Nakladatelství Lidové noviny Alternativní kultura Příběh české společnosti 1945-1989 Editor Josef ALAN Tomáš BITRICH Michal BREGANT Martin ČIHÁK Stanislav DVORSKÝ Jiří GRUNTORÁD Lenka JUNGMANNOVÁ Vladimír JUST Marie KLIMEŠOVÁ Martin MACHOVEC Josef MOUCHA Alice RŮŽIČKOVÁ Josef VLČEK Tomáš VRBA A Originální Videojournal Alice Růžičková Co je paralelní kultura? „Nic víc a nic míň než kultura, která z těch či oněch důvodů nechce nebo nemůže nebo nesmí zasahovat veřejnost těmi médn, která řídí státní moc, což isou v totalitním státě všechna nakladatelství, tiskárny, výstavní sině, koncertní a divadelní sály, vědecké ústavy ató Tato kultura tudíž využívá jen toho, co zbyva psacích strojů, soukromých ateliérů, bytů, stodol a podobně Jak patrno, „paralelnosľ je vymezena zcela vnějškově a nic dalšího z ní přímo nevyplývá, tedy ani kvalita. ani estetika, ani nějaká ideologie." Do různých stran (ve stati Šest poznámek o kultuře) Václav Havel, 1984 VNITŘNÍ SPOLEČENSKÉ PODHOUBÍ A DŮLEŽITÁ POMOC EXILU V druhé polovině osmdesátých let v Československu uvedomelé proievy paralelní kultury v podstatě vrcholí. Jak těchto aktivit přibývá, narůstá potreba kvalitní nezávislé publicistiky, která by pravidelně informovala o alternativním dění v kulturní sféře, a zacelila tak mezery oficiální mediální bwaoy. Není náhodou, že nultá čísla budoucích nejdůležitě]šich per.od novin a Originálního Videojournalu (dále OVJ) - vyšla terně zároveň koncem roku 1987. Přestože na Západě již technicky vyvoi přinesl xeroxy, ptf«e a video, do Československa tyto zázraky proniky jen velmi ■™«e™me M. jsou státem přísně kontrolovány. Je však už jen otázkou času. y ■ mizdatu tištěného vznikne také forma audiovizuální, Která p ^ důstojnou paralelou k hlavní večerní zpravodaje frašce k Televizním novinám. imi/datu v sedmdesá- Nejpodstatnějším impulsem pro intenzivní rozvojsa" |g nutnos, bl tých a osmdesátých letech u nás byl vznik Charty i ^ p0 wniku se a vytvořit si vlastní komunikační strukturu uz;i Ffantl5ka janou-Charty začíná díky zásadnímu pričinení teoretického^^ mä 5e cha pracovat ve švédském Stockholmu Nadace onai' d|sen|u p^y. nejvíce zasloužila o ekonomickou podporu českosiov ^ vlde0,eCh-tovala stipendia domácím tvůrcům, nakupovala kop a pnspi- niku, magnetofony, počítače, založila literární cenu Originálni Vldeojournal 477 vala na vydávání řady knih a časopisů. S myšlenkou ekonomické podpory a přerozdělování financí „od bohatších k chudým" se Janouch setkal již v dětství, kdy za druhé světové války dostávala jeho rodina podobnou pomoc, když se o ně otec nemohl postarat. Neméně významnou úlohu plní Československé dokumentační středisko nezávislé literatury, které v roce 1986 v západoněmeckém Hannoveru zakládá se skupinou exilových kulturních pracovníků Vilém Prečan, historik a spoluautor Černé knihy o politické situaci v roce 1968 v Československu. Badatelské centrum a archiv exilových i samizdatových periodik a rukopisů se usídlí u knížete Karla Schwarzenberga na zámku v Scheinfeldu, kde V. Prečan soustavně shromažďuje a zpracovává veškerou dokumentaci projevů československé paralelní kultury. Z intenzivní vzájemné korespondence mezi Prečanem, Janouchem a Václavem Havlem coby nekorunovanou hlavou českého disentu také vyplývá, že se v letech 1983-1984 začíná rozbíhat tzv. „videoprojekt". Janouch posílá do ČSSR přes Tuzex legálně zaplacené videorekordéry a televizory, aby zde mohla vzniknout sít domácích videí. Přes různé pašovací kanály1 se sem dostávají také zásilky se zakázanou literaturou, hudbou či videokazety s nedostupnými filmy. Stejnými kanály, ale opačným směrem proudí ven rukopisy, fotografie, filmy