850 ISviták, Ivan. Groteskní lyri·
ka Jana Němce. Film a doba, i968,
roč. i4, č. 5 (květen), s. 250-255.
8511 Kratochvíl, Jiří. O mechanismu
násilt Host do domu, i968, roč. i5,
č. 6, s. ?5-77-
852 IFavre le Breton, Robert. Nice
Matin et L'Espoir, 4. května i968.
Cit. dle ČsKZT, i968, č. 8, s. i6.
855 J Bouache, Freddy. Tribune de
Lausanne, i7. května i968. Cit. dle
ČsKZT, i968, č. 8, s. i7.
„ O SLAVNOSTI A HOSTECH
ve Slavnosti a hostech. Jen svobodný člověk se dokáže vysmát sám sobě aj
svobodné a silné společnosti snesou satiru hodnot, které milují."850 -:::
Dalším zveřejněným ohlasem byla glosa pozdějšího významného sp·
vatele Jiřího Kratochvíla, také původně z roku ig6?> kdy byla ovšem nep
likovatelná. Ten mluví o aktuálnosti satiry, například Gulliverovjch c
Jonathana Swifta, a Němcův film vidí jako novodobou moralitu: „Ten fi
je totiž především podobenstvím G..)." Píše, že jeho původní název napov{
hodně „o metodě a způsobu provedení: zdánlivě zcela objektivní záznam,
kající se všeho hodnocení. Ke všemu se dospívá jakoby mimoděk. Všech
přímo čpí absolutní nevinností, vždyť je to jen legrace, v podstatě př
o nic nejde. G.•) A právě tady je odhalen mechanismus násilí. A nenh
ledasjaké násilí, tohleto násilí, čpící ,nevinností'. Násilí, které potřebu
idioty a šašky G..) jako výmluvu a jakoby mentální poqnět pro své aké
Domnívám se, že nejde ani tak o zprávu, záznam, objektivní zápis, ale sp
o protokol, ,obžalovací spis'. Stačí snad připomenout jiný Němcův fil
Démanty noci. I ten přece končí štvanicí na uprchlíky. A taky tato štvani
má takový nenápadný, záměrně groteskní a takřka nevinný průběh. Opi
Hosté a Svatebčané ze Slavnosti jsou vtíravě podobní opilým a rozjařený'
staříkUm z Noci. Princip ,nevinnosti' zUstává zachován. Je to koneckonc'
,nevinnost' charakteristická pro každé násilí v tomhle tak podivuhod·
humánním a lidském století."851
Hlavní ohlasy přicházejí po uvedení filmu na festivalu v Cannes v roce ig6
kde byl posledním promítaným dílem před demonstrativním vyhlášení
zrušení festivalu jako buržoazního přežitku. Ředitel festivalu Robert Favr
le Bret o něm řekl: „Je to po politické stránce film velice odvážný, na tém
přehmatů stalinistického režimu. Již vloni si festival přál, aby mohl uvés
toto dílo. Pražská vláda odmítla. Avšak, jak se zdá, v Československu se vě
změnily a tento rok dostal film Jana Němce zelenou, aby na nejproslulejší
půdě čelil západnímu filmu."852 Freddy Bouache napsal, že film nezastara
a „zůstává věčně současným mistrovským dílem".855
Jiný švýcarský noVj/
nář, Martin Schaub, upozornil na souvislost, že zakázaný film je uváděn.
v Palais du Cinéma právě během květnových pařížských bouří, v nichž se'
Francouzi začali bránit proti cenzuře a dobrovolně přijaté diktatuře: „Kdo
by ještě chtěl vidět v Němcově filmu pomlouvání komunistického systému,·
nebyl by už na výši: Němec ukazuje obraz diktatury, která však není omezena
pouze na socialistický svět." O filmu píše, že je „to pěkně přímočará
parabola, pružně naplněná drobnými detaily, denuncováním malého člověka;
se nechá terorizovat a proti teroru se nepostaví a je nakonec ochoten
ásledovat toho, kdo se nechce podrobit lstivým pravidlům diktatury. To
hno Němec ukazuje s humorem, který je možno srovnat jedině s humo-
Kafkovým."854
einrich Burckhardt Němce kritizuje, že koketuje s absurditou a surismem,
že film je strojený a scéna hostiny únavná. Jinak ho charakteje
jako parabolu: „Člověk - a to je snad smysl této paraboly - je bytost
ní, která se dá lehce zviklat, lehce zastrašit. Dívá se úzkostlivě kolem
e a rány nevrací. Trochu třpytu svíčky ho rychle smíří s každým despo<•Poslušně
respektuje imaginární hranice, které jsou však pouhou čárou
'šku."855
I)alší Švýcar, Ted Helgers, zmiňuje - jako mnozí další - cenzurní zásah
i filmu a píše, že „kritiky jsou umírněné a úspěch u ,liberalizovaného'
lika se nedostavil". Popisuje také atmosféru uvádění filmu v Praze
jaře ig68: „Pražané nemají vůbec žádný zájem o zakázaný film G..) běží
.:týden v centru na Václavském náměstí. Žádný nápor na pokladnu.
