átku spolupráce s Ester Krumbachovou na filmu O slavnosti a hostech
.c říká: „Když jsme se sblížili, tak ona z šuplíku, kde měla asi čtyřicet
rriích prací - náměty k románům, pohádky a povídky (byly to takové
•lity, z nichž jsme chtěli udělat cyklus s pracovním názvem Legendy
avedlnosti487) -, vytáhla jednu z nich, myslím, že se jmenovala Vjlet.
o hotové literární dílo. A já jsem se rozhodl, že tuhle uděláme jako
'."88 Po úspěchu Démantů v zahraničí údajně s Ester námět vyprávěli
ázkovi „a on to v podstatě dal hned do výroby".
489
·trně prvním dochovaným dokladem o vzniku díla je smlouva
490
mezi
' í skupinou Švabík-Procházka a Ester Krumbachovou z IZ. úno-
64 (tedy již z doby těsně po dokončení střihu Démantů) o dodání
·se „k povídkovému triptychu Letní karneval", která má být odevzdá.
března ig64 za odměnu izoo Kčs. Synopse jedné povídky byla do:51.
března ig64. V květnu téhož roku je látka vedena jako „práce
,éháři".491
487 l Jindy (Rozhovor II) Němec
uvádí alternativní název - Povídky
o spravedlnosti. O tomto projektu
viz více v kapitole Legendy
o spravedlnosti.
488 IRozhovor III.
489 IRozhovor VI.
490 ISmlouva o dílo Letní karneval,
12. února i964. Archiv FSB,
Barrandov Studio, a. s., sbírka
Scénáře a produkční dokumenty,
složka O slavnosti a hostech.
4911 Karta filmu Zpráva o slavnosti
a hostech, dříve Letní karneval,
č. 316/64. Archiv FSB,
tamtéž. Dramaturgický plán FSB
na rok i965, i. verze. Archiv FSB,
Barrandov Studio, a. s., BH i964 A3.
O SLAVNOSTI A HOSTECH „
492 IEster Krumbachová: Letní
karneval. Synopse. S rukopisný·
mi poznámkami někoho z produkce
na titulním listu: „Doklad na výplatu
synopse. Archivní exemplář! Prosím
vrátit!" Archiv FSB, tamtéž.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
Synopse [Letní karneval)
Synopse pod názvem Letní karneval492
se dochovala v archivu Filmového
. studia Barrandov (FSB). Na čtrnácti stránkách obsahuje krátký úvod,
synopsi (5 stran) a charakteristiky postav (6 stran).
V úvodu autorka vyznačuje principy, „které jsou vlastní osou příběhu": „Je
to předně kolaborace různých lidských typů, napůl vědomá, napůl nevědomá
dále atmosféra strachu, neurčitá a blátivá, a přece ochromující lidskou vůli,
a konečně zapomnění na obojí, které je zákonitě spjato se vším hrozným,
co se na světě událo. Celý film je vlastně útokem proti zi'pomnění, které
sice přináší okamžitou úlevu, ale jehož zásluhou se namísto kroku vpřed·
pohybujeme často v bludném kruhu. Toto století zahubilo největší počet lidí,,
jaký byl doposud znám. Zapomnění je tedy v těchto oblastech trestuhodc'
ným činem proti základním hodnotám, kterými se člověk odlišuje od své ...
živočišné podstaty. Jakkoli je člověkova živočišná hmotnost nejvyšší obranou..
života, je současně i zrazující silou, pokud si vynucuje pouhé štěstí, vyplývající
z pudu, založeného jedině na nevědomosti a zapomnění.
Zpracováním by ale film Letní karneval byl společenskou komedií, vyznačující
se maximální chutí a vůní smyslového života. Nemá a nechce být přednáškou
o věcech již uvedených, nechce být přetížen hlásáním filozofických,.
byť sebemorálnějších závěrů, nýbrž naopak, v kontrastu s tíhou myšlenky
je veden ve světle až smyslového opojení. Teplý letní večer, příjemné vzru-..
šení mužů a žen, k hostině zvoucí tabule, prostě bujná podívaná, vyzývající
k zamyšlení, proč krásy a potěšení života jsou pokaždé znovu ohroženy."·
Na jedné straně tedy jakoby odkaz na léta válečná či padesátá (kolaborace,
zapomnění na hrůzy, které může způsobit člověk člověku, atmosféra stra, •
chu) a na straně druhé vitální komedie, vyhovující volání po filmových kome- ·
diích, které by vylepšily deficit národního hospodářství, alespoň ve filmové
oblasti. Strategie, nebo přesvědčení?
V synopsi děj začíná na idylickém nádraží, kde čtyři muži a tři ženy (plavá
paní a její manžel, Konzul - trumpetista a jeho dívka, „holčička", Holohlavý,
Karel a Eva) vystoupí z vlaku a shánějí se po přátelích s automobily, kteří
je mají čekat. Venkovanka na otázku po cestě k Černému dubu odpovídá
; že tam v horách spatřila vojáky v neznámých uniformách; přednosta
nice jim sice cestu popíše, je však přesvědčen, že tam nestojí dům jejich
ítele, který má veselým karnevalem slavit své pětačtyřicátiny, ale že je
vojenská posádka na cvičném území. Po průchodu půvabným městeč-
111 přicházejí k benzinové pumpě, kde se dozvídají, že odtud před chvílí
'el černobílý vůz pána domu.
V údolí u potoka se ženy převlečou do večerních toalet, ale Evu vyděsí
, cvičený vlčák, který je pozoruje z cesty, vedoucí k Černému dubu, která
ůsobí za soumraku tísnivě. Na posilněnou tedy vypijí lahev, kterou chtěli
·át Hostiteli, a na další cestě jsou náhle obklopeni psi a muži v černých
olínkách, kteří jim seberou doklady. v jakémsi kráteru na konci plošiny
u kancelářského stolu vyslýchají a rozdělí je po třech. Velitel „vojáků" si
·'žívá zjevně nedávno získanou moc a skrývá výhrůžky pod slovní blábolmí.
Holohlavý se snaží získat jeho přízeň za každou cenu, Karel protes'uje
a chce vědět, z čeho je obviňován. Holohlavý z něj bezchybnou logikou
•činí vinného a oběť. Proti je jedině Manžel. Karel na pranýři odmítá přilnout
svoji vinu a místo toho vlepí Holohlavému facku.·V tu chvíli z křovin
cházejí další hosté i Hostitel, kteří jako publikum hry vše sledovali. Pranýř
Oslovnosti a hostech. Jan Klusák jako
Rudolf ve scéně Ester Krumbachové
líbá ruku Hostiteli. Foto Karel Ješátko
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
493 IEster Krumbachová: Letní
karneval, cit. 492 /op. cit., s. g.
Archiv FSB, tamtéž.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
byl ve skutečnosti vztyčeným hodovním stolem, který velitel Rudolf, předseda
Loveckého spolku, za pomoci mechanismu sklopí a zklamán nečeka- •
ným koncem „hry" na něm pronáší projev, v němž oceňuje Holohlavého jako
nejlepšího ze tří skupin, s nimiž v posledních dnech „hru" sehrál, i Karlovo
odolávání a také své herecké umění. Večer probíhá hostina, rožnění pečeně,
flirtování a veselí. Hostitel nespokojenému Karlovi vysvětluje, že jedině zapomnění
na křivdu umožňuje štěstí. On však nezapomněl, že ho Rudolfovi
chlapci ve šprýmu přepadli, když dům kupoval, a dopřává tak stejný zážitek
svým hostům. Náhle zjišťuje nepřítomnost Manžela a jeho paní mu vysvětluje,
že odešel, protože se cítil dotčen „hrou" - za války byl totiž na základě:.
udání vězněn a šprým mu válečné krutosti připomněl. Holohlavý vyřeší·
trapnou situaci další „hrou" - v projevu obviní ze všeho Rudolfa a odsoudí
ho k vypití lahve na pranýři. Dále Holohlavý navrhne, aby.šli Manžela pola-:
pit, vzhledem „k příliš horké noci" muži a ženy zvlášť. Rudolf, nyní oddaný .
Holohlavému, vyběhne společně s ženami a vezme s sebou psy. Chlapci z jeho
Loveckého spolku zůstanou, vesele popíjejí, hodnotí průběh večera a čekají
na zaštěkání oznamující polapení kořisti.
Dále synopse obsahuje psychologické charakteristiky jednotlivých postav.
Holohlavý má silně vyvinutý intelekt, který používá v boji s hrozbou. Je
mimořádně egoistický a přizpůsobivý, smyslově založený. Je to pokrytecký
kolaborant. Karel má technicky založenou inteligenci, je bytostně založeným
humanistou, slušným a citlivým člověkem, leč poněkud nudným.
Je trochu skeptikem, čekajícím na Mesiáše, který nepřichází. Konzul je
trumpetistou v malém divadle, má žensky citlivou povahu, je trochu naivní,
a proto může neustále věřit ve štěstí a dobro. Dodává ostatním víru a ener- '·
gii. Manžel je hluboce introvertní, vyděšený možností násilí člověka proti'
člověku. Je možná vědeckým pracovníkem, soustředěným na neosobní úkol.
Je přirozenou obětí násilníka. „Manžel má ovšem velkou, nečekanou sílu.
Patří k nejmenovanému, neznámému množství lidí, kteří po celá tisíciletí,;
kdy se střídaly nejrůznější druhy násilí, kdy vždycky znovu a znovu vzchá:
zely snahy o zahubení lidské důstojnosti, vytrvali v odporu a svojí morál·
kou, vlastní osobou vytvořili tradici, bez které je nemožno si představit _
demokracii.'"9' Rudolf je „člověk omezeného ducha, romantických mužných--
sklonů, vždycky znovu fašizující svět. Typický spolkař, který by se bez ovlá-_•
dání mužů na jedné a podlézání jiným mužům na druhé straně vůbec neobe·
šel. (.. ~ kdyby nebyly vymyšleny kasárny, on by je vymyslel. Věrnost přísaze kamaráda,
sentimentální barvotisk, zavánějící militarismem je hodnotou,
·.'.opírá svého vratkého ducha. Neobyčejný exhibicionista, z nedostatku
úých funkcí se domnívá, že má umělecký talent a hraje divadlo. Hra
.'.\i.ze náhražkou skutečnosti, jak by ji chtěl prožít. Pro své omezené
.'Vní schopnosti není schopen vyšplhat se sám dost vysoko, slouží proto
Íně a horlivě tomu, z koho ucítí závan převahy a síly.'"94
Hostitel je
,ista a chce si užívat pozitivních stránek života i s ostatními, a nazývá
_to přáteli; „(..) jeho velkorysá dobrosrdečnost není v podstatě ničím
než kompenzací strachu ze stárnutí, smrti." Tím se ovšem nechce
_,yat a odsouvá temnou stránku života do zapomnění. Při životním stylu
) diem" odmítá řešit základní morální dilemata, ale nepředstírá, že
kým jiným.
~avá paní je krásná, pasivní dvaadvacetiletá dívka, tichá ženuška,
opná odlišit zlo od dobra. Eva je zhruba stejného věku, s komplexem
·vdané ženy, napůl drzá a vyzývavá, napůl tázavá a odmítavá. Konzulova
ička je trochu bezduchá, krásná a bezprostřední osmnáctka.
4941 Ester Krumbachová: Letní karneval,
cit. 492 /op. cit., s. g.
Archiv FSB, tamtéž.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
495 IRozhovor VI.
· - O SLAVNOSTI A HOSTECH
Filmová povídka a literární scénář
Filmová povídka pod názvem Letní karneval, na níž už s Krumbachovou ·
spolupracoval Němec, byla odevzdána 23. listopadu 1964 a schválena tvůrčí
skupinou o tři dny později. (Pravděpodobně to byla její druhá verze, neboť
v archivu FSB se dochoval i ručně psaný lístek s poznámkou, že první verze
filmové povídky Letní karneval byla soudruhem Procházkou zapůjčena režiséru
Němcovi 9. června 1964. Je možné, že existenci první verze povídky
dokládá i samostatně zachovaná titulní strana s názvem Letní karneval,
č. 316/64, kde jako „zpracovatel" je uvedena E. Krumbachová. Ručně je
na něm dopsán nový název Zpráva o slavnosti a hostech. Jinak se zde asi
žádná verze povídky nedochovala.) Za povídku každý z nich obdržel honorář
7000 Kčs.
Smlouva na literární scénář s nimi byla uzavřena již 26. listopadu 1964 .
a odevzdali ho 12. dubna 1965, více než dva týdny před stanoveným termínem
(30. dubna). Dostali za něj každý honorář 12 ooo Kčs ve dvou splátkách,
plus po 13 ooo Kčs za autorská práva, která byla proplacena 1. června 1965,
už po zahájení přípravných prací, natočení hereckých zkoušek a po odevzdání
technického scénáře.
Literární scénář pod názvem Zpráva o slavnosti a hostech byl tvůrčí skupinou
schválen 4. května 1965.
Němec na psaní scénáře vzpomíná: „Spolu jsme pak z její povídky psali scénář
a tam už začaly první mírné jakoby třenice, když já jsem trval na filmové
vizi, ale ne na úkor dialogu. Já, ačkoliv mám rád filmy vizuální, tak
jsem věděl, že ten dialog je geniální a jen jsem chtěl, aby se to odliterárnilo.
Takže jsem zvolil tu jednotu místa a času a to jezero G.).'"95
Krumbachová o tomtéž v roce 1966 říká: „Byla to dlouhá a těžká práce,
než vznikl scénář a pak ten film. Člověk prostě musí o tématu vypovědět
všechno, co ví. A může přestat, teprve když své téma vyčerpal. G.) A přitom
stejně vždycky platí, co řekl Faulkner: Každé dílo zanechává v autorovi pocit
ztroskotání... Jak to všechno vzniklo? Copak vy neznáte lidi, kteří jsou ztělesněním
lhostejnosti, co projdou vším a všemu se přizpůsobují? Tak vznikl
námět. Původně ani nešlo o zatčení hostů, byla to jenom taková legrace.
tlže pak jsem se začala ptát, jak to, že na to všichni skočili. Tady začíl~film
nabývat konkrétní podoby a vyvíjet se v ostrý pamflet proti lhos'nosti.
Vložili jsme do něj svůj odpor proti lhostejným lidem. Nevadí mi
!J'věk sebepřízemnější, jen když aspoň něco chtěl, třeba to byla hloupost.
'e lhostejnost odpustit nedovedu. G.) Důležitou složkou tvárného principu
. Slavnosti, ve chvíli, kdy jej prvotní impulz uvedl do pohybu, byly dialogy.
silovně jsem se snažila, aby postavy o sobě nic neřekly, abyste na plátně
yšeli jenom útržky vět, jak je slyšíte, když uprostřed konverzace vstoupíte
'tzv. ambiciózní společnosti a nemáte tušení, oč jde. Někteří v tom hledali
otaje, ale já si dala nesmírnou práci právě s tím, aby ty kousky vět neříkaly
·hec nic. Aby bylo patrné, že lidé vlastně vždycky hovoří jenom v útržcích
šlenek, i když na obraze je vidět cosi jiného. V tom je snad jisté novum,
1espoň ve filmu: že totiž nejde o napodobení, ale spíše o odezvu řeči, o hle;ilání
jazyka pro to, co Ionesco objevil na jevišti. Nenapsala jsem ve Slavnosti
jediné slovo ve snaze cokoli zastřít, zašifrovat, ale jen abych odhalila tu pláčanici,
kterou kolem sebe denně slýcháme. („.) Dříve hrdinové vyjadřovali
slovem nějakou tragédii. Kdežto teď jde spíše o obrazy, jimž slova naprosto
Oslavnosti a hostech. Hudebni
skladatel Karel Mareš jako skeptik
a ironik Karel. Foto Karel Ješátko
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
496 IToto téma Krumbachová
s Chytilovou zdúraznily v provokativní
formě ve filmu Sedmikrásky.
4971 Liehm, A. J. Slovo má Ester
Krumbachová. Literámi noviny, i966,
roč. XV, č. 50 (10. prosince), s. 5, 6
a7.
498 IKrumbachová, Ester; Němec,
Jan. Zpráva o slavnosti a hostech.
Literární scénář. FSB, TS
Švabík-Procházka, č. 766-65·kr.
Knihovna FAMU.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
neodpovídají. Noviny, rozhlas, televize jsou plné mrtvých, a lidé sedí, noh"'
přes nohu, a pijí kafe.496
Já vím, že to souvisí s rozvojem informačních
prostředků, ale jednou to tu je a mně to není jedno. G„) Ionesco vědom
hledá absurditu jak v jazyce, tak především ve světě, jeho koncepce světa j ·
svět jako absurdum. Já takhle věci nevidím, prostě jsem se snažila vytvořC
z protismyslů a absurdit portrét lidí, kteří neřeknou jediné rozumné slov ·
všechno, co sdělují, je směšné - avšak souhrn je tragédie. Ve Slavnosti tedy
lze hovořit o jasné koncepci od samého začátku."497
Skupinou rozmnožený literární scénář498
má 69 stran a 5 obrazů s 505 z :
běry. Vynechává původní expozici a začíná rovnou na louce v údolí u potokkde
čtyři muži a tři ženy (Josef, Eva, Marta, František, Karel, plav ..
vlasá paní a její manžel) pořádají piknik, užívají si a nez~vazně konverzují'
Kolem v dálce prochází žena se závojem a muži v karnevalových čepicích\
Skupina je považuje za začátek slavnosti, ale oni na jejich pokusy o kori,'
takt nereagují. Ženy se pak myjí v potoce a převlékají se do večerních toa:
let. Paní je pečlivá, Marta (dříve „Konzulova holčička") s Evou se škádlí'
Karel s Františkem (dříve „Konzul") se také upravují a diskutují o výhodách
a nevýhodách celé akce, o níž stále nic nevíme. Josef (dříve „Holohlavý") je
poslouchá ukryt v křoví, kde se také upravuje. Na lesní cestě se v dialozích .
rozehrávají vztahy a jednotlivé charaktery v intencích synopse.
Poměrně záhy (obraz 84, s. i3) se objevuje na cestě za nimi Rudolf s asi
dvaceti svými muži. Začne rozehrávat svou jakoby servilní pozici, z níž se
po obklíčení skupiny pány, kteří „se rozlézají jako hmyz", a po „zajetí" Karla
na „kamenité planině" se zbořenou zdí na okraji lesa, kam pánové bU.hví:>
odkud dopraví kancelářský stůl s židlí, stává pozice vyšetřovatele a mani,.
pulátora. Hosté se zpočátku domnívají, že jde také o hosty, pak projevují
nejistotu a taktizování. Jedině Karel žádá okamžité vysvětlení. Josef při
rozřazování hostů do skupin v imaginárních čtvercích aktivně napomáhá.
Pánové mezi sebou vesele žertují. Rudolf zdánlivě obdivuje Josefovo takti_c:
zování, které Karel odsoudí. Jeden z pánů, Antonín, odvádí Martu do lesa ·
na vykonání potřeby. Teď vysvětlení žádá Josef, ale Rudolf odpovídá, že neví,
protože je to celé vtip, protože on miluje divadlo. A obdivuje svůj „herecký"
výkon. Situace se ovšem mění, když Karel opouští vymezený prostor. Rudolf
po něm hází kamínky, pak ho zastaví ranou své hlavy do břicha a zavolá
na pomoc další pány, kteří ho valchují - Rudolf mu sebere tašku v „hippie"
stylu a nožíkem z ní ořeže třásně. V tu chvíli vyjde z lesa Marta, za ní
Hostitel ve smokingu a Josef, Eva, Marta a František přijímají hru a vyjdou
~zeného prostoru vyznačenými „dveřmi". Hostitel Rudolfa a pány kárá
'[:hosty jen přivést zkratkou - a omlouvá se Karlovi. V jednání Rudolfa
;titele je patrná hravá nadsázka. Manžel, který zůstal ve čtverci stát,
··svou paní, když mluví o lidských právech. Josef servilně nutí všechny,
řijali fakt, že to byla pouhá hra Hostitelova adoptivního syna. Karel
titel deklarují svou demokratičnost a Hostitel nutí Hosty, aby se pře''do
pohodlnějších bot na zvládnutí terénu zkratky, jíž se za přátelské
erzace dostávají na břeh k jezeru, kde je připravena slavnostní tabule.
ačíná (s. 40) nejrozsáhlejší a poslední pátý obraz, kde při hostině potká•nevěstu
Olinku s opilým ženichem a jejich hosty. Hostina bude dvojná..
" narozeninová i svatební. „Lidi patří k lidem," prohlašuje Hostitel.
také Františkovi sděluje, že jakási jeho záležitost, v níž intervenoval,
adla dobře. Paní pláče a vytýká Manželovi, že na ni nebere ohled, když
·rh1lje takovou příležitostí, jako zde. Rudolf s flašinetem usazuje hosty,
ch Josefa do čela stolu, vedle Hostitele: „Vy budete dělat lotra po prajá
lotra po levici." Hostitel to potvrzuje a chce pronést přípitek, když
•Manželky ukáže, že Manžel hostinu opustil: „Nechce tady být. Nechce
.tat na slavnosti."499
Rudolf na voze přiveze rožeň s pečení, zahájí přípia
oznámí proslov Hostitele. Ten je ale skleslý a odmítne mluvit. Všichni
čky jedí, když Hostitele ještě víc rozhořčí to, že paní začne protesto:1:iže
nesedí na svém místě podle cedulky a mění si místo s Antonínem.
é ostatní hosté deklarují, že nesedí na svých místech a vypukne přeťování
a přenášení talířů. Paní stále pláče, všichni debatují o tom, proč
nžel odešel a kam šel. Karel se domnívá, že se mu nelíbil Rudolfův vtip
--. udolfa obviní, ale Eva situaci zachrání, jí se pečeně, probíhá nezávazná
verzace a plánuje se ještě tombola a plavecké závody. Rudolf se teatrálně
iňuje a Josef ho utěšuje, že vinen je jeho přesvědčivý herecký talent.
vrhuje, že se měl Manželovi omluvit a Rudolf oddaně navrhuje, že pro
anžela dojde a přivede ho zpět. Chce si ovšem vzít s sebou své chlapce.
.stitel jim to odmítá nařídit, ale chápe ho: „On je dobrák, ale nesnese
por„." Pak Rudolf navrhne Josefovi, aby pronesl proslov, a Hostitel ho
om podporuje. Josef všechny vyzve, aby šli s Rudolfem, protože všichni
ii pospolu v radostné pohodě, zatímco jeden člověk není šťasten, protože
'sám: „Zůstala mezi námi prázdná židle a ta přímo vybízí, abychom na ni
sadili tělo, které k ní patří - aby na ní neseděl pouhý duch toho, který ode[
a svým odchodem zarmoutil - dá se přímo říci zdeptal - hlavního pořatele
dnešní slavnosti G„)." Rudolf volá: „G.:) přivedeme ho sem zpátky, ať
tady konečně pořádek" a opilý ženich volá: „Jdem! Hned na něj jdem!"
4991 Vyskočil říká: „Ten rozhodující
nápad je nakonec ten lov na neposlušného
hosta, který předčasně odešel
bez dovolení šéfa. Tenhle moment, jak
jsme si potom uvědomovali zpětně, byl
pro Estinku nejdúležitější." V rozho·
voru autora s I. Vyskočilem 6. května
2015.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
500 IKunc pro TS Švabík-Procházka
28. května i965. Archiv FSB,
cit, 492 /op. cit. Festival de Cannes
se toho roku konal i5.-26. května
a Československo bylo v soutěži zastoupeno
filmem Obchod na korze.
Němec zde mj. točil záběry do připravovaného
filmu Pravděpodobná tvář.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
František se chová servilně k Josefovi i Hostiteli, Karel naopak k Josefovi
ironicky. Josef si takticky vymůže, že zůstane na místě, kdyby se ManžeJď
vrátil sám. Rudolf si bere pušku („Chtěl jsem vystřelit, až ho najdeme")
ale pak ji dává Josefovi, aby on vystřelil, kdyby se Manžel vrátil, a bere si
psa. Josef říká: „Tak prosím - a je ze mne stráž - nakonec ze mne bude.
střelec..." Hostitel přikazuje Paní, aby zůstala, zatímco ostatní se vydá,
vají na cestu. Rudolf si z tašky Paní bere Manželovu trepku, aby ho pes
mohl vyčenichat. Vodič psa upozorňuje, že je zlý a nebezpečný, a všichni
chválí psovy lovecké kvality. Hostitel říká: „Víte, že to musí být zajímavé
taková štvanice? To jsem nikdy neviděl... no, ukažte, pusťte ho... to jsem
nikdy neviděl" a hlouček pánů i s Hostitelem běží za psem, který už chytil
stopu. Také Karel, který zůstává, psa obdivuje a s Josefem a s Františkem.
paní uklidňují, že Manželovi pes nic neudělá. Hostitel na ně volá, ať zhasnou
zatím svíce. Od jezera k nim přiběhnou Eva a M~rta a společně jedí
a pijí. Na Josefovu otázku po příčinách Manželova odchodu Paní odpo'
vídá: „Říkal, že tady nechce být, že tady nikdo nikoho nemá rád (...) že zde
nikdo nikomu nerozumí a že zde nikdo nemá zájem o nikoho a že chce odsud
pryč (...) chtěl, abych šla s ním. Řekla jsem, že nikam nepůjdu (...) tady je
slavnost (...) nepůjdu nikam." František s Paní pak zhasínají svíčky spo:
lečně s ostatními. Scénář končí větou: „Knoty čadí v podvečerním slunci."
Vyznačuje se soustředěnou stavbou, výtečnými dialogy a tragikomickým.
pojednáním tématu kariérismu, manipulace, neadekvátních aspirací, mož
nostmi a důsledky odporu vůči manipulaci či konsenzu s ní a hrané žoviál
nosti moci, která se kdykoli může proměnit ve zdrcující zásah do lidskéhó
života. Téma zapomnění se objevuje už jen okrajově, převažuje spíše téma
kolaborace. Tedy scénář v novotnovském Československu více než ožehavý;
Bohužel se nedochoval záznam z diskuse Ideově-umělecké rady skupiny·
pokud k němu vůbec došlo, ale dochovaly se lektorské posudky.
Lektorské posudky tvůrčí skupině ústřední dramaturg studia F. B. Kun2
zaslal 28. května i965 (Boček, Fiala), zbývající dva (Liehm, Kliment) o něco.
později (pravděpodobně první týden června), protože oba posuzovatelé bylÍ·
na zahraniční cestě (zřejmě na MFF Cannes, kde byl i J. Němec).500
Dvá
z nich jsou pozitivní, dva spíše negativní.
Jaroslav Boček píše: „Je to velmi podivné a zároveň velmi silné díl°";
Bajka o mravní malosti tuctového člověka moderní doby. Vlastně hořká!
satira o lidech, kteří nejsou schopni činu, a proto se podřizují manipulaci
Elementární prvky masové lhostejnosti, z kterých se rodí velké tragédié
šního světa, jsou v této absurditě vyjádřeny sice s ironií a nadsázkou, ale
oveň s velkou přesností. (..:) Cítím, že při mistrovské realizaci - která
e ovšem nesmírně, nesmírně náročná - by mohlo vzniknout filmové dílo
dního významu. (...) Nemá cenu, abych tu předstíral, že půjde o film,
'který se pohrnou lidé jako na Vinnetoua nebo na Starce na chmelu. Bude
aručený propadák, návštěvnosti to může dosáhnout jedině v malém dis·
učním okruhu. Ale přesto bych do věci šel, protože si myslím, že kine·
·tografie si musí dovolit jeden, dva podobné filmy ročně, to není přepych,
.Ae z jedné strany nezbytnost pro vývoj a z druhé ,položka na reklamu'
·;vztahu k zahraničí." Dále doporučuje, aby se režisér výrazově ukáznil
zal si příklad z Chaplina: „Totiž jeho jednoduchost a prostotu. Dbát záro·
·, aby vše, co je ironické a groteskní, vyšlo groteskně a ironicky, aby scény
jtuace skutečně vyvolávaly smích, ne pouze podivné mrazení."501
Oslavnosti o hostech.
Režisér Evald Schorm jako Manžel.
Foto Karel Ješátko
501 IJaroslav Boček: Ester
Krumbachová a Jan Němec: Zpráva
o slavnosti a hostech (Posudek literárního
scénáře). Opis. Archiv FSB,
tamtéž.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
5021 A. J. Liehm: Ester
Krumbachová - Jan Němec: Zpráva
o slavnosti a hostech. Posudek.
