Studijní text: Kultura a její kategorie

Kultura – jedna z centrálních kategorií společenských věd. V nejširším pojetí je to lidský způsob organizace a rozvoje činnosti, která se projevuje ve výsledcích duševní a fyzické práce.

V roce 45 př. nl. l. Marcus Tullius Cicero označil filozofii jako "kulturu ducha" – základ pojetí kultury jako charakteristiky lidské vzdělanosti.

Renesance a humanismus – oživení antického významu pojmu kultura, ale také význam nový: hraniční čára mezi člověkem a přírodou.

Johann Gotfried Herder – Myšlenky k filozofii dějin lidstva (1784–1791) – kultura je specifickým lidským nástrojem adaptace k prostředí, v sebeutváření člověka hraje hlavní roli kulturní tradice, nenexistují nekulturní národy. Kultura je pro J. G. Herdera proudem mravní energie, který udržuje jeho integritu. Naproti tomu civilizace je jen nánosem zvyků, zákonů a technických znalostí. Národy mohou sdílet civilizaci, ve své kultuře však zůstanou rozdílné.

Představitelé německého romantismu (Schelling, Fichte, Scihller ad.) interpretovali kulturu spolu s J. G. Herderem jako určující podstatu národa, která zanechává svůj otisk i na nejnepatrnějších událostech. Je to pojetípartikularistické – kultura je vnímána jako něco odlišného od jiných.

Klasičtí myslitelé, např. Wilhelm von Humboldt, vnímali kulturu jako kultivaci, takže kulturu neměl každý, pokud se jí nemohl naučit. Je to pojetí univerzalistické – kultivovaný člověk vnímá lidstvo jako celek, má pochopení pro lidský život ve všech jeho formách.

Vývoj pojmu kultura lze dále sledovat ve dvou paralelních liniích:

1. axiologické pojetí (kořeny v antice, v dílech renesančních humanislů a německých osvícenců), rozpracováno později v dílech představitelů německé klasické filozofie – I. Kant, G. W. F. Hegel). Byla konstituována filozofická dimenze pojmu kultura, pro kterou je charakterická tendence interpretovat kulturu jako jev abstrahovanýz celku společenského vývoje.
2. interpretace kultury ve spektru nových speciálních disciplín (antropologie, etnologie, sociologie, psychologie ad.). Antropologické pojetí nemá hodnotící význam, předpokládá mnoho specifických kultur příslušejících různým společenstvím, srovnává jednotlivé sociokulturní systémy. První antropologické vymezení pojmu kultura podal Edward Burnett Tylor (1832–1917) – Primitivní kultura (1871): kultura neboli civilizace je složitý celek, který zahrnuje vědění, víru, umění, právo, morálku, zvyky a všechny ostatní schopnosti a obyčeje, jež si člověk osvojil jako člen společnosti.

V průběhu 20. století se rozvíjí teorie kultury v rámci nastupujících směrů (difuzionismus, funkcionalismus, strukturalismus, psychologická antropologie, neoevolucionismus ad.).

Američtí antropologové Alfred L. Kroeber a Clyde Kluckhohn v roce 1952 analyzovali více než 150 definic kultury: kultura je produkt, je historická, zahrnuje ideje, vzory a hodnoty, je selektivní, lze se jí učit, je založena na symbolech a je abstrahována z chování a produktů chování.

Subkultura – jakákoli kultura, která je součástí rozsáhlejší instituce kultury, s níž má některé složky společné, jiné rozdílné. Míra rozdílnosti subkultury od celé kultury je pohyblivá, může to být rozdíl minimální, ale může být tato kultura zcela v opozici, tzv. kontrakultura (protikultura). Velikost a charakter rozdílů je dán celou řadou faktorů – věk, profese, náboženství, sociální pozice aj.

Kulturní relativismus – teoretický a metodologický přístup ke studiu kulturních jevů, který předpokládá, že jednotlivé kultury jsou jedinečné a je možné je poznat a pochopit pouze v kontextu jejich vlastních hodnot, norem a idejí. Tato koncepce se zrodila na počátku 20. století v opozici k evolucionistickému evropocentrismu, kdy se hodnotil způsob života jiných na základě srovnání s hodnotami evropské kultury. Vznik koncepce kulturního relativismu – Leo Frobenius (1873–1938), do antropologických výzkumů jej uvedl Franz Boas (1858–1942).

Enkulturace – proces včleňování jedince do kultury, který je úzce spjatý se socializací. Je to proces vědomý i nevědomý, má jak komplexní, tak selektivní charakter. Autorem termínu je americký antropolog Melville Jean Herskovits (1895–1963).

Kulturní determinismus – model, který předpokládá, že rozhodující roli při formování lidského chování hrají nikoli biologické, ale kulturní faktory.

Kulturní univerzálie – pojem sloužící k označení kulturních prvků a kategorií, které existují ve všech lidských kulturách.