· ·adla jsou prázdná."856
•Západoněmecký kritik (šifra UJ) vidí film jako zcela zastaralou parabolu
.udnou scénou výslechu a manipulace hostů, ale s „inteligentním, lakonic_..Jn
závěrem". Nakonec kritizovanou „staromódnost" označuje jako „chváodnou"
a ospravedlňuje ji tím, že ji Němec „udělal tak průhlednou, že ji
chopila i cenzura".857 Naproti tomu polský kritik Zygmund Kaluzyúski
luví o dokonalé rovnováze mezi realitou a pocitem metafory, mezi skutečstí
a snem: „Tato proporce mezi skutečností a magií byla ve filmu vyvána
zvlášť šťastně, tak, že po celou dobu promítání filmu nás neopouští
ojem, že máme co dělat s úplně obyčejnou událostí, která je však kažu
minutu naběhlá mnohoznačnou intenzivností a dodatečným smyslem.
·nto smysl, jako vždy v hodnotném uměleckém díle, je bohatý na možsti,
na kombinace, je široce otevřený G.Jv širším smyslu je film poémou,
'níž vane atmosféra ničemu nepodobná, jaká ve filmu ještě nebyla. I ta
'~obyčejná škála emocionální, která by mohla přinést každému divákovi
ušenosti osobní, je v tomto filmu důležitějším úspěchem než okamžitá
tira."858
(V Polsku se film promítal v diskusních filmových klubech.)
Francouzský kritik a teoretik Marcel Martin reaguje na „zklamání
.isku v Cannes" a říká, že on osobně film považuje „za mistrovské dílo jako
lm", v němž Němec „směšuje Kafku se surrealismem", a za velmi důležitý
istorický a lidský dokument", jehož téma, „konflikt mezi jednotlivcem
mocí G..) korupce svědomí komfortem G..) platí ve všech dobách a ve všech
8541 Schaub, Martin. Tages·
Anzeiger. Curych, 24. května 1968.
Cit. dle ČsKZT, 1968, č. 8, s. 17.
855 IBurckhardt, Heinrich. National
Zeitung. Basilej, 25. května ig68.
Cit. dle ČsKZT, i968, č. 8, s. i8.
8561 Helgers, Ted. Neue Presse.
Curych, 15. května 1968. Cit. dle
ČsKZT, 1968, č. 8, s. 71n.
8571-uj·. Filmkritik. Mnichov, i968,
č. 7. Cit. dle ČsKZT, ig68, č. 8, s. 68.
8581 KaluZyllski, Zygmund.
Ekran. Varšava, 1968, č. 7. Cit. dle
ČsKZT, 1968, č. 8, s. 7on.
O SLAVNOSTI A HOSTECH m
8591 Martin, Marcel.
Cinéma '68, 1968, č. 127 (červen).
Cit. dle ČsKZT, 1968, č. 10, s. 56n.
860 I Cinéma '68, 1968, č. 126 (květen),
s. 29-65.
8611 Film byl u nás hrán pod titulem
Hvězdy na čepz'cfch.
8621 Burvenich, Joseph. V Cannes
nedohráno. Filmové a televz'zní
noviny, 1968, roč. 2, č. 12 (12. června),
s. 5·
863 INěmec vzpomíná: „Pak ještě
vyhrál cenu v Bergamu, vó.bec
jsem nevěděl, že tam byl, poně·
vadž jsem dodělával Oratorium
v cizině (...) a s hlavní cenou byly
peníze a to dali někomu„. Eva
Zaoralová říkala, že si to vzal někdo
za mne. A bylo to hodně peněz, asi
deset tisíc dolarů nebo kolik. Mně
přišel pouze takový papír, že jsem
dostal Cenu kritiky." Šulík, M.;
Lukeš, J., cit. 8 /op. cit.
8641 z. Náš :film zvítězil na festivalu
v Bergamu. Rudé právo, 1968,
roč. 48, č. 256 (16. záři), s. 2.
Viz též rozhovor Miloše Fialy
s A. M. Brousilem: Fiala, Miloš.
Bergamo patřilo filmu. Rudé
právo, 1968, roč. 48, č. 266 (24. záři),
s. 5·
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
zemích". Vysoce hodnotí i formální provedení díla: „Nádherná ,kaligra
obrazu podtrhuje kouzlo slavnosti, pomalost vyprávění podporuje narůstá
tlumené úzkosti, která se vyjasní v závěrečné scéně, když narůstá stále zu
vější štěkot psa G„)."859
Květnové číslo měsíčníku Cinéma860
bylo věnováno filmům pražskéh
jara, zvláště těm, které reprezentovaly na festivalu v Cannes, a vedle úvod
Pierra Biliarda přinášejí rozhovory A. J. Liehma s Milošem Formane ·
Jaroslavem Kučerou a Ester Krumbachovou, včetně pracovní fotogra
z natáčení O slavnosti a hostech.
