f
-......rr.uM!\.vcE
Ale»rid«r Hisimid; K nimu Kriw
Alexander Huminul, New York Ctiy, červen 1996 Foto Martina Kudláček
smyslu udát, jako henleinovské veřejné manifestace nebo přípravy Čs. armády proti možné invazi apnd. Kline neuměl ani Česky, ani německy a oba jsme s Burgrem museli pro něj tlumočit, hlavně Burger se svou plynnou němčinou, když šlo o jednání s henleinov-skými činiteli. Roza působila jako povšechná sekretářka. Tak jsme po celé léto nerozlučně autem cestovali po Cechách, hlavní severních, a natáčeli. Jen výjimečně jsem jel sám vlakem do Tater pro několik snímků vojenských manéyxů_a jindy zas přítel fotograf Jan I.ukas za mé zaskočil, když jsem nemohl býl na dvou místech současně. .íAašejnetráž.se..^
ní, začal jsem ve Zlíně dělat hrubý sejst^jrjačáikari^im^ osud filmu ve velmi napjaté politické situaci, odvezl nedokončený sestřih i veškerý negativ do Paříže, kde film dokončil, jak to Brož ve své knížce popisuje. 0 premiéře filmu v New Yorku nevím nic víc, než co Brož o tom prše. Jen mnohem později mi Kline vypravoval, jak byli s Rózou pozváni do Bílého domu po premiéře předvést film presidentu Rooseveltovi. Ten se prý pak vyjádřil, že všichni Američané by měli film vidět, aby poznali, jak vážná je situace v. Evropě.
ILUMINACE'
Ročník % 1997,5.4(28) ■
Články
„KRIZE " P R O TI KRIZI
Crisis - dokument o roce 1938 Robert Kvaček
-Zumalistickon-invazLhy-hC-d.il nazvat Jiájezd zahraničních:novinářů na Československo od jara 1938.1 největší publicistická esa najednou objevovala tento středoevropský stát, který dosud nijak nelákal, i když měl své, a nemalé problémy. Žil zatím relativně klidně a téměř monotónní každodennost a spořádanost nepřitahovaly. Jen v říjnu 1937 se zásluhou tiskových útoků z Německa dostalo Československo na první stránky světových novin: německá propaganda byla tak útočná, že téměř připomínala přípravu na válku. Jejímu iniciátoru, vedení Henleinovy Sudetoněmecké sírany (SdP), opravdu už zásah Německa proti Československu tanul na mysli."
Koncem roku 1937 bylo však i z mezinárodních jednání zřejmé, že se ve střední Evropě „cosi" chystá. Potvrdilo to v březnu 1938 zmizení Rakouska v nacistické velkoněmecké říši. Vzápětí plno znamení ukazovalo, že se tato rozšířená říše teď obrátí proti Československu. Mohla z toho vzniknout válka, a už nejen slovní. V Československu se proto objevili, vedle jiných novinářů, i vyhlášení váleční korespondenti, hlavně z anglosaského světa. Přijeli Američané Reynolds Packard a H. R. Knickerbrocker, kteří zažili španělskou občanskou válku. Tu z obou stran pozoroval také Angličan Sefton Delmar. S nimi, nejznámějšími, přibyli další, rovněž známí. Většinou opravdu čekali válku. Do léta 1938 zažili aspoň částečnou československou mobilizaci. Načas, při jistém uklidnění situace, někteří mizeli, ale zase se vraceli, protože tlak Německa na Československo masivně sílil a musel „k něčemu" vést.
Válku čekal i mladý americký filmař-dokumentarista Herbert Kline. Vlastně se teprve učil být filmařem. První filmařskou školu mu poskytlo válčící Španělsko. S minimálními prostředky tu točil film o kanadském lékaři-dobrovolníkovi, který za frontou ošetřoval republikánské vojáky. Pomáhal mu stejně málo zkušený maďarský kameraman. Film se moc nepovedl, i když ho dokončili a sestříhali další znalejší dokumentaristé.
V Teplicích došlo 17. října 1937 po shromáždění Sudetoněmecké strany ke střetu henleinovského poslance K. H. Franka s policisty. Vedení SdP v něm uvidělo vhodnou záminku k tomu, „aby sudetoněmec-ká otázka byja rozhodnula s pomocí říše". Dalo lo vědět do Berlína a uvedlo, že Francie a Británie - jak tvrdil Henlein — Československu nepomohou. O následující německé propagandě proti ČSR napsal napr. dánský Nationaltidende: „Kdybychom měli soudit podle německých večerníku, museli bychom předpokládat, že zítra nebo pozítří dojde k násilným srážkám vojenské moci obou států."
54
55
.......IhlJMINACE
KftbeiiKvn6cki „Krize1* proti krizi
Do filmové tvorby si Kline přinášel nadšení a levicové přesvědčeni. Působil v americkém měsíčníku New Thěatré, uchvátily ho - jako mnoho jemu podobných po celém světí -některé sovětské filmy, které ho také k filmu přivedly. Na jaře 1938 se Kline ocitl v Praze, aby tu zaznamenával projevy a důsledky tlaku nacistické říše na Československo a obranu proti nim.
