663 IViz cenzurní kartotéční lístek z io. srpna ig66, který je přílohou Denního hlášení č. 110/1 z 15. srpna ig66. ABS, AMV - HSTD složka ~pS-109-12. - O SLAVNOSTI A HOSTECH V létě HSTD opět na základě telefonického pokynu č. 297 donutila vy:n chat zmínku o Němcovi a jeho filmu z článku Proč československýfilmo · zázrak? v novinách Čs. strany socialistické Svobodné slovo 11. srpna 1966.• Podzim1966 Šestnáctého září 1966 došlo k oné slibované schůzce, po níž měl být fil uveden do distribuce. Na II. oddělení ÚV KSČ byli pozváni repreze tanti FITES Qeho stranická skupina - Eimar Klos, Jaromil Jireš, Ladisl Helge, Jan Procházka, Antonín Novák, Ladislav Fikar a Jiří Papoušek), a se dohodli s reprezentanty ideologického oddělení (Pavel Auersperg, Mar Brůžek, Antonín Prepsl, Švec, Snětivá a Kočvarová). Brůžek předeslal, ž cílem je posoudit stav kinematografie s ohledem na dokumenty XIII. sjezd a to, že vysílání filmů na festivaly je otázka politická, neJen umělecká. Dá pak řekl, že O slavnosti a hostech a již dokončené Sedmikrásky jsou díl zpracovávající „obecné filozofické problémy" (myslel tím patrně etick · otázky), že je možné jejich umělecké kvality hodnotit různě, ale že nyní jd především o hodnocení jejich „politického smyslu". Auersperg jasně ře že filmové experimenty mají vznikat, ale je otázkou, „z jaké filozofie maj' vycházet. ( ..) Němec a Chytilová vytvořili svá poslední díla bez ohled· na diváky. Filozofie obou těchto filmů je pro nás nepřijatelná." Klos film hájil jako experimentální a nutící diváka reagovat na otázky, které vyvolá. vají. Navíc hovoří o problémech společných lidem na celém světě. Jaroslav Hes, který byl také přítomen, to popřel a řekl, že oba film .. „vycházejí z naší konkrétní situace a nutně je musíme spojova,t s naší sku tečností. ( ..) ústředním námětem těchto filmů je střetnutí individua se spd lečností." Musíme žádat, „aby se umělecká díla opírala o socialismus a z něj vycházela". Helge s Jirešem vrátili diskusi do konkrétní roviny a označili Sedmikrásky za moralitu odsuzující cynismus mládeže, načež Auersperg. vyslovil názor, že „základní myšlenkou filmu je: kdo ruší hodnoty, nedokáže hodnoty tvořit. Je však nutno vidět, že proces socialistické revoluce je'" proces bořivý i tvořivý." Poledňák pak řekl, že oba filmy „zobrazují ideové problémy, které v sobě nesou Němec a Chytilová. Nikdo zde nemůže tvrdit': že máme v těchto případech co dělat s marxistickým myšlením.'' Dále řekl, že filmy vyprávějí o reálných věcech - odporu proti byzantinismu a životní prázdnotě. Je ovšem otázka, jak jim porozumí diváci: „(.) je to alegorie naší společnosti a je dost těžko předpokládat, že je možné zaručit takové promítání filmů, kde by se na každém představení vysvětloval jejich správný ,'' Navrhuje studijní projekce, na nichž by se ověřily reakce, a podle se pak s filmy naložilo. Novák zdůraznil, že oba filmy jsou osobní ~ědí tvůrců a zabývají se spíše morálkou než filozofií, ideologií a poli•; Procházka se cítil znepokojen tím, že filmy naznačují, že „mladou vou generaci socialismus nezajímá". Auersperg opět kritizoval pro..• ání filmů na mezinárodní festivaly, konkrétně Liehmovu intervenci itele canneského festivalu a „skupinový teror, který vnucuje veřejnosti fý názor a dělá z mladých tvůrců předem génie". K nabízení obou filmů 'stivaly vyslovil jednoznačné „negativní stanovisko". Nabídl distribuci ova filmu na základě stanoviska, tedy „v omezeném okruhu", přičemž tné si uvědomit, že „připouští možnost různého výkladu", a je tedy o. „počítat s kritikou z politických pozic". Sedmikrásky označil za „stu' seminární záležitost, která nesnese konfrontaci s masovým divákem lze je uvést do normální distribuce". Nakonec bylo dohodnuto, že oba 'y budou „promítnuty šéfredaktorům s tím, aby zajistili ostře vyhraodmítavé recenze". Sedmikrásky lze „ukázkově promítnout v něktefilmových klubech", přičemž bude vyrobena pouze jedna kopie filmu ,.oledňák poskytne ideologickému oddělení přehled o promítání v jednot'ch klubech, „aby bylo možné přes KV a OV KSČ zajistit účast stranich lektorů na diskusi k filmu".664 _:Je zřejmé, že v tomto souboji „straníků" šlo o to, zda vůbec lze v umění · ustit nemarxistický pohled a myšlení, jestli připustit svobodnější dis.i.o základních problémech tehdejší podoby socialismu, jeho praxe a smění. Deklarovaný výsledek byl spíše nerozhodný a skutečný výsledek byl hrou. O obou filmech se nadále nesmělo psát, natož aby se promítaly. ě v den schůzky cenzor „vypustil" z článku Ljubomíra Olivy Benátský ' itel ajeho Mostra665 dvě pozitivní zmínky o Sedmikráskách (např. „měly ·v této konkurenci velmi příznivé vyhlídky")666 a ponechal jen větu: „Jaká ·.la tedy úroveň soutěže, pro kterou byly naše Sedmikrásky shledány leh.mi?" Téhož dne cenzor „po konzultaci s nadřízeným" podle telefonického 'kynu č. 299 doporučil redakci novin Čs. strany lidové Lidová demokra. (17. září 1966, č. 257, s. 3) z článku Kongres a festivalfilmových škol pustit „název filmu Věry Chytilové Sedmikrásky. Film byl citován mezi zoruhodnými filmy naší produkce'.'"67 Redakce vypuštění provedla. Co • také zbylo, když podobně doporučil cenzor již z vydání Lidové demoacie 13. září 1966 z článku Záběry z Benátek vypustit „část, kritizující dmítnutí filmu Věry Chytilové Sedmikrásky. Film byl v této stati obha. ván a obdivně glosován." Cenzor pak konstatuje, že „redakce vypustila 664 [ Záznam o schůzce vedení ideologického oddělení ÚV KSČ se stranickou skupinou FITES, vyhotovený 20. září 1966. Cit. dle Cysařová, J., cit. 402 /op. cit., příloha 12, s. 184-191. 665 ILiterárnf noviny, 1966, roč. 15, č. 38 (17. září), s. 8. 666 IDenní hlášení oddělení II/2 č. 36, 16. září 1966 ABS, AMV - HSTD složka 318-109-12. 6671 Viz cenzurní kartotéční lis· tek z 16. září 1966, který je přílohou Denního hlášení č. 126/2 ze 17. září 1966. ABS, AMV - HSTD složka 318-109-12. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 668 IViz cenzurní kartotéční lístek z 12. září 1966, který je součástí Denního hlášení č. 125/4 ze 15. září 1966. ABS, AMV - HSTD složka 518-109-12. 669 J Juráček, P., cit. 289 /op. cit., s. 454, 455, 480. 670 IS touto domněnkou Liehm v rozhovoru s autorem 20. dubna 2015 souhlasil: „Určitě. Po celá léta. My jsme jim do telefonu dokonce nejdříve říkali Dobrý den a až teprve poté jsme mluvili. S tím jsme počítali. Nemóžu to sice dokázat, protože jsem se nikdy nedíval na žádné materiály o mně, nezajímalo mne to. Taky jsme do toho telefonu říkali všechno, protože jsme si říkali, že je to správné, aby se o tom vědělo." Státní policie nátlakem přinutila Liehma ke spolupráci jako informátora na jeho přítele Stanislava Budína. Liehm podepsal vázací akt 50. července 1954. Informátor „Tonda" spolupracoval ovšem jen neochotně a nicotně. Na jaře 1964 na něj naopak byl založen pozorovací svazek pod krycím jménem „Redaktor", neboť prováděl „nepřátelskou činnost na úseku ideologickém ve spojení se zahraničím", a zejména v letech 1964-1965 mu byli „podsta· veni" agent „Milan" a informátoři „Medard" a „Sochař". Protože bydlel u Budína, byl v tomto bytě zaveden odposlech. Viz ABS-AMV 526 125 a 597 562. Budín sám ovšem údajně s StB také spolupracoval. Viz Zídek, Petr. Češi v srdci temnoty. Praha: Euromedia Group, 2015, s. 17. 6711 Lieben Sie Blll, Jim oder Nick?, režie, scénář a kamera Karl Schedereit, Josef Riedl. Pólhodinový film, konfrontující americký kon· zumerismus se snahou se mu vyma· nit na příkladu životO. reklamního odborníka, architekta a výtvarníka. Informace viz Fllmovf přehled č. 25-26, 20. června 1966. Není však jisté, zda se někdy tyto dva filmy promítaly společně, protože na kopii Předpokladu..., předloženého ke schválení kolegiem ústředního „ O SLAVNOSTI A HOSTECH celý článek a nahradila nezávadným materiálem".668 Část tohoto souboj o Sedmikrásky proběhla již před setkáním s FITES, kdy byly cenzurován části článků v novinách ÚV KSČ Rudé právo (Miloš Fiala: Neveselo na Li 8. září ig66 a Diskriminacefilmu v Benátkách, 11. září ig66) a Ústřed rady odborů Práce (Tečka za Benátkami, i5. září ig66), zmiňující se o tom; že ředitel XVII. Mostry Luigi Chiarini zprvu chtěl Sedmikrásky v soutěž uvést, na poslední chvíli je však výběrová komise festivalu odmítla přijmou a že FITES Chiarinimu zaslal dopis, v němž protestuje proti politice festi valu vůči československým filmům již od roku i965. Dopis se na setkání pro, bíral také a stranická skupina FITES se omlouvala, že jím nechtěla kole filmu vyvolat „žádnou kampaň". Podle Juráčkova deníkového zápisu z i8. listopadu se pak konal na FITES schůze reprezentantů FITES (L. Fikar, J. Krejčík, L. Helge E. Klos, A. J. Liehm, J. Boček aD s režiséry nové vlny (M. Forman, J. Němec, V. Chytilová, H. Bočan, K. Vachek, J. Schmidt, P. Juráček, J. Jire I. Passer, E. Schorm, A. Máša, J. Menzel) a dalšími (E. Krumbachov' J. Janoušek, Z. Sirový, J. Čuřík), kde jim tlumočili stanoviska ideologické· komise ÚV. Také jim údajně řekli, že bude učiněn pokus je vzájemně raze štvat: „Němcovi například chtějí zošklivit Formana a Menzela. Věře Ivana Passera. Až začne být zle, ze všeho nejdříve to odnesou právě Věra s Honzou. Potom Evald a Tonda (Máša - pozn. jb). Forman, Menzel a Passer budou současně chváleni a my ostatní budeme mít na vybránou."669 Tamtéž Juráček zmiňuje, že požádali o zprostředkování schůzky s Auerspergem, ale zřejmě · bezvýsledně, což naznačuje jeho poznámka 2. ledna i967 („Auersperg řekl, že se s námi nesejde, protože většina z nás jsou nestraníci, a on tudíž nemá chuť ztrácet s námi čas."). Píše také, že Liehmovi a Němcovi Státní bezpečnost odposlouchává telefonické hovory.670 Zima i966-1967 V takto vzniklé situaci Ústřední půjčovna filmů (ÚPF) začala chystat distribuci filmu. Jedenáctého října vydala Předpoklad premiér na měsíc prosinec i966, v němž je film navržen k distribuci ve filmových klubech jako „podobenství o podílu hlouposti a sobectví na osudu člověka". Jako předfilm je k němu navržen krátký západoněmecký film Líbí se vám Bill, Jim, nebo Nick?.671 Příměří patrně vyhlásila i cenzura, protože Klubový bulletin v listopadu otiskl explikaci Jana Němce, rozhovor s ním publikovaly liberecké noviny . >j na počátku prosince, měsíčník Divadlo otiskl v listopadu obsáh..sej o filmu od Jitky Bodlákové pod názvem Varovná zpráva a filmový čník Film a doba v prosinci velkou studii Jaroslava Bočka Nová vlna . upu, kde volně psal o všech dříve zakázaných filmech. V Literárních ízách672 Liehm uveřejnil obsáhlý rozhovor s Krumbachovou, kde věnují vnosti a hostech značný prostor a Krumbachová zde dokonce popisuje zkušební projekce: „Zajímalo mne obecenstvo. V pražském kinu Praha ovalo přímo fantasticky, nesmírně se smálo, skoro bych řekla, že se lo tou naší demonstrací blbosti stejně, jako když ji demonstrovala klaveselohra. A potom následovala, jak vím od režiséra Němce, vážná, ná, věcná a chápající diskuse. A stejně i s jiným obecenstvem na Vysoké e stranické. Tohle je strašně důležité. Aby se vážně hovořilo se snahou bzumět." · ovýpřehled uvádí, že premiéra filmu byla určena na 30. prosince ig66.673 ťéž datum uvádí i distribuční list ÚPF č. i94/66, který obsahuje též mateark výše zmíněnému předfilmu.674 Neznámý autor zde mj. píše: „Tvůrci 'inu chtěli poukázat na takové jednání, které v každé společnosti a době •;de největším nebezpečím pro uskutečňování všech morálních principů ké existence." Poznámka na listu říká, že film „je určen pro zvláštní tribuci a je zadáván výhradně individuálně z ÚPF", tedy přímo z Prahy, e z krajských poboček, jak by tomu normálně mělo být. istribuční list také uvádí tradiční propagační výbavu filmu - plakáty forátu A1 a A3, slepky, popisky, fotosky, diapozitivy a ukázkový snímek (trair). Autorem plakátu byl známý surrealistický výtvarník Josef Vyleťal. ěmec na vznik plakátu a počátek přátelství a spolupráce s Vyleťalem vzpoíná: „To bylo tak, že si v ÚPF na to vybírali své známé výtvarníky, dávali "m kšefty. Výtvarníci podávali návrhy k plakátům a z nich vybírali praóvníci distribuce. Měli povinnost udělat dva návrhy a režisér měl právo a schvalování přijít a říct svůj názor. Nic víc. Já jsem na to schvalování "!akátu k O slavnosti a hostech přišel, Vyleťala jsem nikdy neviděl, ba ani "sem nevěděl, kdo to je. A tam byly dva návrhy. Jeden takový krásný, modrý s flíčky, taková ponurá slavnost, ohromně plakátově v duchu filmu, a pak tam byla tahle mazanice žlutočervená. A oni se ptali: Co si myslíte? A já jsem říkal: No, to je jasné, tahleta mazanice s tím nemá vůbec nic společného a tohle je moc pěkný plakát k filmu, takže můj názor je bez jakéhokoli váhání tohleto. Vyleťal se na mne koukl a povídá: Pane kolego, a vy jste ředitele, je ruční poznámka „Prol když jen pro filmové kluby?". NFA archiv ÚŘ CSF, karton R15/B1/5I 672 I Literární noviny, 1966, roč. J č. 50 (10. prosince), s. 5, 6 a 7. 675 IFilmovf přehled, 50. října 1967, č. 42. V rozporu s tím Hi velka (cit. 280 /op. cit., s. 6 a 415) uvádí, že premiéra byla plánována již na i6. listopadu 1966 na čty ři a půl týdne distribuce. Zajímav je v této souvislosti skutečnost, že O slavnosti a hostech nebylo nabfa k prodeji do zahraničí na Meziná ním filmovém a televizním veletrl IV. filmfóra v Brně, který se kona 2.-5. listopadu ig66. 6741 Distribuční list č. 194/66 (O nosti a hostech) z 15. prosince 196 NFA, oddělení písemných archiv~ lií, Sbírka reklamních materiálU k českým a zahraničním filmům, sign.1024. o SLAVNOSTI A HOSTECH I 675 IRozhovor XI. 676 IO slavnosti a hostech. Propagační oddělení ÚPF, Praha, nedatováno, cit. 530 /op. clt. - O SLAVNOSTI A HOSTECH kdo? A já jsem říkal: Já jsem režíroval tenhle film. A on říká: Aha! A vy tad tomuhle říkáte mazanice? A já jsem říkal: No, já si myslím, že je to maza nice, která vůbec nesouvisí s tím filmem. A on říkal: Pane kolego, a to ještě že vám říkám pane kolego, toho si važte. Za pár let ta vaše sračka o slav. nosti a hostech bude dávno zapomenuta a tento můj geniální obraz bud · buďto v Muzeu moderního um.ění v New Yorku, nebo v Louvre. Prostě tohle je umění, které jenom proto, že jsem tady dostal zaplaceno pár set korun tak to bude k tomu filmu. Když to nebude tenhle, tak oba návrhy stahuji A všichni z toho byli vyvalení, včetně mě. A já říkal: Pane kolego, vážím s toho, že jsem kolega, nikoho takhle troufalého jsem už dlouho neviděl, moc· se mi to líbí, ať je po vašem, a doufám, že až to tady skončí, půjdeme spohi. na panáka. Takže to bylo schválené, šli jsme na panáka a od té doby jsme' byli velice blízcí kamarádi."675 Půjčovna vydala i bohatě vybavený booklet - propagační brožurku, kte' rou graficky také ztvárnil Vyleťal.676 Jsou zde reprodukovány dva listy z Goyových Caprichos. Dále brožura reprodukuje i fotografie, které také byly předlohou či volnou inspirací k aranžmá některých scén filmu (viz přílohu č. 7). Texty v brožuře měly patrně film jaksi „vysvětlovat" divákům, protože prvky takových explikací obsahují. Na druhé straně jsou to auten- ·. tické texty, odlišné od všech explikací ve fázi scénáře a je na nich vidět, jak > v pozměněných situacích autoři své dílo a jeho vztah ke společenskému dění stále znovu promýšleli. Ester Krumbachová tu mj. píše: „Ve filmu( ..) jsme . měli na zřeteli především podíl hlouposti na neustále se opakujících tragédiích, chtěli jsme poukázat na fakt, že zapomnění nahrazuje velmi často vědomí a přemýšlení, že právě zapomnění, spojené s nechápavostí, s neschopností uvědomit si příčinu a její následek umožňuje násilí, vraždy, zvůli. Nedostatečná míra vědomí souvislosti skutečných událostí, kterými je člověk obklopen, které se ho dotýkají, aniž je on bere na vědomí, aniž se v nich orientuje, aniž je analyzuje, což tedy znamená lhostejnost k vlastnímu osudu, k vlastní důstojnosti - to je část tématu, které jsme se pokusili zpracovat. Slavnost, slavnostní nálada, krásné předměty, příjemné prostředí u jezera to má být odměna pro ty, kteří se starali vždy hlavně o sebe a teď mají postaráno. Vysloužili si tu slavnost, to neodolatelné světlo, ve kterém se všechno jeví správné, co člověk udělal, zdá se být tedy spravedlivé, že došel k úspěchu. Příběh samotný nám byl pak záminkou pro podobenství o lidských typech, které však nebyly vystavěny na podkladě psychologie, vývoje a vnitřních změn. Naopak, s postavami, kromě manžela, se nestane nic, žádná a. V tom je jejich význam. Vidíme je, bez stranění té či oné osobě, jak "vají, chceme sledovat, co budou dělat v situaci od legrace, pohody až ~gédii, a zjišťujeme, že zůstávají stejní, věční, nesmrtelní." Dále líčí tlivé typy postav (poněkud odlišně od textu Letního karnevalu) a důlejejich vzájemných vazeb a kombinací. an Němec konstatuje, že tento film, jako ani Démanty noci, nebyl zamýš:;~ko „zábava" k rozptýlení, ale že jde o zpracování závažného tématu. á.s odvoláním na původní titul: „Film skutečně vznikl stylem lakonické, ·· né zprávy: oznámení o tom, co se stalo. (.. ~ Zvolili jsme tedy jistou . nost jako nejpřesnější způsob vyjádření tématu hlouposti, lhostejnosti ápomnění (...) - zachycujeme pouze jednání, akci v daném okamžiku, ".určuje smysl filmu. (...) Všechny závažné okamžiky jsou (..) ukazovány idem, není kladen důraz na naše stanovisko, je na každém divákovi, aby ·· zvážil sílufaktů, které mu jsou předloženy. Zvolená střídmost nutně ivnila všechny složky filmu." Přítomnost hereckého projevu by zastřela ··mi zvolený charakter filmu jako svědectví (. .) každý vahou své vlastní, ' ilní osobnosti interpretoval, vyložil svůj vztah, pojetí své části celkového Íběhu. G..) Věřím totiž, že současný film, který má vážně vypovídat ať už čemkoli, musí počítat s tím, že každý člověk, každá osobnost má neopavatelné vlastnosti, přitažlivost i odpudivost a že využití této ,záře' osobosti může být pro film velkou posilou." Dále pak hovoří o tom, že některé _ény jsou „citacemi", které mají „poukázat na souvislost výletu, zadržení, 'slechu, hostiny a zrady (...) s tím, co se odehrává i teď, v tuto chvíli kdeoli na světě": úvodní záběr je inspirován Renoirovým Vfletem do přírody, ačka s Karlem připomíná „fotografie z masakrů různých ,pacifikačních' cí (okovaná bota jednoho z klečících!), oddané tváře při poslechu miloáného vůdce, obraz slavnosti u jezera pak byl komponován podle snímku ' hostiny, která je každý rok pořádána pro laureáty Nobelovy ceny". Vedle explikace kameramana je tu kupodivu otištěn ještě i značně lilo.. ofující text představitele Josefa, Jiřího Němce, mající dle autora za úkol )>napomoci několika slovy divácké interpretaci filmu". Uvažuje o možnosti '.:interpretace vůbec a o interpretaci díla tvůrci zevnitř i zevně, co do něj vkládali a jak to cítí z hotového díla. Mluví o tom, že film je založen na praobrazech, archetypech, tradičně naplněných pozitivním obsahem. Ty se tu však zvracejí ve svůj opak a na plátně pak vidíme „protekční příležitost k společenskému vyšvihnutí, tupou zábavu omezenců, pochybná spojenec. tví a nakonec - brutální hon na uprchlíka. Struktura praobrazů zůstává po celou dobu zachována, naplňuje se však postupně prvky černé grotesky. O SLAVNOSTI 6771 Viz NFA, oddělení písemných archiválií, Sbírka reklamních materiálů k českým a zahraničním filmťi.m, sign. io24. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Adoptivní syn (který vykazuje zároveň rysy pokušitele, démona) získá 'od otce souhlas k stíhání jediného z pozvaných hostí, který odmítl sv účast. Nestojíme tu na krok od problematiky takového Ivana Karamazov ,vracejícího svuj lístek bohu'? Nebo jiná obdoba - není v obraze knecht naznačena funkce oněch pokleslých mýtu, které se - provázeny přikyv' váním mnohých - staly ve světovém dění vždycky znovu záminkou k nási , ve službách vule k moci?" Zakončuje pak tím, že přeje všem divákum, ab ve filmu zahlédli „co nejvíc z dvojznačnosti, pokrytectví a zloby, se ktero se kdy setkali - třeba i na rubu věcí jim nejdražších a nejvlastnějších". Na základě těchto textu připravil Filmexport rozmnožené propagá.