Opis. Archiv FSB, tamtéž.
503 IMiloš Fiala: Vyjádření ke scénáři
Zpráva o slavnosti a hostech.
Opis. Archiv FSB, tamtéž.
(I
11 - O SLAVNOSTI A HOSTECH
'~--·
Komunista Antonín J. Liehm také vidí klíčový okamžik v realizaci, ale
ve formulacích už je opatrnější, méně přímočaře upřímný než Boček, spíše
taktičtější: „Jistě z nejlepších scénářů poslední doby. Němec, zdá se, našel
svou autorku, která mu dovede psát na tělo. Právě jemu a asi jenom jemu (...).
Na Němcovi teď všechno záleží, protože všechno - včetně dialogu - je ve scénáři
jen napovězeno a on tomu musí dát tělo. Protože kdyby po plátně měly
chodit symboly, literární alegorie z kafkovského světa, bylo by zle. Věřím, ..
že Němec ví C.), že šance téhle látky je ve velké realistické studii charak- \
terů, chování lidí atd. V tu chvíli totiž zmizí jak nebezpečí symbolismu, tak
lineární interpretace a nad velice detailní studií vyroste to důležité morální
a filozofické třetí patro. Protože tohle je film o všem: o životě jednotlivců
i společnosti, o konkrétních lidech i o lidech vůbec, o otázce jednotlivce
a kolektivu, o věcech minulých, i o věcech, které se mohou dít v budoucnu
'a o nichž je třeba vědět, před kterými je třeba varovat. Není to veselé, je to
groteska smrtelně vážná, ale takový je Němec jako autor a my nutně potře-<
bujeme, aby nám neustále někdo některé věci připomínal. (...) Jinak jsem si ·
tu našel potvrzení, že Démanty noci nebyly náhoda, že Němec velice přesně
ví, co chce, a že chce pro celou naši společnost strašně důležité věci."502
Jinak
scénáři vytýká přílišnou doslovnost ve vysvětlování paní, proč manžel odešel.
Inteligentní diváci to pochopí i bez toho.
Miloš Fiala v úvodním „státoprávním ohražení" tak trochu ironizuje
vlastní ideologickou pozici a píše: „Je to scénář bez autorsko-režisérské
explikace těžko dešifrovatelný. Umožňuje totiž velmi mnoho subjektivních
výkladů, aniž by sám pevněji určoval jediný z nich. (...) Zdá se mi, že
z tohoto scénáře může vzniknout ledacos - od svého druhu trochu groteskně
recesní zábavy ,o sobě' (což má také svůj smysl, jde-li o zábavu dobrou) až
po kafkovskou metaforu, mířící satiricky a útočně na naši společnost. Je-li
pravda to druhé, skrývá-li se za podobenstvím (...) aktuální podobizna naší
společnosti, potřeboval bych tím spíše znát režijní explikaci a režisérovo
pojetí, abych se mohl k záměru scénáře odpovědně vyjádřit. Říkám to ote-..
vřeně - nechci předstírat, že jsem pochopil více, než jsem pochopil, a nerad
bych zase svým možným subjektivním výkladem satirické metafory autorům
křivdil."505
Je tedy dosti upřímný a je zjevné, že by film nerad „zakousl", leč
ve své pozici a možná i se svými skutečnými názory si nemůže dovolit takhle
podvratný záměr přímo podpořit. Ve druhé části pak oceňuje, že „scénář
je napsán kultivovaně a zajímavě, že hledá svůj řád grotesknosti života, že
prozrazuje osobitou, byť zjevné literární předky mající fantazii", ale opět
v závěru vyjadřuje své rozpaky nad ním.
Jestliže už Fialův posudek svým váháním a náznaky byl pro realizaci
té době téměř vražedný, posudek rozhlasového redaktora Jana Klimenta,
avního Hendrychova přihrávače při kritice čs. filmů na festivalu v Banské
ýstrici a za normalizace Fialův nástupce v roli prominentního filmového
' eologa a hlídacího psa stranickosti v Rudém právu, byl jednoznačným
dsudkem projektu, který přes uznání Němcových schopností režijních pře.ti
ze svého hlediska zcela správně. Nechuť pak skrývá za odsudek kvalit
énáře: „(..) jde o typicky zašifrovanou záležitost. (...) Celý scénář mi přiadá
příliš vykonstruovaný a chtěný. (...) Ideově je scénář naprosto nejasný.
o chce říci, možná neuteče nějakému géniovi, ale já takovým géniem
ejsem. Pro mne je ideovost této symboliky nejasná a umožňuje nejrůzější
výklady. (...) Závěrečné vyznění (...) dopadá do prázdna. (...) Celá prolematika
a její vidění trpí především nerealističností. Kmotrovství Kafkovo
plývá na povrch zcela zřetelně. Jenomže dnes vidět takto kafkovsky
·aprosto nekafkovský svět mi připadá anachronické a zbytečné. Nepochybuji,
Oslovnosti ahostech.
Ivan Vyskofil jako Hostitel.
Foto Karel Ješátko
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
5041 Jan Kliment: Posudek o scénáři
E. Krumbachové a J. Němce „Zpráva
o slavnosti a hostech", i. června i965.
Opis. Archiv FSB, tamtéž.
505 IZde Němec patrně odkazuje
na postavu profesora ve filmu Jiřího
Krejčíka Vyšš[ princip a její skutečný
předobraz.
O SLAVNOSTI A HOSTECH
že by film měl na Západě u jistých lidí ohlas. (...) Slyšel jsem nedávno soudruha
Němce v Cannes, kde při besedě vyprávěl stručný námět svého nového
plánovaného filmu. Šlo právě o tento příběh. Ale tam mluvil soudruh Němec
naprosto jasně a námět se mi upřímně líbil. Ve scénáři z toho nepoznávám
skorem nic. G..) Mně osobně je v naší době a v naší socialistické kinematografii
podobný přístup k tematice odporný - ve smyslu slova, že ve mně vzbuzuje
odpor. (..) K čemu je takový film pro naši socialistickou ideologii dobrý
a v čem z ní vychází, to nedovedu osobně pochopit. Možná, že je chyba jen
ve mně, ale jaksi se mi ani tomu docela nechce věřit."504
Že se skupina po takovýchto posudcích rozhodla přece jen film rea-.
lizovat, svědčí jen o síle Procházkova stranického postavení. Jinak by to
bylo prakticky nemožné. Přece jen se ale patrně rozhodla lektorům trochu
vyjít vstříc a zřejmě požádala Němce, aby dopsal požadov~nou explikaci. Ta
se (bez uvedení autora) zachovala v Němcově strojopisu s ručními vpisky
a v opsaném čistopisu ze skupiny. Němec v ní dělí film na tři části (Hostina,
Perzekuce, Velká hostina) a podobně jako Schorm ve svých filmech staví
obhajobu záměru na kritice konzumní společnosti, aniž by uhnul od jasnosti
záměru: „Je velice příjemné zúčastnit se všech slavností života. Na začátku
století to vyjádřil výstižně Ernest Hemingway větou, kterou později nejen
slovy, ale svým dílem zcela popřel; tehdy však řekl: morální je to, co činí
člověka šťastným v daném okamžiku, ať je to jídlo, pití, nebo milování.
Zasednout k prostřenému stolu, odehnat starosti, zapomenout na události,
které jedinec stejně nemůže ovlivnit, žít a hlavně přežít, to všechno jsou
kréda jednotlivců i velkých společenských skupin, i když nikde neproklamovaná,
o to intenzivněji realizovaná. Žít a zúčastnit se slavností života, toto
krédo se bohužel stává mohutným programem, kvůli kterému jsou překračovány
a zapomínány veškeré principy mravní, řečeno slovy starého profesora.505
A na tuto skutečnost, jistě v základě chmurnou, by chtěl poukázat
náš film. G.) Nečekané zatčení mobilizuje v každém jeho podstatu. A vidíme
slepou nebo také opatrnickou poslušnost moci a násilí, devótní hloupost
a posluhování a v postavě Josefa aktivní kolaborantství, zahalené do roušky
objektivistického smíření a vysvětlení. Z přátelství nezbude nic, jen společná
touha přenést odpovědnost nebo i zdánlivou vinu na někoho jiného, i z vlastního
středu. Třetí část ukáže, že všechno byl pouze nejapný žert. Přátelé,
žijeme, nic nám nehrozí, veliká a naprostá úleva, zábava ze začátku pokračuje,
dokonce znásobená množstvím a slavností u jezera. Otázka perzekuce,
ponížení, viny, nespravedlnosti, kolaborace - to vše nikoho nezajímá, neboť
vše je již pryč, nač plakati nad rozlitým mlékem, žert je žert, jak příjemné
'.'Od starostí vydechnout. Z celé společnosti pouze jediný člověk se poza'a.ví
nad hrubostí žertu, nad společností, která uprostřed majetku a hodoní
by byla ochotna mlčky přihlížet zlu, a dokonce vydat jednoho ze svého
'.ředu napospas teroru. (...) Jediný projeví morální stanovisko, i když jako
ověk tichý a skromný jenom nejjemnějším způsobem. Je to však od něj akt
otestu, je to akce a čin, je to výzva společnosti hlučnjch a veselých požičníků,
je to projev aktivní síly, která společnost duchaplných oslavovatelů
hrozí natolik, že poprvé přerušují hostinu, aby byl odpůrce polapen, zlikldován,
přivlečen ke společnému stolu, který pro ně byl, je a bude posvát,m
stánkem, smyslem a zlatým teletem. A není to nevědomost, se kterou
."to lidé činí tak, jak činí. (...) Neslyší, nerozumí, nechtějí rozumět; a nezáeží
na tom, jedná-li se o společnost takových či jiných povolání nebo spole.enských
postavení, chceme poukázat na jednání, které v každé společnosti
a. době bude největším nebezpečím pro uskutečňování všech morálních prin;cipů
lidské existence."506
Ester Krumbachová a Jaromír Šofr při
natáčení Oslavnosti a hostech.
Zdroj Cinéma '68, No. 126, Mai 1968,
s. 60
5061 Explikace ke scénáři „Zpráva
o slavnosti a hostech". Archiv FSB,
cit. 492 /op. cit. (Kurzivou i zde uvádím
text autorem škrtnutý.)
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
5071 Ester Krumbachová: Zpráva
o slavnosti a hostech. Literární
a technický scénář Ester
Krumbachová - Jan Němec. FSB,
TS Erich Švabík-Jan Procházka,
č. i256-65, s. I. Archiv FSB, tamtéž.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
Technický scénář
Němec měl podle plánu na napsání technického scénáře měsíc, do 4. června
1965. Podle výrobní zprávy ho však odevzdal již před 21. květnem téhož
roku.
Technický scénář na třech úvodních stranách obsahoval další explikaci,
která svými formulacemi dále vychází vstříc možnosti realizace. Je-li jejím
autorem Němec sám či psal-li ho s deklarovanou spoluautorkou „literárního
a technického scénáře", nelze dnes zjistit. Podle stylu psaní soudím, že
to byl spíše Němec sám. Tato explikace rozděluje film Clo čtyř částí: „Část
první: Piknik v trávě, pohoda a smyslnost výletu v letním odpoledni, přátelství,
dobré pití, mlsání, flirt, zkrátka vše, co patří k nejlepší pohodě slunného
dne, o kterém se bude ještě dlouho vyprávět. Divák musí mít chuť
společně s postavami filmu být při tom.
Část druhá: Zadržení. Kritická situace, nebezpečí, všichni dokonalí společníci
z první části odkrývají svou podstatu, po přátelství není ani stopy,
kolaborace a snaha všech uchránit vlastní kůži, záběry výslechářů navodí
známé dokumentární snímky zvůle civilistů i příslušníků různých cizineckých
legií z Alžíru, Konga nebo členů Ku-klux-klanu a jiných fašistických
spolků, které předstírají civilizační poslání.
Část třetí: Vše dobře dopadlo, žert je žert, jen když jsme přežili, všichni
hosté pokračují v pikniku z první části jenom s tím rozdílem, že se jejich
počet zmnohonásobí. Tato část, těsně po chmurné části druhé musí být sama
o sobě obžalobou lhostejnosti a necitlivosti, tak, aby divák musel nutně cítit
odpor, nechuť k celé hostině, k tak výraznému egoismu všech hostů.
Část čtvrtá: Důsledek všeho, to znamená, že všichni hosté se tvrdě obracejí
k jedinému odpůrci, který s nimi pro jejich nemorálnost odmítne sdílet
společný stůl, egoismus dovedený do důsledku, končící pronásledováním,
honem na člověka, který reprezentuje morální a filozofické stanovisko. Akce
všech proti tomuto člověku, chceme-li ho tak nazvat, jednoznačně kladnému,
musí vyvolat závěrečný důraz, akcent, musí vzbudit konečnou tečku odporu
nad lidmi, kteří staví osobní prospěch nade vše a kteří příjemné prožití
života považují za nejvyšší smysl svého konání."507
V dalším textu film dále obhajuje tak, aby se vyhnul možnému obvinění
z kritizování současné společensko-politické praxe: „Slavnost, na kterou
t1i.přicházejí a na které se chtějí podílet, je pak zobecňujícím obrazem,
;.by se mohl odehrávat v kterémkoli století, v kterékoliv době, příběh
~tech a hostině je starým podobenstvím, legendou a mýtem o dobrém
;. Aby bylo docíleno zřetelného podobenství, nikoliv tedy realistického
ředí, konkrétního a úzce vymezeného, bude zjev všech účastníků hos:
předmětů, které je obklopují, zahrnovat období nejméně padesáti let.508
va o slavnosti a hostech jedná o těch lidech, kteří se sice vyskytují odjak,cale
jsou odsouzeníhodní obzvláště v dnešní době, kdy se poprvé uskuUjí
ideály spravedlivého uspořádání společnosti."509
V krátké poznámce
'autor deklaruje záměr natáčet s neherci, autentickými typy a obhajuje
~jich výběr, tak zvýšené finanční ohodnocení jejich výkonů: „(..) všichni
jednoho musí být výrazné individuality schopné osobitého projevu, který
'e.při natáčení bude od nich vyžadován. Kreace všech hostů musí tedy
.:·ednoho býti herecká."510
óvé zdůvodnění v explikaci snad zabralo, neboť scénář byl Hlavní sprátiskového
dohledu (HSTD) schválen 11. června 1965, jako vždy s výhraUschválení
servisky.511
,Technický scénář má 15 obrazů a 596 záběrů, to vše na 101 stranách.
ěmec tradičně otevírá každý obraz celkem, popřípadě velkým celkem
..pak přechází k montáži víceméně statických polodetailů a detailů, výji.ečně
polocelků. Několik záběrů je plánováno s jízdou kamery (např. Karel,
řicházející od potoka k Evě, celý obraz hostů, jdoucích po lesní cestě až
.o Rudolfova příchodu, Karlovo překročení čáry a jeho valchování, sestupo,ání
po strmé cestě k jezeru, Rudolfův příchod s pečení, jeho hledání chyějící
židle, odchod na hon a pes, chytající stopu). Jednou plánuje kruhovou
"ízdu - záběr Rudolfa, jak si vede Josefa po obvodu čtverce kolem obou skuin
a mluví o své lásce k divadlu. Tady jízda zdůrazňuje manipulační tendenci
a sílu Rudolfa.
Scénář také již místy naznačuje některé výtvarné stylizace v oblasti kostýmů
a rekvizit (Karel má „frajerský klobouk", paní slunečník a černé brýle,
Eva žvýká žvýkačku, Rudolf je oblečený „polosportovně", pánové v lese si
• k tmavým šatům přidržují na spodní části obličeje bílé kapesníčky, které
odkládají po příchodu Hostitele, Karel má měkkou koženou tašku s ozdobnými
třásněmi, Hostitel je oblečen ve smokingu, zdůrazněné jsou typy bot
- střevíce, trepky, tenisky, na strmé cestě je velký kámen, slavnostní tabule
má „sedm dlouhých stolů, sklo, stříbro, porcelán, mnoho lahví, předkrmy
na talířích, mnoho skvostných starých židlí mnoha slohů, talířky, konvice,
5081 Podobný princip použili později
E. Schorm a J. Škvorecký (kteří
zde oba hráli) ve společném filmu
Farářův konec (1968).
509 j Tamtéž, s. I, li.
510 I Tamtéž, s. III.
511 I Tamtéž. Viz razítko oddě·
lení HSTD F 8 s ručním přípisem
na titulním listu, kde už je v názvu
škrtnuto slovo „Zpráva". Kartotéční
cenzurní lístek ani denní zpráva,
týkající se tohoto scénáře a ev. budou·
cího filmu, se v ABS údajně nedochovaly.
(Serviska je slangový
název pro sestřiženou kopii ve dvou
pásech - obrazovém a zvukovém -,
sloužící pro různé pracovní účely,
z nichž hlavním je střih negativu. Jde
vlastně o první střihově dokončenou
obrazovou podobu filmu. Zvuk zde
ještě nemusí mít definitivní tvar.)
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
vázy, lampy, umělecký skleněný ptáček na skleněné větvičce - slánka, mnohoramenné
svícny se svíčkami", uprostřed stolu tryská malý vodotrysk, paní
si vyrobila „zhašáček" na svíčky, Rudolf přijde s puškou). .
Zdůrazňuje také prvky zvukové kompozice (zvuk houslí v obraze sva:
tebčanů, František s Martou společně „neuměle jódlují", František řehtá
jako kůň, Marta piští smíchem, Eva si pozpěvuje, pánové se smějí, sestupující
hosté volají a vykřikují, paní „s výkřikem uklouzne", ženichův otec
„vrže na housle", paní „přemáhá pláč", hostina je zahájena třemi údery
gongu, Rudolf hraje na flašinet, pláč je stále hlasitější, Marta vyrazí zděšený
výkřik, když se dozví o odchodu Manžela, Hostitel si odkašle, společně ·
s Rudolfovými povely slyšíme „šepot, šoupání nohou a židlí, šplouchání
vlnek", často „zavládne ticho", „trapné " či „stísněné", hosté pijí „zakřiknutě",
příbory pokládají „co nejtišeji", Hostitel „usrkne", Rudolf cinká lžičkou
o skleničku, svatebčané při odchodu na hon zpívají).' ..
Podobně jako v Podvodnících věnuje Němec velkou pozornost hlasUm
postav a intonacím (např. Josef mluví „uctivě", eventuálně „zdvořile",
František v rozhovoru s Martou zdrobňuje slova, Karel mluví „shovívavě",
„s převahou demokrata", Josef mluví s Rudolfem „se skrytou ironií", Rudolf
„přebírá Josefův tón", Hostitel volá, či laskavě odpovídá, Rudolf škemrá,
vpadne do řeči Josefovi, František „fandí" psovi, Karel se na Františka
„utrhuje").
Scénář také plánuje, že v úvodu bude každý host představen samostatným
dlouhým záběrem.
Jinak v podstatě kopíruje scénář literární, jen některé dialogy jsou
mírně upraveny. Například rozhovor Karla s Františkem o nějakém pod-·
niku či zaměstnání je ještě absurdněji a záhadněji prodloužen a končí
„to bychom tam byli spolu"; František v koketování s Martou zdrobňuje,
nevíme, zda láskyplně, či ironicky (,,Nebolí tě nožičky?", „Nechceš
si vzít sandálky?''). Naopak informace o Manželově rozhodnutí od jeho
paní zůstávají, přes Liehmovu lektorskou připomínku, nezkráceny. Také
hlavní tematické repliky zůstávají beze změny (Rudolf: „My víme všechno";
Hostitel: „/.„/ oni nahoře - vy dole /. „/ to je dobře, tak je to dobře, to je
správné„."; Hostitel: „/.„/ zapomínat se musí, já jsem sám také zapomněl
- musel jsem v životě mnohé zapomenout, mnoho a mnoho zapomenout";
Josef: „Tak prosím„. a je ze mne stráž - nakonec ze mne bude střelec„ .").
.pdukce a postprodukce
>áctého května 1965 schválila porada ředitele FSB zahájení průzkumu
·izace zpětně od 5. května pod názvem Letní karneval."' V rámci průmu
proběhly 5.-7. května obhlídky exteriéru. Bylo obsazeno51
' základdevět
rolí na základě natočených hereckých zkoušek514
a pro dvanáct
erců byl denní honorář zvýšen „s ohledem na jejich uměleckou a tvůrčí
_ost"515
ze 160 (ev. 120 Kčs) na 200 (ev. 160 Kčs) na den na poradě
Ítele FSB 1. června 1965, která také schválila zahájení přípravných
cí a výroby filmu již pod názvem Zpráva o slavnosti a hostech.516
Byly
.,é vyhledány exteriéry, dohodnuty kostýmy a vybrány základní rekvi,5.17
Natočené herecké zkoušky schválili nejprve 17. května vedoucí
'rčí skupiny Švabík a Procházka, poté i ředitel FSB Vlastimil Harnach
'střední dramaturg F. B. Kunc, kteří na poradě s vedoucím výroby filmu
·dislavem Kalašem a Janem Němcem dali souhlas k natáčení. Němec
ončil technický scénář 21. května a 24. května byly oficiálně zaháy
přípravné práce, zahrnující vypracování rozpočtu (1 800 ooo Kčs)
natáčecí plán, který předpokládal 43 natáčecích dní pouze v exteriéru
>období 29. června-18. září (včetně rezerv, ztrátových dní, volna a likviace
natáčení celkem 82 dní). Na dokončovací práce bylo rezervováno
4 dní v období i9. září-I. prosince 1965. Kopie pak měla být hotova 1. prosince
1965, či nejpozději 15. ledna 1966, a film měl být součástí výrobního
plánu roku 1966.518
Porada ředitele studia také na režisérovu žádost schválila jako kameramana
Jaromíra Šofra a později jako střihače Miroslava Hájka přesto, že
oba byli vytíženi prací na jiných filmech. Patnáctého června Švabík sděluje
''.Kalašovi dohodnuté honoráře tvůrčích pracovníků - L. Kalaš jako vedoucí
.výroby 11 500 Kčs, J. Němec 30 ooo Kčs, J. Šofr 12 ooo +měsíční plat ve výši
1400 Kčs od začátku června do konce září, pro doposud neurčeného střihače
9000 Kčs a pro architekta Olina Bosáka, který pro nadměrné vytížení
na třech dalších filmech zprvu práci na tomto filmu odmítal, ale Němec si
ho přesto vyžádal, byl dodatečně určen honorář 14 ooo Kčs."9
Ester Krumbachová byla nakonec placena ještě jako kostýmní poradce
(12 720 Kčs) a představitel postavy Karla Karel Mareš placen i jako
autor hudby k filmu520
(2000 Kčs).
5121 Viz Švabíkův Návrh pro poradu
ředitele Filmového studia Barrandov
ze 6. května i965 s ručním přípisem
„Schváleno 13, května 1965".
Archiv FSB, cit. 492 /op. cit.
5131 Němcova koncepce obsadit
všechny role neherci byla schválena
skupinou i vedením studia.
5141 Jaromír Šofr, kterého si Němec
prosadil přesto, že Šofr nebyl zaměstnancem
studia, natáčel v té době
Kachyňíi.v a Procházkíi.v film Aťžije
republika. Proto herecké zkoušky
natáčeli Jaroslav Kučera a Jiří Vojta.
Viz Zpráva o príi.běhu natáčeni, s. 3.
Archiv FSB, cit. 492 /op. cit.
5151 Kalaš pro vedoucího TS
s. Švabíka 20. května 1965.
Archiv FSB, tamtéž.
5161 Výpis z porady ředitele FSB,
zaslaný L. Kalašovi TS Švabík-Procházka
10. června 1965. Archiv FSB,
tamtéž.
5171 Kalašíi.v Návrh na zahájení
přípravných prací filmu „Zpráva
o slavnosti a hostech" (Letní karne·
val) č. f, 15021 pro Ericha Švabíka
z 20. května 1965. Archiv FSB,
tamtéž.
5181 Zpráva o slavnosti a hostech,
odděleni rozpočtíi. filmíi.
15. června 1965. Archiv FSB, tamtéž.
5191 Dopis Švabíka Kalašovi
z 15. června i965. Archiv FSB, tamtéž.
Príi.měrná hrubá měsíční mzda
v roce 1965 činila 1453 Kčs. Viz Český
statistický úřad: Príi.měrná hrubá
měsíční mzda v letech 1960-2010.
Cit. v Chytilová, Vladimíra. Olga
Schoberová, filmová hvězda v kontextu
čs. kinematografie 60. let.
Iluminace, 2012, roč. 24, č. 1, s. 106.
520 IFilm prakticky žádnou hudbu
neměl, ale podle J, Němce Marešovi
při natáčení poničili sváteční oblek
ze salonu Kníže a protože byl rozpočet
na kostýmy již vyčerpán, dostal to
proplaceno z nákladíi. na hudbu, kde
byly volné peníze. „Tak jsme se dohadovali
o hudbě a já říkám: Jedině
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
hudba k obědu - nedělní odpoledne.
Tak on složil takové to tý dá dapa,
nejblbější hudbu, kterou jsem párkrát
jako téma k té hostině pustil
a báječně se to k tomu hodí. Nemuselo
to tam být, ale je to tam ,pro osvěžení
v sále'." Rozhovor III.
5211 Zápis ze 7. kolegiální porady
Ústředního ředitelství Cs. filmu,
konané v pátek, 18. června 1965
v g hodin v zasedací síni ÚŘ CsF, s. 5.
NFA, Archiv ÚŘ ČsF, složka Porady
kolegia ÚŘ, karton R 12/A II/1P/3K,
nezpracováno.
522 IViz Přílohu k Denní zprávě
č. 5 (51. května-4. června 1965).
Archiv FSB, clt. 492 /op. cit.
525 j Zpráva o prťiběhu natáčení,
napsaná patrně E. Švabíkem, s. 5.
Archiv FSB, tamtéž.
524 j Výrobní zpráva filmu
z 11, ledna 1966. Archiv FSB, tamtéž.
5251 Viz dopis Jaroslava Jelínka
z oddělení kontroly rozpočtťi
Ladislavu Kalašovi z 25. prosince
1965. Archiv FSB, tamtéž.
526 J Zpráva o prťiběhu natáčení, s. 5.
Archiv FSB, tamtéž. J. Šofr říká, že
závada vytvářela světlou skvrnu uprostřed
obrazu a domnívá se, že závadu
řešili výměnou objektivu. Viz rozhovor
autora s J. Šofrem 15. září 2012.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
Osmnáctého června vzala kolegiální porada Ústředního ředitelství
Čs. filmu na vědomí zahájení výroby filmu, stále ještě pod názvem Zpráva
o slavnosti a hostech.521
Technický scénář byl podle rozdělovníku doru-.
čen „řediteli FSB V. Harnachovi, jeho náměstkovi V. Kovářovi, Miloši
Schmiedbergerovi a s. Ouzkému pro produkční účely, s. Hájkovi pro technické
oddělení, Celozávodnímu výboru KSČ a Závodnímu výboru ROH".