V Československu bylo mezi zahraničními novináři také několik fotoreportérů, o zvlášr vyslaných filmových dokumentaristech doklady a svědectví téměř nejsou: Víme aspoň o tom, že své lidi vyslaly do Prahy Fox-Film (Fox Móvietone News), Paramount. Unifilm Universal Newsreel, Palhé, byla tu samozřejmě Ufa, Jistý čas tu-pracoval šéf proslulého —reportážního. žurn.älu.:MATCh;.of...1im« Richard de Rochemont, z jeho štábu Maurice Lancaste a John Phillips a kameraman Rebier, kteiý kdysi filmoval československé legie na Sibiři. Na jaře 1938 natáčeli film Československo, jeho krajina, město. prňmyslrlidé a politické starosti/'Ještě tu bylo poměrně poklidno, aspoň ve srovnání s tím, co mělo zanedlouho přijít. V Československu promítané zahraniční žurnály vyráběné cizími podniky se musely podle nařízení ministerstva obchodu doplňovat deseti až dvaceti procenty československých snímků. Mnoho o Československu povědět nemohly. Stejně jako novináře, poutaly kameramany pracující pro tyto cizí ftirrtálové firmy teď hlavně andělští Němci, konkrétně hcnleinovci, kteřfse stále otevřeněji hlásili k nacismu a jeho říši. Německá propaganda a přímo Hitler líčili jejich siluaci tak, aby posloužila za záminku k sevření, mezinárodnímu izolování a pak vyřízení Československa. Bylo příznačné, žc Foxfiv zvukový týdeník poslal k nafilmování henleinovských manifestací 1. máje 1938 kameramana z Berlína, jemuž jeho kolegové působící v Československu jen pomáhali. Natočeny byly dlouhé výňatky z projevu Konráda Hetileina, okamžitě dopraveny do Německa a vřazeny do tamní verze Foxova týdeníku." Mohly zapůsobit na ovzduší v říši, a to ve prospěch propagandy; ,,Foxův zvukový týdeník naproti tomu zcela odbyl snímky z československé májové manifestace pražské, ačkoliv její letošní ráz a smysl byly zcela mimořádného významu a povahy," psal referent ministerstva zahraničí, redaktor Jindřich Elbl 12. května 1938 ministerstvu obrany v přípise upozorňujícím, že Foxovi kameramani pracovali vpohraničí zřejmě bez svolení vojenských^řádů.4' V tomto případě ho však
. nebylo třeba, netočilo ae-y. prostorech souvisejícíchp»tW;<;;<»h^iw».i.«t^ii t»_......      ,,, .....
O sudetskveh Němcích chtěla, podle berlínského časopisu Klm-Kurier, natočit doku-iiH»iiáW3nlin?k~iirm<i lA-gcto film. komentáře, který kleto zprávě redakce časopisu připojila, je patrno, že má být vyroben film, na který se vztahuje usnesení Mezinárodní filmové komory proti štvavým filmům," upozorňoval Elbl 1. června místopředsedu komory Miloše Havla: Měl připomenout německé sekci povinnosti a závazky „z resolu-ce protištvavým filmům", protože i „nezávadný materiál" by mohl být v Německu upra-ven c,° --štvavého" tónu.a Elbl však nepřepokládal, že by československé úřady natočení
2) Frantiäek K u p k a, Utokfotoreportérä na Česko-Slovauko. „Príluuinuäl" 15,1938, č. 52(29. 12.), s. 830
3) Státní ústřední archiv (dále jen SÚA), fond Ministerstvo prfimyslu, obchodu a živnosti (dále jen MPOŽ), k. 2349. Ministerstvo zahraničí 12.5.1938 ministerstvu obchodu. Za všechny archivní dokumenty k této stati děkuji Pavlu Zemanovi......................
4) Tamtéž. ............ ........
5) Tamtéž, vyjádření ministerstva národní obrany ze 17. 5. 1938.
6) SÚA, f. MPOŽ, k. 2349. Ministerstvo zahraničí 1. 6.1938 Miloši Havlovi.
