ILUMINACE KoiWk 20.2008. C, 1 (6»> Články k tématu NA CESTU KOLEM SVETA, NEBO NA VÝLET DO KRČE? Recepce filmových cestopisů Hanzelky a Zikmunda v 50. letech Pavel Skopal Tento text nabízí dějiny recepce cestopisných dokumentů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda: Afrika I. - Z Maroka na Kilimandžáro (1952), Afrika II. - Od rovníku ke Stolové hore (1953) a Z Argentiny do Mexika (1954) - a to ve víceméně synchronní perspektivě, zaměřené na dobu jejich uvedení do kin. Tyto filmy jsou pro výzkum recepce mimořádně zajímavé z několika důvodů. Prvním a nej důležitějším z nich je ojedinělá popularita cestovatelské dvojice v Československu od konce 40. let a mimořádně vys_oká_návštěvrjLOSt>_které Jejich-snímky-dosáhly - přestože byly sestříhané ze záběrů natáčených vesměs na 16mm kameru a teprve dodatečně ozvučené komentářem a hudebním doprovodem. afrika I. dosáhla od premiéry v červnu 1953 do konce roku návštěvnosti 1 585 000 diváků. Druhou část filmu z cesty Afrikou vidělo jen za období od premiéry v říjnu do konce roku 1953 776 000 diváků. Podle statistik s daty -jda roku.1970 dosáhly obě části souhrnnou návštěvnost 3 586 000 diváků, Z Argentiny do Mexika vidělo podle stejné statistiky 1479 000 diváků (premiéra v říjnu 1954). Kromě toho zhlédlo dalších 107 000 diváků pásmo tvořené krátkými dokumentárními filmy Hanzelky a Zikmunda, uváděné od listopadu 1953.1' Afrika I. byla v roce uvedení čtvrtým najnavštevovanejším filmem v českých kinech (nejvíce diváků - 1 809 000 - vidělo Haškovy povídky ze starého mocnářství). Dalším důvodem, proč jsou Hanzelka se Zikmundem (H+Z) tak mimořádně zajímavým tématem pro výzkum recepce, je komplexní síť mediálních výstupů, které in-lormoväTy čtenáře a posluchačelTcestě H+Z a budovaly tak ojedinělou popularitu cestovatelů. Ta byla podporovaná i pro takovýto úspěch nezbytnou přízní poúnorového Uvedená data o návštevnosti se! vztahuji pouze k českým zemím. Srov, Jiří Havelka. Výroční zpráva Čs. státního filmu 1953. Praha: Ústřední ředitelství ČSF- Filmový ústav 1967, s. 68-70; Týž, Čí. filmové hospodářství 1951-55, I. díl. Praha: Československý filmový ústav 1972, s. 307-314; Týž, Čs.filmovéhospodářství 1966-70. Praha: Československý filmový ústav 1976, s, 284-297. 85 ILUMINACE Pavel Skopal: Na casus kolem svila, nebo na výlet do Krce? komunistického režimu a mohl jí y té době konkurovat zřejmě jediný Čech: Emil Zá-topek. Jejich mimořádná pozice režimem oblíbených a současně příznivci zbožňovaných osobností byla v první polovině 50. let tak zjevná, že na ni odkazovaly i dobové recenze: „Proč tedy právě dva mladí chlapci, bez větších literárních a cestovatelských zkušeností dosáhli hned napoprvé takové popularity, která se rovná popularitě Emila Zátopka, a to už je co říci, je otázkou důležitou a ne bez zajímavosti."2' Během cesty a ještě nějakou dobu po návratu vycházely reportáže ve Světě práce a. Světě motorů a kromě řady dalších Článků pro noviny a časopisy byly velmipopuláŕnf pätnäctiMnu--tové-rozhlasové reportáže.- Navíc byl ještě před uvedením filmů do kina vydán třídílný cestopis Afrika snů a skutečnosti v nákladu 50 000 výtisků3' a vzápětí následovala "další vydání. ~~ Na unikátnosti přidává tomuto tématu také to, že umožňuje využít pro výzkum mimořádně zajímavé prameny, které zůstaly zachovaný především díky pečlivému shromažďování a archivování různorodých materiálů Miroslavem Zikmundem. Oha restov.i-clé předali v roce 1995 svoje soukromé archivy Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně (vznikl zde Archiv H+Z). Díky tomu je možné, sledovat historii, uvádění, a-recepce filmů Hanzelky a Zikmunda nejen prostřednictvím dobového tiskm ale také prostřednictvím dopisů, které posílali Ilanzelkovi a Zikmundovi jejich obdivovatelé i odpůrci. Je jistě nutné s nimi coby doklady recepce cestopisů H+Z zacházet obezřetně zejména v případě kolektivních dopisů (například dopisy pionýrského oddílu nebo celé školní třídy); které jsou spíše reprodukcí preferovaných významů, šířených ideologickým aparátem: Otázka také je, nakolik pisatelé tušili; že odesílané dopisy se mohou stát předmětem zájmu státních orgánů - například těsně po měnové reformě, tedy právě v době premiéry AfrikyL, používalo ministerstvo vnitra dopisy pro sledování reakcí občanů.'1' To může jistě omezit škálu významů a modů recepce přisuzovaných cestopisům H+Z a víceméně vyloučil dosažitelnost různých typů opozičního čtení - zvlášť, když se jedná o dopisy př(znivců_ H+Z: Obsah dopisů to ostatně potvrzuje - kromě několika anonymních dopisů, které útočí na H+Z jako přisluhovače zločinného ko-luuaialickéhu teíiuiu, tte jen výjimečně ndCzrifflfclrfy krttl6k.Mu> ?.arjějícKT8mů jieJioJkHÍkiO„váem^jnašeH primárním cílem není odhalit celou škálu možných čtení, ale hledat zdroje a příčiny mimořádné popularity filmů Hanzelky a Zikmunda. Jak uvádí Erie Smoodin v jednom z mála textů využívajících dopisy filmových diváků pro historický výzkum recepce, není pochopitelně možné na základě takovéhoto materiálu produkovat „etnografii" dobového publika způsobem, jakým to dělal například 2) Miroslav Česal, Afrika II. Od rovníku ke Stoloví hoře. Kino 8, í, 23,1953, s. 366; srov. laké Týž, Tři filmy iiig. J. Hanzelky a ing. M. Zikmunda. Film a doba 3,1954, £.5. 3) Jiří H a n z e 1 k a - Miroslav Zikmund, Afrika snů a skutečnosti. Praha: Družstevní práce ■■' 1952. ...... 4) Srov. Karel Kaplan, Kronika komúhtilkkého Československa. Doba láni 1953-1956. Brno: Barris-Ler & Principál 2005, s. 93-96. 5) Například čtenářka M. H. v dopise hez zpáteční adresy z 24. března 195ÍS vyčítá Hanzelkoví a Zikmundovi, že ve svích knihách z Jižní Ameriky „zesměšňují katolicko náboženství a nezmiňují se ani šlovém" o~m1siíoh*VAřchiv"rT+Z Muzea jihovýchodní Moravy vc Zlíne" (dále jen AIIZ), sign. Pořadač .. 26. ................................................ ............................. ILUMINACE Pavel Skopal: Na cestu kolem svela, nebo na vflet do Krče? David Morley ve slavném výzkumu publika televizního pořadu Nationwide.6* V případě dopisů Hanzélkovi a Zikmundovi situaci komplikuje fakt, že - narozdíl od dopisů Franku Caprovi, které využíval Smoodin - nebyly téměř nikdy filmy výhradním (a obvykle ani hlavním) tématem dopisů. Je nutné také mít na paměti, že skrze postavy obou cestovatelů se v recepci jejích filmů křížila velká řada diskursů: o cestování, ko-lonialismu, práci, emigraci (odjeli před únorem a spekulovalo se, zda se vrátí zpět do Československa) aj. Tyto diskursy rozvíjené kolem H+Z se navíc aktualizovaly skrze různá média - rozhlas, tisk, film či televizi - a také v různém institučním prostředí - v kině, škole a veřejných kulturně vzdělávacích zařízeních (promítání pro školy, výuka, veřejné přednášky), zaměstnání (instrukční filmy, přednášky), či domácnosti (televize). Nebylo pochopitelně možné podrobněji analyzovat všechna diskursivní pole, která vstupovala do sféry recepce cestopisů H+Z, ale snažili jsme se sledovat alespoň ty neiHiilfžitčjší. a také vzít v ůyahu.rpli praktik, které mohly recepci ovlivňo-váť^přěaěvšlm kinematografických praktik produkce, distribuce a uvádění. Cílem je zjistit, řečeno slovy Barbary Klingerové, jaké historické vyhlídky se v daném okamžiku pro sledování nabízely, a to tak, že [totální historie] osvětlí významy, které byly v rámci tohoto okamžiku k dispozici. Aniž by zachycovalo diváka vtěleného, postihuje takto totalizované hledisko způsob, jakým společenské síly vybízejí diváky k zaujímání různých pozic, čímž nám poskytuje škálu možných vlivů na diváctvf.71 Díky dopisům fanoušků (i dalším materiálům, které zmíním dále) ovšem máme možnost nejen sledovat, jaké pozice byly pro diváky k dispozici, ale také je konfrontovat s konkrétními diváckými reakcemi. Tyto dopisy, ať už je budeme charakterizovat jako „etno-sémiologická-data"nebo jako „terciární texty",a) jsou ojedinělým materiálem, který může pomoci při ohledávání základních obrysů divácké zkušenosti, očekávání a tužeb návštěvníků kina v 50. letech. Kromě těchto dopisů jsou v Archivu H+Z uložena také hlášení, podávaná vedoucími kin Správě kinófikace" o reakcích diváků při uvádění filmu Afrika II.10) I k těmto zprávám jě jistě riúťhě přistupovat s rezervou - některé z nich jsou patrně vyplňovány ve snaze podat takovou informaci, jakou si podle představ vedoucího kina přáli nadřízení slyšet. Například z kina v Opavě-Kateřinkách přišlo hlášení, že „při diskusi mnohý návštěvník poukázal, jak západní kapitalisté vykořisťují neuvědomělé národy přesto, že hlásají svobodu a blahobyt, takže i po politické stránce [film] splnil svoje Fan Mail, Film Reception, and Meet John Doe. 6) Eric Smoodin, „This Business of America:*' Screen 37,1996, í. 2, s. 111-128. _ 7) " Barbara K iing.ero.vá, RoneČná a^íekone6ná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepč- ních studiích. ín: Petr Szczepanik (ed.), Nová Jilmová historie. Antologie současného myílení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Hermann a synové, 2004, s. 94. Klingerová nabízí model „totální historie" jako komplexního výzkumu recepce, který bude zohledňovat co nejšir-SÍSkálu kontextů, a;to pokud možno v synchronní: diachronníperspektivě. 8j Srov, Tamar Liebesová- Elinu K a t z, TTw Export of Meaning: Cmss-Cuhural Readings of Dallas. Cambridge: Polity Press 1993; John F i s k e, Television Culture. London: Routledge 1991. 9) MSla na starosti zřizování a provoz km (do roku 1952 pod názvem Správa kin)... 10) AHZ,sign..972-i.J 7/' : _-:__.-ji±_:.^.:............ 86 87 ILUMINACE ; Pavel Skopal; Na cesiu kolem ívSJa, nebo ná výlet do KrCe? poslání." Některá z hlášení ovšem podávají věrohodné ä neúčelové informace, které umožňují vytvořit si přesnější a plastičtější představu o tom, jak mohla v první polovině SO. let probíhat filmová projekce, či jaké podniky a události byly vnímány jako konkurence kina. Je například zjevné, že vcelku běžnou součástí divácké zkušenosti bylo přerušování projekce, nejistota, kdy projekce skoněí, kdy a zda vůbec bude dokončena. Důvodem byly výpadky elektrické energie aúspornáopatření,-zejména v podobě tzv. „vypínacích týdnů" - devět ze 136 zpráv výslovně uvádí, že docházelo k vypínání proudu, které ovlivnilo návštěvnost, popř.-hebylo-ani..možné-,,stanovit začátek představení na určitou hodinu". Především se ale tyto zprávy - byť v různé míře - snažily odpovědět. napředepsanou otázku:„Jakse film.návštěvníkům líbil". Řada z nich je formulována zpfe s. návštěv- níky opravdu sám hovořil - ale i pokud vycházel pouze z vlastního pozorování diváků nebo své divácké zkušenosti, stále může zpráva sloužit jako doklad toho, jaké důvody popularity byly považovány za věrohodné, resp. možné. Rozsáhlý materiál zlínského archivu, doplněný dalšími zdroji (především dobovým tiskem, fondem Ministerstva informací a osvěty v Národním archivu a osojmím roz: íhóvórěm š Miroslavem Zikmundem), umožňuje komplexnější kontexlualizaci recepce ačástečnou rekonstrukci recepční situace, vekteré se diváci cestopisných filmů; H+Z ocitali. Po základním přehledu vývoje a zaměření celého projektu cesty kolem světa se soustředíme především na jeho mediální výstupy a na historii natáčení, distribuce a uvádění tří celovečerních cestopisných filmů z první cesty H+Z kolem světa. Tyto snímky zasadíme do širšího kontextu distribuční praxe Československého státního fUmu'v první polovině 50. let. Poté se soustředíme na prezentaci snímků v dobovém tisktia ukážeme, jaké rejstříky preferovaného čtení byly publiku nabízeny - zaměřovaly se především na zdůraznění edukační hodnoty a kritiky kolonialismu západních velmocí, s omezeným a podmínečným přiznáním zábavní hodnoty. To umožní konfron-tacřsestopamirecepce dobovými diváky - pokusíme se i. nich rekonstruovat fungováníněkterých běžnějších á stabilnějších rhoďů recepce, především prožitku napětí spojeného, s jrtarativizací, c.estopisu.jako4i£osu^ku-^iiU!áliiíh&-Gesto¥ánf' ■ a vizuálního potešení z předváděných „atrakcí"'. I. Projekt cesty kolem světa Když v roce 1946 žádali Hanzelka a Zikmund o finanční podporu na ministerstvu informací (od kterého získali příspěvek 200 000, - Kčs), představoval Hanzelka jako hlavní účel cesty „nejen propagaci vozu, nýbrž i státu" a natáčení zeměpisného filmu pro ministerstvo školství. Hanzelka hovořil také o „hospodářském významu cesty, i když krytém účelem sportovním". Ministeislvo školství tehdy přislíbilo uhradit až třetinu nákladů, a to do maximální výše 680 tisíc Kčs.1" V lednu 1947 Hanzelka a Zikmund v návrhu pro ministerstvo informací formulovali své cíle jako propagaci znárodněného, průmyslu (především, automobilového), ..propagaci československé myšlenky" ...ll)„,',Ccsta.automobilěm-kolemsvěla",-iiíp>s o porade konané 22. listopadu 1946, Národní archiv (dále NA), fond Ministerstvo informací, 556. k. 168. ILUMINACE Pavel Skopal: Na cesiu kolem svila, nebo na vjlel do Któe? (pomocí přednášek a debatních večerů v univerzitních klubech, přednášek v raahlase apod.), natáčení 16mm filmů „s ohledem na potřeby školské, osvětové a propagační", psaní reportáží pro tisk a rozhlas. V představených plánech převládal důraz na hospodářské cíle - ^hospodářské zpravodajství; styky s cizími firmami, informace o dopravních poměrech, celním režimu [...]" Bezprostředně po zahájení cesty byl v novinovém zpravodajství ještě občas zmiňován její sportovní charakter,12' což bylo i zájmem Tatry, která poskytla na cestu automobil: H+Z měli propagovat jeho jízdní vlastnosti a také zajišťovat obchodní příležitosti. Po únorovém převratu byl ovšem tento prvek v tisku zcela potlačen ä účel cesty „nového typu" byl naůpak vymezen vůči tradici prvorepublikových automobilových výprav do Afriky coby „sportovním jízdám" a „siláckým kouskům": Šlo vřtSinou o rychlé hltání kilometrů, které sloužilo továrníkům a továrnám automobilů k reklamě.