č materiály v ruštině (O prazdněvstvě i gostjach), francouzštině (La fete les invités) a v angličtině (Report on the Party and the Guests).677 Zároveň došlo v prosinci 1966 v Polsku ke konfliktu koni.unistické strany se studenty a se spisovateli - z Polské sjednocené dělnické strany byl kvuli své řeči na katedře dějin Varšavské univerzity Rozvoj polské kultury za posled ních deset let, v níž zmínil povstání z roku 1956, vyloučen 27. prosince známý filozof Leszek Kolakowski a poté další spisovatelé z patnácti, kteří napsali stranickému vedení dopis, v němž proti vyloučení Kolakowského protestovali (Pawel Beylin, Tadeusz Konwicki, Waclaw Zawadzki, Wiktor Woroszylski, Jacek Bochenski, Igor Newerly). Julian Stryjkowski ze strany· vystoupil sám. V Moskvě v lednu 1967 milice uzavřela výstavu moderních malířu jen hodinu poté, co byla otevřena. Byla na ní vystavena díla Kabakova, Jankilevského, Štejnberga, Nusberga, Svěšnikova, Grohmana a dalších představitelu abstrakce, surrealismu, kinetismu a dalších modernistických směrů.. Na Nový rok 1967 vstoupil u nás v platnost zákon č. 81/1966 Sb. (O periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích), který byl • v Národním shromáždění přijat již 25. října 1966 a jímž byla mj. Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD) přejmenována na ÚPS (Ústřední publi:: kační správu), jejíž statut schválila vláda 22. prosince 1966. Zákon mj. stanovil, že oprávnění vydávat periodický tisk mohou získat pouze organizace, . a to na základě registrace ministerstva školství nebo Krajského národního · výboru. Protože registraci bylo možno udělit pouze tehdy, bude-li vydávání zabezpečeno materiálně-technicky a finančně, stačilo, aby organizace nedostala příděl papíru pro tisk, a registrace nebyla udělena či mohla být odňata. Kromě toho přejmenováním HSTD na ÚPS zákon zlegalizoval předběžnou cenzuru. ,:, Hendrych, člen předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ, který se 'V okolních státech cítil zjevně posílen, nechal „zákonným opatřením" ~ího shromáždění z 12. ledna 1967 zřídit místo dosavadního minisa školství a kultury ministerstva dvě - ministerstvo školství a miniskultury a informací, do jehož čela jmenoval Novotný 23. ledna Karla anna678 • Na jeho návrh měli být vládou jmenováni ústřední ředi•s. filmu, Čs. televize, Čs. rozhlasu a ČTK a jemu se také dle zákona ;.ídali za činnost jimi řízených organizací. Hendrych rovněž odsunul sperga z pozice vedoucího ideologického oddělení a od března instalo- 0, této funkce bývalého zástupce šéfredaktora Rudého práva a šéfreora stranického měsíčníku Nová mysl Františka Havlíčka.679 oncem ledna ideologické oddělení ještě pod Auerspergovým vedením níkum Svazu čs. spisovatelu a novému šéfredaktorovi Literárních novin u Šotolovi, který sem v prosinci 1966 přešel dočasně (do IV. sjezdu u) z postu předsedy Svazu čs. spisovatelu, sdělilo, že diskuse s nimi je nce a že z neplnění usnesení budou vyvozeny stranické závěry. Zčásti bylo na základě toho, že schuze ústředního výboru Svazu čs. spisovav Brně 10. listopadu 1966 přestala respektovat právo KSČ obsazovat rnomenklaturní funkce a do vedení svazu jako tajemníka zvolilo Juraje iťZera, šéfredaktora časopisu Svazu slovenských spisovatelu Kultúmy život, ·~mého svým liberalismem a styky s lidmi v emigraci (zejména s Pavlem ridem), který byl navíc židovského puvodu. Zde také bylo dosaženo hody s Auerspergem, že příprava IV. sjezdu svazu bude svěřena tajemním svazu, Špitzerovi a Karlu Ptáčníkovi výměnou za to, že stáhnou z jed:Uí bod o Literárních novinách680 , že sjezd bude „bez účasti zahraničních 'stu" a jeho charakter „bude výslovně pracovní".681 a počátku roku 1967 sekretariát ÚV KSČ vzal zpět povolení, aby FITES dával týdeník Filmové a televizní noviny poté, co v listopadu a v pro·nci 1966 vyšla jeho dvě nultá čísla.682 Jejich vydávání bylo pak povoleno formě čtrnáctideníku až od července 1967, poté, co předsednictvo FITES '·hrozilo ideologické komisi ÚV KSČ a tajemníku J. Hendrychovi demisí.683 Plenární zasedání ÚV KSČ 8. a g. února, věnované problematice mladé generace, které se konalo hned po návštěvě Leonida Brežněva a Jurije ndropova za doprovodu velvyslance Červoněnka na ÚV (+-8. února), vyhlá"lo na podnět Novotného tažení proti liberalismu.684 Hendrych zde mluil o vážných ideologických problémech na umělecké frontě, o pronikání cizích ideologií a o tom, že se diferenciace umělecká rozšířila na ideologickou, 678 J Hoffmann byl předtím pracovníkem ÚV KSČ a ředitelem Československého rozhlasu. Jako ředitel Ústřední správy spojů nechal 2l. srpna 1968 vypnout rozhlasové vysílání, aby zabránil odvysílat provolání reformního ÚV KSČ Všemu lidu ČSSR. 679 IHavlíček po nástupu normalizace napsal ke 100. výročí naro· zení V. I. Lenina brožuru Nov[ ,,přátelé lidu~' (Praha: Práce, i970), kde na stranách 20-22 mj. říká, že novotnovské vedení Oehož byl součástí) po léta neřešilo problémy ekonomické a národnostní a že pomalé odstraňování následků kultu osobňosti komplikovalo boj proti pravi· covému oportunismu v KSC a proti antisocialistickým silám, k jejichž programu mj. patřilo „odpolitizo· vat a demoralizovat mládež, vštípit jí touhu po západním způsobu života, prosazovat všestrannou, tedy i ideolo· gickou koexistenci s kapitalistickým Západem, importovat nejen pokro· kovou, ale především dekadentní kulturu(...)". Na plnění revizionistic· kého programu se podle něj podílela „část aparátu ÚV KSC, společensko· vědních pracovišť, rozhlas, televize, film a divadlo. Začínala se formovat široká antisocialistická a pravicově oportunistická fronta od amerického agenta Tigrida přes některé spisovatele a skupinu redaktorů Literárních novin k Šikovi a Svitákovi." Aniž by jmenoval, zmiňuje se i o vztahu Novotného a Procházky, kterého v té době husákovský režim dehonestoval a který umíral na rakovinu: „Přitom bylo přímo neuvěřitelné a nepochopitelné, že A. Novotný (...) byl zároveň nejvyššim ochráncem nejednoho z pravičáků." 680 IViz Kaplan, K., cit. 610 /op. cit., s. 55-55, 80-85. 6811 Hamšík, D., cit. 612 /op. cit„ s. i8. 682 J Juráček, P., cit. 289 /op. cit., s. 479. V prvním z těchto čísel byla zmínka o publikacích o Karlu Teigovi, ve druhém rozhovoru O SLAVNOSTI A HOSTECH - s J. Kadárem po newyorském fes· tivalu, kde mj. říká, že bychom si měli vážit našich talentů a že pokud po úspěších posledních tří let neuděláme další krok dopředu, „dopadneme jako Poláci". Současné diskuse se podle něj „odehrávají v atmosféře, která jim není prospěšná. Místo věcného rozboru se objevuje nedůvěra; hysterie, zneužívá se růz· ných argumentů. O řadě našich nej· lepších filmli se například říká, že nejsou ekonomicky rentabilní a nebere se na vědomí zisk, který při· nášejí prodejem do zahraničí." Jinak se tam žádné „provokační" informace nevyskytovaly. 6831 Cysařová, J., cit. 615 /op. cit., s. 18. 684 f Viz Kaplan, Karel. Československo v letech 1967-1969. 4, část. Praha: SPN, 1993, s. 8. 685 IHendrych, Jiří. O upevňo· vání jednoty naši socialistické společ· nosti se zvláštním zřetelem k mladé generaci Rudé právo, 1967, roč. 47' č. 41 (10. února), s. 3-6. 6861 Soudruh Pavel Auersperg. Rudé právo, 1967, roč. 47, č. 46 (15. února), s. 3· 6871 Usnesení 18. schůze sekretariátu ÚV KSC z 22. února 1967 k bodu 6: Svoláni IV. sjezdu Svazu čs. spisova· tehi (předkládá s. P. Auersperg). NA, č. f. 1261/0/43. 6881 „Leninskými normami" se mys· lela liberalizace ve smyslu odmít· nutí stalinského dogmatismu a tuhé centralizace. - O SLAVNOSTI A HOSTECH zejména v oblasti filmu. Řekl, že významná díla pronikla do světa „v takov míře, jakou nepamatujeme", ale tyto úspěchy mají i své „problematick stránky". Toleruje „dobrá díla, blízká jen menšímu počtu lidí", ale kritizuje umělce a jejich díla nestojící „na našich ideových pozicích", mající „jinou fil zofii, cizí marxismu-leninismu". Kritizuje jejich poetizaci beznaděje a absu· dity „lidí, odcizených společenskému pokroku". Jako konkrétní příkla přímo uvádí „poslední filmy Němcovy, které se programově hlásí k nesd · nosti, abstraktním mnohoznačným alegoriím, ze kterých se zcela vytrá · prvek lidské i společenské aktivity a hlásá se filozofie nesrozumitelných m tických symbolů, v nichž se autor kriticky distancuje od naší skutečnos Podle něj strana nikdy nepřipustí svobodu tvorby, vedoucí k ideologickém zatemnění, k anarchistické zvůli, či k negování života v naší společnosti.' V diskusi se k jeho ideologické pozici svým projevem přihlásil předevší Pavel Auersperg, který kritizoval epigonskou snahu mladfch tvůrců po sv tovosti a proti ní vyzvedl úspěch národně založených děl převážně starších tvůrců, jako Ažpřijde kocour, Obchod na korze, Smrt si říká Engelchen, At žije republika, Romance pro křídlovku a Láskyjedné plavovlásky.686 Sekretariát ÚV také oddaloval povolení uspořádat IV. sjezd svazu spi, sovatelů, protože se obával možné kritiky v roce 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Sjezd byl povolen usnesením sekretariátu ÚV KSÓ 22. února, ale zatím bez termínu konání přesto, že v návrhu usnesení byl' uveden konec června.687 Boj o sjezd, na něm a po něm se stal jedním z hlavních hybných momentů snahy o liberalizaci československého socialismu...· Ve zprávě o hodnocení činnosti Filmového studia Barrandov (FSB) za rok ig66, předložené Vlastimilem Harnachem na počátku roku i967, se ohledně zakazovaných filmů hodně taktizuje. Rok je hodnocen jako pře-. chodový a „dosud získané pozice G..) jsou udržovány spíše individuálními . talenty tvůrců než novými objevy myšlenkovými a tematickými". Doba je charakterizována jako nové stadium vývoje společnosti, „v němž proces ... demokratizace a zavádění leninských společenských norem688 byl zkompliko- . ván složitými hospodářskými otázkami, které analyzoval XIII. sjezd KSÓ". O tvorbě se tu opatrně říká: „(..) po období dogmatismu, v němž tvorba víceméně ilustrovala dané teze, stalo se nejvyšší ctižádostí umění objevovat skutečnou životní pravdu. Život i umění se musely vyrovnat s omyly i deformacemi a dá se říci, že angažovanost kinematografie byla přes všechny nedostatky a negativní momenty zaměřena správně a ve shodě se soudobými společenskými cíli. (..) Je-li nesporné, že určitá tematická oblast ritických filmů se vyčerpala, nemůže to jistě znamenat nějaké admi. tivní omezení této tematiky v dramaturgii, nebo vymizení takových ů vůbec. To by neodpovídalo skutečnému obrazu a potřebě současného ·ta. (...) Podařilo se bez kopírování a napodobování dohnat zpoždění Lvývoji světové kinematografie a široce diferencovat realistickou filmořeč od klasického výrazu Kadára, Klose, Vávry, Weisse či Krejčíka až 'tylizovaný a fantazijní realismus Jasného či Brynycha. Tvorba kráčela Idále až přes tyto hranice ve filmech Chytilové, Němce a dalších nových i'ců. G.•) filmy mladých režisérů (O slavnosti a hostech, Mučedníci lásky, rnikrásky a Návrat ztraceného syna) nebyly zdaleka přijaty stejně sponhe, jako obdobná díla předcházejících let. Ať jde o filmy jakkoli rozporné, 'ze je jistě vyřazovat z celé fronty současné tvorby, je třeba je pozorně ''umat a pečlivě konfrontovat s názory diváků, uvažovat o filozofických -foích, z nichž vycházejí. Souvisí s tím dále otázka celkové proporce filmů to typu v plánu tvorby, neboť k nim je třeba připočítat vzhledem ke komovanosti filmového výrazu i Mášův film Hotel pro cizince. Znamená to, zde byla přechodně v rámci celé tvorby proporce překročena."689 ín se však nadále nehrál a zmínky o něm byly opět cenzurovány. Jak vzpohá Němec: „Nesmělo to do ciziny, ani na festivaly, u nás ani premiéra. chno to byly jenom formality, protože zákaz byl daný."690 Pavel Juráček si \února i967 do deníku zapsal: „Cenzura včera zakázala publikování mého énáře a mé explikace k němu a dvou článků o Honzovi Němcovi. Teď tedy všichni víme, že jde do tuhého. G..) Jireš nás volal do klubu. Přišla Věra, iloš, Honza Němec, Kučera a Kališ. Ale zůstali jsme bezradní. Nikdo éní schopen říci nám, co se stalo a co bude dál. Je ticho. Ti, co o nás rozodli, nemají jméno ani hlas, nevíme, kde sedí a kudy se k nim jde. Zdá se, e řekli jen pár nejnutnějších vět, pak zavřeli ústa a už je od té doby neotefoli." Den na to si pak poznamenal: „Řekl jsem Honzovi Němcovi: mám 'ápad, každý měsíc se všichni sejdem, budeme losovat a kdo vytáhne nej. atší slámku, ten se toho dne otráví. Za jedenáct měsíců umře poslední, 'to je jediné, co můžeme dělat. Věra řekla, že to není špatný námět na film. a nic jiného jsme nepřišli."691 ±• Šlo o zákaz publikování Juráčkova scénáře Krajina vlídnjch bludiček .'•Třetí Gulliverova cesta (pozdější film Případ pro začínajícího kata), což 'cenzura do května zopakovala ještě dvakrát, a esejí o Němcových filmech O slavnosti a hostech a Mučedníci lásky (který byl v Pražském filmovém .klubu uveden v lednu i967 a jehož premiéra byla plánována na duben). 6891 Zpráva o zhodnocení činnosti a výsledku hospodařeni výrobně hos· podářské jednotky Ceskoslovenský film za rok 1966, s. 1-5. NFA, Archiv ÚŘ CsF, kolegiální porady ústřední· ho ředitele, karton R13/Al/4P/7K. 690 IRozhovor VI. 6911 Juráček, P., cit. 289 /op. cit., s. 495, 496, 498. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 692 IZpráva o tendencích, které byly předmětem upozornění ÚPS v únoru a březnu 1967. ABS AMV-ÚPS, 318-9-12. Juráčkův scénář i obě eseje byly pak zveřejněny až ve Filmu a doběXIV, květen 1968. 6931 Cenzurní kartotéční lístek z 2. března 1967, příloha Denní zprávy č. 26/2 z 3. března 1967. ABS AMV-ÚPS, 318-34-2. 6941 Tamtéž. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Ve Zprávě Ústřednípublikační správy o tendencích za únor a březen 196 se mj. píše: „Nejzávažnější jsou útoky proti vedoucí úloze KSČ v kultuř a umění. Autoři kritikou různých jevů v naší kultuře a umění útočí pro{ kulturní politice strany, popírají právo a odpovědnost strany na tomt . úseku ideologické fronty." Kritizuje se zde Števčekův článek o knize Jiříh Hájka Lidská situace, který měl vyjít v březnovém čísle Plamene, a článk o Karlu Teigovi, které měly vyjít v Lidovjch novinách a v Universit Karlově. „Stejnými útoky jsou články, které měly vyjít ve 3. čísle časopis Film a doba (Denní zpráva č. 19 z 24. dubna 1967) Groteskní lyrika Jan Němce Ivana Svitáka, který velmi obdivně hodnotí zejména filmy O sla '. nosti a hostech a Mučedníci lásky, a Svět Jana Němce J. Janouška, v něm~· vysvětluje Němcovu tvorbu."692 Dále pak zpráva vypočítává ještě desítky zásahů, které v různých čas pisech na ochranu lidu a ideologie cenzura provedla. C;nzor K. Lammer na základě krátkodobého pokynu č. 15 upozornil vedoucího redaktora Beneše na nevhodnost části článku Cena československé kritiky, který měl vyjí( ve Svobodném slově č. 62, 3. března 1967 na s. 4: „Cenu čs. filmové kritiky za nejvýznamnější hraný celovečerní film z čs. produkce roku 1966 udělili včera členové Klubu filmových novinářů na své plenární schůzi v Praze dílú režiséra Jana Němce O slavnosti a hostech." Lammer poznamenává: „Celý článek byl vypuštěn a nahrazen."695 Cenzor Fetter postihl na základě téhož' pokynu č. 15 zmínku o tom, že „Cenu kritiky československému filmu 1966 přiřkli novináři filmu Jana Němce O slavnosti a hostech" v článku Ceny fil ' mové kritiky, který měl vyjít v novinách Práce, 3. března 1967, č. 62, na s. 3. Cenzor lakonicky poznamenává: „S. Odcházel nechal vypustit celý článek."694 V lednovém čísle Filmu a doby byla uveřejněna vynikající esej Ester Krumbachové o podstatě a smyslu tvorby, kde hájí stylistické úsilí proti popisnému realismu a mj. zde píše: „Není to nakonec největší div, když člo- · věk nevydrží a nemůže jinak, než říkat, co si myslí, ať ho to stojí co stojí,, když (...) nedokáže, ani nechce ututlat to pravé a ryzí, jak je utvořen? Není tvorba (..;) křikem zaujatého člověka proti tomu, kdo zaujatý není, tedy protest proti lhostejnosti, se kterou se jinak nejlíp a nejdéle vydrží, není to výkřik a svědectví proti světu, který je bohužel pokaždé znovu schopen přijímat, co už zná, ale vůbec nikdy není připraven přijmout to, co ještě neozkoušel, co ještě nezná? (...) Kdo dnes zná jména potentátů, kteří zabraňovali výstavě obrazů Paula Cézanna? (...) nikdy nenapadá vznešený člověk nízkého, ale vždycky naopak, nikdy člověk, schopný myšlení, nehubí ·ybnosti a úvahy toho, kdo je založen jinak, ale vždycky znovu musí 'tokům hlupáka, který ho za jeho založení napadá. Jaká škoda, že Íci neodpovídají nikdy stejným jazykem na útoky, že neovládají jazyk ;; kteří je tupí! Jaká škoda, že nakonec v potu tváře nedokáží dělat nic . • • ' ( )"'95o, nez umen1 .... ště v únorovém čísle Filmu a doby se podařilo publikovat článek Ivana ka Hrdinové odcizení, který je jakýmsi zamyšlením nad metodikou ledky výzkumu obrazu hrdiny československého filmu do roku 1963, íhající v Čs. filmovém ústavu v rámci výzkumu mezinárodního. V závě'é fázi do něj byl zařazen i výzkum obrazu člověka a vyjadřovacích proků nové vlny z let 1962-1965. Sviták tu zdůrazňuje souvislost naší nové Xse světovou filmovou kulturou a charakterizuje ji jako „největší aktičs. kinematografie posledních let a čs. kultury vůbec". Konstatuje, že lnové těchto filmů jsou vystavováni kritice „podle představy, že spisovatel ktivek musí být nutně vrah. Tato primitivita - agresivní a sebevědomá každá primitivita - nerozlišuje mezi empirickým faktem a mezi hodnosoudem. Nelze s ní diskutovat a je marné ji vychovávat, protože sebeomí brání každému primitivovi uznat, že je primitiv. (...) Katastrofální (.,.) tak kritika, která vůbec o sobě neví, že její hodnocení je svázáno i!eologickými, světonázorovými východisky, a která dokonce nepovažuje naordinované úsudky ani za mocensky vítězící impresi, ale za pravdu estetickou či společenskou hodnotu." Očekává, že se skupina nové vlny 'de vnitřně diferencovat (symboly a podobenství s filozofickou aspirací hytilová, Němec; realisticky orientovaný úsměvný humanismus - Forman, . enzel; poetická emoce - Juráček, Passer; lyrický společensky angažovaný lm - Jireš, Schorm), že půjde od subjektivní exprese k vyjádření velkých ·dramatických životních konfliktů, k romantismu a možná k manýrismu .,'bude vystavena tlaku další generace. Bude potřebovat „odvahu k činnému rotestu, k angažování pro lidské hodnoty a proti podlosti kdekoli". Sviták I).alyzuje několik filmů, ale většinou je porovnává se Sedmikráskami a sle. je souvislost nové vlny s tendencemi literatury, divadla a výtvarného umění ž od poloviny padesátých let a postuluje, že vrcholná díla české kultury inulých let mají zřetelně experimentální ráz, „počínaje Laternou magiou, přes malé scény, absurdní divadlo Havlovo a Hrabalovy prózy až k nové !ně". Mají čtyři společné rysy: „I. pojetí člověka jako absurdní, fragmentíírní nebo odcizené bytosti v krizových situacích (.. ); 2. rozklad konvenčního zobrazování hrdinů (...); 3. racionalizace uměleckých postupů, rozbíjení starých kompozičních forem (...) a určitá krize obraznosti daná tím, že 695 IKrumbachová, Ester. Reflexe. Film a doba, 1967' roč. 13, č. i, s. 48. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 6961 Sviták, Ivan. Hrdinové odcizení. Film a doba, i967, roč, i3, č. 2 (únor), s. 60-67. Hlavní závěry výzkumu děl nové vlny byly otištěny ve Filmu a době (1966, roč. XII, č. 12) a Sviták je předtím přednesl na IV. mezinárodním sociologickém kongresu v Evianu v září 1966. S některými Svitákovými myšlenkami ihned polemizoval Miloš Fiala, který ho obvinil ze schematického zjednodušování vývoje v oblasti filmu a hájil socialistické umění jako podmíněné „určitým vztahem k hodnotám, které jsou cílem a smyslem socialismu". Fiala, Miloš. Ideologie a umění. Rudé právo, i967, roč. 47' č. 57 (neděle 26. února), s. 4. 6971 „Nepřátelství Novotného v-O.či mně ještě posílilo uvolněným kulturním klimatem na Slovensku, což jsem toleroval i přes jeho časté námitky." Dubček, A., cit. 29 /op. cit., s. 117 (překl. jb). 698 IKalinová, Agneša. Dobývanie nových pevnin. Kultúmy život, 1967, roč. 22, č. 5 (3. února), s. 6. Tento člá· nek přetiskl i Pavel Tigrid v pařížském Svědectvf, 1967, roč. 8, č. 31, s. 415-418. 