak skláníme šije a přivlékáme vám oběti
A naše město, tím zesláblé, připadne na pospas cizím. KREON • Ty říkáš mně, že město vrhám
vplen cizím? ANTIGONA • Sklánějíc před tebou šiji, samo se před nimi vrhá na zem Neboť člověk, jenž má skloněnou šíji, nevidí, co se blíží Jen zemi vidí a běda: ona ho dostane. KREON ■ Urážej si svou zemi, ty zvrhlá, urážej si svou vlast! ANTIGONA • Mýlíš se. Země je svízel. Vlast není j en země Není jen dům. Ani to místo, kde člověk proléval pot
Ani ten dům, jenž bezbranně hledí vstříc ohni
Vlast není tam, kde člověk skláněl svou šíji.
KREON • A nemá své jméno a není nám
ochranou? Ne, tebe už otčina nenazývá svou: Zavržena jsi, jak leptavé svinstvo, jež
potřísní vše.
ANTIGONA ■ Kdo mě tu zavrhuje? Míň je
jich ve městě Co ty tu vládneš, a bude jich ještě míň. Proč se navracíš sám? Odcházels přece
s mnohými! KREON • Čeho se opovažuješ? ANTIGONA ■ Kdepak jsou mladí, kde muži?
Už se nevrátí? KREON • V hrdlo lže! Každý ví, že šli ještě
vyčistit
Bitevní pole od posledních sekyr. ANTIGONA • Aza tebe ještě spáchat poslední zločin
A být všem na postrach, až jejich otcové
Je nepoznají, skolené nakonec
Jak dravá zvířata. KREON • Hanobí mrtvé! ANTIGONA ■ Hloupý člověče, pochop
Že nechci se svéhlavě hašteřit. SBOR STARŠÍCH • Je nešťastná, neber ji za slovo.
KREON ■ Zamlčel jsem kdy oběti, jež stálo vítězství?
SBOR STARŠÍCH ■ Nezapomeň však, zběsilá
Pro vlastní hoře na nádherné vítězství Théb!
KREON • Ale vždyť ona nechce
Aby thébský lid sídlil v argejských domech. Viděla By raději Théby na padrť. ANTIGONA • Lépe je sedět v troskách vlastního města
SOFOKLOVA ANTIGONA
53
A bezpečněji také, nežli s tebou V domech nepřítele. KREON ■ Teď se prořekla! A vy jste to s
Všecek řád porušuje, ta bezuzdná, jak host
Jenž na odchodu už a jehož návratu si
nikdo ani nezdá Přeřízne drze popruh od lůžka, aby jím svázal svůj uzlík. ANTIGONA • Vzala jsem si jen své a musila
jsem si to ukrást. KREON • Pořád jen vidíš svůj nos, ale řád
Božský řád státu, nevidíš. ANTIGONA • Božský snad ten řád je, přesto bych raději Aby byl lidský, Krconte, synu Menoikův. KREON • Jdi! Nepřítelem jsi byla a zůstaneš jím
I tam dole v zapomenutí, jako ten rozsekaný;
I v podsvětí se vám budou vyhýbat. ANTIGONA ■ Kdož ví, možná že jsou tam jiné zvyky.
KREON • Nepřítel, byť byl mrtev, nikdy nezmění se v přítele.
ANTIGONA • Jistě. Nežiji pro nenávist, ale pro lásku.
KREON ■ Tak jdi tam dolů, chceš-li milovat
A miluj tam. Takoví jako ty
Tu pro mne mají krátké trvání.
Vystoupí Ismena. SBOR STARŠÍCH • Ale teď ze vrat vychází Ismena
Líbezná s pokojnou duší.
Slza však skrápí
Tvář prokrvenou hořem. KREON • Tak! Ty! Co dřepíš vevnitř, doma! Dvě stvůry
Jsem vychoval, sesterské hadí plémě.
Pojď, přiznej se, a hned
Žes pomáhala vršit ten hrob.
Anebo jsi snad vzor nevinnosti?
ISMENA ■ Já jsem to udělala se souhlasem sestry.
Na všem jsem měla účast, beru vinu na sebe.
ANTIGONA • To ale sestra nedovolí.
Nechtěla. Nepřizvala jsem ji. KREON • Vyřiďte si to mezi sebou!
V malichernostech malicherný nebudu. ISMENA ■ Já nehanbím se za sestřino neštěstí
A prosím ji, ať má mě za družku. ANTIGONA • U těch, kdo pronikavěji jsou moudří
A rozprávějí spolu dole v podsvětí: Tu, která slovy miluje, tu ráda nemám. ISMENA • Sestro, čelem se postavit, to každý nesvede
Zemřít však možná dokážu i já. ANTIGONA - Nezmírej jenom tak. Co se tě netýká
Si nepřivlastňuj. Však má smrt postačí. ISMENA ■ Sestra je příliš přísná, mám tě ráda.
Až bude pryč, co zbude k milování ? ANTIGONA ■ Kreonta miluj! Tomu zůstaň,
já vás opustím. ISMENA • Má snad má sestra radost, může-Ii
se mi posmívat? ANTIGONA • Spíš ze žalu chci vypít kalich
do dna.
ISMENA • Co jsem ti ale řekla, platí. ANTIGONA • Bylo to hezké. Ale už jsem
rozhodnuta. ISMENA • Chybila jsem, i nechybím ti, je to
tak?
ANTIGONA ■ Buď dobré mysli, žiješ. Mné duše zemřela; Takže už sloužím jenom mrtvým, sestro. KREON • Ztěchhletěch ženských, to vám říkám, tahle Se zrovna zbláznila, ta druhá už je blázen dávno. ISMENA ■ Nemohu bez ní žít.
KREON • O ní už nikdo nemluví. Ta není. ISMENA • Synovu nevěstu však také zabíjíš. KREON • Je víc než jedno pole, jež lze pře-orat.
Připrav se na smrt. Abys věděla Kdy nastane: až zpité Théby přede mnou Nastoupí k bakchickému reji. Odved Ty ženy.
Striiný odejde do domu s Antigonou a Ismenou. Kreon přikazuje svému tělesnému strážci, aby odevzdal mel.
JEDEN ZE STARŠÍCH odnímaje strážci mel-Ty, jenž se maskuješ k tanci na počest vítězství
Neudusej přespříliš zem a ušetři trávu.
Kdo tě však rozhněval, mocný
Ten ať tě nyní chválí. JINÝ ZE STARŠÍCH odevzdávaje Kreontovi bakchickou Ml ■
Nehaž ji příliš hluboko
Abys ji neztratil z dohledu.
Tam totiž, doraziv na dno
Klidně leží ten nahý. Studu
Zcela se zříká; zděšen a děsivě
Se vztyčuje zavržený; odlidštěný se rozpomíná
Na svou někdejší, doživší podobu á pozvedá se: nový. SBOR STARŠÍCH • Trpně seděli v domě prožraném ohněm lachmejští bratři
Zatuchlí, mechem se živíce; zimy Sypaly na ně vždy led; a jejich ženy Za nocí s nimi nebývaly a ve dne tajně Tam sedávaly v nachových plenách. A povždy
Se nad hlavami jim skláněl výhružný útes.
Leč nepovstali dříve, dokud Peleas Mezi ně nevstoupil, holí je neoddělil Zlehka se jich jen dotýkaje. Potom Všechny své trýznitele utloukli.
To bylo zdaleka nejhoršíi častokráte však sumu běd
Zakulatí i maličkost. Není bez konce ten slepý
Spánek v žalosti, jako by zchváceni Leželi v době bez věku. Zvolna i rychle, nerovně narůstají A opět ubývají měsíce a po všechen ten čas
Se hromadí zlo, a již
V domech Oidipových
Na poslední výhonek míří světlo.
A nezapadá do sebe, co je velké; na mnohé to pak
Dopadá. Tak j ako když dole
Na Pontském moři, za zlověstně vanoucích
Thráckých vichrů, noc přepadá Chýši pod vrstvou soli: nadobro převrací Temnotnou odranou výspu Sténáním hučí šlehané břehy.
Zde přichází Haimon, z tvých synů Nejmladší; je zkormoucen Že zemřít mu má Antigona Dívka před svatbou Zlovolně na loži zmařená. Vystoupí Haimon. KREON • Synu,, tlachalo se tu, že přicházíš Přede mne kvůli té mladé ženě, nikoli k vládci
Spíš k otci. Kdyby tomu tak bylo Šel bys docela nadarmo. Navrátiv se z bitvy
Jež dopadla příznivě, skrze mnohé krvavé oběti
Jedině ji jsem natrefil vzpurnou, nepřející
Našemu domu vítězství, oddanou jen své
věci A ještě hůř. HAIMON • Přicházím nicméně v této věci A přál bych si, aby otci
SOFOKLOVA ANTIGONA
55
Nepříjemně nezněl důvěrně známý hlas Toho, koho zplodil, když vládci donese Neblahou zvěst.