-Někteřf cestovatelé napsali o svých cestách senzačně - -.-_i :zaban:enčikiiiky,-pmé:siayälenýchnicho:zvete [...]• neměli dostatečného jazykového .vzdělání, tím méně pak politického nebo hospodářského. Jak jinak vypadala cesta mladých inženýrů Hanzelky a Zikmunda a jak jinak vypadá to, co z cesty vytěžili!13' 0 vztahu předúiiorových státních úřadů k cestě H+Z se po komunistickém převratu příliš nereferovalo (s výjimkou občasných zmínek samotných cestovatelů),11' důležité bylo ovšem rozvíjení mytizujícího vyprávění ó dvou studentech Vysoké školy obchodní, kteří se dali dohromady hned na začátku studia a po osm let cílevědomě plánovali a připravovali se na cestu kolem světa-151 V tomto příběhu se uplatňoval topos „práce a zasloužené odměny"56' (prací se přitom rozuměla práce pro stát a novou - socialistickou - společnost), který ve spojení s cestami Hanzelky a Zikmunda v oficiálním diskursu dominoval a který umožňoval přijatelným způsobem vysvětlit enormní popularitu H+Z 1 tehdy, když byly skutečné nebo alespoň mnohem pravděpodobnější důvody zmíněny: [...] v čem tkví taková popularita obou mladých inženýrů Hanzelky a Zikmun-"■'v: da? V tom, že měli jako jedni z prvých to štěstí, že viděli svět změněný válkou? Že o něm. mohou, vyprávět lidem, kteří přežili protektorát jako v kleci a jsou dychtiví na každou zmínku o světě kolem? [...] Ze tak realizovali sny mladých lidí po dobrodružství? Äno, to všechno, ale ještě mnohem víc. Že při své snaze 12) Srov. například anon., Dobrý výkon is. automobilistů v poušti. Pravdo, 22. 11. 1947, s. 1; nebo anon., Kolem svéta na osmiválci Tatra - zpráva ve sportovní rubrice Svobodného smíru. Svobodný smír 3,23. 4. 1947, 6. 6.1 zde je ale cesta představena jako „řásu kulturně propagačního". 13) Adolf Tfi m a, Afrika Hanzelky a Zikmunda. Svil motorů 7,1953, i. 1, s. 30. 14) J. Hanzelka -M. Zikmund, S kamerou na cestě kolem svita. Československý kinoamalér. - • Oficielnřmaiimk Srazu kktbrritir.oamatenrrúSk ii il*fôrť.'ľ. a. 105-ÍU7. 15) Srov. například J. S t r n a d, Hovoříme s cestovateli inž. J. Hanzelkou a inž. M. Zikmundem. Svit v obrazech 9,1953, í. 29, s. 20-21; podle tohoto článku se Hanzelka a Zikmund na Vysoké škole obchodní „sešli na schodišti.a.hned^prvý rozhovor jim ukázal, že mají oba stejné plény", přičema „touha ... „cestovat a vale cesty.uskuteemt v.nich klíčily a dostávaly tvar vlastni od détství". 16) Topos používám v tomto textu způsobem, který navazuje na topiku Ernsta Roberta Curtia a který pojímá topos jako klišé éi myšlenkové a výrazové schéma. Ernst Robert C u r t í u s, Evropská literatura a latinský středověk. Praha: Triáda 1998. 88 89 ILUMIKTACE ťel Skopal: Na cesiu kalem svěiů. nebo Reklama na film Afrika I. -Z Maroka na Kilimandžáro. kino Sevastopol, Praha ...... (Archiv H+Z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlínč) ...bjftoAiniaa. ušimadomova bvli tak iízkostlivčpoctiví, že svou práci brali oprav-.dovž a celou bytostí, že je při všem konání pobízela láska k vlasti.1' Dfi raz nřr^mJmoráJnou-praLovitostTrstovatelf; při přípravě i realizaci resty také umož-ňoval, aby v tomto příběhu zaslouženého úspěchu byl bez viditelného ävu zahlazován fakt, že na cestu vyrazili ještě před únorovým pučem. Tomu napomáhaly také časté odkazy k úspěchu „znárodněného promyslu"18' - neuvádělo se pochopitelně, že Tatra T-87 byla ve skutečnosti produktem automobilového průmyslu prvorepublikového.1"'' 17) Tamtéž. Obdobná stavil náročnou práci proti svůdné dobrodružnošti i článek v Kvitech: „Kdo slýchal Je«eh znelku v rozhlase nebo kdo se začetl do jejich reportáží v časopisech, ten si jistě v koutku srdce: přál prožít něco podobného, nčep stejnč dobrodružného. Pro tuhle dobrodružnou část většina obdivovatelů inženýrů Hanzelky a Zikmunda často zapomíná na pracovní část jejich cesty Bylo ifeba hodně houževnaté práce [...] a hodní práce a hodně odříkání zažili i na své cestě." Zdeněk Široký S Tatrou dvčmásvětadíly. -Kvity 3,1953, č. 29, s 8 .............. 18) Jako „propagace našeho znárodněného průmyslu;' byla například cesta H+Z prezentována vc filmovém týdeníku (siov. týdeník Filmoví noviny 1950, í. 49). -19> vyrábela se odľroku 1937 a navazovala na model T-77 r. roku 1934. Viz Jiří Huláfc. Aerodvnamic-ké vozy Tatra j meziválečná avantgarda. In: Jana Pauly - Pcli Kožíšek (eď,.), 100 výročí sahňjaif 90 ILUMINACE Pavel Skopal: Na cestu kolom sveta, nebo na vflel do Kice? II. Síť mediálních výstupů jako zaklad popularity Jestliže jednou z příčin popularity H+Z byla jistě dobrodružnost a exotičnost jejich cestovatélškéhó podniku v poválečném a poté „poúnorovém" období, její podmínkou bylo jednak nejprve tolerování a poté přímá podpora ze strany komunistického režimu, jednak ohromující produktivita cestovatelů: ti zásobovali tisk (zejména Svět práce a Svět motorů) a rozhlas množstvím reportáží během cesty i po ní (celkem napsali z pivní cesty 293 novinových a 702 rozhlasových reportáží), po návratu začali pracovat na cestopisných knihách a z dovezeného filmového materiálu vzniklo v gottwaldov-ském Studiu populárnč-vědeekého a naučného filmu (SPVNF) 10 krátkometrážních a 3 celovečerní filmy. Československí rozhlas vysílal reportáže z cesty v letech 1947-1952 - pokračoval v nich tedy i poměrně dlouho po návratu Hanzelky a Zikmunda do Československa 1. listopadu 1950TVysíláiií začalo 11. června 1947, skončilo 26. srpna 1952 a podle průzkumu sledovanosti z roku 1948 byly tyto reportáže na 7. místě v pořadí nejpo-slouchanějších pořadů/'' Vysílaly se v sobotulTre^Trížovalý ve čtvrtek, text četli Karel Pech a Jaromír Spal(některé namísto nich Antonín Brousek a Jiří Piek).21' Že se kolem cesty H+Z vytvořila komplexní a vzájemně propojená síť mediálních produktů, která znemožňuje hladké vytržení recepce Jilmových cestopisů, dokládá například to, že s ohledem na popularitu rozhlasových reportáží použilo SPVNF k namluvení komentáře všech snímků Karla Pecha a Jaromíra Spala, přestože byly již k dispozici „originální" hlasy Hanzelky a Zikmunda. Mediální identita populárních cestovatelů tak byla produktem mediální konstrukce, která spojila obraz jejich těl, známý z fotografií a filmů, s hlasy z reportáží. Mimořádnábylaco do počtu titulů,vydání i celkového nákladu také jejich knižní produkce. Jen v průběhu 50. let vydali sedm cestopisných knih, přičemž třídílná Afrika snů a skutečnosti vyšla mezi roky 1952 a 1957 v pěti českých22' a dvou slovenských vydáních. H+Z nebyli po válce jedinými cestovateli, jejichž cestopisné reportáže mohli čtenáři číst: například ve Sviti práce vycházely také texty Ladislava Mikeše Pořízka a Jana Rěiriiše (Afrika), ve Světě motorů reportáž Vlastimila Kubů a Přemysla Tůmy (cesta k polárnímu kruhu). Objevilo se i několik knižních cestopisů a reportáží- v roce 1948 to byli Lovci kilometrů Františka Alexandra Elstnera,23' o dva roky později Afrika pod maskami L. M. Pařízka, poté Mexiko je v Americe od Norberta Frýda automobilové výroby v Tatře Kopřivnice. Rozpravy Národního technického muzeum v Praze 152, Praha 1997, s. 69. 20) VyjáfJření vedoucí archivních fbndu~Českého™rozHlašu"iĹvy J "e š u t o v é, in: Rozhlasové reportáže mívaly mimořádný ohlas. Zlínský deník, 21.4.2007, s. 4. Vysokou poslechovost i popularitu reportáží dokládají také statistkystatistiky Čs. rozhlasu a ohlasy posluchačů, uložené v AHZ, sígn. 4031-2. 21) Václava Ž a h o u r kov á, Puhlícistkká činnost inženýrů Jfffho Hanzelky a Miroslava Zikmunda. .....Diplomová-práce: Praha: Fakulta sociálních věd a publieistky Karlovy univerzity 1968, s. 21-24. Uloženo v AHZ. 22) A to ve vysokém nákladu 50 000 výtisků (s výjimkou čtvrtého vydání, kde to bylo 40 800 ks). 23) F. A. E 1 s t n e r, Lovci kilometra: africké dobrodružství tří Evropanu, které prožili v kapesním automo-- ..bitu. mezi Prahou,-rovnúema Prahou. Českágrafická unie: Praha 1948. 91 ILUMINACE Pavel Skopalr Na cestu kol«m svĚla. nebú na vflet do Krče? (1952) a -Africké^ cesty* Jaroslava Raimunda Vávry (1955).M> Ovšem cestopisy H+Z byly výjimečné jak mírou popularity, tak i podporou, které se jim dostávalo v rámci oficiální kulturní politiky. O tom svěděí nejen mimořádně vysoké náklady, ale také to, že se staly přímo modelovým příkladem „nové" literatury, pro kterou měl být po únoru vytvářen prostor v boji proti „braku" (tento proces zevrubně analyzuje Pavel Janá-ěeka z hlediska intencí dobové kulturní politiky jej charakterizuje jako výměnu „nepravé" literatury za „pravou"). V zimě 1957-58 tak mohli žáci pražských škol získat „význačnou (dobrodružnou) cestopisnou knihu", pokud odevzrlalTdo sběru 30 sešitů " "Rôclokapsu—prôTotypéíh",,Jm^ byly právě cestopisy Hanzelky a Zikmunda.25* __;._____... .Byly vyrobeny i diapozitivy z cesty,20? Hanzelka se Zikmundem uskutečnili řadu přednášek a besed {navíc spojených v některých případech s projekcí lilmů)27' a v Náprsl-kově muzeu byla připravena velmi úspěšná výstava, která poté putovala po republice;2™ Ovšem produkce Hanzelky a Zikmunda byla ojediňčlá'riejeň'kväntitou, ale také modelem pravidelného novinového a rozhlasového zpravodajství, které vytvářelo -dojem,-že čtenář/posluchač může průběžně sledovat a sdílet jejichwsurJy.-Tato snaha o budování dojmu synchronnosti se mohla odrážet i v samotných textech; jak ukazuje ..■..úvod k rozMasové.rcportáži z.břczna 1950: vysvětlete prosím posluchačům zdržení - píší nám inženýři Hanzelka a Zikmund v průvodním dopise; přiloženém u nové zásilky reportáží, kterou jsme . 24).Jřro.přehled.cestopisných.a reportážních knih. vydaných v 50. letech srov. Pavel J a n o u ä e k (ed), Dejiny české literatury, část II: 1948-1958. Praha: Academia 2007, s. 296-297. Pro širší kontext filmové produkce z cestopisných výprav do Afrikv a Jižní Ameriky - včetně těch, které se konalv ve ..•rteiní době jako výprava H+Z.-. srov. Anty J. Staples. Safari Adventurer Forgotten Činomalic ...................■Jmmr^m-Mncm~fflmrHhtaiy*ySi2006,- ť."*-, s. 392-411: A. J. S t a p l:e s, Popular Ethnograpliy ............aiid-Public-Ěonsumptioni^Ues-ol-Contestation in Musoum-Sponsored Expeditionary-Filni, Moutn^ Image 5, 2005, č. 2, s. 50-78; A. J. S t a p 1 e s, The Last of the Great (Foot-Slogging) Explorers: .....-Lewis-€oriov>-and the-Ethnnjn-apmrmiagmarí-rn4?op^^ 2002, č. 1, s.35-64._ / _' ."■ . .25).JŕavelJ_a..n 1938-1951. Brno: Host ...........2004, s. 42, 375-376. O využilíkiiih H+Z pro tento tíčel se ovšem uvažovalo už dlouho pfedtím, původně k tomu mftlosloužit seSitové vydání Afriky snů a skutečnosti (které se nerealizovalo). \ odpovědi na jeden ■/, obdržených dopisů píší H+Z: „O sešitovém vydání so hovoří už dva nebo tfi roky. Jde skuteční o vytlačení íodokapsú a podobného braku. Souhlasíme s čímkoli, co této veci třeba jen trochu poslouží.'- Dopis Manželky a Zikmunda M. F, 29! března 1954. AHZ, sign. Pořadač 26. 26) Ministerstvo informací a osvěty přijalo návrh témat Hanzelky a Zikmunda a objednalo si v prosinci ; 1952 diafilmy na témata ,;Život obyvatel severní Afriky v době římského panství a dnes", „Káva" a ,;Výstup na Kilimandžáro"'. Měly být rozesílány např. na národní výbory, vojenské rttvnry a tito-lya sloužit k pořádání „večeru diafilmu" doprovázených tematickou hudbou z gramodesek, četbou z knihy Afrika snů a skutečnosti a>diskusí o boji kolon, národů". Srov. NA, fond Ministerstvo informací, i.č. 134. k. 471. 27) Srov. například pozvánku Dobrovolného svazu lidového motorismu v Litvínově-Loučkách na besedu „s našimi známými cestovateli a propagátory čsl. lidového motorismu"'29. června 1952, během kteié „bude promítán film." AHZ, sign. 1837. 28) Naviítfyilo jrúdajně přes 350 tisíc divdkň-srov. J. S t r na d, Hovoříme s cestovateli iní. J. H.inze-lkou a iní,. M. Zikmundem, c.d.,s.-20-21. a předmluvu Jiřího Pilaře ke 4. vydání Afriky snů n sknwř- .....nosti. s. 8. Orbis: Praha 1955. ILUMINACE Pavel Skopal: Na cestu kolem svĚle, nebo na v !l do Kr5e? Před výlohou, Slovanského domu v Praxe v roce 1952, zahájeni prodeje knihy Afrika snů a skutečnosti (Archiv Miroslava Zikmunda) dostali včerejší poštou. Zdrželi jsme se u lovců lebek [...] a letadlo, které nás odtud mělo odvézt, se pro trvalé tropické deště k nám nemohlo dostat.^ Při druhé cestě Hanzelky a Zikmunda, která směřovala do Asie (22. dubna 1959 - 11. listopadu 1964), se tento koncept snažil ještě důsledněji realizovat režisér Jaroslav Novotný pomocí televize.30* Ovšem tato velmi komplexní a také z hlediska dosažené sledovanosti mimořádně úspěšná síť mediálních produktů nebyla výsledkem předem připraveného a mocensky prosazovaného ideologického konceptu. Archivní materiály, především osobní a úřední korespondence Hanzelky a Zikmunda, ukazují, že se jednotlivé instituce a média chovaly spíše zdrženlivě, někdy s nezájmem Ci nedůvěrou. Jak ještě ukážeme, nikdo - jednotlivá zainteresovaná ministerstva, Čs. státní film ani sami cestovatelé - dlou-ho netušil, jaký bude osud natočeného filmového materiáluajakv' obrovský divácký potenciál má. Ale ani rozhlas a tisk se dlouho nechoval k obdrženému materiálu 29) AHZ, část j. Hanzelky, rozhlasové reportáže. 