699 IViz Výsledky návštěvnosti kin za i. pololetí i967 ve srovnání sl. pololetím let i965 a 1966. Přehled výsledků čs. filmů od premiéry do 30. června 1967 - Filmy, vydané v roce 1966. Předložil ředitel ÚPF Miroslav Šebek, pravděpodobně pro i4. kolegiální poradu ústředního ředitele Čs. filmu, konanou v pátek i5. prosince 1967. NFA, archiv ÚŘ ČSF, k. R10/BI/KP/1K. - O SLAVNOSTI A HOSTECH sama skutečnost je objevována jako krajně fantastická; 4. prosperita hra; vosti a zájmu o struktury díla spíše, než o sdělování obsahů", protože pubJ' kum je informačně saturováno masovými sdělovacími prostředky a „začín hledat v umění více podnětů pro hru s vlastní vnímavostí". Podle Sviták byla „série těchto experimentů paralelním jevem demontáže mechanism kultu osobnosti. Vedoucí představitelé české experimentální tvorby pocho pili jednoznačně, že nejde o právo na experiment, ale o programaticko otázku svobody tvorby proti nároku na manipulaci uměním."696 Jaro 1967 V zimě a na jaře 1967 se O slavnosti a hostech kromě několika tzv. studij ních promítání v Praze zřejmě hrálo někde na če~kém a moravském ven. kově a také na Slovensku, kde nebyla situace tak napjatá, protože Alexandr Dubček,. jako první tajemník ÚV KSS, držel nad kulturou a časopisyochrannou ruku, neboť mu pomáhaly v boji s Novotným a s jeho stoupen ci.697 Dokládá to článek Agneši Kalinové z počátku února 1967, kde píše, ž „skromně a v tichosti" přišly do kin druhého distribučního okruhu, která jsou na Slovensku maximálně tři, dva z nejzajímavějších českých filmů !oň ské produkce - Sedmikrásky a O slavnosti a hostech. Díky tomu se s nimi'' mohl seznámit na veřejném promítání „jen zlomek zainteresovaného obecen~:· stva". Kalinová také pléduje za to, aby hlas jejich tvůrců „mohl zaznít naplno" a dolehnout ke všem, kteří je doma i ve světě chtějí vyslechnout a pochopit: „Našemu filmu, naší kultuře i našemu zřízení by to sloužilo jen ke cti."698 Druhým důkazem, svědčícím i o distribuci v Čechách (ale patrně v naprosté většině mimo Prahu) až do konfliktu kolem IV. sjezdu Svazu čs. spisovatelů; je statistika návštěvnosti československých filmů, vyrobených v letech 1965: a 1966, distribuovaných v roce 1966 a do 30. června 1967, předložená z ÚPF poradě ústředního ředitele Čs. filmu v prosinci 1967. Ta uvádí, že Němcův film byl nasazen do distribuce 30. prosince 1966, v Čechách a na Moravě. měl 56 představení, na nichž ho vidělo 9foo diváků a na Slovensku 13 představení s n37 diváky. Průměrná návštěvnost byla 172 diváků na představení · v Čechách a na Moravě a 87 na Slovensku. Kapacita kina tak byla v Čechách a na Moravě využita na 42,2 %, na Slovensku na 23%. Při průměrném vstupném 3,14 Kčs se vybralo celkem 33 788 Kčs.699 Ještě před březnovým plénem ÚV KSČ, které zcela potlačilo názorové odlišnosti některých svých členů ohledně antiliberálního zaměření ·iky předsednictva ÚV KSČ700 , se 20. března konalo zasedání ideolo'é komise ÚV KSČ. Ta projednala Zprávu o hodnocení činnosti FSB 'ok 1966, dramaturgický plán na rok 1967' stanovisko komunistů ědsednictva FITES a stanovisko Celozávodního výboru (CZV) KSČ andov. Dramaturgický plán vzala na vědomí i přesto, že „neslibuje obrat šímu", s tím, že je nutné ho dopracovat i za cenu snížení počtu plánoych filmů a „posílení pozice těch děl, která mají svou vyhraněnou angaáností socialistického umění společenský dosah". Cestu komise viděla osílení produkce dětských a krátkých filmů. Náměty měly být opětně dloženy ideologickému oddělení ÚV a ministerstvu kultury a informací, ··e řídil Karel Hoffmann. Navržena byla také kádrová opatření a vytvoifunkce náměstka ústředního ředitele „pro umělecké otázky", který měl hodovat o realizaci připravených látek. Do 30. září měl také Poledňák 'cilogickému oddělení ÚV a ministerstvu předložit plán na rok 1968 a dra'turgické záměry až do roku 1970. Byl také vzat na vědomí plán obení festivalů s rozhodnutím neobesílat československými filmy Pesaro, .°'němž „nemáme kulturně politický zájem".7°1 Hodnocení ideologického dělení, předložené komisi Auerspergem již 1. března, vycházelo předem z Hendrychova únorového projevu a kritizovalo slabiny „ve stranickém .~ení" a nedostatky v „odpovědnosti komunistů" vedení Čs. filmu, i to, že kdo v odborném a stranickém tisku není schopen „zaujmout vyhraněné ·.itické stanovisko jak k některým problematickým ideovým tendencím elku, tak k jednotlivým filmům". Takzvané přechodné období prý trvá příliš dlouho a „uspokojení nad tím, že mladí tvůrci nebudou letos tolik táčet, je pouze odkládáním této problematiky na příští období". Hodnocení také kritizovalo FITES za názor, že „pro umělce není rozhoující společenské působení a ohlas díla". Zmiňovaná diferenciace umění je ···ak znevažována „ztrátou, případně záměnou ideových hodnotících kritérií" am, kde je oceňována především „odvaha" kritiky nedostatků. Základním .ysem tzv. progresivní tvorby se tedy stává „deklamativní kritika starého" :».:„ne „odvaha v probojovávání nového": „Odsuzování schematismem pozna„ énaného vidění světa, absurdita deformovaných lidských vztahů, prázd. ota i devalvace hodnot, jimiž se měří vztah ke světu, k lidem a společnosti >to vše se promítá i do uměleckých postupů řady filmů z let 1965 a 1966, .do násilně vytvářených konstrukcí, na něž se váží, přilepují a navěšují děje, .idé a události. Tak schematismus, absurdita, destrukce a rozklad jako etoda a prostředek uměleckého ztvárnění a zobrazení skutečnosti jsou . zvedávány jako ,novátorské' moderní formy a hlavní proud filmové tvorby. 700 IViz Kaplan, K., cit. 684 /op. s. 8. 7011 V materiálu Návrh na obeslání filmových festivalů 1967, pro· jednaném na tomtéž zasedání Ideologické komise (Příloha IV/c) a předloženém patrně Poledňákem je napsáno: „Festival Pesaro. Nedoporučuji letos obesílat. Je to f1 tival, který je zaměřen velmi jednostranně a výlučně, který má větší cenu pro italského minis· tra divadel a sportu p. Coronu (festival je v jeho volebním a rodném místě). Nedoporučuji jeho obeslání i z jiných politických důvodů." NA, č. f. 1261/1/8, aj. 29 Ideolog.ická komise ÚV KSC 1958-1968. · ·. O SLAVNOSTI A - O SLAVNOSTI A HOSTECH Ne již jako experiment, hledání nových cest, ale jako vyzkoušená a osvěd čená metoda, jako ,nová vlna' povýšená některými kritiky na základn · normu pro hodnocení umělecké kvality ostatních děl a prezentovaná jako základ světovosti naší kinematografie. (.) Často se obchází fakt ( „), že tu. jde o koketování s nám cizí filozofií, že angažovanost mnohých není vžd; angažovaností socialistickou." Dále hodnocení opět operuje průzkumem návštěvnosti filmu Každf deii odvahu ve stovce kin a tvrdí, že takové filmy mají „zajištěn divácký ohlas a poměrně dobrou návštěvnost" ve filmových klubech, „v určitých intele tuálních krizích" a teprve při „konfrontaci v normální distribuční síti ki se ukáže, jaký je jejich skutečný společenský ohlas". Právě tam ale ty film pustit nedovolovali. Oddělení také hodnotilo tzv. diskusní projekce: „Protó i diskuse, které zorganizovali v některých případech sami,tvůrci, nevyúsťuj' v kritickou konfrontaci, vcelku probíhají bez mimořádného vzrušení, klidn Návrh Čs. filmu pořádat podobné diskuse s diváky před uvedením do ki nutno pečlivě zvážit především co do výběru okruhu diváků. Mnohoznačnosť. výkladu a mimospolečenské řešení lidských otázek dávají vždy možnost tvůr cům v besedách široce manévrovat a přesvědčovat o pozitivních úmyslec autora a progresivním zaměření díla." Hodnocení dále konstatuje, že řada filmů, věnovaných kritice „deformaci období stalinského kultu, byla umělecky slabá a jako vrchol progresivní tvorby s lidskými kvalitami jmenuje například Ažpřijde kocour, Obžalovan Smrt si říká Engelchen, Obchod na korze, Kočár do Vídně, Starci na chmel Čemf Petr a Ostře sledované vlaky. Pokouší se skutečně novou vlnu rozděli .. Jasně se zde píše: „(.) ani díla ,nové vlny' čs. filmu netvoří kompaktní celek ale rozdíly mezi nimi jsou zřetelné. Například filmy Formanovy a Němcovy se liší od sebe nejen uměleckými postupy, ale rozdíly v ideovém zaměření, a tím i v jejich společenské působnosti." . Vcelku korektně hodnotící stanovisko charakterizuje princip filmů nové: vlny: „Většina tvůrců nových filmů se snaží odpovídat na otázku vztahu. člověka ke druhým členům lidského společenství, vztahu ke světu, v němž. žijí a hledají smysl lidského soužití a života vůbec. Odpověď však nehledaj v lidských vztazích tohoto světa, ale v absurdním světě, vybudovaném na jeho skutečnými rozdíly nebo v uzavřeném mikrosvětě izolovaném od jeho sociálních protikladů. V pestré směsi se tu prolínají názory, přesněji řečeno. postřehy existenciální filozofie s módní vlnou odcizení a moderně obra zené návraty k náboženské mystice." Odsud ovšem stanovisko přechází opět ke kritice: „O povrchnosti tohoto přístupu k společensky závažným otázká~ čí například Němcův film O slavnosti a hostech, který ve výkladu jedje odsouzením kolaborace a v podání druhých výpovědí o nepevcharakterech, prodávajících vlastní názory a přesvědčení za pochvalu nání vládce, svědectvím o pošlapané cti a lidské důstojnosti, o pronáslení poctivých a nepoddajných, kteří nechtějí sloužit v rozporu se svým Omím. Nastolení této otázky a její řešení vně společenských vztahů zna'á současně její řešení mimo síly progresu a reakce, nehledě na nesděltcelkového zpracování, které zašifrovává tuto problematiku, takže se Jmu i vyspělý divák těžko orientuje a že to umožňuje nejrůznější poli·.~;jnsinuace. Vztah k moci vůbec je v tomto filmu pouze uměleckou Obou filozofických a zdeformovaných politických úvah o postavení inteálů ve společnosti, jejich vztahu k moci a o jejich společenském poslání, ;vše je koneckonců - ať byl úmysl autora jakýkoli - situováno do socialisé společnosti. Právě zde se objevuje základní ideová slabina díla, které adní otázky lidského charakteru, jednání, odpovědnost jednotlivce, jeho hu k moci izoluje od společenských sil a vztahů a tím také nedává možť: řešení." odobně Stanovisko ideologického oddělení ÚV KSČ kritizuje · ikrásky a do stejné skupiny řadí i Hotel pro cizince, Návrat ztraceného a.a Mučedníky lásky, v nichž nejde o experiment, ale o „vztah ke světu, ,ledání pravdy, které je ve skutečnosti blouděním a tápáním ve spleti sub.tivisticky motivovaných představ, pocitů, zklamání i zoufale hledané víry věka, která by měla umožnit k této pravdě se aspoň přiblížit. Ale lidské ·;stnosti, kterými jsou obdařeni svými autory hrdinové, nemohou nikdy éto pravdě dovést. Slabošství, zbabělost, cynismus, abnormalita, podléost lokajů i prázdnota života vyvolávají pocity skepse a beznaděje. V tom í také největší zranitelnost těchto filmů, bezmocnost probudit skuteču lidskou aktivitu a duchovní pojetí, které se rozchází s pravdou a filozo.'naší socialistické skutečnosti." Tedy z hlediska ideologů socialismu jakési Yé „entartete kunst", zvrhlé umění. •-FITES je zde pak kritizován za to, že v hodnocení dává dohromady tyto y s filmy starších tvůrců a redukuje jejich tematiku na prosté „exis. ání". Ideologické oddělení pak klade otázku, zda je ještě vůbec možné .ekročit hranici sdělnosti a umělecké formy, naznačenou filmy jako dmikrásky, Hotel pro cizince, Mučedníci lásky, Návrat ztraceného syna .Panna zázračnica. Poledňákovi komise ukládá vypracovat „z ideologic'ch a uměleckých zřetelů do měsíce zhodnocení filmové tvorby v tezích, b nichž budou zapracovány závěry z informace ideologického oddělení, O SLAVNOSTI A HOSTECH - 702 IInformace a stanovisko ideologického oddělení ÚV KSČ ke zprávě vedeni Čs. filmu a stanovisku komunistů z předsednictva FITES a CZV Barrandov. i5 stran. Schůze ideologické komise ÚV KSČ 20. března i967. Příloha II, č. j. IK 77. NA, č. f, i261/1/8, a.j. 29 Ideologická komise ÚV KSC i958-1968. 705 IAnketa 45 československých kritikll Nejlepší filmy ig66. Film a doba, t967, roč. i5, č. 2 (únor), s. 92. 7041 Cenzurní kartotéční lístek z 21. dubna i967, příloha Denní zprávy č. 41/1-0 z 25. dubna 1967. ABS AMV-ÚPS, 518-54-2. Cenu československé filmové kritiky za rok 1966 filmu udělil Klub československých novinářů. 705 I Kliment, Jan. A kde zůstala angažovanost? Kulturní tvorba, 1967' roč. 5, č. 17 (27. dubna), s. 15. - O SLAVNOSTI A HOSTECH z předložených materiálů a názory z diskuse v ideologické komisi". Materi má projednat s komunisty na všech úrovních a „informovat o něm šéfr daktory a vedoucí kulturních rubrik hlavních listů, případně je publikova ve stranickém tisku".702 Důkazem toho, že ideologické oddělení ani ideologická komise ÚV KS o nasazení kritizovaných filmů do „normální distribuce" opravdu neuv žují, bylo i to, že podle krátkodobého pokynu č. 15 byl cenzorem Kožíške zakázán ryze informativní text historika Luboše Bartoška v dubnovém čísi měsíčníku Filmovj přehled, zveřejňujícím pro vedoucí a dramaturgy ki' informace o všech filmech, uváděných v československých kinech. Kožiše píše: „Vedoucí redaktorka Filmového přehledu dr. Šárka Bartošková bylá podle krátkodobého pokynu č. 15 upozorněna na obsáhlý flánek, pojednáva; jící o filmu J. Němce O slavnosti a hostech. Vedle širokého popisu děje filmů poukazuje autor na závažnost, časo.vost a obecnou platnost díla, které bylo} v anketě časopisu Film a doba705 postaveno na první místo mezi filmy r. 1966 a získalo Cenu čs. filmové kritiky." Výsledkem bylo, že „Dr. Bartošková nahradila článek jiným materiálem s podotknutím, že tento film má přijít v nejbližší době do kin".704 V té době byli do distribuce uvolněni Mučedníci lásky a Jan Klimenf v recenzi s pokryteckým údivem konstatoval Němcův „odklon od společenské angažovanosti" a zmínil se také o jeho filmu předchozím: „V nejasné alegorii O slavnosti a hostech, která jistě přivedla Němcovo tvárné mistrovství zatím nejvýš, vznikl kardinální rozpor především proto, že jí lze . přikládatjakékoliv významy. Nejasnost, nezaujetí stanoviska, možnost libovolného výkladu v mnoha směrech poškodily tento film a zbavily ho také široké sdělnosti."705 Němec reagoval otevřeným dopisem, o němž však nevíme, zda ho Klimentovi či do redakce Kulturní tvorby odeslal. Píše v něm, že se Kliment jistě nemusel obávat cenzurního zásahu proti svému článku, jímž „bylo protrhnuto dlouhé období cenzurních zásahů, které znemožnily zprávy, články a recenze filmů O slavnosti a hostech a Mučedníci lásky". Dále se Němec Klimenta ptá, kde zůstala jeho angažovanost novináře, „když před filmovým festivalem v Karlových Varech 1966 bylo na Ústředním výboru Komunistické strany Československa telegramy sezvaným novinářům sděleno, že film ( ..) nebude na festivalu uveden, protože dosud trvají diskuse s tvůrci - ačkoli vy i další novináři jste dobře věděli, že ani slovo diskuse s autory nebylo uskutečněno, že je používáno pouze administrativních forem ázů a že onen pracovník ÚV KSČ lhal. Co jste udělal?" Ptá se ho, co je ·situaci, kdy o domácím ocenění filmu smí referovat pouze zahraniční .v kapitalistických zemích a píše: „Vážený pane Klimente, nejsem člen 'ny, a tak nevidím nejmenší důvod oslovovat Vás čestným jménem souu, chci se vás tedy dále zeptat: kde tolik stranických a jiných pracovníků to vědomí, že to, co oni činí a čemu rozumějí, je našemu zřízení přáé, a to, čemu nerozumějí, nebo nechápou, nebo je jen prostě vzdálené, ned nepřátelské? Jak a podle čeho se takto usuzuje? Podle jakých klíčů děláte vy sám? (..) Kde se ve vás bere ta církevnická jistota o vlastní .vdě a jezuitská nesnášenlivost k odlišné podobě téhož programu? Protože, ';Vám i Vašemu listu chci důrazně sdělit, máte-li Vy za cíl či program •život, pro uspořádání společnosti socialismus a míníte-li tím spravedlť, mám stejné tužby i já." ěmec se poté Klimenta ptá, co by on sám dělal, kdyby jeho články byly azovány a osočovány z nepřátelství stejně jako Němcův film, a připoá zkušenost s procesy padesátých let: „Cožpak vám po tolika krvavých · šenostech není jasné, že třeba otázka fašismu a rasismu nebyla výsa; a monopolem nacistického Německa? Cožpak postava Josefa z filmu 'lavnosti a hostech, člověka, který jako lživý falzifikátor zatroubí v prachvíli na dané téma, není dnešní? Cožpak problém celého filmu je raktní? Cožpak morálka, čest, pravda a moc se týká třeba jen Francouzů, ·eričanů, a ne také nás? ( ..) Kde vy, věční prokurátoři, nalézáte svůj fanaus, se kterým rozséváte kolem sebe spoušť hlava nehlava?"706 Dopis pak 'končuje: „Vážený pane Klimente, čeho chcete dosáhnout? Jednoho sponého hrnce s pěti vydáními Pádu Berlína, nebo všeobecného mlčení, či áváte přednost Velké tuposti, anebo vaším cílem je smrt? Smrt Jesenina, ·. ajakovského, Mejercholda, Babela, Eisensteina, nebo u nás Frejky, Biebla, fonoho sochaře, který navrhl Stalinův pomník v Praze? (. ~ Ptáte se v nadsu Vašeho článku, kde zůstala angažovanost. A já vám odpovídám: Tam, 'am jste ji zahnali. V temnu lží, osočování, podezírání, ve smrti, kterou <·.~máháte rozsévat. Protože přestane-li tvůrce pracovati na tom, co cítí jako nitřní nutnost, potom umírá, a dává tak volné pole hyenám, které s chutí opotahují střeva, vlastními ústy předtím vyhlodaná."707 Z dopisu je jasně atrné zoufalství tvůrce, který se také hlásí k ideálům humanismu a sociaismu, ale není mu dovoleno otevřeně pronést kritické slovo k dobové podobě 'uplatňování těchto ideálů. V květnu ÚPF asi plánovala jaksi potichu odloženou premiéru filmu zopakovat. Je to zřejmé nejen z výše uvedené poznámky Šárky Bartoškové, 706 J Nevíme, zda Němec věděl, že se Kliment scenáristicky podílel na lživém propagandistickém dokumentu Přemysla Freimana o číhošťském zázraku a faráři Josefu Toufarovi, kterého Státní bezpečnost utloukla k smrti, Běda tomu, skrze něhož pohoršenipřicházi, z roku i950. 7071 Němec, Jan. Otevřený dopis Janu Klimentovi, filmovému recensentu „Kulturní tvorby", týdeníku ÚV KSČ pro politiku a kulturu. Datováno v Praze 28. dubna i967. Prťlklep s ručními vpisky oprav; z osobního archivu Jiřího Janouška. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 7081 Máme nicméně svědectví, že i nadále se v Praze výjimečně konaly diskusní projekce. Místopředseda fakultního výboru ÓSM fakulty osvěty a novinářství UK Petr Sak vypovídá, že se chystali založit Filmový klub vysokoškoláků na základě „promítání cyklu Němcových :filmi'l" v polovině dubna 1967, „zakončeného besedou s tímto režisérem, jenž je v naší kinematografii zjevem výjimečným. Zaujala nás problematika vztahu divákll k Němcovým filmllm. (...) Obrovský zájem studentll (vyprodaná i opakovaná představení), diskuse s režisérem nás přivedly k myšlence udělat z nárazové akce tradici a založit klub...". -kv-. Studentský Film Club na obzoru? Universita Karlova, 1967, roč. 13, č. 18 (18. května), s. l. Studentský klub byl v Praze skutečně založen díky Pražskému filmovému podniku v říjnu 1967. Viz ·neb-. Studentský filmový klub. Filmové a televizní noviny, 1967, roč. 1, č. 9 (1. listopadu), s. i. 7091 Šebek, Miroslav. Odpověď na 2. květnovou otázku. Filmové a televizní noviny, 1968, roč. 2, č. 10 (15. května), s. 2. 