KREON• Zplodil-li někdo ovšem drzé děti Lze o něm pouze řici, že si zplodil Svízel a posměch nepřátel. Kyselost Leptá patro, proto se nabízí.
HAIMON • Jsi správcem mnohého. Naslou-cháš-li
Snad rád a vlídně různým zvěstem Příliš silami neplýtvej: jako muž Už bez kormidla, uvolni plachtu, nech se hnát!
Lidu tvé jméno zní hrůzně. Takže byť velké
Se přihodí, k sluchu se donese ti nejvýš
nepatrnost. V příbuzenstvu je ale výhodné Ze všecko nezáleží na zásluhách. Mnohý
dluh
Se vůbec nevymáha; a tak můžeme I od příbuzných někdy zvědět pravdu Protože kvůli nim mírníme svůj hněv. Sici ti tohle ovšem nemůže můj bratr Megareus
Jenž před Argem bojoval a dosud nevrátil se
A bázně nezná; i musím ti to říci já. Věz: město kypí vnitřním odporem. KREON • A ty věz: pokazí-ii se domácí
Pak živím nepřítele. Jenž je neurčitý A sebe nezná ani nenalézá, v mrzutosti Je rovněž ještě nejednotný, jeden znechucen
Daněmi, druhý zas válečnou službou Oba však pode mnou a rozděleni Mocí mých kopí. Jsou-li tu však Mezery a jeví-li se i vláda nejednotná A kolísá a nejistou se stává, pak Oblázek promění se v balvan a nalehne Na dům, jenž sám se vzdal. Mluv
Slyšet však budu toho, koho jsem zplodil
a postavil Do čela před své kopiníky — syna. HAIMON • Ve všem kus pravdy. Neříká se,
že na kovadlině Jež nezná lež, se oceli náš jazyk? Anti-
gona
Nechtěla, aby nemilosrdní psi Žrali tělo jejího bratra: město Je v tomto při ní, zavrhujíc nicméně Mrtvého zločin. KREON • Což nestačí. Říkám tomu ochablost. Nestačí, useknurli, co je shnilé — Musí to být'všem na očích a jinému shnilému
Tak názorně vštípeno, že shnilé useká-vám.
Má ruka musí ukázat, že seká s jistotou. Ty však, málo o situaci vědoucí Nic nevědoucí, radíš: nejisté se rozhlížej Ber myšlenky jiných, mluv jejich řečí Jako by vrchnost ta mnohá těla Mohla sjednotit k těžkému úkolu, je-li Jen pouhým ouškem, nadto zbabělým.
SBOR STARŠÍCH • Na kruté tresty myslit stojí mnoho sil.
KREON • Pluh tisknout k zemi, rovněž stojí sílu.
SBOR STARŠÍCH • Mírnost je řád, jímž
hravě zjednáš mnohé. KREON • Rádu je mnoho. Kdo však řídí? HAIMON • Nebýt tvůj syn, tak řekl bych, že
ty.
KREON ■ Být to můj úkol, řešil bych jej po svém.
HAIMON ■ Po svém — kdo ví, je-li to správný způsob?
KREON • Nevíš-li to, co já, tak to vědět nemůžeš.
Jsi při mně, ať budu jednat jakkoli? HAIMON • Kéž bys tak jednal, abych byl při tobě
Neříkal však, že pravdu máš jen ty A nikdo jiný. Kdo si mysli o sobě 2e jeho myšlenky a řeč a duše Se liší ode všech, kdyby byl otevřen Ukázal by se prázdným. Od člověka ale Je-li kde jaký moudrý, není hanba Učit se, ale zas moc nepřehánět. Hle, jak se řítící se rozvodněné říčce Veškeré stromy vyhýbají, jejichž větvoví Se poddá proudu; co se postaví proti Je ihned pryč. Dále když lodník Přespříliš v bouři napne plachtu Ä nepovolí lano, tak se převrátí A loď pak pluje vzhůru dnem.
SBOR STARŠÍCH ■ Poddej se, ustup myšlence, změň ortel Z nás vyjdi; v hloubi duše váháme I váhej s námi.
KREON • A vozku aby řídilo Spřežení! To asi chceš!
HAIMON • A spřežení
Když o chřípí mu zavadí pach zdechlin Z mrchovišť, by se mohlo vzepnout, divíc se
Kam že je hnáno, takto ostře hnáno A do propasti svrhne vůz i vozku. Věz, že město je ostnem pochybnosti Už za války šílené z toho, čím hrozí mír.
KREON • Válka už neni. Dík za poučení. HAIMON • Chystaje slavnost vítězství, prý hodláš
Krvavě doma s každým zúčtovat Kdo tě kdy pohněval. S tím podezřením Se svěřili mi četní lidé. KREON ■ Kdo? Zasloužil by ses, kdybys tohle řekl
Mnohem víc než jsi-li hlásnou troubou těch, co žvaní
O podezření takhle podezřele. HAIMON • Zapomeň na ně. SBOR STARŠÍCH ■ Ze ctností vladařů
Nejúčinnější je prý: zapomínat. Nech stáři starobě.
KREON • Jsem příliš stár
Těžko se zapomíná. Ale kdybych
Poprosil tebe, nemohl bys ty zapomenout
Na tu, o niž se tolik zasazuješ
Že všichni zlovolníci ševelí:
Zdá se, že ten je spojencem té ženské.
HAIMON • Spojencem práva všude, kde je třeba.
KREON • A kde má díru. HAIMON • Ani uražena nemlčí
Má starost o tebe. KREON • A postel by ti nezůstala prázdná. HAIMON • Hloupost, kdyby to neřekl můj otec.
KREON • Drzost, kdyby to neřekl kmán té ženy.
HAIMON • Kmán ženy raději než tvůj. KREON • To slovo padlo, odvolat nic nelze. HAIMON ■ Co odvolávat? Chtěl bys povědět vše
Neslyšet nic. KREON ■ Tak tedy. Kliď se ,  Mi z očí. Jak ten zbabělec
Co v choulostivé chvíli vzal do zaječích. Pryč s touhle líhní, hned! Haimon odejde. SBOR STARŠÍCH • Pane, šel v hněvu pryč,
je to tvůj nejmladší. KREON • Před smrtí však ty ženy nezachrání. SBOR STARŠÍCH ■ Zamýšlíš tedy obě u-smrtit?
KREON • Tu, která stála stranou, ne; máš pravdu.
SBOR STARŠÍCH • A myslíš na to, jak
utratit tu druhou? KREON • Vyvést ji za město, kde Bakchův
chorovod
Ted zvedá nohy mých lidí; ta provinilá Aí ale sedl tam, kde je lidských šlépějí málo
SOFOKLOVA ANTIGONA
57
i.
Ať žije na dně propasti, s prosem a vínem jen
Jak přísluší mrtvým: jak sama by byla
pochována. Tak nařizuji
Jinak se město docela mi vymkne z rukou.
Kreon odejde do místa. SBOR STARŠÍCH • Tak jak oblačné pohoří
vyvstává přede mnou nyní Že v této chvíli v komoře dítě Oidipa
krále
Z dálky slyší Bakcha a chystá se k poslední cestě.
Neboť Bakchus teď volá ty své a po slastech toužíc
Město mu ztrápeně dává jako vždy radostnou odpověď.
Velké je totiž vítězství, Bakchovi odolat nelze
Starostí zbavuje, napájí nápojem zapomnění
Pryč letí rozšité smuteční roucho za
mrtvé syny K bakchovským orgiím spěchá město
a hledá zchvácenost. Sbor staršich si jde pro bakchické hole. Bože rozkoší masa, přesto Věčný vítězi svárů! I pokrevně spřízněné Svádí k sobě ten mocný prosebník. Nezničitelný; koho se zmocní Ten sebou nevládne. Zasažen řádí A tančí i pod jařmem a chystá mu čerstvé šíje. Neobává se Výparů solného dolu ani korábu S tenkými stěnami na černých vodách.
Rozličné rasy Misí, vše dohromady Míchá, nepustoší však Země násilnou rukou;1 nýbrž Od počátku je mírumilovně sdružen se
vznikem
Velikých srozumem. Neválečnicky totiž Hraje tu s sebou božská krása.