56
ILUMINACE
Robert KvaCek: „Krí,«" prali kri*i
filmu za vyhrocené situace povolily. Brzké dramatické události učinily německý záměr -byl-li vůbec myšlen vážně - bezpředmětným. Za pár měsíců mohli němečtí kameramani točit reportáže z příjezdu německé armády a nacistických politiků do bývalého českého pohraničí a sudetské Němce zobrazovat jako nadšené, rozjásané a dojaté davy. 0 německé menšině si přálo filmovou dokumentaci československé ministerstvo zahraničí. Měla být hotova v druhé polovině května 1938, rozhodnutí o tom padlo nedlouho předtím. Pořídili by ji jeden kameraman a dva fotografové za týdenní cesty pohraničím. Vše zajišťovalo filmové zpravodajství Aktualita, jen ministerstvo obrany mělo dodat do doprovodu důstojníka s povolením k natáčení a fotografování v pohraničním pásmu. Scenáristický náčrt dokládal, že smyslem bylo dokázat příznivé podmínky pro kulturní, hospodářský a politický život a pro vzdělání Němců v českých zemích; především na kulturu a vzdělání se kladl zvláštní důraz.7*
Se zapojením filmu do státní politiky se v Československu začínalo pozdě. Zastupitelské úřady měly o tento způsob představování státu zájem už v první polovině třicátých let.;l:NešJ.Q^ mezinárodnímu vývoji, o jeho politickou obranu. Ministerstva obchodu a školství a národní osvěty prakticky žádnou „filmovou politiku" nejgěs^ filmu z hlediska veřej-
ného zájmu se nezabývala. Problematiku rozhýbával redaktor Elbl na ministerstvu zahraničí, kde našel porozumění u šéfa zpravodajského odboru Hájka a u samotného ministra Beneše. Trvalo zase delší dobu, než u Filmového poradního sboru vznikla komise pro podporu dokumentárního a propagačního filmu. Dokumentární tvorba přinesla po polovině třicátých let jediný větší politický film, Holmanovu Revoluci krve a ducha."' Rozsáhleji byly propagovány armáda a brannost, několika snímky Vojenského technického ústavu.
Nejvýznamnějším, i když zase pozdním rozhodnutím bylo 13. dubna 1937 zřízení komanditní společnosti Aktualita, jež by především vydávala československý zvukový týdeník stejného jméň»ľ,or Pro ministerstvo zahraničí zamýšlela pořizovat filmové snímky prospěšné československým vyslanectvím - obrana demokracie a důvěra v její životaschopnost, a tím i v existenci československého demokratického státu, měla být jejich vévodící zásadou.1'1 Politický čas již začínal pádit, každé otálení bylo znát. Filmový týdeník Aktualita byl vydáván od 1. srpna 1937. Mezi českými diváky si našel tak příznivý ohlas, že se časem rozšířil na dvě české verze. Zato německé vydání narazilo na nezájem německých majitelů a provozovatelů kin, kteří jistě brali v úvahu smýšlení německého obecenstva. Důvody tohoto propadu a zastavení výroby německé verze
7) Archiv ministerstva zahraničních věcí (dále jen AMZV), 111,1918 -1938, k. 409. Návrh filmu o německé menšině z 10. 5. 1938. Dále náčrt scenáristických poznámek Dobrý soused.
8) Jindřich Elbl, Jak byl znárodněn československý film. „Film a doba" 11,1965, č. 7, s. 340.
...-9) O lomlu filmu »k Robert      tC^nlhmíkalkměrobkkffibi^rJrA. Holman, Revoluce krve a ducha (1936). „Iluminace" 7,1995, 5. 4, s. 77 - 87.
10) AMZV, III, 1918 - 1938, k. 409. Návrh na zřízení československého zvukového filmového týdeníku a organizaci československé jilmové propagandy z 21. 1. 1936. Více o tom Pavel Zeman, Třetí říše, Rakousko a sudetStíNěmci v československém zvukovém týdeníku Aktualita 1937 - 1938. V tisku.
11) Viz Otakar Kautský, Aktualita-filmové noviny demokratického občana. „Kinorevue" 4,1937 - 1938, č. 39, s. 253 - 254.
57
r- -
Síl
if"
'Ár
t.
._----------.......-------------ŕtUM-INAC'E
Robert Kvaŕek: „Kmc" proli ktiú
v polovině roku 1938 byty zřejmě především politické, rozhodoval henleinovsko-na-cistický vliv na německé diváky, který je stále vyhraněněji vzdaloval Československu. Aktualita tak pfisobila „dovnitř" české společnosti; nebylo to během roku 1938 málo, bylo to však méně, než situace státu vyžadovala. Toto omezeni nebylo vinou zvukového týdeníku, ale hlavně důsledkem celkové politické situace.
Aktualita měla také jistý podíl na filmu, který na jaře 1938 začal v Československu natáčetAmeričan Herbert Kline.12' Přijel sem s manželkou -Rózou, jeř byla zároveň-jeho spolupracovnicí. Peněz dal Kline zatím dohromady poskrovnu, také pracovní a další kontakty musel teprve navazovat. Mčl však jjstádopoi-učení-do levicových kiuhů,; byl znám..ze..Spančlska, působivé bylo jeho nadšení. Není vyloučeno, že jistou finanční podporu získal i z československého ministerstva zahraničí, v každém případě Elbl jeho záměru přál. ~;™"_1____1_;_L_"_^._.