710 [ Příloha k Denní zprávě ÚPS č. 59/2a z 12- května 1967. ABS AMV-ÚPS 318-143-1. - O SLAVNOSTI A HOSTECH ale i z hodnocení filmů, které měly podle plánu premiér ÚPF být uvedeny v květnu, otištěném (a necenzurovaném!) v Literárních novinách počátkem května. O slavnosti a hostech šest kritiků hodnotí čtyřmi křížky, tedy nejvýše (František Goldscheider z Kina, Jiří Janoušek z Mladého světa, A. J. Liehm z Literárních novin, Antonín Novák z Filmu a doby, Svatopluk Svoboda z Mladéfronty a Ljubomír Oliva), jeden třemi (Otakar Váňa). Hodnoceny jsou zde i Sedmikrásky, většinou třemi křížky. Jen Liehm je hodnotí nejvýše. Pražská premiéra708 ani jednoho z těchto filmů se ovšem asi opět nekonala. Ředitel ÚPF Miroslav Šebek v roce 1968 řekl, že O slavnosti a hos tech bylo do distribuce sice uvolněno v květnu 1967' ale pražská premiéra se údajně konala až „v kinu Klub 6. října 1967''.709 Cenzura naopak nejprve .. z Literárních novin č. 18 z 6. května nechala vyřadit Li,ehmovu obsáhlou recenzi na Sedmikrásky, kde mj. píše, že jde o „mezník, který ukázal kinematografii nové možnosti a naučil ji nově vidět", o film „na úrovni druhé poloviny 20. století. A zároveň o dílo trnoucí o člověka, který je produktem · tohoto století. Člověka schopného nebývalé bezprostřednosti a svobody, ale zároveň člověka schopného všeho."710 Hned nato nechala z následujícího čísla· Literárních novin (č. 19, 13· května) vyřadit další Liehmovu recenzi (O slavnosti a mučednících), kde píše o obou Němcových posledních filmech. Podle Liehma Krumbachová i Němec „patří k těm, kteří vyprávějí, kteří chtějí vyprávět a vždycky budou vyprávět příběhy o lidech a životě, jež se budou zařezávat hluboko do duše, pod jejichž povrchem bude skryt celý lidský svět. Oba totiž věří ve velkou sílu umění, v jeho schopnost účinně bojovat proti temným silám člověka i osvobozovat ho od traumat, která si nese kdesi v pod- . vědomí." Pak mluví o poselství díla, přičemž jde mírně za jelio hranice a zřejmě formuluje rodící se etiku boje intelektuálů s novotnovským reži- • mem: „Jedinec, charakterní jedinec, je koneckonců mírou mravnosti lidského společenství. Zvůle je věc zlá, krutá, bezohledná, ale může existovat jen tehdy, jestliže její oběti jsou pasivní, jestliže se jí přizpůsobí, sehnou . hřbet, stanou se jejími pomocníky. Jestliže jedinec odmítne nést těžký úděl měřítka lidskosti a odhodlá se ztratit ve stádu. To platí pro všechny časy co je lidstvo lidstvem, žádná doba není z této pravdy vyňata. Lidská kolektivita je pochopitelně cílem, k němuž jedinec vždycky směřuje (a intelektuál dvojnásob cítí její potřebu). Jenže splynout s ní nemůže a nesmí za každou cenu. Někdy totiž bývá tou cenou ztráta vlastního lidství a degradace kolektivity jako takové. A taková cena je příliš vysoká. Chcete-li, je společenství jedinců vždycky takové, jací jsou tito jedinci. A chybějí-li tací, kteří budou zvedat u společenské mravnosti a odpovědnosti ne slovy, ale vlastním příklaa příběhem, poklesnou společenské normy až kupodivu rychle do bláta. je historická zkušenost. G..) Kdysi jsem v debatě slyšel, jak se kdosi roz·val, že ten film prý míří proti socialismu. Skutečně? - zeptal jsem se. Ale i·to, proti čemu ten film míří, na co dopadá jeho hněv, co staví na pra' je-li to všechno socialismus, pak mi ukažte člověka, který bude pro něj. že já jsem hluboce přesvědčen, že není."711 .Pavel Juráček si 17. května zapsal do svého deníku: „Miloš Forman dostal ní cenu. V Kulturní tvorbě vyšla fotografie a pod ní text: ,Představitelé ny v rozhovoru s Milošem Formanem při předávání řádů a státních cen Pražském hradě.' Pověsil jsem si ji nad stůl. Abych mohl znovu a znovu snout nad tím, že už se do toho dali - Forman, Passer, Menzel a proti Němec, Chytilová, Máša a já. Na ostatních je, aby se vybarvili. Nevím, ·ci;é ceně říká Miloš, avšak fotografie v KT v něm určitě vyvolala bezna";jné zoufalství."712 rocesu povolování konání sjezdu spisovatelů souboj „o charakter socialiské kultury" znatelně zesílil. Hendrych nejprve koncem února na sekretatu ÚV KSČ chtěl sjezd posunout za požadovaný červnový termín kvůli u na prostudování připravovaných sjezdových dokumentů a Novotný těl sjezd odsunout až na podzim. To vedlo ke konfliktu na zasedání stra·cké skupiny předsednictva Svazu spisovatelů 30. března 1967' kde bylo kládání termínu chápáno jako vyslovení nedůvěry a zásah do práv svazu. ·edseda stranické skupiny svazu Jan Procházka tu mj. prohlásil: „G..) celá ríprava sjezdu je v podstatě vyslovením nedůvěry. G. J my v té hře hrajeme lišky G..) Děje se tu řada věcí. Nevydává se řada knili, nerealizují se některé ]ínové scénáře, cenzura se stává tužší, místo, aby byla liberálnější, a my se ohadujeme, jakoby se v této zemi nic nedělo." Dále řekl, že na sjezdu má aždý mít „pocit jakési svobody, ať tam řekne, co si myslí, a ať má pocit, že a_ním nestojí čtyři policajti".713 Konání a termín sjezdu byly po velké diskusi Hendrychem povoleny až na zasedání ideologické komise ÚV KSČ 6. května 1967 poté, co zástupci ~vazu přislíbili podle připomínek upravit návrhy sjezdových dokumentů.714 Předsednictvo ÚV KSČ termín schválilo po projednání obsáhlého matel:iálu o svazu a diskusi, v níž Hendrych řekl: „Fakt je, že jsou určité skupiny nebo proudy, které chtějí sjezdu použít jako půdy k formování politické opozice. My jim asi nemůžeme zabránit ve vystoupení na sjezdu. Jde ale oto, aby se zformovali komunisté a pádně na tyto věci odpověděli. Já to 7111 Příloha k Denní zprávě ÚPS č. 40/1a z 15. května i967. ABS AMV-ÚPS 318-143-1. 712 IJuráček, P., cit. 289 /op. cit., s. 523. Forman v dubnu 1967 dostal Státní cenu Klementa Gottwalda „za významný přínos současné československé kinematografii" za Lásky jedné plavovlásky na základě návrhu FITES z prosince 1966. Viz Filmové a televizní noviny, 1966, č. 2 (pro· sinec), s. 1. Fotografie Otakara Hllrky, na níž jsou Věra Křesadlová a Miloš Forman, aktivně diskutu· jící s Novotným a dalšími pozorně naslouchajícími stranickými ideo· logy, byla zveřejněna v Kulturní tvorbě, 1967, roč. 5, č. 19 (11. května), s 1. Jiná fotografie Formana s manželkou Věrou Křesadlovou, které podává ruku A. Novotný, je přetištěna in: Batistová, Anna (ed.). Hoř[, má panenko. Praha: NFA, 2012, s. 40. 713 ICit. dle Kaplan, K., cit. 610 /op. cit., s. 87. Viz též Výňatky z názorll některých spisovatelO.. Příloha IV/c. 36. schllze předsednic· tva ÚV KSC 13. června 1967. NA, KSČ ÚV AN I, č. k. 205. 7141 Blíže viz Kaplan, K., cit. 610 /op. cit., s. 89-91. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 715 IO situaci ve Svazu československých spisovatelO. před jeho IV. sjezdem. Příloha III, s. 12. 56. schůze předsednictva ÚV KSČ 15· června 1967. NA, KSČ ÚV AN I, č. k. 205. 716 J Cenzurní záznamy HSTD a ÚPS skutečně ukazují řadu pokusO. propašovat do tajenek křížovek v různých novinách a časopisech podvratná slova či vyjádření. 717 ICit. dle rozhovoru Ladislava Ženíška s Jaroslavem Pružincem v plzeňské Pravdl (21. dubna 1968, s. 4), zčásti reprodukovaného v článku O jednom zneužití. Filmové a televizn{ noviny, 1968, č. 10 (15. května), s. 4. 718 I Není známo, zda šlo o tutéž projekci, která měla posloužit k obhajobě filmů, či zda se jednalo až o další projekci, snad záměrně iniciovanou Havlíčkem. Je to možné, protože pro účely pO.vodní diskuse byly sotva oba filmy promítány v jednom týdnu, jak to naznačuje uvedený dopis. - O SLAVNOSTI A HOSTECH nebezpečí nechci přeceňovat. Tak velký společenský dosah to nebude mít." Vilém Nový na stejné téma řekl: „Základní trabl není v tom, že ve svazu jsou nekomunisté, nýbrž v tom, že my komunisté se nemůžeme dohodnout mezi sebou. Tragédie je v tom, že komunisté mlčí." Reformněji naladěný Václav Slavík vyzval k tomu, že by stálo za to „více se zamyslet nad tím, co prožíváme, jaký je pohyb naší společnosti, za to, aby strana postupně, ale důsledně překonala to, co nazýváme kult osobnosti". Hendrych ve zprávě, stanovující taktiku postupu před sjezdem, také předsednictvu ÚV oznamuje,' že „připravený soudní proces s Pavlem Tigridem a spisovatelem Benešem . byl stanoven na počátek července, aby nemohl být stavěn do souvislosti se sjezdem jako forma nátlaku a zastrašování, jak jsou k tomu mezi některými spisovateli tendence".715 Hendrych, který byl zároveň poslancem Národního shromáždění za JI~· hočeský kraj, asi též inicioval, aby se Havlíček domluvil s poslancem· za Západočeský kraj Jaroslavem Pružincem a zaútočil v Národním shro- · máždění na filmaře nejen z politického, ale i z velmi aktuálního ekonomického hlediska, protože parlament měl právě projednávat státní rozpočet na rok i967. Podle vzpomínky Jaroslava Pružince byl iniciátorem Havlíček,· ale je málo pravděpodobné, že by tak učinil bez Hendrychova pokynu či · bez konzultace s ním: „Na jednom školení, kde jsme se učili filozofii, politiku, ekonomii, kulturu, přišel mezi nás soudruh Havlíček, tenkrát vedoucí ·· ideologického oddělení ÚV KSČ, a vyprávěl nám o rafinovaných metodách· některých kulturních pracovníků. Jak se to pašuje do křížovek716 a jak leží na ÚV KSČ zakázané filmy, které míří proti nám, proti našemu zřízení." Když jim promítli Sedmikrásky a O slavnosti a hostech, byli „z toho dost roztrpčení" a Havlíčkův výklad „přijali celkem bez výhrad", protože to byl „tehdy oficiální kurz - nedůvěra ke kumštýřům a k části kulturní fronty". Říkalo se jim, „co takové filmy stojí milionů, co se přitom všecko zničí a leccos jiného. A tak jsme hovořili, zlobili se na filmaře. Jak si to představují. Že . se mrhají prachy a že to takhle dál nejde, že se tomu musí učinit přítrž."717 .. Havlíček patrně nejprve inicioval dopis dvaceti čtyř členů a kandidátů ÚV KSČ a poslanců Národního shromáždění, kteří právě procházeli kurzem politické informace PI 4 politického školení na Vysoké škole politické, předsednictvu ÚV KSČ a jmenovitě Hendrychovi. Píšou zde, že jim byly promítnuty Sedmikrásky a O slavnosti a hostech718 , které jednomyslně považují za provokaci a znesvěcení toho, „co je každému občanovi drahé". ěmcově filmu v tomto předepsaném „školním cvičení" gramaticky icky neobratně říkají, že na ně působí „dojmem napadání jednoty a pře.ším socialistického realismu a nápadným zjevem a hereckým výkonem dstavitele hlavní role - hlavního hostitele. Rádi bychom se mýlili, že jde 'odobnost a výjevy tzv. čistě náhodné. Máme-li na zřeteli v této době nejí zákon - upevňování jednoty socialistického internacionalismu v boji .ti buržoazní ideologii, proti imperialismu a jeho zvěrstvům - pak uvellý film podle našeho názoru je příkladem, který zostouzí úsilí nejen naší ··any, ale celého mezinárodního a dělnického hnutí po jednotě. Je to ,film', snad také dar k 50. výročí VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce ozn. jb)?" Iniciaci Hendrychovu lze dedukovat i z toho, že se dopis odvona jeho projev na únorovém plénu ÚV KSČ, i z toho, že v závěru dekla·e, že jeho „autoři" chtěli „především dát za pravdu a podpořit v našem '1ečném úsilí náš ÚV KSČ spolu s tím, že je třeba zvýšit stranickou sobní zodpovědnost na všech úsecích našeho života". O obou filmech ]t' píšou, že „jsou nevhodné k promítání široké veřejnosti", a žádají, aby ló „zabráněno jejich exportování do zahraničí, protože by sloužily zvláště ·· apitalistickém světě jako zbraň proti nám". Oběma režisérům a jejich ..rcům pak doporučují „změnu pracovního a společenského prostředí, aby iljen příznivěji mohlo ovlivňovat jejich uměleckou tvorbu do budoucna, le také mnozí z nich mohli uplatňovat kritéria socialistického umělce ylastenectví".719 Tento dopis byl pro svou primitivnost zjevně nepoužitelný ro zveřejnění. Havlíček patrně požádal, aby si někteří poslanci z kurzu i'ipravili návrh interpelace a nakonec asi vybral ten Pružincův. Pružinec .to vzpomíná: „Několik z nás si připravilo každý svůj návrh interpelace ;já byl ostatními pověřen, abych vystoupil v plénu Národního shromáždění, de se právě projednával státní rozpočet. Chtěli jsme, aby plénum posou.ilo naší interpelaci, zda se mýlíme, či ne. Žádali jsme, aby filmy byly proítnuty celému plénu. Plénum se nevyjádřilo, filmy mu promítnuty nebyly :otázkou interpelace se zabývalo předsednictvo a kulturní výbor. Z interelovaných ministrů se nevyjádřil nikdo."720 Jaroslav Pružinec tedy tři dni poté jménem svým a dalších jedenadvaceti oslanců - volených zástupců lidu - podal na druhém dni schůze Národního ~hromáždění ve čtvrtek i8. května interpelaci, v níž oslovil ministry kultury, zemědělství, financí, obrany a vnitra a tyto dva filmy zde hodnotil z hlediska ýtvání „penězi, které by státní rozpočet potřeboval", a to v rámci toho, že 'Národní shromažďování se má „vyjadřovat k zásadním otázkám ekonomického, politického a kulturního života naší republiky". 7191 Opis dopisu Jiřímu Hendry z 15. května 1967. Z osobního archivu Jiřího Janouška. Podpis} jsou až na Jana Muroně (poslane za Severomoravský kraj), který Si pod interpelaci nepodepsal, toto2 s podpisy pod Pružnicovou inteq cí. Viz přílohu č. 8 této knihy. 720 ICit. dle rozhovoru Ladislav; Ženíška s Josefem Pružincem (O nom zneužití. Sedmikrásky v par lamentě. Z pozadí interpelace 21 poslancO.) v orgánu západočeskéh KV KSČ Pravda, 1968, roč, 49, č. 96 (21. dubna), s. 4, z větší část reprodukované v článku O jednom zneužiti. Filmové a televizní noviny, cit. ?1? /op. cit. Pružinec zde také zmiňuje, že se sešli s Novotným po jeho návratu ze S'i tové výstavy v Montrealu, kde byl na státní návštěvě 13.-18, května· a s guvernérem Michenerem mj. jednal o americké politice ve Vietnamu, možném sjednocenl Německa a eventualitě rozmístěn atomových zbraní v ČSSR, kdyby byly rozmístěny v Německé spolkové republice (NSR). (Viz Zprá1 o státní návštěvě prezidenta ČSSR s. A. Novotného v Kanadě. Předsednictvu ÚV KSČ předlo· žil A. Novotný 6. června 1967. NA KSČ ÚV 02/1, sv. 56, a. j. 36, bod Novotný ale poslance údajně z_kl_a_·. mal, protože mluvil o jiných-~ě.c_ec. a k interpelaci řekl jen, že.S,.~~-~i::. v zásadě souhlasí, ale že „j~,,~zY;:~~. žitá a že se čeká, jak dop~~-~~f-~J-;~c spisovatelO.". ,.,,,_„,.,„ '' 7211 Není jasné, co zde i dále Pružinec jakoby, či skutečně cituje, nebo zda ironizuje. 722 ITato pasáž odkazuje na destrukci rautu prováděnou dívkami ze Sedmikrásek z části za zvuků ruského carského marše Na sopkách Mandžuska. 7231 Ve skutečnosti Znamení raka. 7241 Zasedání Národního shromáždění ČSSR, 2. den, čtvrtek i8. května i967. Dostupné [on-line] z: [cit. i7. července 2014]. Podepsaní poslanci - členové KSČ, vesměs zvolení na období let i964-1968: Štefan Bielik (Středoslovenský kraj), Lívia FiÍová (Západoslovenský kraj), Michal Chotár (Západoslovenský kraj), Hrzal, Josef Cáp (Severočeský kraj), Richard Zeithammel (Praha), Vladimír Varmuža (Jihomoravský kraj), Štefan Kuropka (Západoslovenský kraj), Vrňátová, Křičková, Jaroslav Karhan (Severomoravský kraj), Šachlíková (=Ludmila Šmehlíková, Severomoravský kraj), Andrej Lakata (Východoslovenský kraj), Oldřich Vaverka (Jihomoravský kraj), Pavol Németh (Východoslovenský kraj), Václav Štáfek (Středočeský kraj), Jarmila Bilková (Západočeský kraj), Stehlíková, Josef Pružinec (Západočeský kraj), Růžena Kolářová (Jihočeský kraj), Marie Hejlová (Východočeský kraj) a Jaroslav Havlíček (Praha). Dostupné [on-line] na: [cit. io. ledna 2013]. 7251 Škvorecký, J., cit. :i.25 /op. cit., s. 119 - O SLAVNOSTI A HOSTEEH Pomocí de)llagogického ptydepe pronesl následující výzvu k lynčo, vání: „Jsme přesvědčeni o tom, že dva filmy, které jsme viděli a které podle Literárních novin mají mít premiéru v tomto měsíci, ukazují ,zásadní cestu. našeho kulturního života"'', po které žádný poctivý dělník, rolník a inte-. ligent jít nemůže a nepůjde. Protože dva filmy, Sedmikrásky a O slavnosti a hostech, natočené v čs. ateliérech na Barrandově, nemají s naší republikou, socialismem a ideály komunismu nic společného. Žádám proto ministra kultury a informací s. Hoffmanna, kulturní výbor NS a Ústřední výbor lidové kontroly a vůbec celé NS, aby se radikálně zabývali touto situaci a vyvodili patřičné závěry proti všem, kteří tyto filmy připravovali a zejména: proti těm, kteří byli ochotni tyto zmetky zaplatit. Ptáme se režiséra Němce: a Chytilové, jaké pracovní, politické a zábavní poučení přinesou tyto zmetky. našemu pracujícímu lidu v továrnách, na polích, na st<1ybách a na ostat · ních pracovištích? My se ptáme z tohoto místa všech těchto ,také kultur-. ních pracovníků', jak dlouho budete ještě všem poctivě pracujícím otravovat·.. život, jak dlouho budete ještě šlapat po socialistických vymoženostech, jak dlouho si budete hrát s nervy dělníků a rolníků a vůbec, jakou demokracii zavádíte? My se vás ptáme, proč myslíte, že máme pohraniční stráž, která plní těžký bojový úkol, aby se k nám nedostali nepřátelé, zatímco my, soudruhu ministře národní obrany a ministře financí, platíme královské peníze vnitřním nepřátelům, necháváme je šlapat a ničit72 ', soudruhu ministře zemědělství, v plodech naší práce." Závěrem své řeči pak Pružinec požádal o promítnutí filmů všem poslancům a „udal" i další filmy apelem·· na Poledňáka: „Co to, prosím vás, v poslední době točíte za filmy, nebo jste již natočili, které jsou v podstatě stejné, jako dva filmy, které jsme v úvodu jmenovali? Jedná se o filmy Mučedníci lásky, Ve znamení raka725 a Hotel pro cizince. Žádáme, aby tyto filmy byly staženy z našich kin a abyste se do budoucna vážně zabývali svým posláním."724 Tento útok však mířil pravděpodobně příliš vysoko a byl do té míry zastaralou propagandistickou fraškou, že byl nakonec odmítnut a znicot-. něn. Škvorecký vzpomíná: „Neuvěřitelná Pružincova interpelace kolovala po Praze v četných opisech, a když ji přečetli z jeviště kabaretu Paravan, považovalo ji obecenstvo za povedený fórek satirika J. R. Picka, který tam byl ředitelem."725 Při diskusích o možnosti otištění Kunderova příspěvku ze sjezdu Svazu spisovatelů F. Havlíček údajně řekl, že „aféra v parlamentě je jim, progresivním lidem v sekretariátu ÚV, velice nevhod ~ ..), že tu ani tak nejde o málo významného poslance Pružince, nýbrž spíše o několik význam· ných činitelů z předsednictva ÚV, kde se o věci podobně jako v parlamentě nalo, ba snad dokonce o jednoho činitele nejvýznamnějšího".726 v parentu na interpelaci odpovídal Alois Poledňák.727 Ten zde vystouc.mimo pořadí řečníků, protože odjížděl na festival dětských filmů ,,Gottwaldova (dnes Zlín), a mj. řekl: „Chtěl bych především ujistit rodní shromáždění, že se velice podrobně seznámím s celým textem sta;: iska poslanců, které, jak se mi zdá, bylo tlumočeno jen z části. Chtěl bych fo ujistit, že se jím bude zabývat vedení Čs. filmu a zajistíme, aby k němu •jalo stanovisko vedení studia, stranická organizace, Svaz filmových a tele· zních pracovníků a sami jmenovaní tvůrci." Dále mluvil o tom, že ideoická komise ÚV KSČ ohledně filmové tvorby přijala závěry, „které mají a budou postupně realizovány v dalších plánech rozvoje filmové tvorby", ěnovala pozornost i „tvorbě tzv. experimentálních filmů", ohledně nichž ,nutné vytvořit předpoklady, aby byla provedena objektivní analýza všech dencí, které tuto část tvorby charakterizují. K těmto předpokladům patří mozřejmě nutnost, aby se uvedené filmy dostaly do konfrontace s názory váků v kinech." V závěrečné části krátké řeči pak prohlásil: „I ve filmu, ko v každé oblasti umění a v každém lidském podnikání, může dochá.et a dochází k omylům. Ale to ještě nemůže být důvodem, aby tyto omyly ly označeny za protistátní pokusy a aby tvůrci těchto filmů byli jmeno· iti vnitřními nepřáteli."728 ravděpodobně naposledy před sjezdem se veřejně o obou filmech zmínil · ět A. J. Liehm v souhrnném článku o nové vlně Bilance zázraku z konce etna. Tvorbu nové vlny zaštítil obdivným citátem Zygmunda Kaluzhíského polských novin Polityka, Němce jmenuje na prvním místě výčtu dvaceti ýZnamných čs. režisérů, v seznamu filmů, o nichž se domnívá, že už je · ebude možné nikdy vymazat z vědomí této kinematografie, jmenuje Lásky "ednéplavovlásky, Obchod na korze, Sedmikrásky, O slavnosti a hostech a Až fijde kocour a obdivuje nevyčerpanost této kinematografie a její humanisus. Také dělí tuto kinematografii zhruba řečeno na realismus Formanova 'mu a ostatní (Krumbachová, Chytilová, Juráček, Němec), které zajímá tylizovaná řeč moralit, traktátů, disputací, alegorií, bajek, rozprav, mysifikací atd.". Podle něj jsou to „dva proudy, které touž zkušenost a podobný ·· řístup k ní vyjadřují dvojím způsobem" a vytvářejí společně se starší gene· _'rací režisérů filmovou kulturu této země.729 Svědectvím zápasu s cenzurou je mj. dopis tajemníka ÚV Svazu čs. spisovatelů Juraje Špitzera předsedovi ÚPS plukovníku Eduardu Kováříkovi, v němž ho „důrazně prosí", aby se sešli a probrali stanoviska k „mnoha 726 IHamšík, D., cit. 6:1.2 /op. cit., s 106. 7271 Josef Pružinec vzpomínal, že Poledňák v parlamentu prohlásil, že „interpelaci projednají ve vedení filmu a na Barrandově ve stranické organizaci. Na obranu filmii. řekl, že v ideologickém oddělení ÚV bylo už dříve doporučeno, aby natočili filmy s kritickým pohledem na naši současnost." Ženíšek, Ladislav. O jednom zneužití. Sedmikrásky v parlamentě. Z pozadí interpelace 21 poslanců. Pravda (Plzeň), cit. ?20 /op. cit. 7281 Dostupné [on-line] z: [cit. 20. ledna 2014.] 7291 Liehm, A. J. Bilance zázraku. Literární noviny, i967, roč. i6, č. 21 (27. května), s. 3· O SLAVNOSTI A HOSTECH - 730 IÚstřední publikační správa, do rukou s. Kováříka, Benediktská i, Praha i. Č. j. 2582. Dopis od J. _Špitzera z 5. června i967. ABS MV ÚPS 518 255-5. 