Belgický jezuitský kněz Joseph Burvenich napsal: „z celého G•.) festival
považuji za nejlepší dva filmy: Vojáci s hvězdou861
Miklóse Jancsóa a O sl
nosti a hostech Jana Němce. („.) O slavnosti a hostech je zvláštní film. I o
zprvu dráždí tím, jak je podivný, také on mate. Ale zá!'y se objeví smys
těch přesně obtažených (konturovaných? - jb) obrazů a konstrukce vytv'
řené pohledem mimořádně pronikavým. Ze zbabělé triviálnosti a ošlapa
důstojnosti jednotlivých postav se rodí ničivé vědomí lidského úpadku, kte
nemá vlasti ani na mapě, ani v čase. Toto vědomí se rodí z úzkosti, vyv
lané s dogmatickým autoritářstvím, neschopným postihnout skutečné li
ské a společenské problémy, a se sterilním individualismem těch, kteří jso
si sice vědomi potřeby svobody, ale odmítají možnost statečné, kolektiv·angažovanosti,
jež by jejich postoji dala skutečný smys!."862
V roce ig68 byl film ještě uveden na Světovém festivalu mládeže a st(J,
dentstva v Sofii, a protože Němec bojkotoval festival v Karlových Varech
byl doma uveden na I. finále, festivalu československých filmů v Plzni.
Další vlna ohlasů přišla po srpnové invazi vojsk Varšavské smlou
do Československa a poté, co koncem září ig68 film získal cenu mezinárodn
filmové kritiky - Zlatou medaili na XI. MFF Gran Premio v severoitalském'
Bergamu, kde v kategorii krátkých filmů na druhém místě byl i SchormůV:
film Carmen nejen podle Bizeta a Velká cena nebyla udělena vůbec. Rok
předtím tu zvítězily Sedmikrásky. Cenu v zastoupení režiséra převzal v pří
tomnosti ministra pro umění a cizinecký ruch Corony A. M. Brousil863
za dlouhotrvajícího potlesku publika. Brousil pro český tisk řekl: „U kritiky.
podle mého názoru rozhodly tři momenty G.•) společenská a estetická hod
nota ideje svobody Janem Němcem vyjádřená, univerzální smysl díla a úloha;
kterou naše nová kinematografie včetně tohoto filmu sehrála v životě naší.
republiky posledního období. Tak film Jana Němce se konečně po třech
letech dočkal na mezinárodním fóru svého zaslouženého docenění."864
Jé;
do značné míry pravděpodobné, že po invazi tato alegorie nabyla i významu
vědi o lhostejnosti zbytku světa k osudu zmařeného československého
:a okupované země, která se předtím pokusila „slavnost" opustit.
ritik skrytý pod šifrou B. D. po tomto ocenění napsal: „Autor
· ec G-.) zde překvapuje svým ostrým pohledem, s nímž vyjadřuje tlak
ž deformují společnost, a jak toto obecně vede k negativním jevům naší
··lizace. G.•) Němec, ovlivněný Franzem Kafkou, je jistým způsobem ,pro.em'
obecných proudů evropského myšlení, který v troskách druhé svěé
války hledá kořeny zla, jež nad námi visí."865
V• Belgii reagovala recenze i na jeho uvedení v televizi a ve filmových klu:
„Film končí hrůzyplným psím vrčením, které vyplňuje celé plátno.
'vá a cizí atmosféra, kterou Němec vytvořil, dělá z tohoto filmu dílo
boce kafkovské a vyvolává stejnou zdrženlivost. („) Nalézáme zde
ře, které se vzájemně hlídají. Je to pohled, který obžalovává svědka
··udce G„) projevuje se zde mučivý rozpor mezi idejemi a činy. Je to skuně
satira na lhostejnost a zbabělost. ,Je možné si zvyknout na zvůli?' ptá
:ežisér. Ve slovech převládá odvaha. Avšak od té doby ještě Němcovu fikci
'·dstihla skutečnost."866
Švýcar Franek Jotterand napsal: „Němec zde popisuje prostředky
iálně prostými, jak může být nastolen systém tyranie, když se lidem
ostává vůle. Připomíná nám to hru Maxe Frische Andorra. („.) Všichni
e poznali podobné situace, kdy stačí, aby svobodný člověk žádal zru•
í cenzury, aby přestal rasismus v malém městečku ve Spojených stáh,
aby přestaly perzekuce ze strany nějaké instituce nebo lidské bytosti,
Ymístní nebo národní dějiny změnily svůj kurz. V lednu ig68 se našli
eskoslovensku lidé, kteří se osmělili překročit hranice kruhu. Ať již poté
išlo cokoli, tento první krok nebude nikdy zapomenut."867
Také Fran9ois
aurin se odvolává na československé jaro: „Když znovu vidíme O slavsti
a hostech, je vskutku nemožné nerozeznat v této konstruované alego.