30) Novotný předpokládali že televizní filmy z cest mohou převzít roli, kterou při první cestě hrály roz-hlasové reportáže. Psal Hanzelkovi a Zikmundovi o „televizních dopisech", pomocí kterých mohou „zkrátit co nejvíc časovou mezeru mezi vznikem a uvedením". Hanzelka a Zikmund by tak dali vzniknout „specificky televiznímu seriálu, jaký dosud nebyl vytvořen". Dopis z 8. května 1962. AHZ, část J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný, 1948-:1959. ...... 92 93 ILUMINACE Pavel Skopnlr Na oeglu kolem svém, nebo na vflet do Kri!e? s přílišnou péčí, jak prozrazuje například dopis Hanzelky a Zikmunda Sergeji Macho-ninovi, tehdejšímu tajemníkovi odboru pro kulturní styky se zahraničím na Ministerstvu informací a osvěty. Stěžují si v něm na Čs. rozhlas, který některé jejich reportáže vynechal, či na Svět v obrazech (což byl týdeník ministerstva informací a osvěty), kteří se choval „hůř než netaktně".3" Kolem obou cestovatelů a jejich budoucího osudu - tedy především kolem otázky, zda se vrátí do komunistického Československa -ostatně vládla zřetelná nejistota; jak naznačují i nervózní reakce tisku. Ten v prvních dnech referoval o návratu H+Z jen stručně a samotnýJakt,_2e-se_vrátili, byl popiso-ván-jakoprojev vlastenectví; protože údajné „na ně bylo v cizině často útočeno jako nareprezentanty .lidovč. demokratické ČSR. Byli lákáni tučnými nabídkami zástupci amerických obchodních nrem,-aby-zůstaífrerzmeV431^^ Jiří Pilař se pohoršoval nad tím, že při příjezdu došlo k poněkud hrubému nedopatření. Někteří slavnostní řečníci děkovali obříma cestovatelům také za to. re se vrátili do Československa. Jistě si neuvědomili; že je to vlastně hrubá urážka těch, kteří vykonali svou cestou ___pro republiku tolik práce L- •] Tedy příště s tím děkováním opataiěji, s větším....... rozmyslem a vkusem.33* ................ Úspěšná mediální propagace a komplexní síť produktů tedy nevznikla jako výsledek organizované propagandy, která přitom mohla fungovat veimi podobně, tj. prostřednictvím propojených mediálních výstupů, které cíleně vytváří dojeni synchronního vztahu k nějaké „reálné" události a skrze ni ke svým příjemcům. Takto byla budována například mediální prezentace jiného „cestovatele" - Dědy Mráze, který měl v Československu nahradit Ježíška. V rámci této centrálně řízené ideologické kampaně, poprvé organizované ve větším rozsahu v roce 1951, mělo být putování Dědy Mráze k československým dětem sledováno.vysíláním ..reportáže" státního rozhlasu, o cestě informoval denní tisk a dětské časopisy, ve školách se míla vyvěšovat mapa Sovět-skéhosvazu; ría které mohly děli sledovat jeho cestu. Rok po návratu Hanzelky a Zik-_a™44X^pM~£OUŠtědop^ vylíčit jeho putování dětem mj. takto: Všude okolo písek a zase pfsok. Strašlivý žár sálá z oblohy i tozpálené země. [,..] Na tohle nebyl zřejmě Děda Mráz připraven. Je mu nevolno. [...] Dělníci, kteří zde prokopávají velkolepé zavodňovací zařízení, dali hlavy dohromady: A hle! Již přinášejí Dědovi Mrázovi mísu nedostižné moskevské zmrzliny. Okamžitě se mu ulevilo.34*..... 31) NA, fond Ministerstva informací, k. 168, i.č. 556. 32) Vyb., íníonýfi Hanzelka a Zikmund se vrálihdo Prahy. AÍWíí/ronía 6, 3.11.1950, s 3 33) Jiří P 11 a ř, Hanzclka a Zikmund v Praze. SvHpráceA, 9.11. 1950. 6.45. s 3. 31). Pavlína Fo rmánko y A, Z Čukotky do Československa. Jak se z Ježíška (málem) stal Déda Mráz. Dějiny- a současnost 29,2O07, í. 12, s. 17-20. Prvků, které vytváří zjevnou paralelu k putování Hanzelky a Zikmunda, je zde více. Kromě samotného motivu cesty, sledované v „reálném fase", jo to prožité nobev-pefil v poušti {nejdramatictéjší sekvence Anmcy I. zachycuje příjezd H+Z Núbijskou pouští, kde málem .........;....™.by.nuh'^ s ataman na kontrast mezi primitivitám prostředky domorodca a v koloniích nevyužívanými technickými možnostmi koloniálních mocností. ILUMINACE Pavel Skopal: Na cesiu kolem svĚla, nebo na v^let do KrSe? Af už se tvůrci kampaně kolem Dědy Mráze inspirovali mediálním obrazem Hanzelky a Zikmunda, či nikoli, v obou případech - i když s odlišnou úspěšností - vytvořila komunistická média jedny z mála „mediálních hvězd" 50. let. Přitom pokud jde o natáčení, cestovatelé jej od počátku podřídili velmi disciplinovaně tomu, co podle jejich představ vyžadoval školní film - „[...] vycházeli jsme i zde ze stanoviska, že školy nebudou tak zajímat osoby cestovatelů a filmařů, jako egyptští fellahové, Údolí králů, ledovce na Kilimandžáru nebo trpaslíci v Kongu."351 Postupem času ale tisk a rozhlas žádali větší míru subjektivizace a Novotný je vybízel, aby filmovali.i sebe, i když ne pro prezentaci jako hvězd, ale jako obětavců pracujících ve. prospěch všech: „Ukažte nám na filmových snímcích, že moderní československý cestovatel není muž v kostkovaných šatech, obklopený spoustou kufrů a sluhů, ale že je to vytrvalec,, který jde za obecným prospěchem [...]."36í Vytváření mediálního obrazu „hvězdy" nebylo pochopitelně na začátku 50. let možné - alespoň ne přímočaře, bez vhodného ideologického zdůvodnění. Poúnorové účtování s příznaky ;,staré", :;;m^ a ikonografie, a td i pokud bý byly rámovány jako satira - o tom se přesvědčili například autoři knihy Film vzkůru nohama a v nedbnUttir.h."'! kteří pud yóiuirikiui zesměšnění různých konvenčních filmových motivů nabídli desítky fotografií převážně amerických hvězd. Podle recenzenta oborového časopisu Filmové noviny šlo o případ „prokázané škodlivý a hodný odsouzení" - diváci nesmí být takovýmto způsobem „desoriento-váni" a „hledat nedbalky tam, kde mají vidět člověka a přímou tvář".38' 0 deset let později, na konci období, ve kterém se v tomto textu pohybujeme, prohlašuje Slánek v Rudém právu, že je „slepé obdivování filmových ,hvězď to tam". Nový vztah diváků k filmům a umělcům a konec „starého fanouškování filmovým hvězdám" nepřipisuje autor příznačně jen tomu, že „jsou mrtvy bulvární večerníky, A-Zety a podobné tiskoviny", ale především často proklamovanému, byf evidentně neúspěšnému projektu budování nového diváka.39' Jisté prvky hvězdné ikonografie bylo možné reprodukovat pouze za předpokladu, že se jednalo o charakterní herce, nejlépe sovětské,10' nebo když byla patřičně zdůrazněna pokrokovost herce či ztvárněné postavy (srov. titulní strany časopisu Kino na počátku 50. let, například fotografii Mariny Bobutovové, která hraje ve filmu Taras Ševčenko „mladou, pokrokovými snahami nadšenou dívku").41' Ovšem i přes vizi kolektivně prožívané šťastné budoucnosti byla přítomnost stále ještě charakterizována jako období boje, budování a obrany socialistického 35) Dopis H+Z Novotnému, 18. dubna 1948. AHZ, £ást J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný, 1948-1959. 36) Novotný - H+Z, 8. června 1950; H+Z Novotnému 1. července 1950. Tamtéž. 37) Milan N o h á é - Rudolf J a r o ä. Film vzhůru nohama a v nedbalkách. Praha: Československé "filmové nakladatelství 1948. ~ 38) L. K ř i v á n e k, Film vzhůru nohama. Filmové noviny 2,1948, 5. 50, s. 7. 39) Karel Va n ě k, Nejde o hvézdy. Rudá práva 38,12. 8.1958, s. 2. 40) Např. ČSF rozesílal v březnu 1950 vedoucím všech kin k zarámování a vyvěšení obrazy sovětských herců (Nikolaje čerkasova, Borise Andrejeva, Borise Cirková, Tamary Makarové, Ljubov Orlové). Moravský zemský archiv, fond Krajský filmový podnik, nezpracovaný. 41) Kino 7,1952, č. 12. "T' ju\mi.yace Pavel Skopal; Na c........................................ Novotný byl v kontaktu s ministerstvem školství a začal materiál zaslaný Hanzelkou a Zikmundem do Zlína zpracovávat do podoby školního filmu, který teprve v lednu 1950 předvedl řediteli: Studia populární vědeckého a naučného filmu Vojtěchu Tra-plovi, aby získal pro H+Z smlouvu s.Krátkým filmem.551 Trapl pak také po zhlédnutí materiálu o guanových ostrovech souhlasil s jeho vydáním jako populárně-vědcc-kého filmu a pověřil Novotného dojednáním dalších snímků.56' Ovšem už přibližně dva roky předtím.zaČalaJtitenzivní korespondence mezi Novotným a H+Z - a s tím laké proces ,,profesionaliza"ce."-natá£ehí..Kdvotný dával cestovatelům velmi konkrétní rady a pokyny, které se týkaly jak stylu natáčení, tak celkové koncepce. (Hanzelka -a-Zikmntôwš^^^^ v kontextu 51) Srov; například vzpomínky Jiřího Hanzelky v knize rozhovorů s Jaromírem Slomkem /ivot smi a skutečnosti, Praha: Primus 1997, s. 28. Některé záběry s ní ovšem pořídili - například většinu záběrů pro krátký" film Osmovy miijonď itAků. Srov. Arnošt S o li u 1 z, Z ptačích ostrovů. Svit prace 8, 24. červeno- 1952, s. 9. ■ 52) Do roku 1952 pod názvem Studio populárně vedeckého filmu.. 53) . .Pro základní informace o tvorbé.Jaroslava Novotného srov. Texty čs. Jilmového tístavu, č". 25. Praha: Československý filmový ústav 1987, s; 14-27; nebo Antonín N a v r á t i h Cesty k pravdě a lži. AMU: Praha 2002. s. 82-S9. 54) Dopis H+Z Novotnému, 18. dubna 1948..AII2, část J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotní, £ín. 19 li!-19.». 55) Dopis Novotného H+Z z 3. ledna 1950, posláno na vědomí také Vojtěchu Traplovi a Výzkumnému dsta-: vu pedagogickému.VbjtěchTraplbyLvedoucím-pražského SPVNF, které bylo řídícím pracovištěm,.. .............gottwaldovskou pobočku vedl Josef Ouzky"...... 56) Dopis Novotného H+Z, 27. března 1950..AHZ, část J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný, • - Z!í:;; I91ÍV l'.)S<>.-----------—"' ........ Slavnostní premiéra filmu Afrika l. ve Velkém kině v Gottwaldové, 5. 6. 1953. Druhý zleva autor hudby Zdeněk Liška, dále produkční Včra Hutáková, střihač Zdeněk Stehlík, Jaroslav Novotný, Jiří Hanselka, Miroslav Zikmund. (Archiv H+Z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně) amatérských klubů nebo turistických záběrů z cest. Veškeré natáčení se od počátku odehrávalo v rámci institucí profesionálního filmu - školního, populárně vědeckého či dokumentárního. Za více než tři roky cesty pořídili jediný skutečný „amatérský film" - natočili na kodachrom sami sebe při koupání v Tichém oceánu. Profesionalizací zde tedy mám na mysli proces osvojování norem příslušné kinematografické instituce.)5" Novotný tak vnášel do natáčení normy a praktiky především reportážního a populárně-včdeckého filmu, které H+Z přijímali a také se jimi řídili. Tři celovečerní filmy řazené v chronologickém pořadí tak umožňují sledovat postupné uplatňování norem profesionální produkce, která se projevuje jednak v rovině stylu - ve způsobu panorámování, kompozici záběrů, používání detailů -, jednak v samotné koncepci natáčení. Ta se stále výrazněji soustředila na výběr tématu, které mělo být reportážně zpracováno -Jtíiršfch-so^loslécfc^V leduiUWtt lák například Nwotný raď^ČästSjSí používání detailů, především „lidských typů, kde by obraz obličeje pokryl celé plátno. A právě ...57). .Pro chápání amatérského filmu jako instituce srov. zejména Roger Odin, Otázka amatéra v trojím prostora natáčení a siření. Iluminace 16, 2004, í. 3, s. 5-33. Srov. také Alexandra Schneiderová, Homemade Travelogues. Autosonmag - A Film Safari in the Swiss Alps. In: Jeffrey R u -o f f (ed.), Virtual Voyages. Cinema and Travel. Durham - London: Duke University Press 2006 s 158-160. . ..... 98 99 ILUMINACE Pavel Skopal: Maeaatu kolem avgla; itebo navřel do Kece? lakové; obrazy jsou pro nás Evropany velmi důležité"; témata zpracovávat na základě připravené koncepce a pořizovat k němu jak velké celky, tak poloceíky, detaily a velké detaily - tj. například u tématu čerpání vody pořídit nejprve celkový pobled na umístění stroje v krajině, pak přecházet k detailnějším záběrům. Jako hlavní chybu vytýká přílišné panorámování, které mají používat jen tehdy* pokud se pohybuje snímaný objekt a panorámu zahájit a ukončit alespoň třemi vteřinami statického záběru."' Novotný tak orientuje natáčení na zdůrazňování kulturní (i fyziognomické) odlišnosti pomocí postupů reportážního filmu a. na eliminaci příznaků '„aroalérského"-a bezkon-oopčního.SJíímání exotického prostředí. Banzelk~a a Zikmund přijali předpoklad, že pro „poučný film" je potřeba vytvářet logický sled,_a:proto-„upu^ ......hlubší-zpracování"^0' a „vyhnou se napříště podle [Novotného] rady panorámatům pokud možno úplně".01' Kromě postupné profesionalizace natáčení došlo také k posu-nu v institučním zarámování produkce od školního k reportážnímujilmu— ten.podle Novotného vyžaduje „vyhnout se snaze o senzace- a zpracovávat uzavřená témata.* Nemělo se ovšem jednat o tradiční reportáže, ale o reportážní film ,,nového typu", —jehožTcharakteristickým "rysem:má být k'onTrapunk't ^^Mtl^ýsiitt^^^äel," viděl, natočil" už dávno nestačí")."" Oba cestovatelé dovezli- nakonec 16 000 metrů filmového materiálu, který předvedli zástupcům Filmové rady,64' ministerstva informací a Československého státního filmu. Plánovalo se zhotovení dvou celovečerních a většího počtu „vědecko-populárních, dokumentárních, reportážních a školních filmů".65' Ještě na začátku roku 1951 se přitom s dlpuhometrážními filmy vůbec nepočítalo, až v dopise ústřednímu řediteli výroby čSF Vladimíru Václavíkovi v lednu 1951 Novotný uvádí jako pravděpodobné, že „materiál vydá na celovečerní film," ve stejném okamžiku Václavík zastavil přípra- ľľl , ľ Z AH/-S'gn- V '0mt0 DhMu * osením profesionalizace filmů h+z ' ŠSSS?"'