či jiné dokumenty, o které mají velký zájem západní média a za jejichž honoráře se financuje další přísun techniky Potřebné finance získává Nadace Charty 77 rovněž přes granty evropských kulturních fondů, výrazně pomáhají manželé Tigridovi, Jiří Pelikán, Tomáš Bafa a mnoho jiných. V té době v Československu existuje několik skupinek a jednotlivců již samostatně praktikujících v oblasti filmu a videa. Jde především o skupinu Čeněk, amatérského filmaře Michala Hýbka, brněnskou galerii „Drogerie Zlevněné zboží", Aleše Havlíčka a videopředstavení Andreje Kroba. Kolem Jana Rumla se počátkem osmdesátých let soustředila skupina lidí „schopných držet v ruce kameru" (Jan Kašpar, Andrej Krob, Ivan Kyncl, Stanislav Milota a další). Natáčeli drobné šoty především z politického života v Československu a materiál posílali do zahraničí, kde naši emigranti pracovali na popularizaci protikomunistického odboje. Z důvodů utajení měla akce krycí název „Čeněk" Zpočátku skupina pracovala jen s 16mm filmovou kamerou a většinu natočených filmů museli složitě posílat na vyvolání do ciziny. Dne 21. června 1985 píše Havel Janouchovi:.....Na Západě je už l Z%Z?^??ém> v,deokamer Sony Video 8. Je to mnohem menší ně íi ?fl 3 í' ľ eJŠÍl neŽ VŠ6Chno dosud- A není t0 M drahé, relativ- věCčkň sLi íl T u n,ěiaké peníze a stačNl na to- pak byrozhodně 0 tu vecičku stál. Jeho činnost je sice prozatír ale až se věci vyjasní, je kdykoli připraven TažsefL^ rfJ! SÍCe prozatím ze známých d^odů umrtvena, bud t Kdvb uTéhi i1"^0!' Př'Praven Se ze svéh° zimní"° Mariku probyto skvělé " 1Ka SaleZl Zmíněnou véc P|us PnsluSné kazety, bylo kte v září rot Sss *J£^ ^ Sp°'ečně ^ videokameru, nábřeží Zpnwévl^*^ W fotoSraflcké br^ně v Havlově bytě na ■ opracovávání materiálu se výrazné zjednodušilo a vznikly i lepší mo vlastní natáčení. Koncem roku 1985 se proto z Havlova dopi znost^ľLQ. čeněk moc děkuje za doplněk ke své hračce. Čeněk by dozvídáme: byl Tvoří ho dvě dvojice, vždy technik a cosi jako reži- a" nřestrukturován. trochu y a se b(jde Věnovat různým dokumentaristickým činnostem sér. z nic d|ouhodobější použití a druhá aktualitám, respektive „dizi" ak-s nadě) Nad 0běma dvojicemi bude pátá součást Čeňka cosi jako koordi-tU který bude s vámi ve styku, který bude vše zpovzdálí řídit, aniž se to-nát°h'de fyzicky účastnit. První zásilka bude odeslána za týden, tak by h° h|U dorazit před Vánocemi. Mám na mysli první zásilku s výsledky Čeňkovy práce- Nebude to zatím moc dokonalé, Čeněk se zatím učí, ale je učenlivý a brzy se to zlepší... " Ve stejné době byl natočen první filmový dokument o Havlovi vůbec. Je více než symptomatické, že vznikl právě v prostředí amatérského filmu, který zde již od třicátých let plní funkci „nezávislého" filmu. S Havlem se Michal Hýbek setkal v letech 1982-1983 ve věznici na Borech, kam ho zavřeli za spolupráci při redigování undergroundového časopisu Vokno. Od podzimu 1985 do zimy 1986 Hýbek natáčí na Hradecku 16mm film Dopisy Olze; který měl být původně překvapením k Havlovým padesátinám Další centrum videotvorby krystalizovalo v Brně. V létě 1986 zde docházelo k prvním tajným domluvám, jak vytvořit malou galerii „pařížského" typu - svobodnou ve smyslu nezávislosti, a přitom přístupnou široké veřejnosti - umožňující i nerežimním výtvarníkům vystavovat nejen za soukromými dveřmi pro pozvané přátele. Drahoš Svatoň, prodavač v obchůdku se zlevněným drogistickým zbožím v konstruktivistickém domě z dvacátých let na rohu Kotlářské a Bayerovy ulice, spolu se dvěma uměleckými realizátory (malířem Rostislavem Pospíšilem a režisérem Divadla na provázku Petrem Oslzlym) založili uspořádáním první výstavy 