G.) podmínky situace, která se vyhrotila letos v lednu. G„) Němec každou
stavu filmu popisuje s objektivitou entomologa a s mrazivým pohledem,
ým jako nůž."868
·.Henry Chapier tvrdí, že ze všech Němcových filmů „je tento nejdokona.jší,
nejbohatší a nejvíce překvapivý" a že „Němcovo vyprávění, zpracované
·surrealistických obrazech je ve skutečnosti politickou alegorií", která „svou
trostí a vzrušující pravdivostí odpálila střelný prach. Němcova revolta proti
olicii hlídající intelekt, proti pochopům sovětského stalinského režimu
měla později stát věcí všech intelektuálů, umělců - straníků a mladých
echoslováků, kteří přispěli k podpoře Dubčeka a vytvořili z pražského jara
8651 B.D. St. Gallen Tagblatt,
20. září 1968. Cit. dle ČsKZT, 1968,
č. 11-12, s. 1on.
8661 Drapeau Rouge. Brusel,
27. září 1968. Cit. dle ČSKZT, 1968,
č. 10, s. 55·
8671 Jotterand, Franek. Gazette de
Lausanne, 28. září 1968. Cit. dle
ČsKZT, 1968, č. 10, s. 36.
868 j Maurin, Frangois. L'Humanité
dimanche, 22. září 1968, č. 1048.
Cit. dle ČsKZT, 1968, č. 10, s. 37.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
8691 Chapier, Henry. Combat. Paříž,
13. září 1968. Cit. dle ČSKZT, 1968,
č. 11-12, s. 27n.
870 J -mc-. Les lettresfranyaises.
Paříž, 11. září 1968. Cit. dle
ČsKZT, 1968, č. 11-12, s. 28n.
871 I 7he New York Times,
20. září 1968. Cit. dle ČsKZT, 1969,
č. 1A, s. 18, a podle Adler, R.,
A Year„., cit. 328 /op. cit., s. 244n.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
skutečnost." Chapier ale hodnotí i umělecké kvality díla: „Film (..) odvážn
slouží boji za svobodu jedince a jeho právo klidně dýchat, aniž by jeho slov
byla považována za přečin proti oficiálnímu názoru. Ale film (...) je tak
vzrušující z hlediska ryzí estetiky. Nelze nebýt dojat krásou záběrů, jemnos
pozorování, hnutím mysli a poezií, vyjádřenou ve tvářích, elegancí přírO
ního dekoru.(..) Vzdušný půvab Watteaův poskytuje kontrapunktu, u
tému Janem Němcem, dodatečnou sílu a také zvrácenou bezcitnost. Jet
film, který si umí pohrávat s nervy na jiné úrovni, než je pouhá obhroubl
podívaná." V díle se podle něj projevuje „obrovský rozdíl mezi geniální
režisérem a pouhým polemikem, který by použil obrazu jen jako přídavk
Nemáme-li rádi takový druh filmu, je to jen proto, že se do kina chodí je
za zábavou."869
Šifra -mc- (patrně Michel Ciment) si cení toho, že syipbolika nesved
Němce k abstrakci, ale že se zaměřil „na konkrétní odpozorováván
na objektivitu určitých lidských typů, na určitý typ vzájemných lidskýc
vztahů". Tento styl by mohl vést k narušení harmonie či k únavě diváka
který ale přesto „nemůže zůstat bezcitný k dusnému klimatu hluboce ,k
kovského' filmu, kde útlak má zdání dobráckosti, všednosti a je vyvíjen
ve jménu pokryteckých principů. Co je zde velkolepě a krutě analyzováno'
to je síto zbabělosti, konformismu, kompromisu zvůle, které vedou ke ztrátě'
svědomí a kritického ducha a mohou ponechat volné pole násilí, nesprav
dlnosti, zneužívání moci. (...) Síla filmu tkví ve vyváženosti složek; každ
detail prozrazuje svůj význam a důležitost jen v souhrnu celé kompozice."870
Po uvedení na VI. MFF v New Yorku ig. září ig68, kde se hrála
i v roce i965 ve Francii zakázaná Rivettova Jeptiška, napsala přední fil
mová kritička Renata Adlerová, že to je „jedno z nejlepších českoslo
venských děl, která kdy vznikla. (...) Je vynikajícím způsobem snímané
a udělané.(..) Jednou z nejzvláštnějších věcí na tomto filmu, který je krásně.
nasvícen v černobílé škále, je jeho jemné, zdrženlivé a sofistikované vylíčení
strachu. Strachu ze snů, z nemoci, z jakéhokoli typu perzekuce, od té
metafyzické až k politické, včetně nepřátelsky vyhlížející fašizoidní jed
notky. Spoluvina a strach a předstírání, že vše, co se děje, je přece neškodné.