*"*" Aiia, u* j. ii^ity, ummmanauk zim. ou; Liopis z 1-2. dubna f549, tomtéž. 61) 62) 63) Dopis z 3. prosince 1948. AHZ, část J. Hanzelky,Korespondence Jaroslav Novotní, Zlín. 1948-1959. N - h+Z, dopis ze 14. Července 1949. AHZ, řasí J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný. Zlín, 1948-1959.: n -h+Z, dopis z 6. března 1950. AHZ, část J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný, Zlín, 1948-1959. „Novost" poúnorové filmařské praxe byla v tisku velmi Casio zmiňovaným požadavkem, umožňujícím explicitní ěi implicitní vymezení se vůči předchozím dílům stejného žánru - v našem případe se mohl stát vhodným znakem nového typu reportáže kontrast'. „Jejich [Hanzelky a Zikmunda] práce je reportáží nového typu, která nám vedle krás Afriky stejné lidsky a bez frází ukazuje • bídu a nepředstavitelnou zaostalost jejího lidu." Zd. Š i k 1, Afrika - inženýrů Hanzelky a Zikmunda. Mladá fronta 9, 26. 6. 1953, s. 3. 64) "Filmová rada, jež nahradila v roce 1949 Filmový umelecký sbor, byla kulturne-politickým poradním orgánem ministra informací, který sestavoval tematický plán produkce a schvaloval veškeré filmy do výroby. 65) - Koncept^pjsujlanzelky a_Zikmunda generálnímu řediteli československého státního filmu, neda- toYáiio..AHZ,.sign. Pořadač 27. 100 ILUMINACE Pavel Skopal; Na cestu kolem svete, nebo na výlet do Krte? vu krátkých filmů s tím, že přednost má film dlouhometrážní.66' Poté se předpokládal vznik dvou celovečerních snímků, po jednom z každého kontinentu, ale dovezeného filmového materiálu bylo více - a kromě toho se o přípravu filmů zajímal ministr Kopecký a výslovně vyzval Hanželku a Zikmunda k výrobě dalšího snímku.67' Kopecký měl údajně o filmy silný zájem a „sliboval si od nich velký politický úspěch." Dokonce nabádal, aby film „nepřepolitizovali, aby se nakonec nesetkal se stejným osudem jako Osvobozená Čína" - tj. aby neměl mizivou návštěvnost.68' Podle vzpomínek Miroslava Zikmunda Kopecký také pomohl uchránit Afriku před vkládáním dotečeného materiálu, jak navrhoval sovětský velvyslanec - mělo se například jednat o záběr „vykořisťovatele s doutníkem", který by následoval po sekvenci ukazující práci dětí v Alžíru.69' Později ovšem k politickému zásahu do komentáře k filmu přeci jen došlo: Kopecký si vyžádal, aby sekvence s tanci černošských havířů v Johannesburgu byla doprovázena politickým komentářem.70' Hipolární vnímání světa-aprotikolonialistická.rétorika jsou v komentáři k filmům výrazné i přes slabý vliv přímých cenzorských zásahů. Vycházely především z osobních postojů H+Z lormovanvch už před komunistickým převratem, pro které ovšem čerpali po návratu ideologické argumenty ze stalinistických pramenů. Dokládá to dopis, ve kterém žádají, aby jim na Dobříš bylý zaslány např. projevy sovětských delegátů v OSN,71) týkající se italských kolonií, nebo Molotovovy projevy v OSN o „národnostní a koloniální otázce". K dispozici už v té době měli Stalinovu knihu Marxismus a národnostní a koloniální otázka?** Proces profesionalizace a uplatňování postupů reportážního filmu podle pokynů Novotného vedly ke struktuře, která byla příhodná pro politické komentáře a víceméně si je sama vyžadovala, když měly jednotlivé části filmu zpracovávat téma „v širších souvislostech" a využívat kontrapunkt. Rétorickou formu Jilmů podporoval především slovní komentár - ten také nepřímo napomáhal dobovému tisku formulovat pniferovuiu.' čtení filmu v diskursw.h kritiky kolonialismu (vykořisťování afrických národů pro imperialistické zájmy západních mocností), národa (šíření dobrého jména Československa mezi pokrokovými národy), dějin (teleologický vývoj ke svobodné socialistické společnosti) nebo vědeckého pokroku. Některé 66) Dopisy Novotného Václavíkovi a Hanzelkovi se Zikmundem, 15. ledna 1951. AHZ, část J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný, Zlín. 1948-1959. 67) Dopis z 26. listopadu 1951. AHZ, sign. Pořadač 27. 68) Srov. dopis Hanzelky a Zikmunda Novotnému o jednání na ministerstvu informací, 1. června 1951. Dopis byl odesílaný z Dobříše, kde pracovali na první knize o Africe. 69Í Rozhovor autora s Miroslavem Zikmundem, Zlín, 2. února 2008. Oním velvyslancem byl Alexandr jeíimovič Bogomolov, který v květnu 1953 cestoval s manželkou po republice a film viděl ve Zlíně na Kudlově. Příprava na toto setkání je zachycena v dopise H+Z Oldřichu Macháčkovi 3. května 1953. AHZ, sign. Pořadač 27._____ 70) Dopis Novotného Hanzelkovi a Zikmundovi, 30". červnaľI9"S2TA"HZ, část J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný, Zlín, 1948-1959. Sami cestovatelé původně politický komentář k této části navrhovali, Novotný jím to rozmluvil a s lítostí se k němu musel na pokyn Kopeckého vracet. Na jednání padldokqnce návrh-na pořizování více verzí odlišně „zahroceného" komentáře, 71) Zámek v Dobříši byl po válce zkonfiskován a sloužil nejprve Syndikátu českých spisovatelů, od roku 1949 Svazu československých spisovatelů - jeho členové zde mohli trávit „tvůrčí dovolenou". 72) Josif Vissarionovič Stalin, Marxismus a národnostní a koloniálni otázka. Praha: Svoboda 1949. Srpy, dopis H+Z, 14. prosince 1950. AHZ, sign. 965. 101 ILUMINACE Pavel Skopal; Na cesiu kůlem »véta, nebo na v části mají charakter etnografických filmů. Především sekvence návštěvy pygmejů zachovává respekt k původnímu způsobu života a také část o lovcích lebek je zakončená pouze implicitním odkazem k vedeckému pokroku při obvinění místních kouzelníků jako původců „hrozného zvyku" sušení lebek. Ale osud celé Afriky a „jejího lidu" je zarámován konceptem dějin jako pokroku a vývoje klepší, socialistické budoucnosti. Záběry-vybuchující-sopky jsou v závěru druhého dílu Afriky vystřídány černošskou ženbu kojící dítě. Komentář sugeruje alegorické čtení těchto ■záběrů jako obrazu Afriky a jejího zákonitého vývoje: • • •.. —- tento výbuch sopky se pro nás stal symbolem celé dnešní Afriky. Také ona je ..... . dočasně spoutaným živlem7!aěřý_šlJířa^ly k poslčTIňrmuTtíääľfému"y.., s. 221. ........ ' ..... 75) Miroslav Č e sal, Tťi.....filmying, J,Hanzelky a mg: M Zikmunda. -Film a doba 3, 1954, č. S, S.829-S31I ILUMINACE Pavel Skopal: Na cesiu kalem sveta, nebe ita v^let de Kŕče? kin Správě kinofikace: „Bylo však naneseno, že film postrádá ucelenosti/rychlý spád" (kino MóškvSrPräha); „značná část návštěvníků tvrdila, že I. část filmu byla poučnejší i poutavější" (Bechyně); „...to byly jen krátké úryvky jejích cesty po Africe" (kino Svět, České Budějovice).76' Zejména v případě prvního dílu AFRIKY tedy zřejmě přispěly k úspěchu filmu jeho dramatičnost, napětí, určitá míra narativizace, možnost identifikace s hrdiny - cestovateli, známými divákům z novinových a rozhlasových reportáží, Jedním z důvodů mimořádné návštěvnosti dokumentárních filmů H+Z zřejmě bylo to, že mohly - a nejsilněji první z nich - fungovat jako substitut nedostatečné nabídky žánrových filmů a s nimi spojených emocí, v tomto případě především napětí. IV. Filmový text: edukační rámování napětí a spektáklu Přestože tedy modus reportážního či naučného filmu väeOhny tři snímky výrazně frag-mentarizoval, nebyl natolik dominantní, aby potlačil dobrodružnost narativu „výzkumné ccsty'^(stlně^TeTre-!!tově-podporovanou rozhlasovými a novinovými reportážemi) a spektakulárnost exotického prostředí, kterým edukační modus v některých sekvencích dokonce zcela ustupoval. Samotné filmy tak rozehrávají výrazné napětí mezi třemi textuálními mody a potenciálně třemi recepčními rejstříky: edukací, narativním napětím a spektáklem. Ovšem jeden z těchto rejstříků, edukativnost, byl jednoznačně ideologicky podporovaný a musel ospravedlnit zbylé dva, což je jasně patrné zejména v úvodní sekvenci prvního dílu Afriky. Jedná se o jedinou část filmu, která je tvořena materiálem natočeným po návratu z cesty. Tato sekvence umožňuje sledovat, jakým způsobem ČSF dodatečně rámoval materiál, kterýrznikal v zásadním rozporu s tehdejšími pravidly filmové dramaturgie, totiž mimo jakoukoli přímou ideologickou kontrolu. Úvodní komentář filmu výslovně definuje cestu H+Z jako odlišnou od expediční výpravy („cílem cesty inženýrů Hanzelky a Zikmunda není vymazávání bílých skvrn z mapy světa") i od čistě sportovního výkonu (^nebude to ani pouhý hon za kilometry a rychlostními rekordy"). Tím se mohla tato cesta implicitně vymezit vůči výkonům jiných prvorepublikových nebo poválečných cestovatelů po exotických zemích. Dále sledujeme náročný průběh příprav Hanzelky a Zikmunda na cestu, od řidičského výcviku, přes průpravu v autodílně („prošli tříměsíční odbornou praxí v kopřivnické Tatře"), až po „mnohem obtížnější a zdlouhavější teoretickou přípravu cesty". Onu teoretickou přípravu představuje především osvojení osmi cizích jazyků, zvládnutí „stohů cizojazyčné literatury zeměpisné, hospodářské i historické, prostudování podrobností cestovních podmínek, zhotovení stovky náčrtů map [...] grafické zakreslení povětrnostních podmínek [...] vypracování podrobného časového a finančního plánu". Záběry při tomto komentáři ukazují činnost, která má vést k dokonalému ovládnutí předmětu studia - H+Z skloněné nad mapami a knihami, či jen detail ruky, zapisující slovíčka v arabštině. „A teprve po všech těchto přípravách mohla být do mapy světa zakreslena trasa budoucí cesty" (detailní záběr tužky vyznačující plánovanou trasu Afrikou). „To je jen docela stručný 76) A HZ. sign. 972-4.. 102 103 ILUMINACE avel Stopal; Ha cestu kolem avSla, nebo na v?kt do KrĚ>? ILUMINACE Pavo] Stopa!: Na cesiu kolem svita, nebo tia výlet do Krče? přehled osmiletých příprav a dnes ujíždí Tatra s našimi cestovateli po cestách zalitích sluncem k.hranieím Československa." Tento závěr úvodní sekvence je důležitý ze dvou důvodů. Jednak vepisuje v úvodu použitý motiv píle, vedoucí k mimořádným dovednostem a úspěchům, do celého filmu. Samotné zakreslení trasy do mapy, které předjímá budoucí dobrodružství a zážitky, je podmíněno mnohaletým úsilím- a právě obraz mapy s vyznačeuou trasou je jednotícím motivem filmuj který spojuje záběry do narativu česly „z Maroka na Kilimandžáro," „ke Stolové hoře", a nakonec až „do Mexika", jak naznačují (pod)tituly filmů. A současně je usilovná, trpělivá a v neposlední řadě také dlouhodobá („osmileté přípravy") práCTnrdiíiěněna „cestou k hranicím Československa", které byly v době uvedení filmů pro běžné občany neprodyšnějuzavíenéJEřibližně-«edmiminutový-prolog tak situuje materiál z cest (zbývajících 90 minut prvního dílu Afriky a celé následující dva filmy) do pozice výsledku pečlivých příprav. Současně také - společně s některými tehdejšími novinovými články - rámuje recepční rejstřík exotičnosti a senzačnosti cesty tím, že ji ukazuje jako práci pro stát a podvazuje touhu po napodobení téměř nepřekonatelným odkladem mnohaleté a pracné přípravy. Časopis Kino explicitně komentoval tuto -funkci úvodu jako ideologického rámování a blokování oficiálně nežádoucího (přesto-" že propagačním materiálem podporovaného) čtení v rejstříku napětí a dobrodružství: [•■•] filmy přilákají množství diváků, hodně mládeže, a nepřivede je do kina jen touha po poučení a poznání dalekých krajin, ale především dobrodružný ráss filmu. V očích mladého diváka zastíní velké dobrodružství pracovní charakter cesty- Májokdo si uvědomí, co příprav bylo nutno vykonat [...] proto uvidíme v úvodní .Části filmu několik krátkých dohrávaných scén z osmileté přípravy cestovatelů.'7' '*" Tento úvod ovšem nemohl zakrýt exotifinost, dobrodružňost ä atraktivitu témat a záběrů. Za úvodním ideologickým zarámováním se odvíjí nárátivní linie cesty, silně frag-mentarizovariá-těmáfickými celky.