Vystoupí Antigona, vedena strážcem a následována služebnými.
SBOR STARŠÍCH •
Teď však přicházím sám Vyšinut z taktu a udržet už Nemohu prameny slz, neboť Antigona nyní má převzít Proso a vino, .dar pro mrtvé. ANTIGONA • Občané rodného města, jdu
Poslední cestou
Na poslední svit
Slunce se dívám.
Už víckrát nikdy?
Ten, jenž všechny jedenkrát pohřbí, bůh
smrti Mne živoucí vede Ke břehům Acherontu. A nečeká mě ženich, neslaví Mě svatební píseň, jsem Nevěstou Acherontu. SBOR  STARŠÍCH - Známa však kráčíš,
chválou provázena Tam do komory mrtvých. Neduh tě neuchvátil, pouta Nádenickou mzdu železa, nedostalas. Nýbrž žijíc
Svůj vlastní život, jdeš živá Dolů do říše mrtvých. ANTIGONA • Běda, vysmívají se mi! Mně, která dosud nezhynula Která je dosud na světě. Město a mého města Ó velkomožní muži! Přece, přece jen jednou
Mi budete muset dosvědčit, jak neoplaká-vána
Svými milými a podle jakýchže Zákonů musím do vykopané hrobky
Do neslýchaného hrobu. Já Nespjata se smrtelníky Ani se stíny
S životem ani s mrtvými. SBOR STARŠÍCH ■ Moc, všemocná moc
Ta neuhne. Pokazila
Hněvivé poznání sebe sama. ANTIGONA ■ Ó můj otče, ó nešťastná matko
Z nichž kdysi já smutná jsem vzešla
K nimž s prokletím
Bez muže bydlit se vracím.
Ó, ó, můj bratře
Sladce se žilo, padls!
I mne, jež ještě tu zbyla
Táhneš za sebou dolů. STAREC klade před ni misku s prosem *
Ale i tělo Danaidy musilo
Namísto nebeského svitu trpělivě
Přijmout železné mříže. Ve tmách ležela.
A přece byla z mocného pokolení, dítě.
A počítala pak tvůrci času
Zlatisté údery hodin. ANTIGONA • Žalostně prý zemřela
Na sipylském vrcholku
Tantalova dcera
Z Frygie přišlá.
Zhrbatěla a jak se někdo zdobí Řetězcem z břečťanu, zvolna splynula Se skálou; a přesto, jak říkají Muži, zůstává u ní mráz A myje jí krk pod sněžně jasnými Slzami řas. Podobně Duch uloží k spánku i mne. STAREC klade před ni džbán s vínem •
Svatořečená byla však, božsky počatá My jsme jen země a pozemsky počatí. Jistěže pomineš, veliká ale. Ne nepodobná
Božským obětem. ANTIGONA • A už se mne s povzdechem vzdáváte. Hledíte vzhůru do modra, nikdy
Mně do očí. A přece svatě Jsem šla za svatou věcí. SBOR STARŠÍCH • Hbitě lapil i Dionýsos Dryasova syna S nadšenou pohanou příkoří Ho přikrylo zřícené kamení. A učil se
poznávat boha Tápaje v šílenství s kletbami na jazyku. ANTIGONA ■ A bylo by také lepší, kdybyste Sbírali pohanu příkoři a osušili Mi ji od slz a využili jí. Daleko Nedohledáte. SBOR STARŠÍCH • Ale u vápenných skal Kde na obou koncích je moře, na březích Bosporu Nablízku města duch bitev přihlížel tomu Jak oběma Fíneovcům, co viděli Přespříliš daleko, orlí zrak Kopím byl proboden a temno nastalo V odvážném okruží očí. Osudu síla je však strašlivá. Bohatství ani duch bitev Ani veliká věž mu neunikne. ANTIGONA ■ Ne, prosím, nemluvte o osudu. To vím. O tom mluvte Jenž mne nevinnou hubí; toho S osudem svažte! Nemyslete si totiž Vy nešťastníci, že jste ušetřeni. Jiná těla, na kusy rozsekaná Budou v hromadách ležet kolem Nepohřbeného. Vás, kdož jste Kreontovi Vláčeli válku přes cizí kraje, byťsi se mu
poštěstilo Nesčetně bitev, ta poslední Vás pohltí. Vy, kdož jste volali po kořisti
Neuvidíte přijíždět plné vozy, nýbrž Prázdné. Vás oplakávám, žijící A to, co uvidíte
Až mé oko už bude plné prachu! Líbezné Théby
Rodné město! A vy, dirkejská zřídla
SOFOKLOVA ANTIGONA
59
Okolo Théb, kam stoupají Vozy, ó vy háje! Jak mi sešněrovává hrdlo
Co se má s vámi, Théby, stát! Z vás
vyšli Ti nelidští, proto Musíte obrátit se v prach. Tomu Kdo bude se ptát po Antigoně, povězte: Viděli jsme ji uprchnout do hrobu. Antigona se strážným a služkami odchází. SBOR STARŠÍCH • Otočila se a šla, dlouhými kroky, jak ona By vedla svou stráž. Přes prostranství
Tam šla, kde už kovově stojí Sloupy vítězství. Přidala do kroku; Zmizela. Ale i ta kdysi
Jídala chleba, který se pekl V temné skále. Ve stínu věží Neštěstí skrývajících, poklidně seděla, až to
Co z Labdakova rodu smrtelně vyšlo
Smrtelné se vrátilo. Krvavá ruka
To rozdílí svým vlastním a ti
To neberou, nýbrž to rvou.
Poté teprve ležela
Hněvivě pod širým nebem
I ona vržena v dobro!
Chlad ji probudil.
Teprv až byla spotřebována
Poslední trpělivost a spáchán poslední
Zločin, sňalo si dítě nevidomého Oidipa
Stářím zteřelou pásku z očí
Aby pohlédlo do propastí.
Tak nevidomě zvedají Théby
I nyní své nohy a vrávoravě
Chutnají nápoj vítězství smíšený
Z mnoha bylin a v temnotách
Jej polykají a výskají.
Zde přichází slepý Teiresias, věštec. Hnán asi
Zlými zvěstmi o rostoucím sváru A dole se dmoucí vzpouře.
Vystoupl Teiresias, veden ditltem a následován
Kreontem.
TEIRESIAS • Jen klidně, dítě, jdi stále
Neotřeseno tanečním rejem, ty
Vedeš. Kdo vede
Nechť nenásleduje Bakcha.
Neodvratně čeká pád toho, kdo příliš
Vysoko nad zem pozvedá nohy.
Ani do sloupů vítězství
Nevraz. Vítězství
Volají ve městě
A město je plné bláznů!
A za vidoucím
Jde slepý, ale za slepým
Jde ještě slepější. KRE ON, jenž Sel s posměchem za ním •
Ty mrzutý, co to tam
Mumláš o válce? TEIRESIAS ■Mumlám, že tancuješ
Ty bláznivý, před vítězstvím. KREON • Ty zarputilý starce
Věštíš to, co není, ale
Kolkolem tyčící se sloupy
Nevidíš.
TEIRESIAS - Nevidím. Leč nezastřen
Mi zůstává rozum. A proto přicházím Milí přátelé. Neboť i vavřínu Tučné listy zřídkakdy poznávám ■Dokud mi, uschlé, nešustí či dokud nekousnu do nich a nechutnám V nich hořkost. Pak vím, že je to vavřín.
KREON • Slavnosti nemáš rád. Hned s námi Mluvíš strašnějšími ústy.
TEIRESIAS • Strašnejšom viděl. Slyšte, co z letu ptáků Plyne pro Théby, které tak zpité jsou Předčasným vítězstvím a ohluchlé břesk-ným
Voláním bakchického reje: Na staré stolici
Seděl jsem, přede mnou přistav veškerých ptáků.
Tu v ovzduší slyším jakýsi pohyb, vražedný.
A byla bitva ptactva: vztek, rozervání Drápy a cáry a řvaní. S obavou Jsem přehlédl rychle zapálené oltáře. Nikde
Jsem nenašel dobrý oheň. Jen kouř Páchnoucí kouř se valil vzhůru a stehna Obětních zvířat trčela z tuku, jímž byla zalita.
SBOR STARŠÍCH • Tuze zlé znamení v den vítězství
Zpráva, jež všechnu radost požírá!