Nevidíme ani nejmenší skutečné fyzické násilí. Násilí je přesto cítit ve vzduchu.
Herecké výkony, dialogy a kamera jsou tak dobré, až se člověk bojí, že.·
je přecení. Jan Němec je nepochybně jeden z nejsilnějších a nejuniverzálnějších
mladých režisérů, kteří v současnosti pracují."871
O týden později ·
měl film, distribuovaný v USA společností Sigma III, newyorskou premiéru
na 34th Street East a Adlerová zopakovala své hodnocení v prosinci, kdy byl
.v anketě The New York Times zařazen mezi deset nejlepších světových
· ů roku.872
V lednu i970 byl za tento film v anketě britského časopisu
and Filming Němec oceněn jako nejlepší filmový režisér roku i969.873
laude Sambain v analytickém článku věnovaném Schormovu Návratu
ceného syna a Němcově filmu píše, že Němec jde „za vnější podobu jevů,
rcadlo, které jiným filmařům slouží k odrážení světa. (..) Film působí
em, že je to pouze řada ojedinělých okamžiků, které nemají žádný
ný vztah k sobě navzájem - dojem je zesílen dialogy, složenými z útržků
z rychlé výměny slov. Příběh je pro režiséra záminkou k ukázání určitypů
lidí, aniž by je analyzoval po psychologické stránce (...) všechny
.. osoby zůstávají stejné, lhostejné ke všemu, co je obklopuje; každá z nich
ná podle sebe a pro sebe, každá jen mluví a vede vlastní monolog. Každá
'adřuje nějaký postoj, ale zároveň odhaluje svého souseda (.„). Způsobem,
·ž jsou provázány charaktery a jednání lidí, formou, jakou se jedni přisobují
druhým a jak se jedni neustále opírají o druhé, tento film říká,
lhostejnost zastiňuje svědomí a uvažování. Říká, že taková lhostejnost,
jená s nepochopením, umožňuje násilí, zločiny a zvůli."874
'ké v následujících dvou letech byl film různým způsobem v zahraničí
ěn s poměrně značným ohlasem. Pro uvedení ve Velké Británii napsal
avid Wilson: „Z hlediska jejich bezprostředního kontextu vypadá film
·slavnosti a hostech jako úžasně přesná politická věštba. (..) Takovouhle
. rty nelze opustit, aniž byste za to nezaplatili. (.„) Němec, jako správný
.. afkův syn, film jasně zamýšlel jako všeobecnou parabolu spíše než jako
ílčí prohlášení o věcech, které se stanou. Na této úrovni politické alegorie
dhostejnosti a jejích důsledcích je film vystavěn s nenucenou lehkostí, je
trý a strhující tím, jak se pohybuje od bezstarostné letní důvěřivosti úvodu
•Černému zoufalství závěru. (...) Funguje perfektně jako alegorie o konormitě
a děsivém stisku pevné autority. Je tu ale jedna pochybnost, a to
uležitá, že totiž ta podstata alegorie není ani původní, ani zvláště výrazná.
.dyž strhnete naleštěný povrch, uvidíte jádro, prožrané dírami. (...) Člověk
y se tu měl ptát na určitý rozpor mezi zvláštním a všeobecným. Ale to je
~eobecná potíž s alegoriemi; nemá smysl se moc ptát."875
V březnu i969 byl film uveden na Dnech československého filmu v Bejrútu
Libanonu, kde byl velmi dobře přijat kritikou, stejně jako Sedmikrásky.876
ento film Jana Němce je nesmírně inteligentní, a tím nebezpečnější vzhlee'm
ke stavu věcí, na něž má namířeno. (...) Je to poezie trpká, sžíravá.
akovýhle řád, podle něhož se vše řídí, když je lid spokojen a má chléb a hry,
8721 Adler, Renata. The Ten Best
Films of i968. 7he New York Times,
22. prosince i968. Cit. dle Adler, R.,
A Year..., cit. 328I op. cit., s. 525-529.
873 IFilms and Filming
Honours. Best direction: Jan Nemec
for Report on the Party and the
Guests. Films and Filming, i970,
č. 149 (leden), s. 56.
8741 Sambain, Claude. Les Jong
voyages au bout de la nuit. Image et
son, i968, č. 221 (listopad), s. 84-90.
Cit. dle ČSKZT, 1969, č. i, s. 25n.
875 IWilson, David. Oslavnosti
a hostech (Tue Party and the Guests).
Monthly Film Bulletin, 1969, roč. 56,
č. 423 (duben), s. 72.
8761 „Filmem Jana Němce O slavnosti
a hostech skončil ve středu
večer v bejrútském kině Embassy
krátký festival československých
filmů. (...) Obě díla měla srdečný
ohlas jak u publika, tak u kritiky."
Světem kultury a umění.