Jako spolurežiséra si Kline našel Hanse Herberta (či Hanuše) Burgera. Tento pražský Němec, který měl příbuzenské vztahy i do českého prostředí, byl již známým divadelním režisérem. Smýšlel levicově, antifašistický, předsedal pražskému Brechtovu klubu,, staral se o německé emigranty zachraňující se v Československu. Uplatňoval sc také jako publicista. Znal se dobře s některými českými filmaři a působil rovněž jako zástup_ce_ společnosti Metro-Goldwýn-Mayer. 1 kameru uměl držet v ruce, Klineovi však vybral výtečného kameramana.    ■ '
Byl jím jednalřicetileíý Alexander Hackenschmied (později Hammid). Jak se dovídáme z jeho vzpomínky, nenabídl mu Kline tuto práci pro jeho politické smýšlení, nýbrž pro „právě začínající reputaci dokumentárního kameramana".1'1 Hackenschmied, vzděláním architekt, měl za sebou několik filmů, jež vzbudily pozornost: Bezúčelná procházka., Na Pra&kém hradě, Měslo živé vody, Otakara Vávrovi umocnil kamerou krátký hraný film Listopad."Spolupracoval i na dalších hraných filmech. Karlu Plickovi pomohl jako střihač dynamicky dotvořit filmovou symfonii Zem spieva. Psal také filmové kritiky. S Janem Baťou, v jehož zlínském ateliéru pracoval, podnikl cestu po indii a vvtěžil z ní několik filmů.
Bafův zlínský ateliér nic proti Hackenschmiedovč účasti v Klineově týmu nenamítal, na.op.ak..jLpadppjiLtírn,Je..HackcnscJbjiiied-mobl4)Oužfvat.,^Ali)žebiu". Luční kameru zn. Eyeino na 35rnm film. Do vybavení štábu, který mel čtyři členy - manžele Klineo-yy, Burgera a Hackenschmieda - patřilo ještě několik odrazových desek na sluneční světlo a auto. Zapůjčil je Burgerův přítel, ,jzámožný, ále levicově smýšlející," jak se rozpomínal Hackenschmied.'4' Na chvíli za Hackenschmieda zaskočil fotograf Jan Lukas. Hackenschmied odjel do Tater zachytit v této jedinečné krajině vojenské manévry. Aktualita přímo pomohla tím, že se postarala o některé scény do budoucího filmu a také zapůjčovala projekční síň, aby si tým mohl prohlédnout, co bylo natočeno. Příznivě se při tom vŠem uplatňovaly i kontakty týmu s redaktorem Aktuality Janem Kučerou.
12) O genezi a ohlasu filmu Crisis vk Tomáš Gr u 1 i ch, Crisis - americký dokumentární fdi Československa. „Iluminace" 1,1989, č. 1, s. 43 - 51.
13) Viz Alexander Hammi A,Kfilmu Kruč. V tomlo čísle Iluminace na s. 53.
14) Tamtéž.
ím vc službách
-
ILUMINACE-
Robert Kvaíek: „Krize" prali krizi
Kline chtěl zaznamenat především vnitřní poměry v Československu ovlivňované nebezpečím útoku z Německa, činnost henleinovských spojenců nacistické říše a různépo-doby obrany protrtomu. Mohla z toho vzniknout i válka. Chápal svírání a vydírání Československa jako součást nacistické expanzívity, jejíž program byl mimo jiné ohlášen v Hitlerově Mein Kampfu, Film se ostatně měl původně jmenovat Jedna stránka Mein Kampfu. Nejvíce proto Klinea zajímalo pohraničí a zdejší Němci.
Neuměl německy, a samozřejmé ani česky, a tak mu Burger a Hackenschmied dělali tlumočníky. Točili také henleinovská shromáždění, jednali proto i s funkcionáři SdR Strana byla ná^spolupráci sezahraničními novináři dobře připravena, měla pro ni propagandistické specialisty, setkáním a rozhovorům se nevyhýbali ani její vedoucí muži. Téměř každý cizí „zájemce" byl přijímám pozorně, předpokládalo se, že se Sudetoně-meekou stranou sympatizuje, nebo je jí aspoň zčásti nakloněn, či se dá získat. I v Klineově případě se zřejmě čekalo takové zobrazování poměrů v pohraničí, které by SdP
- mohlo-piospět. Do žádné konfliktní situace se proto Klineův štáb ani v pohraničních oblastech^edôsfÄlT-Jého^ a vystupování Su-
detoněmecké strany ani trochu nepřitakávala.
„Od,poč^uaoěiLKlirie-film.o-konfliktu. Ještě-nemohl vědět, jak se vyvine, jen to zatím předpokládal. O konfliktu film skutečně je, vývoj mu však vtiskl neočekávané podoby a vyústění. Kulminace se jmenovala Mnichov, a výrazně pak posunula smysl, význam a ohlas filmu. Především se v pomnichovském čase film dokončoval. Natočené se vyvolávalo a kopírovalo ve Zlíně, kde Hackenschmied provedl také první hrubý sestřih. Ten potom i se zbývajícím negativem odvezl Kline do Paříže. Jedno svědectví uvádí, že při vyvezení dokumentace pomohly i sovětské diplomatické spoje.1" V Praze se už Kline obával o osud natočeného materiálu, ministerstvo vnitra si ho ostatně zavolalo a chtělo materiál vidět."' Československá vláda se obávala všeho, co mohlo vzbudit nepříznivou, reakci v Berlíně, hledala sebezáchovně modus vwendi s novým brutálním středoevropským hegemonem a o Klineově dokumentaci se dalo z různých znamení a znalostí předpokládat, že nebude vyhovovat novému politickému ovzduší. Film se tedy dokončoval v Paříži a ve Spojených státech.