- V případe některých sekvencí ovšem naučný cha-rakter,,reportáže" zcela ustupuje vúuálnf atrakci-a jak se_pokusíme.ukázat uzávěru "Textu nä^kladCkôiiEišbrfčh diváckých reakcí, hrály právě tyto momenty spektaku- ■■lämf podfvmiéxl&hďiUiu 10U v popularite snimka. pracujících."78* Oficiální podpora79? společně s velkým zájmem diváků vedly tomu, že se filmy udržely v premiérovém programu pražských kin mimořádně dlouho: Afrika I. 11 týdnů, Z Argentiny do Mexika 14 týdnů, Afrika II. dokonce 18 týdnů. Pro srovnání, v roce 1953 bylá například velmi úspěšná Dovólénä s Andělem premiérována v pražských kinech 12 týdnů, přičemž dosáhla do konce roku 1955 návštěvnosti 3 457 000 diváků, což je přibližně stejný počet jako u obou dílů Afriky dohromady (3 433 100 diváků); FanfAn Tulipán (2 500 000 diváků) zůstal v premiéře 10 týdnů, nejdéle se uváděly sovětské filmy, ovšem ty, které byly poměrně divácky atraktivní: Sádko (1 983 600 diváků, 15 týdnů) a Hrdina Černého moře (1 354 900, 14 týdnů), a preferovaná Vávrova adaptace Řezáčova Nástupu (1 648 700, 15 týdnů). To potvrzuje, že filmy H+Z měly oficiální podporu, bez které by nemohly zůstat na programu premiérových kin tak mimořádně dlouho - současně ale byly i divácky atraktivní a přinášely vysoké tržby,M) což Československý státní film využil k jejich uvádění jako tzv. „rozšířenýcEprogramů". _ _____ Tento způsob uvádění zavedl ČSF v roce 1953 zjevně se stepiým cílem, jaký sledovalo už v letech 1951-1953 uvádění za ,.zvýšenč jednotné vstupné" - tj. zastavit pokles tržeb,ňáliíSďirchybějíčTvalorizaci vstupného a plnit plán. V případě prvního modelu byla pro celou řádů divácký atraktivních filmů stanovena jednotná sazba vstupného ta byla pro všechna sedadla v sále stejná jako pro nejdražší místa (šlo například o filmy Císařův pekař á Pekařův císař, Jaro na ledě a Dítě Dunaje /Rakousko/, Tygr Akrar /Západní Německo/). Tzv. „rozšířený program" namísto toho uplatňoval „normální vstupné zvýšené o 1 Kčs" - ještě v roce 1953 bylo takto uvedeno 16 filmů, kromě prvního dílu Afriky to byly Anděl na horách a Plavecký mariáš a z filmů „západní" produkce např. FanfáN Tulipán, Kde supi nelétají nebo Ďáblova krása. Důležité je, že vvšší vstupné bylo ospravedlňováno delší metráží programu (nad 2800 metrů), který zahrnoval projekci alespoň jednoho filmu krátké m-lx' střední metráže. ČSF současně zdůvodňoval tento typ uvádění jako snahu „připojovat k ideologicky slabším filmům kiihurně-politieky hodnotné filmové dodatky, jež by při jiné formě uvádění nebyly většinou návštěvníků shlédnuty".81' Například v brněnských kinech byla Afrika I. uváděna společně se sovětskými dokumenty Sovětský Kazachstán (kino Jadran), Altajským krajem (Jas, Radost, Slovan, V. Filmy - propagace a uvádění Oba díly Afriky byly uvedeny do kin v roce 1953 (pražská premiéra 12. června, resp. 23. října), Z Argentiny od Mexika v následujícím roce (15. října). Slavnostní premiéra prvního filmu se ovšem odehrála v gottwaldovském Velkém kině 5. června, oficiální ráz a statut významné kulturně.politioké události dodal:premiéře předseda Krajského akčního výboru Národní fronty, který „zhodnotil zejména význam, jaký má film inženýrů Hanzelky a Zikmunda pro rozšíření a prohloubení politického obzoru našich TL „Amo»» C..5.S.Í *'jí"Baraeaie.daKilimandžáro.Kino,č. 12,1953. s. 182-183. 78) Anon., Premiéra filmu „Afrika I." v Gottwaldově. Filmové informace 4,1953, í. 23, s. 19-20, 79) Například Filmová rada, vlivný dramaturgický orgán a nástroj nepřímé cenzury, první díl Afriky „schválila s pochvalou a uznáním". Srov. dopis Hanzelky a Zikmunda závodním radám filmových ateliéru a laboratoří v Gottwaldově, 21. dubna 1953. AHZ, sign. Pořadač 27. 80) Podle údajů z roku 1957, které si zřejmé vyžádali H+Z od ČSF, dosáhly souhrnné tržby - počítáno od premiéry do konce března 1953 - z promítání tří celovečerních fflmá apásma S Hanzelkou a Zikmun- ----------KM dvěma D1LV s veta Vi mil. Kés,7r^ll)ř3t^valypouze tržby filmu CísÁřCv pekař - PekaMv císaK (16 700 000, - Kčs). AHZ, sign, Pořadač 27. 81) NA, fond Ministerstvo kultury 1953-1956, i. č. 196, k. 141. Podrobněji k historii zavádění rozšířených programů srov. Pavel Skopal, Mezi ideálem nové filmové kultury a realitou socialistické ekonomiky. Filmová-distribuce v českých zemich z hlediska konfliktu ideologických a hospodářských cílů (1943-1968). Dosud nepublikovaný text, zkrácená verze byla přednesena na konferenci The Clow in their Eyes. Global Perspectives on Film Cultures, Film Bxhibítion and Cinemagoing. Gent, 14. - 16. prosince 2007. 104 105 -■-tluminac e Pavel Skapal: Ma ceatu kolem gvgta, nebo na výlet Ao KiĚe? ... Lucerna), 1. Máj 1952 v Moskvě (Sport), Sport na Ukrajine (Studio), Kvetoucí Ukrajina (Mír). Tyto sovětské dokumenty měly propagovat krásy Sovětského svazu a přt^ devším úspěchy socialismu — článek v časopise Kino reprodukuje tylo rétorické cíle velmi jednoznačně: „Krásná je sovětská země, její myšlenky a činy vzbuzují odvahu a víru všech poctivých lidí celého světa, vedou i nás v našem ušlechtilém zápase v naší vlasti. Kdo z nás by se nechtěl, byf na chvíli, podívat do této šťastné zemĚ, do země Stalinovy?" Oslavují se moderní autostrády, pětinásobné zvýšení těžby v armén-ských rudných dolech, pěstování nových druhů, dobytka v kolchozech atď. I zde je v souvislosti s cestopisem využit topos filmu jakô prY>!ŠTferlklľ^irtuäíňíhci cestování, -který-seuplatňoval pražně v recepci filmů II+Z: „Nevadí, že budete všechny cesty po dalekých prostorách Sovětského svazu prožívat sedíce v křeslech kina. Kouzlo a překvapivá síla filmu vás bez vašeho vědomí odnese do míst, která uvidíte, a budete pře-" kvapeni, až vás náhle rozsvícená světla vašeho kina přivedou zpět."82' Hanzelka a Zikmund si na spojování jejich filmů s těmito dokumenty stěžovali Filmové radě Československého státního filmu způsobem, který na jednu stranu stvrzuje oficiální zdůvodnění, proč jsou sovětské dokumenty připojovány k populárním filmům hraným, současně ovšem vyjadřuje obav uz olnožení výchovné a dokumentární hodnoty" jejich vlastních snímků: Pokud se týká uvádění filmů Afrika La II. do kin, žádáme, aby bylo upuštěno od spojování těchto snímků s jinými dlouhými populárně vědeckými nebo dokonce dokumentárními a cestopisnými filmy. Chápeme zcela dobře, proč se na příklad s hraným a mimořádně dobrodružným filmem Fanfan Tulipán promítá ..........................-sovétský vlastivědný film,' ale považujeme za omyl, jestliže se k vysloveně dokumentárnímu filmu Afrika připojí ještě dlouhý 'dokumentární film. '[...] stačilo by, kdyby se autor nápadu připojit AntlKU" k jinému dokumentárnímu filmu zúčastnil jen jednoho takového představení. Poznal by, že jsme se ve svém filmu marně siidžili-o to nejdňležitéjšJ - o jeho výchovnost. Unavený divák se omezí jen na pozorování exotických zvláštností filmu, ale nemá dostatek energie, ba ani dobré vůle vnímat to, co je ve filmu nejdfiležitější: jeho dokumentární hodnota.83' ILUMINACE Pavd Skopal: Na cesiu kolem svita, oebp na v$lc< do Krče? JJkař,uj&«e-«le-.napělí—pa&i^i-v-fkibovýclrohlasech jejich filmů v tisků - mezi preferovaným čtením cestopisů jako výchovných dokumentů a rizikem, že diváci budou oceňovat především exotičnost a dobrodružnost, kterou postrádali v tehdejší distribuč-nf nabídce. Atraktivnost cestopisu, klerý nabízí alespoň fantazijní zkušenost cestování exotickými zeměmi, ostatně využíval i propagační materiál Československého státního filmu, Scénář k filmové upoutávce na první díl AFRIKY zjevně zdůrazňuje právě prvky virtuálního cestování, exotičnosti, zkušenosti, prožitku napětí a překvapení, a až v závěru odkazuje na poznávací a edukační roli snímku: Film vás provede, severní Afrikou, ukáže vám zbytky staré maurské kultury : i dnešní život Arabů ve francouzských-koloniích. [...] zastavíte se. v Tobtuku [...] Egypta poznáte.přístavní mch...Alexandrie [...1-usi'ctóe moslimskou slavnost 82) Arion., Putování po SSSR.fino 6,1951,«. 23, s. 542-543. ^3)—PruktepoVfkopiťdólirsuX^ sign. Pořadač 27. Bľ POT * UPTřSTOIK D"1>t i tíltOTtTTUJií ÍT"" AFnlnA""'——■— Plakát k filmu Afrika II. Od rovníku ke Stolové hoře (Archiv H+Z Muzea jihovýchodní Moravy ve ZlínS) [...] překvapí vás podivínská záliba egyptského prince v holubech [...] na vlastní oii poznáte zaostalou dřinu jeho poddaných [...] Budete udiveni, jak primitivně pracují egyptští-zedníei■[-.-.] navštívíte i pověstné pyramidy [...] nejdramatiĚtějU části jilmu je průjezd <-t*túvalr.lu Núbijskou pouští [...] oddechnete si, když se konečně podaří cestovatelům nalézt východisko z pouštního bludiště, a ocitnete se s nimi. v Súdánu [...] ve filmu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda poznáte Afriku jaká skutečnéje [vše zvýraznil P. S,].8* Akt „spatření" tak.neníiprezentován výhradně a ani preferovaně jako osvojení znalosti, „vědění", jak by odpovídalo etnografickému nebo reportážnímu snímku - spíše vystupuje do popředí důraz na emoce, na prožitek napětí a úlevy, na dramatickou strukturu filmu (překvapení, údiv, dramatičnost, úleva), třebaže dokumentárního, a také na virtuální přemístění diváka do vzdáleného, exotického a vzhledem k tehdejší politické situaci zcela nedostupného prostředí (zastavíte se, navStívíte, ocitnete se). I propagační leták pro druhou část AFRIKY zdůrazňuje exotičnost tohoto kontinentu "Tdômorodých kmenů (válečné tance, trpasličí kmeny), krásu přírody (Viktoriiny vodopády, divoká zvěř), dobrodružnost a napětí (přeprava přes řeku, obtížná domluva s domorodci, výbuch sopky) - a také využívá toho, že záminka etnografického zkoumání kulturní odlišnosti umožňovala v 50. letech naprosto nebývalou věc, zobrazení polonahých žen. Celkem šest fotografií na tomto letáku ukazuje jako hlavní motiv polonahou 84) Scénář upoutávky k filmu Afrika I..AHZ, sign. 964. 106 107 -.....iluminack Pavel Skopni: Na c«itu kolem svfiln, nebo no vjltt do Krt*? ILUMINACE Pawel SUpal: Na ce*lu koleni svita, nebe na vjlei do Krte? černošku - zobrazování ženských ňader bylo zjevně důvodem, proč druhý díl Afriky byl mládeži nepřístupný, což vyvolalo silnou nevoli mezi diváky a nepochybně poškodilo návštěvnost.85' Československý státní film ovšem zřejmě bohatě využil pro propagační účely záběry polonahých žen i ve filmové upoutávce.86' Text na letáku zcela pomíjí v recenzích i v komentáři samotného filmu časté téma kritiky kolonialismu a vykořisťování afrických zemí západními velmoccmi a ani edukalivnost filmu iiomí z-důrazňována měrou, která by zastínila atraktivnost tématu - text především klade důraz na filmařský výkon: [..:] cestovatelům se podařilo zachytit nejtypičtější obrazy původní Afriky [...] Uprostřed nepřehledných pralesů Belgického Konga nafilmovali vzácný snímek .............o.-žiyot6.nejmenKch4idfrCT&a-tmj Dotud nikdo nctaehytä-ßlmem *t>i>htTiqxpzzzi.. střed činnosti tak zblízka, jak se to odvážili Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund [zvýr. P. S.].8" i když připojované barevné sovětské cestopisy mohly být pro řadu návštěvníků kin relativně atraktivní, pro diváky s kritickým vztahem k režimu byla jejich ideologičnost snadno čitelná. Unikátním, dokladem takovéto recepce.jo zápis v denfku-spisovatele Čestmíra Jeřábka, který vyšel pod názvem vystihujícím autorův od počátku vyhroceně odmítavý postoj ke komunistickému režimu a jeho frustraci totální absencí západní kultury: V zajetí stalinismu.^ V záznamu z 1. července 1953 najdeme tento popis návštěvy kina: Odpoledne jsme viděli opět jednou po dlouhé době evropský film (francouzský: FaNFAn TulifAn). Před ním jsme se ovšem museli prokousat svrchovaně nudným ..poučným" ruským filmem o sovětské Moldávii, což je patrně hotový Schlaraffenland, oplývající mlékem a strdím. (Ale Rusové nemají se svou propagandou štěstí: právě v těchto dnech přinesly noviny zprávu o nucené státní půjčcév Sovětech; která měla být podle západních komentářů lékem proti -inflaci.)Zrovna před;budt>vuu kiiiana druhé straně ulice stála před zelinářstvím dlouhá fronta — na braniiiury.*** ........... oJeitíkav_ý„zápis-.upozQtóujc--Ha-j pochybně zásadní a všudypřítomný kontext - a tím je hmotná bída, nedostatek zboží v obchodech, extrémní konzumentská frustrace. S touto situací by výrazně kontrastoval 85) Informace pro Správu kinofikace naznačují, že omezení přístupnosti bylo pečlivě dodržované. Vedoucí kina Moskva v Praze si stěžoval na ,.hodne vysvětlování i několik nepříjemností, hlavně v sobotu a. neděli, když jsme jim nechtěli dčti vpustit do kina" a do kina Stalingrad v Jablonci nad Nisou do- . konce „Veřejná bezpečnost vyslala (...] dvoučlennou hlídku k dodržování zákazu mladistvých na film Afrika II." 86) Napf. vedoucí kina Odboj v Praze informuje Správu kinofikace, že měl „velké nepříjemnosti s rodiči skrzeto, že film jest mládeži nepřístupný. Poznámkybyly na to, že to, co snad z toho filmu jest pro mládež závadné, bylo celé v ukázce." 87) AHZ, sign. 1837-6................... 88) Čestmír Jeřábek, V zajetí stalinismu, Z deníků 1948-19^ ŮmoTW&rňsteř & Principal 2000, . s.223. 89) Tamtéž.- Afrika II. v kině Lucerna, Praha 1953 (Archiv Miroslava Zikmunda) například obraz elegance v některých hollywoodských filmech, jak tomu bylo ve válečné a-těsně poválečné" Anglii,90' kdyby ovšem takové snímky byly v padesátých letech v československých kinech distribuovány. V roce 1953 byly z americké produkce uvedeny pouze dva filmy: Sedmý křIž o osudech uprchlíka z koncentračního tábora a Kavalkáda DŽUNGLE, sestavená ze tří dokumentů s dobrodruhem a lovcem zvěře Frankem Buckem. Kavalkádu DŽUNGLE, která se odehrává v malajské džungli, navštívilo 1 227 500 diváků, přestože šlo o sestřih ze tří černobílých a přibližně 30 let (sic!) starých filmů (Přivezte je živá - 1932, Divoký náklad -1934, Tesäk a drAp - 1935). 9« Další v roce 1953 uváděný film z exotického prostředí, tentokrát z Afriky, byl britský snímek Kde supi NELÉTAjl, popisující boj pracovníka úřadu pro ochranu zvěře a jeho manželky proti pytlákům a za založení národního parku (1 240 400 diváků). Posledním dvěma filmům zřejmě zajistily vysokou návštěvnost jejich dobrodružnost a exotické prostředí, ovšem ani tyto snímky rozhodně nevyvolávaly nebezpečí konfrontace s obrazem elegance, bohatství či konzumu.-práy£-riaopak:-například žena ochránce zvěře ve filmu Kde supi NELÉTAjl žila uprostřed buše a po počáteční frustraci se úspěšně 90) Srov. výzkum recepce amerických ženských hvězd britskými íanynkami Jackie S t a c e y, Star Gazing. Hollywood Cinema and Female Spectatorship. New York - London: Routledge 1994. 