TEIRESIAS- A takový je smrtící výklad těch tajuplných orgií: To skrze tebe, Kreonte, město ochorelo. Neboť oltáře i ohniště jsou znesvěceny Od psů a ptáků, kteří sytili se Tak nevhod padlým synem Oidipovým. Proto už nešumí sem blahodárný Křik ptáků, neboť požírali tuk Mrtvého člověka. Bohům však Takový kouř nechutná. Proto Vyhni se mrtvému a nepronásleduj toho Po němž je veta!
KREON  Tvoji ptáci, starý
Ti pěkně lítají. To vím. Lítali Přece i pro mne! Ne zrovna neskolený Jsem v obchodě a v umu věšteckém Protože nejsem lakotný. Zastrč si tady Ze Sardesu jantar a z Indie zlato Věz však, že zbabělce pochovat nenechám
A chorob nebes že se nebojím, člověk nemůže podněcovat bohy, to . vím.
Padají ale, starý muži Ze smrtelníků i velmi mocní A je to velmi šeredný pád, když takováto slova
Ti, kdož jsou šerední, krásně vysloví kvůli zisku.
TEIRESIAS • Jsem příliš stár, než abych se přetvařoval Kvůli částečce času.
KREON • Nikdo není tak stár Aby nebyl rád ještě starší.
TEIRESIAS - Vím. Vím však i víc.
SBOR STARŠÍCH • Řekni to, Teiresie. Pane, dej věštci slovo.
KREON • Řekni to jakkoli, jen zanech smlouvání.
Věštecký cech miluje totiž stříbro. TEIRESIAS • Tyrani prý je nabízejí. KREON ■ A je-li někdo slepý
Do mince kousne a hned ví
Že je to stříbro. TEIRESIAS-Ajábychrád, abys mi nenabídl nic.
Ve válce nikdo neví, co mu zbude.
Zda stříbro, zda synové, zda moc. KREON Je po válce. TEIRESIAS • Opravdu?
Něco jsem se tě ptal!
Protože, jak mi říkáš, nevím nic
Musí se našinec ptát. Protože do budoucna
Jak mi říkáš, se dívat neumím, musím Hledět v přítomnost i minulost a zůstávám
V svém umu takovýmto věštcem. Vidím sice
Jen to, co dítě: že kov na vítězných sloupech
Je hodně tenký; na to já: protože se
ještě vyrábí Hodně oštěpu. Ze se tecf pro vojsko Šiji kožiGhy; na to já: jak by se blížil
podzim.
A že se ryby suší, jak by se počítalo se zimním ležením.
SOFOKLOVA ANTIGONA
61
SBOR STARŠÍCH ■ Myslil jsem, že to bylo před zprávou o vítězství A že už se to zarazilo! A že to je Kořist z Argu: kov i ryby. TEIRESIAS • A spousta stráží všude; zdali hlídají
Hodně či málo, nikdo neví. Ale velký Rozvrat je v tvém domě a žádné zapomnění
Běžné po šťastném tažení. A Haimon Tvůj syn od tebe odešel prý v rozrušení Protože Antigonu, jemu zaslíbenou Jsi uvrhl na dno strže, že svého bratra Polyneika chtěla řádně pochovat Protože jsi ho skolil a nechal bez hrobu Že se ti postavil, když tvoje válka Mu vzala bratra .Eteokla. I vidím tě, jak krutě jsi vpleten v krutost A protože nejsem ohlupen stříbrem, kladu Otázku druhou: proč jsi tak krutý Kreonte, synu Menoikův? Ulehčím ti to: Protože ti pro tvou válku chybí kov? Je to, cos udělal, tak pošetilé nebo špatné Že Špatné musíš dělat dál a pošetilé rovněž?
KREON * Ty dvojjazyčný lotře!
TEIRESIAS • Půljazyčný by bylo horší.
Dám ti teď dvojitou odpověď: žádnou. Spojuji s ničím nic a pravím: Zlořády chtějí velké muže, žádné nemají.
Válka se rodí sama ze sebe a láme kosti Z loupeže je zas loupež, tvrdost chce jen tvrdost
A víc chce víc a nakonec se mění v nic. Ohlédl jsem se takto zpět a kolem sebe Vy hleďte dopředu a zachvějte se hrůzou.
Odved mě, dítě. Teiresias odchází, odváděn dítětem. SBOR STARŠÍCH ■ Pane, kdyby mé vlasy Před chvílí ještě byly černé, rázem
SOFOKLOVA ANTIGONA
By zbělaly. Zlé včcx Říkal ten hněvný muž
0 horších Pomlčel.
KREON • I ptám se: proč Přetřásat nevyřčené? SBOR STARŠÍCH • Kreonte, synu Menoikův, kdy Se navrátí mladí Do města bez mužů a jak Probíhá tvoje válka, Kreonte, synu Menoikův?
KREON ' Protože tenhleten zlovolně upřel zrak
Na tohle, povím to: válka, již nám přivodil
Poťouchlý Argos, ta válka není Dosud skončena a příliš příznivě Neprobíhá. Když jsem vyhlásil mír Chybělo už jen málo a to Zvrátila Polyneikova zrada. Ale ztrestán leží teď on
1 ta, jež ho oplakává.
SBOR STARŠÍCH • A nikoli bez významu
Je i to, že se odvrátil
Od tebe ten, jenž tvým kopiníkům
Zde stojí v čele, Haimon
Tvůj nejmladší syn. KREON • A netoužím už po něm
Nijak zvlášť. Ať mně i vám se klidí z očí
Ten, jenž mě opustil Pro malichernou starost o své lože. Syn Megareus dosud za mne bojuje Vrhaje v neustálých náporech Proti kolísajícím argejským hradbám Kovově zbrojnou mládež Théb. SBOR STARŠÍCH -Nikolinevyčerpatelnou. Kreonte, synu Menoikův Vždy jsme té byli poslušní. A pořádek Vládl městem; a držels nám od těla Naše nepřátele zde pod střechami Théb
Tu raubířskou chásku, jež nemá nic a za
války si lebedi Ty všechny, co žijí ze sváru, ty křiklouny S veležaludky a veleplícemi, co mluví Na tržišti, protože jsou za to placeni nebo
naopak.
Teď křičí znova a mají k tomu
I trapnou látku: řekni, synu Menoikův, nepustil ses
Do příliš veliké věci? KREON • Když jsem vytáhl na Argos
Kdo mě tam vyslal? Kov na kopích
Šel pro kov skrytý v kopcích
Na váš příkaz; neboť Argos
Je kovem přebohatý. SBOR STARŠÍCH • A zdá se tedy, že i kopími. Všelicos
Zlého jsme slyšeli a zavrhli to, důvěřu-
Jice,
Tvým zprávám, ucpali jsme si uši Strachujíce se strachu. A přivřeli jsme oči Když přitáhls uzdu; jen jednou ještě je třeba
Přitáhnout uzdu a jednu bitvu ještě Řikals; teď už však začínáš S našinci jednat jako s nepřítelem. A krutě
Vedeš válku na dvě strany. KREON-Vaši válku! SBOR STARŠÍCH • Tvoji válku! KREON • Až budu mít Argos
Řeknete zase: byla to naše válka! Dost už!
Ta odbojnice tedy
Vás takhle pomátla a vyji posloucháte!
SBOR STARŠÍCH ■ Jistěže sestra měla právo pochovat bratra.
KREON ■ Jistěže vojevůdce měl právo potrestat zrádce.
SBOR STARŠÍCH • Svéhlavě uplatněno, svrhne nás právo a právo do pro-
KREON • Válka vytváří nové právo. SBOR STARŠÍCH • A žije ze starého.
A sama sebe požírá válka a potřebnému nedá nic.
KREON • Nevděčníci! Žrouti masa, jimž se však
Nelíbí kuchařova krvavá zástěra! Santalové dřevo Dal jsem vám pro vaše domy, do nichž Nezaléhá třesk šavlí, to dřevo vyrostlo v Argu!
A nikdo ještě mi neposlal nazpět tu kovovou desku
Kterou jsem přivezl z Argu, nad ní však skloněni
Žvaníte o krveprolití a vadí vám moje drsnost.
Většímu rozhořčení jsem zvykl, když kořist nedošla.
SBOR STARŠÍCH • Pane, řekni: jak dlouho ještě mají být Théby bez mužů?
KREON • Až jejich muži jim vybojují bohatý Argos.
SBOR STARŠÍCH • Neblahý, povolej je nazpět, dřív nežli zahynou!
KREON • S prázdnýma rukama? Ten příkaz musíte odpřisáhndut!
SBOR STARŠÍCH • S prázdnýma rukama i bez rukou, vše, co má ještě krev a maso!
KREON ■ Jistěže. Co nevidět padne Argos, hned pak je povolám. Megareus, můj nejstarší syn, vám je přivede.