Rudé právo, 1969, roč. 49,
č. 68 (21. března), s. 2.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
8771 La revue du Liban. Bejrút,
6. března i969. Cit. dle ČsKZT, 1969,
č. 8, s. 22n.
8781 G. P. Magazíne. Bejrút,
21. března 1969. Cit. dle
ČsKZT, i969, č. 8, s. 25n.
8791 Cine club de Beyrouth,
19· března 1969. Cit. dle ČsKZT, i969,
č. 8, s. 17n.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
je to vůbec řád? Jistěže je to realita, avšak není to realita vzniklá z frašk
Co je na tom nestrašnější je, že tato fraška, která by měla být krátká,
považována za trvalou. Umělé se stává skutečným. Ochránci takové situa'
jsou o to citlivější, protože vědí, že jejich stavba je křehká. Na jedné stra
jsou to šašci, na druhé straně, aby se fraška udržela, vyžadují, aby tuto hl'
hráli všichni a stali se komedianty. To je neudržitelné. Tato analýza po
ticko-společenské situace v Československu nemůže být v žádném případ
brána na lehkou váhu šéfy, kteří drží provázky v rukou. To, proti čem
Němec bojuje, není socialismus, nýbrž systém, který ničí ideál, sterilizuje h
a zkostnaťuje (...) je to klid hřbitova. Ale člověk dá vždycky přednost to
zemřít za jediný projev svobody než pohodlnému životu v područí. Prá
ducha se neživí tím, co zuby najdou na konci vidličky."877
Šifra G. P. píše: „(..) dosah díla daleko přesahuje rámec vlastníh'
Československa - bohužel - ohlupování a ponižování se před mocí, kter.
nutno sloužit a lichotit jí, abychom ji mohli používat - to jsou záležitos
všech míst a všech časů."878
,
Jiný kritik se snažil objasnit publiku kontext díla: „Musíme si předst
vit Čechy, vycvičené ve čtení mezi řádky, abychom pochopili tento podivII
alegorický příběh. (...) Pro nezasvěcené obecenstvo nemá film valnéh'
významu. Avšak všichni Češi rozpoznají v tomto slavnostním a všem
ném hostiteli Waltera Ulbrichta, vzor stalinského diktátora v lidovýc
demokraciích a v jeho adoptivním synovi jinou, na Východě dobře známo
osobu. (...) V Rudolfově podivné hře poznáváme zobrazení administrati
ních a policejních metod, které tak dobře znají diváci žijící v zemích podr ·.
bených cenzuře. Pokud jde o konec filmu, kde jsou všichni hosté imperativn
vyzváni k honbě na toho, kdo se s nimi nechtěl posadit ke stolu při trisť
ním banketu - to je, bohužel, zahraniční politika Varšavského paktu, jeho
schéma je na plátně prorockým způsobem zobrazeno. A přece se tento fil
neomezuje na odsouzení neomezené moci pomocí symbolů. Odsuzuje př
devším ty, kdož takovou vládu podporují. Od samého počátku chápeme, ž ,
tito výletníci jsou nástroji režimu. (...) Zásluhou Jana Němce je právě t
že zůstal blízko realitě ve filmu, naplněném symbolikou. (...) Není tu žádri'
lyrismus, žádná bezuzdná fantazie. Podivnost se rodí z juxtapozice malýc
částí reality."879
Podobný názor, včetně odkazu na šéfa východoněmeckých komunisť.
Ulbrichta, měl patrně autor článku v příloze bejrútských novin Le joun
ze i7. března, na nějž zareagovala československá diplomatická mise
v Bejrútu následujícím sdělením: „Nemůžeme než konstatovat, že auto·
·u přisoudil zmíněnému filmu zcela svévolný význam. Takováto osobní
:Pretace, ať jakkoli pochybná, by se mohla týkat výhradně autora,
y nesloužila za prostředek - což je velice politováníhodné - k útokům
!avu státu spojence Československa. Není méně politováníhodné, že
pomocí téže interpretace kriticky napadl Varšavskou smlouvu, jejímž
'Skoslovensko členem."~80
dobný charakter měly i články komentující uvedení filmu na vídeňViennale
v téže době. Gerda Rothmayerová píše, že „skutečný obraz
) útokem na jakýkoli druh konformismu. Němec se dobře naučil svému
ovi. (...) Při přesnějším pohledu zjistíme, že tento film je jednou z nejvějších
karikatur měšťácké demokracie, jaká dosud byla vytvořena
roveň útokem na mechanismus honby na čarodějnice. Režisér pochopinapadl
ty formy honu, které zná. Pro nás mají ,hostitelé' povahu tahů
vých prostředků tak, jak je známe my. (...) Je přímo podivuhodné, jak
ec přenesl podstatu Procesu a Zámku do nových obrazů, které odhaaše
životní a společenské formy. Dokonce nezapomněl ani na módu
o naši dobu specifický snobismus. Zpráva je podávána formou líčení
ečnosti bez hraní si s kamerou a bez karikování. Právě v té každodenní
·nosti postav - herci jednají naprosto přirozeně - je zřejmá absurdita."881
aG. O. pak svůj článek uzavírá: „Tento absurdní horor leží člověku
úši jako děsivý sen."882
ři uvedení filmu na festivalu v Melbourne v červenci i969 byli kritici
inou již k dílu přísnější, připadalo jim trochu vyčichlé, nudné a příliš
hé. Poněkud lépe bylo přijato na festivalu v novozélandském Aucklandu
ří téhož roku: „Film Jana Němce je vždycky zajímavý, i když někdy
'kurní. Je to alegorie s mnoha spodními tóny kafkovských příběhů a s tro•ú
surrealismu Buííuelových filmů. Z pohledu kanonů srpna i968 je to
ice odvážný a aktuální film."88
'
André Cornand s odstupem napsal o Němcově díle obsáhlejší článek,
ěmž ho začleňuje do kontextu tvorby nové vlny. Píše: „Jan Němec je bás'
typ spontánního tvůrce, který je básníkem proti své vůli. Vzniká dojem,
ihmota se mu sama formuje pod rukama, že ji jen lehkými gesty usměrJe.