91) Filmy s Frankem Buckem i jeho kniha mohly být části publika známé ze 30. let, kdy se u nás uvádělo Přivezte je živa (premiéra 23. 12. 1932) a Lov a léčka (premiéra 30. 4. 1937) a vyšli Dravci malajských džunglí (Praha: Václav Petr 1934). 108 109 ILUMINACE Pavel Skopal: Na cesiu kolem sveta, nebo na v zbavila touhy po návratu do prostředí pohodlí a dostatku (nemluvě o obrazu strádání uprchlíka v Sedmém kríži). Filmová distribuce ták na jedné straně nabízela úspěchy komunismu v Sovětském svazu, na druhé straně ostražitě vylučovala obraz západních zemí, který, by byl spojený s bohatstvím a ostentativní konzumpcí. Často se pak divák setkával s obrazy bídy na Západě a hojnosti v Sovětském svazu i při tomtéž představení: SEDMÝ kříž i Kde supi nelítají se uváděly formou rozšířených programů, tj. společně se sovětským dokumentem. Při rekonstrukci recepčního kontextu pak nemůžeme pominout ani filmové týdeníky: v prvních týdnech po uvedení Afriky I. mohli diváci vidět například šot „Směna solidarity". Programový leták" Československého filmového týdeníku Č. 27/1953 jej popisuje takto: „V plzeňských závodech V. I. Lenina odpracovali dělníci směnu solidarity, jejíž výtěžek věnovali mladým z kapitalistických zemí, aby se mohli zúčastnit" festivalu mládeže v Bukurešti." Vllobě^ vé reformě došlo ke 128 stávkám dělníků na závodech, ukazuje oficiální propaganda jejich obětavou hospodářskou pomoc západoevropské mládeži. 0 týden pozdčji týdeník nabídl jak Částečné zdůvodnění hospodářských potíží (Šot „Rozkradači národního majetku" o procesu se skladníkem n. p. Sana v Neratovicích a s „odpovědnými činiteli"-u skladníka „bylo objeveno.velké.skladištč,nakradeného-národraha majetku"-);" tak i laskavou tvář režimu, který poctivým pracujícím zajistí-relativní blahobyt (šot „Výstava nábytku": „Na Starém výstavišti v Praze byla uspořádána výstava nábytku. Vláda se rozhodla umožnit nákup nábytku na úvěr těm, kteří si toho svou prací zasluhují,"). Jenže jak samotná realita mimořádné nouze, tak i její intenzivní prožívání a reflektování byly zřejmě natolik .silné, že ani záběry z chudých zemí Afriky nebyly mimo podezření, že mohou u diváků vyvolat frustraci: Jaroslav Novotný už v dopise z 6. března 1950 radí Hanzelkovi a Zikmundovi, aby nénatáěeli pro film banány, protože „by nebylo vhodné ukazovat u nás, jaký je jich jinde nadbytek".92* Je zřejmé, že takový typ čtení dokumentů H+Z, který vytvářel paralelu mezi zobrazeným světem a vlastní životní zkušeností, byl dostupný a navíc jej posilovala důležitá událost, která předcházela o pouhé čtyři dny^ptemiéru prvního dílu- Afriky ve Zlíně: už zmíněná měnová reforma, která byla vyhlášena 1. června, připravila lidi o jejich úspory-a -zásadně zpochybnila-ctuvějrý*^ O tom, v jak extrérMiě,exprmg&méni^^ důležitý re- cepční kontext, byla Afrika uvedena, svědčí například citace z časopisu Květy- hovoří se v ní o čtyřech dnech, ve kterých probíhala výměna bankovek a které současně dělily vyhlášení reformy od premiéry Afriky: „Toho dne [1. června 1953] dostaly totiž kulacké sny - a sny všech, kteří dosud žili na účet našeho lidu - poslední ránu. Ve čtyřech dnech předělu mezi starou a novou měnou se všichni tito parazité podobali roji vyplašených trubců."93* V této situaci nejen že nebyl jakýkoli obraz blahobytu na Západě přípustný, ale filmová distribuce byla využívána i ke zjevně propagandistickým účelům: stejný den jako afrika I., tj. 5. června, měl premiéru i 6 let starý (sic) německý film Razzie o boji proti černému trhu v poválečném Berlíně. Přitom právě boj ILUMINACE Pavel Skopal: Na cesiu kolem svela. nebo na vylel do Krce? 92) AHZ, část J. Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novotný", Zlín, 1948-1959. -93}-~Anna T~u -č k o v árKomu uškodily a komu pomohou... 'Kulty 3,18. června 1953, č. 25, s. 7. 110 Propagační leták k filmu Afrika 11. - Od kovmkv ke Stolové mkK (Archiv H+Z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně) proti černému trhu byl hlavní záminkou měnové reformy a noviny byly plné článků 0 odhalení údajných šmelinářů.94' 1 dobový tisk tento typ čtení podporoval, ovšem pokud vytvářel paralelu k údajným výsledkům budovatelského úsilí socialismu: Nikde v komentáři [filmu Afrika 1.] není o tom ani zmínka, ale nemůžeš při těchto záběrech nemyslit na přehrady Sovětského svazu, na zavodňovací kanály, na stavbu Volha-Donu, kde pracovaly stroje za lidi, na nádherné ulice Moskvy, Leningradu, Stalingradu. Stejně vsak i na naše stavby socialismu, na nová sídliště, na náš život, jako i na novou Varšavu, na nová města Maďarska, Bulharska, Rumunska, na Stalinovu alej v Berlíně.** 94) Srov. například F.DrJa, Drtivý tider všem kapitalistickým arito. Ihtáéjiríxo, 1- června 1953, .......~TlTjíimilý týden jsem šel středem OstrííyľZÍražllo mne, ze před jednou výkladní skříní stojí rozhořčené zástupy lidí. (...] co vidím: zrezivělou pokladnu a vedle 600.000 korun, zničených vlhkem. Byly majetkem obchodníka Plačka z Hrušová. Tento spekulant poškozoval naše hospodářství a byl jedním z lěch, kteří sířili paniky a rušivé zasahovali do opatření vlády na poli zásobování." Podobných zpráv o odhalených „šmelinářích" a o jejich veřejném pranýřování, doprovázeném rozhořčením „poctivých pracujících", se objevovala v dobovém tisku celá řada. 95) Ludvík Veselý, Afrika známá i neznámá. Literární noviny 2, 1953, č. 25, s. 5. 111 -r-*77t jjllhl----- ILUMINACE -—Pavri-5in>yri:Tfa'ewlu Úlem svila, nebo na vflet do Krte? 1! Historii recepce filmů Hanzelky a Zikmunda z jejich první cesty je tak možné - ve víceméně synchronní perspektivě soustředěné na období krátce po uvedení do kin - chápat jako dějiny soupeření o jejich význam. V něm na jedné straně stojí škála zábavních hodnot přisuzovaných filmům velkou Částí diváků, na straně druhé pak preferované čtení filmů jako kritiky imperialismu, podporované v rovině samotného filmového textu především pomocí základní figury kontrastu a posilované také soudobým tiskem. Kontrast byl nejen výsledkem uplatnění norem „nového" reportážního filmu, ale především běžným rétorickým nástrojem žurnalistickéhodiskursu, a články v tisku mu dodávaly status přirozenosti a nevyhnutelnosti při „rKaydivém!Lvidění.světa: „Už na začátku pouti viděli cestovatelé ze své Tatry 87 kontrasty života tak nápadné, že si ^icrrnevšimnout nebylo možné." Tyto kontrasty mohou vyvstávat jako projev do-äasného kulturního úpadku:=xeolle^ii£okýih-z«m vody" stojí „mohutní svědkové dávných a dávných dob. mohutné oblouky akvaduktů," ale jsou téměř vždy důsledkem imperialistické politiky západních zemí („Angličané však při stavbě nedovolili, aby zároveň byla postavena hydroelektrárna [>,.]";.„[...] v přístavu zahálejí obrovské jeřáby [...] lidská práce je lacinější než provoz strojů")."'1 A univerzálost této figury dokládá i její použitelnost jako obrany proti potenciálně hro: .........zícím.cenzumím zásahům: když Novotnýpředvedl krátkyTflmTBtčt zápasy Václavíkovi a řediteli výroby uměleckých filmů Karlu Kohoutovi, chválili jej po technické stránce, ale byli „rozpačití nad tematikou". Novotný považoval za nutné film pro uvádění v kinech doplnit úvodem, který by zamezil dojmu, že býčí zápasy propaguje. Navrhl scénu, která by vycházela z kontrastu mezi „nábožností, až bigotností" lidí a jejich holdování tak kruté zábavě „třeba hned po bohoslužbách v kostele".97' VI. Diskurs filmové kritiky a preferované významy Novinové články vsazovaly filmy Hanzelky a Zikmunda do rámce několika diskursiv-ních sfér,,mezi nimiž jednoznačně převažovala kritika kolonialismu a imperialismu. V daném kontextu je pro nás zajímavé. jředevšjm. to^iakýnci-způsobem preferované " význa'mý"lrônšTriľoVim 3obovým tiskem současně sloužily k rámování, marginalizaci -Jiebo potfaěenfeábavrtftodrir^ " Protikolonialistická rétorika využívala už zmíněnou figuru kontrastu a také topos „vidění pod povrch věcí", spojovaný s hodnotou reportážního filmu nového typu. Han-zelka se Zikmundem „[...] neviděli jen povrch, ale hluboce se zamýšleli a odhalovali svými slovy, fotografiemi a filmem neuvěřitelně obtížný život prostých pracujících 96) Tamtéž Dále srov, například článek Čestmíra Loukolky, který vypočítal hned 7 protikladů (luxusní arnenoká auta kontra dřevené káry, pařížské toalety navoněných dam kontra „nahá a Špinavá dcera pralesa", lékaí-vědec kontra kouzelník se zaklínadly), a to by mohl „pokračovat do nekonečna" In-Cestournženýrfl Hanzelky a Zikmunda. Nakolik poznámek k výstave v Náprstkov? museu. Český lid. I'M, c. 5~o, s. 136. . . ....... • : 97' T,ľÍSn!!ľoTéh0 lU?" 71 ■ brMna 195°- AIIZ- iást J- Hanzelky, Korespondence Jaroslav Novomv, Zlín, 1948-1959. ILUMINACE Pavel Skopal: Na cestu kolem sveta. neW na v flot do Krte? těchto vyssávaných zemí"96', nacházeli „pod mnohdy lesklým povrchem utajovanou bídu,99' „Film [Afrika I.] neklouže po lesklém a lákavém povrchu tropické a orientální Afriky f...]"100' Narozdíl od filmové propagace zdůrazňovaly novinové zprávy a recenze vzdelávací a výchovnou funkci filmů - autoři „v cizích zemích nasbírali spoustu zajímavého materiálu, významných zkušeností a poznatků, které jsou nyní tříděny, aby jich bylo možno úspěšně využít pro obohacení znalostí všeho našeho lidu,"101' filmy poskytují nejen „poutavou podívanou", ale také „všestranné poučení" a celý cyklus se po svém dokončení stane „názornou politickou a osvětovou pomůckou."102' Tyto diskůřšivní ráničé sé pak uplatňovaly také v některých soukromých dopisech diváků Hanzelkovi a Zikmundovi: „[...] je to kniha, jakou jsem ještě nečetla. Imperialismus v ní hraje největší úlohu, bohužel špinavou úlohu,"103' „otevřeli jste oči statisícům. Vylíčili jste nesmírnou bídu a utrpení lidí, žijících pod vládou kapitalistu".1*4' Nejdoslovněji jsou pak preferované recepční rejstříky recyklovány v rámci státního vzdčlá-vacthoaparátu,-kdy děti zasílaly zjevně společně a pod dohledem koncipované dopisy: „Octli jste~s"e"v1írás^^^ lidé musí pracovat na boháče. Boháči si bydlí v krásných palácích, zatím co černouškové třeba pod zemí v děrách". „Afrika je krásná země a bohatá; Litovala jsem oslíka, jak musel tahat vodu. Litovala jsem malého černouška, který byl plný much."105' Jako potenciální zdroj přitažlivosti pro diváka mohla být zmíněna dramatičnost („zatím co u prvního dílu bychom mohli mluvit o vnějším dramatickém napětí, u snímku druhého nutno vyzdvihnout napětí vnitřní")106' a velmi ojediněle i smyslový prožitek, zkušenost, virtuální cestování: „V tomto filmu vykonají naši diváci cestu ze středu Afriky [...] vzhůru na tuto cestu, plnou nových dojmů a poznání." Autor článku slibuje divákovi, že projede, Keňou a Ugandou, pozná divy přírody, prožije tropické lijáky a uvidí jeho následky, bude pozorovat slony - „strhující jsou obrazy živelné síly africké země".107' Nejčastěji byla filmům přiznávána divácká atraktivita spočívající v exotič-nosti obrazů, v „poutavé podívané" - ta ale musela být nutně podívanou nového typu, odlišenou od „laciné romantiky neznámých končin, jak ji známe ze špatných cestopisů a dobrodružných románů".108' V době uvedení Afriky I. uvedl ČSF do distribuce dva další „dobrodružné a cestopisné" snímky: Kavalkádu džungle a Dobrodružství 98) Ludvík Veselý, Afrika známá i neznámá. Literární noviny 2,1953,6. 25, s. 5. 99) Dalibor Janek, Nositelé Řádu republiky Hanzelka a Zikmund. Svít motora 149, 1953, č. 13, s. 389. 100) Z. Š i k 1, Afrika - inženýrů Hanzelky a Zikmunda, s. 3. 101) Anon., V Gottwaldové vznikají dva celovečerní a dvanáct krátkých cestopisných filmů z materiálu inženýrů Hanzelky a Zikmunda. Kino 6,1951, č. 24, s. 562. 102) Vlastimil V r a b e c, S kamerou do nitra Afriky. Svobodné slovo, 14, června 1953, s. 4. 103) Dopis-Krajské-lidové-kníhovn-y-v-Čcských^udéjavicích^Hanzelkovi a Zikmundovi - citace z odpovedí čtenářky na dotaz knihovny, jak se jí líbila kniha Afrika snů a skutečnosti. AHZ, sign. Pořadač 23. 104) M. J., dopis ze 2.12. 1953. AHZ, sign. Pořadač 23. 105) Dopisy detí z 2. třídy školy v Týništi nad Orlicí po společné návštčvě Afriky L AHZ, část j. Hanzelky, korespondence společná, 1948,1952,1953. 106) an, Znovu s Hanzeíkou a Zikmundem. Lidová demokracie 9, 24. října 1953, s. 3. 107) Vladimír B o r, Od rovníku ke Stolové hoře. Svobodné slovo 9, 5. 10. 1953, s. 3. 108) V.Vrabec, c. d. ILUMINACE Pavel Skopal: Na'ceaiu kbiétri avgia; Vicbiľ'nrvfígt do Krde? ILUMINACE Pávci Skopal: Na cestu kolem svela. nebo na vglcl do Krce? v Rudém MOřu. Pokud je recenzenti zcela neodmítli,lm) pak bylo alespoň nutné zdůvodnit jejich relativní přijatelnost a vyzvednout oproti nim hodnotu AFRIKY I., založenou na třídní uvedomelosti a také na opozici vůči povrchní dobrodružnosti. Podle článku v deníkufráce je KavaľKáda DŽUNCLE poučná díky obrazům zvířat a džungle, takže je možné jí odpustit „i ten zbytek typického amerikánství v póze i názorech lovce Franka Bucka", Dobrodružství v RudémmoíU je film „cenný především pro své přírodní snímky, méně už jako uřnělecké; filmové dílo, neboť také z něho přečasto vane sensacnosit a přehnanou llbivostí [vše zvýr. P. S.]." Afrika pák ,,protĽ.dobŕodružnosti-píedchozícri filmů klade.důraz-na,skiiteěnostj že není plného obrazu přírody a života v ní, není-li tu souladu přírody.s krásou.a důstojenstvím člověka [..