A hleďte, aby dveře a brány snad nebyly
příliš nízké Jen pro takové, co se schýleně pohybují Jinak by ramena mužů většího formátu
mohla
Vzít s sebou tu bránu paláce, tam dvířka
klenotnice. A chytnou vás třeba s takovou radostí
63
Y
Že při shledám vám ba i ruce a paže Vytřepou z kloubů. Až pancíř bouřlivě Vám stiskne bojácnou hruď, tak pozor na žebra!
Nebot v ten radostný den uzříte víc nahého železa
Nežli v den siroby. Mnohý váhavý vítěz
Byl již ověnčen řetězy a tančil s podlomenými koleny. SBOR STARŠÍCH • Bědný, chceš nám hrozit vlastními lidmi? Chceš naše bratry
Hnát bičem proti nám? KREON • Hodlám
O tom promluvit se synem, s Megareem^
Vystoupí posel z bitvy. POSEL • Zmužilost, pane! Jsem poslem
Neštěstí! Zadrž unáhlenou oslavu
Vítězství, v něž jsi udýchaně uvěřil! V nové bitvě
Tvé vojsko před Argem poraženo, na útěku.
Tvůj syn Megareus už není. Rozsekán Leží na tvrdé půdě Argu. Když jsi Ztrestal Polyneikův útěk a pochytal Ty mnohé, kteří ti to ve vojsku měli za zlé
A veřejně je pověsil a sám Jsi spěchal nazpět do Théb, tvůj nejstarší Nás ihned nanovo hnal proti Argejským. Útočné šiky, nevyspalé dosud po krvavé lázni
Ve vlastních řadách, jen znaveně zvedaly
Sekery zvlhlé dosud thébskou krvi Proti Argejským. A přemnohé tváře Se otáčely po Megareovi, který Aby jim připadal snad strašlivější nežli nepřítel
Je popoháněl příliš drsným hlasem. Zprvu však zdálo se, že bitevní štěstí je s námi.
Boj vyvolává přece vlastni rozkoš z boje A krev má stejný pach, vlastní i cizí A opájí. Co nesvede statečnost To svede strach. Krajina ale Výzbroj a jídlo hrají též svou roli. Argejští nadto, pane, se bili prohnaně. I ženy se bily i děti se bily. . Kotle na jídlo, dlouho už bez jídla Teď plné vařící vody vrhali na nás Z vyhořelých střech; i neporušené domy Nám v zádech zapalovány, jako by nikdo Už nikdy nikde nechtěl bydlet. Neboť ve zbraň
A v hradby měnilo se nářadí i byt. Pořád nás však tvůj syn popoháněl vpřed
a do města Hlouběji do města, které se, zpustošeno Teď proměnilo v hrob. Ruiny začaly Nás oddělovat od sebe. Dým ze všech Těch obsazených čtvrtí, oceánů ohně Nám bránil ve výhledu. Před ohněm
prchajíce
A nepřítele hledajíce, naráželi jsme na vlastní.
A nikdo neví, čí rukou padl tvůj syn. Výkvět Théb, vše zmizelo A samy Théby dlouho už stát nebudou: Všemi cestami se sem valí Argejští Muži i vozy. A já, jenž jsem to viděl Jsem rád, že umírám.
SBOR STARŠÍCH ■ Běda nám! KREON • Megaree! Synu! SBOR STARŠÍCH • Neztrácej
čas naříkáním. Shromáždi domobranu! KREON • Shromáždi nic! Nabírej vodu řešetem!
SBOR STARŠÍCH • Opojeny vítězstvím Poskakují Théby a ze všech stran S šedivým železem sem táhne nepřítel. Abys nás oklamal Odložils meč. Teď teprv
Se rozpomínáš na druhého syna Zavolej mladšího! KREON • Haimone, poslední! Ano, můj nej-mladši!
Přijď nyní na pomoc ve velké svízeli. Zapomeň
Co jsem řekl, neboť že jsem byl mocný
Nebyl jsem mocen vlastních smyslů. SBOR STARŠÍCH • Ke skalné propasti
Spěchej a osvoboď rychle
Tu, která zasypávala hrob
Osvoboď Antigonu! KREON • Když ji vykopám
Pôjdete se mnou? Všechno
Jste trpěli, sami nic nežádajíce. Jste
Do toho zapleteni stejně! SBOR STARŠÍCH ■ Jdi! KREON • Sekery! Sekery!
Kreoii odchází. SBOR STARŠÍCH • Ukončete taneční rej! SBOR STARŠÍCH tluie do kotlů ■
Bože radosti, jenž jsi pýchou
všech vod, které miloval Kadmos
Pojď, dycht(š-li jedenkrát ještě shlédnout
Své město a spěchej a přijď
Ještě než padne noc, nebot později
Théby už nebudou.
Zde totiž, bože radostí
V mateřském městě, v bakchickém
V Thébách jsi sídlil, u chladných vod
Ismenu. Obětní dým, jenž tyčil se Nad rameny střech, tě zahlédl. Ty však se nesetkáš ani s ohněm Ani s dýmem z ohňů ani s kouřem Ani se stínem přemnohých thébských
domů.
Ti, kteří za tisíc let děti svých dětí Viděli sedět na břehu vzdálených moří Mají zítra, mají dnes Už sotva kámen, na nějž by ulehli k spánku.
Na Kokytu za svých dob
Bože radosti, s milenci sedávals
I v kastalských lesích. Ale
I kovárnu navštívils a s úsměvem zkoušels
Palcem čepele mečů.
častokrát kráčels ulicemi Théb
Když ještě zněly jásotem
Nesmrtelných zpěvů.
Ach, železo bušilo do železa
Paži však přesto užírá únava!
Ach, násilný čin chce zázrak
A mírnost trochu moudrosti.
Teď tedy nepřítel
Častokrát porážený, stoji
Nad našimi paláci
A krvavá kopí ježí
Vstříc sedmibranné tlamě;
A nehne se odtud dřív
Dokud se nenachlemtá
Naší krve.
Tam se však blíží jedna ze služek V hemžení prchajících, se zprávou Jistě o Haimonovi, kterého otec Postavil v čelo záchranné domobrany.
Vystoupí služka jako poselkynl. POSELKYNŽ • Ó, už je pozdě! Poslední meč je zlomen!
Haimon je mrtev, zabil se vlastníma rukama.
Byla jsem očitým svědkem; co předtím se stalo
Mám od vojáků, kteří šli s pánem Na pláň, kde rozsápána od psů Ležela mrtvola ubohého Polyneika. Mlčky jej omyli a položili Na čerstvé větve to, co z něho zbylo A pečlivě zbudovali malou mohylu Z rodné prsti.
S hrstkou jiných před ostatními Blížil se pán ke hrobu v propasti Kde jsme stály my služky.
SOFOKLOVA ANTIGONA
65
Bylo však slyšet jeden jediný hlas Hlasitým nářkem zaznívající z kobky Zněl pánovi vstříc, aby mu řekl pravdu. Spěchal: a jak tak šel, obklopoval ho Znatelněji ten hluboký, zmučený hlas. Pak vzkřikl, blízko už, a s bědným
nářkem Hleděl na závoru, jež ze zdi Byla vyrvána, a pravil ztěžka, ale Jako by věřil sám sobě: „To není
Haimonův hlas Hlas mého dítěte." Po těchto úzkostných Pánových slovech jali jsme se hledat.
Načež
Docela vzadu mezi hroby, vidíme Jak na šiji visí ona, Antigona Z roucha má smyčku kol krku A on, Haimon, leží jí u vysokých nohou A oplakává svatební lože a propast dole I otcovo dílo. Ten pak, jak to shlédl Jde k němu dovnitř a osloví ho: „Ó, vyjdi ven, mé dítě, na kolenou tě prosím."
S chladným zrakem, bez jediného slova,
civí Na něho syn
Pak rozehnal se dvojsečným mečem proti němu.
A protože otec, vyděšen, dal se
Na útěk, minul ho.
Nic dále neříkaje
Ve stoje zvolna si vrazil
Ostří meče do svého vlastního boku.
Mlčky klesl. Mrtvý leží u mrtvé, manželského
naplnění Plaše se dočkávají v domech Podsvětí. Pán sám sem teď přichází. SBOR STARŠÍCH ■ Je konec, s městem zvyklým na otěže
I bez otěží. O ženy opřen
Přichází ten, jenž zmařil vše
A přináší velikou památku
Na hloupé řádění... Vystoupl Kreon s rouchem Haimonovým na rukou.