(..)Nechce vytvářet ,filozofické' filmy, a přesto je v něm mnohem více
()zofie než u Chytilové, která ji programově vyhlašuje.
·,Udělejme si v tom jasno: často se ,filozofický film' a obecněji ,filozofie
mění' chápou jako aplikování filozofických systémů na filmové umění,
o prostý převod filozofie z jazyka pojmů do jazyka obrazů. Ale podobho
filozofování je schopen každý, kdo se alespoň naučil číst. Filozofie
880 I Le Jour. Bejrút, 50. března
i969. Cit. dle ČsKZT, 1969, č. 8,
s. 24.
8811 Rothmayer, Gerda. Skutečnost
bez masky. Volkstimme, 16.
března i969. Cit. dle ČsKZT, 1969,
č. 8, s. 26.
8821 G. O. Express. Vídeň,
17. března 1969. Cit. dle
ČsKZT, 1969, č. 8, s. 27.
883 I New Zealand Herald. Auckland,
15· záři i969. Cit. dle ČsKZT, 1970,
č. 2, s. 25.
O SLAVNOSTI A HOSTECH -
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
v umění znamená něco jiného: vytváření autonomních a originálních př_
stav, odhalovaných a odhalovatelných pouze v řádu uměleckých struk
Sousto, Démanty noci a O slavnosti a hostech jsou filmové básně, me
fory nebo spíše paraboly, jejichž poetičnost je založena nikoli na zkušenos
a pozorování, nýbrž na koncentraci myslitele, který promýšlí zásadní k
flikt lidské rasy, totiž spor ,mezi hloupostí a rozumem, jedincem a totalit
touhou člověka po svobodě a jeho ,neochotou zabývat se problémy, které
týkají všech'.
Filozofické založení Němcovy tvorby lze snadno rozpoznat na zák
dě jednoho fenoménu: jeho lhostejnosti k takzvaným aktuálním ná
tům. G.) ,Pokud nevím, co vlastně chci,' prohlásil, ,mohu toho dosáhno
s jakýmkoli příběhem.' Všechna stará plátna mají náboženské námě:
a všichni staří mistři jsou přesto originální osobnosti:, Tizian, El Grec
Giotto - a jsou ve svých dílech cele přítomni. Němec si může podobné tvr ·
ní dovolit, protože jeho poetické umění vzešlo z myšlení, nikoliv z pozoro
ní jako například u Formana. G.) Podobný postup by byl u Němce nemožn
Skutečnost jej zajímá jen tehdy, pokud má obecnou platnost, pokud vyjadř
je nějakou základní situaci - ba dokonce jen tehdy, pokud se mění v symb'
ly. K rozvinutí a zakončení díla mu stačí minimální prostor: les, osamocen.
dům, vesnická hospoda nebo zapadlá cesta v Démantech noci; pokoj a cho·
ba v Podvodnících; les a jezero v O slavnosti a hostech. Věci nedodávají pr
středí atmosféru, jsou abstrahovány a posunuty do roviny mýtu: tramvaj
ulice, schody, dveře či klepadla v Démantech noci mají ,superobjektivn'
funkci, jsou projekcí obav a tužeb jeho štvaných hrdinů.