7311 Komunistický politik a gene· rál Bohuslav Lašťovička byl v letech i964-1968 předsedou Národního shromáždění a vyslo· veně pronovotnovským členem předsednictva ÚV KSČ. 732 IVážený soudruh Josef Kudrna, ministr vnitra. Praha. Č. j. 263/10n·1967. Dopis od E. Ko· váříka z 20. května i967, odesláno 22. května i967. ABS MV ÚPS 318 255·5. To, že Kovářík rekapitu· loval historii zákazu obou filmů, by eventuálně mohlo objasnit zmizení cenzurních kartotéčních lístků, které si k tomu patrně z archivu vyžádal a možná je nevrátil. Zmizely i kar· totéčni lístky Sedmikrásek. V těchto souvislostech by též asi bylo zajímavé, za co bylo cenzoru Karlu Lammerovi uděleno kárné opatřeni v podobě nepatrného sníženi platu za měsíc květen i967, zdůvodněné jako „závažné porušení pracovní kázně, kterého jste se dopustil tím, že jste nezabránil zveřejnění skutečnosti, která je předmětem služebního tajem· stvi". Soudruh Karel Lammer, samo· statný odborný referent II/i. odd. ÚPS. Č. j. 232/1on·1967. Dopis od předsedy ÚPS E. Kováříka ze 4. května i967. ABS MV ÚPS 518 255-5. - O SLAVNOSTI A HOSTECH článkům, na které ÚPS upozornila, a tudíž nemohly být prozatím publikovány", protože „autoři i redakce se na nás obracejí s dotazem, jak bylo s jejich články naloženo". Navrhuje také, aby v případech, v nichž se nedohodnou, postoupili články ideologickému oddělení ÚV KSČ nebo přizvali k projedc' nání jeho zástupce.730 Na dopise je poznámka plk. Kováříka „Projednáno· 23. června 1967'' a na příloze se seznamem článků a přiloženém listu jsou ruční, patrně Kováříkovy poznámky, určené jakémusi soudruhu Bouškovif o rozhodnutí v jednotlivých případech. Z deseti článků se filmu týkají tři, které měly být publikovány v Literárních novinách. U Liehmova článku O slavnosti a mučednících jsou poznámky „nesouhlasí" a „jak bude rozhod: nuto na ideologickém oddělení". U jeho článku Sedmikrásky jsou poznámky „nesouhlasí" a „komise nesouhlasí s uveřejněním - je mj. v rozporu s trestním ,'. řádem". U článku Poslanec Pružinec v NS (patrně publikace jeho interpelace) je poznámka že komise „nesouhlasí" a že „SČSS psal s. Lašťovičkovi""'.. Zajímavým způsobem objasňují zákaz distribuce Němcova filmu a publikace informací o něm materiály Ústřední publikační správy (ÚPS) z května a června 1967. Na dotaz svého přímého nadřízeného, ministra vnitra Josefa Kudrny, na to, jak se cenzura stavěla k filmům jmenovaným v Pružincově interpe· laci, odpovídá předseda ÚPS Eduard Kovářík v dopise z 20. května, kde především rozepisuje historii zákazu Sedmikrásek a v závěru píše: „Film O slavnosti a hostech jsem viděl 22. října 1965. (Ke scénáři neměla HSTD připomínek, protože z textu se nedalo usuzovat na závadnost obsahu.) Pro závadný obsah jsem 22. října 1965 dohodl se soudr. A. Poledňákem, že film nebude uveden do normální distribuce."732 Nakolik tomu tak skutečně bylo, či zda Kovářík ex post jen kryl údajné pozdější rozhodnutí Novotného, zatím zjistit nelze. Je-li z toho ale možné usoudit, že tomu tak skutečně bylo, vysvětlovalo by to, proč se studio pokusilo přeložit film do realizací roku 1966 a proč Procházka silně riskoval a před· vedl ho Novotnému. Na druhé straně proti tomu stojí fakt, že studio se roz· hodlo k přeložení filmu do roku 1966 již 15· října 1965, tedy před projekcí pro cenzory HSTD i před údajnou projekcí pro Kováříka (o níž neexistují žádné jiné doklady) a poté nechalo v lednu 1966 vyrobit kombinovanou kopii, což by asi nesmělo, kdyby HSTD - ať již Kovářík osobně, či někteří z jeho cenzorů - neschválili servisku. O jejich rozhodnutí po promítání servisky 18. října 1965 je známo, že bylo souhlasné. Určitě však schválili 13- ledna 1967 výrobu kombinované kopie ještě před jejím promítnutím Novotnému. ... átkem června redakce Rudého práva žádala ÚPS o objasnění infore z dopisu „od diváků z Plzně", kteří si „stěžují, že tam byl promítán , který byl plakátovaný pod titulkem ,Premiéra nového českého filmu'. áci nakonec zjistili, že se jedná o film Jana Němce O slavnosti a hostech. ozí byli zklamáni a ptají se, jak je možné, že na plakátech nebylo uve· o, o jaký film jde." Dále redaktor říká, že se dozvěděl, že publikaci názvu u „nepovolila Ústřední publikační správa Plzeň" a že Ústřední řediteli Československého filmu (ÚŘ ČSF) to nedokáže objasnit.735 Náměstek •'dsedy ÚPS J. Kovář odpověděl dopisem, adresovaným nikoli podepsa· nm redaktorovi, nýbrž přímo šéfredaktorovi Rudého práva. Objasňuje .ěm původ zákazu publikace informací o filmu: „Na vysvětlení Ti, vážený druhu, sdělujeme, že pracovník naší pobočky (v Plzni - pozn. jb) postu· al podle platného pokynu z 2. března 1967, který nám ukládá, že tento ' nelze jakýmkoli způsobem propagovat. Vydání tohoto pokynu si vyžá· )o II. oddělení ÚV KSČ."'54 Vzhledem k tomu, že vedoucím li. (ideologie· 'ho) oddělení ÚV KSČ byl od 1. března 1967 František Havlíček, inicioval ·kaz patrně on. a původní dopis poslanců a na interpelaci nejprve zareagoval Ivan Sviták, erý 30. května sepsal tzv. interpelaci interpelantů, bohužel tehdy nikde veřejněnou a nevíme, zda někam zaslanou. Tam mj. píše: „1. V dějinách , kultury není případu, aby autorita zákonodárného orgánu, tedy orgánu átní moci, byla vyzývána k zákazu uměleckého díla. Ani v dobách nej· žšího stalinismu, kdy docházelo k trvalému neskrývanému tlaku na kulUrní představitele, nedošlo nikdy k interpelaci, která na umělce volá tři inistry a Pohraniční stráž. Fakt, že došlo v květnu 1967 k takovému pro· ·evu v čs. Národním shromáždění, svědčí o nebezpečné, totalitní orientaci řadách nejvyššího zákonodárného orgánu Československé socialistické epubliky. 2. Vystoupení poslanců souvisí bezprostředně s nenormální atmo· sférou, která byla uměle vyvolána kolem těchto dvou filmů, jež byly bez ·akéhokoliv odborného posouzení staženy z distribučního programu, byl vydán zákaz komentářů těchto filmů v odborném tisku a byly vyloučeny ze zahraničních soutěží." Dále Sviták nesouhlasí s Pružincovou argumentací o ekonomické neefektivnosti těchto děl a píše: „6. Pan Pružinec a jiní záko· nodárci by si neměli všimnout zničeného salátu, ale skutečnosti, že se někde opravdu plýtvá penězi tak radikálně, že naše vyspělá průmyslová společnost ' byla v minulých letech předstižena i daleko méně vyvinutými zeměmi G.} .7. Proti požadavku pana Pružince, aby oba uvedené a tři další filmy byly 733 IÚstřední publikační správa, Benediktská i, Praha 1. Dopis od re· dakce Rudého práva (podpis ne· čitelny') ze 3. června i967. ABS MV ÚPS 518 255-6. 7341 Soudruh Oldřich Švestka, hlavní redaktor Rudého práva, Na Poříčí 30, Praha i. Č. j. 280/67. Dopis od náměstka předsedy ÚPS J. Kováře ze i4. června i96?> ode· sláno i5. června i967. ABS MV ÚPS 518 255-6. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 735 IV tomto slově jde možná o chyb· ný přepis a místo „interpreti" má snad být „interpretanti". Pozn. jb. 7361 Cit. dle Velký den poslance Pružince. Fl'lmové a televiznf noviny, 1968, roč. 2, č. 8 (18. dubna), s. 2. 7371 Podle vzpomínky Hynka Bočana v telefonickém hovoru s auto· rem 3. května 2013 se původně sešli na oslavu vítězného průběhu šesti· denní války a z toho pak vyplynulo podepsání dopisu. 7381 Informace z Rozhovoru XIII. Němec mi tehdy řekl: „Byl to Ivan Sviták, ten ho sepsal ( „). Jmenovalo se to ,Svoboda je nedělitelná'."· 7391 Janoušek se v rozhovoru s auto· rem 27. června 2013 klonil spíše k této variantě. - O SLAVNOSTI A HOSTECH staženy z kin, vyzýváme Národní shromáždění Československé republiky k jednoznačné obhajobě zásad občanských práv, svobody tvorby a k energie' kému přezkoumání dosavadní praxe, umožňující protiprávní, protiústavní a nekvalifikované omezování kultury a občanských práv. 8. Hodnocení filmťi. pana Pružince vychází z krajně naivní představy o umění jako bezprostřed ním odrazu společenského života, ačkoliv v obou případech jde o umělecká. díla symbolického významu, o paralelu s filozofickým myšlenkovým plánem nikoliv o odraz reality. Překvapuje, že pan Pružinec neposuzuje podobně detektivky a kovbojky, které předvádějí v našich kinech denně vraždy, války a horší zločiny, než je rozšlapání salátu. Podle stejných měřítek by měli inter, preti755 žádat také stažení těchto filmťi. z kin." Sviták pak na doporučení Pružincovo, aby filmaři šli raději do výroby, reaguje návrhem, aby mladí m: maři „v příštím volebním období" rozhodovali o zákonodárných aktivitách: v oblasti občanských a lidských práv a aby naopak interpelanti ukázali, jak: se podle nich tvoří kultura. Na závěr pak píše: „10. Ojediněle trapné, zma,: tené a naivní vystoupení pana Pružince a jeho kolegů je symptomem obno, vovaných pokusů vrhnout čs. kulturu zpět do stalinských uzancí kulturní': reglementace. Neradi bychom nechávali širší kulturní veřejnost na pocby;. bách, že nesouhlasíme s pokusy nahradit tradici evropského humanismu, lidských práv a kulturních hodnot za tradici byzantsko-asijskou a za igno:· rování lidských práv."756 Mladí režiséři se poté sešli g. června v bytě u Pavla Juráčka v Krakovské ulici . č. 5757 a podepsali dopis (koncipovaný I. Svitákem758 nebo P. Juráčkem73 ') interpelovanému ministru kultury a informací Karlu Hoffmannovi, kde se mj. píše: „Vážený soudruhu ministře, domníváme se, že v historii československé kultury neexistuje případ, v němž by Národní shromáždění bylo vyzýváno k zákazu uměleckého díla. G.•) Vystoupením poslance Pružince vzniká nebezpečí legalizace pogromistických nálad vůči tvůrčí inteligenci G.) Nenormální situace vytvářená v posledních měsících kolem československé kinematografie začíná postupně znemožňovat tvůrčí práci, omezuje realizaci tvfirčích programů v samém jejich začátku a některé autory posléze vylučuje z tvorby · vůbec. Je nám známo, že každé represivní opatření namířené proti kultuře sleduje okamžitý politický prospěch, avšak je nám rovněž známo, že žádná pozdější rehabilitace či napravování křivd nikomu nevrátily a nemohou nikdy vrátit tvůrčí schopnosti, jejichž rozvoj byl násilně přerušen. Vážený soudruhu ministře, my, podepsaní českoslovenští filmoví režiséři, považujeme za nezbytné veřejně prohlásit, že jsme vyrostli, získali vzdělání příležitost k tvůrčí práci v socialistickém Československu, považujeme svoji : ráci za organickou součást kultury této země a hluboce nás uráží, je-li kdooliv z nás veřejně označován za nepřítele. Proto se rozhodně stavíme proti okusům rozdělovat nás a stavět proti sobě podle zásady ,Rozděluj a panuj!'. vůrčí svoboda je nedělitelná. Je-li omezován jeden z nás, jsme omezováni všichni. Proto kategoricky odmítáme projev poslance Pružince a upozorňujeme na nebezpečí ohrožení základních občanských svobod a práv, •jejichž nedílnou součástí je možnost svobodného uměleckého projevu."740 'Dopis podepsalo dvanáct českých a dva slovenští režiséři (Bočan, Forman, Chytilová, Jireš, Juráček, Menzel, Němec, Passer, Schmidt, Schorm, Solan, Režiséři nové vlny diskutuji nad dopisem ve věci interpelace Jaroslava Pružince v bytě Pavla Juráčka. Zleva Jifl Menzel, Pavel Juráček, Hynek Bočan, Jaromil Jireš, Miloš Forman, Antonín Máša, Věra Chytilová, Eva1d Schorm, Jan Němec a Ivan Passer. Foto Tibor Borský 740 [ Cit. dle IV. sjezd Svazu československjch spisovatelů Praha 27.-29. června 1967 (Protokol). Praha: Československý spisova· tel, 1968, s. i36n. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 741 I„Tu fotku, jak stojí u staveniště a dělají blbosti, to jsem inicioval já." Jiří Janoušek v rozhovoru s autorem 14. února 2013. Jan Němec říká: „Fotka pod lešením vznikla proto, že nemohlo vyjít, že to nejsem jenom já a Chytilová versus ministr vnitra, který nás má zatknout, ale že je to celá ta generace. A proto jsme se sešli. Jinak by jen tak někdo nepřišel pod nějaké lešení. Když to vyšlo, tak každý věděl, o co jde." Rozhovor XIII. 742 IKundera píše, že za filmem musel jet až do brněnského kina Studio, „kde se několik dnů promítal", a pokračuje: „Na O něčem jiném jsem se kdysi dost nudil, ale Sedmikrásky, to byl neobyčejný zážitek; hltal jsem s napětím a zvědavostí každou sekvenci, každý záběr. Ta virtuosita provedení! Ale hlavně ta brutální reálnost tématu: ta suverénní a roztomilá stupidita postižená v dvou nádherně skutečných a nádherně obludných holčičkách! Jak bylo možno tuhle obludnost ztvárnit tak elegantně, poeticky, snově, ,krásně', aniž přestala být obludností, to neumím pochopit. Ale v tom je asi právě ta zázračnost Sedmikrásek." Literární noviny, 1967' roč. 16, č. 25 (24. června), s. 2. 743 I Dopis redakci Rudého práva (Na Poříčí 40, Praha) z 21. června 1967. Z osobního archivu Jiřího Janouška. 7441 TS Švabík-Procházka, dopis A. Poledňákovi z 12. června 1967. Archiv FSB, cit. 490 /op. cit. Byla zde nalezena pouze kopie dopisu (3 strany), kde je zmíněno, že k němu byl „připojen list s podpisy členů Ideově-umělecké rady a vedoucích pracovníků tvůrčí skupiny". Ten se, bohužel, zatím dohledat nepodařilo. Poledňákovu reakci také zatím neznáme, podobně jako reakci K. Hoffmanna. Bil O SLAVNOSTI A HOSTECH později Herz, Máša a Uher - viz přílohu č. g). Na Juráčkovu žádost přiš na schůzku i student čtvrtého ročníku FAMU, fotograf Tibor Borský, kter signatáře vyfotografoval v bytě a na podnět zde přítomného Jiřího Janoušk udělal i známé fotografie u lešení před domem.741 Dopis ovšem nebylo mož nikde zveřejnit, a proto zřejmě na radu Liehma byla společná fotografi otištěna bez dalšího komentáře, jen se jmény vyfotografovaných, na titulu straně Literárních novin i7. června ig66, aby tak byla manifestována jejic .. vzájemná soudržnost (viz přílohu č. 10 této knihy). Hned v příštím čísle ješt v rubrice Můj tip vyšel názor Milana Kundery na Sedmikrásky, které byl zatím uvedeny v některých mimopražských kinech.742 Dopis se všemi podpisy byl odeslán Hoffmannovi 21. června, kdy byl ro něž zaslán redakci Rudého práva se žádostí o zveřejně:n_í (viz přílohu č. 11 této knihy).743 : Dvanáctého června se k dopisu režisérů protestem proti Pružincově interpelaci přidala také TS Švabík-Procházka a členové její Ideově-umělecké rady (JUR) formou dopisu na obhajobu Němcova filmu a práce skupiny ústřednímu řediteli Čs. filmu Aloisi Poledňákovi. Píšou, že se ozývají zejména proto, že Pružincem jmenovaný film O slavnosti a hostech by[ natočen jejich skupinou a scénář JUR shledala „výjimečným, neobyčejně· angažovaným a morálním". Film pak Němec natočil „zcela suverénně a s takovou hloubkou pohledu na současnost člověka, že nebylo nic, co · bychom mu mohli vytknout a s čím bychom nesouhlasili. Není to povrchní-. pamflet, ani prázdná alegorie, kterých se dnes tak často používá k zabalení prázdnoty, ale je to dle našeho mínění dílo roztrpčující a bičující, očistné právě rozborem a kritikou naší přirozené slabosti." Dále pak dopis vyjmenovává tvůrčí úspěchy skupiny, mnohé z nich poctěné státními cenami. Na závěr se tu píše: „Nedomníváme se tedy, že by naše společné úsilí poškozovalo naši vlast, jak je naznačeno v interpelaci a přinášelo naší socialistické společnosti hanbu. Ani si nemyslíme, že umělci jsou vnitřní nepřátelé socialismu a vůbec se nedomníváme, že jejich honorování je příliš luxusní. Uvádíme tyto věci jenom proto, že nadsazená a zjednodušená obvinění pronesená soudruhem Pružincem nás překvapila a roztrpčila."744 Léto 1967 V rámci příprav na sjezd spisovatelů otiskly Literární noviny jako tiskový orgán Svazu čs. spisovatelů anketu Co očekávají od sjezdu?, v jejímž rámci ··a filmaře odpověděl Jaromír Šofr, kameraman Němcova filmu, a kritička rahomíra Novotná-Olivová, pozdější žena A. J. Liehma. Šofr si přál, aby jezd udělal vše pro to, „aby v našich podmínkách pojem - hodnotný morální rofil člověka - nabýval v obecném povědomí konkrétnější tvar jako něco rospěšného, nejen hluboce nepraktického a aby se zvolna stával natolik __módní záležitostí, jako zlidovělá snaha napodobovat pouhým majitelstvím cizí životní úroveň. G.~ Spisovatelé mohou být tvůrci této módy, která by měla :přispět k tomu, aby dobrý člověk trpěl méně." A Novotná-Olivová se domní:vala, že „sjezd by se měl zabývat potencionálními i existujícími konfliktními .situacemi mezi umělci (nejen spisovateli, protože na sjezdu by nemělo jít jen o literaturu) a všemi formami vnějších omezení, z nichž se nutně rodí omezení vnitřní a všechno další. Měl by se také zabývat otázkou, jestli se mohou Režiséři nové vlny diskutuji nad dopisem ve věci interpelace Jaroslava Pružince v bytě Pavla Jurátka. Zleva Ivan Passer, Jaromil Jireš, Hynek Botan, Miloš Forman, Antonín Máša, Věra Chytilová, Jan Němec. Vzadu Evald Schorm a Jaroslav Papoušek. Foto Tibor Borský O SLAVNOSTI A HOSTECH - 745 ILiterární noviny, ig6], roč. i6, č. 25 (24. června), s. 7. 7461 Denní zpráva č. 55/1f, i967. Též A. J, Liehm i965-1967. Zpráva pro potřebu předsedy ÚPS, s. 5 ABS-AMV-úPS 518-143-1. 7471 Hamšík, D., cit. 612 /op. cit., s. 21n. 7481 Viz Svoboda, Jan. Některé souvislosti českého nového filmu 60. let. ln: Fllmový sborník historickj 4. Praha: NFA, 1995, s. 8. Svoboda zde píše, že tuto informaci obsahoval dopis předsednictva FITES sjezdu, podepsaný E. Klosem. Dopis na sjezdu přečetl Milan Kundera 3. den jednání v rámci diskuse. Svoboda k tomu ještě doplňuje: „Asi na jaře 1967 vznikl na sekretariátu ÚV KSC záměr, jak se zbavit liberálního měsíčníku Film a doba: sloučením G„) s populárním čtrnáctideníkem Kino." Poté, co otevřeným dopisem sekretariátu proti tomu protestovali režisér Ján Kadár a kritik Jaroslav Boček, proběhla na podporu časopisu podpisová akce a stovky podpisů byly rovněž doručeny sekretariátu ÚV KSČ. Viz Cysařová, J., cit. 402 /op. cit., s. 39· 7491 Předsednictvo ÚV KSČ se 22. listopadu 1966 rozhodlo zavést s Mňačkem disciplinární řízeni. V únoru i967 předsednictvo navrhovalo jeho vyloučeni ze strany, ale Novotný nakonec rozhodl jen o dótce, s podmínkou, že příště bude již vyloučen automaticky. Blíže viz Kaplan, K., cit. 610 /op. cit„ s. 72n. 750 IZpráva o hlavních tendencích, které byly předmětem upozorněni ÚPS v dubnu a květnu 1967. ABS AMV-ÚPF 318-9-12. 7511 A. J. Liehm 1965-1967. Zpráva pro potřebu předsedy ÚPS. 5 s. ABS AMV-ÚPF 318-9-12. 752 IViz Kaplan, K., cit. 610 /op. cit., s. 94n. - O SLAVNOSTI A HOSTECH plně rozvíjet všechny nadané síly v našem umění (opět nejen v literatu• také třeba ve filmu) s vědomím, jak nesmírně křehký je nadaný člověk."' V tomtéž čísle také redakce hodlala zveřejnit informaci o tom, ' Liehm se na protest proti cenzuře svých recenzí vzdal psaní filmové · sloupku: „K dotazům po osudu filmové rubriky LN: Soudruh A. J. Lieh sdělil redakci, že pokud Literárnf noviny nebudou moci zveřejnit náz na filmy O slavnosti a hostech a Sedmikrásky, nepovažuje za správné refe vat tu průběžně o ostatní československé produkci." Cenzor ovšem na te· „upozornil" a zástupce šéfredaktora ho musel vypustit.746 Paradoxně se cenzor v létě po osudu filmové rubriky sháněl. Na sjezd se pochopitelně chystal i Hendrych a ideologické oddělení ÚV KS To nejprve pohrozilo Svazu spisovatelů, že jestli bude šéfredaktore , 'Literárních novin jmenován Dušan Hamšík, Ustřední výbor ho ve funk nepotvrdí a Literární noviny budou zastaveny odnětím registrace.747 V druh den sjezdového jednání pak pohrozilo zákazem i Filmu a době.748 Dále si dal předložit zprávu o tom, které články byly cenzurovány v dubnu a v květn a kde se říká, že „základní linií materiálů, na něž pracovníci ÚPS upozo· ňovali, byly útoky proti straně" i v těchto měsících, kdy „naopak kvantit · upozornění roste úměrně s blížícím se sjezdem Svazu čs. spisovatelů. Útok proti vedoucí úloze strany v umění a kultuře vůbec jsou převládajícím type upozornění v tomto období. Hlavními činiteli jsou opět časopisy Svazu sp'" sovatelů, především Literárnínoviny a Sešity pro mladou literaturu." Vedl. článků Liehmových uvádí zpráva zejména příklady cenzury Literárních novin - rozhovor s Ladislavem Mňačkem o rakouském vydání jeho knihr Jak chutná moc, jejíž české vydání zakázal Novotný (15. srpna 1966)'49 poté;. co byla v Plameni uveřejněna ukázka, a s Pavlem Kohoutem o tom, proč • vystoupil z ÚV Svazu čs. spisovatelů (,,náš orgán nebyl považován za povolaného partnera těmi institucemi, které ho tak chápat měly").750 Přes předsedu ÚPS byli informováni i o celkových zásazích či upozorněních v článcích. nejčastěji cenzurovaných autorů, mezi nimi samozřejmě A. J. Liehma.751 Podle historika Karla Kaplana strana v červnu také konstatovala ústy. Novotného, Hendrycha a Martina Vaculíka, že sjezd bude měřením sil, že strana zvedne hozené kopí, zaujme tvrdou pozici a po sjezdu bude řešit, zda půjde tak daleko, aby svazu odebrala ekonomické a mocenské nástroje jako nakladatelství a Literární noviny.752 Jak ukazuje Hendrychův sjezdový referát z 27. června 1967' vstupovala strana na sjezd také značně znervózněná mezinárodní situací - eskalací nfliktu ve Vietnamu, čínským odmítnutím Brežněvovy teorie „omeé suverenity" a prohlášením Čou En-laie o tom, že válka se SSSR čne dříve než válka s USA. Zejména pak tzv. šestidenní válkou, která _bíhala v konfliktech už od dubna a v níž počátkem června Izrael blesbvě porazil koalici Sýrie, Jordánska a Egypta, politicky i vojensky podorovanou SSSR i ČSSR. I přes to, že SSSR pohrozil Izraeli vojenskou tervencí, pokud 10. června nepřijme zastavení palby, ztratil Egypt Gazu Sinaj, Sýrie přišla o Golanské výšiny a Jordánsko o západní břeh Jordánu "východní část Jeruzaléma. Egypt se definitivně dostal do sovětské sféry Jivu. Československo přerušilo s Izraelem diplomatické styky. Již před sjezem, 20. června, zaslali Lustig, Procházka a Luděk Pachman ÚV KSČ ópis, v němž projevili nesouhlas s politikou ČSSR a ostatních socialisických zemí ohledně zemí Blízkého východu. Procházka po pohovoru Jaromil Jireš, Ivan Passer, Hynek Bočan, Pavel Juráček, Věra Chytilová, Antonin Máša, Jan Němec [s víčkem od piva místo monoklu), Evald Schorm, Miloš Forman, Jiří Menzel před bytem Pavla Juráčka vKrakovské č. 5, 9. června 1967. Foto Tibor Borský O SLAVNOSTI A HOSTECH - 753 IViz 38. schůze předsednictva ÚV KSČ 27. června 1967' příloha IIl/a-c k bodu 12. (Vystoupení s. Jana Procházky a dalších spisovatelů. Předloženo J. Hendrychem.) NA, KSČ ÚV 02/1 sv. 38, a. j. 38, bod 12. 