-.] povyšuje objektivistio-kou.popisnosLpředchozíefrffi [..-.]"I10> - ■* '■ Nepřijatelnost, popř, problematičnost některých typů diváckých hodnot a potěšení v rámci oficiální kulturní politiky, která byla zaměřena na budování ^nového.diváka", vyvolávala v diskursu filmové kritiky zjevné napětí. Jednoduché a časté řešení spočívalo v použití figury gradace, která zřetelně hierarchizovala hodnoty filmu^ Ideální prí;_ ^&tast^^jt^^f\^tí■■pôú^-^^mS^f^^ drané části Afriky, kdy alegorizace obrazu vybuchující sopky umožnila přiznat, ale současně marginalizovat atraktivnost spektakulární-podívané oproti jejímu pravému, hlubšímu významu: zobrazený rozpor mezi přírodním bohatstvím a životní úrovní černošských obyvatel je „vystupňován k úžasné účinnosti závěrečným snímkem vybuchnuvší sopky, která se divákovi stane nejen obdivuhodnou kuriozitou přírodní, ale hlubokým symbolem životní vitality, jež sepod povrchem tohoto'ohromného kontinentu skrývá";'11* pro H+Z není viděné zajímavé samo o sobě, byť by šlo o zjev sebeexotičtějšf, ale zajímavé také jako určitá sociální skutečnost. [...] použili této zajímavosti [výbuch sopky] k účinnému sroviiáuí: Tak jako.tato sopka vybuchla z roviny, tak jedou procitne ......Afrika ze své ospalosuVaby^ Afrika [...] je takovou živelnou silou, která se připravuje k nezadržitelnému, moc- -némti vybrrehu. Pak uz nebude spoutána iLrštkTmlíčrfrstníků, pak bude svobodná, pak celá ta vesmírná pevnina se bude usmívat štěstím zesvobody a mini.111' I v okamžicích relativního uvolnění kulturní politiky a rozšíření přípustného žánrového spektra zůstala zachována zcela zřetelná hodnotová hierarchizace rejstříků kon-zumpce ^kulturní produkce a recepce spojená jak s tvorbou Hanzelky a Zikmunda, tak s jejich mediálním obrazem nám poskytuje příležitost k prozkoumání mechanis- 109) Například Literami noviny zaútočily na film skrze.údajné podvody jeho režiséra a divily se, „jak Čs. státní film mohlsednout na lep tomuto podařenému badateli". F.C. We i s k op f, Podvod pod vodou ' ajinde. Literární noviny 2,1953, č. 33, s.~6. 110) Anon., Některé noví- filmy. Práce 26. června ] 953, s. 4. 111) Anon., Znovu s Hanzelkou a Zikmundem. 112)_M.-Č es a_l, Afrika II., s..367._......_..... 113) V.Bor,c. d. mů distribuce „nižších" Či „únikových" hodnot. Ty musely být zarámovány hodnotově „vyšším" recepčním rejstříkem, umožňujícím udržení teze o budování nového typu kultury a jejího konzumenta. Uvedené příklady edukačního či protikolonialistického rámce můžeme ještě doplnit o další, v dané souvislosti okrajový, ovšem pro 50. léta velmi důležitý příklad takovéhoto ideologického štítu vyžadovaného pro šíření zábavní hodnoty - a tím byla satira. Ta se během roku 1953 díky určitému uvolnění kulturní politiky stala opět přijatelnou a umožnila mírné rozšíření žánrového a hodnotového spektra kulturní produkce1141 - ukazuje to velmi názorně příklad představení Kdyby Laurin mohl mluvit... v divadle Pražská estráda (pozdější divadlo ABC). Tato „dobrodružná estrádní komedie" navazovala na popularitu H+Z: hlavními postavami byli Julius Drajfus („cestovatel, srdnatý a robustní dobyvatel panenských pralesů" - Josef Hlinomaz) a Romeo Pazderka („jeho nerozlučný druh, rovněž udatný badatel, ne sice tak svalnatý, ale jemného ducha" - Jan Maška). Satira pochopitelně měla být podle tištěného programu115' zaměřena ne proti režimem oslavovaným držitelům Rádu re- pfeHky..ale proti „pdskflnT, kteľťgg------------------------------- -• • 114) Pro velmi podrobnou analýzu vývoje poúnorové kulturní politiky srov. Jiří K n a p í k, V zajetí moci. Kulturní politika, její systém a aktéri 1948-1956. Pralm: Iibii 2006 (konkrétně k tématu satiry s. 237) a také Alexej Kusák, Kultura a politika v Československu 1945-1956. Praha: Torst 1998. 115) AHZ, sign. 1837.................................................................. ITUMIIVACE Pavel Skopal; Na cealu kolem svřla, nebo na výlet do Krče* ILUMINACE Pavel Skopal: Na cesiu kolem svou, nebo na vjlet do Krceí domnívají zcela určité, že přepodivné pohyby, které provozují na parketové podlaze Lucerny, jsou jihoamerický lidový tanec samba, f...] Jako houby po dešti rozkvetly v našich závodních klubech exotické havajské a jihoamerické skupinky s elektrickými kytarami. [...] Ale tak jako naši chlapci a děvčata ze slovácké vesnice nežijfjen y krojích a národopisných reservacích, ale mají svou těžkou práci na poli a v továrne; je život v Jižní Americe, v Africe a v Tichomoří docela prostý a neexotický. [...] cestování jc řemeslo těžké a odpovědné,- je-prací vážnou a nebezpečnou, i když poutavou, tak jako každá práce, která přináší prospěch všem lidem. _- • ^ ' Pouze-takováto záminkaTnohla-umožnit nostalgické přihlášení se k zážitkům a vzpomínkám, které sdílela velká část tehdejšího publika, frle které bvlv jednoznačným příznaEem:.„staré", „překonané" kultury: - - Je to již několik let, kdy jsme sedávali u rozhlasových přijímačů a čekali na znělku nositelů Řádu republiky Hanzelky a Zikmunda. I Aali jsme v myšlenkách za nimi, sledovali jsme s napětím jejich osudy Každý z nás měl své představy a mnohdy jsme se vraceli do dob svého.mládí.kdy plné novinové stánky krmily — naše mladé duSer^Rozrachem"; dívaly MSrfí T.Romáňý 36" Eaps?rrukáľo7afy~'' nám.„Dobrodružný.sv6ť'. Znova se rozechvěly zapomenutéYtraňyv zrušení nad Tarzanom_a houpali jsme se na liánách. A přiznejme se upřímně, kdo z nás při poslechu relací myslel na ľo, jak t'éžkoupráci mají iiašíúéstovatelé. Kritika tak měla podle autorské explikace směřovat proti podceňování hodnoty práce, jež sloužila režimu jako základní prostředek blokování lejstříku exotičnosti a dobro-drožnosti mediálního obrazu H+Z. Obzvláště v tomto případě je ale naprosto zjevné, že plnila funkci velmi chabého a prostupného rámce, umožňujícího nabídnout „podívanou vcelku nenáročnou, ale zato hodně veselou". Toto představení navazovalo v Pražské estrádě na.úspěšný varietní .program Pan Barnum přijímá (470 repríz), v němž sc podle šotu Československého filmového týdeníku"6' pokusilVratisIav Blažek o „satiru na-kapitalistieké cirfai60*é podnikatele. Útočí tím zároveň na celou kapitalistickou TMWSÍÍtaPM a naše itttóiMnů^Któně-l^i^ lární film Ctrkus bude, který byl uveden do kin v roce 1954 a do konce následujícího ■ rokudosáhl 2 916 000 diváků; byl kritikem Rudéhopráva chválen za to, že jeho humor „není samoúčelný a přerůstá [...] do nemilosrdné satiry" (zatímco „artistické výkony [...] nedovolují prohloubit jednotlivé charaktery hlavních postav")."7' Ve varietním představení Pražské estrády se protíná exotický spektákl cestopisů H+Z, rámovaných edukačním: a: prptikolinialistickým diskursem, s jiným tolerovaným typem vizuální atrakce, varietními a cirkusovými čísly, jejichž zábavní hodnota byla do oběhu přenášena pomocí rámování coby satiry. VII. Dopisy a reakce diváků: mezi „virtuálním cestováním" a „kinematografií atrakci" 1.16)Týdeníkč; 15, 1953. : ■■. -11-7) jTřfPl-Yic h-CTk-a,'0trkiis bude. Rudé právo 34, 26.10.1954, s. 3. 116 Shora zmíněné ohlasy diváků^ které reprodukují preferované ideologické významy, nelze jistě plošně odmítnout jako neautentické, na druhou stranu ale nepochybně nebyly příčinou vysoké návštěvnosti a popularity filmů H+Z (například obraz „boje vietnamského lidu proti kolonizátorom" si mohli diváci dopřát v celovečerním dokumentu Bojující Vietnam, který ovšem dosáhl dvanácti tisíc návštěvníků).'18) Dostupné prameny naznačují, že kromě prožitku napětí, zprostředkovávaného narativizací, můžeme uvažovat především o dvou dominantních recepčních rejstřících. V jednom jsou cestopisy H+Z využívány jako prostředek virtuálního cestování, druhý se soustředí na vizuální atraktivitu, spektakulámost záběrů, která zatlačuje edukační rámec i narativ-ní linii do pozadí. T(>poš filmu jako cestovního prostředku je samozřejmě velmi bežný a objevuje se v různých souvislostech a historick|<^)bdôbíchnrIj\^~važbé na reálné cestování."9' Přítomný byl také v poválečném Československu, například v květnu 1948 se ve Filmo-iýehinfoTmacfck-ob}ev\j}e dopis čtenářky: „Mám ráda kino hlavně proto, že mne vozí po celém světě. Neměla jsem mnoho příležitostí cestovat a přece, dík biografu, dovedu si představit nejrůznější země světa.'"20' V našem případě poúnorového Československa je pak ,.\ irtuálnost" cestování pomocí filmových obrazů specificky umocněná tím, že sé díky neprodyšné uzavřeným hranicím odsouvala možnost jeho „reálného opakování" do sféry fantazie.121' V dopisech Hanzelkovi a Zikmundovi, které se vztahovaly převážně ke knihám, se toto vědomí faktické nemožnosti vycestovat projevovalo často - můžeme tedy situaci jedné z pisatelek, ženy upoutané po úrazu na lůžko, docela dobře chápat jako doslovnou realizaci metafory „znehybnení" národa uvnitř státních hranic.Píše^im^jsenrchurava a nemohu vycházeli, mým společníkem je kniha [...] vaše dílo přibližuje rlak-kr kraje [...] vděčně sáhne po knize ten, jenž je nucen sledovat veškerý život jen z okna tichého příbytku."122' Kromě toho, že řada dopisů zmiňuje nemožnost cestovat ve stopách H+Z nebo cestovat za hranice vůbec, tak některé z nich poukazují na konkrétní (implicitně nešťastnou) historickou situaci, ve které se nacházejí: „[...] nezapomeňte, prosím, ná nás, na čtenáře, kteří znají z celého zeměpisu nejmíň zeměpis JižnŕÁmeriky a kteří svou - jak vy říkáte - romantickou touhu po 118) Počet diváků mohla zvyšovat školní představení - o školních návštěvách Afriky I. svědčí některé dopisy z Archivu H+Z. Není mi ale známo, že by se tyto cestopisy staly předmětem masových náborových akcí (jak tomu bylo u některých „preferovaných" sovětských nebo českých filmů) nebo na konci 50. let organizovaných soutěží v návštěvnosti. 119) Srov. například kapitolu Turismus, doprava a reprezentace v úvodu editora Jeffrey Ruoffa ke knize .....-------VirturdrVojageSTC. d., Sr6*=i0:-;-------** 120) Čtenáři píší Filmovým novinám, Filmové noviny 2,1948, č, 22, s. 9. 121) K podrobnostem o uzavření hranic v únoru 1948 srov. Ján R y c h I í k, Cestování do ciziny v habsburské monarchii a v Československu: pasová, vízová a yystčhovalecká politika 1848-1989. Praha: TJstavprb-Soudohé.dejiny ÄV ČR 2007- Pro běžné občany bylo vycestováni do zahranič! prakticky nemožné (až v roce 1956 bylo částečně usnadněno cestování alespoň do „lidově demokratických" států). 122) L. 8., Praha, 3.11.1955. AHZ, sign. Pořadač 23. 117 ILUMINACI-; ivel Skopal: Ha cesiu kolom svĚtař nebo na výlet do KrCe? dálkách musí v padesátém čtvrtém roce uspokojit výletem do Krče."123' Jiná pisatelka (jak vyplývá z jejích dopisů, silně kritická k tehdejšímu režimu) se ptá: „našlo by se místo - kde jste byli - kde by mohla žít alergická bytost, unavená ííeskosloven-sko-evropskou hysterií?"^24' Cestování zde není spojeno s pouhým prekročením hranic či návštěvou exotické země, ale spíše s hledáním utopie, s fantazijním vystoupením z časoprostoru komunistického Československa a z traumatu bipolárně rozdělené Evropy. Přestože se tato reakce netýká přímo filmů,-poukazuje směrem k „eskapistické" funkci „filmu jako prostředku virtuálního cestování"^Jj7rroli, která bylä už od tět.nČ -poTálečffého období spojována šíjreakcionářstvím" a „měšfáctvím" a pro novou společnost a nového diváte^^^ ________. V dopise žáka 6. třídy se uvádí, že při promítání AFRIKY „bylo v kině hodně fotografů, kteří si vyfotografovali alespoň záběry z filmu".126' Nabízí se možnost interpretovat tuto činnost jako získávání „suvenýrů" z virtuální cesty po Africe (af už bylo objektem fotografování cokoli,-kupříkladu"p"olonahé černošské ženy). Každopádně to ovšem potvrzuje, Že pro řadu diváků nebylo důležité (pouze) vyprávění či informační hodnota filmu,-ale vnímali film především jako spektákl. Zpráva vedotľCfhokin'a'Ok'O v "Uherském Hradišti shrnuje většinu diváckých reakcí a ohlasů na Afriku JI., nakolik jc můžeme rekonstruovat.z dopisů a informací zasílaných na Správu kinofikace: „Film se velmi líbil. Mnoho návštěvníků zhlédlo tento film více než jedenkrát. Když jsem se ptal několika návštěvníků, co se jim ve filmu líbilo, "odpověděli téměř stejně. "Vodopády,zrození sopky a zvířena. Litovali jen,■že-film nebyl barevný. Představovali si. jak ;nádherné;,scenerie,by byly.vodopády a sopka." Opakovaně jsou uváděny stále tytéž .....sekvencenebotextuálnívlastnosti filmu. U prvního dílu Afrikyje to především jediná barevná část snímku - výstup na Kilimandžáro. M. S., která film viděla nejprve při Školním představení a poté na nčj Šla znovu, popisuje svoje dojmy takto: íid?'ý^Í!LE:Í}HÍ!ni£™^L-.Í4-A Pjoto Vám píši. Jsem častou návštěvnicí tinaa vidSla jsem již několik cestopisných filmů i amerických, ale Váš film „--a Africe_se.miJlbIUc.yšechjie^é^ co mn£ doplnilo mé vědomosti. Nejkrdsnější byly ovšem záběry i výstupu na. Kiliman-" džáro v barevném provedení. Film jsem viděla dvakrát. Byli jsme na něrri celá škola,-.a jelikož se. mi tak líbil, šla jsem ještě jednou. [...] vyslovujeme srdečný ;dík i přání, aby i druhý díl filmu byl tak krásný. Věřím, že se Vám to povede, zvláště, hudo li 0,'ist filmu též barevná.12' Dívka sice.neopomněk;zmínit to, co bylo jistě při školním představení zdůrazňováno jako hlavní hodnota filmu, totiž získané „vědomosti", ale vzápětí přiznává, která část byla „nejkrásnější" a co zřejmě bylo důležitější motivací pro opakovanou návštěvu . 