12. listopadu 1986 tradici konceptu svobodných výstav v nesvobodné společnosti. Nezávislost galerie spočívala v tom, že všechny její akce se odehrávaly na veřejném místě a byly otevřeny veřejnosti, a v tom, že její umělečtí realizátoři neakceptovali ani náznak jakéhokoliv vnějšího zásahu. A to navzdory tomu, že se StB pokoušela zastrašoval podnik, který obchod provozoval, pracovníky pivnice, nájemníky domu, v němž se krámek nalézal, i samotného prodavače. Plnohodnotnou součástí každé výstavy byly i třicetiminutové videoportréty,3 které točil hlavně Aleš Zaboi, Milan Maryška, Jaroslav Kořán a Michal Hýbek a měly v poměrně širokém rozsahu přiblížit tvorbu právě vystavujícího autora. Technické zázemí tehdejší státní reklamní agentury Merkuna v Praze posloužilo v roce 1987 lidem seskupeným kolem Aleše Havlíčka Dobroslav Zborník, Miroslav Vránek a Věra Dvořáková natáčeli záběry na video vyhrabe na export a přes Jiřinu Šiklovou je posílali do Anglie Janu Kavanovi a Kaiacn Press Centru. V průběhu téhož roku byl o víkendech s delšími přestávkami pořizován videozáznam inscenace divadelní hry Václava Havla Pokoušení, jak ji v rezu Andreje Kroba nazkoušelo Divadlo na tahu v roce 1985. Originální Videojournal 478 / 479 3 ZAKLÁDAJÍCÍ SCHŮZKY A SPOLUPRACOVNÍCI OVJ Nápad neposílat natočený zajímavý materiál „jenom" ven za hranice k dalšímu zpracování, ale vyrábět z něj vlastní ucelený pořad pro místní publikum vzniká spontánně a těžko přisoudit autorství jednotlivci. Jak říká Michal Hýbete „OVJ vlastně vyrostl z potřeby. Havel byl za kmotra, který vytváří zázemí - něco jako katalyzátor Coby .popredný disident' domluvil první schůzku u Pavla Kačírka. Tehdy mě o tom přišel informovat nějakej Ruml. S Kačírkem mě taky seznámil Havel na oslavě jeho narozenin 5. 10 1987, protože jsme oba chtěli natočit na film jednu Kafkovu povídku. Ale Václav chtěl být mimo OVJ, a tak starosti s ním pak přesunul na Olgu." Během podzimu 1987 se uskutečňuje ne jedno, ale hned několik přípravných setkánP zástupců výše zmíněných a do té doby rozdrobených skupin, které se nakonec dohodnou, že chtějí týmově vydávat a distribuovat na kazetách VHS pravidelně dvakrát až třikrát do roka samizdatové audiovizuální periodikum, které se bude věnovat nejen úzkým tématům chartovně-politickým, ale které bude též sledovat širokou oblast alternativní kultury a problémy ekologie. Vlastní nápaditou znělkou, pravidelnými rubrikami a redaktorskou výrobou chtělo budoucí seskupení OVJ především oslovit co nejširší počet lidí žijících v nesvobodných podmínkách tehdejšího Československa. Mozaiko-vitý tvar informačního „slepence" o aktivitách paralelní kultury představoval zpravodajskou formu, která tvoří podstatu televizního média Aniž by si to zpočátku uvědomovali, lidé kolem OVJ se vlastně pokoušeli o vznik konkurenční samizdatové televize. S přípravou její nezávislé tvorby pomáhalo OVJ velké množství ochotných spolupracovníků, které nelze ani všechny vyjmenovat. Ty nejvíce zainteresované můžeme rozdělit zhruba do tří okruhů; 1) úzká redakční rada, která rozhodovala o dramaturgické koncepci, náplni rubrik a výsledné podobě jednotlivých čísel (Olga Havlová, Michal Hýbek, Pavel Kačírek, Jan Kašpar, Andrej Krob, Jan Ruml, Joska Skalník a Andrej Stankovič); 2) širší okruh externích spolupracovníků, kteří přinášeli náměty a osobně se podíleli na realizaci (Jarmila Bělíková, Přemysl Fialka, Aleš Havlíček, Jiří Kantůrek, Jaroslav Kořán, Jaroslav Kukal, Milan Maryška, Petr Oslzlý, Jiří Reichl, Jiří Mergl a David Schmoranz); 3) spolupracovníci, kteří pomáhali distribuovat natočený materiál do zahraničí a financovat drahou techniku (Karel Freund, František Janouch, Vilém Pre-čan, Jiřina Siklová a Pavel Tigrid) INSPIRATIVNÍ VIDEOMAGAZÍNY A POVSTÁVÁNÍ VLASTNÍHO TVARU OVJ Jako inspirační zdroj a současné k vymezení budoucí podoby nové vznikajícího tvaru OVJ napomohla dvě už existující speciálně zaměřená periodika Od roku 1985 vydával v Londýně Karel Kyncl pravidelně exilový čtvrt názvem Videomagazín na kazetách VHS v průměrné délce okolo 'In minut Kyncl většinou přebíral a zpracovával materiál ze západních te-1 , nebo natočený českými exulanty. Jen občas se objevily záběry z Čes-r. 