7541 Hamšík, D., cit. 6:r.2 /op. cit., s. 32. Viz též 38. schůze předsednictva ÚV KSČ 27. června 1967, příloha 111/d k bodu 12. (Vystoupeni s. Jana Procházky a dalších spisovatelů. Předloženo J, Hendrychem) NA, KSČ ÚV 02/1 sv. 38, a. j. 38, bod 12. 755 ] IV. sjezd Svazu československých spisovateltt.., cit. ?40 /op. cit. 756 I Hamšík, D., cit. 6:r.2 /op. cit. s. 48. 7571 Tamtéž, s. 47. 758 IViz Kaplan, K„ cit. 6:r.o /op. cit., s. 107n. - O SLAVNOSTI A HOSTECH na ÚV KSČ místo písemného vyjádření pro ÚV zaslal Novotnému dop kde říká: „Pokud jde o Izrael, přiznávám se, že i po vysvětlení soudru Kouckého mám neodpovídající názory a nemohu se zbavit mnoha chyb."· Ladislav Mňačko, který byl jedním ze čtyř československých spisovate vyslaných do Izraele a do arabských zemí (A. Lustig, I. Klíma, J. Procházk přivezl domů literární i filmové reportáže, které mu nebylo dovoleno z · řejnit. Cenzura 23. června zabavila rozhovor, který na téma války a jej{ historických i současných kořenů poskytli Literárním novinám Procház · Lustig a Klíma (Spisovatelé o Středním východe"').754 Navíc Pavel Kohout ve svém projevu týž první den konání sjei v Národním domě na Vinohradech srovnal tzv. izraelskou agresi s ev tuální hypotetickou „agresí" předválečného Československa v preventiv' obraně proti hitlerovskému Německu a prohlásil: „(. Jvl~da má zajisté prá zaujímat své stanovisko vzhledem ke spojeneckým i jiným závazkům, p · tože je to vláda. Ale občan, ač v principu zcela loajální, má třeba ještě s kromé stanovisko - a v dvaadvacátém roce socialistické demokracie musí právo svůj názor také publikovat. Pokud vím, učinilo podobný pokus ve vě Střední východ několik členů tohoto shromáždění. Jejich diskusní vysto pení byla vesměs cenzurována s tím, že spisovatel má dělat literaturu, a nik liv politiku."755 Když k tomu přidáme útoky Kohouta i dalších řečníků (tře Ivana Klímy či Petra Kabeše) na cenzuru a tiskový zákon, čehož součás bylo i to, že P. Kohout přečetl dopis Alexandra Solženicyna květnovém IV. sjezdu sovětských spisovatelů (protestoval v něm proti jakékoliv form cenzury literatury, potlačování kulturní svobody a znemožňování vlastni tvorby, proti cenzuře děl těch spisovatelů, kteří přežili stalinské čistky, proti. byrokratické cenzorské zvůli; deklaroval, že vinou přísnosti a hlouposti cen:, zury pozbyla ruská literatura svého světového významu a požadoval, aby se svaz spisovatelů vzepřel proti takové cenzurní praxi75 '), a Havlův požadavek na nabídnutí členství dříve perzekuovaným spisovatelům, je pochopitelné, že strana v odbojných spisovatelích spatřovala vnitřního nepřítele.. Hendrych (vedle něhož se za KSČ a vládu sjezdu zúčastnili i F. Havlíček, K. Hoffmann, Vasil Bitak a ministr školství Jiří Hájek) na protest ze sjezdu odešel se slovy určenými Procházkovi, Kunderovi a Lustigovi: „Všechno jste • h 'l' "757 't'l - d h' d b ' "k N 'hpro ra 1... - a vra 1 se az ru y en na oso n1 pr1 az ovotne o po projednání průběhu prvního dne předsednictvem ÚV KSČ.758 Třetí den pak protestoval proti „otevřeným útokům a pomluvám na adresu socialistického zřízení, vlády, vnitřní a zahraniční politiky", urážkám „našeho lidu"-- a zneužití sjezdu k tomu, „aby se svoboda zaměnila anarchií a bezobsažným . ln svobodné propagace reakčních a historií odsouzených názorů". \ení Solženicynova dopisu kvalifikoval jako neodpovědný pokus, smě.„k poškození mezinárodních bratrských svazků naší republiky". Podle tranická delegace „rozhodně odmítá, aby pod všeobecnými hesly svoi•humanismu a demokracie byla podsunována sjezdu a jeho prostředím naší veřejnosti snaha žádat právo svobody pro nepřátelské názory ha brzdit plodnou práci našeho lidu".759 'ce popudily projevy Milana Kundery a Ludvíka Vaculíka, jehož vystouiHendrych na poradě stranické skupiny svazu v poslední jednací den ''čil za protistátní a protisocialistické.76 °Kundera mluvil o smyslu hiských šancí v životě národa, o zvratu humanitní myšlenky marxismu dobí stalinismu v pravý opak, zvratu lásky k lidstvu v krutost k lidem, y k pravdě v denunciaci. Takový zážitek „otevírá neuvěřitelné pohledy amu podstatu lidských hodnot a ctností. Co je to historie a co je to člo. v historii a co je to vůbec člověk?" Zmiňuje se o všem, čím tento národ šel ve 20. století, a domnívá se, že mu to dává šanci překročit dosavadní nice vědění o člověku a jeho údělu a dát jeho „kultuře smysl, dospěi velikost". Podotýká však, že „u nás je pořád větší ctností střežit hra-e, než je překračovat", a ptá se: „Je si naše národní společenství vědomo . hto šancí? Ví, že jsou to jeho šance? Ví, že historické příležitosti jsou ·pakovatelné? Ví, že prohrát tyto šance znamená prohrát českému národu ho 20. století? ( ..) Stojí jeho existence vůbec za to? ( ..) Ony nejzákladjší otázky položené do základů novodobého bytí národa čekají stále ještě · své definitivní zodpovězení. Proto každý, kdo svou bigotností, vandalisem, nekulturností, nesvobodomyslností podráží nohy nastavšímu kulturmu vývoji, podráží nohy samému kulturnímu bytí tohoto národa."761 ·Vaculík ve svém dlouhém projevu, kvůli němuž se prý dokonce strhla . ačka, aby se mohl uskutečnit, vlastně zpochybnil legalitu komunistické oci, své vlastní strany (jejímž členem byl i jeho otec), když vládne tak . kulturně, jak vládne a splývá s mocí. Dokonce odmítl, že by mohla být "totožňována s ideály socialismu. Jeho projev byl vlastně jistou analogií Němcově filmu, pokládal tytéž otázky po mechanismech moci a jejich důsledcích, jenže konkrétně a v konkrétní situaci: „Zdá se, že moc má své iiezrušitelné zákonitosti vývoje a chování, ať ji vykonává kdokoli. G..) Moc je specificky lidská situace. Postihuje vládnoucí i ovládané a obojí postihuje . a zdraví." Postihuje ji dynastizace a touha vládnout věčně. Jediným jejím demokratickým prvkem je, že „kdo o to stojí, může se k ní přidat". Taková 759 iIV. sjezd Svazu československých spisovatelů„., cit. ?40 /op. cit. 760 IViz Kaplan, K., cit. 6:r.o /op. cit., s.114. 761 I IV. sjezd Svazu československých spisovatelů„., cit. ?40 /op. cit., s. 26-28. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 762 ITV. sjezd Svazu československjch spisovatelů..., cit. ?40 /op. cit., s. 141-151. 763 I Tamtéž, s. 26. - O SLAVNOSTI A HOSTECH moc dává důvěru lidem poslušným, nekladoucím otázky a z dějiště se ta ztrácejí „lidé složitější, lidé osobního půvabu a zejména lidé, kteří pro sv vlastnosti a práci bývali tichým a neoznačeným měřidlem obecné slušnost. měrou veřejného svědomí". Důsledkem je, „že se už po dvacet let nejúspě něji prosazují lidé, kteří nemají nejmenší rezistenci proti všem demoraliz jícím vlivům, jež produkuje moc". Na adresu současné komunistické mo ještě říká, že tu místo řízení a vedení vidí jen brzdění, pochybuje o tom, že to jsou odborníci, kdo tu dělají politiku moci a politiku kulturní, a ptá se: „AI~ jsou opravdu pány všeho? A co tedy ponechávají v rukou jiných než svýc ? Nic? To tu nemusíme být! Ať to řeknou. Ať je zcela viditelné, že v podstat hrstka lidí chce rozhodovat o bytí či nebytí všeho, o tom, co má být děláno myšleno, cítěno. To mluví o postavení kultury ve státě, to je obrazem kul turnosti národa. G..) Nekulturní politika, nikoli špatná, kulturní politika vyvolává ohniska bojů o svobodu a ještě je uražena, že se o tom pořád mluV'í nechápe, že svoboda opravdu je jen tam, kde se o ní nemusí mluvit. Je ura žena tím, co lidé vypovídají o tom, co vidí, ale místo, aby změnila to, co vidí: chce jim pořád vyměňovat oči."762 Film tu stál i v pozadí již zmíněné řeči M. Kundery, přednášejícíh3/Bl/5P/2K. - O SLAVNOSTI A HOSTECH diváci". Na druhé straně přiznává, že „některé formulace Pružincovy int·, pelace byly zbytečně emocionální a podrážděně nepřiměřené nedost' kům kritizovaných filmů a že byly nevhodné a netolerantní, což je nut co nejrozhodněji odmítnout". Současně vyzvedává fakt, že komunistic básník a poslanec Ivan Skála v parlamentu „obhajoval Láskyjedné pla vlásky proti nespravedlivé kritice pokryteckých moralizátorů" a vyvozuj z toho, proč by také jiní „komunističtí poslanci a kritikové" nemohli so časně „odmítnout ten nebo onen film nebo knihu pro jejich ideové slabi •• a nedostatky".813 Devatenáctého října udělil FITES svazové ceny Trilobit filmům z r ku 1966, které den nato předával oceněným předseda FITES Marť Frič. Byly uděleny animovaným filmům Rakvičkárna a K princeznám se čuchá, pak časopisu Film a doba a dlouhometrážním fil~ům Romance p · křídlovku, Sedmikrásky, O slavnosti a hostech a Mučedníci lásky. Cenzuť zabránila, aby o tom Svobodné slovo (20. října 1967, č. 290) v článku Kom Trilobit 66? referovalo.814 Teprve 30. října směla ve Filmovém přehledu vyjí informace o tom, že snímek O slavnosti a hostech byl povolen k promítán již 10. ledna 1966 a premiérován 30. prosince 1966, včetně Bartoškova info mativního textu o filmu a jeho obsahu. Informaci o udělení Trilobitů byl možné publikovat až počátkem listopadu. Odůvodnění ceny říkalo: „Este. Krumbachové a Janu Němcovi za filmy O slavnosti a hostech a Mučednici. lásky, v nichž v prvém případě svrchovaně čistým a moderním filmovým jazykem vyslovují univerzální podobenství s hlubokým mravním dosahem."81.5 . Film byl navržen i k prodeji do zahraničí na V. filmfóru v Brně - v původním seznamu z 30. října sice chybí, ač tu jsou všechny dosavadní zakázané filmy jako Sedmikrásky, Znamení raka, Hoři, má panenko a Kristove roky„ ale objevuje se v příloze č. 1 Předběžné zprávy o V. filmfóru v Brně. Protože ho však nikdo podle téže zprávy nekoupil (zatímco Mučedníky lásky koupila mnichovská televize a opci na koupi si zajistil Rob Cohen z Hollywoodu), lze usuzovat, že nakonec 13.-25. listopadu 1967 přece jen nabízen nebyl.816 . Koncem října použil Edmund Brettschneider volného převyprávění obsahu ·. filmu jako symbolického úvodu ke článku o vztahu československé komunistické moci k intelektuálům v západoněmeckém Sternu. Píše: „Hosté se sešli v lese na pikniku se šéfem státu. Prezident má dobrou náladu: nechá své hosty uvěznit. Jenom na krátkou dobu. Pak je opět pustí na svobodu. Vězení bylo jen žertem v rámci této party. Avšak hosté se z tohoto politického černého humoru nijak neradují. Nedůvěřivě se ptají: ,Byl to opravdu jenom '. Pro jistotu ujišťují šéfa státu svou loajalitou. Potom začnou s novou ečenskou hrou: Hledají ,nepřítele' ve vlastních řadách. G..) V Praze stalo utajeno, že Němec pro tento filmový záměr pátral ve filmových ·"nících, aby pro svého hrdinu odpozoroval gesta a pózy šéfa strany. Nato točil šéf strany G.~ neobvykle ostře na filmové pracovníky, ,kteří nijak . spektují vedoucí úlohu strany v umění'. Destalinizační doba tání skon·Delší dobu doutnající konflikt mezi vrchností a duchovní elitou znovu ·:ukl."s11 ě 14- prosince projednalo předsednictvo ÚV KSČ Hendrychovu zprávu ;bezpečování usnesení ke sjezdu spisovatelů, kde již v mírnější podobě •statoval, že sjezd „obrazil mnohé problémy z oblasti ideologie, výchovy ultury" a informace o něm „vyvolaly hluboký zájem všech vrstev sporiosti o niterné otázky kulturní politiky, o život a tvůrčí problémy uměkých svazů i jednotlivých umělců". Potvrdila se tím „důležitá úloha becná autorita umění v životě našich národů". Hendrych zmiňuje i to, k usnesením ÚV KSČ se nesouhlasně vyjádřily rezoluce základní organie (ZO) KSČ Divadla bratří Mrštíků v Brně a ZO KSČ Divadla na Vinoadech a nesouhlas vyjádřila i stranická skupina ÚV FITES, došel též otestní dopis PEN klubu. Jinak si pochvaloval, že na umělecké frontě ·došlo k projevům solidarity s vyloučenými spisovateli, že předsednictvo azu slovenských spisovatelů provedlo kádrové změny v redakci Kultúrneho . ota a že Krajský výbor (KV) KSČ v Brně připravuje návrhy „na řešení eových problémů v Hostu do domu". Naopak si stěžoval, že ÚV Svazu česoslovenských spisovatelů (SČSS) všechny pokusy o konsolidaci sabotuje •;připravuje se na „pokud možno blízkou revokaci" situace, k čemuž patří ožadavky na nový týdeník SČSS a na odvolání Jiřího Hájka z funkce šéfedaktora Plamene. Zároveň chce projevit „velkorysost" při „získání pracovních možostí bývalých redaktorů Literárních novin" a při vydávání pozastavených .nih (Peckova Horečka, Muchovo Studené slunce). Ministerstvo kul'ury a informací pak navrhovalo vypracování dlouhodobého programu rozvoje kultury a umění, svolání kongresu čs. kultury a umění na přelomu let 1969/1970 a v zásadě korumpovat spisovatele úpravami platů, daní a pomocí při řešení bytové otázky tím, že si umělci budou moci byty zakoupit. Usnesení souhlasilo s vypracováním programu rozvoje a s tím, že převod Literárních novin do sféry ministerstva kultury a informací bude 'trvalý.818 8171 Brettschneider, Edmund. Žert diktátora - čeští autoři se bráni proti cenzuře. Strana odpovídá novým pronásledováním. Stern, 1967' č. 4 (29. října). Cit. dle Denní zpráva č. 94, část B z 26. října 1967. ABS AMV-ÚPS 518-145-i. 8181 Zpráva o zabezpečování usne· sení ÚV KSČ ke IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů. Předložil J. Hendrych 1. prosince 1967 pro 55. schůzi předsednictva ÚV KSČ 14. prosince 1967. NA, KSČ ÚV 02/1, s. 54, a. j. 56, bod 5. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 819 IViz Dubček, A., cit. :zg /op. cit., s. i26-157. Mamula jakoukoli svoji účast na údajném puči popřel, Šejna uprchl do zahraničí a Janko se zastřelil. Mamula tvrdí, že pověsti o puči vznikly v souvislosti s déle plánovaným vojenským cvičením z konce roku i967. Viz Hájek, Karel. Miroslav Mamula, „muž v pozadí", vysvětluje. Reportér, 1968, roč. 5, č. 25 (5.-12. června), s. 7-9. 820 IToto datum potvrzuje i Havelka (cit. 280 /op. cit., s. 415) s údajem, že se zde hrál čtyři týdny. 821 IEdstrOm, Mauritz. Vstup reži· sérťi.. DQ[f.ens Nyheter, 8. záři i967. Cit. dle CsKZT, ig68, č. i, s. 57. 8221 Údaje jsou přejaty z rubriky Program kin v dobových Literárn(ch novinách, ročník i967. Březina (Březina, V., cit. 243 /op. cit., s. 266) uvádí, že celkem film dosáhl (do roku 1995) 642 představení s návštěvností 86 124 diváků. V letech 1970-1989 patřil film opět mezi ty, jejichž distribuce nebyla povolena. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Rozpory ohledně přípustnosti zveřejnění filmu ukázaly, že jednak cenzuineměla vždy nejčerstvější pokyny, jednak že boj o zveřejnění byl zjevný . projevem zápasů uvnitř strany a jejího vedení. Tento boj aktuálně zača Dubčekovou kritikou návrhu zprávy ÚV, nejprve na zasedáních předse nictva ÚV KSČ 19· a 24. října 1967 a poté na zasedání pléna ÚV KS 30. října, kde byla už kritizována i tzv. kumulace funkcí a kde byl odmítn návrh rezoluce připravený Novotného štábem. Novotný pak s dalšími čle1f předsednictva odletěl na oslavy 50. výročí VŘSR do Moskvy. Dubček př slibem funkce prvního tajemníka ÚV KSČ přiměl Hendrycha, aby ho po · pořil a pravděpodobně získal i sympatie Brežněva při jeho návštěvě Prah 8. prosince. Na zasedání pléna ÚV KSČ 19.-21. prosince došlo k rozho nutí o oddělení funkcí ústředního tajemníka ÚV a prezidenta republik V novém roce, 5. ledna 1968, po potlačení údajných pokvsů Novotného, jeh armádních generálů (Jan Šejna, Bohumír Lomský, Otakar Rytíř, Vladimír Janko, Josef Hečko) a Miroslava Mamuly o tzv. puč (nejprve v rámci mobf lizačního cvičení 4.-21. prosince a potom pokusem generálů o podpor · Novotného přímo 5. ledna) plenární zasedání ÚV KSČ zvolilo Dubčeka svým prvním tajemníkem.819 Takzvané československé jaro opatrně začínalo, Sedmikrásky byly za této situace hrány v Praze v klubové distribuci - kino Klub je hrálo od 15. září do 5. října, okrajové kino Maják až od 8. prosince, poté i kina Ořechovka, Družba a Práce. Mučedníci lásky byli v běžné, byť již okrajové distribuci - hrálo je pražské kino Obzor od 22. září do 5. října; pak je hrála rovněž okrajová kina Pionýr a Práce. O slavnosti a hostech . směla zahrát kina filmového umění - kino Klub údajně již 6. října820 a pak určitě od 27. října do 2. listopadu; podle Němcovy informace švédskému kri' tiku Mauritzi Edstromovi se hrál v některých kinech již na přelomu srpna a září.821 Kino filmového umění Hvězda ho hrálo 8.-21. prosince, ale teprve od ledna mohl být film uváděn v běžnějších kinech (Obzor 5.-11. ledna 1968).• Koncem prosince byly v Praze uvedeny i další „zakázané" filmy - Hoří, má panenko a Znamení raka.822 Současně cenzor opět „upozornil" na pokus otisknout již potřetíLiehmovu recenzi O slavnosti a mučednících, tentokrát ve Filmových a televizních novinách č. 10 (15. listopadu 1967), z nichž ji musel šéfredaktor Otakar Váňa „vypustit", podobně jako část článku Lubomíra Linharta, jednoho z prvních členů KSČ, levicového kritika a bývalého ředitele Čs. filmu, Co mohou vidět českoslovenští diváci v čs. kinech, kde psal: „Dovolte mi, abych v tomto leninském smyslu dal plnou satisfakci i vynikající perzifláži i násilí jakéhokoli nespravedlivého druhu, jíž je film Jana Němce avnosti a hostech, nebo jiným, jen omylem a z neporozumění tzv. sporčs. filmům. To přece nejsou filmy nepravdivé, ale naopak krutě prav:{..) Za světovou technickou revolucí zaostáváme a namáhavě chceme · nět zameškané. Stíny rozporů praxe a teorie z období deformací za stamu ještě zplna nezmizely a je zásluhou i našich filmů, že jejich kritikou omáhají k jejich odstranění."825 · alším cenzurním pokusem byla snaha odstranit v následujícím čísle ových a televizních novin (č. n) z Liehmova rozhovoru Martin Fričje ''nj. .. věty jako „Boj proti mladým nikam nevede", nebo větu, že by se nic ·· ělo vyvozovat z toho, že se nějaký film z nějakého důvodu někomu nelíbí, •Frič demonstruje na svém vztahu k O slavnosti a hostech, jehož atmosféra · u údajně nepříjemná. Frič zde píše, že by se „v dnešním, často nepříliš lém čase, kdy se nedostane toaletní papír, neměly dělat takhle zoufalé y, že by se nemělo lidem ještě přidávat, dorážet je. Na druhé straně však •ávám, že doba do umělce vniká a on ji musí vyjádřit. Goebbels myslel, že ění dobu tím, že nařídí výrobu samých veseloher."824 Poslední větu ovšem sela redaktorka Drahomíra Olivová opět „vypustit". 