Hudební doprovod - velmi působivý - byl dílem Hanse Waltera Susskinda. Tohoto pianistu a dirigenta z pražského Německého divadla získal pro Klineův film zřejmě Burger. Sússkind byl po Mnichovu už na Západě, správně odhadl jeho důsledky. Hudbu nahrál Kurt Gaebel, pro Klineův film skrytý pod pseudonymem Jaroslav Harvan. Šlo o německého emigranta žijícího v Praze. Textu dal podobu Vincent Sheéan, jistě za Klineovy spolupráce. Setkali se už v Československu, kde Sheean sledoval, co způsobí Hitlerova útočná politika. Zažil pak vjezd nacistického vůdce do obsazovaného pohraničí českých zemí. Pozoroval vše s obavami: ustupování západních demokracií fašistickému a nacistickému ničení mezinárodního řádu a již také některých zemí ostřilo podle něho meč ~ v~rakoTTIttlsflltfkU. V tomto dUChU pak 0 umt 'naf^Stl''luifllttrrNiEf mír, ále meč. Rozhodnutí z mnichovského Vůdcova domu, které završilo první období devastace Československa nacistickou říší, považoval Sheean za neprospěšné skutečnému míru.
1
15) Podle ústního svědectví panf Miroslavy KunšUtové, která ve filmu účinkovala.
16) Tamtéž.
58
£3䣣
59
ILUMINACE
Robcit KvaSek: „Krize" proti krizí
ILUMINACE
Robert Kvaček: „Krize" proli krizi
Nebyla však z něho válka. Váleční korespondenti mohli po září 1938 Československo opustit, jeho bědný osud už je tolik nezajímal; Jeli tam; kde se střílelo. I Kline za čas z Československa odjel, nedočkal se tedy jeho obrany a ubránění, v něž asi věřil. Zato zažíval, jak si svět oddychl, že se neválčí. Oslavoval še mír, téměř celá Evropa byla v euforii. I ze Spojených státu byl mnichovský mír pozdraven, sám president Roosevelt psal jeho hlavnímu západnímu tvůrci, britskému premiérovi Chamberlainovi, jako „správnému chlapíkovi"; '.........
Ono mírové vydechnutí bylo pochopitelné: dvacet let po velké válce mohla přijít ještě větší, doničil generace, které svetovou válku sotva přežily a měly tedy právo dožít poklidně. Mohla pustit žilou nastupujícím i příštím pokolením. A to „pro spor ve vzdálené "zemi, mezi lidmi, o nichž nic nevíme" a pro „takový malý národ".171 Napětí hrozící válkou bylo představeno jen jako „národnostní svár", jako spor o řešení reálně existující „sudeloričmecké otázky" vzniklé z neplnoprávného postavení Němců v Československu, ba z jejich útisku □ vůbec z pochybné národnostní politiky československého stálu. Vydechnutí prostě přistoupilo na klamnou propagandu Německa připravujícího politickou izolaci, diskreditaci a /.ničení Československa (nejraději opravdu válkou proti osamocené CSR) a na trapnou argumentaci západoevropského appeasementu, který se dopracoval k Mnichovu. Vyřešila se „ktize zvaná Českosiovensko'%aspW"tl1t~seTýjäd-
řovala i vlivná ěást západní žurnalistiky. -----------
Proti tomu a hlavně proti nacistické propagandě se ozvala Klineova " Krize -äňiž šnimi vedla výslovně deklarovaný souboj. Celosvětové pomnichovské ovzduší jí dalo hlavní smysl, hodnotu i odezvu. Přímo zapůsobit měla i na americké veřejné mínění a politiku. A také chtěla povědět, jak to vlastně v Československu bylo a jaké bylo demokratické Československo. Při newyorské: premiéře Crisk-13. března 1939 už ani pomniehovské-mu Československu mnoho života nezbývalo.
Dokumentární film Hcrberta Klinea a dalších dbal v podstatě na chronologickou linii roku 1938, a nemohl jinak, aby události měly nezbytné-souvislostia byly vysvětlitelné a pochopitelné.. Chronologie byla však jen obecným: základem, který nebránil tematickým neJkflm a problémovýin.propojeníiii.:Jistéudálosti4aké-nemohlybýtzobrazeny přímými záběry, a tak si film vypomohl obdobnými, které však faktografickou podstatu • a-v!asmě'anrrfěj'rii'A a jeho vládmmuTpajělí%]j4kis4^^
nila před Hitlerovými požadavky na české pohraničí tlumočenými y britsko-francouzské ultimatívni ndtě.Větíina filmu měla původní obrazový materiál (určitě by dnes byl cenný i ten, který se do filmu „nevešel", a nebylo ho málo). Tvůrci však nutně také přebírali i z jiných zdrojů, pro zobrazování hlavních, politických událostí. Týká se to např. Chamberlainovy cesty k Hitlerovi na Berghof 15. září, odletu francouzských ministrů k poradám do Londýna 18. září, příjezdu některých delegací do Mnichova 29. září, samozřejmě mnichovské konference. Byly užity i materiály československé Aktuality z pražských zářijových demonstrací, z abdikace presidenta Beneše, i jinde, také z vojenských snímků o československé armádě, případné z dalších dokumentů (folklorní záběry ze Slovenska).