'nterview (důležité myšlenky šinou ľateliém SľaV<íľ °sobnostf). Dnna (představení výtvarné tvorby, vět- AAíTř(koláž z prací vyznamných urt funkci dramaíSř^ÍP(anlmek Anny Fárove)' která mě'9 ^ t vem. měl ,en Ä„7? P é'U' nebot konec Popěvku nebyl zatížen slo- * úvahy Äy^íSS?- 3 Sl0V° Pr° JÍříh° (0kénk° Pr° bř"" f mě|a samizdatová televize" OVJ velmi or Technické vybav te|efony| auia< světelný park ani zv Dmezené - jilní telefony, auta, sveiemy parit aru zvukotěsná žádní asistenh zaar vldeokameru Sony Video 8, maličký mikro- studia. ZP°čáí" ™fe a stříhat šlo jen za pomoci rekordéru Sony 8 tzv. „let-fon P°uze na, f Kameramani" se své řemeslo učili postupně. Jestliže zpo-mým střiherri . - | jgn uvést dQ chodu_ béhem natáčení získávali čátku měli prou JednodUchý materiál natáčeli samostatně, na kompli-potřebnou zruc . ^ vg dvQu nebQ ve třech spo|u k0V8Il Ltnrv" Důležité události se točily pro jistotu i na dvě kamery a po-5" > měli boiový úkol kameramana stínit, ochraňovat a natočené kazety m°CtHo bezpečí Aby unikli bdělému zraku StB, vyvinuli brzy množství konáních metod a fíglů. Největší strach měli o techniku při demonstracích Snažili se kameru schovat tak, aby nebyla vidět. Používali například soeciální kufřík s vyříznutou dírou a se sklem, který jim umožňoval chodit mezi demonstranty a nepozorovaně natáčet „skrytou kamerou". Jindy uložili přístroj do igelitové tašky objektivem nahoru, a když bylo zapotřebí, tak jen vhodně nasměrovali tašku a začali natáčet. Asi nejproslulejší záběr pořídil David Schmoranz, který o Palachově týdnu v lednu 1989 natočil přes ulici škvírou ve dveřích zatýkání disidentských špiček. Zachytil při tom tváře tajných policistů v civilu a čísla jejich aut. Uveřejnění těchto záběrů státní moc velmi popudilo. Všechen natočený materiál se nakonec shromáždil u Kačírka, který se s ním zavřel asi na měsíc do střižny. Přestože jsou jednotlivá vydání kompletována z mnoha materiálů různé kvality i délky, působí jako kompaktní ucelená díla. Kačírek se častokrát musel potýkat s nedostatkem vhodných záběrů, fotografické dokumentace či kvalitního zvukového záznamu. Přes tyto technické nedostatky se mu mnohdy podařilo dosáhnout neotřelého a formálně zajímavého výsledku. Pomáhal si dynamickou střihovou montáží, podtrhoval náladu a vyznění záběrů přimícháním hudby, při jejímž výběru si rozhodně nelámal hlavu s autorskými právy. Důležité informace dodával odlehčeným, ale zasvěceným komentářem, kterého však nikdy není tolik, aby diváka zahltil. Naopak, i do krátké informativní reportáže z kulturních akcí vybral vždy jeden delší záběr charakteristické situace, což umožňovalo větší soustředění a pocit vlastního zážitku. Sestříhal zdařile .jednotlivé příspěvky, ale dovedl je také mezi sebou dramaturgicky véno k aby připoutal divákovu pozornost během celého dvouhodino-ků , kon^ponovaneho pořadu. Pracoval jak s proměnlivou délkou příspěv-osúdu Vř ě smdal žanry 1 tematiku - smutná svědectví o disidentském radostnP/ířheŽÍtOStÍ pohFbů' nepovolených demonstrací a zatýkání vedle gů nebo mší ^ 2 Vystav' koncertů, divadelních představení, happenin- chonínoí