'trně více či méně formálně nechal ještě 1. prosince Poledňák projed•t kolegium „svou" zprávu Současný stav československé filmové tvorby ěkteré problémy, které souvisejí s jejím dalším rozvojem, a splnil tak úkol, daný mu stanoviskem ideologického oddělení. Mimo jiné se tam píše, že ri v malé části naší tvorby dochází „k jistým rozporům a myšlenkovým jasnostem". Míní se tím filmy Sedmikrásky, O slavnosti a hostech, Hotel cizince a Návrat ztraceného syna. Ty mají být „důkladně prozkoumány", jména, zda nesouvisejí s „některými obecnými nedostatky celé naší ideogické fronty", zda „zápal proti sektářství a dogmatismu" neústí u někte,ch tvůrců „do maloburžoazního radikalismu či liberalismu", zda není ídní boj traktován „jako zápas ,člověka' s ,mocenským aparátem' (teorie cizení)". Problém těchto filmů údajně nespočívá „v kritickém přístupu naší společnosti, ale ve způsobu, jakým zobecňují, ve filozofických aspekech, které leckdy nejsou společné s marxismem". Tato díla je údajně nutné odrobit „otevřené a přitom citlivé kritice", a získávat tak jejich tvůrce „pro větový názor, jenž je jediným reálným praktickým programem skutečné ~Umanizace světa". K tomu má napomáhat teorie a kritika, která nemá vůrce zahrnovat nekritickým obdivem, obcházejícím „názorové rozpory éto části tvorby".825 8251 Denní zpráva č. 100/A z 15. listo padu 1967. ABS AMV-ÚPS 518-145-1. 8241 Denní zpráva č. 104/A z 22. listo padu 1967. ABS AMV-ÚPS 518-145-1. 8251 Dodatek k pozvánce na 15· kolegiální poradu Ústředního ředitelství Čs. filmu, která se koná v pátek l. prosince i967 v 9 hodin v zasedací síni ÚŘ ČsF, s. 7-9. NFA, archiv ÚŘ č,F, R'3/B,/5P/2K. O SLAVNOSTI A HOSTEEH „ 8261 Denní zpráva č. 113, část A, 21. prosince 1967. ABS AMV-ÚPS 318-143-1. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Opatrnost formulací patrně pramenila z již rozpoznané politické realit jak se ke konci roku 1967 vyvíjela. V tomto roce do českého filmu cenzura naposledy zasáhla 21. prosince, kd z ankety Filmovjch a televizních novin č. 13 (28. prosince) o tom, které díl nejvíce zaujalo v uplynulém roce, měla být vynechána odpověď experimenť ního básníka Josefa Hiršala, v níž zmiňuje Sedmikrásky, které pro něj jso dílem „téměř po všech stránkách riskujícím a provokujícím. A svou problem tikou i problematičností zneklidňujícím. O dosahu jeho působení na veřejno • svědčí skutečnost, že uvedlo v širší známost úroveň a způsob myšlení celé sk piny našich zvolených zástupců v Národním shromáždění (.}" A v odpově Jana Němce bylo požadováno vynechat: „V letošním roce se, bohužel, dovrší problémy s filmy, na kterých jsem spolupracoval - starosti o vlastní osu a existenci mně proto znemožnily sledovat ostatní českos~ovenskou tvorbu."8. Vývoj ovšem v prosinci pokročil již tak, že šéfredaktor Otakar Váňa z HÍ Šalovy odpovědi vynechal jen zde uvedenou poslední větu a Němcovu odpově ponechal celou (v druhé části Němec jako jiné nejkrásnější dílo uvádí Bre sonův film A co dále, Baltazare?). Němcovu filmu v rozsáhlé anketě ko kurovaly především Sedmikrásky, Hoří, má panenko a Marketa Lazarov pro Němce se vyslovili scenárista Peter Balgha, Dušan Hamšík (,,Naprost jedinečným způsobem předvádí obecné předpoklady lidského poklesnuť a selhání, které byly jindy pojmenovány jako strašná a odstrašující normá nost."), Ladislav Helge, Ivan Klíma, Antonín Novák, Jiří Papoušek, Alfre Radok, Emil Radok, Jan Trefulka, Zdeněk Urbánek a Ludvík Vaculík. Možná logickým zakončením této kapitoly by mohlo být uvedení částf desatera Ivana Svitáka, jehož otištění cenzura v listopadu zakázala inter nímu časopisu vysokoškolského výboru Československého svazu mládež . Palackého univerzity v Olomouci a které ukazují, že přinejmenším intelek. tuálové už odmítali s režimem Novotného smlouvat: „1. Nekolaboruj s lumpy. Budeš-li s nimi kolaborovat, staneš se nevyhnu telně jedním z nich G.J. 2. Nepřijímej odpovědnost, kterou ti lumpové chtějí vnuknout za své· vlastní dílo G..). 3. Nevěř ideologiím, to jest soustavám hesel a slov, které spekulují s tvými city(...). 4. (...) Nereklamujte generační výsady, vybojujte si lidská práva. 5. Nepovažuj společenské poměry za stálé, mění se ve tvůj prospěch. Dívej se co nejdále dopředu. Nechceš-li se dnes mýlit, musíš uvažovat z hlediska roku 2000. Nemysli jako Čech či Slovák, mysli jako Evropan (...). .{.J Měj normální skeptickou důvěru jednajícího člověka, ale důvěřuj mysl svého jednání. Čin má hodnotu sám o sobě. . Neboj se své úlohy v dějinách a měj odvahu k zasahování do dějin G.} ·o. Nedej se zastřelit v zájmovém poli mocenských bloků a manipulátorů ých barev, ale střílej, když ti půjde o krk. Nejde ti o krk právě teď, když horuješ s několika lumpy? Jsi lump?"827 riJ. zakončením by mohl být dopis FITES Alexandru Dubčekovi s blařáním k jeho nadcházejícím 47. narozeninám, datovaný 22. ledna 1968, muž „připojil žádost, aby vedení komunistické strany v zájmu obnof důvěry odstranilo zákaz veřejného promítání několika hraných 'kumentárních snímků z nedávné doby"828 , především Sedmikrásek slavnosti a hostech. Záhy poté jisté „uvolnění" projednala též ideoloká komise ÚV KSČ, kde se o zásazích Ústřední publikační správy (ÚPS) ví jako o nepřiměřených a škodlivých a navrhuje se odstranění „někteh neurotizujících bodů", jako například „nepřiměřená a nedostatečně 'dovaná jednostranná kritika některých filmů, nekritický postoj k obsahu erpelace 21 poslanců o filmové tvorbě".829 V únoru následovalo obnovení rámích novin pod názvem Literární listy (nulté číslo vyšlo 22. února) , března 1968 faktické zrušení cenzury zánikem ÚPS na základě usne.. í předsednictva ÚV KSČ. 8271 Denní zpráva č. 101, část A, 15. listopadu 1967. ABS AMV-ÚPS 318-143·1 Původně Náš vezdejší čas, 1967, č. 4 (listopad). Formu pak Sviták zopakoval v Desateru pro okupovaného intelektuála, určeného z exilu v New Yorku „studen· tům Karlovy univerzity" a napsaného 24. prosince 1968. Viz Sviták, Ivan. Devět životů. Konkrétní dialektika. Praha: ISIS - SAKKO, 1992, s. 198n. 828 IHulík, Štěpán. Kinematografie zapomnlní. Počátky normalizace ve Filmovém stu· diu Barrandov (i.968-1973). Praha: Academia, 2011, s. 20. 8291 Náměty pro diskusi k problémům kulturní politiky strany. Pro schůzi ideologické komise ÚV KSČ předkládá J, Sekera 29. ledna 1968. IK 142/25. NA č. f. 1261/1/8 sv. 9, a. j. 33, 34· O SLAVNOSTI A HOSTECH - 850 IJanoušek, Jiří. Zpráva o čem? Divadelní a.filmové noviny, 1965, roč. g, č. 2 (22. září), s. 5. 851 J Bošek, P., cit. 571 /op. cit., s. 8n. 852 IKrumbachová, Ester; Němec, Jan. O slavnosti a hostech. Film a doba, 1965, roč. 11, č. 12, s. 662-665. 855 j Viz Diskuse o filmu režiséra Jana Němce O slavnosti a hostech, cit. 55? /op. cit. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Domácí a zahraniční ohlasy Nejprve ještě před výrobou první kopie filmu vyšly informativní člán které pro širší veřejnost nadlouho znamenaly také informace poslední. J• Janoušek už v září i965 sepsal jakousi zprávu z natáčení, v níž připom že P. Philippe nazval Němce „hvězdou východního filmu" a že současný fi byl natočen v rekordně krátké době za polovinu běžného rozpočtu. Píše, „vše nasvědčuje tomu, že Zpráva o slavnosti a hostech bude opět spíše ~ než čímkoli jiným", na což usuzuje z hereckého obsazení, „jehož výběr b určen schopností některých tváří vyzařovat neuchopiteJné dojmy".'50 V říj vyšla jiná zpráva z natáčení, lehce sebeironická a hravá esej Pavla Bošk líčící dojmy z jeho prvního filmového účinkování. V redakčním úvodu k se píše, že film „chce ukázat na chmurnou skutečnost, že životní krédo ,ž a účastnit se slavnosti života' se dnes, bohužel, stává mohutným programe kvůli kterému jsou překračovány a zapomínány veškeré základní mrav principy".831 Koncem roku pak časopis Film a doba otiskl krátký úryve ·· z explikace a dvoustranu portrétů sedmi hlavních postav od fotografa Karl Ješátka, doplněných úryvky jejich nejtypičtějších replik.'32 Méně veřejně už proběhla tradiční diskuse v rámci FITES v době těsn po zákazu filmu, v březnu ig66, řízená A. J. Liehmem.'53 Z tvůrců filmu byli přítomni Němec, Krumbachová a Šofr, mezi diskutujícími byli novináři Jiří Janoušek, Gabriel Laub, Luboš Bartošek, režiséři Vladimír Svitáček, Miloš. Forman, Ivan Passer, Emil Radok, Ján Kadár, Eimar Klos, Jiří Brdečka Pavel Juráček, ředitel festivalu v Pesaru Lino Micciché, scenáristé Vladimír Valenta, Vratislav Blažek, kameraman Vladimír Opletal a sociolog Radoslav Selucký s manželkou. První dotaz zněl: „Kdy bude premiéra?" Janoušek v diskusi ocenil metodu, díky níž film zachovává autenticitu_ typů a situací, ale přitom utváří určitou symboličnost; viděl zde souvis-· lost s metodou absurdního dramatu a s principy snu. Rekl, že film „sou- . visí s určitou snahou výtvarného umění, které ruší takový přímočarý vztah mezi modelem a obrazem, mezi snímanou realitou a faktem", že se film „neodvolává k lidské smyslové zkušenosti se zevním světem, ale k hlouběji uloženým vzpomínkám, snům, představivosti, vizím apod.". (To korespondovalo s explikací Jiřího Němce, která ale byla zveřejněna až později.) Jiří a naopak ocenil, že se ve filmu setkává „s lidmi, jak je znám ze své -vé zkušenosti G.) které jsem potkal v životě - na jedné straně lidé í mocí, aniž by měli důvod k těm mocenským postavením, která zaujína druhé straně slušní lidé, kteří si třeba o sobě myslí, že jsou slušní, í nejsou". Novinář Gabriel Laub řekl, že tvůrci „ctí pravidla života" i '.zují jeho absurditu „přímo z reality, neboť mezi těmito dvěma kategoi-už dávno zmizel rozpor, který jim byl kdysi vlastní G.) toto je princip a jen tak může být účinný. Proto tento film, který je snad v každém ílu reálný, působí takovou zhuštěnou silou symbolů a obrazů absurdity." aru Klosovi se na filmu líbilo „právě to, že je to sen, ošklivý sen, který je - ě. tak realistický, jako jsou všechny sny", a považoval ho za „absolutně ý, srozumitelný a konkrétní, jako je Trestní kolonie Kafkova, která nýrským způsobem popisuje precizní stroj". Emil Radok jej pokládal 'plný prototyp moderního filmu" proto, že „je tam velmi přesně vyjád.ínyšlenka velmi esenciální, že je to myšlenková, filozofická konstrukce, lltože je zhuštěná, musí být symbolická, ale je vyjádřena úplně realisY (...) to napětí vyvolává nový realismus". ladimír Valenta chápal film „jako velmi racionální šifru", která ohro·e_„svou platností ( ..), svou všednodenností, svou každodenností" a kontuje, že „Němec zde dosáhl jakéhosi primátu ve filozoficky novém přínosu, áprosto současném filmu, jaký tu ještě nebyl, filmu, který se neobrací tky na rozdíl od filmů, které těžily z (...) té kocoviny postalinských ;•{.;) Je to kolektivní rozkrytí všech." Ivan Passer s ohromením konuje, jak z filmu a jeho postav vyplývá „infantilita, která je zřejmě sponým znakem této doby. V každém procesí, v každé slavnosti, v každé iformě a - prominete-li - v každém vymýšlení filozofických idejí tuším ší či menší dávku infantility." Lino Micciché řekl, že jde o film, který se .ká všech lidí a jejich vztahu ke společnosti", a problém, který předkládá, problém záchrany individua, což není jenom problém dnešní společnosti, e je to problém společnosti vůbec". druhé půlce se rozpoutala diskuse o srozumitelnosti a míře diváckosti !mu, v níž Klos hájil film jako „absolutně srozumitelný" a řekl, že záleží píš na tom, zda jeho postavy a situace lidi zajímají, nebo ne. Zásadní názor pronesl Juráček a týkal se toho, že z hlediska filmového jazyka představuje toto dílo v kontextu českého filmu určitý mezník a „zůstane z tohoto hleiska navždy historicky významným". „To je nesmírně dokonalý film," řekl uráček, „až z toho mrazí, a je dokonalý ve své jednoduchosti, v jednoduchosti O SLAVNOSTI A HOSTECH - - O SLAVNOSTI A HOSTECH a prostotě jazyka. A jednoduchost a prostota, to jsou vlastnosti všech film. naší generace, filmů Formana, Chytilové, Jireše, Menzela. Ti všichni 8 dopracovávají k stále větší prostotě a jednoduchosti. Myslím, že Něm dosáhl mezního bodu v té dokonalé kvalitě a že dále už jít nelze G..) po tom filmu všichni musíme - a nic jiného nám nezbývá - usilovat v oblasti fy kého jednání ve filmu nebo dramaturgii jít cestou, kterou jsme - jak ná kritikové zazlívají - opustili, čili na cestu zpět k divákovi, ale v jiné k litě. Jsem strašně rád, že se to stalo tak brzo a že tento film O slavnos a hostech existuje." Laub konstatoval, že jediné obtíže při diváckém vn mání může snad způsobit „hustota myšlenky, kterou má", a Forman rek! moval právo na takový film z hlediska provázanosti ekonomiky distribu . a výroby: „(. J mně se zdá celkem jasná rovnice, na základě které filmy jak Vinnetou hospodářsky ospravedlňují, aby mohl Jan Němec natočit O sl nosti a hostech, zatímco na druhé straně Jan Němec ospravedlňuje moráln to, že se Vinnetou promítá, protože jinak je to neospravedlnitelné. Pak j třetí druh filmu - Chaplin - ten ospravedlňuje sám sebe. Myslím, že j krásné, že na Chaplina chodí miliardy lidí, ale jsem přesvědčen, že tak, ja si přejeme, aby ho lidi pochopili, ho chápe stejné množství lidí, jako Osla nosti a hostech." Passer na závěr hájil právo tvůrce na tvorbu: „(..) je evi dentní, že tvůrce - pakliže je hoden toho jména - nevolí si prostředky zcela· svobodně. Dokonce je jeden fantastický příklad tvůrce, který právě proto, že psal pouze pro sebe - Kafka - a chtěl zničit svoje díla, se nakonec stal·· jedním z nejčtenějších spisovatelů po válce, dokonce v Japonsku. To se nedá.) odhadnout. Klást požadavek: Myslel jsi na diváka, když jsi to dělal, nebo ne? - to je absurdní otázka." Krumbachová ke koncepci záměru poznamenala: „Když jsme film nazvali '. O slavnosti a hostech, mysleli jsme to tak, že ,slavnost' je určité dějiště, místo na světě, které může existovat kdekoli a kdykoli, za jakýchkoli podmínek, protože to je slavnost a na tu slavnost jsou pozváni jenom určití lidé a zase jenom určití lidé se nechávají strhnout jejími světly G.Jjako výtvarnice jsem : tam vytvořila takový obraz - okoralý chleba, slupky a mezi tím tam leží drahocenný renesanční nůž. V takových věcech, které jsou dávány dohromady,· v té pompě i okoralosti jsme mínili slavnost jako takovou, která bude člo- . věka vždycky přitahovat. A chtěli jsme se tázat, zda přítomnost na slavnosti stačí k tomu, abychom si ověřili, že skutečně máme platnost. A chtěli jsme se ptát, zda to, díky čemu se na slavnost dostáváme, je tak dobré, že nás to opravňuje k tomu, že jsme skutečně slavnostní hosté." O hledání stylu filmu pak řekla: „(. J všechny ty věci nás natolik znepokojují, že hledáme cestu, om sáhli k tomu podstatnému: je, nebo není, ano, nebo ne, tak, nebo .. jelikož nenalézáme odpověď, stále úporněji se domáháme základ- '5-tvaru." ·ěmec na to navázal úvahou o filmu jako umění a filmu jako zábavě. 'cchápe film jako „projev lidského ducha skrze výrobní prostředek" jí - „pakliže to jisté .ekonomické podmínky dovolí - jistou demokra·()st toho, aby člověk, který něco myslí vážně a má k tomu kvalifikaci, · se projevit svobodně". O stylu díla pak řekl: „(. J bezohledný, nesnený charakter tohoto filmu není proto, že bychom řekli, že to uděláme ůle. Odpovídalo to naší vášni vyjádřit toto téma G.J." Krumbachová to rdila: „My jsme nedělali věci naschvál, na podráždění, pozlobení (..) my echtěli, aby to každého zabolelo, jako nás, ba ani to ne, my jsme to jinak měli. ( ..) Usilovali jsme o vášnivou interpretaci toho, co cítíme jako :velu, nedostatky a velký otazník, a to jsme chtěli sdělit."834 alší veřejné zmínce byl povolán nejvěrnější komunistický kritik Jan "ment v červnu i966, když na festivalu v Cannes, kam kvůli diplotickým manévrům nebyl delegován, a tudíž ani vybrán film Němcův, .ela propadla Jasného koprodukční povídková komedie Dýmky. Liehm ;ve své recenzi (Literární noviny č. 22, 28. května), v tomto bodě podátně seškrtané cenzorem, kritizoval a s ním patrně i někteří další, protože liment píše: „Najednou se hemží noviny a v neděli i rozhlas narážami G..)." V další části sloupku pak rafinovaně vyzdvihuje Němcovy kva'ty jako režiséra, aby mohl pokrytecky říci, že se Jasného film nepovedl 'jinak je vše vlastně v pořádku, i jeho výběr místo Němce i to, že jeho )m nesmí být promítán, a to ani na MFF Karlovy Vary. (To ovšem nezveejnil.) Píše, že „autoři poznámek" by v Cannes „rádi viděli Němcův sníek G..). Němcův film je dokončen a je to po vnější, formální umělecké ťránce čistá práce. O Němcově talentu ostatně nikdy nemohlo být pochyb. le marná sláva, je to film svým obsahem problematický, diskusní, jehož 'klad se může lišit, a také se liší jeden od druhého. Rozhodla-li tedy kometentní místa (protože někdo vždycky musí kompetentně rozhodovat), že ho do Cannes nepošlou, není to rozhodnutí ustrašenecké, natož hokynářjské." Po této podpoře svých stranických nadřízených vysvětluje, že jejich festivalová politika je správná, protože kdesi v Argentině (šlo samozřejmě o San Sebastian) získal cenu Aťžije republika a v Oberhausenu jím nejmenované krátké filmy. (Byla to především Jirešova Romance a Špátovo Největší přání.) O úspěchu v Pesaru (Každj den odvahu) se zmiňuje jen hanlivě. 834 J Viz Diskuse o filmu režiséra Jana Němce O slavnosti a hostech, cit. 557 /op. cit. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 835 I Kliment, Jan. Mnoho povyku. Kulturní tvorba, 1966, roč. 4, č. 25 (23. června), s. 2. Pasoliniho film se mu patrně také nelíbil pro svou formu hravé filozofické bajky na téma smyslu moderního marxismu. 836 IZelinka, Jiří. O slavnosti a hostech. Rozhovor s režisérem J, Němcem. PriJ,boj, 1966, roč. i8, č. 292 (6. prosince), s. 3. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Sloupek pak uzavírá směskou ideologických deklamací a polopravd: „Pr tedy tolik povyku kolem obeslání Cannes? Proto, že víc než o tento fes val jde mnohým o Němcův film. Jeho apologeti nevynechají jediné přílež tosti, aby nestavěli toto dílo nad všechna ostatní jako umělecký vzor. Jejic zaujatost budí úctu. Mělo by však snad už vejít do praxe, že jak v uměleck kritice, tak zejména v kulturní politice nelze dělat skupinovou politik Hovoří o tom jasně i kulturní rezoluce XIII. sjezdu KSČ. Němcův fil patří ostatně mezi díla, která lze těžko zařazovat do festivalových soutěži typu Cannes. Dosvědčuje to mimo jiné i neúspěch novinky italského tvůrce Piera Paola Pasoliniho Dravci a vrabci."835 Další zveřejněný domácí ohlas nalézáme až po dalším půl roce, tedy pře. datem plánované premiéry. V severočeských novinách Průboj vyšel počá • kem prosince ig66 rozhovor s režisérem, „jehož film nyní přichází do fil mových klubů". Němec zde charakterizuje postavy filmu, odhaluje inspirac . některých scén a hovoří o autorském záměru: „Film sám je spíše podoben' stvím nebo, chcete-li, bajkou o lidských typech i vlastnostech, které jsou v nich latentně uloženy a za určitých situací se projevují. Lidé jdou na slav nost, kterou pořádá ,šéf' (...). Je neomaleně benevolentní, je to člověk, který kdykoli může kohokoli ze svých hostů odměnit, či na něj uspořádat štva · nici. Jde nám o obecné rysy nekontrolovatelné a neodvolatelné moci, které; se mohou projevit u vladaře, generála, předsedy správní rady a podobně:' Ostatní se mu klaní, jsou vůči němu poslušní a pasivně přijímají každý jeho čin, slovo, větu, hloupost i sprosťáctví. Nepřemýšlejí o něm, jsou lhostejní· k vlastnímu osudu, k vlastní důstojnosti. G.) Po boku hostitele stojí Rudolf - pomatenec. Je to sluha, bezhlavý stoupenec a sadista. Chlapáčtí hoši, kterým komanduje - to není nic jiného než nevinná příprava na masakr, který . se mu možná někde podaří udělat. Ne nadarmo jsem jednu scénu (bití Karla ·· - pozn. jb) této jeho hry natočil přesně podle dokumentu, jak ve Vietnamu se osm ozbrojených vrhne na jednoho bezbranného, scénu, v níž fungují okované boty. Neschopnost lidí uvědomit si příčinu a její následek umož-. ňuje násilí, vraždy a zvůli. G.) Scénu oddaných tváří mužů poslouchajících svého vůdce jsem natočil zase podle dokumentu z jednoho tříhodinového projevu A. Hitlera v Mnichově. Neznamená to však, že svým filmem jsme chtěli napodobit realitu. Toto vše má pouze poukázat na souvislosti filmového výletu, zadržení, výslechu, hostiny i kolaborace s tím, co se odehrává i teď, v tuto chvíli, kdekoli na světě."836 Ještě dříve spisovatelka a kritička Jitka Bodláková, která ve filmu také hrála, a jejíž postřehy proto možná odrážejí něco z rozhovorů a pokynů ·rů filmu, napsala obsáhlý rozbor do odborné revue Divadlo. (Zde měl ové materiály na starosti redaktor Jaroslav Boček.) Bodláková tu konstaže ve filmu k hostině nezasedají přátelé, nýbrž nepřátelé, vlastně „protii". Jejich spojení je jen účelové, z čehož plyne i „nezávaznost" rozhovoru, jediným důvodem mluvení je mluvit, ne však něco říci G,.) hovor není ředkem vzájemné komunikace, nýbrž prostě pravidlem, závazkem spo•J1ského styku, zvyklostí, která se naplňuje stejně mechanicky jako prala správného stolování nebo pořadí nápojů u tabule. G.) Tito lidé si nic íkají, protože si nemají co říci. První známkou Manželovy neochoty zařacse do houfu je tu skutečnost, že tam, kde ostatní hovoří, nemajíce co '.svým partnerům, Manžel mlčí z téhož důvodu." Hosty podle ní spojuje ně bezpáteřní servilnost, snaha dosíci kolaborace, nikoli však přátelské é citové svazky". Hostitele charakterizuje jako „významného hodnosv nejlepších letech", chovajícího se s okázalou „starosvětskou zdvoři'tí." říznutou „familiérností". Jím vydržovaný oddíl knechtů je „znamením erénní jistoty o neotřesitelnosti jeho postavení, perfektně pojištěného ·mi prostředky: vlichocováním, kupováním lidí, rozdělováním hmotných ·od, umožněným nashromážděním majetku, v němž nechybí ani kulturní tky, jak tomu nasvědčuje nesmyslné nahromadění stylového nábytku 'kraji lesa u jezera i vybavení stolů, a tam, kde to po dobrém nejde, pěstm právem - jež vykonávají knechti, strhující za sebou další Hostitelovy ~ívržence." Hostitel je podle ní „poskládán ze samého předstírání" a ztěňuje „zmatení pojmů ve společnosti, v níž jsou porušeny základní vztahy. 