17) Britský premiér Neville Chamberlain v rozhlasovém projevu 27. září 1938.
60
Československá scéna se ve filmu otevřela po německém pohlcení Rakouska v březnu 1938. Československo se ocitlo ve velkoněmeckém obklíčení a mělo být zničeno -charakterizoval film situaci, Od počátku se tak vlastně pouštěl do polemiky s tezemi o „sudetoněmecké příčině" mezinárodní krize vyvolané Německem. Byl tu přece Mein Kámpf jako program nacistické expanzivity a Hitler se nestal říšským kanceléřem a německým vládcem proto, aby na něj zapomněl. K určujícím expanzivním důvodům německé politiky proti Československu se film vyjádřil několikrát. Strategický význam Československa připomněl tradovaným Bismarckovým výrokem o významné poloze Čech; na mapě ukazoval, že dobyté Československo by mohlo být pro Německo branou k pronikání na evropský východ a jihovýchod.
Říšské politice sloužili už očividně henleinovci. Film to dokumentoval tím, že jejich akce zobrazoval jako srazy známé z nacistického Německa: režie a průběh shromáždění, včetně hitlerovského pozdravu a hitlerovské výzdoby, mu k tomu poskytovaly nepochybný materiál. K nejzajímavější části filmu patřily záběry z chebského pohřbu dvou němec-kých-^rdnerů-zastřelených-2L.ky/ti^fedwýM^stiyiBm-fetnika..Qrdneři ujížděli na motocyklu k německé hranici a nedbali příkazu zastavit; četník proto vystřelil. Československo právě částečně mobilizovalo a beztak napjatá situace v pohraničí se v těchto hodinách ještě vyhrocovala. Pohřeb 25. května proměnila SdP v mnohatisícovou demonstraci, která měla mimo jiné snížit účinek vojenských opatření na dosud bojovnou náladu jejích straníků a přívrženců. Pomohla jí k tomu říšská vláda. Hitler poslal na každou rakev věnec se svým jménem a říšskými znaky. V průvodu šel po boku stranických vůdců Henleina a Franka německý vojenský pridelenec Toussaint. Československá vláda přešla Hitlerem projevenou „pietu", ve skutečnosti politickou demonstraci, bez reakce. Do „smutečního" průvodu se zařadilo také auto s Klineovým týmem. Pořadatelé zřejmě předpokládali, že jde o filmování pro nakloněnou jim agenturu, snímky mohutných zástupů jim „ve světě" mohly jen prospět. A tak Hackenschmied mohl natočit pohřeb jako promyšlenou politickou akci, vřetni' usmívajícího se, zjevně spokojeného Henleina. Byli však i jiní Němči v Československu, než jen sjednocení pod prapory a hesly Sudetoněmecké strany. Crisis o nich podávala originální svědectví. Jejich připomínání souviselo s celkovým obrazem Československa jako demokratického, národnostně snášenlivé-ho státu. Zahraniční divák uviděl několik příznačných obrázků Prahy a jako alarmující kontrast zkoušení plynových masek, i dětmi, a instruktážní obrázky následků plynového útoku. Československo se muselo připravovat na válku. O jejích možnostech a nebezpečí se dohadovaly i knihy vystavované za výklady českých knihkupectví. Válečná hrozba se v myšlení lidí stávala neodbytnou. Československo bylo vlastí i domovem také pro antifašistické Němce. Nacházeli podporu a porozumění u stejně smýšlejících Čechů. Na zobrazení česko-německé solidarity, která měla také sociální motivaci a podpůrné sociální projevy, tvůrcům filmu hodně záleželo. Zahrnovala i německou emigraci a upjx;hljíky_zjricUío.us^ pro fyzické a du-
chovní přežití. Na Západě si měli uvědomit, že Československo bylo útočištěm a zachráncem této emigrace, že tu žila část „druhého Německa".
Emigrace měla důvody i v rasismu nacistické ideologie a politiky. Film lapidárně ukázal jeho nesmyslnost ä zrůdriost — koupající se malé děti byly všechny stejné, všechny stejně milé. Děti různých národností vřadili autoři do filmu několikrát, hlavně právě
61
.............................................iluminaci:
Robrrt Kvaček: „Kike" prali kriii
na akcích solidarity a pomoci. Jako by ve stínu válečného nebezpečí zároveň symbolizovaly život, jeho docela prosté radosti (nadšené publikum loutkového divadla hrajícího při akci solidarity). Jednu podpůrnou akci solidarity, v níž se aktérkou stala také maturantka objevující se pak ve filmu ještě vícekrát, zachytila kamera od pražského nakládání zboží až po cestu a příjezd do pohraničí a rozdělování toho, co bylo získáno a přivezeno.