Začátkem června proběhly zkoušky kostýmů, architekti Zázvorka
a Bosák projednali v Aero Vodochody vytvoření speciální trubkové konstrukce
pro zakrytí scény igelitovou fólií dle návrhu kameramana Šofra
a produkce dojednala s Ředitelstvím lesního závodu v Jílovém a s elektrárnou
v Kránicích dodávku elektrického proudu z lesního závodu v Chotouni
pro natáčení v lese v Těptíně, asi 30 kilometrů od Prahy, i to, že všichni
budou na natáčení dojíždět z Prahy. „Catering" zajišťoyala pojízdná prodejna
Jednoty z Říčan.522
Němec s Krumbachovou si také v Národní galerii
nechali vyfotografovat obrazy nizozemských malířů a grafiky Francisca
Goyi (Caprichos), podle nichž odborní poradci při natáčení pomáhali
s aranžováním scén. Před zahájením natáčení také „byly přesně určeny
všechny základní záběry, stanoveno základní osvětlení a provedeny aranžovací
zkoušky v motivech ,Na planině' a ,Hostina'. Zároveň byly natočeny
zkoušky kamery a materiálu."523
Natáčení ve skutečnosti začalo o patnáct dní dříve, již 17. června a skončilo
3i. července, místo 18. září. Točilo se tedy jen 32 dní a na nákladech
se ušetřilo půl milionu korun (mj. díky tomu, že se ušetřilo jedenáct filmovacích
dnů a celá exteriérová rezerva).524
Kvůli špatnému počasí bylo jen
pět ztrátových dnů, z nichž tři propršely. Další dva až tři dny byly využity
na přetáčky 26 záběrů o celkové délce zhruba 600 m525, protože při projekci
denních prací z 21. června se zjistilo, že objektiv 100 vinou výrobce hází při
natáčení proti slunci reflexy. Po opakování závady další den byl problém
vyřešen začerněním leštěného vnitřního rámečku objektivu.526
Jan Němec na natáčení vzpomíná: „Já jsem v té povídce udělal takové
jako chirurgické řezy, zúžil jsem to, povídku jsem zachoval, ale dostala
určitou askezi. Ester s tím naprosto souhlasila, stejně jako Lustig souhlasil
s mojí verzí Démantů. Scénář jsme dělali spolu a musím říct, že nikdy
předtím ani nikdy potom jsem takhle nedodržel napsaný scénář. S jednou
malou výjimkou scény, kdy jde Rudolf s flašinetem po molu a ostatní za ním
pochodují. Bylo to také historicky nejkratší natáčení českého exteriérového
filmu. Nějaký hajný nám poradil to jezírko a dali jsme tam i plachetnici, aby
vynikla ta absurdita. Bylo to naprosto stranou od jakékoliv civilizace, vesnice,
hospod, protože to jsem věděl už jako asistent, že když se filmuje vesnice,
jsou všichni pořád v hospodě a nefunguje to.(..) Jarda Šofr byl skvělý spolupracovník,
a abychom se vyhnuli prostojům kvůli světlu, vymyslel, že zakryje
celý prostor igelitovou fólií. Tím zmírnil sluneční svit a naopak, když bylo
amračeno, tak to bylo jako světlejší a dalo se přisvítit. (...) Natáčeli jsme
tychle také proto, že povolení natáčet bylo velmi na hraně a věděl jsem, že
.jak se to začne táhnout a budou ekonomické potíže, bude důvod to zastavit.
Dvakrát také přijel ředitel Vlastimil Harnach, který pak, jak se ukázalo,
byl skvělý. Přijel na kontrolu, jestli se tam něco neděje. Tak já mu ukázal
é '" d' 1 t'" '"527
se nar a on se po rva na na acenr.
Na atmosféru natáčení vzpomíná i jeden z představitelů knechtů, filmový
kritik a teoretik Jan Svoboda: „Oblek mi dávala Krumbachová, baret byl
můj vlastní, na tom jsme se domluvili. (Baret je moje specialita od student·
ských let jako návaznost na A. M. Brousila a pocta jemu. Později k tomu přibyla
i šála, když jsem dostal astma:) Byla tam velmi kvalitní společnost, což
Z natáčení Oslovnosti o hostech
- Miloň Novotný, Jan Němec,
Jaromir Šofr
Zdroj 2alman, Jan. Onéostes et cinémo
en Tchécoslovoquie. Orbis, Praha 1968,
za s. 81
5271 Rozhovor III.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
5281 Rozhovor autora s J, Svobodou
7. května 2013.
529 IViz dopis rozpočtového odděleni
FSB (Saska) oddělení práce
a mezd z z. listopadu i965 a Výrobní
zpráva filmu z 11. ledna 1966.
Archiv FSB, cit. 492 /op. cit.
530 IText Jaromíra Šofra, distribuční
booklet O slavnosti a hostech, propa·
gační odděleni ÚPF Praha, nedato·
váno (ale patrně 1966), s. 7.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
mne obohacovalo. Trávil jsem s nimi řadu dní a týdnů a povídání s nimi byla
taková intelektuální akademie. Trávili jsme tam čas od rána do pozdního
odpoledne, autobusem tam a zpátky. Honza Němec přesně předem věděl, co
bude chtít a jen minimálně tedy opakoval natáčky jednotlivých záběrů. Než
se spustila kamera, tak se dohodli a v základním obrysu se zkušebně roze- ..
hrála akce. Se Šofrem a Krumbachovou se minimálně dohadovali na místě, :
všechno měli více méně připraveno předem a Němec měl princip, že když
nebyla vyslovená technická nebo pohybová chyba, tak záběr bral, maximálně
ho jel podruhé, ale téměř natáčení záběrů neopakoval. Mimoděk k tomu
sám říkal, že to dělá po způsobu poetiky surrealistů a dovolával se Buiíuela,
který to nechával spontánně jet, a když to bylo technicky v pořádku, tak to
pro něj bylo životně věrojatné. Nebyl perfekcionista v toin, že by lpěl na dosažení
nějakých maličkostí. Když mu Šofr řekl, že je to, v pořádku, tak to
vzal a tím bylo natáčení velice plynulé. Většina času se ovšem strávila čekáním,
přípravou a zkoušením. Scénu jsme před natáčením zkoušeli tak jednou,
dvakrát. Řekl, co tam má být, a pak nechal lidi v mezích záběrů, aby
jednali podle sebe. Výtvarnou koncepci hlídala Ester, prohlížela, sledovala,
ještě upravovala kostýmy, včetně nasazení mého baretu atd. Natáčení bylo
bez nervování, bez stresů, Němec na nikoho nekřičel. Pracoval s maximální
přirozeností, aranžoval, ale tak, aby to nebylo nijak křečovité, přitom to ale
výtvarný styl má, to si hlídali. I Jaromír Šofr dbal na pečlivé kompozice."528
Herecké zkoušky byly natáčeny na černobílý Kodak, film pak patrně
na Ultrarapid (Orwo), denní užitá metráž činila 63 metrů, spotřebovalo
se téměř i6 ooo m materiálu (zhruba g hodin 20 minut zahrnujících patrně
i zkažený materiál, herecké zkoušky atd~, koeficient tedy činil l : 7'7+52
'
Podle Jaromíra Šofra bylo obrazové ztvárnění „od počátku ovlivňováno
naléhavými požadavky technickými a časově výrobními", především požadavkem
„plynulosti natáčení v přírodě a to téměř za jakéhokoliv počasí".
Šofr dále konstatuje, že se kvůli tomu hned na počátku vzdal „obrazově
atmosférických jemností". Zpočátku s režisérem přemýšleli o možnosti natáčení
obrazově nesourodých záběrů, které by měly charakter fotografického
alba či válečných dokumentů, ale pak dospěli právě k možnosti světelného
sjednocení záběrů pomocí zastropení scény průsvitnou fólií, poskytující rozptýlené
světlo.550
V rozhovoru na to pak kameraman vzpomíná: „To zastropení - a sám se
divím, že tenkrát člověk měl tu energii to prosadit, protože jsem ještě tehdy
nebyl zaměstnancem Barrandova - ale mně to přišlo úplně přirozené. Žádný
štní nápad. Když je zatažená obloha, umožňuje to daleko plynulejší natá'í,
než když svítí slunce, které honí kameramana do různých směrů a je
mezující prvek. Zatažená obloha není pořád, ale můžeš ji udělat difuzzastřešením.
Svítili jsme uvnitř. Tenkrát nebyly žádné difuzní materiály,
0 jsou dnes. Dnes jsou k dispozici velkoplošné Butterfly, ale je to jen
~do 4x4, nebo 4x6 metrů, což není moc. Ale tady byly igelitem pokryty
;a:klíčové „placy". Tam, kde se skupina lidí pohybovala, to zastřešené být
m.ohlo. Tak tam se to dělalo podle toho, jak bylo. Když šli lesem a bylo
nečno a velké světelné kontrasty, tak se to zvládalo obvyklým způsobem.
pokud se děj odehrával na jednom místě - na planině a na hostině -,
'k ta hostina byla zastropena celá a kamenitá planina, kde se odehrával
slech, byla po zemi zasypaná sjednocujícím materiálem, drcenou šotoliou,
aby bylo možné třeba udělat stopy a čáry. To se podařilo díky světlému
ateriálu. Zastřešení bylo umožněno tím, že v prostředí lesa, když přibude
ějaký klacek, sloup či kůl, tak je to vlastně neviditelné. U jezera byla zastroéná
sestava stolů, kde se hodovalo, a to byl vlastně dlouhý prostor, který
ohl mít tak 7x20 metrů plus ještě to křídlo nad stolem hostitele, tak to
· ělo spíš 30 metrů. Nevýhodou bylo, že v případě deště se ten igelit, který
yl napnut na provazech, musel propíchnout, aby se neprohýbal pod tíhou
ódy. Jinak se tomu nedalo zamezit. Dala by se sice nad tím udělat střeciia,
ale to by bylo příliš drahé. Takhle to posloužilo až do konce filmu. Byl
fo normální hrubozrnný igelit, dosažitelný v socialistických podmínkách,
v ádný speciální materiál. (...)
S Němcem byla práce usnadněná tím, že to bylo naprosto dokonale
apsané na papíře. A myslím, že ten scénář byla literatura sama o sobě,
akové vodítko, takže Honza Němec jenom s potěšením sledoval, aby ten
ext byl naplněn a byla to velice šťastná souhra s Ester Krumbachovou.
ěmec to spíš tak hnal kupředu s požadavkem plynulosti bez prodlev a zbytečného
opakování. Každý měl to své dobře nacvičené a režijní improvizace
.tam byla minimální. Nezkoušely se nějaké jiné interpretace toho textu.
:Nedělalo se ani moc variant záběrů. Proto to bylo nakonec také snadnější
'postřihat. Já jsem se tam musel postarat o tu jednotu a pocit, že se to
děje v plynulé časové posloupnosti. Myslím, že jsme také převážně v časové
posloupnosti natáčeli. Nebyl důvod to nějak přehazovat, protože všichni
byli přítomni na place.
Velkou výhodou bylo médium černobílého filmu, které už tu prvotní sty..
lizaci provede samo sebou, tu grafičnost zobrazení. Sjednocující linii to
mělo v tom, že se natáčelo systémem: informativní záběr určující, kde jsme,
Kostýmnf návrh Ester Krumbachové
k filmu Dslavnosti a hostech,
reprodukce z obálky časopisu Film
adaba 1967, č. 1
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
531 IRozhovor autora s J. Šofrem
13. září 2012
552 ITo potvrzuje i dopis stře·
diska snímací techniky FSB (Hájek)
L. Kalašovi z 20. prosince 1965 o pře·
táčení záběrů kvůli vadě objektivu,
kde se píše: „Na film byla použita
kamera Debrie SPC, dovezená tohoto
roku z Francie v klasické variantě."
Archiv FSB, cit. 529 /op. cit.
535 j Text Jaromíra Šofra, distribuční
booklet O slavnosti a hostech, cit. 530
/op. cit., s. 7. Na Šofrovu perfektní
práci vzpomíná Ivan Vyskočil: „Mně
připadalo, že takový mladík nemůže
ani za ten stroj usednout. Za tou
kamerou vytvářel celou atmosféru
natáčení. Byl znamenitý právě proto,
že z toho nedělal žádnou moc vel·
kou záležitost. Zpracovával to, co
bylo, aniž říkal, že musíme dělat něco
jiného. A myslím, že chlapec Němec
s ním souhlasil, protože si velmi
dobře rozuměli. To byla moc zajímavá
práce týmu, tvořeného Estinkou,
Honzou a Jaromírem Šofrem. Bylo
moc zajímavé, jak si nahrávali a jak
se doplňovali." (Rozhovor autora
s I. Vyskočilem 6. května 2015.)
5341 Hájek byl jako střihač vlastně
oficiálně schválen poradou ředitele
FSB až po dokončení hrubého
střihu, 7. září 1965. Viz dopis Švabíka
Kalašovi s názvem Zasíláme výpis
z porady ředitele FSB ze 7. září 1965,
datovaný 20. září 1965. Archiv FSB,
cit. 491 /op. cit.
5551 Viz Švabíkův Návrh pro poradu
ředitele Filmového studia Barrandov
z 28. srpna 1965. Archiv FSB, tamtéž.
Němec to komentuje: „Tu ,Zprávu'
jsme z toho vyndali, protože říkali, že
by to vypadalo jako nějaký stranický
dokument." Rozhovor VI. Již 14. září
požádal Harnach o změnu názvu
i poradu ústředního ředitele ČSF,
která ji schválila 24. září 1965.
Viz Návrh pro kolegiální poradu
ústředního ředitele Čs. filmu ze
14. září 1965, podepsaný Harnachem,
Šmídou a vedoucím výrobního
odboru FSB Ouzkým a Zápis
z lO. kolegiální porady Ústředního
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
s širokoúhlými objektivy, a jakmile divák tuhle informaci dostal, tak už seď
natáčelo dlouhým sklem s popřením přírodních prvků. Sice to nějak v povědomí
existovalo, že nejsme v ateliéru, ale v lese, ale už to bylo jenom sle.':
dování v polodetailech a v takových bližších záběrech stovkou objektivem}
To je metoda dobrá a chytrá, i pro kameramana, protože celek je vždycky,
nejpracnější a pak už se to do toho jenom střílí při udržování určité stejné }
tóniny. A to zastřešení nám umožňovalo točit od plných slunečných dnů ažť
po předbouřková mračna. Uvnitř jsme používali k osvětlování žárovkové ;
lampy se žlutým světlem, pětikila, protože tenkrát ještě barva světla pro •.:
černobílý film nehrála žádnou roli. Vlastně nevím, jestli jsme měli k dispo"ť
zici i desetikilo, to bylo tenkrát ještě málo dostupné. A když bylo málo světla,{
tak jsme to ještě dosvětlovali uvnitř. Na Barrandově pak zavládlo zděšení,
když se to kalendářově natočilo o celý měsíc dřív a ušetřil se asi milion což
' 'byly tenkrát obrovské peníze, ale nemělo to pro nás žádný pozitivní efekt, ,
spíš to byl průšvih, že jsme narušili barrandovské normy."551 {
Podle téže Šofrovy informace byla k natáčení použita kamera Debrie /i
Super Parvo
532
a po celou dobu si sám i Švenkova!. O koncepci natáčení pak ,\
píše: „Vycházeli jsme ze zobrazování jednotlivých postav zblízka a z důsledného
popírání logiky okolního prostoru v rámci každého pohledu kamery.
Užívání dlouhoohniskového objektivu nám umožnilo zrušit existenci krajiny
za postavami, což ale nezrušilo existenci přírody v obraze vůbec, naopak
ta tím vystoupila do popředí prostřednictvím detailů vegetace i kamení."533
Natáčení bylo dokončeno koncem července a pak teprve byl schválen
Hájek jako střihač filmu.534
S režisérem tedy počátkem srpna vybrali vhodné
záběry a sestavovali pracovní střih servisky. (Mezitím v prvním a druhém
srpnovém týdnu proběhla likvidace staveb v Těptíně.)
Třiadvacátého srpna byla serviska promítnuta Procházkovi a Švabíkovi
' 'kteří ji schválili. Pokračovala práce na servisce v rámci přípravy na postsynchrony.
Sedmadvacátého srpna byla promítnuta K. Marešovi kvůli složení
hudebního motivu, o den později tvůrčí skupina požádala poradu ředitele
FSB o schválení změny názvu na O slavnosti a hostech, čemuž bylo
7. září vyhověno.535
V prvním týdnu září byly zadány termíny na postsynchrony a objednáno
zhotovení titulků v trikovém oddělení. Patnáctého září byly natočeny
ruchy v ateliérech v Hostivaři, postsynchrony dialogů a část hudby
17. a 20. září na Barrandově, ve zvukové hale FSB Moskva. Dvaadvacátého
září byl v Hostivaři natočen hudební synchron. Prvního října odpoledne byla
serviska
536
promítnuta pro dramaturgii tvůrčí skupině, kde se dohodlo, že
?~ště předvedena řediteli studia Harnachovi, ústřednímu dramaturgovi
~ví a ústřednímu řediteli Poledňákovi. Tato projekce proběhla 5· října
ledne a po ní byl film 6.-8. října připraven na smíchání. Míchačka
''a traileru (,,reklamního snímku") proběhla od 11. do 14- října ve zvuhale
FSB Evropa a byla předána do laboratoří; serviska byla ve dvoupředvedena
pracovníkům HSTD 18. října'.": O !ejich reakci nen'.
·ván žádný záznam v archivu HSTD a nem 1asne, zda se cenzurm
y ztratily při jejich pravděpodobném vyžádání nadřízenými cenzorů
,ýpuknutí aféry s filmem či zda je cenzoři zlikvid~va.li sami,. nebo z.miikdykoli
poté. Přímo schválení cenzurou dokazuje 1en dopis Švab1ka
,.hovi z 25. října 1965, kde se píše: „Film O slavnosti a hostech byl
vou pásech po míchačkách schválen tvůrčí skupinou, ředitelstvím i před·teli
HSTD. Vzhledem k tomu, že kopie bude zdržena, protože jde o film
ánu příštího roku, prosíme o povolení vyplatit zadržovaná procenta
covníkům filmu." Následně píše Stanislav Brach dr. Hákovi z oddělení
()e a mezd 26. října 1965: „Sděluji vám, že film O slavnosti a hostech
.cdokončen na dvou pásech po míchačkách 14- října 1965 (plán: 10. Jisto/u
1965) a schválen všemi schvalovacími orgány. Po dohodě s. Švabíka
ci;. Harnachem bude se první kopie filmu dělat v laboratoři až na pokyn
itele studia."558
,Dnem 15. října byla po dohodě TS a vedení studia výroba filmu přeruna
a z filmu odhlášena zbývající část štábu. Bylo stanoveno, že výroba
'.rvní kopie a další práce na dokončení filmu budou znovu zahájeny po roz&dnutí
porady ředitele FSB.539
Důvodem pravděpodobně bylo to, že film
•· ěl být zařazen do výrobního roku 1966.540
Čerstvě dokončený film byl buď celý, nebo ve formě ukázky ještě předveden
na II. sympoziu mladých tvůrců socialistických kinematografií, které se
·. onalo v Praze 20.-30. října 1965 v Praze za účasti filmařů z Československé
cialistické republiky (ČSSR), Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Německé
emokratické republiky (NDR), Polska, Rumunska a Svazu sovětských
socialistických republik (SSSR). Němec tu byl reprezentován i svou prací
.ria Perličkách na dně.541
ředitelství Čs. filmu, konané
24. září 1965, s. 2. NFA, Archiv
ÚŘ ČsF, karton R l2/AII/1P/5K,
nezpracováno.
5361 Definitivní délka filmu byla 1925
metrů, asi 63 minut, tedy o 92 metrů
méně, než bylo plánováno. Vyplývá
to např. z dopisu M. Hájka roz·
počtovému oddělení FSB ze 14. pro·
since 1965. Archiv FSB, cit. 491
/op. cit.
557 I Dokládá to Kalašův dopis
Švabíkovi z i5. října 1965.
Archiv FSB, tamtéž.
538 J Archiv FSB, tamtéž.
5391 Zpráva o průběhu natáčení, s. 4.
Archiv FSB, tamtéž.
540 INepřímo to dokazuje ruční
Švabíkova poznámka, dochovaná
na dokumentu Záznam o dokončova·
cích pracích filmu „O slavnosti a hos·
tech", projednaných 10. záři 1965,
která zní: „Jednal jsem se s. Brachem
i se s. Rouhou (Roulou? - neči·
telné). Vzhledem k tomu, že studio
počítá s tímto filmem mezi náhradní
látky, necháme zatím práce běžet
a zakončíme (? - špatně čitelné)
teprve, bude-li to nezbytně nutné pro
plán TS." Návrh na přerušeni výroby
byl Švabíkem podán poradě ředi·
tele FSB 18. října 1965 a ta přeru·
šení schválila 26. října 1965. Vyplývá
to z dokumentu Návrh pro poradu
ředitele Filmového studia Barrandov
z 18. října 1965, který navrhuje pře·
rušení výroby ke dni 14. října a ze
Švabíkova dopisu Kalašovi (nedato·
váno), jímž mu zasílá výpis z porady
ředitele FSB z 26. října 1965,
kde se přerušení výroby schválilo.
Archiv FSB, tamtéž.
5411 Viz Havelka, J., cit. 243 /op. cit.,
s. 75·
O SLAVNOSTI A HOSTECH „
542 l Dokument Věry Chytilové
Pátránipo Ester. DVD, Studio
Bionaut, s. r. o., 2005. Němec vzpo·
míná, že Ester bydlela s Macháčkem
a on u rodičů a jejich vztah tak byl
zpočátku volnější.
543 IViz dopis Krumbachové
z 26. května i965 a dopis před·
sedy Komise pro bytové hospodářství
ONV Praha 4 Antonina Pohla
E. Krumbachové, reprodukované
jako příloha v Doucek, P. B., cit. i82
/op. cit. Bizarní je, že po smrti
Krumbachové v roce i996 pomáhal
Němec svým svědectvím před
soudem o míře blízkosti vztahu získat
tentýž byt Esteřinu poslednímu
neoficiálnímu partnerovi Ivanu
Paikovi. Viz Rozhovor VI.
5441 Krumbachová, Ester. První
knfžka Ester. Praha: Primus, i994,
s. 20.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
Svatba s Ester
Na jaře 1965 už Němec s Krumbachovou chodil druhý rok, ale v panelá- j
kovém bytě v ulici Za Zelenou liškou č. 953 v Praze-Nuslích s ní stále žil
herec a divadelní režisér Miroslav Macháček, s nímž Ester chodila a pracovala
jako divadelní výtvarnice již v Českých Budějovicích v puli padesátých
let. Byt byl puvodně Macháčkuv a jeho manželka se odtamtud odstěhovala,
když s ním v roce 1957 Ester přišla do Prahy.542
Macháček Němcovi a Krumbachové
ještě pomáhal s psaním dialogu ke Zprávě o slavnosti a hostech.
Po jeho odchodu měla být Ester v květnu z bytu vystěhována, protože ho
komise pro bytové hospodářství při ONV Prahy 4 pov~žovala pro jednoho
člověka za nadměrný (za přiměřené se považovalo 18m na osobu). Marně se
odvolávala na to, že je výtvarnicí, kostymérkou a spisovatelkou a používá byt
i jako ateliér. Třináctého září jí bylo užívací právo k bytu zrušeno. Němec se
s Krumbachovou dohodl, že se tedy vezmou a budou bydlet spolu. Patnáctého
října, den po smíchání filmu, uzavřeli na ONV v Praze 4 manželství. Téhož
dne se Ester proti vystěhování odvolala a argumentovala i tím, že v bytě jsou
nyní dva. Komise pro bytové hospodářství jejímu odvolání 18. října vyhověla.""'
Krumbachová o tom píše: „S Janem Němcem jsme spolu vytvořili první
film Démanty noci (...) a okamžitě jsme se do sebe na život a na smrt zamilovali
tak, že jsem nemohla ani jíst, ani spát, ani chodit, ani nic, co by bylo
životu prospěšné. Když mi pak národní výbor chtěl odejmout miniaturní
byteček, Honza, který mě k tomuto inkvizičnímu řízení šel neochvějně
doprovázet, přerušil tirády nenávistného skřeta a prohlásil, že si mě zítra
vezme, takže byt zustane muj, neboť v něm bydlí a bude bydlet se mnou.
Tak se také stalo, všechno jsme to stihli: do další trestné výpravy proti mně
jsme měli odevzdaný řádný oddací list, ale neobešlo se to bez skandálu, protože
Jeník, vždy prozíravý co se mocenských sil týká, poněkud silněji kopal
do dveří zasedací síně dotyčného úřadu, a když vyběhla jedna z přísedících
předešlé inkvizice, a tvrdila, že náš oddací list nedostala, vrazil jí Jenda
pod nos kopii této duležité listiny a jí se tak třásla ruka, když podepisovala
potvrzení, že doklad přijala - Honza tahal papír za papírem z kapsy,
jako velký mág - že mi by jí bylo bývalo líto, kdybych si byla nepamatovala,
s jakou chutí se pásla na mé bezmoci. Pak jsme spolu natočili film O slavnosti
a hostech, který mi v podstatě zlomil vaz (...)."544
i(až na pár výjimek) zachovává stavbu technického scénáře, i podobu
' gu v něm. Atmosféru navozuje již pod úvodními titulky lehká valčíková
as prvky jazzu, doprovázená nesrozumitelným společenským hovo·a
cinkáním příboru a talířu. (Stejný zvuk se pak objevuje ve scéně hos.
ři roznášení jídla třemi číšníky.) Teleobjektivem sledujeme skupinku
•
0
napravo od potoka na okraji lesa za zvuků zurčení potučku a ženo
smíchu. Slyšíme také úryvky jejich dialogu a seznamujeme se s jedivými
typy a jejich charakteristickými pózami a činnostmi. Manžel je
·exponován dvakrát - jednou kolem něj letmo prochází Karel s lahví vína,
ruhé v polodetailu s přimhouřenýma očima Manžel upíjí kávu z hrnečku
dpovídá na Františkovu repliku („jsem taky trochu unavený") trochu
érně nevěřícným: „Ale jděte!" Kamera zde pracuje převážně s polodely
a s detaily (včetně pohledu do výstřihu Paní) a k dynamice obrazu
·íspívá polokruhovými jízdami a přešvenky. Ornamentálně manýristická
·lizace prostředí dobře situovaných lidí zde začíná obrazem krájení ovoc•ho
koláče na ubrusu, na němž leží ještě veka, vajíčka, ovoce a broušená
lenice, a polodetailem ubrusu po svačině, kdy se mezi vajíčky a salámem
ovalují skleničky a lahve. Duležitým propojením s tématem Hostitele a hos'ny
je Františkuv monolog („Kdybych měl veliký dum I ../ všichni byste
0
išli a já bych...") a halasení a výskání svatebčanu, které nejprve slyšíme
imo obraz, a teprve, když je teleobjektivem spatříme vycházet od lesa směem
k hostům, se ozve i zvuk houslí. Náhlé odbočení a zmizení svatebčanu
lese ukončuje úvodní obrazy 1-9 a následuje mezihra přípravy na hostinu
obrazech 10 a 11, v nichž postavy žen (často snímané v americkém plánu
jako fragmenty těl bez hlav) vykonávají hygienu u potoka, Karel se holí,
Josef se převléká a pozoruje ženy, Manžel leží na dece se slámkou v ústech.
.. Pak se skupinka vydává lesní cestou vzhuru, přičemž je kamera
snímá ve velkém celku a pak v polodetailech sleduje dvojice Františka
s Martou (z jejichž dialogu byla oproti scénáři část vynechána) a Josefa
s Paní. Opěvovaná idyla je narušena jednak pocitem tmy, jednak příchodem
Rudolfa, který chvíli kráčí vedle Karla a pak se do něj zpola hravě,
·zpola násilně zavěsí a začne s ním konverzovat. Tady, uprostřed dvanáctého
obrazu scénáře ve filmu pocitově končí expozice, protože po Rudolfovi se
Oslavnosti a hostí!ch. Filmový teoretik
Jan Svoboda jako knecht
Oslavnosti ahostí!ch. Josef Elis [vpravo}
jako knecht
Oslavnosti ahostí!ch. Antonin Pražák
jako knecht
Oslavnosti a hostí!ch. Hostitel (Ivan
VyskoCil] s hostem (Evald Schorm]
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
aslavnosti o hostech. Tajemnfk (Josef
Podaný], Hostitel [Ivan Vyskočil] a Eva
(Zdena škvorecká]
a slavnosti o hostech. Nevěsta (Dana
Němcová], tnlapec (Ondřej Němec]
a Zenich (Miloň Novotný)
Oslavnosti a hostech. Karel (Karel
Mareš) aJacqueline Coulonová
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
z lesa vynořují další knechti s koženkovými vázankami a v kožených huč-.
kách. Jeden z nich, Antonín, se zavěsí do Karla z druhé strany a i ostatní
jsou knechty odvlečeni do lesa. Kamera je často sleduje přes kmeny stromů·
v prvním plánu. Kamenitá pláň navozuje tíživou atmosféru Démantů noci
'Rudolfův začerněný zub vzbuzuje dojem nezdravosti a zrůdnosti, podobně
jako později chybějící zuby Hostitele.