123) Z. M„ 2.4.1954, Praha, tamtéž. 124) H. L, kvžten 1955, Vsetín, tamtéž. ' 125) Srov. jako příklad článek s příznačným názvem „O nové filmoví divákv" Jaroslav Brož -Svít práce 4,5.8.1948, s. 17. }^)J:-S.rRýmO«v,26. di^a.-1954LAHZ;:sign.'.PotadiJ!23. • 127JM. S., 15. září 1953, Velké Meziříčí. AHZ, část J. Haraelkv, korespondence spotená, 1948, 1952 1953. Fronta před Slovanským domem při podepisování knih Hanzelky a Zikmunda, Praha 22. 1. 1958 (Archiv Miroslava Zikmunda) kina. Zjevná je také rmmora^^důlějatbst barvy - nejen táto dívka, ale i další diváci předpokládali, že i pokračování bude obsahovat barevné sekvence,128' a absence barvy byla ve zprávách pro Kinofikaci opakovaně uváděna jako příčina zklamaných očekávání. Oproti tomu jako jednoznačně nejzajímavější části Afriky II. jsou uváděny sekvence s Viktóriinými vodopády a s výbuchem sopky - „všeobecně se mluvilo o krásách vodopádů a výbuchu nové sopky"; „nejvíce se líbil z celého filmu 3. a 4. díl, a to Viktoriiny vodopády a činnost sopky a jejich odvaha jak se snažili přiblížit co nejblíže s kamerou k sopce."129' V samotném filmu je sekvence výbuchu sopky výrazně nara-tivizovaná, přináší určité napětí a současně předvádí proces natáčení jako výjimečný výkon (jak to zdůrazňovala i propagace). Ale je zřejmé, že hlavní atrakcí pro diváky byl samotný námět a jeho předvedení (které si navíc představovali jako barevné). Diváci na tyto sekvence tedy reagovali způsobem, který koresponduje s oslovováním diváka takzvanouJaněmatografií-at^ filmu): Kinematografie atrakcí neusiluje ani tak o to, aby byl divák vtažen do vypraveného děje nebo se vciťoval do psychologie postav, ale spíše o to, aby si intenzivně 128) 1 ve druhém dílu Afriky roSly byt vloženy barevné sekvence, ale na doporučení - či spíše nátlak -SPVNF od nich Hanzelka a Zikmund ustoupili kvůli technickým obtížím s výrobou kombinovaných kopií. Srov. dopis s datem 7. září 1953. AHZ, sign. Pořadač 27. l-.!'l}A»/..-erL.do4isié. ale současně také poukazii)í na obecnější, byť ve své mnohovýznamovosti problematický koncept role populární kultury: eskapismus. Podobně jako Staceyová v případě poválečné Británie, i v našem případě se nabízí možnost uvažovat o eskapismu jako hledání utopické 132) V. M a c u r a, c- d., s- 66. Srov. také Petr R o u b a 1, Jak ochutnat komunistický ráj. Dvojí tvář československých spartakiád. Dejiny a současnost, 2006, č. 6, s. 28-31. 121 - ----I-LU-MI-N-ACE Pave] Skopal: Ha cesiu kolem sveta, nebo na vílet do KrCe? realizace potřeb, které společnost nenaplňuje, skrze zábavní formy. Na základě modelu Richarda Dyera lze chápat touhu po plném, intenzivním zakoušení emocí (jaké přináší například vizuální atrakce) jako reakci na monotónnost, předvídatelnost a bez-útěšnost každodenního Života;133? vyhledávání utopického uspokojení touhy po nadbytku je pak reakcí na materiální bídu - tu může reprezentovat i touha po cestování, jež ; samo o sobě nadbytek konotuje. ...... Výzkum recepce filmů Hanzelky a Zikmunda naznačil, kde je možné hledat příčiny popularity jejich filmů vpadesátých letech. Zdá se, že poskytly divákům příležitost uplatnit recepční rejstříky, které napomáhaly- uspokojovat^jinde-jTín "obtížně napi- : nitelné louhy; škála těchto.recepčních modů je o to pozoruhodnější, že ji nabízely černobílé dokumentární snímky s postsynchronním zvukem — pokud se nám_ tedy _ podařilo přesvědčivě-určirtypý~poTěšeni, které iilmyH+Zvyšvihly-na přední"míšfá " v návštěvnosti, mohou zásadním způsobem poukazovat na důležitou charakteristiku vztahu diváka a filmové kultury (a potenciálně ria určité rysy každodennosti) v tehdej- " ším Československu.. Tato. charakteristika vychází- z evidentního nedostatku určitého ; typu produkce zaměřené primárně na uspokojování touhy po prožitku napětí^ po stavu vizuální fascinace a vytrženy po dočasném úniku zkaždoticnnosti a-depresiviirreality-~ ^"507 lét. Díky tomuto nedostatku byl divák nucen.uspokojovat-tyto: touhy substitučně;prostřednictvím filmů, které-nabízí hledané hodnoty, emoce, prožitky v mnohem méně koncentrované, formě. Takovouto hypotézu bude nutné dále ověřit na příkladech jiných populárních snímků a konfrontovat jLs žánrovou strukturou a celkovou dynamikou vztahu návštěvnosti a distribuční nabídky. Výzkum filmů H +Z by k tomu měl poskytnout vhodné východisko jako do značné míry extrémní případ, který může lépe : zviditelnit základní dynamiku a napětí soudobé filmové konzumpce. Poděkováni- mg Miroslavu. Zikmundovi za poskytnutý rozhovor a cenné poznámky k tatu; archivu H+Z Muzeajúovfchodní Moravy ve Zlíne, konkrétníPhDr Majdatinž Preimngeroié a Blance Cekotové,za laj^^^V^S!ůítÉ^^Í archivu, Adéle Kokrové za úímnou yomoc pKoviSřování údajů. "^f^no^T^^f^V^^ G,MU>oey^mmffteskerepubMyl^r^ol^ojeTtregistrovánpod ^m40m7m74).Stalvzn!klatakésfinanMpoafrroaCranto^^ MU. prorok 2008. Zkrdcemiverze bylupfednesen* na konferenci Society for Cinema and Media Studies (Filadelfie 6-9 3 -. 2(K>8)podndzvem„The Letters to the Heroes:Reception ofHanzelka andZikmund's Travelogues in Czechoslovakia of the 1950s". 1.33) Srov. Richard D y e r, F.ntertaiment and Utopia. In: Bill Nichols (<*].), Movies and Methods. .... M'/m II- Berkeley - Los Angeles: University of California Press 1985. - \v zw ILUMINACE Pavel Skopal: Na cestu kolem svSia, nebo na yýlet do Kcíe? Mgr. Pavel Skopal, Ph.D. (1972) * Působí jako odborný asistent v Ústavu filmu a audiovizuální kultúry FF MU, kde přednáší-mjrdějiny-filmových teorií a dějiny uvádění filmft v prosloru domácnosti. V současné době se věnuje zejména problémům filmové recepce. (Adresa1-. Ústav filmu a audiovizuální kultury. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ame Nováka 1, 660 88 Brno; skopaI@phil.muni.cz) Citované filmy; 1, Máj 1952 v Moskvě (1 mája 1952 v Moskve; V. Beljajev, E, Svilovová", 1952), Afrika l.-Z Maroka na Kilimandžáro (Jaroslav Novotný, 1952), Afrika II. - Od rovníku ke Stolíme hóře (Jaroslav Novotný, 1953), - Altajským krajem (Po Ahaju; L. Saakov, 1950), Anděl na liorách (Bořivoj Zeman, 1955), Bojující Vietnam (SraŽajuŠCijsja Vietnam, Vietnam in Resistance; Čehang Chuo-ling, 1952), Býčí zápasy (Jaroslav Novotný, 1956), Cirkus bude (Oldřich Lipský, 1954), Císařův pekař - Pekařův císař (Martin FriC, 1951), Ďáblova kró^(^BěAn(é~du "dJaBTě; RéňěXllair^ 1950), Děda Mráz (televizní pořad - cyklus Televize détem, Jin- . dřfeh Pula%~i954}7l>f/rFi7^ 1950), Divoký náklad (Wild Cargo; Armand Denis. 1934), Dobrodružství v Rudém moři (Abenteuer im roten Meer; Hans Hass, Západní Nemecko, 1951). DovoUná sAndělem (Boftv^^man, 1952), Fanfán Tulipán (Fanfan la Tulipe; Christi an-Jaque, 1952), Haškovy povídky ze starého mocnářství (Miroslav Hubáček, 1952), Hrdina Černého moře (Admirál'Ulakov^MičháiVRomm, 1953),, Jaroriá ledě (Frühling auf dem Eis; Georg Jacoby, 1951), Je-h kde na svět&ráj (Miroslav Zikmund - Jiří Hanzelka - Jaroslav Novotný, 1961), Kavalkáda džungle (střihový film, ixSr. Přivezte je žívá; Tesák'á dráp; Divoký náklad), Kde supi nelétají (Where No Vultures -: Fly; Hany Watt, 1951), Kvetoucí Ukrajina (Cvetuščaja Ukrajina; M. Sluokij, 1950), Lov a letka (Fang and Claw; Frank Buck, 1935); Nationwide (TV série, 1969-1983), Ostrovy milióna ptáka (Jaroslav Novotný, 1952), Osvobozená Čína (Osvoboždennyj Kitaj; Sergej Gerasimov, 1952), Plavecký mariáš (Václav Was-serman, 1952), Přivezte je íivá (Bring 'Em Back Alive; Clyde E. Elliott, 1932), Razzk (Razzia; Německo, Werner Khnger, 1947), Sádko (Alexandr PtuŠko, 1952), Sedmý kříž (The Seventh Cross; Fred Zinnemann, 1944), Sovětský Kazacfistán (Sovetskij Kazachstan; L. Stepanovová, 1950), Sport na Ukrajině (R, M. Slučky, 1951), Taras Ševčenko (Taras Ševčenko, chudožnik; Alexandr Alov, Vladimír Naumov, Igor Savčenko, 1951), Tesák a dráp (Fanjí and Claw; Frank Buck, 1935), Tygr Akbar (Der Tiger Akbar; Harry Picl, 1951), Z Argentiny do Mexika (Jaroslav Novotný, 1954), Změny skupenství I. (Jaroslav Novotný, 1955), Žampiony (Jaroslav Novotný, 1952). 122 123 ILUMINACE - -Volume 2Q, 2008, No.- ILUMINACE Volume 20, Í008, No. 1 (69) SUMMARY TRAVELLING ROUND THE WORLD, OR AN EXCURSION TO KRČ? The Reception of Film Travelogues by Hanzellca and Zikmund during the 1930s Pavel Skopal The feature-length documentary films by travellers Hanzelka and Zikmund (H+Z) enjoyed high "audience figures during their release in the years 1953 and 3954. The popularity of the films and their reception were fuelled by other highly popular ventures undertaken by H+Z, above all,_theirj»dip and .newspaper reports and travel hooks. A complex network of products was created around this fashionable duo. who were also supported by the regime; moreover, unique materials have survived in the H+Z archive, in par-ticulai,.letters from readers and viewers, and reports by cinema managers dcscribiiig"atidienres1"reaetif>ns ' to the films. All this renders their films a fascinating subject for research,-where-itwas possible to use these rare documents detailing the reception of such films by real audiences. In view of tlie.hugepopularity of theseblack-and-white documentary films, whose audience figures: normally cannot compete with those of feature-film production, this text traces the films of Hanzelka and Zikmund as a specific case study. The study may uncover the fundamental mechanisms of the distribution and reception of entertainment value in the cultural environment of (post)Staliriist Czechoslovakia. The ..rcscarch.w.ork, attempted to put into broader context the process of reception dictated by the immense popularity of (he travellers during the 1950s, and the wide network of products which developed around them: apart from three feature-length films and ten short films from their first journey (Africa, South and Central America), there were hundreds of radio and newspaper reports, a series of books (in particular, five editions of Africa. The Dream and Reality during the 1950s) and an exhibition which travelled round the entire RepublicJThetext provides basic information about the -preparations and concept of the journey, and the reaction of-state bodies; irthen focuscsf on arfanalysis of media production outside film and traces the position of H+Z. It also examines the status of stardom in the context of period endeavours to build a ~newTulture,'7achcaJry reeling the concept of stars as one of the typical symptoms of "old bourgeois cul-_t.U.K.,Jlxjta^ ami instructional films Jaroslav Novotny", we are given an analysis of the process of the "profcssionalisation" of filming and the adoption of the practices of the institution of popular-scientific film. The structure of the genre of the popular-scientific documentary supported the possibility of applying the rhetorical form, which primarily emphasised criticism of colonialism and the educational value of travelogues, and often used the figure of contrast. Film criticism presented anti-colonialism and lnstructiveness as the fundamental receptive registers of these films and used them to frame and weaken the role of the entertainment value, which was self-evident and lay to a certain extent in the narrative quality, in creating tension and. above all, in the visual attractions (waterfalls, volcano eruption, semi-naked black women). The imperative to build a new type of vulture did not allow for the full recognition of these entertainment values; period journalism therefore employed the figure of gradation which created a clear hierarchy of values. Yet research into the records of viewer reception shows that the entertainment value of visual spectacle and attractions was evidently preferred at a lime of governing ascetic Stalinist cultural policy and also consumer frustration after the currency reform. The history, of the reception of films by Hanzelka and Zikmund may also be seen as the history of rivalry over what type of values would be ascribed to them - while the official discursive domain .....of film criticism, journalism and educational institutions stressed the instructive value, the indicaiions of the viewers' reception of these films surviving in letters and in reports from cinema managers cl»arly point to emphasis on the entertainment value of the narrative tension and visual attractions. The researchintothereception ofthe travel pieces by H+Z thus, at the same time, indicated the basic outlines and mechanisms functioning in the distribution and reception of entertainment values. In view of the considerably limited genre register, the consumer was forced to satisfy his need for certain types of values substitutionally, with the aid of products and genres which offered them to a limited degree: for example, in the form of the kind of tension and visual spectacle afforded by black-and-white documentary films - initially silent and only later accompanied by a soundtrack. These values were simultaneously discursively framed by "higher" values which justified them - these then served as an ideological shield which aided the distribution, at least in a highly diluted form, of certain "low" values into the cultural environment of 1950s Communist Czechoslovakia. Translated by Karolina Hughes si 124