eMtáuŮ Četli Andrej Krob nebo Jan Ruml> P°zděi'také Lenka Ma" víc přfspfivk • /S- e,a Koriandrová Ve výsledném sestřihu bylo vždy nakonec |ednothvých i 3Ž dvacet třl) než Předem Popravených rubrik. Názvy Pnspěvků byly napsané a zabírané přímo z psacího stroje i s do- Originální Videojournal zvukem mezerníku. Za závěrečnou znělkou následoval titulek s autorstvím realizace. Z bezpečnostních důvodů byli uvedeni jen ti, kterým to už nemohlo víc ublížit-0. Havlová, P. Kačírek, A. Krob, J. Ruml a A. Stankovič, výtvarná spolupráce studio UM a dovětek „není pravidlem, že jsou všechny příspěvky autorizovány". Potom následovala vždy ještě Příloha (vlastní nebo převzaté ucelené monotematické tvary, které dohromady poskládaly dalších přibližně šedesát minut) Do října 1989 vzniklo v produkci OVJ celkem sedm pravidelných čísel OVJč. 0-6 (v poznámkách k tomuto textu můžete najít vůbec poprvé publikovaný seznam příspěvků jednotlivých čísel, a sami se tak přesvědčit o velmi zajímavé a pestré škále jejich témat10) a dva samostatné pořady Frankfurt na Hradecku a O divadle: Sezóna 88-89.11 Rozmnožování vyrobeného masteru na další kazety měl na starosti Hýbek, Svezl sedm videorekordérů zapůjčených od přátel do své garsonky, propojil všechny se svým přístrojem, nařídil si budíka a přes noc kopíroval. Tak vyrobil první generaci asi dvaačtyřiceti kazet. Minimálně dvě kazety VHS šly ihned do zahraničí a zbytek se distribuoval v Čechách a na Slovensku. Důležité domácí projekce se konaly u Havlů a také u Josefa Platze a Edy Kriseové, kam chodilo pravidelně asi patnáct lidí. OVJ se však nevyráběl pro úzký okruh zasvěcenců, především chtěl oslovit široký lid obecný. Kulturychtiví diváci si kazety mezi sebou půjčovali, svolávali přátele na hromadná promítání a kazety si rovněž dál samostatné kopírovali (až do páté, takřka nečitelné generace). Mělo to být zpravodajství pro lidi, kteří měli informace pouze z rozhlasových stanic Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa. Většina občanů zmiňované disidenty nikdy neviděla na vlastní oči. Hlavní smysl OVJ byl tedy nikoli v natáčení unikátních záběrů pro archiv, ale v hledání a upozorňování na živé projevy nezávislého myšlení. REVOLUČNÍ ZPRAVODAJSTVÍ V LISTOPADU 1989 svaSzLTľmSn?ľiQ«onamena'a 8 určitě na něJ vedla tzv- -.objektový" živý ÄKľ 56 °íVfené SV3Zky bohužel skartovaly jako první). 1M SiSf3^ jfrln0^^ "^.I08" 1989 stoupalo, a proto když v září sam1zd1S^S^0J?Un;la s.Rudolfem Zemanem a začala tažení proti niku odllTa Srí "dé kolem 0VJ očekávali útok také. Tech-demonstrac. šel 17SJ!., 11 u známýcr>- Plánovanou studentskou dě mu došly baterkv iw !! Pfemysl Fialka sam- a|e na Narodní tří" Václava Havla nakouoHi v Tní" ?° Vzali veškerou techniku a za bony od ..frontoví zpravodajové" y' aby by[o na co toCit. Stali se z nich Štáb, který fungovíi nSLlÍ!!^Ch č 5) vznik' krizový kameramanský stávky 28. hstopadu S hlt y iadva<*t hodin de™ě až do generální ■ uveře byly stá|e „otevřené" - jedna místnost s telefo- nem kam se lidé chodili najíst, napít, ohřát a v horním patře také vyspat Celkem operovalo asi osm štábů různého původu - zaměstnanci ČST pod niková videostudia, amatéři, studenti FAMU i ti, co měli vlastní domácí videokameru a nosili materiál natočený na různých formátech Do tohoto centra přicházely informace, co se kde děje, a odtud pak vyrážely štáby natáčet, co bylo zapotřebí. U Jana Kašpara (v Čajkovského č. 33 na Žižkově) vzniklo zase střihači centrum, kde se všechen materiál shromaždoval, ihned zpracovával, množil a distribuoval. První revoluční číslo vzniklo už v pondělí 20 listopadu. Stříhali i přes noc a do týdne vznikly až tři