Druhá část je uvozena velkým celkem planinky na lesním rozcestí, kam
knechti ke skupince hostů přinášejí a instalují stůl a židli. Slyšíme jen
tichý hovor dvojic knechtů, zvuk kroků na šotolině a jiné konkrétní zvuky;
Po Karlově nesmlouvavém a sebevědomém ohražení se směrem k Rudolfovi
dává Rudolf najevo jasnou převahu tím, že jej ignoruje a obrátí se
k Antonínovi se slovy: „Ale já jsem s ním nemluvil." Josef, který se již mezi
hosty projevoval především přikyvováním, začne vstřícně a úslužně hosty
organizovat, muže a ženy zvlášť. Antonín pak vymezí jejich místo ohraničující
čarou, v níž dva kameny vyznačují dveře. Hosté jsou opět snímáni
jako fragmenty spodních částí těl v amerických plánech, detail zdůrazňuje·
Karlovu tašku s třásněmi. Rudolf s hosty začíná manipulovat, Josef, který
zůstal vně ohraničeného prostoru, se mu snaží sekundovat a přisvědčovat.
Zavděčit se, snad i ve jménu ostatních. Karel jeho servilitu nepřijímá („Já se
ti divím.") a tím na sebe obrací pozornost Rudolfa, který už Josefovu snaživost
ocenil („Každého umluví."). Když jde Rudolf ke Karlovi, kamera před
ním couvá. Karlův nesmlouvavý postoj všichni také servilně a snad i v obavě •
před zhoršením situace kárají, kromě Manžela. Hrozící konflikt odvrátí
nejprve Josef, který chce vědět, čeho se dopustili. Je rázně Rudolfem uchopen
v podpaží a veden za ostrého zvuku kroků dokola. Rudolf mu sdělí, že ·
miluje divadlo, chtěl být hercem a to celé zorganizoval jako vtip. Kamera
jejich pohyb snímá v kruhové panorámě s použitím různých velikostí a úhlů
záběrů. Scénu přeruší oproti scénáři přehozená scéna Marty, která chce
na záchod, kam ji odvádějí střídající se dvojice knechtů. Manipulace by
mohla skončit a Rudolf by ji patrně ukončil, kdyby ji nechtěl ukončit Karel_.
tím, že odejde. To majitele přisvojené moci přirozeně rozzuří, protože se sice ,
může velkodušně své moci na chvíli vzdát, ale rozhodně si ji nechce nechat
odejmout někým jiným. Běží za Karlem a s rozpaženýma rukama Qakoby
poletoval) mu brání v odchodu, hází po něm kamínky a nakonec se proti
němu rozeběhne s hlavou skloněnou jako býk. Kamera je sleduje v jízdě
za nimi. Protože ho ale Karel srazí na zem, zavolá na něj knechty a sám
mu rozčileně uřeže „hippiesovské" třásně z tašky, přičemž zběsile a vztekle
'pohama a mává rukama. „Hra" by zdaleka neskončila, nebýt toho, že
_stě přichází Hostitel, doprovázen tajemníkem a vracející se Martou.
·.tele opět nejprve slyšíme mimo obraz přes detail tváře Josefa, otáčese
po hlase (stylizované „Ale, ale, ale..."). Oproti scénáři jsou vyne.krátké
záběry Rudolfa a knechtů č. 244-247.
á.nželka chce překro~_it čáru „vězení", ale pak nohu stáhne a všichni
. _daně vycházejí „dveřmi", zachovávajíce pravidla již neexistující „hry".
rt s Antonínem oprašují zbitého Karla a Rudolf s Hostitelem mu hadúporně
otírají tvář, jako by ho chtěli „vyhladit". Josef se Hostiteli
ézavě vtírá s obdivováním jeho myšlenky udělat zde hřiště a je tak
'itelem uznán a přivítán. Paní se s ohledem na Karla dovolává lidských
; načež jí Manžel replikuje svým nejdelším projevem: „Prosím tě, pře.·
Buď tak hodná, prosím tě. Mlč." Hledí na ni se skeptickým pohletaké
tehdy, když podlézá Rudolfovi, jaký je výtečný herec. Josef ho
; cky odvede stranou se slovy „hra je hra - zahráli jsme si jako na diva·
chyl to vtip", ale Manžel na všechny hledí skepticky. Z lesa vycházejí
f pánové, kteří si od úst sundávají kapesníčky, jako kdyby je tam předměli,
aby nebylo slyšet jejich smích při pozorování „hry", a zdraví se
znamují s hosty. Na povel Hostitele a Antonína knechti vše přenášejí
lJ1ísto hostiny, Hostitel i hosté se chystají tamtéž, Manžel je skepticky
"oruje. Kamera sleduje skupinku odcházejících zezadu, slyšíme úryvky
·voru a vidíme sílící vítr ve větvích stromů jako ukončení druhé části.
ké třetí část je uvozena celkem, zabírajícím skupinku nahoře v lese seupující
mezi velkými kameny ke kameře, což znovu připomíná atmosféru
émantů. Paní jde s mladíky, co vedli Martu na záchod, Eva s Martou flirjí
s Antonínem, Hostitel Josefovi líčí krásu místa hostiny u jezera, ale
.ísto jezera před nimi nám kamera ukazuje Martu s Františkem, klo'jtající
přes kameny. Až poté vidíme zdobné svícny a celek jezírka s plaetničkou
uprostřed lesa a hosty ve večerních róbách kolem stolů. K nim
d vzdálenějšího konce obrazu vbíhají svatebčané hadem a za nimi přichá)í
kolem plachetnice i hosté s Hostitelem. Na pohovce na kraji lesa sedí
n s dýmkou, vedle něj jeden z mužů v černém a s brejličkami. Hostitel se
ěde v podpaží s Nevěstou Olinkou, která kárá svého opilého ženicha, který
pívá, doprovázen houslistou a malými dětmi. Hostitel pronáší známý monog
„už jste se viděli - oni nahoře, vy dole, tak je to správně, tak to má být",
ibuje Františkovi pracovní rozhovor a vyzývá k započetí hostiny. Naposledy
,_idíme Manžela, jak v polodetailu sedí na pohovce za stolkem, nepřítomně
Oslavnosti a hostech. Josef (Jiří Němec]
se dívá na...
...divky u přípravného stolku
aslavnosti D hostech. Rudolf (Jan Klusák]
zdraví způsobem připomínajidm hajlováni
Oslovnosti a hostech. Rudolf (Jan
Klusák] napodobuje psa
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
Oslovnosti o hostech.
Hosté: Manžel (Evald Schorm),
františek (Pavel Bošek), Eva (Zdena
škvorecká), Josef (Jiří Němec),
Marta (Helena Pejšková)
a Manželka {Jana Prachařová)
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
hledí kupředu dobrotivýma očima a má sepnuté ruce, zatímco Paní stojí
za ním a říká „ber na mne ohled... nikdy se už nikam nedostaneš... taková
příležitost jako zde". Slyšíme zvuk flašinetu, s nímž přichází po hrázi Robert
před nastoupenou jednotkou knecht. Robert jim flašinet předává a zaha- .
juje hostinu. Jsou vynechány krátké záběry usazování hostu (č. 565-569).
Robert s Josefem mají sedět v čele stolu vedle Hostitele, jako „lotr po pravici
a po levici".
Výkřik Paní o zmizelém manželovi zapříčiní zhroucení Hostitele
a poprvé vidíme celkový záběr hostu u stolu, k nimž přisedají i knechti.
Vidíme i první ornamentálně rozmístěné rekvizity, jako jsou secesní vázička
litinový krab, secesní dóza a karafa, lahev a květina před Hostitelem. (Je'
vynechána část záběru 592 a záběr 595, v nichž Rudolf s pomocníky měl
přivážet rožně s pečeněmi.)
Hostina konečně začíná předkrmem, vidíme opět nevěstu s ženichem
a s dětmi, patrně jejich staré rodiče a další místní venkovany. (Jsou
ány záběr 415 - vodotrysk uprostřed jídel - a záběry hostu, kteří již
; 415-418.) Hostina je opět vyrušena hlasitým zjištěním Paní, že nesedí
· místě, s následujícím okamžikem trapna a přesuny ostatních hostu,
ak stejně končí na puvodním místě. Hostitel vše pozoruje se zavi.
h!edem s nožem v ruce a protestuje proti tomu, co se na hostině děje
řičného. Jeho chybějící zuby navozují dojem zkaženosti. Ptá se Paní,
.•·Manžel utekl, kam šel, a ona jen vykoktá: „Já myslím, že na nádraží."
ni 0 tom mluví, Rudolf počítá židle a hledá chybějící. Nespokojeného
a, který hlavní problém přenáší na problém zástupný (zmizelý nuž
alovač), Hostitel uklidňuje populistickým gestem: „Dostaneš nový
.a.zapalovač - ode mne!" Do potlesku hostu Hostitel pronáší monolog
třebě zapomínání („musel jsem v životě mnohé zapomenout - co jsme
jsme si - když utekl, tak utekl") a při přípitku novomanželum vidíme
všech hostí hledících do kamery za zvuku houslí.
· oté, co Robert objeví malou dětskou židličku bez opěradla jako tu „chyí",
začnou tři číšníci roznášet jídlo, a aniž ho vidíme, jsme svědky hos.za
stejných zvuku jako pod úvodními titulky (úryvky ruzných konverzací,
příklad Karla s neznámou krasavicí, Marty s mladým knechtem, Evy
·. ousatým mladíkem, Paní s pánem v brejličkách). Vidíme také, jak Josef
!ibně pohlédne na mladou svatebčanku, která se u servírovacího stolku
krábe na stehně. Hudbu přeruší až replika Hostitele k Josefovi (č. 485),
'iísledovaná Robertovou teatrální tirádou o tom, jak by se nejraději zastřelil,
Jústící v jeho požadavek, aby mohl Manžela jít nalézt a přivést zpět. Josef
•hostiím promlouvá o nutnosti přivedení Manžela a je přerušen dychtivým
obertem: „Pojďte - jeden za všechny a všichni za jednoho - přivedeme ho
m zpátky - ať je tady konečně pořádek..." Všichni se zvedají k honu a zazní
óny jakéhosi carského marše. Josef zustává s Hostitelem u stolu a jakoby
~e modlí. Rudolf je překvapen, že nejdou s nimi, a předává pušku, z níž
htěl vystřelit, až najdou Manžela, Josefovi, aby vystřelil, kdyby se Manžel
:sám vrátil. Až nahrbený vášní jde pro psovoda a jeho vlčáka a Josef proriáší
repliku o výměně rolí: „Tak prosím - a je ze mne stráž - nakonec ze
mne bude střelec..." Odcházejí i opilí svatebčané s aluzí na odvod brancu.
'Kamera je nejprve sleduje zezadu a pak v celku zabírá zpředu honce se psem,
který se rozbíhá - a honci za ním. (Vynechány jsou záběry 521, 525 - Rudolf
s Hostitelovými teniskami a 559-548 - odchod ostatních hostu.) Rudolf se
vrací s taškou Paní a vyndává z ní Manželovu trepku, kterou si knechti předávají,
dokud nedoputuje k psovodovi a vlčákovi, kterého vychvalují Hostitel,
psovod i Rudolf, který se dokonce v podřepu a s rukama vpředu jako tlapami
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
545 j „Pamatuji se, že jsem do
výtvarna pronikal až s Ester."
Němec ve-mailu autorovi z i1. listopadu
2014.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
a s vyceněnými zuby začíná psovi podobat. Hostitel pronáší monolog o štv
nici („ještě jsem nikdy nebyl na štvanici - pusťte ho"), všichni obdivují psovo
hledání stopy a vyrážejí do lesa za ním, přičemž Hostitel žádá zůstávající
skupinku, aby zatím zhasla svíčky. Jsou vynechány záběry 575, 574 a Marta
s Evou přibíhají od jezera. Paní si skládá věci v tašce, Marta a František si
nabírají salát přímo z mísy, Josef nastavuje dalekohled u pušky, míří s ní
zkušebně na Paní a vyzvídá, jak to bylo s odchodem Manžela (,,Říkal, že
tady nechce být, že tady nikdo nikoho nemá rád."). Zatímco zde jsou dialogy
a některé obrazy proti scénáři zkráceny, poslední dva záběry jsou naopak
rozvedeny. Paní si vy,robí „zhašáček" na svíčky, slyšíme jen zvuk kroků:.
a foukání do svíček při zhášení svící na honosných svícnech i zesílené štěkání
psa z dálky. Josef postaví pušku na židli a s jakoby utrápenou tváří a se
zavřenýma očima se odvrátí. Poté jde také sfoukávat svíčky. Slyšíme sílící
štěkání, vidíme kouř ze zhášených svíček v prvním plán;, a Karla u svého ;
s'!-ka na židli, ve druhém plánu pak stromy a listy keřů, černý les. Podobně
jako v Démantech noci přejde obraz do černého blanku, slyšíme sílící štěkání
a jakýsi orchestrionový pochod. (Ve scénáři film končil jen kouřem
svíček v podvečerním slunci.)
Je tedy patrné, že Němec minimalizoval použití filmové reci na prostředky
schopné především tlumočit hereckou akci, opět téměř vynechal
hudbu (úryvky hudby složil, jak už bylo řečeno výše, představitel Karla,
úspěšný skladatel mnoha hitů české pop-music, či taneční hudby, jak se tehdy
říkalo, Karel Mareš, který tehdy také byl choreografem a režisérem divadla
Semafor), akcentoval zvláštní typ útržkovitých dialogů a občas použil
zesílených konkrétních zvuků jako obrazu jejich subjektivního vnímání.
Obraz komponoval tak, aby zejména v celkových záběrech připomínal
známé obrazy, fotografie či filmové reportáže. Scéna u potoka
asociuje Manetovu Snídani v trávě, hostina byla komponována podle foto·
grafií slavnosti udělování Nobelovy ceny a podle nizozemských a vlámských
zátiší (pravděpodobně scény s vesničany). Pro některé scény byli
Němec s Krumbachovou inspirováni smyslem a podobou Gayových Los
Caprichos (lze uvažovat například o č. 17 Bien tirada esta - Má ji pěkně
vypjatou, č. 75 Mejor es holgar - Lépe být líný, č. 76 Está vuestra merced...
pues, como digo... eh! ciudado! Si no - Buďte tak laskav... nuže, jak
říkám... eh! Upravte se! Jestli ne... ač. 80 Ya es hora - Už je čas).545 V propagační
brožurce k filmu jsou přetištěna Caprichos č. 26 Ya tienen asiento
- Už mají místa ač. 15 Están calientes - Jsou rozehřátí, společně s textem
inu listu: „Svět je maškarád.a. Tvář, šat a hlas, všechno je předstírané.
ni se chtějí zdát tím, čím nejsou, všichni klamou a nikdo se nezná."
de přetištěny i fotografie ze zasedání ve stockholmské radnici u pří·
stí udělení Nobelovy ceny s dominantními svícny, fotografie mladých
chačů Hitlerova projevu, generálů vládnoucích Portugalsku a fotograŇ"ietnamu
roku 1965, které patrně všechny byly inspirací pro aranžmá
:.Či gest.546
Krumbachová k tomu dodává, že ve filmu použili „nálad
erých listů Gayových Caprichos, v uspořádání hostiny pak nizozem·o
a vlámského zátiší, které objevilo bohatost chuti a nenapodobitelně
.jádřilo. I zde jsme pracovali volně, ne v mechanické kopii, ale použili
·· právě těchto skladebných prvků rozkoše a chuti k dosažení našeho
ě "547
ru.
de také říká, že ve filmech, kde účinkovalo větší množství lidí, jako
zde, kostýmy nenavrhovala, nýbrž použila ty „z barrandovského fun'
z hotových šatů, které jsem často sama upravovala po estetické stránce".
l"avovala je přímo v době natáčení a „ze starých sešlých kusů G..) aran~áním
jiných látek nebo různých levných ozdob dosahovala dojmu dra·ch
modelů".
Důležitou roli hrály i rekvizity (zejména svícny, židle, které byly každá
á), odkazující někam k secesi a s kostýmy vytvářející společně pocit
určitého časového období548
, a tím téma filmu zobecňující. Podobný
anýristický ornamentalismus Krumbachová uplatnila i v Němcových
á.sledných Mučednících lásky a objevil se i v dobových sovětských filmech,
~ko v Dlouhém loučení (Dolgije provody, 1971) Kiry Muratové, či v krát·
'ém filmu Rustama Chamdamova Moje srdce na vysočině (Vgorach mojo
rdce, 1967) podle povídky Williama Saroyana.
.Jiné rekvizity či prvky kostýmů typově charakterizují některé postavy
například koženkové kravaty a kloboučky určují knechty jako „lovce"
Ltajné policisty, semišová taška s třásněmi Karla jako sympatizujícího
i volnomyšlenkářstvím hnutí flower power, Hostitelův důraz na správ·
. au obuv ho definuje jako pečlivého „domácího pána". („Rysy sprosťáctví
a neomalené benevolence se mohou při trošce dobré vůle jevit jako oso·
bité vlastnosti velké a slavné osobnosti, moudrého vladaře," píše Ester
Krumbachová.54
')
Dialogy jsou vlastně hlavní složkou tohoto filmu, ale prakticky nic se
..z nich nedozvíme, neboť nemívají začátek ani konec, jsou jen fragmenty,
· které něco naznačují o usilování postav domoci se lepšího postavení a o jejich
zásadní, ať již přirozené, strategické, či vynucené konformitě. Ne náhodou
5461 Viz cit. 530 /op. cit., O slavnosti
a hostech. Propagační oddělení ÚPF,
Praha, nedatováno. 13 stran. Z archivu
autora. Dostupné též: NFA, odděleni
písemných archiválií, Sbírka
reklamních materiálli k českým
a zahraničním filmilm, sign. io24.
Viz přílohu č. 7.
5471 Hofmanová, L., cit. 183 /op. cit.,
s. 8.
548 J Podobně jako v Schormově filmu
podle Škvoreckého scénáře Farářav
konec a v Havlově Odcházení.
Rekvizity ovšem na druhé straně
pomáhaly neherclim k naladění se
do atmosféry a vnášely do filmu prvek
autentičnosti: „Pro mne byla Estera
zajímavá zejména těmi detaily, které
doplňovala, tou svou vírou v pravost
detailu, která vytváří atmosféru.
Například aby tam byly skutečně stříbrné
příbory. Myslím, že pro celou tu
věc bylo důležité, aby tam byla tableta
pravost. Aby to nebylo markýrované."
Rozhovor autora s Ivanem Vyskočilem
6. května 2015.
549 IO slavnosti a hostech.
Propagační odděleni ÚPF, Praha,
nedatováno, cit. 530 /op. cit.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
Oslavnosti a hostech. Dana Němcová
jako Nevěsta, se svými dětmi Pavlou
a Ondřejem. Foto Karel Ješátko
550 I „Ivan chtěl pořád improvizo·
vat, ale protože to byl inteligent·
ní člověk, tak jsme udělali dohodu,
že bude říkat jen náš text a on to slí·
bil a dodržel. Sice nerad, ale dodržel."
Rozhovor III. Vyskočil o práci při na·
táčení říká: „My jsme se o tom bavi·
li, říkali jsme si, o co asi by tak mělo
jít a jak k tomu přispět, aby o to mož·
ná opravdu šlo." Rozhovor autora
s I. Vyskočilem 6. května 2013.
5511 Šulík, M.; Lukeš, J., cit. 8
/op. cit.
552 IVyskočil o tom říká: „Toho
Mirka Macháčka jsem tam necítil,
ale je možné, že si uvědomovali, nebo
navzájem si říkali, které jsou domi·
nanty a kde asi ta dominanta má být
zachována. A myslím si, že rytmicky
na to ten Macháček vliv rozhodně
měl. Pomohl tím de facto střiha·
Člim, že si nemuseli dávat tak velkou
práci s rytmem." Rozhovor autora
s I. Vyskočilem 6. května 2013.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
postava Manžela téměř nemluví. Při natáčení byly napsané dialogy co•
možná nejpřesněji reprodukovány - jediné rozdíly se vlastně týkají přehození
některých slov, či rozšíření nebo naopak zkrácení jejich opakování. Němec
vzpomíná, že Ivan Vyskočil si napsal improvizované texty, ale musel pak·
říkat ty původně napsané.550
Byly ostatně napsané i s ohledem na hereckou
akci, protože jak Němec vzpomíná, když je s Ester psali, bydlel ještě v bytě ..
Miroslav Macháček, a když „občas právě přišel, my jsme si povídali a říkali
ty repliky, on nám je hrál („.) či profesionálně přečetl".551
Je tedy možné
hledat v pozadí některých dialogů typické Macháčkovy intonace či gesta.552
Další významnou složkou filmu bylo obsazení jednotlivých rolí. Němec
říká, že obsazovali podle principů typáže, tedy podle toho, jací si mysleli,
že jsou představitelé ve skutečném životě. Krumbachová iniciovala to, že
nebudou použiti profesionální herci, ale lidé z okruhu jejich známých. Ivan
Vyskočil a jeho divadelní partner Pavel Bošek, manželka herce Ilji Prachaře
a tanečnice Helena Pejšková byli známí Krumbachové, Antonína Pražáka
našli v hospodě poblíž jejich bytu. Jiří Němec byl Němcův bratranec a přivedl
s sebou svou ženu, děti a známé. Jan Němec přivedl Josefa Škvoreckého, .
jeho ženu Zdenu Salivarovou, režiséra Evalda Schorma a Jana Klusáka, kterého
znal z koncertů jeho skladeb v Divadle Na zábradlí.
· dyž Ester poprvé řekla: Iva.n Vyskočil, tak já jsem myslel, že se zbláz''protože
já jsem ho znal z těch jeho vystoupení v Redutě a myslel
že to je skvělej a chytrej exhibicionista, který si hraje jen ty své texty
ude nikdy hrát jako herec. Ale věděl jsem, že je to fascinující osobnost,
. •e Ester měla svůj okruh známých, a tam chodil Vyskočil i Pavel Bošek
j příbuzný Jiří Němec, takže z toho jsme vyšli. G„) Klusáka jsme také
'i.spolu. Také jsme se s Ester shodli v tom, že tam nebude žádný herec
'delní nebo profesionální. A i když ta iniciativa vyšla z její strany, tak
jsme se shodli velice dobře. Vím, že jsme měli spor o ženské předitelky
- já jsem chtěl vytáhnout nějaké krasavice, jako každý režisér,
ster mi řekla, že filmy stárnou jednak použitými auty a rekvizitami,
bou a taky krasavicemi. A ona říkala, že ten vkus režisérů je vždycky
latný době, a dívky, které obdivoval, nebo milenky, že to z toho čouhá
· sláma z bot, a měla naprosto pravdu. G„) Třeba Salivarovou jsem znal
() manželku Škvoreckého, Pejškovou a Prachařovou já jsem neznal, to
y Esteřiny typy. Pejšková byla tanečnice, Prachařová555
kdesi málo hrála
adlo, ale byla to manželka herce Ilji Prachaře a Ester ji znala vždycky
m jako jeho manželku, která s ním chodila na natáčení barrandovch
filmů a vylepšovala Iljovi ty kostýmy, byla vopruz na place, ale bylo
t, že to dělá s láskou, což se nám strašně hodilo. A Evald Schorm to byl
ůj nápad, to je jasný - a hlavně jsme vyšli z té slavné fotografie zamyšle•ho
Johna Kennedyho a všechny kompozice jsou dělané tak, aby odpoví.
ly téhle fotce. To zase byl můj vklad, protože já jsem patřil do generace,
o niž byl John Kennedy hrdina a tím je dodneška, i když teď víme, jak
o.s ním bylo. G„) Karla Mareše jsme vybrali spolu, protože jsme ho znali
llko takového toho falešného ,Američana z Vysočan', takový jako posera,
ale jakoby hrdina, tak on to vzal."554
„Viděli jsme, že Jan Klusák, hudební skladatel, je těžkej exhibicionistickej
magor, tak takovýho člověka hraje. Viděli jsme, že Ivan Vyskočil je užvaněný
áutor podivných her, který jenom chce, aby měl úspěch, jásá, plete všecko,
má své charisma, ale je to egocentrickej člověk, kterej jenom myslí na svou
vlastní slávu. G„) Jiří Němec, můj bratranec, u něj jsme viděli, že to je
jezuita, pokrytec, kterej je strašnej intelektuál, ale že mu to v tý hlavě s těma
katolíkama taky trošku haraší, čili vlastně ten cit u něj asi nebude tak úplně
na tom správném místě. Viděli jsme„. Karel Mareš G„), že je falešný hrdina,
,Skladatel, režisér, kterej si myslí, že je ten největší, má největší ego, musí se 5531 Jana Prachařová byla především
prohánět mercedesem anebo kabrioletem camarro, s vodevřenou střechou, loutkoherečka.
..přestože má pleš, a myslí si, že je ten nejhezčí, a tímhle způsobem to šlo 5541 Ro,hovo' III.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
Oslovnosti o hostech. Uprostřed
s brýlemi Josef škvorecký, vpravo
za nim Zuzana Vyskočilová, později
Elisová. Foto Karel Ješátko
555 IPejšková (později von Saafeld)
byla tanečnicí v Laterně magice a pak
ve Studiu Balet. Asi v roce i968 se vy·
stěhovala do Dilsseldorfu.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
všecko dál do těch figur. G..) Viděli jsme, že Zdena Škvorecká-Salivarová
se tam postaví do tý řady, že to její svědomí asi nebude tak úplně nejčistší.
Problémy jsem měl s Helenou Pejškovou555
, tanečnicí, poněvadž ta mě nějak
vůbec do toho... No, tak ta je tam tanečnice, ta tam jen poskakuje, a samozřejmě
jediný čestný Evald Schorm, poněvadž jsme věděli, že on věří sám
sobě, že je ten jediný čestný, lidi, že mu věří, že tak vypadá. On je komponovaný
podle v té době hezké a slavné fotografie Johna Kennedyho. John
Kennedy tehdy pro svět byl vizuálně ten předčasně zemřelý, spravedlivý,
který by polepšil svět. Takže tímto způsobem to obsazování probíhalo, že
jsme vycházeli z těch lidí. My jsme samozřejmě neřekli, koho reprezentujou,
espíš jsme se bavili tím, jak to bude fungovat, když se to nafilmuje,
~ž budou doopravdy... a ono to fungovalo."556
.•• edlouho po dokončení filmu v diskusi na půdě FITES (Svaz českoslo•kých
filmových a televizních umělců) Němec řekl, že jeho film je průmem
možnosti použití „neprofesionálních herců na přísně stylizovanou
·lÍitost": „(...) používal jsem jich ne tak, aby byli příbuzní tomu, co dělají,
<>CO jsou v životě, ale snažil jsem se zachytit kus jejich vlastního, naprosto
jádřitelného kouzla, nebo atmosféry, nebo působení, nebo vyzařování,
() jisté náklonnosti či antipatie k něčemu, těch věcí, o kterých se poměrně
(, ví. G.) Film by mohl (...) zachytit cosi z lidí, co v životě lze vypozoro'·nebo
málo vycítit, ale co nelze tak přesně a konkrétně zachytit v jiných
hstech." Chce zachytit tak, jako Dostojevskij v literatuře, „mnohorozrný
portrét lidské osobnosti od největší krutosti a zla až k největšímu
Ímentu lásky a pláče. G..) Lidé, kteří v tom filmu hrají, zastupují nikoliv
·· hologický typ, ale morální princip." Z toho vychází až k úvaze o mož.
dalším filmu, který by odhaloval „tajemství lidských osobností (...),
i, které by rády sdělily nebo zatajily", byl by o člověku, „který má podíl
•·všech těch událostech, které se dějí".
'Krumbachová tamtéž prohlásila: „G..) mám osobně ráda G..) Tacita, kde
·patrné, že existují lidské typy, které se jakýmsi způsobem opakují, byť
změněné podobě, v různých etapách dějin, ale vždycky vykonávají jedno
'buď velmi chytře mlčí, anebo vystoupí nebo nevystoupí v pravý čas; jsou to
. čné, prazákladní typy, o které se velmi zajímáme. G..) Zajímalo nás použít
avla Boška jako člověka, jehož dobrota přezařuje a vyzařuje do takové
ěčisté, darebácké, egoistické polohy. Nás velmi zajímalo zkombinovat
.sobní rysy člověka s tím, co mu dáme za úkol. Jiní představitelé byli využiti
· tomu, že lidi vyloženě pasivní jsme využili jako agresory, a najednou se
toho vyvinuly určité polohy, které nám nahrazovaly herecký projev."557
Příkladem zmiňované ambivalence může být postava Hostitele, který by
·byl rád milován pro svou „lidovost", dobrosrdečnost a pohostinnost, ale
ve skutečnosti ho zajímá společenský úspěch a možnost z vysokého posta-
7.vení manipulovat s lidmi a s jejich osudy, rád by vše řídil, ale aby nepo.