KREON • Hle, co tu mám. Roucho. Věřil jsem
Ze si jdu pro meč. Záhy
Mi zemřelo mé dítě. Jedna bitva ještě
A Argos by býval byl padl! Ale
Všechna ta nejzazší odvaha, vše se proti mně zvrtlo.
Tak nyní padnou Théby.
Ať padnou, ať padnou i se mnou a ať už je všemu konec
A slétnou se supi. To je mé přání.
Kreon se služkami odchází. SBOR STARŠÍCH • Aotočilse a šel, v rukou Nic víc než krví poskvrněné Roucho všech Labdakovců Odcházel do hroutícího se města.
My však
I nyní všichni jdeme za ním a je to Směrem dolů, Useknuta Bude nám tyranská paže Aby už nemohla udeřit. Ale ta, jež viděla vše
Už mohla jen pomoci nepříteli, jenž nyní Přichází rázem nás vymýtit. Neboť
krátký je čas Kolkolem není než osud a nestačí už Žít svá léta jen tak, bez myšlení a lehce Od poddajnosti jít ké zločinu a moudrým Se stát až ve stáří.
NOVÝ PROLOG K „ANTIGONĚ"*)
Na jeviště vstoupí představitelé Aniigony, Kre-onta a věštce Teiresia. Stoje mezi oblma ostatními, obrátí se představitel Teiresia na diváky:
* Pro uvedení v Greim 1951 napsal Brecht namísto původního prologu prolog nový.
Přátelé, nezvyklý
Bude vám asi vznosný způsob řeči
V básni staré mnoho let
Kterou jsme tu nastudovali. Neznámá Je vám látka té básně, jež někdejším
posluchačům Byla důvěrně známa. Proto dovolte Abychom vám ji představili. Toto je
Antigona Šlechtična z Oidipova rodu. Tohle je Kreon, thébský tyran, její strýc. Já jsem Teiresias, věštec. Tenhleten Vede loupežnou válku proti vzdálenému
Argu. Tato Vystoupí proti tomuto nelidskému a on
ji zničí.
Ale jeho válka, staväi se nelidskou Se mu zhroutí. Nezlomné spravedlivá Antigona
Nedbajíc oběti vlastního ujařmeného
národa Ji zakončila. Prosíme vás Abyste se ve svých myslích pídili po
podobných činech
V nedávnější minulosti nebo konstatovali Že podobné činy se neudaly. A nyní
uvidíte
Nás i ostatní herce, jak jeden po druhém Ve hře vstoupí na malé dějiště, kde kdysi Pod zvířecími lebkami barbarského
obětního kultu Za pradávných časů Vysoce povstalo Lidství.
Představitelé odejdou dozadu a na jeviště vstoupí i ostatní.
SOFOKLOVA ANTIGONA
K „SOFOKLOVÉ ANTIGONĚ"
Předmluva k „Modelu Antigony 1948"*) 1
Totální materiální a duchovní zhroucení vyvolalo bezpochyby v naši nešťastné a neštěstí způsobující zemi vágní hlad po něčem novém, a co se týče umění, ozývá se — prý — tu a tam povzbuzování pokoušet se o něco nového. Protože ovšem, jak se zdá, panuje veliké zmatení o tom, co je staré a co nové, protože se i strach před návratem starého mísí se strachem před příchodem nového, a protože poražení jsou nadto mnohde instruováni, aby nacismus překonali toliko duchovně a duševně, lze umělcům doporučit, aby slepě nedůvěřovali ujišťování, že co je nové, to je vítané. Uměni se však může orientovat jen tak, že pokračuje dále, a musí to dělat s pokrokovými částmi obyvatelstva a nikoli snad směrem od nich; s nimi musí ze stavu, kdy člověk čeká, jakému řízení bude podroben, dojít k činům a za obecného rozpadu na nějakém místě začít. Nebude to mít rozhodně lehké dostat se opět ke svým prostředkům a nahradit je novými. Rychlý rozpad uměleckých prostředků za nacistického režimu probíhal, zdá se, téměř neznatelně. Škody na divadelních budovách jsou dnes mnohem nápadnější nežli škody na způsobu hraní. To souvisí s tím, že ty prvé škody vznikly za zhroucení nacistického režimu, kdežto ty druhé za jeho výstavby, Tak Se vskutku ještě mluví nyní o „skvělé" technice goringov-ského divadla, jako by se taková technika dala převzít bez ohledu na to, na co lesk její skvělosti dopadal. Technika, která sloužila k zastření společenské kauzality, nedá se použít k jejímu odkrytí. A je čas pro divadlo zvědavých! Buržoázni společnost, která produkuje anarchistický,
* Brecht—Neher: AntigonemodeU 1948. Berlín 1955.
67
uvedomí si zákony svých pohybů jenom za katastrofy : teprve střecha, která jí s třeskem spadne na hlavu, odhalí, jak praví Marx, zákon tíže. Ale neštěstí samo je špatný učitel. Jeho žáci se učí hladu a žízni, ale ne zrovna často hladu po pravdě a žízni po vědění. Utrpení neudělá z nemocného znalce léčby; ani pohled zblízka, ani pohled zdálky neudělají z očitého svědka hned experta. Je-li divadlo s to ukazovat skutečnost, musí být také ještě s to z tohoto pohledu udělat požitek. Jak tedy dělat takové divadlo? Na ruinách je špatné, že nejenom dům je pryč, ale ani místo už neexistuje. A zdá se, že stavební plány se neztratí nikdy. Takže výstavbou vznikají opět pelechy nepravostí a ohniska nemocí. Horečný život se vydává za život obzvláště intenzívní: nikdo si nevykračuje tak silácky jako lidé postižení vysycháním míchy, kteří ztratili cit v chodidlech. A při tom přece obtíž umění spočívá v tom, že své záležitosti, a byťsi ty nej-beznadějnější, musí provádět s dokonalou lehkostí.
Takže v době znovuvýstavby není ani zrovna lehké dělat pokrokové umění. To by nás mělo podněcovat.
2
Pro předkládanou divadelní akci bylo zvoleno drama o Antigoně, protože svou látkou může dosáhnout jisté aktuálnosti a formálně klade zajímavé úkoly. Co se tkne političnosti látky, ukázalo se, že analogie s přítomností, které po „proracionalizování" překvapivě vystoupily, jsou ovšem spiše na překážku: velká postava odporu v antickém dramatě nereprezentuje bojovníky německého odporu, kteří se nám musí jevit nejvýrazněji. Báseň o nich tu nemohla být napsána a to je tím politováníhodnější, protože se dnes děje tak málo, aby byli připomenuti, a tolik, aby byli zapomenuti. Že ani zde o nich není řeč, to nebude každému beze všeho jasné, a jen
ten, komu to jasné je, dosáhne míry cizosti, jíž je třeba, má-li se s užitkem vnímat vlastní pozoruhodnost této hry o Antigoně, totiž role násilí při rozpadu vedení státu. Ani prolog tu nemohl udělat více nežli vypíchnout jeden aktuální bod a načrtnout subjektivní problém. Drama o Antigoně pak na cizí rovině vladařů objektivně rozvine celkové dění. Tato možnost objektivně zobrazit rozměrnou státní akci byla však dána právě tou okolností (na druhé straně fatální), že tato stará hra svou historickou vzdáleností nevybízela k identifikaci s titulní postavou. I její formální prvky epického druhu tu přicházely na pomoc a samy o sobě přinášely našemu divadlu zajímavou problematiku. Helénska dramaturgie se pokouší pomocí jistých zcizení, zvláště přerývkami pro chóry, zachránit něco ze svobody kalkulace, která působí Schille-rovi takové obtíže.*) Ostatně v žádném směru nejde snad o to, dramatem o Antigoně nebo kvůli tomuto dramatu „zaklínat ducha antiky", filologické zájmy nemohou být obslouženy. Dokonce i kdybychom cítili povinnost pro dílo, jako je Antigona, něco udělat, mohli bychom to udělat jen tak, že bychom tomuto dílu dovolili udělat něco pro nás.
* Dramatický děj se pohybuje přede mnou, kolem epického se pohybuji já sám a děj jako by zároveň nehnuté stál. Dle mého soudu tkví v tomto rozdílu mnohé. Pohybuje-li se událost přede mnou, jsem přísně upoután smyslovou přítomností, má fantazie ztrácí jakoukoli volnost, vzniká a udržuje se ve mně trvalý neklid, musí m stále zůstává t u objektu, jakékoli pohledy zpátky, jakékoli přemýšlení je mi zapovězeno, protože jsem poslušen cizí moci. Po-hybuji-li se kolem události, která mi nemůže uniknout, mohu udržovat nerovnoměrný krok, mohu podle svých subjektivních potřeb déle či kratčeji setrvat, mohu jít několik kroků dozadu čí vpřed atp."