To, co Němce spojuje s Chytilovou, je jejich chápání světa nebo, chceme-li
postoj ke světu. Oba si silně uvědomují, že ,na naší planetě v mnoha ohle'
dech vládne hluboký a podstatný zmatek', jak říká Němec. Nicméně i zde.·
mezi nimi vládne lehký nesoulad, podobně jako se zcela neshodnou mora
lista a filozof. Podle Chytilové je svět ve zmatku, protože i člověk je zrna-·
tený. Podle Němce je člověk ve zmatku, protože i svět je zmatený. Důraz,
který je kladen na prvotnost světa nebo člověka, se projevuje i v rozdílnosti·
jejich uměleckého vyjádření. Chytilová káže a vyzývá, líčí své vize ničení
a zmaru; kdyby mohla, povolala by po Savonarolově vzoru na pomoc samotného
ďábla a mocnosti pekelné. Němec se spokojuje s tím, že vkládá prst
do rány; navíc trochu přitlačí, aby z ní dostal víc hnisu. Je objektivní a činí
věci objektivními. V jeho filmech se nesnadno hledají intimní a subjektivní
momenty, přestože jsou stejně monotematické jako u Chytilové. Útěky,
štvaní, pronásledování a ponižování člověka, to vše se u něj neustále vrací --
'usta po O slavnosti a hostech. Démanty noci a O slavnosti a hostech
to smyslu dokonce vytvářejí uzavřený okruh; přestože v prvním filmu
.dva české chlapce a skupinu senilních sudetských Němců a ve druhé
skupiny pozvané na slavnost, přestože první film je energicky načrt{i
horečnatou vizí hrůzy a druhý je pevně vystavěným plastickým dílem,
. ým na situace a opírajícím se o přesné výkony herců. G..) Slavnost spo:s·ponížením
člověka k sobě váže dva příběhy. První vyplývá z pronásle'iií,
druhý do něj ústí. Okruh se uzavírá. Obraz světa je dokonán. Lidé
·.. í na pronásledovatele a pronásledované, na utlačovatele a utlačované.
ou zvěří je mládí a vznešenost ducha. Lovce představují senilní starci,
"iltení blázni, egocentričtí despotové, všeho schopní omezení slouhové či
lektuální pokrytci, kteří dokážou najít morální zdůvodnění pro jakou-
':nemorálnost.
ěmcovo dílo se přes svou monotematičnost dynamicky vyvíjí od obraho
a plochého vidění k vidění skulpturálnímu, prostorovému a plas,mu.
Jeho citlivost dosahuje širších vnitřních dimenzí. V O slavnosti
. stech se stává citem - nacházíme zde řadu scén plných silného ero'ého
podtextu a naznačujících pocity fyzické rozkoše. Humor je v nich
·.vyhraněný, je absurdní a apokalyptický, ale přece jen je to stále humor.
·ost, která byla tak patrná v Soustu a v Démantech noci, se mění v groní
škleb vědomé převahy.
:Mezi dvěma alternativami umělcova osudu, které charakterizoval tak:;jedni
obracejí kameny, pod nimiž se to hemží hmyzem, zatímco druzí
eselují lidi a přinášejí jim zapomnění a rovnováhu', si Němec vybral tu
í. Je to ambiciózní volba."884
filmu se poměrně hojně psalo i poté, co odezněla jeho prezentace ve svě·.
ých kinech. Věnovali se mu jako v případě Démantů noci opět Josef
vorecký,885
Antonín Novák886
i Peter Hames, který v textu z počátku osm'sátých
let konstatuje, že slavnost „připomíná fotografie z velkých zahradch
slavností, které pořádali Bulganin a Chruščov, včetně borovic, jezera
;~rganizovaných procházek přírodními pěšinami".887
Michael Pigott pak v hesle slovníku světového filmu píše, že je to „film
zlovolnosti - politické, osobní, brutální a možná letální. Je to film, který je
m o sobě také trochu zlovolný: je to absurdistická bajka, využívající snovou
braznost a hravé divadelní situace; bývá proto čtena jako přímá politická
Iegorie československého komunismu. (..) Taková interpretace je správná
n do určité míry, protože Němec byl dosti chytrý na to, aby prohlásil, že je
8841 Cornand, André. Sur deux films
de Jan Nemec. Image et son, i969,
č. 233, s. 77-85. Překl. Ladislav Šerý.
8851 Škvorecký, J., cit. i25 /op. cit.,
s. 131.
8861 Žalman, J., cit. 334 /op. cit.,
s. 154, i56.
8871 Hames, Peter. Československá
nová vlna. Praha: Levné knihy, 2008,
s. 193-199.
O SLAVNOSTI A HOSTECH „
888 IPigott, Michael. About
The Party and The Guests.
In: Bingham, A.,
cit. 466I op. cit., s. i27n.
- O SLAVNOSTI A HOSTECH
to alegorie univerzálnější. (..) role řeči je tu důležitější než cokoli vyřčen
Řeč je tu součástí rafinované hry, hrané mezi těmi, kdo jsou u moci, a těn,'
kteří by ji chtěli mít. G..) Film je spíše deklarací o umělecké a kulturní elit"
země v extrémně prchavém okamžiku československých dějin G.) svým uv
žováním o moci, poslušnosti, konformitě a strachu film získává širší a dé
trvající univerzální význam, přesahující dějinný okamžik jeho vytvoření."