škodil svůj žádoucí image, nechá místo sebe manipulovat s lidmi Roberta
. a jeho knechty. Jeho představitel, Ivan Vyskočil, je pedagog a psycholog,
···hodný a dobrosrdečný člověk,558
který své sklony manipulovat s lidmi přetransformoval
v manipulaci divadelní, s diváky a s jejich emocemi v „text'appealech"
svého Nedivadla a svou vizi fungování absurdity do literárních
5561 Šulík, M.; Lukeš, J., cit. 8
/op. cit.
557 J Diskuse o filmu režiséra Jana
Němce O slavnosti a hostech konaná
i4. března i966 ve Filmovém klubu
v Praze. Svaz československých filmo·
vých a televizních umělcťi, stenografický
zápis (30 stran). Ze soukromého
archivu Jana Svobody.
5581 Jako své krédo uvádí „Co je
ti platno, kdybys celý svět získal
a na duši škodu utrpěl?" In: Kol. aut.
Kdo je kdo v České republice na pře·
lomu 20. stolet[. Praha: Kdo je kdo,
1998, s. 680. Podobný herecký „pro·
tiúkol" řešil v postavě Kandrta
v Krejčíkově filmu Prodavač humoru.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
559 IKrumbachová v dopise z 28. dub~
na 1986 píše, že s Vyskočilem ji seznámil
Macháček a že když dopisovala
scénář, věděla najisto, že Vyskočil
musí hrát roli Hostitele, že role byla
napsána přímo pro něj a že „vážila
každé slovo, aby bylo, jako kdyby mu
z voka vypadlo". Krumbachová, E.,
cit. 544 /op. cit., s. 76.
560 IPozději (1967-1969) hrál
v Divadle Járy Cimrmana, byl redaktorem
Čs. rozhlasu, psal povídky
a divadelní hry.
561 I Bošek byl také dramaturgem
Armádního uměleckého souboru
a zakladatelem časopisu Repertoár
malé scény, s Vyskočilem v Redutě
hrál v představeních Poslední den
a Večeryjen tak. Hrál ve filmech Muž,
kterf stoupl v cenl a Pět holek na krku.
5621 E. Krumbachová v propagační
brožuře k filmu.
563 I Tamtéž.
5641 Jiří Němec později neformálně
žil v rámci své rodiny s Věrou
Jirousovou a měl s ni syna Tobiáše.
Ten pak hrál v Němcově filmu Holka
Ferrari Dino a v jiných českých (Alois
Nebel) a německých filmech.
5651 Diskuse o filmu režiséra Jana
Němce O slavnosti a hostech, cit. 55?
/op. cit. Postava Josefa mi z tohoto
hlediska připadá trochu jako prototyp
Havlova Foustky z Pokoušeni,
5661 Jan Němec říká: „Záměrně
jsem vzal lidi z té intelektuální elity,
aby byli dokumentovaní. Když jsem
pak kvůli filmu měl různé ty popotahovačky
a výslechy, tak říkali, že
už jenom kádrový profil lidí, kteří
ve filmu hrají, už jenom to je provinění."
Rozhovor X.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
povídek. Spoluzakládal Divadlo Na zábradlí a v době natáčení byl i umělec
kým vedoucím Státního divadelního studia Reduta.559 V Nedivadle s ním
hrál i Josef Podaný560
, vystupující zde v roli Hostitelova tajemníka, a Pavel·
Bošek, který studoval práva a estetiku.561
Zde hraje Františka, „přitakávače,
který je (..) vždy vítán, nikdy to neprohrál a neprohraje"56', ví, až kam mUže
zajít, co je přijatelné a v tom kterém okamžiku vhodné.
Jiným příkladem ambivalence může být postava Josefa, „zdvořilého,
dobře vychovaného inteligentního člověka G•.), racionalisty, který je nutkán
k neustálému kolaborantství", který, „pokud možno vlídně a bez křiku",
proplouvá „ke svému cíli".563
Ve skutečnosti jeho představitele, psychologa
a vedoucího foniatrické kliniky Jiřího Němce, komunistický režim pova,
žoval za jednoho ze svých nejnebezpečnějších protivníků, který se nikdy
nebál a otevřeně říkal i prosazoval své názory; byl témět denně sledován tajnými
agenty i prostřednictvím odposlechů. Na druhé straně postava Josefa.
ve filmu mírnou inverzí poodhaluje něco jakoby z jeho skutečných slabostí,
o nichž mluví Jan Němec - určitého svatouškovství, licoměrnosti a mazanosti,
naznačených zde zaujatými pohledy do výstřihu, na převlékající se
ženy u potoka i na dívku s poodhaleným stehnem na hostině.564
Jan Němec
řekl, že když s nápadem na hraní za bratrancem přišel, ten mu odpověděl:
„Zajímalo by mne udělat portrét toho člověka, který aktivně vzděláním
slouží zlu. Dělal by to způsobem velmi nenápadným a vnějškově nepostiži- ·
telným. Je to spíš had, člověk, který pořád něco povídá a něco vždy vyloží
a rozloží."565
Ve filmu hraje i Jiřího žena Dana (Nevěsta Olinka) a děti (Markéta,
Pavla, Ondřej, Jana, David) a řada jeho přátel (např. psycholog Josef Elis
jako knecht, psycholog Jiří Kovařík jako host vycházející z lesa či sociolog
Jiří Reichel jako svatebčan). Mezi hosty přihlížejícími z lesa a pak sedícími
na hostině se objevuje také spisovatel Josef Škvorecký jako Gurmán (v brý·
lích), jehož žena Zdena Salivarová-Škvorecká hrála koketu Evu.566 Výsledkem
bylo, že vedoucí komunističtí představitelé najednou čelili filmu, kde „nepřátelé
režimu" představovali jakousi mocenskou elitu nastavující křivé, až
groteskní zrcadlo té komunistické. Tato ambivalence byla daleko pravděpo·
dobněji příčinou následujícího zákazu díla než zdánlivá podobnost Vyskočila
v roli Hosta s Leninem. Další možnou příčinou bylo to, že jedinou pozitivní
postavu představoval Evald Schorm, rovněž člověk pevných morálních
principů a skeptik, jehož první film byl delší dobu zakázán. Režimní představitelé
tak spatřovali v obrazu honu na postavu Manžela alegorii jejich
pronásledování Schorma zákazem distribuce a střihovými úpravami jeho
!mu Každý den odvahu. Přesto, že postava Karla bývá označována jako
keptik", skutečným skeptikem je ve filmu právě Manžel, který si od hostiny
ic dobrého neslibuje, a proto odchází, vlastně se stává disidentem. Schorm
rávě do něj vložil svou bytostnou každodenní sk~psi.
V dalších epizodních rolích můžeme rozeznat filmového kritika Jana
Svobodu567
(knecht v baretu a pruhovaném saku), humanisticky oriento·.
aného fotografa Miloně Novotného (Ženich), který v období normalizace
nesměl publikovat, kameramana Jiřího Macháně (host u stolu). Mezi
hosty se objevují i spisovatelka, překladatelka a kritička Jitka Bodláková568
,
Helena Vyskočilová a Zuzana Vyskočilová, dcera Ivana Vyskočila a manželka
Josefa Elise alias Robina. Hrála zde i manekýna Hana Ťukalová, pozdější
milenka a žena Pavla Juráčka v letech i968-1974,569
a francouzská
lékařka Jacqueline Coulinová, s níž pravděpodobně Němec počítal pro roli
v projektu Heart Beat.570
Roli knechta Antonína sehrál Antonín Pražák,
který o sobě prý tvrdil, že je politický vězeň, ale ve skutečnosti byl prý nejspíš
Oslavnosti a hostech. Han na Manžela.
Psovod MV, vpravo Jan Klusák, vlevo
Antonín Pražák. Fota Karel Ješátko
5671 Zahrál si i v Jirešově Žertu.
5681 Od roku i967 pracovala společně
s P. Kabešem jako výkonná redaktorka
Sešitů pro mladou literaturu.
5691 Viz Fryš, Josef. Dvanáct osudů
dvou staletí. Příbram: nákladem vlastním,
2006, s. 256-262.
570 IViz Filmové a televizní no·
viny, i969, roč. 5, č. !2 (25. ledna), s. 5·
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
5711 Němec říká: „Úmyslně jsme
do toho zamíchali člověka z úplně jiného
kadlubu." Rozhovor XIII. „My
jsme se snažili, aby lidi, kteří se neživi
herectvím, vnitřně nějak vycházeli
z toho, co by mělo být, takže
je použijeme jako herce. Znamená
to vlastně si někoho najít a vychovat
si z něj herce na jedno použiti(...)."
Viz Šulík, M.; Lukeš, J., cit. 8
/op. cit. Pavel Bošek Pražáka charakterizuje
jako „nezapomenutelného
svérázného vypravěče" (in: Můj
život na celulóze. Kino, 1965, roč. 20,
č. 21 /21. října/, s. 8). Pražák pak hrál
menši role ve filmech Ostře sledované
vlaky (kontrolor), Údoli včel (lovec),
Rozmarné léto (policajt), Farářův konec
(hasič) a ve švýcarském filmu českého
exulanta Bernarda Šafaříka Psi
dostihy.
5721 „Já jsem si říkal, copak ten
pes, ale ten člověk - to je ministerstvo
vnitra, to je fízl (...) jeho
tvář je dobrá (...) je prostě vidět,
že tu instituci se psem reprezentuje
on." Šulík, M.; Lukeš, J., cit. 8
/op. cit. „Já jsem říkal, že chci pro
ten poslední hon opravdového policejního
psa, a dobrého. Takže vnitráci
poslali psovoda a když jsem ho viděl,
tak jsem si řekl: To je můj člověk, ten
tam musí hrát. A on tam hrál a je tam
skvělý, ten suchý ksicht, to je opravdu
fízl a s tím psem představuje skutečně
to vnitro, moc a násilí. A když
byl film zakázán, tak jediný, kdo přišel
o místo, byl tenhleten chudák psovod,
protože měl povoleni, že tam jde
jako doprovod psa, ale neměl povolení
hrát, protože vnitráci nesměji účinkovat,
nesmí se objevit jejich tvář bez
povolení." Rozhovor III.
573 I Viz dokument Jana Němce Jan
Klusák, hudební skladatel, pohledem
Jana Němce. GEN 2002.
574 I Cit. dle Poledňák, Ivan.
Klusákův svět filmu a televize.
ln: Doucek, P. B., cit. 106 /op. cit.,
s. 59·
5751 Krumbachová v červenci 1986
postavu přímo označuje jako „fašistu
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
zloděj a sexuální delikvent a tato obojetnost a falešná upřímnost roli per
fektně vyhovují.571 Němec také přemluvil k hraní psovoda z organizace pod
léhající ministerstvu vnitra, který to neměl oficiálně povoleno, takže údajně
byl pak ze zaměstnání propuštěn.572
Zvláštní pozici měl Jan Klusák v roli Rudolfa. Ke hraní ho přemluvila
Krumbachová: „Moje herectví má vlastně na svědomí Ester Krumbachová
Ta mi zřejmě dodala odvahu, abych si poprvé vůbec troufl hrát. Dělal jsem
jednou jakoby takového ptáka a Ester se na mne podívala a říkala: Vás
bych mohla potřebovat, já budu dělat film a tam by měl být takový cvok,
jako jste vy."573
Klusák, po matce Čech, po otci Žid, byl člověkem pevných.
morálních zásad, „nesmiřitelný nepřítel frází", jak říká Krumbachová, charakterizovala
ho prý „přímo nemravná pravdivost".574
Ve filmu ovšem hrál.
téměř zavile zlého, frustrovaného skřeta, opájejícího se.pocitem získávání
a uplatňování moci skrze hravou manipulaci.575
I tady se tedy uplatnil princip
nejen nápodoby, ale přímo kontrastu, nebo přinejmenším ambivalence
mezi představitelem role a postavou, kterou ztvárňuje. Tomu odpovídá i to,
že je hudebním vědcem Ivanem Poledňákem na jedné straně označován '
jako plachý, až křehký, s mírnou inklinací k veselosti, na straně druhé je ·
Krumbachovou označován jako mstivý a nepromíjející urážky, Poledňákem
jako démonický, vemlouvavý, ale i působící starosvětsky.576
Sám Klusák mluví
o své rozštěpenosti mezi znameními Berana a Raka, mezi povahou rozhodnou
a nerozhodnou, drzou až rouhavou a opatrnou, a o tom, že tyto dva protiklady
se objevují i v typech jeho hudebních skladeb.577
Kritik Jan Jaroš, který o tématu filmu píše jako o „podobenství o uzurpátorství
a manipulaci lidskými osudy, skrytými za masku laskavosti,
ba dobrosrdečnosti" výtečně charakterizuje Klusákovu „nehereckou"
kreaci: „Medovým hlasem plným naléhavosti je oslovuje, starostlivě krouží
kolem vyhlédnutého stádečka, do úsměvné konverzace však poznenáhlu pronikají
výhrůžné tóny. G.J Rudolf je pojednán jako zdatný vykonavatel pánovy
vůle, obratně zachází se svou maskou hravého fauna, podle potřeby mění jed·
notlivé odstíny svého vystupování; přes stále přítomný úsměv a na odiv vysta·
vované ,dobré úmysly' prozrazuje stále zřetelnější uspokojení z pocitu moci
někoho ovládat, někomu vnucovat svou vůli. Všechna jeho gesta, všechny
úsměvy, celá mimika i mírně klátivá chůze, ba jisté odkazy na neškod·
nou dětinskost, jaké se zdají pronikat do Rudolfova chování, jsou pouhými
mimikry, smluveným předstíráním, do něhož zapadá i pozdější pokárání
z pánových úst, že hosty snad nutil příliš vehementně." Jaroš pak zmi·
ňuje manifestaci druhého pólu jeho povahy v „zlověstně vyhlížející postavě
Jána" v Jirešově adaptaci Nezvalovy Valérie a tfden divů a říká, že
!J,to dvou případech mu bylo umožněno „vytvářet postavy výrazově styi'né
G..) i složitě strukturované, kdy se za vnějším výrazem (maskou)
· aly spodnější významy, které rozechvívaly svou temnou zlomyslností,
mo ničemností".578
ůležitá je však především konstelace těchto postav i jejich představitelů,
píše Krumbachová: „Deset hlavních postav (..J neexistuje osamoceně,
o sobě. Jeden typ pomáhá druhému, vyvolává ho, je to harmonická
·binace. Kdyby byl například Karel skutečným zastáncem svých zásad,
phl by se spolčovat s Josefem. Ale on může a Josefovi tím dodává demo'čkého
a svobodomyslného lesku, Josef je méně krutý a bezohledný, je-li
arádem demokrata. Kdyby Rudolf nebyl spojen s Hostitelem, byl by
o bezmocnější a směšnější. Důležitost a moc mu dodal Hostitel, ovšem
ámenává-li Hostitel takového omezence, nelze pak věřit jeho laskavému
lkorysému chování. O slavnosti a hostech je tedy také o tom, jak osob.,
moc, činnost a mentalita lidí jsou navzájem podmiňovány, jak jeden
.hému umožňuje mít žádoucí a prospěšnou podobu, jak jediným viníkem
tává Manžel, který na společná pravidla nepřistupuje, a tím tak porustrukturu
vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti."579
!slavnosti a hostech bezpochyby patří k nejvýznamnějším alegoriím, sty:·ovaným
moralitám české nové vlny, jako je Formanův film Hoří, má
nenko (1967), kde družstvo dobrovolných hasičů je jasným symbolem
munistické strany, či Chytilové a Krumbachové Sedmikrásky (1966),
eflektující tehdejší veřejné diskuse o mládeži a mluvící o tom, že se mocini
pokrytecky pohoršují nad drobnostmi, zatímco věci zásadní je buď
.. zajímají, nebo je nezvládají. S oběma filmy ho navíc spojuje i snaha pono·
it se přímo do centra situace a problému, vyjádřené v těchto třech pří·
padech eliminováním původně ve scénáři napsané expozice. Navazuje
bezpochyby na tradici absurdního dramatu Ionescova a Havlova, i na prin·
dpy Nedivadla Ivana Vyskočila, blízký je mu též zásadní obraz absurdních
principů ve vztahu společnosti a jedince v Juráčkově filmu Postava
;k podpírání (1963) a dědictví díla Kafkova. Zajímavé by bylo i sledovat sou·
vislosti s.Švankmajerovým filmem Zahrada (1968, podle povídky Ivana
Krause Zivf plot), založeném na podobném modelu vztahů postav. V modelovém
zobrazení určité society, jejích morálních hodnot a nemorálního
chování, ba dokonce v zobecňujícím použití lidských typů v záměrně nadhistorickém
podání předjímá i pozdější díla Schormova (zejména Farářův
Rudolfa". Dopis Janu Klusákovi
in: Krumbachová, E., cit. 544
/op. cit., s. 122. O svém autorském
vztahu k postavám pak píše: „Člověk
musí plnit to, co je v něm jako zákon
i když ví, že všechno prohraje. To
moje urputný zaměření se na kvalitu
člověka samozřejmě potřebuje
kontrastního hrdinu - jako to bylo
ve Slavnosti a hostech - a já ty hrdiny
nosím pořád blízko u těla, aby se
mi tak nestýskalo po dobrotě a vlídnosti
(...)." Tamtéž, s. 25.
576 J Doucek, P., cit. 106 /op. cit.,
s. 52-60.
5771 Klusák, J. Rozhovor sám se
sebou aneb Dvojník. In: Doucek, P.,
cit. 106 /op. cit., s. 54.
5781 Jaroš, Jan. Jan Klusák.
ln: Doucek, P. B., cit. 106 /op. cit.,
s. 25-28.
579 IO slavnosti a hostech.
Propagační odděleni ÚPF, Praha,
nedatováno, cit. 546 /op. cit.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
Oslovnosti a hostech - přemisťováni
hostÍI. Vlevo Jan Svoboda, uprostfed
Pavel Bošek, vpravo Jitka Bodláková,
vzadu uprostřed Jiřf Kovarik [s vousy]
a Jiří Macháně (v kloboučku), zcela
vzadu Dana Němcová a Miloň Novotný.
Foto Karel Ješátko
580 IViz podkapitola „Přfpad"
O slavnosti a hostech a hesla o filmech
v TOterberg, Michal (ed.). Lexi·
kon světového filmu. Praha - Litvínov:
Orpheus, 2005, s. 325-327' 446-447.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
konec /1968/, napsaný se Škvoreckým, či Den sedmý, osmá noc /1969/)
a Havlova (Odcházení, 2007). Z hlediska autorství Krumbachové je zajímavé
i použití scény hostiny zde a v Sedmikráskách jako zásadního obrazu
konzumních pseudohodnot socialistické společnosti, jichž se týká onen
slavný výrok komunistického poslance Pružince o tom, že autoři těchto
filmů „šlapou v plodech našich hodnot".580
Stojí také na počátku série politických
alegorií s prvky satiry a kafkovské absurdity, natočených v jiných
h východního bloku, jako jsou například polská Plavba (1970) Marka
ského či gruzínské filmy Alexandra Rechviašviliho Gruzínská kro!X.
století (1979) a Cesta domů (1980). Bylo by ale také možné říci, že
uje na některé modelové filmy předválečné, jako například Renoirova
·dla hry či Grémillonovo Světlo léta.
lu filmu Němec s odstupem čtyřiceti let řekl: „V Démantech noci mně
obrazovou, filmařsky pohybovou mnohotvárnost, mnohovrstevnatost
álního, dynamického filmového jazyka. V O slavnosti a hostech o pravý
v tom smyslu, že šlo o statickou věc, klidnou, napsanou, promyšlenou,
ektovanou, kde byla snaha najít dynamiku nebo život toho filmu nikonějškově,
ale uvnitř. To znamená, že se tam střetávají a melou povahy
charakter, svoboda, úcta, poslušnost. Čili udělat ten svár nikoli vnějšviditelný,
nýbrž takovou, řekl bych, spartánskou disciplínou, nebo dis.
línou bressonovskou, a tak dosáhnout sdělení; nikoliv tím, že tam kamera
. á jako honicí pes."581
jice Němcových realizovaných profesionálních filmů - Démanty noci,
slavnosti a hostech a následující Mučedníci lásky (z roku 1966) - ukazuje,
·jejich autor nesměřuje k nějaké jednoznačné stylové profilaci, jako třeba
chytilová, Forman nebo Schorm. Jednoduše řečeno, každý z jeho filmů je
iňý, i když by bylo možné hledat určité společné prvky třeba ve výrazném
.acházení se zvukem jako s hudbou (hudbu jako takovou přitom naopak
ěmec potlačuje), v jisté inspiraci Kafkou nebo v určité výrazové askezi
v důrazu na práci s neherci, jejichž autenticita je pečlivě umisťována
o celkové stylizace díla. Zdá se, že Němec nasává z okolní atmosféry literární,
umělecké i životní a přetváří ji do filmových děl, která pak působí
elice zvláštně i nečekaně, a vyslovuje se k velmi aktuálním společenským
problémům.
Dominantním principem, který převzal v tomto filmu, je svobodná hra.
>Ještě po mnoha letech se rozhořčeně ohrazuje proti tomu, že by politické
vyznění tohoto díla bylo záměrné: „Naprosto nesouhlasím s jakýmkoliv pocitem
nebo názorem, že při vzniku O slavnosti a hostech se jednalo o nějaké
politické konkrétní československé podobenství. Vůbec ne. Absolutně... Já
jsem ve všech svých filmech neměl ani stylový, ani politický nebo sociální
záměr. Podtext, symbol, vůbec ne. Vždycky jsem to dělal jenom tak, že jsem
cítil, že je to třeba G..) ten záměr byl čistě vypravěčský, nebo filmový, nebo
spíš osudový, anebo jako básnický... Tak asi jako báseň... Všecky tyto věci
5811 Šulík, M.; Lukeš, J., cit. 8
/op. cit.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
5821 Šulík, M.; Lukeš, J., cit. 8
/op. cit.
585 IDiskuse o filmu režiséra Jana
Němce O slavnosti a hostech, cit. 55?
I op. cit.
5841 Rozhovor autora s I. Vyskočilem
6. května 2015.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
tam byly doloženy dodatečně a bez nás, ani já, ani Krumbachová jsme nikdy
neměli žádné tyto politické podtexty, ani v nejmenším. (. .) Spíš jsme měl'
na mysli něco jako Ezopovu bajku, poněvadž je to moralita, ale ta se vůbeQ
netýká dané chvíle, dané společnosti, daných lidí (...) byla to celé nevinná
hříčka."582
A Krumbachová říká: „My jsme se velmi zamýšleli ve třetin
práce nad její kvalitou, když jsme pracovali na scénáři a hádali se pra
ticky o každou větu a každou součást dialogu, protože jsme ten dialog st
věli velmi úporně tak, aby nesděloval nic než zábavu (.}" 583
Její dlouholetý
přítel Ivan Vyskočil vzpomíná, že hravý princip se uplatnil především ve fázi
psaní, při natáčení už na to zbývalo málo prostoru: „Estinku jsem ovliv·
ni! svými principy, ale nápady ne. G.) S Estinkou jsme se sice dohodli, ale
já bych býval měl chuť to dělat trochu jinak. Potom jsem ale pochopil, že
ta Estinčina představa je pro celkovou atmosféru, celkoré ladění příběhu
vlastně únosnější a sdělnější, než jak bych to býval realizoval já. Estinkf
byla velmi pro tu hru, ale už jsme to při samotné realizaci filmu měli pří-·
liš jasně fixované na určité detaily, takže pro hru už tam moc místa nebylo.'
Ale myslím, že to bylo dobře, protože velkým kladem natáčení bylo, že šlo
rychle a že ta domluva byla velmi správná, a poslušnost - vzhledem k mOŽ'
nostem i finančním - byla zcela namístě. Vycházeli jsme především ze snahy
při tomhle pomoci, i když člověk měl tisíce chutí si zkoušet ještě jiné věci..
Tak proto, aby to bylo co nejlacinější, aby to prošlo s co nejméně připo''
mínkami, jsme v tomhletom všichni byli velmi služební. A byli jsme rádi.
Atmosféru toho filmu dělalo dost lidí... nejen Estinka, ale i Miloň Novotný
nebo Dana Němcová. Ti dělali tu přátelskou otevřenou atmosféru při natáčení.
Vybavuji si Jitku Bodlákovou a Josefa Škvoreckého. To jsou ty momenty
té atmosféry. G.) Pokud jde o tu hru, tak z toho mi nejvíc imponoval hoch
Klusáků, jako autenticky udivený z toho, že je ve filmu. Byla pro mne radost
být s ním ve styku, být s ním v dialogu. G.) Pokud jde o improvizaci, byl
jsem velmi poslušný, velmi poslušný. Uvědomuji si, že kdybych to mohl udělat
ještě jednou, že bych to udělal jako všechno ostatní úplně jinak. Mám
vždycky takovou chuť udělat něco takhle a pak to úplně zjinačit a uvědomovat
si ty důvody, proč to zjinačuji, že to není jenom kvůli té jinakosti, ale
proto, že se tam člověk dozvídá o těch momentech, kterých si při prvním
pokusu nevšiml."584
Nakonec je snad ze všech vyjádření tvůrců patrné, že také oni se ocitli v jakémsi
ambivalentním postavení mezi nezávaznou hrou a intuitivně pociťovanou
zodpovědností za vyjádření určité společenské kritiky.
'pad" Oslavnosti
hostech (trochu skrytá historie
sty filmu do distribuce]
ledující podkapitola o dobovém historickém kontextu a problémech s uveím
filmu O slavnosti a hostech je rozsáhlejší historickou studií. Dopoaji
proto těm čtenářům, kteří nemají trpělivost či náladu na její čtení
' jímají se spíše o samotné Němcovy filmy než o historický kontext, pře..si
jen následující krátké shrnutí (a pak pokračovat až kapitolou Domáiahraniční
ohlasy).
Procházka promítl film prezidentu Antonínu Novotnému v lednu ig66.
film zakázal a přikázal, aby Němec byl vyhozen z FSB a nemohl už
it žádné filmy. To se dočasně Procházkovi, Poledňákovi a Harnachovi
dařilo obejít s tím, že ještě v létě ig66 směl Němec natočit už dříve přiravovaný
film Mučedníci lásky. Dál ovšem už nic, a Němec tedy sám dal
'·rok později, v srpnu i967, ze studia výpověď. Mezi tím se zápas o uvedení
·slavnosti a hostech (a také Chytilové Sedmikrásek) stal symptomatickým
ro utužení režimu na počátku roku ig66 a pro zápas mezi konzervativci
' liberálněji naladěnými soudruhy v Ústředním výboru Komunistické
strany Československa (ÚV KSČ), který dočasně skončil vítězstvím libe·•álů
v lednu ig68 a tzv. pražským jarem téhož roku. V průběhu roku ig66 čleové
ÚV KSČ, jeho ideologická komise a ideologické oddělení řešili problémy
s články v Literárních novinách, jejichž publikaci hodnotili jako opoziční čin.nost,
problémy se Svazem čs. spisovatelů a zákazem skupinového časopisu
':Tvář. Také hodnotili filmovou produkci roku i965, z níž stavěli do popředí
starší tvůrce a mladší líčili jako ty, jejichž ideologická výchova byla zanedbána.
K proskribovaným filmům patřily především Perlic1<y na dně, Nikdo
•se nebude smát a O slavnosti a hostech. Na všech třech se různou měrou
Němec podílel. Sehnali si kádrové materiály na režiséry nové vlny a pokoušeli
se je rozdělit podle eventuální možnosti ideologického působení na ně.
V této situaci byl film přece jen promítnut na několika diskusních projekcích,
na podzim i na Vysoké škole politické ÚV KSČ, kde byl přijat
vcelku dobře. Patrně na tomto základě a po tlaku ze strany FITES byla
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
nakonec povolena distribuce od 3i. prosince 1966. Promítal se ovšem zřídk~
zejména mimo Prahu a na Slovensku. Většinou nesměl v propagaci být uv ~
den titul filmu a nesmělo se o něm psát. Nesměl se také promítat na MF
v Karlových Varech ani na festivalech v zahraničí.
Na únorovém a březnovém plénu ÚV KSČ v roce 1967 Novotný uh
ji! konzervativní politickou linii a jeho ideolog Jiří Hendrych opět vyzve •
tvorbu starších tvurcu proti mladším a v zájmu rozdělení mladé generac
strana začala vyzvedávat tvorbu tzv. Formanova týmu proti tvorbě Chytilov ·
Němce a Juráčka.