Korespondence s Goethem, 26. 12. 1797
3
Protože šlo méně o pokus nové dramaturgie s antickou hrou a více o vyzkoušení nového způsobu hraní, nemůže být nové zpracování dáno divadlům k volné dispozici, jak bývá zvykem. Byl zhotoven závazný inscenační model, který je zjevný ze sledu fotografií provázených vysvětlujícími pokyny.
Takový model přirozeně stojí a padá se svou napodobitelností a variabilitou. Výsledkem celku nebo jistých částí při použití může být neživot-nost; od celku či takových částí jest pak upustili. Model nemůže spočívat na intonaci, na jejích půvabech pomocí hlasových zvláštností, na gestech a chůzi, jejichž krása vzniká díky zvláštním tělesným vlastnostem: takové věci nemají modelovou cenu, jsou takříkajíc bezpříkladné, nikoli příkladné. Má-li být něco s užitkem napodobitel-né, musí to být předem připraveno. Aktuální výkon při užití modelů může pak být směsí příkladného a bezpříkladného. Návrh použít modelu obsahuje v sobě jasnou výzvu umělcům doby, která aplauduje pouze všemu „původnímu", „nesrovnatelnému", „nikdy nikde nevídanému" a která požaduje „jedinečnost". Poznají koneckonců, že model není šablona, ale presto ve svém způsobu práce nenalézají nic, co by jim pomohlo používat modelů. Připadá jim už dost obtížné zapomenout na své vzory zamlada, naučili se vytvářet na svých rolích všechno sami, zcela z toho, co je obsaženo v samotné osobnosti. Budou se ptát: kde zůstává při použití modelu „to tvůrčí"? Odpověd zní, že moderní dělba práce v mnoha důležitých oblastech tvořivost přetvořila. Tvůrčí akt se stal kolektivním tvůrčím procesem, souvislostí dialektického druhu, takže izolovaný původní vynález ztratil na významu. Původnímu nalezení modelu vskutku není třeba přikládat přílišnou váhu, vždyt herec, který ho použije, ihned do něho vkládá své osobní prvky. Má plnou mož-
nost vynalézat obměny modelu, takové totiž, které obraz skutečnosti, jenž má vzniknout, věrněji připodobňují pravdě a jsou výrazově bohatší nebo artistně uspokojivější. S choreografickými figurami (postoji, pohyby, seskupeními atd.)* možno zacházet stejně tak otrocky jako suverénně; suverénně ovšem jen tak, že se dá volný průchod skutečnosti. Správně provedené obměny mají samy modelový charakter, ten, jenž se učí, se proměňuje v učitele, model se mění.
Neboť model opravdu není zkonstruován proto, aby zafixoval inscenační způsob, právě naopak! Největší váha spočívá v rozvíjení, změny mají být vyprovokované a vnímatelné, namísto sporadických a anarchických. tvůrčích aktů mají nastoupit tvůrčí procesy s postupnými nebo prudkými změnami.**) Model, sestrojený^ půldruhému tuctu zkoušek na Městském divadle v Ghuru, je nutno předem považovat za nehotový; právě to, že jeho nedostatky volají po zlepšení, mělo by divadla vyzvat k jeho použití.
4
Neherovo jeviště pro Antigonu
Před půlkruhem paravánů polepených červeně zbarveným rákosem stojí dlouhé lavice, na nichž mohou herci čekat na svou narážku. Uprostřed
* Pro seskupení a maskování bylo ostatně užito Neherových skic, takže stavitelé modelu sami pracovali takříkajíc už podle předlohy.
* * První pokus použít modelů epického divadla provedla R. Berlauová v Kodani. Použila pro „Matku" a pro „Pušky paní Carrarové" s lidovou herečkou Dagmar Andreasenovou fotografií z dřívějších inscenací. Vlasovová D. Andreasenové a její Carrarová se zcela lišily od postav H. Weigelové. Pokus byl ke cti jak jí, tak Weigelové, která vytvořila něco měnlivě napodobitelného.
SOFOKLOVA ANTIGONA
69
mezi paravány je mezera, kde stojí viditelně obsluhovaná gramofonová aparatura a kudy herci, jsou-li s roli hotovi, mohou odcházet. Hrací plochu tvoří čtyři kůly, na nichž visí koňské lebky. Vlevo v popředí je prkno s rekvizitami — s bakchickými maskami na hůlkách, s měděným vavřínovým věncem Kreontovým, s miskou prosa a se džbánem vína pro Antigonu a se stoličkou pro Teiresia. Později sem jeden ze starších pověsí Kreontův bitevní meč. Na pravé straně stojí konstrukce s kovovou deskou, na níž při písni sboru „Bože radosti, jenž jsi pýchou" jeden ze starších buší pěstí. Pro prolog se na drátech spustí nabílená stěna. Jsou v ní dveře a skříň. Před ni stojí kuchyňský stůl a dvě židle a vpravo vpředu leží pytel. Nad stěnu se na počátku spustí tabule s udáním místa a času. Opona není.
Herci sedí proto viditelně na jevišti a teprve po vstupu na (velmi jasně osvětlenou) hrací plochu zaujímají nastudované postoje postav, aby publikum nemohlo podlehnout klamu, že je přemístěno na místo děje, nýbrž aby pochopilo, že je pozváno zúčastnit se provedení antické básně, ať už je restaurována jakkoli. Existovala první a druhá verze scény. V první určovaly herecké lavice takříkajíc místo staré básně. Paravány za nimi byly z plachet v barvě býčí krve, které připomínaly plachty lodí nebo stany, a kůly s koňskými lebkami stály mezi nimi. Hrací plocha měla být pouze břeskně osvětlena a vymezena malými praporečky. Zesvětštělé pojetí by tak bývalo bylo viditelně odděleno od staré básně. S touto koncepcí jsme pak byli stále nespokojenější, až jsme se rozhodli umístit obnovený děj rovněž mezi barbarské kůly válečného kultu.
V třetí verzi, kdyby se vypustil prolog, by bylo možné namísto paravánu za lavicemi umístit tabuli se znázorněním moderního města v ruinách.
Kostýmy a rekvizity
Kostýmy mužů byly ušity z nepomalované pyt-loviny, ženské byly z vlny, Kreontův a Haimo-nův kostým měly červené kožené vložky. Kostýmy Antigony a Ismeny byly šedé. Rekvizitám byla věnována mimořádná péče: byly zadány dobrým řemeslníkům. A to nikoli proto, aby publiku nebo hercům připadaly pravé, nýbrž toliko proto, aby se publiku a hercům předvedly krásné předměty.
Pokud jde o inscenační styl, jsme s Aristotelem zajedno v tom, že srdcem tragédie je fabule, byť nejsme zajedno, k jakému účelu má být přednesena. Fabule nemá být pouhým východiskem pro všelijaké výlety do psychologie či jinam, nýbrž v ní má být vše a vše se má dělat pro ni, takže když se vypráví, vseje skutkem. Seskupení a pohyby postav musí vyprávět fabuli, která je sepětím událostí; jiný úkol herec nemá. Stylizace, která z jeho hry dělá umění, nesmí při tom vymýtit přirozenost, nýbrž ji má naopak stupňovat. Vtíravý temperament a mluva, jejíž zřetelnost je nápadná, patří k nešvarům. Stylizace znamená důkladné vypracování všeho přirozeného a jejím účelem je předvést publiku jakožto jedné části společnosti to, co je na fabuli pro společnost důležité. I nesmí se s takzvaným „básníkovým světem'1 zacházet jako se světem uzavřeným, autoritářským, „v sobě logickým", nýbrž musí v něm být uplatněno to, co je v něm obsaženo ze skutečného světa. „Slovo básníkovo" není posvátnější nežli pravdivější, divadlo neslouží básníkovi, nýbrž společnosti.
Aby se inscenace podřídila fabuli, byly hercům při zkouškách poskytovány veršové můstky, které navozovaly postoj vypravěčů. Dříve než před-
stavitelka Antigony poprvé překročila hranici hrací plochy, řekla (a slyšela za pozdějších zkoušek, jak říká inspicient): Ale Antigona, Oidipovo dítě, šla s džbánem Shrabovat prach, aby jím přikryla Polyneikovo tělo
Které hněvivý tyran předhodil ptákům a psům. Představitelka Ismeny. řekla před svým vystoupením :
A Ismena, její sestra, ji potkala, jak shrabuje prach.
