Úvod do etnologie I

Téma 4 – Etnické teorie a etnicita

Zaměření tématu

Pojmy související s teorií etnicity. Základní kategorie našeho oboru, promítající se i do jeho pojmenování.

Literatura

  • Kol. autorů: Malý etnologický slovník. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2011.
  • Brouček, Stanislav: Základní pojmy etnicity z pohledu české vědy ve druhé polovině 80. let 20. století. In: Blahůšek, Jan – Jančář, Josef (eds.): Etnologie – současnost a terminologické otazníky. Strážnice: Národní ústav lidové kultury, 2008, s. 63–66.

Studijní text: Etnické teorie a etnicita

Etnikum – souhrn lidí, kteří mají společnou etnicitu a etnickou příslušnost odlišných od jiných skupin. Etnikum nemusí být prostorově ani organizačně homogenní, je to pouze vyjádření skutečnosti, že určité skupiny lidí mají svou vlastní etnicitu. Etymologickým základem je řecké slovo "ethnos" – v překladu národ, národnost, kmen, rasa aj. Synonymem etnika je také termín etnická skupina.

Etnicita – otevřený a dynamický systém vzájemně se ovlivňujících prvků, které vznikají, reprodukují se a zanikají v kultuře a společnosti. Některé prvky etnicity jsou tzv. objektivní (např. teritorium, jazyk), jiné subjektivní (např. postoje, zvyklosti, hodnotový systém). Nositelem etnicity je jednotlivec, ale jeho etnicita dostává smysl teprve ve skupině lidí se stejnou nebo odlišnou etnicitou.

Etnická příslušnost projev vědomí o existenci tohoto systému (tedy etnicity), je to sounáležitost jednotlivce s etnickým společenstvím na základě subjektivních a objektivních komponentů jeho etnicity. Jednotlivec může deklarovat určitou etnickou příslušnost nejen na základě svého etnického vědomí, ale i na základě ideových nebo oportunních úvah (po zvážení prospěšnosti volby).

Další pojmy související s problematikou etnických teorií:

Migrace – přesun jednotlivců a skupin v prostoru z různých příčin (ekonomické, politické, náboženské). Rozlišuje se migrace primární (do dosud neosídlených oblastí) a sekundární, která předpokládá kontakt s místním obyvatelstvem a z toho plynoucí adaptaci a akulturaci. Migrace může být také vnitřní (v rámci jedné země) a vnější – zde se rozlišuje emigrace (vystěhovalectví) a imigrace (přistěhovalectví).

Akulturace – proces sociálních a kulturních změn, které vznikají v důsledku kontaktu různých kultur (klasické vymezení pojmu v roce 1935 – Robert Redfield, Ralph Linton, Melville J. Herskovits).

Integrace – proces postupného začleňování migrantů do struktur domácího obyvatelstva. Na rozdíl od asimilace je v rámci integrace protor pro částečné zachování kulturních specifik přistěhovalců.

Asimilace – přizpůsobení se přistěhovalců okolní většinové společnosti. Proces asimilace obsahuje zvládnutí nového jazyka a přijetí nové kultury a zvyklostí.

Multikulturalismus – filozofický a a sociální proud, který vychází z představy, že v jednom státě mohou žít ve vzájemné spolupráci jednotlivci či skupiny různého původu, s odlišnou kulturou, jazykem a hodnotami.

Transnacionalismus – vymezuje se proti migračním teoriím asimilacionismu a multikulturalismu. Podstatou transnacionální teorie migrace je koncepce sociálních sítí a polí, která není založena na představě místa původu a místa přesídlení jako dvou oddělených jednotek. Transnacionalismus je proces, pomocí něhož migranti vytvářejí sítě, jež je spojují se zemí jejich původu a se zemí, v níž se usídlili. Adaptace migrantů do novéhom prostředí nevede ke zpřetrhání sítí se zemí původu.

Identita – totožnost jedince, na jejíž formování má vliv řada faktorů (biologické, generační, kulturní, sociální, ekonomické aj.). Jedinec si identitu vytváří aktivně na základě svého jednání a chování, nebo pasivně narozením do určitých struktur. Identita je mnohovrstená a proměnlivá.