Na přelomu května a června se většina československých režiséru sjedn·
tila proti parlamentní interpelaci poslance Pružince, zorganizované vedo
cím ideologického oddělení ÚV KSČ Františkem Havlíčkem. Pružinec zd
napadl zejména O slavnosti a hostech, Sedmikrásky, ale) Mučedníky lás
Herzuv film Znamení raka a Mášuv Hotel pro cizince.
Konflikt mezi liberály a konzervativci se pak projevil zejména konce
června na IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelu, po němž následoval politický pr ••
ces se spisovatelem Janem Benešem, odebrání periodika Literární novin
svazu a jeho podřízení ministerstvu kultury. Další spory vypukly ohledn
svazových nakladatelství, časopisu a vyloučení některých spisovatelu z KSČ;
Současně v létě 1967 proběhly některé skandály otřásající pozicí konzer
vativcu, jako byl odchod spisovatele Ladislava Mňačka do Izraele na pro·
test proti politice KSČ v záležitosti tzv. šestidenní války, vražda židovského
aktivisty Charlese Jordana v Praze, konflikt Novotného se Slováky při jeho;
návštěvě Martina a skandál kolem podvrženého Manifestu českosloven-"
ských spisovatelu, protestujícího zejména proti cenzuře.
Spor uvnitř strany se projevil silněji na říjnovém plénu ÚV KSČ, v jehož;
průběhu byly policejně potlačeny nepolitické demonstrace studentu ze strahovských
kolejí. Tento spor vyvrcholil na prosincovém a lednovém plénu,
kde byl Novotný nucen odstoupit z funkce prvního tajemníka a nahrazen··.
Alexandrem Dubčekem.
Za této politické situace FITES v polovině října udělil cenu Trilobit
nejen filmu O slavnosti a hostech, ale i Mučedníkům lásky, kteří se po kratším
zákazu směli hrát již od jara 1967, a Sedmikráskám. Film O slavnosti
a hostech byl v Praze krátce uveden už na přelomu října a listopadu, pravidelněji
pak až v prosinci a v lednu 1968. Sedmikrásky se v Praze mohly
hrát v klubové distribuci od poloviny září, další zakázané filmy - Znamení
raka a Hoří, má panenko - od prosince. Detailněji je pruběh těchto událostí
vylíčen v následujícím textu.
Ill k velkému rozhovoru s Janem Němcem z léta 1968 A. J. Liehm
!: „Tanec kolem Slavnosti a hostů je groteska orwellovsko-gogolovská,
.pro film, pro román, pro jevištní absurditu. (...)Tak je sláva Němcova
ycky a nerozlučně spojena se slávou novotných, hendrychů, kouckých,
·ergu, milsimru i jiných poledňáků či pružincu, a jak se jmenovali
hi ti autoři i poskoci československé kulturní politiky šedesátých let,
·zující ji tu ve vzájemném souladu či nesouladu. Každý jeho životopis
.. d jejich životopisem, ve všem, kde bude hrát hlavní roli, budou oni mít
· roteskního komparzu. I jeho zásluhou, zásluhou tohoto zrcadla, jak je
nastavily osudy jednoho umělce, vstoupili do dějin. Kéž tam zustanou."
· c zde také mj. řekl, že ze všeho nejsilnější je v něm „pocit dodateč•vyčerpání
z víc než dvouletého zápasu o film O slavnosti a hostech".585
by tato obsáhlá podkapitola mohla eventuálně být jakýmsi materiálopodkladem
pro onu Liehmem předpokládanou černou groteskní absur'
v níž uvedení filmu do kin je nerozlučně spjato s pádem Liehmem
íněného politického sdružení. Jí také končí uvádění kulturně-politích
meziher v textu monografie, protože v období od roku 1966 až do exilu
oce 1974 jsou Němcovy filmy a jeho život s politikou přímo propojeny,
ejí hlavní projevy s nimi související jsou tedy zmiňovány uvnitř jednotlich
kapitol.
ima a jaro 1966
alší kapitola osudu filmu tedy začíná jeho dokončením. Desátého profoce
1965 požádal Švabík vedení FSB o proplacení prémií za ušetřený mate"ál.586
Čtrnáctého prosince téhož roku porada ředitele Harnacha ohodnotila
valitu díla na 80 %.587 Následně byly 3. ledna 1966 znovu zahájeny zbýva'cí
práce na filmu. O den později byly smíchány mezinárodní pásy filmu
·•.8. ledna byla vyrobena první kopie a reklamní snímek. Desátého ledna
opii schválil režisér, následujícího dne byla kopie předvedena pro Aloise
oledňáka, vedení studia a tvurčí skupinu. Všichni kopii schválili. Téhož
ne byla také sepsána Výrobní zpráva filmu.588
Třináctého ledna byla kopie
schválena HSTD pod číslem Fn-50216 a 14. ledna byla i s trailerem předána
•Ústřední pujčovně filmu (ÚPF) k distribuci.589
Ještě 25. ledna píše Švabík
Kalašovi a náměstku Kovářovi, že se dohodl s ředitelem studia na dotočení
lépe čitelných titulku v ceně 2000 Kčs s podmínkou, že tím nebude časově
..ohrožena výroba dalších kopií.590
585 l Liehm, A. J. Jan Němec je slav·
ný, strašně slavný. Filmové a televizn[
noviny, i968, roč. 2, č. i6 (7. srpna),
s. i a 8.
586 IDopis Švabíka náměstku
V. Kovářovi z 10. prosince i965.
Archiv FSB, cit. 490 /op. cit.
5871 Dopis Švabíka Kalašovi ze
3. ledna i966. Archiv FSB, tamtéž.
5881 Viz Výrobní zpráva filmu
z 11. ledna ig66, Zpráva o prů·
běhu natáčeni a Denní zpráva č. 56
za 3.-8. ledna 1966. Archiv FSB,
tamtéž.
589 !Výrobní list filmu O slavnosti
a hostech, podepsaný ředitelem FSB,
ředitelem ÚPF a ústředním ředitelem
ČsF, který schvaluje tímto podpisem
film k „veřejnému promítání".
Archiv FSB, tamtéž.
590 IŠvabíkův dopis Kovářovi
a Kalašovi z 25. ledna i966.
Archiv FSB, tamtéž.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
5911 Telefonický rozhovor autora
s J. Němcem 13· ledna 2013. Filmové
informace přinesly zprávu o odevzdání
první kombinované kopie filmu ve vy·
dání z 19. ledna 1966 (č. 3, s. 3).
592 IViz Hledání souřadnic. Literám(
noviny, 1966, roč. 15, č. 7 (12. února),
s. 6n., a Denní hlášení č. 7 oddělení
II/2 MV HSTD z 11. února 1966.
ABS, archiv HSTD, složka
318-80-1-6.
5931 Záznam o schválení scénáře
Mučednici lásky autorů
E. Krumbachové a J. Němce (nová
verze LS Manipulant a Nastěnka)
v tvůrčí skupině Novotný-Kubala,
2. února 1966. Archiv FSB,
Barrandov Studio, a. s., sbírka
Scénáře a produkční dokumenty,
složka Mučedníci lásky.
594 J Rozhovor III a VI. Podobně to
Němec líčí in: Zvoníček, Petr. Případ
Jana Němce. Návrat českého filmaře.
Kino, 1990, č. 5 (13. března), s. 3.
Škvorecký vzpomíná, že na podobnost
Vyskočila s Leninem přišel už při projekci
denních prací sám Němec a již
tehdy tušili prií.švih. Škvorecký, J„
cit. 225 /op. cit., s. 133·
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
Normálně by tedy film šel v březnu či v dubnu i966 do distribuce. N'
se tam dostal, trvalo to téměf rok a půl. Důvodem bylo to, že Jan Pr
cházka jako obvykle promítl film, který produkoval, prezidentovi a první
tajemníkovi ÚV KSČ Antonínu Novotnému. Mohlo k tomu dojít nejspí
po i7. lednu i966. Němec vzpomíná, že to mohlo být zhruba měsíc po dok
čení první kopie591
a z 11. února už je tu svědectví o cenzurním zásahu HST
do publikace diskuse českých režisérů o stavu čs. filmu tfi měsíce po založe
FITES, která se zabývala především chápáním experimentálního, uměl
kého a komerčního, žánrového filmu, a kde mj. nesměly vyjít zmínky La
slava Helgeho a Pavla Juráčka o nepovolených scénářích J. Němce.592
Je a
také možné, že šlo jen o typicky alergickou reakci cenzury na slovo „nep'
volené", protože zmínky o Němcovi jinak zůstaly cenzurou nedotčené. N
přesnějším ukazatelem tak nejspíše zůstává údaj o pr?jednání Němcov
scénáře Mučedníci lásky Ideově-uměleckou radou tvůrčí skupiny (IUR T
Kubala-Novotný 2. února ig66.595
Scénář doplněním o tfetí povídku ji
reagoval na situaci se zákazem. K doplnění muselo dojít nejpozději asi d
20. ledna ig66, aby pro IUR stačily ještě vzniknout lektorské posudky.
Němec na to vzpomíná: „S filmem O slavnosti a hostech se Procházk
spletl, protože Novotného přecenil, nebo nedocenil. Novotný dosta
nějaké avízo, měl u projekce také své lidi, takže zákaz přišel pfím·
od Novotného. G.) Procházka mi to osobně vykládal. Nikdy prý jeho a
ostatní neviděl tak rozčilené. Novotný skákal po závěsech až po tyč nahot
a právě on si vymyslel, že ta postava Hostitele je Lenin a že je to útok
na leninismus. Nejenže film zakázal, ale pfímo z projekce volal ministrovi
vnitra, aby mne šli zatknout a zavřít. Procházka mi to zavolal a řekl, že se,
bude snažit to zmírnit. Takže prosadil, že zavírat mne nebudou, ale že budu
mít okamžitě padáka ze studia a že už nebudu smět pracovat ve filmu."594
Protože Procházka věfil tomu, že bude dlouho trvat, než Novotného ro";
bodnutí o propuštění Němce dojde přes ústředního ředitele Poledňáka až..
k řediteli FSB Harnachovi, vyřešil situaci tak, že navrhl Němcovi, aby rychle
ještě mezitím natočil nějaký zcela nepolitický film. Okamžitě byli schváleni
Mučedníci lásky a v dubnu až červenci ig66 byl film natočen (viz kapitolu
Mučedníci lásky). Procházka se současně rozhodl s O slavnosti a hos-'
tech taktizovat. Kolegiální porada ústředního ředitele Československého
filmu (ČSF) 11. března i966 schválila nejen zahájení výroby Mučedníků
lásky, ale i Výrobní plán FSB na rok i966, sestavený 25. února, kde se
píše: „Kategorii filmů, kterým jsme si nepřesně zvykli fíkat experimentální,
jsme letos obsadili třemi tituly. Je to Němcův O slavnosti a hostech,
se právě vedou diskuse a který je pro širší publikum až příliš výlučný,
vé Sedmikrásky, které ještě nejsou střiženy, a Helgeho Osamělfjez;~hož
natáčením nebylo ještě započato."595
'dpovídalo Procházkově rozhodnutí, že problém uvolnění filmu „nelze
;,.rozhádané partaji, kde by to neprošlo, ale že to musí projít kolečchvalování
a diskusí".596
Film byl promítán na Vysoké škole poliŠP)
ÚV KSČ, kde už měl Liehm dobrou zkušenost s posouzením
ova Odvahu pro všední den. Němec vzpomíná, že pfi diskusi společně
film obhajovali, jako že to je o kapitalistické společnosti, že Hostitel
0 nějaký šéf Ford Motors Company, protože u nás žádný straník nemá
'hle opulentní večeře a takové oblečení a hostiny venku, protože když
'teba oslavy Mezinárodního dne žen na Hradě, je tam vše decentní,
to je parodie na kapitalistickou společnost". Projekce byla jednou z asi
ojekci „pro pracující", kde se předpokládalo, že film bude odsouzen, což
šinou nestalo: „G..) žádná ta projekce nedopadla tak, aby to byl jako
;lidu... partaj si tím nepomohla, tak to potom zastavila, jen to zakázala
rii.ítat zahraničním novinářům, pro export a na zahraniční festivaly."597
'ť adislav Helge na diskusi, které se zúčastnil jako tajemník FITES,
míná: „Robert Horák, který je s tím spjatý, pracoval na Městském
oru (MV) KSČ a potom na ÚV KSČ, pohyboval se kolem Vaška Slavíka.
'to takový první komunikátor s uměleckou a vědeckou frontou, který
'±am objevil. A ten v podstatě způsobil tuhle diskusi, protože měl styky
ŠP.598 Na FITES jsme z toho měli trošku stažený zadek, protože jsme
sleli, že jdeme na popravu. Mysleli jsme, že z toho vznikne rezoluce odsující
film, ale byli jsme příjemně překvapeni. Přišli jsme tam já, Němec,
umbachová a Luděk Pacovský... další si, bohužel, nepamatuji. Byli jsme
šku napjatí, protože tam bylo i50 nebo zoo lidí ve zcela zaplněné jídelně,
lo to takové to klasické kádrovací zasedání. Moderátor diskuse byl z té
oly, ale Robert Horák tomu od začátku udal takovou notu a z jejich strany
.diskusi jako trošku organizoval. To znamenalo, že ty hlasy na začátku
·ísto aby byly negativní, byly pozitivní. To jsme zírali, a tak to skončilo
'ce méně selankou a vítězstvím. My jsme tam šli s tím, že to bude defini·vní
podříznutí pod krkem nejen jednoho filmu, ale celé generace, a ono
o dopadlo jinak. Ta proměna toho očekávání, kdy jdete jako na popravu
')1 v podstatě odejdete jako vítěz, to bylo úplně fascinující. Myslím, že se ani
Ester nedostala ke slovu."599
Ve stanovisku ideologického oddělení ÚV KSČ pro schůzi Ideologické
omise ÚV KSČ se dokonce ještě s časovým odstupem tyto diskuse hodnotí
5951 Zápis z 3. kolegiální
porady Ústředního ředitelství
Československého filmu konané v pá·
tek 11. března 1966 v 9 hodin v zasedací
síni ÚŘ. NFA, archiv ÚŘ ČsF,
karton R13/AII/3P/2K.
5961 Jan Němec, Rozhovor VI.
5971 Šulík, M.; Lukeš, J„ cit. 8
/op. cit. Tamtéž Němec vzpomíná:
„My jsme tam měli jít, abychom
byli pranýřováni jako
umělci (...), abychom slyšeli, jak jsme
špatní, jenže ono to vždycky dopadlo
tak, že je okouzlila svým šarmem
Ester Krumbachová, jak tam vlnila
svými velkými ňadry, zazpívala nějakou
písničku a otupila tomu ten hrot.''
Diskuse na Vysoké škole politické
se podle svých vzpomínek zúčastnil
i Ladislav Helge. Viz Cysařová, J.,
cit. 402 /op. cit„ s. 49·
5981 Robert Horák (1921-2006) byl
podle dostupných informací patrně
mladým zapáleným komunistou
na počátku padesátých let a pracoval
v bezpečnostním oddělení KSČ.
V šedesátých letech byl tajemníkem
Společnosti pro šířeni politických
a společenských věd a znalostí. Při
prověrkách byl asi v roce 1970 z KSČ
vyloučen a jako člen Obrody pak
v lednu 1977 podepsal Chartu 77.
5991 Rozhovor s Ladislavem Helgem
vedl Jan Bernard 4. dubna 2014.
O SLAVNOSTI A HOSTECH Ill
600 I Informace a stanovisko ideologického
oddělení ÚV KSČ ke zprávě
vedení Čs. filmu a stanovisku
komunistů z předsednictva FITES
a CZV KSČ Barrandov, s. 5,
IK 77/20, 1. března 1967, příloha II,
s. 5- NA KSČ ÚV 10/5, č. f. 1261/1/8,
a. j. 29.
601 I Grazzini, Giovanni. Altro giro
di vite contro gli artisti dell'est.
Colpo di scena a Praga: Proibito
un film di Nemec. Corriere della
sera, 1966, roč. 91, č. 44 (22. února).
Přeložila Radmila Raisová-Placani.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
negativně: „Skutečnost, že například na Vysoké škole politické v besed
posluchačů s režiséry Němcem a Chytilovou byly filmy O slavnosti a ho
tech a Sedmikrásky hodnoceny kladně, svědčí o tom, k jakým závěrum vedo
takové diskuse, při nichž autor vysvětluje, co chtěl říci. Umělecké dílo vša
musí promlouvat samo, a potřebuje-li dodatečné vysvětlení záměru autor
návod, jak je chápat a dlouhou diskusi, asi v něm něco chybí. Podobným
besedami s naaranžovanými úvody jsou nakonec dávány argumenty samý
tvůrcem o ,správnosti ideového, společensky progresivního zaměření' jejic
díla. Zcela jinak však pusobí dílo v konfrontaci s divákem bez návod
k použití a vysvětlení při normálním promítání."600
Mezitím Moris Ergas jako pravá ruka Carla Pontiho pro koproduk
s východním blokem přivezl do Prahy skupinu italských novinářů, kte
měli propagovat italskou distribuci dvou českých filmu -,Vláčilovy Marke
Lazarové a Zemanových Dvou roků prázdnin (později Ukradená vzducho
!od). Mezi nimi byl Giovanni Grazzini, jemuž Němec den před slíbenou pro
jekcí O slavnosti a hostech přes tlumočníka odvyprávěl obsah dialogu filmu
Poledňák pak odmítl Grazzinimu film promítnout a ten 22. února otiskl
v Corriere del/a sera článek Další útok proti umělcům na Vjchodě (VPraze
zakázánjeden Němcůvfilm). Mimo jiné zde v rámci podtitulku Paria Nemec
bez uvozovek přímé řeči jakoby cituje Němcův výrok: „Je to pruhledná ale,
gorie. Žijeme, říká Němec, ve světě zastrašování, kde každý člověk, aby přežil,
je schopen rozsápat svého bližního: ale když ho strach přejde, ničemníci ·
se spojí, promění se v tyrany a vrhnou se na ty, kteří porušili zákon mlčení.",
Dále Grazzini v uvedeném sloupku píše, že Němec naznačil, že film je otevřen
ruzným interpretacím, nabízeje celou galerii záporných postav v kontrastu
k jedinečnému příkladu mravní počestnosti. Grazzini pak píše, že
se mu zdá očividným, že zákazem filmu „daly úřady najevo, že nepovažují
film pouze za metaforu o univerzálním postavení současného člověka, korigovaným
morálním postojem, ale za hanebný akt obžaloby komunistické
společnosti. Alibi, které si Praha pod tlakem celého kulturního světa zís-.
kala včerejším oficiálním uznáním Kafky, bylo možné díky přesvědčení, že
jeho kritika politických systémů byla namířena proti habsburské říši. Alibi,
s nímž dnes bojkotuje Kafkovy vnuky, je zduvodňováno obavou, že jisté
výplody kulturní kinematografie jsou příliš náročné a intelektuální, než
aby zajistily kasovní úspěch."601
Výsledkem byl nejen další prušvih, ale také to, že film byl promítnut
počátkem března řediteli canneského festivalu. Němec v Divadelních
afilmovfch novinách 23. března asi pod jistým tlakem publikoval článek,
ém se veřejně distancoval od toho, že by Grazzinimu řekl, že „žijeme
- ě "" bh · 1 · k '1 '" á k tízovanem sv te a o aJOVa Ja o „norma n1 pr vo „neu azova
neuvedené filmy zahraničním novinářum". Protestoval zde i proti
f aby novinářUv výklad neviděného filmu byl interpretován jako
· „tvurce.602 Ve Vídni vyšel článek Paula Kruntorada, který viděl film
·íchačkách a který v. článku popsal práci a funkci HSTD a ideolo~komise
ÚV KSČ, i systém produkce filmu. Napsal, že režisér patrně
I učinit řadu ústupku, pokud je pravda, že zařadil do filmu „dokuární
záběry zvůle civilistů a příslušníku ruzných cizineckých legií
íru a v Kongu, nebo Ku-klux-klanu", jak to údajně naznačuje článek
'koslovenském filmu č. 7. Dále zde píše o obsazení filmu a významu
' 0 osobností pro československou kulturu. Hovoří také o obecné atmo:·„Satira,
ať již s humorem, či bez něho, je tak říkajíc obligátní: v zemi,
je znásilněna centralistickou nafouknutou byrokracií, je její potřeba
více než pochopitelná.(.) Je těžko říci, zda a jak dalece jsou mladí
séři přesvědčeni o těchto ideálech (ideálech takzvaného socialistic-
0 společenského řádu - pozn. jb). (...) Když režiséři kritizují společ-
v té formě, v jaké ji vidí ve své vlasti - není to nikdy kritika zásadní,
rž popisuje výstřelky a nespravedlnosti. Musíme se zmínit i o tom, že
áci G..) tuto kritiku očekávají. Míra žertu a jistota zásahu často určují
·ěch. Jednoznačný společenský postoj, jaký si mohou dovolit české filmy,
' á těm nejlepším dílům jistou vzácnou ucelenost, která by nebyla možná
·stálých diskusí, ke kterým dochází převážně tam, kde se v Praze setkáf
osobnosti intelektuálního dění."
603
ba případy těchto článku byly probírány na diskusi po projekci filmu
''o FITES, konané ve Filmovém klubu i4. března ig66 a moderované
' J. Liehmem. Němec tu o okolnostech zákazu projekce pro Grazziniho
tevřeně řekl: „Buď je tu Čínská zeď, jsme za ní a tam si děláme, nikoho
m nepustíme, a co si tam děláme, je naše věc. Ale když tu není Čínská
ď a žijeme v Evropě a ve střední Evropě a jezdí sem lidé také ze Západu,
:z jiných světadílu, musíme pochopit, že to nejsou uličníci. ( ..) Když přiéde
novinář, který je od toho, aby viděl, aby napsal, a vím, z jakého je listu,
ím, jak píše ten list, jakou politiku sleduje, nepřipustím situaci, aby seděl
místnosti, ze které právě vyšla sovětská výběrová delegace, která viděla film
aříkala ,ééé' a nic víc. Oni tam sedí a čekají, až se roztáhne opona a najednou
tam kdosi přijde a řekne: Vážení pánové, nemUžete vidět film, protože
režisér a kameraman ho zakázali promítat, protože kopie je špatná, a oni
6021 Němec, Jan. „Žijeme v terorizovaném
světě". Divadelní a.filmové
noviny, 1966, roč. 9, č. 17 (25. března),
s. 2. Sama existence článku i jeho
„ideologická" rétorika dokazují to, co
mi jednou Němec řekl, že byl po zákazu
filmu Novotným skutečně vyděšený
a bál se, aby se třeba nedostal
do vězení. Miru vyděšenosti dokazuje
ostatně i Škvorecký, když vzpomíná,
jak k němu po zákazu přišel „smrtel·
ně bledý Honza s trošku povadlou
Ester" vyzvídat, zda nebyl v roce 1959
po zákazu Zbabllcú také ve vězení.
Viz Škvorecký, J., cit. 225 /op. cit.,
s. 1:33·
603 I Kruntorad, Paul. Kafkovi
dědicové. Filmkritik. Frankfurt
nad Mohanem, 1966, č. 2. Cit. dle
ČsKZT, 1966, č. 11-12, s. 6-8.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
6041 Diskuse o filmu režiséra Jana
Němce O slavnosti a hostech, cit. 55?
/op. cit.
6051 J, Němec tamtéž.
6061 Zde se mj. psalo, že ve výsled·
cích tvorby mladé generace „zdaleka
nejsou jen prvky reakce na dogma·
tické období a jeho deformace;
stejně, ne-li častěji, v nich najdeme
pocity zcela nové, vyvěrající ze sou·
časné společenské reality, z úzkosti
o osud ohroženého světa, z morálního
stavu dnešní společnosti". Cit. dle
Konference Svazu čs. filmových
a televizních umělců. Dokumenty.
Praha, i968, s. 4.
6071 „Před osmi či deseti lety ter·
čem těchto tendencí byli Jasný, Helge,
Kadár a Klos, dnes jsou to Němec,
Chytilová, Schorm a někteří další
mladí tvůrci. (...) hodnotíme uvědomělé
stanovisko filmových tvůrců,
kteří neskrývají, že mohou mít
odlišný názor na ten či onen tvůrčí
čin, avšak důsledně odmítají každý
pokus učinit z rozdílnosti kritérii roz·
dilnost základního postoje ( ..)je-li
něco podstatě každé kultury, kaž·
dého uměleckého tvořeni hluboce cizí,
je to právě tento druh myšleni, který
namísto citlivého kritického přístupu
dosazuje autoritativní, či dokonce
administrativní kádrování." Cit. dle
Konference Svazu čs. filmových a tele·
vizních umělců, tamtéž, s. 6, 7, 8.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
vědí, že teď tam ten film byl. Pochopitelně v těch lidech, kteří mají oči a u
a jiné smysly, vzniknou jisté pocity. A když mne druhý den ten pan Grazzi
potkal, říkal: Proč jste zakázal, abychom to viděli? Tak jsem říkal: Já jse
to nezakázal, to jsou nějaké jiné věci. .. Dva dny marně voláte na přísluš
místa ve vedení filmu, abyste se dočkali odpovědi. Voláte z kanceláře od vr
ného a vidíte, že jistý vůz s jistým číslem stojí před budovou a že s tou osob
nemůžete mluvit, tak dáváte vzkaz sekretářce: Tento pán je z toho a z to
listu a ten pán říkal ,Já o tom budu psát a nebude to lichotivé'. Tak se dop
šujete: Dejte tomu pánovi rozumnou odpověď, nebo mi řekněte, co mu j
odpověď mám poskytnout. A bušíte do těch dveří a prosíte a voláte... (To
krásná povídka.) A když je oficiální večírek, kde se tito pánové loučí, a
cítíte, že je na vás, že jste zakázal nějaký film, cítíte jako svou povinnos
Ale nedovolal jsem se k jisté osobě, stojím na choQ.bě, za dveřmi jsou l;a'
jimž mám dát odpověď. (..) Dočkal jsem se toho pána, ale odpovědi se ned
čkám; odpověď totiž zněla: Já se na to zítra podívám..."604
Podobná situace údajně vznikla také se štábem západoberlínské te
vize: „V sobotu jsme točili interview pro západoberlínskou televizi ješ
se Schormem, Jirešem a Menzelem (s Formanem dnes dopoledne) a o
říkali: Co je s vaším filmem? Říkal jsem: Můj film je. Říkali: Byli js
v klubu a tam jsme si přečetli, že bude promítán odpoledne v i6.o
a v ig.30 hodin. My jsme ho chtěli vidět, ale vedoucí zahraničního oddělen
Filmexportu řekl: Tento film nemůžete vidět, není ještě hotový. Proboha
nehájím, neomlouvám, nebo nedělám alibi článku pana Grazziniho, ale
musí se uvážit, že svět, ve kterém jsme, je takový, jaký je. Nemůžeme tímtó
klukovským tónem, tímto ,šmé', naprosto neseriózním v jakémkoli jednání
mezi slušnými a dospělými lidmi jednat s lidmi, kteří mají takovou mo
nou zbraň, jako je tisk."605
Cílem diskuse bylo samozřejmě také film zaštítit, podobně jako tomu bylo:
ve Stanovisku stranické skupiny předsednictva ústředního výboru Svazu
čs. filmových a televizních umělců k filmu Sedmikrásky z 30. září ig66'o'.
a v Názoru stranické skupiny předsednictva na některé otázky českoslo:
venské hrané tvorby z února ig67' kde byla současná filmová tvorba všech"
generací kladně hodnocena a doporučena k obeslání na festivaly a možnost .
zásahu byla porovnávána s tím v Banské Bystrici.6°' ·
Ideologická manipulace s filmem byla součástí dlouhodobější stranické stra-•
tegie, jejíž pomocí se novotnovské křídlo snažilo zvrátit proces liberali'.
zace ve společenském a kulturním životě po XXII. sjezdu Komunistické
·· ovětského svazu (KSSS) a po politických rehabilitacích, vynuceNovotném
Chruščovem. Novotný se patrně silně obával této libe'.;ve
chvíli, kdy se velmi horšila ekonomická situace Československa
"nutné začít uvažovat o liberalizaci hospodářské. V zásadě restrikce
začala pokusem o potlačení svobodného projevu na III. sjezdu čs. spiů
a po něm a vyvrcholila otevřeným konfliktem spisovatelů a moci
:·sjezdu čs. spisovatelů a po něm. Koncem roku i965 se Novotný cítil
ve svém boji proti liberalizaci kultury i zatčením a odsouzením sovět.spisovatelů,
kteří publikovali na Západě, Andreje Siňavského (pseudo•;braham
Terc) a Julia Daniela (pseudonym Nikolaj Aržak). Konflikty
ylitelů, divadelníků, filmařů a současně i televizních pracovníků se strayly
přirozenou součástí tohoto procesu.