kazety aktuálních „revolučních deníků", které se ihned promítaly na televizorech ve výlohách Laterny magiky a Špalíčku a také se rozvážely mimo Prahu. Tímto způsobem OVJ v listopadu 1989 zcela přebral funkci oficiálního televizního zpravodajství. Lidé z OVJ intenzivně pracovali přes první i druhé padnutí politbyra až do doby, kdy zvítězilo Občanské fórum. Když Československá televize začala konečně vysílat přenosy z demonstrací a informovat o událostech, krizový štáb rozpustili a zvolnili tempo výroby. Definitivním koncem bylo zvoleni Václava Havla prezidentem v prosinci 1989. Smysl Videojournalu byl pryč a lidé, kteří mu pomáhali na svět, měli najednou svobodnou možnost věnovat se konečně svému povolání a vlastním cílům. Během listopadové revoluce 1989 vzniklo celkem devět čísel zvláštních vydání OVJ různých délek, které obsahují záběry ze všech důležitých momentů. Záznamy mají především dokumentační funkci a bývají natočeny často v jednom dlouhém „jetí" s proměnnou transfokací. Občas vidíme v pravém dolním rohu datumku, což ještě podporuje syrově archivní dojem. Jednotlivé historické akce jsou odděleny orientačními mezititulky, napsanými bud fixem na papír, nebo vkopírované přímo přes obraz. Příspěvky jsou řazeny chronologicky, většinou bez průvodního slova. VZNIK A PLÁNY PRODUKČNÍ SPOLEČNOSTI OVJ, S. R. O., PO ROCE 1990 Počátkem roku 1990 přechází OVJ na čas pod správu ted Již dávaných Udových nov,n. Názory na to „co dál" se brzy z < ro cMz a Hýbek dává na konci roku výpověd. V ^e ^ Krob zakládá firmu OVJ, s. r. o„ pro niž brzy začnou praco at P o ní režisér, a dokumentaristé (M. Šandová, K. Vlachová P Nikorae ^ ^ ^ nik, P. Slavík, O. Sommerová, P. Koutecký, T. Skrdiam. v. rovlčka a další). Díky spolupráci s Výborem dobre vuie^, Hand,capova. OVJ do světa handicapovaných a natočí pro i ná společnost. .,. ... A . rí,ia kračují ještě dvéčisia OVJč. 7: Kdo V tradici pravidelných vydání OVJ pokračuj, jesw u»«> q preZ(dentu M Václav Havel (1990, 60 mm.) jako ™°^™*™n Jzatím poslední audio- Havlovi a OVJ č. 8: Asanace v Asanaci ( Originální Vídeojournal 485 vizuální periodikum se znělkou, několika rubrikami a příspěvky. Když se ne naplní projekt vyrábět spolu s Madary Středoevropský kulturní magazín, zač ne se firma OVJ, s. r. o., věnovat natáčení záznamů úspěšných představení Divadla Járy Cimrmana a jejich distribuci na videokazetách. Dnes firma sídlí ve druhém patře paláce Lucerna, kde její produkční Jarmila Konířová spravuje archiv primárních historicky cenných materiálů i pracovní kazety OVJ. je zde off-line střižna i rozmnožovací stroje. OVJ - ŽIVA KONZERVA V DĚJINÁCH ČESKÉHO DOKUMENTU Je zcela nezpochybnitelné, že projevy paralelní kultury včetně OVJ napomohly pádu komunismu v Čechách. OVJ vznikal v samém epicentru dění Byl sycen proudem hudebního undergroundu, psaného samizdatu i politického disentu z okruhu Charty 77. Spojení se světem zajišťovala česká emigrantská centra, vyživován byl svobodným myšlením domácích umělců, vědců, filosofů a žurnalistů, ale zároveň sytil a pomáhal v Československu burcovat široké spektrum lidí, kterým byl určen. Nebyl totiž ani žánrově, ani sociálně vymezen pro určitou skupinu diváků, byl prostě důstojným a inteligentním výtvorem pro všechny, kdo ještě normalizací nezakrněli a strachy nezcepeněh. Jako organizovaná ucelená díla s koncepcia pevným tvarem jednotlivá vydání OVJ výrazně konkurovala oficiálnímu televiznímu médiu. Spontánní kreativita tzv. „neumětelů" obohacovala standardní výrazové prostředky, jejichž učebnicový rejstřík je vždy příliš chudý. Dodnes může být OVJ inspirativní živou konzervou, které současná televizní tvorba