't se tu zvrací v nejprostší sentimentalitu G„), láska ke krásným předměm se zvrací v procovské hromadění hmotných hodnot G„), souhrn morálích principů vystřídávají floskule." Jako každý vladař, má i Hostitel svou liitu, zvláště tajemníka (nehybný stín v pozadí), svého blázna (Rudolf) 'kata (Antonín). Manžel je, podle Bodlákové, „mementem pro všechny, do věří, že stačí držet se stranou a nepošpinit se spoluprací s nehodnými". íše: ;;v moderní vysoce organizované společnosti nemusí už člověk být rebe.m, aby se stal štvancem. G..) Moderní smečka už netrestá jenom vzpoury, stačí být jiný, stačí vybočit z řady, aby byl člověk předhozen psům. Stačí ··pravdu málo ve společnosti okoralých srdcí, kde nikdo nikoho nemá rád." Bodláková potom mluví o metodách realizace filmu, z nichž vyzdvihuje ředevším povahu zprávy, adekvátní podobám současné prózy, pak autenticitu dosaženou obsazením rolí neherci, což paradoxně „podtrhuje obecnou latnost podobenství", protože se „tu do pozic a vztahů dosazují nové, ve filových oblastech neznámé osobnosti", čímž se film přibližuje „komukoli", O SLAVNOSTI A HOSTECH - 837 j Bodláková, Jitka. Varovná zprá· va. Divadlo, ig66, roč. lb listopad, s. 50-57. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Everymanovi, „libovolnému člověku z nás všech (.) a jeho výstraha nab na důrazu". Z osobností neherců je možné vycítit, že „dispozice poči si jako úděsná společnost kolem Hostitelova stolu je dána nám všem" každá osobnost má své „spodní kalné proudy". Bodláková, podobně · Krumbachová, zdůrazňuje hlavně alchymii vznikající vzájemným s působením těchto osobností, které byly pečlivě vybrány „podle fyzic zjevu, podle hybnosti, podle tvárnosti mimiky, vytvářela se jistá skl lidských osobností - za předpokladu, že vlastní inteligence pomůže dit se se vším, co je od přírody dáno, do stručně daných vztahů udál která je obsahem filmu". Principy autenticity a téma oběti Bodláková · nalézá i v Němcových předchozích filmech a autentičnost „zprávy" na! i v principech práce s kamerou. O těch píše: „Věcný pohled Šofrovy kam· je někdy velice nemilosrdný, ale někdy naopak dokonc" soucitný - zabír podivuhodně obnažený a bezbranný obličej ležícího člověka se všemi piha' skvrnkami a vráskami, nebo odhaluje·li zvláštním úhlem disproporce ž ského těla. Ráda bych věděla, jak se to dělá, že soucit, slitovnost s uboh' tvorem, jímž je člověk, vyvolávají právě ty záběry, které jsou zdánlivě t · nemilosrdné, a odpor naopak ty obrazy, které prezentují snímaného v pi' skvělosti a jakoby nejvýhodněji."837 • Další kritika vyšla až po „premiéře" a reagovala na uvedení filmu v b•· tislavském filmovém klubu počátkem roku i967. Agneša Kalinová tu hle souvislosti a podoby Němcova filmu u Haška, Kafky a u groteskně abstr' hující zkratky Juráčkovy Postavy k podpírání, svou stylistikou znamen jící protipól filmů Formanova týmu a postihující realitu prostřednictví · záměrné deformace a ironického zveličování charakteristických pr jevů života. K tomuto směru řadí Chytilové Sedmikrásky i Němcův fil Jeho námět „od první chvíle odvážně povyšuje přízemní a banální realit do mírně nadsazené polohy, která zdůrazňuje její obludnost i ve všech zdá livě všedních projevech". Příbuznost s divadelními texty Ionesca, Beckett~ a Havla vyjadřuje „vztah k dialogu a k jazyku jako k ,prostředku nedorozU, mění', projevu nedostatku jakéhokoli kontaktu mezi postavami, který ma · kuje nezávazným a bezobsažným blábolením". Kalinová konstatuje, že film Němce a Krumbachové jde o mnoho dále než dosavadní filmová díla tím, ja „ve výstižné zkratce vystihuje proces dehumanizace, komedii přizpůsobování se, jejíž obětí se tak lehce a dobrovolně stávají lidé konformní a lhostejní. ke všemu kromě vlastního okamžitého prospěchu". Mluví o formě moralityi směšného a zároveň hrůzného podobenství, kde strohá, přísně stylizovaná forma slouží základnímu záměru a zároveň tu „komická stránka, neustále· ';,,ná v pohledu na jednotlivé postavy a epizody postupně dostává podobu ného, téměř bezmocného úšklebku, vybičovaného až do posledního ·ného tónu". Závěrem píše, že právě odchýlením se od běžného způvyprávění, rozvíjení zápletky a charakterizace postav oba filmy posouožnosti filmu jako moderního výrazového prostředku a že snaha obou .~ů není samoúčelná a .snobská: „Nestojí mimo náš svět a jeho problémů, ak se pokoušejí dopátrat se podstaty, kořenů určitých negativních jevů tojích a chování lidí kolem nich. Promlouvají zaníceně, vyjadřují se ,per ~-.tionem', ale ve jménu náročného mravního ideálu."838 domácí cenzuře další veřejné reakce na film přicházejí především ·ahraničních kritiků. V únoru ig66 se v západním Berlíně konalo liteí kolokvium, jehož součástí bylo osm večerů různých evropských kine'ografií, jako například polské či italské. Jeho hosty byli Uwe Nettelbach, eon Bachman a profesor Héillerer. Na únorovém kolokviu byly pretovány krátké filmy Automat Svět, Romance, Dům radosti a ukázky onkursu, Křiku. Němec zde promítl scénu Robertovy manipulace se skukou hostů a Kurt Habernell pak konstatoval, že se „Němec trošku vytaal, že je nejméně populární u širokého publika". Lucie Schauerová ho le ukázky hodnotila jako „silný, literárně ambiciózní talent".839 Pierre Philippe v miniportrétech režisérů nové vlny zmiňuje O slavnosti ostech i plánovanou Proměnu840 a Paul Kruntorad o filmu mluví v kon. tu -informace o československé cenzuře a píše, že v Praze je satira, „ať •s humorem, nebo bez něho, tak říkajíc obligátní: v zemi, která je znáněna centralistickou nafouknutou byrokracií, je její potřeba ovšem více ž pochopitelná".841 ; Prezentace děl mladé pražské revoluční generace filmařů se patrně nala v květnu i v Mnichově, kde byly promítány ukázky z Perliček na dně, ntimního osvětlení a z O slavnosti a hostech pod názvem Letní karneval. ·· ladý filmař a kritik Eckhart Schmidt filmy kritizuje jako příliš vykonruované: „To platí také pro Němcovo podobenství Letní karneval, které ~nzura ČSSR připravila o jeho původní název (Zpráva o slavnosti a hosch) a zjevně také o některé záběry (v programu je řeč o vsunutých doku.· entárních filmech). Problém, který si Němec klade, je zrovna tak starý ko aktuální: Jak se chová společenství za měnícího se tlaku? Odpověď : Mění své smýšlení. Otázka: Jak se při tom daří outsiderovi s pevným harakterem? Odpověď: Je terorizován. Jistě, odpovědi jsou utěšeně ošklivé, .le právě tak nedostačující pro celovečerní film. Přinejmenším, pokud jde 8381 Kalinová, A„ cit. 698 /op. cit., s. 6. Překl. jb. 8391 Habernell, Kurt. Mladí Ceši na kolokviu. Stuttgarter Zeitung, i8. února ig66; Schauer, Lucie. Fantazie, tajemství, všednost. Die Welt. Hamburk, 11. února ig66. Cit. dle ČsKZT, ig66, č. 5, s. zn. 840 IPhilippe, Pierre. Petite planete du jeune cinéma. Cinéma, ig66, č. io5 (duben), s. 79-86. 841 IKruntorad, P., cit. 603 /op. cit. Cit. dle ČsKZT, ig66, č. 11-12, s. 6-8. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 842 ISchmidt, Eckhart. Film als po· litische Anstalt. Jung:e tschechoslowakische Filme in Miinchen. SUddeutsche Zeitung, 1966, roč. 22, č. 117 (17. května), s. 13. Překl. Markéta Sadilová. 843 IStein, Eliott. Festivals 66 Karlovy Vary. Sight and Sound, 1966, roč. 35, č. 4 (podzim), s. 171n. 844 j Clouzot, Claire. Sons of Kafka. Si'ght and sound, 1966-1967, roč. 36, č. l (zima), s. 35-37. - O SLAVNOSTI A HOSTECH o za vlasy přitažený, skoro směšně působící příběh, do něhož Němec za lil svou hru na otázky a odpovědi. Zde je společnost jdoucí na piknik ,ch. cena' - zajata pochybnými, zle vyhlížejícími muži, postavena před soud aj zkoušena jejich solidarita. Všichni samozřejmě reagují tak, jak vyžaduj podobenství, nikoli jako normální lidé: třesou se strachy, okamžitě se př způsobují a jsou ihned připraveni uspořádat divoký hon na onoho outside · Může to být tím, že exemplární příběhy tohoto druhu jsou úspěšnější v li ratuře - ve filmu každopádně působí nechtěně komicky."842 Elliott Stein v rámci svého referátu o MFF Karlovy Vary pro britsk Sight and Sound píše o tom, že Praha má svou aféru, podobnou franco ské aféře se zákazem Rivettovy Jeptišky, se zákazem Němcova filmu, kte~ zjevně viděl, protože ho podrobně popisuje - například Rudolfa vidí jak „typ goebbelsovského psychopata" a zdůrazňuje obsazepí Evalda Schorm do role Manžela „bez stínu ironie", protože jeho film také zakázala cenzu Píše, že fabule připomíná Buňuelova Anděla zkázy, ale „tvarem a význ mem je Němcův film mnohem originálnější". Podle Steina byl film „zjevn zakázán proto, že se partajní funkcionáři v satiře poznali a film jako cele byl českou vládou považován za útok na socialistický stát". Zdůrazňuje, ž „hlavní téma filmu - to, že všeobecná lhostejnost a instinkt přežít vedou vě šinu lidí ke slepé kolaboraci s autoritami a že křehkou rovnováhu mezi sílo a slabostí může narušit outsider dávající přednost svobodě před přežíváním je tématem univerzálním, hrozivým a bytostně zakořeněným v modern literatuře všude tam, kde moderní literatura existuje". Děj filmu charakte rizuje jako předem naplánovaný happening a mluví o silném dojmu ze zhlé . nutí díla: „I několik dnů po zhlédnutí zůstává O slavnosti a hostech v mysli a ten dojem odmítá zmizet." Ačkoli je film zakázán, má z českých filmů nej větší potenciál zasáhnout inteligentní zahraniční publikum, zatímco doma by jen stěží zaujal diváky Vinnetoua a Ať žije republika. Článek pak uza. vírá: „Němec film nepřetočí, jak mu bylo navrhováno. Raději by se zastřeli Zákaz působivého díla, podobně jako u Jeptišky, jen dokazuje jeho abs6 lutní věrnost pravdě lidské situace, což je nebezpečný úkol pro každý film v každé zemi."843 Claire Clouzotová se v tomtéž časopise v rámci článku o českých filmech zmiňuje o Podvodnících a O slavnosti a hostech vidí jako film stejně krutý ale rafinovanější, neboť „kafkovský obsah je obohacen velkou vizuální krá[ sou". Konstatuje, že film je zakázán a zmiňuje, že viděla též část dokončo vaných Mučedníků lásky; zmiňuje i ostatní Němcovy plány na Proměnu; Mokrj sníh a Čtyřlístek pro štěstí.844 . . filmu píše i Michel Ciment ve čtvrté části svého obsáhlého článku 'µčasné české kultuře: „Jan Němec se svým založením a smyslem pro bvyklost vědomě ocitá na druhé straně zrcadla, v němž většina lidí pozoisvět. Jeho fantazijní vize nicméně nikdy neopouštějí realistický základ. 'ajdeme u něj důmyslné triky ani vyumělkované dekorace, nýbrž stále ' rekvizity, které jej provázejí od jeho začátků: přirozené prostředí, 'ití neherců. Svědčí o tom Démanty noci i jeho poslední film O slaví a hostech, jeho veřejné promítání je stále zakázáno, ale lze jej vidět oukromých projekcích. G.J Němec dokázal v této černé komedii dodat tní krajiny záchvěvy hrůzy. Film nepochybně vždy nenaplňuje všechna kávání, která plynou z tak silné zápletky (ani Démanty noci, jakkoli jsou ilmjící, mne zcela nepřesvědčily), ale naše náročnost jen odráží pozorunou osobnost autora, který ještě ani nedovršil třicet let a už se pouští fěch nejsložitějších témat. O slavnosti a hostech je abstraktní úvahou oci a jejích hranicích, o služebnosti a odpovědnosti, jako by se náhle otnil Platónův dialog (nikoli Hostina, ale Republika) a každá postava ěm vyjadřovala své nejhlubší myšlenky pouze svou přítomností a chová. Každý z deseti hlavních účastníků slavnosti shrnuje jistý postoj a souě ,vysvětluje' svého souseda, ale nikdo z nich se nemění, jsou zde se svou .edantní tíhou, všichni jsou ve své touze po zábavě spoluviníky a zároveň 'stejní. V tom relativně krátkém filmu jsou skvělé i slabší momenty, ale rriec dokázal zvolit chladný a přesný styl k ztvárnění barokního syžetu, mž jsou možné jakékoli výstřelky. Z této neustálé zdrženlivosti vytváří oucí a působivý účinek, jenž ještě podtrhuje závažnost jeho záměru."845 •Erwin Leiser se v rámci článku o Schormově filmu Každý den odvahu iňuje o tom, že v Němcově filmu Schorm hraje roli outsidera, a píše: „Ani · to film, ani roli, kterou v něm Schorm hraje, nelze vykládat výslovně ologicky, jak ~e dosud dálo. Pravda je vždycky složitá. Jako mnoho příšníků své generace v ostatních zemích, prožívají i mladí čeští filmoví reži•i.jako Schorm a Němec pochybnosti umělce v dnešní společnosti, jak je razuje jinými prostředky Ingmar Bergman například ve filmech Tvář ersona."846 ·.V létě věnoval francouzský měsíčník Cinéma československé kinemagrafii celé číslo s úvody Pierra Biliarda a Pierra Philippa. Byla zde přeštěna i teoretická studie Ivana Svitáka, Ivo Pondělíčka, Marie Benešové Zdeňka Štábly Hrdinové československé nové vlny a dva základní články .odal A. J. Liehm. Jeden z nich byl celý věnován Němcově filmu a spolu!Í"-áci mezi ním a Krumbachovou.847 845 ICiment, Michel. Les trois coups de Prague IV. - Lumiěres de Boheme. Positif, 1967, č. 81 (únor), s. 46n. Překl. Ladislav Šerý. 846 ILeiser, Erwin. Die Weltwoche. Curych, 24. února 1967. Cit. dle ČsKZT, i967, č. 3, s. i4. 8471 Sur la F~te et les lnvités. Cinéma, 1967, č. 118 (červenec-srpen), s. 66-77. O SLAVNOSTI A HOSTECH - 8481 Liehm, A. J. O slavnosti a Mučedníci lásky. Literární listy, i968, roč. i, č. 2 (7. března), s. 8. - O SLAVNOSTI A HOSTECH Další ohlasy přicházejí až po skutečném uvolnění filmu do distribuce a pr zahraniční uvádění v roce ig68. Už v roce ig66 byl film prodán do Polsk ale teprve v roce ig68 do Belgie, Francie, Itálie, Švédska a Velké Británi a pro televizní uvedení do Německé spolkové republiky (NSR) a Norsk v roce i969 do Finska, Jihoafrické republiky, Španělska, do kin v NS a do švédské televize. V březnu ig68 byla v obnovených Literárkách konečně otištěna Liehmov~ třikrát zakázaná kritika z května i967, kde píše, že jde o širší poďobe~ ství o vztahu mezi individuem a mocí, v němž téma protestu proti zvů! je „jen katalyzátorem, tvůrcem situace, v níž se projeví, co Krumbachov i Němec považují za nejhroznější, za největšího nepřítele člověka: !hostel nost („). Normální, slušní lidé se před našima očima, mění, z naprost lhostejnosti k osudu druhých se stávají poslušným stádem, a nakonec jso ochotni být i pomocníky autorů onoho špatného vtipu, který byl přece nam řen i proti nim. Jen jediný („.) si za této situace ( „) zachovává lidskou důsto nost. A právě to mu především jeho přátelé těžko odpouštějí, právě proto se v závěru filmu i oni vydávají na honičku, která ho má přivést zpátk · mezi ně, učinit opět jedním z nich." Charakternost postavy Manžela pova žuje Liehm za měřítko bezcharakternosti ostatních a v tom vidí hloubku: i poselství díla. Pokud jde o formu filmu, vyzdvihuje to, že podobenství je' vyprávěno konkrétně a realisticky, s pomocí životných postav, navíc ztělesněných neherci: „V dějinách kinematografie je tohle snad první film, kde j důsledná stylizace ( „) v postavách dílem neherců. Vychází dokonale, neuvě0 řitelně („). Neherec na plátně nemůže hrát sám sebe, bude jen tím, o čem .. neví, že tím také je; bude odvrácenou stranou své osobnosti, která zůstává obvykle skryta, bude možností, kterou v sobě nosí, i když ji vědomě zahodil, odmítl. Svým alter ego, chcete-li." Film pak hodnotí jako myšlenkově i umělecky „velké dílo".848 Vyšla i kritika Jiřího Janouška, zakázaná v březnu i967, kde píše o všech čtyřech Němcových filmech, zdůrazňuje téma štvanice a teroru, který je v Démantech anonymní, zatímco v O slavnosti je konkrétní, vykonávaný přáteli, eventuálně vlastní ženou. Je sice založen na hře, ta ale má konkrétní dopad v realitě: „(„.) ješitná nesnášenlivost jednoho a proces přizpůsobení druhých ( „) vede od hry ke skutečné štvanici. Tato ,konformita jakožto mechanismus, jehož prostřednictvím působí anonymní autorita' (Fromm) je jedním z průvodních znaků odcizení člověka v moderní civilizaci." Janoušek mluví o tom, že na podobném mechanismu vzniká způsobení „anonymním autoritám zisku, trhu, nebo ekonomické nutti" a používá opět Frommovu charakteristiku tzv. útěku ze svobody :o stávání se „zautomatizovaným individuem", které se tak podřízením autoritám může vyhnout úzkosti. Dále pak analyzuje Němcův tvůrčí ; tup, jehož byl částečným svědkem: „Šlo o morální rozpravu, vtělenou 'podobenství, avšak podstatnou součástí měl být řetězovitý, od počátečo popudu již dále samovolný proces přizpůsobení, sdělovaný vazbami · ních i mimických reakcí." A mluví o původnosti Němcova řešení kondikce mezi autentičností a obecným moralistním podobenstvím: „Provedl o zobecnění, symbolizaci, zevně, výběrem. Každá postava vystoupí pouze :svůj čas a řekne své. Zachová se osobitě. Že se zároveň zachová příačně, způsobí režisér, neboť nám ji ukáže pouze v těch okolnostech, ré její osobitosti dodají příznačný, symbolický význam. Více než mimo .&okolnosti ji ovšem nesmí být vidět. To znamená vyloučit celkový záběr atočit film jako sled na sebe nastřihaných statických detailů či polotailů („.) skladbou mluvených detailů dosahuje pozoruhodného dojmu tečnosti, jakési hluchoty k vážnosti situace a k nebezpečí, jež slova oznají." Píše také, že výtvarné řešení záběrů navozuje dojem neskutečnosti řízračnosti a prvek iracionality je zde posílen tím, že neherci „předstají často opak toho, co vyjadřuje jejich zjev a chování. ( „) To je podstatná . učást záměru: poukazovat na latentní deformace lidí, jejichž zevnějšek ·běžný projev v bezpečné, nekonfliktní situaci by jim vůbec nenasvědčo'l;'' Výtvarná abstrakce prostředí, vycházející z autentických dokumentárch filmů a fotografií, i psychologická konkrétnost lidského projevu zde dukují komplex napětí, „který ruší přímočarý vztah mezi objektem a sníaným obrazem, který přestává být jeho pouhým odrazem; mezi objektem . obrazem vzniká prostor, do kterého vstupuje divák nikoli se svou praxí - yslového vnímání, nýbrž se svou zkušeností vnitřní, mentální, sycenou •hlouběji uložených psychických zdrojů".849 Ve stejném čísle Filmu a doby vyšla také v březnu i967 zakázaná stuie Ivana Svitáka Groteskní lyrika Jana Němce, v níž zasazuje Němcovu ·orbu do širšího kontextu evropské tvorby filmové a literární a píše zejména Mučednících lásky. Říká tu, že mladá vlna je mrtva, je uzavřenou epochou, .le její tvůrci se proměnili tím, jak zestárli a dávají českému filmu novou odobu. Rozhodujícími kroky k mezníku mezi těmito epochami by podle „ěj mohly být právě dva poslední filmy Němce a Krumbachové. O Slavnosti .·u píše: „Umělec slouží době ochotně a rád - tím, že jí říká pravdu o ní amé, pravdu často nepohodlnou a bezohlednou. Tu, kterou vyslovil Němec 8491 Janoušek, Jiří. Svět Jana Němce. Film a doba, 1968, roč. x4, č. 5 (květen) s. 256-258. O SLAVNOSTI A HOSTECH -