'čátkem roku ig66 vedoucí ideologického oddělení ÚV KSČ Pavel
sperg nechal 95. schůzí sekretariátu ÚV KSČ schválit vydávání lite'.ího
časopisu pro mladé tvůrce Sešity (které měly nahradit zrušenou
a za jehož ideovou a literární úroveň měl odpovídat Svaz čs. spisova?a
redakce ve složení Zdeněk Heřman, Petr Kabeš a Jitka Bodláková.608
ným způsobem nechal o dva týdny později schválit vydávání časopisu
zu čs. novinářů pod názvem Reportér.609
V březnu ig66 také rozhodl
.e~ení sporů s redakcí Literárních novin, tiskového orgánu Svazu čs. spi"atelů,
u níž pociťoval momenty „distance od stranických usnesení i opoeproti
jejich plnění", tím, že se redakce bude snažit vyloučit z novin
litická a společenská témata.
!Diskuse vedení ideologického oddělení s vedením Literárních novin propla
po čtyřech bezvýsledných jednáních v roce i965 počátkem ledna ig66
ámci příprav KSČ na konání XIII. sjezdu. Hlavní výtkou bylo, že oficiální
;deník Svazu čs. spisovatelů mlčí ke stranickým usnesením a „linie strany
•směšována s chybami praxe". Pětadvacátého února ideologické oddělení
zhodlo, že je to politická otázka a „jako politický problém je nutno jej
• šit". Tajemník ÚV KSČ Jiří Hendrych v březnu dokonce prohlásil, že
nnost redakce „objektivně působí jako opoziční pozice".610
Pavel Auersperg předložil 100. schůzi sekretariátu ÚV KSČ i6. březa
ig66 nejprve Zprávu o závěrech z jednání o situaci v Literárních novi.ách611,
na něž se ideologické oddělení soustředilo po „uzavření případu
; váře" a „vyřešení situace v Kulturní tvorbě". Redakci bylo doporučeno
µpravit v tomto smyslu plán a nedvojsmyslně se vyjadřovat k nemarxistickým
názorům. Dále materiál konstatuje, že od té doby se politika redakce
nezměnila, noviny „nedostatečně bojují (...) proti projevům buržoazní
608 IVydávání literárního měsíčníku
Sešity. Předložil P. Auersper1
pro schůzi sekretariátu KSC ÚV
13. ledna 1966. NA, KSC ÚV AN
č. k. 197.
609 IVydáváni časopisu Reportér.
Předložil P. Auersperg pro schůzi
sekretariátu ÚV KSC 27. ledna 19
NA, KSČ ÚV ANI, č. k. '97·
610 !Viz Kaplan, Karel. „Všechno
jste prohráli!" (Co prozrazují arch
o IV. sjezdu Svazu českosloven·
ských spisovatelů 1967). Praha: lve
Železný, 1997, s. 25-27.
611 j Zpráva o závěrech z. l~4:,;·_:·::._,c·<•
nání o situaci v Literárníc~,n.~~i-~,:-·
nách. Předložil P. Auersp!l:i: ···~p!_~'f
schůzi sekretariátu ÚV.KS
12. března 1966. NA,
č. k. 197.
O SLAVNOSTI
612 IHamšík, Dušan. Spisovatelé
a moc. Praha: Ceskoslovenský spisovatel,
1969, s. 1i. Též Jungmann, M.,
cit. 402 /op. cit., s. 185.
615 IZpráva o závěrech z jednání
o situaci v Literárních novinách, projednaná
sekretariátem ÚV KSC
16. března 1966, s. 3, 4. Příloha III,
s. 9. NA, KSC ÚV ANI, č. k. 197.
6141 Cysařová, J., cit. 402 /op. cit.,
s. 31.
615 [Cysařová, Jarmila. Pokus
o občanské společenství.
FITES 1965-1970. Praha: NFA, 1994,
s. 12.
6161 Cysařová, J., cit. 402 /op. cit.,
s. 31n.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
ideologie G„) líčí věcně nesprávně západní kapitalistický svět", bezohle
negativisticky a nihilisticky kritizují naši „současnou společenskou pr
a „instituce socialistického státu" jsou zde „objektem soustavné kriti jsou
líčeny jako „přehrada lidské aktivity a iniciativy myslících jednotlivc
Negativistický liberalismus je „některými členy redakce ztotožňován s t
čím marxismem-leninismem". Výsledkem této akce bylo, že z redakce mu
„na tvůrčí dovolenou" odejít Ludvík Vaculík, A. J. Liehm a Ludvík Ves
Dosavadní, stranou nepotvrzený šéfredaktor Milan Jungmann byl po
„pověřen řízením redakce"612
v zásadě až do konce roku i966, kdy na f
musel odejít na „tvůrčí dovolenou"; do čela redakční rady byl v polovi
dubna postaven spisovatel Bohuslav Březovský, za jehož zástupce byli „
leni" spisovatelé Jan Otčenášek a Milan Kundera, kteří se předtím zúč''
nili setkání s tajemníkem ÚV KSČ Jiřím Hendrychem, „znají kritic
výhrady k profilu listu a mají upřímnou snahu je řešÍt. Tím, že jim b"
dána důvěra G..) je zavazuje k odpovědnosti a principiálnosti. Ideologie
oddělení bude sledovat průběh jejich práce G..)."615
Paralelně 22. ledna i966 proběhla na zasedání ústředního výboru FIT
diskuse, v níž například A. J. Liehm „obhajoval experimenty a rozma
čs. kinematografie, kritizoval zákazy scénářů, preferenci návštěvnosti fil
před jejich uměleckými ambicemi a výsledky".614
Mimo jiné zde také ře
že „jestliže je pravda, že Jan Němec má tři zamítnuté scénáře, nemU.že r
lizovat to, co by chtěl, pak je to důvod k hysterii".615
FITES se umělecké
experimentu zastal i v prohlášení předsednictva z 26. února i966.
V únoru předložil pracovník ideologického oddělení ÚV KSČ Marti
Brůžek sekretariátu ÚV KSČ a vedení ideologického oddělení ÚV KS,
materiál Hodnocení čs.filmové dlouhometrážní produkce za rok 1965, k
reaguje na tuto diskusi a píše, že produkce roku i965 „je málo uspokojivá
že filmy jsou kritikou hodnoceny jednostranně, pouze z hlediska „uměleck
-estetického" a nehledí se na potřeby „širokých lidových vrstev", dokon
že některým „filmům a tvůrcům jsou skrytě i veřejně přisuzovány te
dence protikomunistické, protisocialistické, protistátní apod.".616
VyváženějŠ
charakter měl únorový článek Aloise Poledňáka v Rudém právu, otištěn .
v rámci diskuse k tezím pro přípravu XIII. sjezdu KSČ, kde mluví o procesů
diferenciace společenských tříd, o tom, že strana dala studiím a umělců
důvěru a nyní závisí na jejich stranické zralosti. Kritizuje ideovou rozkolís
nost tvůrcU, skepsi, „oslabení zdravého, pozitivního životního smyslu", cožj -_v_
postoj, který „se stal jakousi módou, čekající na potlesk" a mluví o ideových
·ech, rodících se „často z politické a občanské nezralosti, která je
a vydávána za společenskou ,odpovědnost' ". Z tohoto hlediska mluví
·osti „organizačních opatření, která by posílila odpovědnost a řídící
.'ost jednotlivých orgánů filmu, stranických organizací a komunistů
vořeného Svazu filmových a televizních umělců". Na druhé straně
movou satiru (konkrétně Bílou paní) a Němce jmenuje mezi tvůrci,
osáhli úspěchu, a mezi těmi, s nimiž by dramaturgie měla pracovat
yjejich talenty nezahálely.617
Auersperg i6. března předložil ideologické komisi materiál Zhod•Čs.
filmové dlouhometrážní produkce za rok 1965, vycházející z pod·;,čSF,
FITES, Filmového ústavu, odborného tisku i stranických
''ů". Komise ho projednala za přítomnosti A. Poledňáka a doporučila
·· úpravách, navržených předsednictvem komise, předložit společně
aturgickým plánem na léta i966 a i967 sekretariátu ÚV KSČ, sezná·jeho
zásadami a závěry stranickou skupinu FITES a Celozávodní
1L(CZV) KSČ Filmového studia Barrandov. Poledňák pak měl
·y projednat na vedení Československého filmu. Ve dvou návrzích
rů (finální verze se patrně nedochovala) se vyskytují ještě ruční
:k.y: „uvážit kádrové řešení - Kunc"618
, „oblast kritiky", „O slavnosti
··stech" a „materiální prostředky". Druhý návrh, který je patrně
' definitivnímu znění, pak navíc obsahoval bod c: „uskutečnit diso
filmu O slavnosti a hostech a zabezpečit jeho uvedení tak, aby byly
'aleny a odsouzeny scestné (původně ,nezdravé' - pozn. jb) tendence
. orbě některých mladých filmových tvůrců a v postupu části naší fil'vé
kritiky". Poledňákovi pak navíc ukládal „uvážit kádrová opatření
amaturgii filmových studií". Materiál útočí na filmovou kritiku, která
·dvihuje experiment a odmítá ideovou důležitost díla, usiluje o apoli_ké
umění. „Jednotliví veřejní pracovníci jsou pak terčem oblíbených
•. ků, záminkou k ,důkazům', že kulturní politiku provádějí lidé, kteří
ltuře a umění vlastně nerozumí, ohrožují tím ,zdravý svobodný vývoj'
-~ ělecké tvorby a ,terorizují' tvU.rce neoprávněnými ,administrativními'
ahy." Mluví se zde o tom, že „nekritické sebevědomí našich filmařů
ipomíná ,opilost ze slávy' (kdejaký zahraniční ohlas o čs. filmu je hodocen
jako politický úspěch)" a konstatuje se, že více „než tvůrci propadli
Javomamu' mnozí čs. filmoví kritikové, kteří obyčejně úzkoprse propaují
jen určité dílo či určitého tvůrce. (...) Mezinárodní úspěchy čs. filmů
•Óu tedy jevem rozporným, který má některé stránky kladné, jiné však
"egativní a přímo nebezpečné." Mladá generace filmařů je zde líčena jako
617 IPoledňák, Alois. Oč jde ve filmové
tvorbě? Rudé právo, 1966, roč. 46,
č. 47 (17. února)„ s. 3.
6181 Šlo o ústředního dramaturga
FSB F. B. Kunce.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
6191 Zhodnocení čs. filmové dlou·
hometrážní produkce za rok 1965.
Předložil P. Auersperg 16, břez·
na 1966 pro schůzi ideologické ko·
mise ÚV KSČ 23. března 1966. NA,
KSČ ÚV 10/5, sv. 18, a. j. 75, bod 2.
620 IUsnesení 103. schó.ze sekre·
tariátu' ÚV KSČ z 27. dubna 1966.
NA, KSČ ÚV 10/5, sv. 54, a. j. 103,
bod 10. Viz též Cysařová, J., cit. 402
/op. cit., příloha 11, s. i62.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
technicky dobře připravená filmovou školou, ale se zanedbanou a slabo
ideově politickou výchovou. Z toho prý vyplývá „nebezpečí krátkodechos
některých talentů, opakování se, brzkého ustrnutí, myšlenkové bezvých
nosti (např. Chytilová)". Proti divácké neúspěšnosti experimentálních film
mladých tvůrců jsou stavěna divácky úspěšná díla starší generace.619
Pod stejnýi;n názvem předložil Auersperg zprávu pro 103. schůz
sekretariátu UV KSČ i8. dubna i966. Sekretariát ji vzal na vědo:rn
a doporučil ji po vynechání části o filmové fakultě Akademie múzi
kých umění (FAMU) předložit pro informaci předsednictvu ÚV KS
Auerspergovi a Poledňákovi uložil projednat její zásady a závěry ve str
nické skupině FITES, v CZV KSČ a ve vedení Čs. filmu.620 V úvodu se píš
že produkce roku i965 prokázala, že je snadné vytvořit umělecký exper·:
ment a že naše kinematografie je v tomto směru „nejs':'obodnější" (míněn:
ironicky) na světě a že kritika zcela jednoznačně tyto experimenty přec-i
ňuje a zneužívá „veřejné diskuse k vyvolávání nálad, že prý hrozí nebe
pečí ,návratu' k metodě administrativních zásahů". K experimentální
filmům, „jichž bylo neúnosně mnoho", se zde řadí Perličky na dně včetn
Sběrnjch surovostí a Vávrova Zlatá reneta. Pro tendenci zvýšit ekonomid
kou efektivnost filmové produkce v rámci hroutící se socialistické ekon ·
miky je typické konstatování, že „chybí veselohry a hudebně zábavné fil:rn
typu Starců na chmelu". Pád návštěvnosti je zde dáván za vinu „intelektuál
sko-psychoanalytickým námětům" a „metodám zpracování, které vyvolá
vají odpor diváků". Zdůrazňuje se také, že nástup velkého počtu mladých
a ideově nezralých režisérů a kameramanů je vykoupen dočasnou nezaměstnaností
„zralých umělců". Pokud jde o filmovou kritiku, je zde jasně
řečeno, že „názorový diktát velmi úzké skupiny publicistů ovládajících klí"
čové pozice v časopisech, je ve zjevném rozporu s nynější kulturně politickou
potřebou" a je i vyjádřen odpor ke kvantitativnímu hodnocení filmů
pomocí „estétského známkování" (udělování křížků, hvězdiček a známek
v tabulkách filmů, nasazovaných do distribuce). Zvláště je kritizo,.
ván A. J. Liehm za požadavky na přednostní tvorbu experimentů nové
generace, proti nimž je vyzvedáván „nový realistický film" (např. Ať žije:
republika, Intimní osvětlení, Škola hříšníků) a starší tvůrci, jejichž díla dosahují
největších diváckých úspěchů. Na příkladu sociologického průzkumu
před pozdrženým uvedením Schormova Každj den odvahu je zde dokazováno,
že „široká veřejnost má stále větší odpor k filmům intelektuálským,
které jednostranně zkreslují objektivní fakta o naší současnosti". K dílům
„obdobné linie" autor řadí kromě Perliček na dně i Nikdo se nebude smát
:lavnosti a hostech,621
u nichž „je možné uvažovat nanejvýš o malém
~bučním okruhu".
ěmcově filmu jsou pak nově (oproti předchozímu materiálu) věnovány
ež dvě strany textu, kde se píše: „Jde o výrazný a zatím ojedinělý
v.tzv. absurdního umění ve filmu (...) ještě před jeho dokončením se
něho vytvořila atmosféra, již lze charakterizovat jako pokus o ,prevní
nátlak'. Proto případ tohoto filmu (zvýraznil jb) zasluhuje širší
snění: v červnu i965, když byla na ideologické komisi ÚV KSČ proávána
otázka dramaturgických plánů Čs. filmu na r. i965-1966, řekl
•·· idát ÚV KSČ s. Jan Procházka mj. toto: ,Jan Němec, který natočil
iDémanty noci, když se vrátil z Mannheimu, první, co řekl je, že vzburlejvětší
překvapení tím, že mu na to vůbec někdo dal peníze. c..)Jan
ec je talentovaný režisér a G..) jeho film ukázal, že v... (naší zemi) exis:svoboda
tvorby. Tvůrčí cesta Jana Němce je nesmírně složitá. Nyní
ínáme realizovat druhý film tohoto režiséra, o kterém si myslím, že
:·velmi málo společného se socialismem. (...) Jestliže bych o některém
u měl říci, že se vymyká pozicím socialismu, je to Němec G..).' Bylo
y od začátku zřejmé, že jde o vysloveně experimentální film, který se
í jen proto, že je vkládána důvěra v talent režiséra. Film byl dokonna
počátku roku i966 a mnohokrát studijně promítán na seminá:h
a schůzkách filmových i jiných umělců, na besedách s novináři apod.
TES uspořádal diskusi o filmu, jejíž stenogram je k dispozici a kde
· hni shodně tvrdí, že jde o mimořádně cenné umělecké dílo.
622
FITES
ké doporučuje film pro mezinárodní festival v Cannes. Mezitím však
;.šel v italském listě Corriere delta sera článek, v němž se demagogicky
"rdí, že Němcův film byl na ,zásah z Moskvy zakázán' a že jsou zvědaví,
·k se podaří kandidátu ÚV KSČ, v jehož tvůrčí skupině film vznikl, prodit
jeho povolení(!). Režisér Němec protestoval proti takovému šíření
epravd. Situace využila část naší kritiky (především A. J. Liehm) k tomu,
by. všemi prostředky prosazovala obeslání filmu do Cannes. Totéž stano._sko
zaujal i s. Procházka.
Film byl promítnut také pracovníkům ideologického oddělení ÚV KSČ
:byly přijaty tyto závěry, potvrzené týž den vedením ideologické komise:
625
a) film je příkladem tzv. absurdního umění a z toho důvodu je málo srozumitelný
širší divácké obci. Vzhledem k celkové situaci v naší kinemato:grafii
bude prospěšné, umožní-li se konfrontace tohoto filmového žánru
širším okruhem diváků, aby o něm vyslovili své názory, a film by měl být
hasazen do distribuce;
6211 Zajímavé je, že Němec se vlast·
ně podílel na všech třech zmíněných
filmech.
622 ITo není úplně pravda, film v di
kusi silně kritizoval kameraman
Vladimir Opletal z Čs. televize.
623 IIdeologická komise ve svém
usnesení z 1. července 1966 po infor·
mativnim předvedeni filmu přijala
následující rozhodnuti: „1. souhlasí
s rozhodnutím s. Poledňáka neuvá·
dět film na žádném domácím ani
zahraničním festivalu; 2. doporu·
čuje s. Auerspergovi a) projednat př
uvedením filmu do kin jeho recenzo
vání se šéfredaktory b) uskutečnit d
kuse o filmu s tvó.rčími filmovými
pracovníky". Závěry přijaté l. schó.z
ideologické komise ÚV KSČ i. čer·
vence 1966 - k bodu 5: InformativnJ
předvedení filmu „O slavnosti
a hostech", č. j. IK 1/66. NA,
č. f. 1261/1/6·7, a. j. 25.
O SLAVNOSTI A HOSTECH •
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
b) film je pod rouškou absurdity zřejmým symbolem a jeho výklad j
sporný. Může být také vykládán jako pokus o zesměšnění socialistické sp'
lečnosti především proto, že jeho čelnými ,nehereckými' představiteli jso
známé umělecké osobnosti (skladatel Klusák, režisér Schorm, spisovat
Škvorecký, dále Vyskočil aj.). Symbolika filmu může být v zasvěcených kr
zích vykládána zcela konkrétně (např. štvanice na Schorma v závěru filmu
a není proto účelné uvádět film jen v klubech, tj. pro intelektuálské kruh
Takovou symboliku je sice obtížné přímo dokázat, avšak vyplývá z mno
vnějších náznaků. Nedoporučuje se proto nasazovat film na zahraničníc
festivalech;
c) s tvůrci filmu a vedením FITES bude uskutečněna diskuse o smysl.
tohoto díla."
Dále text uvádí „pro dokreslení" pasáž z řeči ředitele festlvalu v Pesaru Li
Micciché v Československém rozhlase (pořad Jana Klimenta Zrcadlo k
tury 27. března 1966), který se zúčastnil diskuse o filmu pořádané FITE
a v rozhlase velmi takticky řekl, že dílo postihuje „univerzální problém
naší doby" a týká se také „problémů individua v kapitalistické společnosti',
Materiál též konstatuje, že představitelé FITES usilují o uvedení filmu
na MFF Karlovy Vary a že film již byl prodán do distribuce filmovýc
klubů ve Francii.
Celkově pak Auerspergův materiál doporučuje, aby pro kontrolu scé
nářů (míněno ideologickou) byl zřízen nový poradní orgán ústředního ředi ·
tele, nahrazující Ústřední filmovou radu, zrušenou r~ku 1962, aby časopis·
Film a doba byl místo nakladatelství Orbis podřízen FITES a aby s mla'.·
dými filmovými tvůrci ještě před XIII. sjezdem byla uspořádána beseda, kdei.
by jim členové ÚV KSČ vysvětlili „hlavní úkoly jejich další práce".
Němce se týkala i ona „vynechaná pasáž o FAMU" na s. 18 a 19 stejného
materiálu. O filmu O slavnosti a hostech se tu píše: „Přímý zákaz filmu
by v dané chvíli posloužil jen nepřátelské propagandě a není nutný, neboť.
společenský dopad tohoto filmu bude určitě velmi omezený. Ti zasvěcení
jej už beztoho viděli při studijních promítáních v uměleckých svazech aj.,
na ostatní diváky bude působit pro svou nesrozumitelnost a absurdnost
minimálně." Dále se zde říká, že je třeba hlouběji zkoumat příčiny „takové
situace", jíž se patrně myslí druh tvorby mladých režisérů, a příčiny jsou hledány
ve výchově na FAMU a v kádrových posudcích absolventů, zhotovovaných
FAMU pro jejich budoucí zaměstnavatele. „Nabízí se tu však otázka,
jaké mladé kádry a jak jsou vychovávány na FAMU, jakou dostávají morální
tu, a to nejen od naší filmové kritiky, ale hned v zárodku od rek"'MU
prof. A. M. Brousila, který je prosazuje jako člen mnoha meziních
porot. Bližším zkoumáním kádrových profilů některých mladých
#ch režisérů bylo zjištěno, že například ,Jan Němec se už na škole pro'!
pasivně po všech stránkách, a dokonce i o jeho talentu byly vysloveny
bnosti' (citace z posudků předsedy ZO [Základní organizace] KSČ
MU doc. Fr. Daniela, CScJ. ,Svými nynějšími názory se rozhodně
dí mezi přesvědčené zastánce socialismu.' Otec J. Němce (inženýr)
.. národní socialista. Podobně i posudek na Věru Chytilovou zdůrazesporný
umělecký talent, ale upozorňuje na to, že již ,v době studií
í šířily zprávy, že její soukromý život není normální'. ,Není pochyb
, že její umělecké vzory mají západní provenienci a že Chytilová nepaezi
progresivně angažované tvůrce'." Dále se tu rozebírá životopis
Passera a kádrové důvody, které omlouvají, proč nedokončil FAMU.
j:idem patrně bylo, že jeho film Intimní osvětlení je ve všech ideologich
materiálech hodnocen pozitivně. Nakonec se tu píše: „Obdobné kádé
materiály o dalších mladých režisérech (Schorm, Bočan ajJ ukazují,
·e třeba velmi pečlivě diferencovat mezi těmito talenty a že i straně stojí
,to, aby se v další práci mnohem více zabývala jejich vývojem a pozorněji
ovala o jejich ideový růst."624
se přes popření jeho zákazu ovšem promítat nesměl jen tak někomu,
··naznačuje dopis V. Hory z Filmového klubu v Chebu tvůrčí skupině
abík-Procházka se žádostí o zapůjčení kopie O slavnosti a hostech, který
chtěli promítnout společně s Démanty noci před diskusí s J. Němcem
. Krumbachovou ve čtvrtek 26. května.625
Někdo, patrně Švabík, si
á dopis tužkou poznamenal „Ano? Ne?" a Procházka tužkou připsal „Ne
aději později". Švabík pak odpověděl: „G..) s politováním Vám sdělujeme,
e Vám přes nejlepší vůli nemůžeme vyhovět. Film O slavnosti a hostech
Ude uveden do kin patrně teprve v červnu nebo v červenci t. r. a před tímto
atem nelze jej předvádět ani ve filmových klubech. Jakmile to bude možné,
ď di zprostředkujeme jak zapůjčení kopie, tak vyslání režiséra J. Němce
scenáristky E. Krumbachové k Vám. Do té doby Vás prosíme o strpení."626
oncem května se důsledky ideologického hodnocení začaly projevovat také
práci HSTD, která, podobně jako tomu bylo v případě Každj den odvahu,
začala cenzurovat každou veřejnou zmínku o Němcově filmu. Prvním tako.vým
případem je pravděpodobně příkaz vyřadit z článku A. J. Liehma
624 [ Zhodnoceni čs. filmové dlouhometrážní
filmové produkce
za rok 1965. Předložil P. Auersperg
18. dubna ig66 pro schůzi sekretariátu
ÚV KSC. NA, KSC ÚV
10/5, sv. 54, a. j. 1015' bod 10. Viz též
Cysařová, J., cit. 402 /op. cit., příloha
11, s. i63-182.
625 IV. Hora, Kulturní a společenské
středisko Cheb, dopis TS
Švabík-Procházka z 27. dubna ig66.
Archiv FSB, cit. 490 /op. cit.
6261 Dopis Švabíka na Kulturní
a společenské středisko Cheb,
Kamenná 5, z 2. května i966.
Archiv FSB, tamtéž.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
6271 Cit. dle Denního hlášení
č. 22/1966 oddělení ll/2 MV HSTD
a jeho přílohy. ASB, AMV HSTD,
složka 318-80-1-6.
6281 Lz'terárnf noviny, 1966, roč. 15,
č. 22 (28. května), s. 3 a 8.
629 j Soeldner, Ivan. Mučedník
filmu Jan Němec? Dz'vadelnf
a.filmové novz'ny, 1966, roč. g,
č. 25-26 (29. června), s. 8.
630 ILiterám[ novz'ny, 1966, roč. 15,
č. 23 (4. června), s. 1.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
20. Cannes pfed ostudou v Literárních novinách č. 22 (28. května ig66)·
kde kritizuje nízkou úroveň festivalu a výběr Jasného Djmek pro tuto:
soutěž, citát textu Georgese Sadoula, který pro Les Lettres Franr;aises
napsal: „Djmky nepřidaly věru nic ke slávě V. Jasného, ani československého
filmu. Pražská kinematografie, v roce ig66 jedna z nejlepších na světě,
by byla svoje barvy obhájila lépe, kdyby místo tohoto komerčního filmu
uvedla v soutěži velký úspěch Týdne kritiky, jímž byl film Evalda Schorma
Odvahu pro každf den, Němcův film O slavnosti a hostech, o němž jsem ze .
všech stran slyšel tolik chvály, nebo některý jiný z posledních filmů nových
režisérů."627
Publikována byla jen první Sadoulova věta, ale tamtéž citovaný
text Samuela Lachize (,,Cožpak skutečně nebyl k dispozici nějaký film Jana
Němce, Miloše Formana, nebo některého z jejich mladých druhů, který by·
objevil canneskému obecenstvu tuto strhující novou kinematografii, nad
kterou žasne celý svět?") cenzura kupodivu ponechala ,;:etknutý.628
Situace s uvedením filmu nebyla na jaře ig66 ještě zcela rozhodnuta, jak
dokazuje Němcova odpověď na otázku novináře po premiéře díla: „G..) bylo ·
mi řečeno, že film O slavnosti a hostech bude uveden na nějakém vhodném
festivalu a potom přijde do našich kin.'"29
Další doklady vztahu moci k Němcově filmu se objevují až po XIII. sjez--
du KSČ, k němuž Literární noviny publikovaly na titulní straně výňatek '
z projevu Novotného („Všechna opatření, jež směřují .k rozvinutí socialistického
charakteru naší společnosti, hluboce se dotýkají i oblasti kultury
a umění. V nejhlubším slova smyslu stává se kultura a umění společenskou
nezbytností. Má-li však splnit pokrokové poslání, musí mít socialistický
charakter, opírat se o ty hodnoty minulosti a přítomnosti, které odpovídají
potřebám socialismu.") a na téže straně taktizující text .Jana Procházky
Spisovatelé ke sjezdu. Procházka v něm konstatuje, že požadavek autonomie
slova a výlučnosti tvorby je v zásadě pokrytecký, protože tvorba bez „ovlivňování
a vměšování" nemůže existovat. Na druhé straně úvodem sloupku
chápe „smysl sjezdového jednání (...) jako aktuální nutnost modernizovat
socialismus" a dále v textu říká, že „expanze myšlenek je skutečně
nezadržitelná".630
Sjezd, který se konal 3i. května-4. června ig66, v usnesení konstatoval,
že od minulého sjezdu v prosinci ig62 strana „bojovala proti nedostatkům
a záporným jevům, které znevažovaly minulou i současnou činnost strany,
zneužívaly její rozhodný boj proti pozůstatkům dogmatismu a hospodářským
obtížím, podceňovaly složitou hospodářskou situaci, trvající nesmiřitelný
·;ií zápas dvou světů, rostoucí intenzitu ideologického boje v mezinárod'měřítku
i jeho vliv uvnitř naší země".631
Sjezd také schválil Rezoluci
'havjm otázkám dalšího rozvoje socialistické kultury, kde se konstaže
naše umění se stalo „diferencovaným celkem a svými nejlepšími
'dokázalo postihnout rozpornou složitost současného života". Dále se
·hlašuje, že „pokrok ve vývoji kultury a umění vyžaduje tvůrčí hledání,
'ré je často složité a neobejde se bez rozporů. Tento proces však nelze
·echat živelnému vývoji, ani jej nelze ovlivňovat netrpělivým administro.í.m".