často nesahá dramaturgicky ani po kotníky. A přitom jen stačí „plechovku" otevřít! Lidé, kteří dávali OVJ dohromady, nebyli profesionály a nevěděli zpočátku, jak se co má dělat (produkce, režie, kamera, střih, zvuk), a tak vše dělali podle svých „originálních" představ. Otevřeli se čirému proudu autorství a amatérismu v tom nej-lepším smyslu slova - všichni Videojournalem plně žili, cítili svou činnost jako smysluplnou a dávali jí všechno - peníze, čas a především výborné nápady. Ačkoli brali výrobu samizdatového audiovizuálního periodika smrtelně vážně, nechyběl jim humor ani nadhled. I když politická zvůle nebyla už tak silná, rozhodná a agresivní jako v padesátých letech, přece jen tvůrci OVJ stále ještě riskovali. Báli se o sebe, své rodiny i drahou techniku, ale vzdorovali, kon-hľrľľ l3S,dél1 5 mkama v klíne- Vedli osobní vnitřní odboj proti totalitě ľSľS x' 00 Je solldarita. odvaha a morální imperativ. Měli své ideály h<5 riSiS .ľ C0Ž 56 ° dnešní "svobodné" době rozhodně nedá říct, ne- P?o n^tn /epUtí.,Ce Vládnou především Pen^ Cátků ľvŕ ít St by'°také ne>větším Požehnáním, když v úplném po-s OVJ nastoÄ? T,'UCI V r0Ce 1989 Právě tlt0 Udě často spřízněn, dÄSSkv J2 ľK? POľadcú P^'denta či ředitelů ČT a dostali se vyšší politiky, vedení stran i kulturních institucí. Učinili mnoho prospěš- ných kroků, ale bohužel je brzy vystřídali „šikulové", kteří předtím mlčeli ;rt- n mnr. do hlavních DOZIC. 7P. ktervrh bo c™ux___* _...„" II u. t i---------- , mcm preaum mlčeli ľdvž začalo jít o moc, do hlavních pozic, ze kterých lze společnost ovlivňo-17 nastoupili ti, kteří ji dnes vedou do pekel jalovosti, nezajímavosti a tu-ného uniformního konzumu. Bylo by nejspíš opět zapotřebí nové občanské •1V aby se situace poněkud vylepšila. Aby ustala tíživá normalizace a ži- iy, aoy se =|Luaoc vr a portrét 13 Dokumenty- osudy soch Tomáše G. Masaryka 25 Společenská kronika, portrét k 70. narozeninám Sergeje Machonina 39 Dílna herečka Věra Ríčařová a loutkář František Vítek z divadla Drak 53 Fotogalene fotografie Miroslava Pokorného 59 Úvaha Jiřího Kantůrka o povolené demonstraci na škroupové náměstí 05 Konec Příloha Záznam demonstrace 10 prosince 1988 na Škroupové náměstí - L Us M. Kubišová, V. Havel, B Janát, J. Petrová, P Placák, R Battěk, V. Malý V Chramostová, R Palouš 2:59 Konec přílohy Originální Videojournal č. 4 - jaro 1989 - 118 min.: 0:00 Znělka 0:01 Akce galerie Drogerie Zlevněné zboží „Otevřený dialog", Brno, říjen 1988 0:03 Malý zpravodaj noví mluvčí Charty 77 - T. Hradllek, D Němcová, A Vondra (a předchozí mluvčí - S Devátý, B. Janát a M Hájek) 0:04 Vzpomínka na Evalda Schorma 0:05 Výstava Davida Němce v galerii U Řečickych, svatba, zatčeni 0:07 Vzpomínka na Jana Palacha 0:08 Vystoupení skupiny Ženy 0:11 Petice kulturních pracovníků za propuštění Václava Havla 0:14 Oslava (18 února) 70 narozenin (14 února) Miroslava Zikmunda L. Vaculík čte svůj fejeton 0:15 Karel Schwarzenberg v Praze na besedě s historiky o české šlechtě (5.-9. března 1989) 0:16 Výstava Jana Ungára na Opatové 0:19 Náš host portrét Ivana Martina Jirause, hovoří Petruška Šustrová a Jiří Tichy 0:26 Reportáž akce „Na Blaník!", expedice hledající blanické rytíře, režie Petr Lébl 0s38 Dílna: sochy Karla Nepráše, hraje Sen noci svatojánské Band. sólo Karel Nepraš 0:42 Fotogalene' Bohdan Holomíček 0:44 Úvaha Jiřího Kantůrka o zatčení Václava Havla 0:48 Konec Příloha. Jan Palach, úvodní báseň M Holuba „Praha Jana Palacha" (a P Pithart, J Trojan, P. Uhl, J. Šiklová) 1:17 Dokument o událostech z ledna 1989 (15 -21 ledna) „Na Václavským Václaváku ", hovoří A. Vondra, D Němcová, J Bok, J. Žáček, B a P Holečkovi, D. Němec, J