Působivě zachytil film vojenská opatření 20. května. Dosvědčoval hlavne rozhodnost, ale snímkům z hor nechyběla zvláštní poesie. I na kopce byla vytažena děla, do pevností- komentář mluvil o československé Masiinoři.vé linii — přicházely jejich osádkv. Obrana československa patřila k fundamentálním motivům filmu, který ji ve shodě s demokratickou a antifašistickou veřejností pojímal optimisticky. V tomto duchu vyzněly i dvě scénky s Voskovcem a Werichem, které pro Crisis natočila se zvukem~Aktiiahta. První vznikla na forbíně při představení Těžké Barbory a byla úvahou o soudobé Evropě, v níž má Československo postavení „bezpečnostního špendlíku", tedy nemůže jen tak ž Evropy zmizet. Doprovázelaji písnička o tom^jak si malý David-poradilsobrem Goliášem. Druhá scénka vznikla na táboře české a německé mládeže ná Soběšíně. Voskovec a Werich sem přijeli zdovolenéye jStŽŮTO(Ž.SkalicLSUlSti je znaly a-pfijah nadšeně. Uslyšely od nich, že „se nedáme": důkazem měla být květnová částečná mobilizace — „vyhráli jsme to!". Ani „vítr", tedy pochybná politická hnutí, „nás, miliony" nezkruší: Zazněla píseň Proti větru; kterou s Voskovcem a Werichem zpívaly i děti. Optimismus dýchl i z připomínky mohutného sokolského sletu (cvičení Jugoslávcfi mělo symbolicky ukázat neizolovanost Československa) a z letní pracovní každodennosti na českém a slovenském venkově. Také továrny žily svou obvyklou prací. U vědomí MniT chova a jeho následků se pak tento optimismus - Československa i tvůrců filmu — mohl zdát divákům poněkud naivní; neoprávněný a neprozřetelný. Měl však právem ve filmu své místo a funkci, odpovídal dlouhodobější atmosféře v české společnosti, kterou sdílel i KHneňv šláb. Mnichovskému opuštění Československa se tím dostalo ještě jednoznačnějšího posouzení politického i mravního: československé odhodlání „nedat se" zůstalo bez odezvy a pomoci a bylo zaskočeno a utlumeno zvenčí. Film sice jen kratince připo-—mhěl-měžíríSrodn^
ho svazu, téma velké války nerozváděl: byl však také o mezinárodni krizi, kterou mm-ehovanství způsobilo.
Finální, rozhodující září 1938 dostalo ve filmu prudkou dynamiku, pohledy do těžce zkoušeného Československa se střídaly s hlavními mezinárodními událostmi. Německo - to byl norimberský sjezd nacistické strany s protičeskoslovenskou, válečnou propagandou, která pak za dva týdny vrcholila Hitlerovou řečí v berlínském Sport-palastu.
Československo - to byly nejdříve ozbrojené nepokoje v pohraničí způsobené henleinov-ci. Zbraně dostali z Německa. Pokus o puč byl vyvolán sjezdem Hitlerovy strany autlu-men stanným právem. Ordnerskě bojůvky zabíjely. V Habersbirku i jinde. Pohřby obětí byly jiné než onen henleinovský koncem května: prosté, prostoupené pocitem neštěstí, které vtrhlo do pohraničí. Bylo znát ve tvářích uprchlíků, lidé už zase utíkali.
18! Vizporn.í. 14___________________________________.................. : .
ILUMINACE
ítolicil Kvoíok; „KriMt" proli krisi
Svět - to byly především Chamberlainovy cesty za Hitlerem. První vedla 15. září na Berg-hof, po níž si západní velmoci vynutily na československé vládě příslib předat českomoravské pohraničí Německu, Pak 22, září do Godesbergu, kde Hitler chtěl na Československu ještě více. A hned: Británie a Francie musely Československu dovolit mobilizovat. Československo - to byla teď, 23. září, mobilizace. Včera ještě demonstrace proti ústup-nosti vlády, dnes naděje, že je jí konec. Mobilizace podle toho vypadala. Pohotovou a odhodlanou armádu chtěl Klineův film ukázat, a nezkresloval.
Za týden se rozhodlo v Mnichově. Rozjásaní Němci v pohraničí vítající říšskou armádu a nacistické: vůdce.: Geštíj němečtí a židovští vyhnanci z pohraničí živořící v českém vnitrozemí. Jak drastický kontrast!, ale stejný původ - krize tohoto světa, rozumu, svědomí, politiky. Zastavit ji, odvrátit, znamenalo podle Crisis zadržet nacismus. Aby už nemohl opakovat ničivý postup, jaký realizoval proti opuštěnému, zvůli vydanému Československu. Postavit se proti němu. Způsobit jeho krizi!