Před prvním veršem řekla představitelka Antigony:
Hořce tu naříkala Antigona nad osudem bratří Atakdále. Takto navozená řeč nebo akce dostává pak charakter detailnějšího provedení a zabraňuje se absolutní proměně herce v postavu: herec ukazuje.
I masky, k nimž bylo užito mnohem víc líčidel, nežli je běžné, měly o něčem vyprávět: např, u starších o zpustošení, jaké zvyk vrývá do tváří těch, kdož vládnou, atd< Jak fotografie ukazují, zcela to nevyšlo.
Tempo inscenace bylo velice rychlé.
Studium předkládaného modelu je ostatně poněkud ztíženo tím, že obsahuje mnoho nechtěného a předběžného; jde o to rozpoznat to jako takové a vyloučit to. K tomu patří celá oblast mimiky, v níž si herci, s výjimkou Weigelové, takříkajíc sami pomáhají dál. V této oblasti máme co dělat s bezmála nerozpletitelnou stylovou směsicí naší periody výprodeje, která vystavuje hry všech dob a zemí a vymýšlí pro ně nejnejrozličnější styly, aniž má svůj vlastní. Samozřejmě pak tyto snahy ztroskotávají a v jedné a téže inscenaci narážíme na sonorní patos, který by Aischyla udělal nesnesitelným, a na bizare-rii, která by udělala nesnesitelným Gozziho; a zcela zjevně hrají herci za zcela různými účely.
Tento špatný stav omezuje přirozeně i vlastní oblast modelu, oblast postojů a seskupení. Vcelku a zhruba jsou seskupení provedena nejpečlivěji. Úspornost v tom, jak se skupiny a pcH stavy pohybují sem a tam, měla zajistit význam těchto pohybů. Jednotlivé konstelace, dokonce i vzdálenosti, mají dramaturgický smysl a v jistých okamžicích může jediný herec jediným pohybem ruky změnit situaci. Dějí se i pokusy udělat nálezy režie a herců viditelnými jako teatrální myšlenky — vždyť se tu ztratila všechna měřítka, takže nikdo už nemůže rozeznat velké od malého. V tomto i ve všem ostatním by mělo studium fotografií a poznámek být zaměřeno především na moment začínání a na proces rozlišování, které by měly zdomácnět ve zmatené a přeplněné oblasti toho, co se v našem produkování umění schyluje ke konci, co je hotové a všeobecné.
Stejně jako by se nadto celý experiment neměl považovat za nedůležitý, nepovažuje-li se za dobře provedený, neměli bychom si jej také nechat znechutit obavou, že by mohl znamenat odvržení vši dosavadní praxe. Divadlo je jednotvárné, není-li mnohotvárné. A taneční umění dosahuje leckdy vrcholu, vystoupi-li se z řady. Netřeba také zabývat se prací s modely s větší. vážností, nežli jaké je třeba ke každé hře. Ano, ať se modely klidně považují na něco, co je příbuzné „Temperovanému klavíru". 1948 Brecht — Neher
POZNÁMKY
KE ZPRACOVÁN,!*
Sofoklova „Antigona'' patří k největším básním západního světa. Vynořila se však otázka, zdali
* Pro uvedení (v Greizu 1951)
SOFOKLOVA ANTIGONA
71
je ještě srozumitelná publiku, které dnes žije ve zcela jiných představách. Podle představy předků je člověk více či méně slepě vydán osudu, nemá nad ním nižádnou moc. Tuto představu nahradil B. B. ve svém přebásnění názorem, že osudem člověka je člověk sám. Tato změna je velmi pronikavá a stará báseň se jí mohla podrobit jen proto, že je v podstatě zcela realistická a ztvárňuje s velkou praktickou znalostí lidí a s politickou zkušeností reálný děj, který básníkovi dodala tradice, totiž zánik vladařského domu Oidipova. Zaniká v kruté loupežné válce, která si vynucuje i takové krutosti vůči vlastnímu lidu, že část vladařského domu, která jde s lidem, se vzbouří a tím přivodí takové oslabeni, že přepadený nepřítel zvítězí. Protože tyran, aby zlikvidoval vzpouru ve vlastním domě, potřebuje rychlé vítězství, štve své oddíly do ukvapené bitvy. Oddíly, rozvrácené vnitřním odbojem, nejsou už s to klást odpor nepříteli, který obhajuje svou vlast s jiasazením všech mužů, žen i dětí. Velký mravní čin Antigony, která se vzepře proti tyranovi Kreontovi, spočívá v tom, že pohnuta hlubokou lítostí, neváhá otevřeným odporem přivést vlastní národ do nebezpečí, že bude poražen v loupežné válce.
2
Další změny ve staré básni jsou např. ještě tyto:
Válka Théb s Argem je znázorněna realisticky. Cílem jsou argejské rudné doly. Tyto doly však opatřují Argejským i dobrá kopí. Protože boj se takto stává rozhořčeným a trvá mnohem déle, nežli si Kreon vypočítal, je třeba přespříliš přísné disciplíny a dochází ke vzpourám; Kreon musí vést válku proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli a prohrává ji.
Věštec Teiresias, který je ve staré básni zasvěcen božské prozřetelnosti, je v adaptaci dobrým pozorovatelem a proto je s to všelicos předpovědět.
Zpracovány jsou i chóry, do nichž rovněž pronikají nové myšlenky. Tyto chóry stejně jako leckteré jiné pasáže básně mohou být stěží plně srozumitelné těm, kteří je slyší poprvé. Části chórů znějí jako hádanky, které volají po řešení. Jejich znamenitým rysem však je to, že poněkud prostudovány, poskytují stále víc krás. Zpracování nechtělo tuto obtíž, jejíž překonáni působí tolik radosti, prostě odstranit — tím spíše, že „Antigona" měla to štěstí, že jejím překladatelem se stal Hölderlin, jeden z největších tvůrců německého jazyka.
První chór (strana 50)
člověk, obrovitě veliký, když si podrobuje přírodu, stává se, když si podrobuje svého bližního, obrovitou hrozbou.
Druhý chór (strana 55)
Varování despotovi, aby nerozsuzoval příliš tvrdě. Ti, kdož jsou násilně zbavováni své lidské důstojnosti, se bouří a svrhnou své utlačovatele. Jako přiklad jmenuje chór lachmejské bratry, kteří snášejí nesmírné útrapy, přenechají dokonce i své ženy cizím nepřátelům, ale pozvednou se, když je Peleas, byť jen lehce, udeří holí, a zabijí ho. Dlouhou dobu narůstal zárodek rozkladu v domě Oidipově, zchvácenost utlačených je konečná (může přestat). Zánik vladařského domu však mnohé strhne s sebou (chór tu míní sebe sama).
Třetí chór (strana 58)
Je to chvalozpěv na Bakcha, boha tělesných radostí. Jeho moc nad lidmi je veliká. Prosadí se dokonce i ve válce. Pomíchá celé rodiny, tak neodolatelná je jeho prosba, aby se všichni radovali. Lidé se skrze něho dostávají do úplného transu. Přiměje je i k tomu, aby se v naději na
W radovánky sklonili pod jařmem. I na nebezpeč-
la né moře za tenké stěny lodí zaznívá touha po
J t radosti. Ve výronech radosti mísí rasy. Ale je to
\m bůh neválečrúcký a nakloněný družnosti a sro-
ifi, zumění.
L čtvrtý chór (strana 60)
Cestou na popraviště vytýkala Antigona sboru f starších, že tyranovi nekladli odpor, a předpo-
I vídala městu strašlivý konec. Nyní jí chór před-
hazuje, že i ona dlouho trpěla bezpráví. Jedla ■■>.• chléb upečený v zotročení, pohodlně seděla ve
stínu pevností. Procitla teprve když násilí, vycházející z Oidipova domu, se zpětnou vlnou do tohoto domu vrátilo.
1
I
í.
Pátý chór (strana 65)
Zanikající Thébané vzývají ještě jednou Bakcha, obranného boha svého města. Poznávají, že se proti mírumilovnému bohu radosti prohřešili.
3
Adaptace tohoto druhu nejsou v literatuře ničím nezvyklým. Goethe zpracoval Euripidovu „Ifi-genii", Kleist Moliěrova „Amfitryona". Tyto adaptace nebrání požitku z originálních děl. V nepříliš vzdálené budoucnosti bude tento požitek v důsledku vyškolení historického smyslu a estetického vkusu přístupný i širokým masám obyvatelstva.
SOFOKLOVA ANTIGONA
73