Sternová, S Devátý, M Palouš, M Machovec 1:58 Konec přílohy Originální Videojournal t. 5 - léto 1989 - 119 min.: 0:00 Znělka 0:01 Maly zpravodaj záběry z manifestace na 1 máje 1989 0:03 Výstava díla Bohuslava Balbína _ 0:05 Návštěva delegace F I D H v Praze v květnu 1989, setkáni s VUNb 0:07 Připomínka Dominika Tatarky, pohřeb, zemřel 10 května 1989 .0:10 Setkání obyvatel Malé Strany u Karlova mostu, podepisováni petice 6:13 „Běžíme za Vás" - běh ulicí Politických vězňů, akce Společnost, za veselejší současnost 0:15 Tbihsy 9, dubna 1989, masakr civilního obyvatelstva 0:20 5 -11. července na Karlově mostě - vzpomínkový týden, solidanta studenty Poznámky _ 490 / 491 0:22 0:26 0:27 0:29 0:33 0:41 0:44 0:46 0.46 0:55 1:01 1:06 1:10 1:12 1:59 16 červen 1988 a 1989 v Budapešti - rozehnaná vzpomínková akce a rehabilitace Druhé setkání představitelů nezávislých hnutí na hranici ČSSR a Polska 25 června 1989 (V Havel, J. Ruml, I. Havel, O Havlová, J Křižan, L Lis, J. Wolf, J. Tichý a další) Koncert Joan Baez na Bratislavské lyře Mše na oslavu devadesátých narozenin kardinála Františka Tomáška 1 července 1989 Dokumenty: propuštění Václava Havla z vězeni Propuštění Stanislava Devátého po protestní hladovce, hovoří s Petruškou Šustrovou Propuštění Hany Marvanové a Tomáše Dvořáka, květen 1989 Nástup Jiřího Tichého do vězení Anketa- „Proč jste podepsali Několik vět?" Opoziční poslanci a aktivisté Solidarity na návštěvě u Václava Havla na Hradecku Návštěva: rozhovor Harolda Pintera se Zdeňkem Urbánkem Společenská kronika: 13. května 1989 - 1 setkání volného sdružení „Otevřeny dialog" U Burian, J. Kořán aj.) Výstava obrazů J. Skalníka v galerii v Novém Jičíně, P. Oslzlý čte prohlášení sdružení „Otevřený dialog" Konec Příloha: Druhý kulatý stůl Videojournalu na téma současnost, hovoří J. Ruml, V. Malý, H Marvanová, P Placák, I. Hoffman, I. Lamper, A. Lederer, moderuje J Kantůrek Konec přílohy Originálni Videojournal č. 6 - podzim 1989 - 83 min.: 0:00 Vzpomínka na Jaroslava Kukala 0:01 Nácvik boje s vnitřním nepřítelem, vojska ministerstva vnitra pod vedením ministra Františka Kmcla 0:04 Polský Sejm - předložení návrhu Adama Michnika na omluvu za okupaci Československa v srpnu 1968 0:06 Emigrace občanů NDR přes velvyslanectví NSR v Praze, okolí Lobkovického paláce 0:07 Trutnovská filmová škola - setkání členů filmových klubů, na Hradecku u V. Havla, Jiří Dědeček zpívá „Holky z ČKD", Jan Rejžek čte svůj sen 0:11 Fotogalene. výstava 37 fotografů v Junior klubu Na Chmelnici na téma člověk a jeho prostor 0:15 Dokumentární záběry z 1. máje 1989 0:19 Výzva slovenských intelektuálů k 21 výročí okupace Československa - Miroslav 0.20 mm P°,niCká'Ján kmogurský, Vlad.mír Maňák, Anton Selecký 0.20 Záběry z manifestace 21 srpna 1989 ™' P/edstavitelů nezávislých iniciativ (V. Havel, J. Gruntorád, S Pene, Äražském PIM -akce spo,ei^os,, za 0:23 Äi^JS**»SrPn^den" (pokračuje na 0:34, 0.40) 0:24 Dnna- Anna Fámlľi u ? ^ pľ0,ekt »Archa bláznů" Pro Posií^^^ HlaVSČk0Vá *** L,b0ľa Fáry 0:36 Knihkupectví Karla Čapka 15 října 1989 - předávání Mírové ceny německých knihkupců V Havlovi 0:39 Záběry z manifestace 28 října 1989 0-41 O pobytu ve vězení hovoří Miroslav Kusý 0..42 Přfloha: Dokumenty z listopadu 1989, nesestříhane. neuspořádané, bez komentáře 11) Frankfurt na Hradecku - 1989 - 31 min.- Václav Havel na tradičním setkání zakázaných spisovatelů na Uránii, vnou řeč „Slovo o slovu", kterou za ně, přednese nZZwř^ čte SV0JI deko" předávání Mírové ceny německých knihfupců ÄÍSíľ 12) O divadle: Sezona 88-89 - 1989 - 112 mm «vionanem. Rozhovory s představiteli divadelního života o náplň, divadla a o smyslu sezony 1988-im