To chtěl film povědět, i když to neříkal takto nahlas a jednoznačně. Bylo mu ale rozu-" mčl;-Užil-os-tčttra newyorská premiéra
13. března 1939 měla úspěch. Každý film ho chce mít, v tomto případě si tvůrci přáli „úspěch-dvcjnasobný^Samozřejmě jako fiímaři-dokumontaristé. Crisis byla shledána jedním z „nejjímavějších a nejtragičtějších filmů!", „jedním z nejznamenitějších snímků s politickým obsahem [...], výstižným, kompletním, očividně autentickým a pozoruhodně ostrým záznamem"."' Aktéři však chtěli také obecněji zapůsobit na Ameriku, aby přestala lpět na svém neúčastném izolacionismu a věřit v něj; byl druhem appeasementu, spoluviníka krize.
Pioměfiovat americkou zahraniční politiku nešlo ani snadno, ani rychle. Usiloval o to - sám president Roosevelt a vážil pečlivě své projevy a politické kroky, aby neodrazoval, •   ale přesvědčoval, získával veřejnost. Filmy jako Crisis mu v tom pomáhaly. Dal si Crisis
po pminiéři: pro'nítrin.il v Bílém ihmiv a pozval k tomu manžele Klineovy. Řekl pak,
že film by měli viděl všichni Američané, aby poznali, jak vážná je v Evropě situace.2"'
Byla opravdu vážná. Z krize totiž zanedlouho vznikla válka.
Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc. (1932)
Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (obor historie). Od ukončení studií (1956) přednáší moderní České dějiny na katedře, dnes Ústavu českých dějin FF UK. Zabývá se československými dějinami 20. století, zvláště meziválečným obdobím se zaměřením na zahraničně-politické postavení první Československé republiky ve 30. letech. Je autorem mnoha knih (např. Osudná mise. Praha 1958; Nad Evropou- zataženo. Československo a Evropa 1933 - 1937. Praha 1966; Historie jednoho roku. Praha 1979; Diplomaté a li druzí. Praha 1988; Obtňné spojenectví. Praha 1989; Causa, Emil Hácha. Praha 1995 [spolu s D. Tomáškem]) a vědeckých studií. Pravidelně se také věnuje popularizační čimipsti na_poH historie.
{Adresa: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav českých dějin, nám. J. Palacha 2,116 38 Praha 1)
.. 19) Kritiky filmu viz T. Grulieh, c. d., s. 49. 20) Srov. A. Hammid, c. d.
62
63
T
ILUMINACE
Robert Kvařek: „Knie" prou krij
■'- Krize (Crisis)-
Náuičt a,režie: Herbert Kline a Hanuš Burger. Knruera: Alexander Haekenschmied. Střih: Herbert Kline, Hudba: H. W. Süsskind a Jaroslav Harvan. Text komentáře: Vincent Sheean. Komentář: Leif Erickson. Produkce: Herbert Kline. Premiéra: 13. 3. 1939 v New Yorku.
DalSí citované filmy:
Bezútelná procházka (Alexander Huckenschmied;- 1930); Mlsto_uyf_l,_ú,fy (Alexander Hackcr^ch.mrd, 1935), Na Pražském hrade (Alexander Hackcnschmied, 1932), £íšto^a^^hbiVVáv~rn, 1034),Knmhce krve -a-ducha (J, A. Holman, 1936), Zemspieva (Karel Plicka a Alexander Hackcnschmied, 1932).
ILUMINACE
Votumc 9, 1997, No. 4 (28)
SUMMARY
,CRISIS" AGAINST THE CRISIS
Crisis — A Document of the Year 1938 Robert Kvaček
The documentary Crisis was created by a relatively small learn. It was directed by Herbert Kline, a left-wing film-maker and intellectual who came to Chechoslovakia in the spring of 1938, with llie assistance of Hans Herbert Burger, a German theatre director from Czechoslovakia, Alexander Hackenschmied, an already famous documentary, was the cameraman. The film was completed in the United States at the beginning of ihe year 1939. Its message was strongly affected by the atmosphere of the era following the Munich Agreement—The~fiIm~recorde^^^ of the aggressive anti-Czechoslovak policy of Nazi Germany "whicli-fomid^ of German population in Czechoslovakia. The Nazification of this party resulting in an attempted putch in September 1938 ■ was depicted here in an original way, The film revealed how rasistic and aggressive the Nazi ideology was. It provided1 evidence that in democratic Czechoslovakia even the Germans lived a full-value life. Some of the Germans remained democrats and anti-fascists and collaborated with the Czechs ofthe same conviction: in the film, the acts of such a solidarity were particularly emphasized. Moreover, Czechoslovakia became a refuge for German arid Austrian emigrants. The strong German pressure on Czechoslovakia could have led to a war. The film showed how Czechoslovakia prepared to defend itself: it retained optimism and hope that it was possible to avert the threat involving its mere existence and on September 23, 1938 it carried out a auccesful mobilization. It was, however, finally in the end of September, internationally abandoned. Fugitives and misery became more frequent. The crisis, caused by the birth of fascism, its attack on the international order and the retreat of democracy, became now more profound. The film alarmed against it. It used the destiny of destroyed Czechoslovakia to show that the crisis could have been averted neither by Western European appeasement, nor by American indifference.
v Translated by Alena Fidlerova*
64
65