Rezoluce také kritizovala liberalistické, oportunistické a negativisé
tendence v umění a postulovala, že „základním kriteriem postupující
renciace kultury a umění je přímá, otevřená a čestná podpora sociau".
Mluvila také o tom, že cesta umění k lidu musí být spojena s cestou
k umění, a tedy o estetické výchově. Kriticky se zabývala díly mladých
i'ců: „Jedním z kladných rysů tohoto období je příliv mladých umělců.
jejich hledání a zrání se obráží hledání a zrání jejich vrstevníků, snaha
slovit po svém a nově myšlenky a pocity generace, která vyrostla v sociatických
podmínkách a nepoznala z vlastní zkušenosti rozpory a protiady
kapitalismu, jeho krutou a bezohlednou tvář. Projevují se tu i sklony
·deovému smíru, k apolitičnosti a k pacifismu. Mladá tvorba není bez rozřů
a iluzí, ani bez bloudění, má nejednou sklon k jednostrannosti a skupivé
uzavřenosti. Ale v nejlepších dílech mladého umění je zřejmé, že chce
ořit nikoli pro sebe, ale pro socialistickou společnost. V tom jsou předoklady
dalšího pozitivního vývoje."652
Je zřejmé, že v tomto dokumentu
· raničtí ideologové taktizovali, ale zůstávali konzervativní přes všechna
ova o modernosti a pokroku.
avel Juráček úvodem k poznámce z 30. června ig66 o svém vnímání
III. sjezdu konstatoval fakta o projevech dalekosáhlé liberalizace českosloyenského
kulturního i společenského života a pak napsal: „G..) nevěřím svým
.očím, mám strach, že je to sen. A náhle se dozvídám, že ÚV shromáždil
:před sjezdem kádrové materiály o nás, dal je rozmnožit a rozeslal na okresy,
Ílby měl lid o čem mluvit a proti komu se obrátit, kdyby se na sjezdu zakymá__:cela
Novotného klika. V těch materiálech stálo, že Honza Němec je synem
inženýra a národního socialisty, že Věra Chytilová žila nemorálním a nenormálním
životem G..).633
Stát degeneruje, hospodářství se vyčerpalo, administrativa
přestala fungovat, nikdo se v ničem nevyzná, polovina lidí krade,
druhá polovina pracuje na nesmyslných dílech, ideály se obrátily naruby, je
.za pět minut dvanáct a ústřední orgán vládnoucí strany se zabývá sháněním
6311 Rudé právo, i966, roč. 48,
č. i52 (4. června), s. 2.
6321 Rudé právo, 1966, roč. 48,
č. i56 (8. června), příloha.
6331 Je patrná souvislost s vynechanou
částí s kádrovými
posudky z FAMU z Auerspergovy
zprávy, projednávané io3. schúzí
sekretariátu ÚV KSČ.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
634 IJuráček byl dramaturgem
Sedmikrásek a spoluautorem původní·
ho scénáře s názvem Chudobky.
635 IJuráček, P., cit. 289 /op. cit.,
s. 402-404.
6361 ABS-MV 749 386.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
informací o deseti začínajících režisérech. Ústřední orgán vládnoucí pat-.
náctimilionové, průmyslové země zuří nad existencí Honzy Němce a Věry;,
Chytilové. Tajemníci v roli ministrů píšou do Itálie, že nestrpí vměšováni
do vnitřní kulturní politiky, jelikož z ÚV KS Itálie dostali dopis, v němž
byli požádáni, aby uvolnili O slavnosti a hostech nebo Sedmikrásky"" na fes,
tival do Benátek. Hendrych prý řval, že jsme hajzlové a donašeči a že jsme
o existenci těch filmů žvanili v Cannes a v Pesaru. V Divadelních novinách
uveřejnil Otakar Váňa výňatky z anonymních dopisů čtenářů. Žádají, aby
byl Miloš Forman postaven před soud. Vyhrožují, že zraje čas, v němž bude
pověšen na kandelábru. Jsme sebranka žijící z mozolů lidu a je třeba s námi.
konečně zatočit. G..) Někdy mne napadá, že na nás jednoho dne bude vyhlášen
hon. G.J To, co prožíváme, nemá už se socialismem vůbec nic společ-'
ného. Jestliže se něco nestane - a ono se nestane, jelikož degenerace může .
trvat celá desetiletí - dožijeme se co nevidět systému, proti němuž je fašis'.
mus idylkou. G..) Slyšel jsem, že ministerstvo vnitra nakoupilo v západním.
Německu nejmodernější důmyslnou výzbroj proti demonstrantům. Stříkačky,
které zabíjejí tlakem vody, obrněné vozy, které se otočí na místě, vrhače
granátů se slzným plynem, stříkačky vrhající nezničitelnou a neodstrani'
telnou barvu na podezřelé hloučky lidí, kamery a mikrofony pro pořizování
záznamů z ulic. G..) Nechápu, čeho se ti blbci bojí. S námi by zametli
jediným zveřejněným usnesením podpořeným krátkou tiskovou kampaní
a lid jako takový, ten drží jak beran. Navíc je velmi výhodně sešikovaný
proti nám (..J."635
Juráček také píše, že se režim údajně obával české verze
„maďarských událostí" Qak se eufemisticky říkalo) z roku i956, což úplně
neodpovídalo zdejšímu stavu věcí. Režim nicméně jistému tlaku, byť minimálnímu,
čelil i z kruhů mimo členy KSČ. Jak mnohokráte zmiňují zprávy
policejních informátorů, Jiří Němec, jako přední představitel katolicky
orientované filozofie a aktivista laického ekumenického hnutí, předpokládal,
že změna režimu je neprůchodná a liberalizace vede právě cestou odporu
na poli víry a kultury. Státní bezpečnost na něj a jeho přátele a kolegy .
vedla spisy Tomis a Novátor a téměř denně je sledovala. Lidé kolem časo- .
pisu Tvář (Jiří Němec, Emanuel Mandler, Ladislav Hejdánek, Václav Havel,
Jan Lopatka), kteří se po zákazu časopisu scházeli v Redutě a v Mánesu,
byli ve spisech označeni již v prosinci i965 jako „skupinka s agresivně protisocialistickým
zaměřením".636
Režim také čelil silnému tlaku v ediční
politice a v dramaturgii divadel, stejně jako ze stránek literárních, divadelních
a filmových časopisů, které usilovaly o seznámení čtenářů s nejlepší
částí moderní poválečné kultury, většinou samozřejmě nemarxistické,
avázání kontaktu se současným světovým děním. Šéfredaktory těchto
·pisů byli až na výjimky komunisté - dosazovaly je sice oborové svazy, ale
..eli být schváleni ÚV KSČ - většinou vytvářeli kvalifikovanou opozici
·· současné represivní praxi v oblasti kultury a patřili k postupně se for.ící
„reformní" části strany, která se však odhodlala k akcím až na pod'roku
i967.
onzervativní komunisté čelili i tlaku ze strany studentů. Už od ro-
1956 byli nervózní z jejich „majálesů", karnevalového pojetí svátku jara,
.adně jiného typu, než byly tradiční devótní průvody před představiteli
·u a strany o „svátku pracujících". Důsledkem majálesu z roku i956 byl
az dalších majálesů prakticky na osm let. Protože zde studenti protes.a:li
také proti vojenské službě během studia, byla jim tato dočasně zruše·a:
museli proto do prezenční vojenské služby ne na jeden rok, ale na dva,
'všichni ostatní.637
Začátkem listopadu i964 Fakultní výbor Československého svazu mláže
(ČSM) Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (FF UK) napsal na
· ladě fakultní diskuse s ministrem školství Čestmírem Císařem na jeho
ost dopis, v němž je analyzována nespokojenost studentů s některými
ky řízení ekonomiky a kultury a žádající větší svobodu pohybu a možstí
získávat informace i ze zahraničního tisku. Téhož roku tady vedle ČSM
nikla akční skupina s lehce sebeironickým názvem KLIKOŽIV, která
žila zmatku ve výměně členských legitimací ČSM a úspěšně s vlastím.
programem ve studentských volbách kandidovala do Fakultního
'boru ČSM. Studenti jaderné a technické fakulty zase sami pozvali
a besedu velvyslance USA a SSSR. Obojí projednal sekretariát ÚV KSČ
"prosinci i964. Usnesení aktivitu studentů v zásadě vítá, ale zároveň ji
itizuje a ukládá celou řadu akcí na zvládnutí a usměrnění studentských
iciativ.658
Slavným se stal majáles v roce i965, konaný v roée 20. výročí osvo.•..zení
Československa Rudou armádou, jehož organizaci vedli stu_enti
FAMU. Konání navrhlo předsednictvo městského výboru KSČ v Praze
ekretariátu ÚV KSČ až v únoru i965 na základě usnesení vysokoškolské
onference ČSM z listopadu i964 a také ve snaze usměrnit snahy studentů
slavit májový svátek po svém, když se majáles po roce i956 nesměl konat.
ávrh v tomto smyslu zmiňuje hlavně „petřínské události v roce i962" a „opaující
se výtržnosti v letech i965-64". Sekretariát konání majálesu schválil.639
Majáles se konal odpoledne a večer 1. května i965 za účasti zhruba
6000 studentů, kteří za přihlížení obyvatel Prahy kráčeli se satirickými
6371 Viz např. vzpomínka
v Menzel, J., cit. ?l /op. cit., s. 95.
638 INesprávná vystoupení na schů·
zích některých vysokých škol.
Předložili J, Havlín a J. Svoboda
z oddělení školství a vědy ÚV KSČ
14. prosince 1964 pro 57. schůzi sekre·
tariátu ÚV KSČ 16. prosince i964.
NA, KSČ ÚV ANI, č. k. i92,
inv. č. 280.
639 IUspořádání studentských
„Majáles i965" v hlavním městě
Praze. Předložili A. Krček a J. Havlín
22, února i965 pro 64. schůzi sekre·
tariátu ÚV KSČ 25. února i965. NA,
KSČ ÚV ANI, č. k. 192, inv. č. 280.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
640 J Uniformy studentské policie silně
připomínaly uniformy jakoby vojákú
západní armády ve filmu Kdyby
tisíc klarinetů.
6411 Zpráva o přípravách a účasti
studentú vysokých škol na 1. máji
a o prúběhu majálesu 1965. Předložili
J. Havlín, J. Svoboda, A. Krček
io. května 1965 pro schúzi sekreta·
riátu ÚV KSČ. NA, KSČ ÚV AN I,
č. k. 192, inv. č. 280.
642 IO majálesu natočil dokumentární
školní film Jiří
Danda (Majáles i965, FAMU 1966,
kamera Eduard Hrubeš) a scénu
s Ginsbergem zařadil do svého
absolventského filmu na FAMU
Déšť i Juraj Jakubisko. Na příkaz
Státní bezpečnosti ji musel vystřihnout
a nahradit scénou s českým
básníkem Františkem Hrubínem.
Viz Jakubisko, Juraj. Živé stříbro.
Praha: XYZ, 2013, s. 213-215.
643 J Informační zpráva o ohlasu
na odvolání s. Č. Císaře z funkce
ministra školství a kultury na vysokých
školách. Předložili 30. listopadu
1965 A. Krček a J. Havlín pro
schUzi sekretariátu ÚV KSČ a pro
90. schUzi předsednictva ÚV KSČ
1. prosince 1965. NA, KSČ ÚV AN I,
č. k. 192, inv. č. 280.
6441 Viz reference Heleny
Vyskočilové Jiřímu Němcovi
in: ABS-MV 749 386, 4-8.
6451 Viz Svatoš, M., cit. 30 /op. cit.,
s. 92-102. K historii majálesu viz též
Universita Karlova, 1968, roč. 14,
č. 14 (4. dubna), s. 5; č. 16 (3. května),
s.1, 4.
6461 Škvorecký, J., cit. 125 /op. cit.,
s. 133. Viz též Kaplan, K., cit. 20
I op. cit., s. 150.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
hesly a transparenty do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, doprovázen
Veřejnou bezpečností a studentskou policií s šiškami salámů místo obušků."
Zde proběhla volba miss majálesu, krále majálesu a koncerty beatových sk
pin. Skandování hesel jako „Nenecháme si do toho mluvit", „Lidi, buďm
veselí, středověk je pryč!", či „Nejezte sendwiche, jezte ruská vejce, vejc
našich přátel!" sledovalo až 150 ooo lidí a králem máje byl místo schválené
Jiřiny Bohdalové na návrh fakulty strojní zvolen Allen Ginsberg, kterého
organizátorům údajně doporučil Josef Škvorecký. Před vozem s králem b
nesen transparent „Král Ginsberg - výraz proletářského internacionalismu'
Ginsberg byl údajně večer „svržen" a místo něj nastolen jeho původní ko ·
kurent, vtipem sršící student fakulty strojní František Sedláček.'41
Mis
majáles pak korunovali společně. Studentský průvod ovšem pečlivě sledo
valo 150 tajných policistů a Ginsberg byl poté z Prahy vyhoštěn. Předcházelo·
tomu preventivní zatýkání a výslechy téměř devíti set lidí.'42 V listopadu 1965
byl odvolán ministr školství Čestmír Císař, s čímž projevila nesouhlas řada
vysokých škol a fakult v Praze.643
V roce 1966, před XIII. sjezdem KSČ, musel majáles proběhnout ukázněně,
pod taktovkou prokomunistického Československého svazu mládeže;
Konal se ve více než deseti městech. V Praze byl králem zvolen známý satirik,
herec Miroslav Horníček a studenti provolávali hesla jako „Mlčeti zlato,·
mluviti průser" či „Dneska tady křičíme, zítra za to sedíme", „Nová soustava
řízení - staré pověsti české", „Zdravíme XIII. karneval", „Vidím město
rudé, vyžrané a chudé", „Čtěte rychle, jdou po nás". Jiné studentské heslo
znělo „Blahoslavení chudí duchem, neboť jim patří království československé".
V průvodu šel i kat v rudé kápi, volající „Moje právo - Rudé právo"
a „Za Rudé právo ještě rudější".644
V noci se téměř tři sta mladých sešlo
na kopci nad Prahou v Petřínských sadech u pomníku básníka K. H. Máchy,
kde volali hesla jako „My chceme svobodu, chceme novou vládu, novou
republiku", prošli přes Národní třídu na Václavské náměstí, kde proběhla
demonstrace v sedě. Když se vraceli přes Karlův most směrem k Hradu, byli
brutálně zmasakrováni policií. Bylo zatčeno zhruba sto šedesát lidí a ještě
v květnu jich bylo téměř padesát odsouzeno až na osmnáct měsíců do vězení.
Z těch tří set studentů bylo zhruba padesát z rodin vysokých stranických
funkcionářů,645
mezi nimi i Radislava Císařová, dcera odvolaného ministra
školství a velvyslance v Rumunsku Čestmíra Císaře, která měla jít za účast
na „protikomunistické manifestaci" do vězení646
, ale nakonec byla odsouzena
jen podmíněně. Oddělení školství a vědy ÚV KSČ charakterizovalo
studentskou karnevalovou legraci jako „protistranické, protisocialistické
isovětské projevy ( ..) pochybovačné a skeptické názory o vedoucí úloze
'. chistorickém poslání dělnické třídy ( ..) přeceňující úlohu inteligence".
'·. ě vyděšena spontánní kritikou podle tohoto hodnocení „strana vyžazvysokých
škol vymycovat všechno nesocialistické, nemarxistické a pro'nické.
Minimálně to znamená uzavřít kárné řízení se studenty, kteří
upili s hanobením Sovětského svazu, s útoky na stranu a principy sociaké
výstavby v ČSSR a nekompromisně trvat na jejich vyloučení ze stue
výjimečných případech na přerušení jejich studia (...)."647
ig66
po sjezdu se ideologové moci museli vyrovnávat s faktem, že nenáÝSchormův
film Odvaha pro každý den získal Cenu kritiky a Cenu
aků na druhém ročníku Mezinárodní přehlídky nové kinematografie
.esaru.648
Cenzura, úzce se soudruhy z ideologického oddělení ÚV spo'racující,
zůstala bdělá a v duchu svého konstatování z listopadu 1965,
'Cv „oblasti divadla, filmu, rozhlasu a televize ( ..) narůstá počet závažších
zásahů z obecného zájmu"649
, provedla následující zásah v časopise
' nál (1966, č. 23 /11. června/, s. 13), vydávaný Svazem pro spolupráci
tmádou: Na základě telefonického pokynu č. 288 požádala redakci,
y z rubriky „Co doporučuje. „" vypustila následující text, či jeho znění
nzultovala v ideologickém oddělení ÚV KSČ: „Co doporučuje Dušan
amšík, reportér a spisovatel: Film: Zpráva o slavnostních (sic! - jb) hos~ch
režiséra Jana Němce; pro zdrcující odhalení obyčejných lidských předokladů,
selhání a fašismu - na rozdíl od Rommova filmu Obyčejnýfašismus,
'terý zůstal konvenční a frázovitý." Poznámka o vyřízení pak lakonicky
raví: „Redakce nahradila uvedený text náhradním materiálem."650
Redakce ale „zlobila" a zařadila uvedený text znovu do čísla 31 ze
. srpna i966. Bdělá cenzura opět doporučila text vypustit, tentokrát dle
j~lefonického pokynu č. 297. Redakci nezbylo než souhlasit.651
Ideologická komise také znovu oficiálně zhlédla Němcův film a vydala
·kněmu 4. července následující stanovisko: „Film, realizovaný jako zdánlivá
·absurdnost, je v podstatě perzifláž společenských jevů a připouští možnost
nejrůznějšího politického výkladu. Právě pro tuto skutečnost, právě proto,
že film vyslovuje politická stanoviska, považuje ideologická komise ÚV KSČ
za nutné podrobit jeho tendence analyse v diskusi s filmovými tvůrčími pracovníky,
především z hlediska rezoluce o kulturní politice strany, přijaté
XIII. sjezdem KSČ.
6471 Zhodnocení Majáles 1966.
Předložili J, Havlín a J, Svoboda
6. července 1966 pro 2. schúzi sekretariátu
ÚV KSČ i3. července 1966. NA,
KSČ ÚV AN I, č. k. 192, inv. č. 280.
648 j Viz článek Ljubomíra
Olivy Pesaro podruhé.
Literární noviny, 1966, roč. 15,
č. 24 (u. června), s. 8.
649 I Přehled o činnosti tiskového
dohledu za období 1962-1965, podplukovník
Eduard Kovářík, náčelník
MV - hlavni správy tiskového
dohledu, 15. listopadu 1965, s. 27.
ABS, AMV - HSTD č. f. 318.
Cenzura prováděla zásahy z hlediska
a) ochrany státního, hospodářského
a služebního tajemství, b) z obecného
zájmu. Viz tamtéž, s. l.
650 ICenzurní kartotéční lístek,
který je přílohou Denního hlášeni
č. 78/3 z 4. června 1966. Hodnoceni
bylo provedeno l. června 1966, lístek
z 3. června 1966. ABS, AMV
- HSTD složka 318-109-12. Dušan
Hamšík byl v té době redaktorem
časopisu Čs. voják, uznávaným autorem
faktografických knih Bomba pro
Heydricha (1963) a později Génius
průmlrnosti (1967). V roce 1969
vydal knihu Spisovatelé a moc, popisující
události kolem Llterárních
novin a IV. sjezdu spisovatelú v době,
kdy byl krátce šéfredaktorem
Literárních novin. V roce 1985 spáchal
sebevraždu.
651 IViz cenzurní kartotéční lis·
tek z 28. července 1966, který je při·
lohou Denního hlášeni č. io4/3 z 29.
července i966. ABS, AMV - HSTD
složka 318-109-12.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
652 IStanovisko ideologické komi·
se ÚV KSČ k :filmu Jana Němce
„O slavnosti a hostech" ze 4. července
1966. Cit. dle Cysařová, J., cit. 402
/op. cit., příloha 13, s. 194· Toporná
stylistika je pro stranické dokumenty
často typická. Například - co mají re·
spektovat novináři, není z formulací
vO.bec jasné.
653 IFestival Daily. XV'h lnter·
national Film Festival at Karlovy
Vary. 13. července 1966, č. 8. Z angličtiny
přeložil jb.
6541 Festival Daily č. 14 (anglická
verze) a Festival 66, 19. července
1966, č. 16, s. 8n., česká verze,
šifra -ay·.
655 IFilm jako uměn{ a zábava.
Volná tribuna XV. MFF Karlovy
Va,,,- 1966. Praha: Filmový
ústav, 1967, s. 37. Též Festival Daily,
16. července 1966, č. 11, The Third
Open Forum Session.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
Do té doby nelze uvažovat s uvedením tohoto filmu na kterémkoli zahr
ničním festivalu. Vzhledem k tomu, že jistá část filmové kritiky se pokusila
vytvářet a nadále vytváří kolem tohoto filmu nekritickou atmosféru a nev4
hala využít k těmto cílům i jistých zahraničních osobností, jsou důvodné
názory, že by tohoto filmu - kdyby byl jakkoliv uveden - mohlo být zne
užito v průběhu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech
Především proto ideologická komise ÚV KSČ nesouhlasí s jeho uvedeníni
ať již v informativních, nebo komerčních promítáních v době karlovarského
festivalu.
Toto stanovisko je závazné pro organizátory festivalové přehlídky a di
kusí Volné tribuny a zavazuje současně československé novináře, aby je
v plném rozsahu respektovali.
Film O slavnosti a hostech bude uveden do domácí filmové distribuce
teprve po zmíněném již rozboru a diskusi."652
"
Bezprostředně po tomto zákazu se ideologové museli vyrovnat s domácí
i zahraniční kritikou slabé úrovně vybraných filmů na MFF Karlovy Vary,
kde Němcův film nesměl být uveden. Ředitel pesarského festivalu Lina
Micciché do anglické verze festivalového deníku napsal: „(...) je škoda (...) že ·
Jan Němec a Evald Schorm (...) nejsou nyní v Československu. Musím si
připomínat velký zájem, s nímž filmaři celého světa očekávají další díla
těchto režisérů, kteří se těší mezinárodnímu renomé."655
Tamtéž vyšla i pod~
půrná slova pro nový český film od Kadára a Klose a krátká recenze nového
Němcova filmu Mučednici lásky.654
V rámci třetího dne diskusí na Volné
tribuně (téma Film jako umění a zábava) Ivan Vyskočil promluvil o své
zkušenosti při natáčení O slavnosti a hostech a mj. řekl: „Především dělá-li
člověk něco, dělá to proto, že ho to zajímá a nemyslí přitom ani na umění,
ani na zábavu. (...) Člověk prostě potřebuje něco vyslovit, vstoupit do kontaktu
s jinými. (...) Umělec (...) myslí na sebe, potřebuje něco říci, a proto
také vyzývá k účasti ty druhé, aby měl možnost to někomu říci, aby měl
možnost sám pro sebe objevit svět, který kolem něho existuje."655 Podobně
tady mluvil francouzský teoretik Marcel Martin, který řekl, že „umělec .
má vždy vést obecenstvo, a ne jít za ním a vzhledem k tomu, že obecenstvo
nemá vždy možnost přístupu ke kultuře, má být umělec podporován
státem. (...) Byla by škoda, kdyby stát nesplnil svůj základní kulturní
úkol, jenž spočívá v probuzení svědomí, nikoli v jeho uspávání. A domnívám
se, že uspávat estetické vědomí je stejně špatné jako uspávat vědomí
politické. (...) Československo by si mohlo blahopřát, že má dnes jednu
ních světových kinematografií. (...) Je nepochybné, že etika a estetika
u souvisejí, a jestliže je československý film skvělý po estetické stránce,
;:nívám se, že je tomu tak také proto, že se konečně zabývá problémy, jež
·· žňují humanistický pohled na svět. V československém filmu je dnes
.nenahraditelného, co bychom si přáli najít ve všech kinematografiích
a."656 Zakazovaných filmů se zastal i francouzský historik Georges
oul: „I v socialistických zemích jsou lidé, kteří vidí film v malé promí"e
pro několik osob a prohlásí: ,Našemu lidu se to nelíbí. Takový film by
lid odsoudil.' Jak to mohou vědět, když jej lid neviděl? A tak riskují, že
ohou mýlit nejen z obchodního hlediska, ale i z hlediska uměleckého.
ění je třeba objevovat neustále něco nového."657
Ministr školství a kul.
Jiří Hájek v deníku naopak hájil společenskou a ideologickou anganost
umění, i když přiznával, že v kinematografii talenty „dosahují
ké umělecké úrovně a mají zásluhy o vynikající reprezentaci našeho
ění a naší kultury v celém světě". Připustil sice, že „v umění musí exisat
nějaký prostor pro experiment", ale „bylo by velmi nebezpečné, kdyby
vytvářel dvojí druh kultury: jeden pro široké zástupy, vyhovující vkusu
ěkdy propagující nevkus, a druhý, také svým způsobem vyhovující určiu
vkusu, ale propagující exkluzivní prvky a prezentující je jako jediné
.rcholné umění".658
.Zahraniční kritici hodnotili karlovarskou retrospektivu československých
lmů za poslední dva roky i soutěž velmi kriticky právě pro nepřítomnost
· ěmcova filmu. Andreas Razumovskij ve FrankfurterAllgemeine napsal, že
estival vězí v krizi", „umělecký výtěžek festivalu byl velmi neuspokojivý",
citoval výrok M. Martina „Jel jsem 10ookm, abych viděl filmy, kvůli nimž
ych doma nešel ani 100 m".659 Heinz Ungureit ve Frankfurter Rundschau
apsal, že „v soutěži nebylo nic, co by potvrzovalo vysokou úroveň moder.·ího
československého filmu", a vytýkal, že zde nebylo uvedeno O slavnosti
hostech.660 Podobně i Jerzy Falta ve varšavském Filmu napsal, že tu „chyěl
nový film Jana Němce O slavnosti a hostech".661
Mezitím se na brněnském zasedání rozšířené stranické skupiny předsednictva
Svazu čs. spisovatelů Kundera s Procházkou pokusili revidovat rozhodnutí
o tříčlenném vedení redakce Literárnich novin, za což jim Hendrych
pohrozil disciplinárním řízením a ideologické oddělení požádalo HSTD
o detailní sledování Literárních novin. K dalším stranickým obstrukcím,
·jejichž výsledkem bylo jmenování Jana Otčenáška předsedou redakční rady,
došlo v polovině září ig66.662
6561 Film jako umění a zábava,
cit. 655 /op. cit., s. lln.
6571 Tamtéž, s. 28n.
658 IBystrov, Vladimír.
Interviewujeme českosloven·
ského ministra školství a kultury
prof. Dr. Jiřího Hájka, DrSc. Fesúval
66, xo. července 1966, č. 5, s. 11.
6591 Cit. dle ČsKZT, 1966, č. g, s. 7,
10 a 16. Tento i další názory viz též
Liehm, A. J. Ani umění, ani zábava.
Literární noviny, 1966, roč. 15,
č. 50 (25. července), s. 6.
660 ICit. dle ČsKZT, 1966, č. g, s. g.
661 ICit. dle tamtéž, s. 28.
662 IViz Kaplan, K., cit. 610 /op. cit„
s. 3on., též Jungmann, M., cit. 402
I op. cit., s. 185.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -