Stanislava Přádná hledaní pravdy v dokumentech very chytilové Dokumentaristické dílo Věry Chytilové postupem času nabylo Vybity .afp1né s jpjf hrannu Ťvrvrhnn, v pn.ttlpHnírth M^r-h ji mnohdy dokonce i předčilo. V žánru dokumentární esejisti-ky se vyhranilo do osobitého tvaru; jenž stojí za pozornost Režisérčina neodbytná zvídavost a -potřeba autorsky se vyslovit jsou její přirozeností, stejně jako sociální angažmá ve věcech veřejných. Do svých dokumentů si Chytilová vybírá osobnosti, jevy či události podle jejich výjimečnosti, ale nevylučuje áhi témata „nevšedně všední". U. všeho ji zajímají souvislosti: v. současném i historickém děni, v mezilidských vztazích, v poměru člověka ke společnosti či lokalitě, s níž je spjatý. Početné jsou zejména autorčiny krátkometrážni snímky, vzniklé v televizní produkci, avšak zcela jedinečné výpovědi představují její celovečerní dokumenty.'' dětsky úporným „proč", a nespokojí se s obecnou nebo vyhý-jDavxm.--reak.ci. Vyptává se, aby získala co nejpřesnější odpo- ČAS A STYL: ČAS JE NEÚPROSNÝ Dokumentaristickou metodu Věry Chytilové bychom mohli jednoduše definovat jako závod s časem, v němž se pokouší tuto .....abstraktní .kategorii zhmotnit v.konkrétních tématech. Čas tuto filmařku vyzývá k prudkému pohybu, k rychlosti, někdy až - zběsí lé,-bez.-prodlev, natož klidového spočinutí. Na principu vypjaté temporality se formuje její filmařská stylistika, názory i tvůrčí.poslání..Čas, jenž ji.nutí k neustálému střehu, je inspirativní, energetizuje i znepokojuje. Pod časovým stresem se stavba jejích dokumentů zdánlivé hroutí, otřásá a neklidně chvěje. Neklid však neznamená chaos, je tvůrčí výzvou k nastoupení cesty. Ostré jízdy kamery prořezávají reálný obraz, do něhož jsou vkládány v prostřizích další vrstvy, ať už z přítomné nebo minulé doby. Prostor filmové reality, montážně „rozstříhaný", přesahuje záběrový rám a jako by z něj vypadává. Anebo naopak se proJamuje dovnitř; nebesa 5e-řítí-v-Gasosbérnéřn-Ghvatur«ad— krajinou proletí bleskově ptačí hejno, klima se živelně promění. Ani dokumentaristický realismus Chytilové nezabrání, aby se zmocňovala skutečnosti po svém. Člověka vsazuje do krajiny jako pohyblivou figurku, městský provoz nebo- přírodní úkazy-stylizuje do útočných obrazových metafor - náhlým vychýlením z osy, rapidmontáží nebo barevnými filtry. Nikoli proto, aby esteticky ohromila nebo samoúčelně provokovala, nýbrž aby úderem svrchovaného autorského gesta rozmetala konejšivý poklid, pohodlnou lhostejnost či strnulost,.která zastarala.a.překáží ve vývoji______- ___ Při zkoumání problému nebo v kontaktu s člověkem Chytilová . okamžitě míří k mentu věci, umí-se ptát: přímo,-nejraději věd! a dotkla se podstaty, Své protagonisty nechává mluvit naprosto přirozeně a neváhá je občas přerušit otázkou, zdá-lí se jí neodkladná, i když přetrhne nit vyprávění. Stejně tak si dovolí uvést dotazovaného do rozpaků potměšilou či ironickou poznámkou. Tyto možná neomalené praktiky se přitom nekříží s její sociální inteligencí ani se základními pravidly slušnosti. Co Věru Chytilovou obzvlášť zajímá, je silný jedinec, ale její pozornost přitahují i ti slabší, pokud nejsou pasivní a o něco jim jde, Při komunikaci s lidmi před kamerou je nelítostně ohledává a zbavuje masky, za níž se skrývají. Ačkoli na ně vyvíjí určitý tlak, nemanipuluje jimi Q'ako třeba Karel Vachek), .....aíespoň.ne.tak, že by omezovala jejich svobodný projev. A přitom stačí těkavými pohledy prozkoumat okolní prostředí, povšimnout si nenápadných, „doličných" předmětů, které často vypovídají víc než mnohomluvná charakteristika. V dokumentu ČAS JE NEÚPROSNÝ (1978) se režisérka soustředila na fenomén stáří, jež vnímá nepietně, a zcela odlišné než například laskavý a soucitný Jan Špáta (RESPICE FINEM, 1967) nebo filosoficky založený Dušan Hanák (OBRAZY STARÉHO SVETA, 1972). Normalizační období, kdy jí bylo dovoleno tento kiátký film natočit, zaznamenala v druhém plánu jako patřičně zchátralou, skomírající kulisu. Hned v úvodu kamera v prudké transfokaci narazí na drtivé výjevy rozkladu: prasklou zed, domy v šikmých kompozicích, hysterický nářek staré ženy nad zašlými časy. Režisérčin autorský postoj se manifestuje výhradně vizuálně, bez konvenčního hlasu komentátora (tehdy v dokumentech ještě zcela bežného), a presto dosahuje alarmujícího účinku. Ať je to agresivní červeň slov vkopírovaných do černobílých záběrů jako výstražná krvavá stigmata (Dezorientace, Nejistota, —Osaraě]ost,-Stáří-.;.-),-anebo - rudý kotouč semaforu velící stop, zatímco zmatený stařec bezradně tápe mezi auty na křižovatce. Stáří, samo o sobě zpomalené a zadrhávající, zkoumá Chytilová v ostrém tempu, neboť času už mnoho nezbývá. Registruje je neúprosně, bez známky soucitu nebo útěchy (detail zvrásnělé ruky, shrbená, kulhající postava, plačtivost v hlase), jako by v té chvíli sama zápolila s jeho fantomem (v době natáčení jí bylo 49 let). Proti tezi rezignace staví antitezi - neutuchající aktivitu a sílu mezilidských vztahů. Preferuje přitom typy vitální, nejvíc však ■ strany těm,_.kteří: se vzepřeli tragice stáří. Klade vedle sebe kontrastní případy: plačtivou vdovu neschopnou žít be2 partnera a usměvavou ženu, jež zůstává vyrovnaná, navzdory své sa- -Věra Chytilová - první kontakty a kamerou 225 moté a těžkému osudu. Krédem, těch, kteří vzdorují, je zásada nesetrvávat v osamění, ale žít v usilovné konfrontaci se světem, _ přestože mu stěží mohou stačit. Mezi geronty Chytilová zápoji- ■ la dokonce i svou vlastní matku; ve zkratce rychlých. detailů (portrét zemřelého manžela, váza s květinami, vyšívaná dečka) přesvědčivě vystihuje její osamělost i prostředí, v němž ji stáří „konzervuje". ■ V dokumentu je vyvážena chmurná i světlá poloha stáří, aniž by sklouzl do křečovitého optimismu (s výjimkou venkovské stařenky. opěvující .socialistický-, blahobyt, což „neposlušné" režisérce nepochybně prospělo1 jako drobná úlitba režimu). Vážnému tématu odpovídá i hudební dramaturgie, v níž převládají disonantní tóny, které na konci přecházejí do harmonicky . zklidněné, melodie,, jež.má dalekodojemnému sentimentu. - ..-~V-4éto-esejisticky~kond^ ... stáří v.jeho.bezútešné.tělesnostii.metafyzickém„rozměru-jako-fi----^nální-fázt^xistenGerjež-n^ . PORTRÉTY; MILOŠ FORMAN.TGMj ESTER KRUMBACHOVÁ Dokument CHYTILOVÁ VERSUS: FORMAN (1981) vznikl na ...zakázku belgické._.televize. Režisérce se tehdy naskytla-vyji - . mečná příležitost natáčet za „železnou oponou", ...protože-Miloš . Forman už tehdy žil ve Spojených státech.- Vznikl tak filmový portrét založený na dialogu dvou silných-tvůrčích-osobností. -Slůvko „versus" v.jeho titulu neznačí protivenství, nýbrž intenzita plodného střetur při němž se-potkávájí--dva různé -světy-—~ve-~ smyslu lidském,- politickém i topografickém. I.:když.:.pojem. svobody byl v tehdejším rozděleném světě chápán odlišně, oba tvůrce spojovalo vědomí individuálního svobodného ducha. Chytilová tu vystupuje před kamerou nenucené a suverénně, ... nepropadá.nekritickému.obdivu'Ve-vztahuk-USA'ani-k-Formano-vu úspěchu. Ostatně zbytečné zdvořilostní servítky si neklade ani ■jeden^z::nich---(mezi--řečí si;;^ režisérka :-dovoIÍ -přrjídíe^kolegu""" upozornit, že mu zůstala rýže na bradě). Rozmlouvají, chvíli, francouzsky, anglicky, občas přejdou-do češtinyv-zejména když se schyluje k rozepři nebo když Chytilovou něco rozhořčí-. Nic jí nezarazí.na její cestě za výjimečným cílem: prozkoumat .....Formana- v-otevřen ém-;rozhovorirtadjr a;te& Zajímají, jaký je, jaké má: názory -a ■zkušenosti; "jak-s©'- naučil žít a pracovat —v*západní™demokraGii^mentálně*i^^ vor obou tvůrců dostává občas :ve. vyhrocené konfrontaci po- -dobnr-os" • . iľ\ - . _ ,•^fr^pfífmtíě.^ umanutá, když tlačí Formana do vynucené pozice, jíž se on ...aám.přirozeně bráni-Atakuje4io-v-jeho-zameH" -době jako nedobytnou „instituci'!: režiséra, který uspěl v tvrdé . konkurenci .a dosaženou úroveň-si-nedá vzft. Ona-aíe-chce .vědět, co všechno je za tím, co.není navenek vidět. ..Hovoří spolu.na různých místech-- v pověstném bohémském hotelu Chelsea, v pauzách při natáčení RAGTIMŮ, v newyorských ulicích-či na režisérově farmě v Oonnecticutu, Při náročných existenciálnťch otázkách Forman odmítá reagovat, neholduje sebereflexi, kterou považuje za plané filosofování. Na povahu autorského filmu má naprosto odlišný názor než Chytilová, protože jako asimilovaný cizinec je do určité míry závislý na amerických, autorech a scenáristech. Podie něj.nelze „myslet filmem",-jak tvrdí ona, a proti její,-.ideji" preferuje „příběh", způsob vyprávění nasměrovaný k divákovi. V této diskusi si oba-stojí pevně-za svým, ani jeden nemá potřebu se přizpůsobit nebo předvádět, nicméně v tomto konfrontačním klání je zjevné genderové napětí, zčásti podvědomé, zčásti-korigované. Dva silné tvůrčí potenciály, žen- ......ský- a mužský,-na -sebe • narazily,- i když ^nikoli v nepřátelsky,. vyhroceném postojiTl přeVřiá~zorový nesoulad však..Chytilová. . dokázala -vystihnout- Formanovu osobnost dosti- přesně -objektivně a nestranně Teprve jejich objetí: na rozloučenou zjemnilo tento duel a potvrdilo spontánní usmíření. Impresivními záběry moře s po- letujícími racky vyladila Chytilová závěr filmu do nostalgické-ho rozjímány rozjitřeného Janáčkovou hudbou, upomínající na... - vzdálený- domov.-1- když zde v rozhovoru s Formanem - oficiálním imigrantem - nezaznělo nic protirežimního, v českých kinech ani televizi film uveden nebyl (bohužel dodnes). Rozevřel totiž zúžený provinční obzor a představil dva svébyt- ........nérnezávisle přemýšlející" umělce na půdě opozičního „zápa- ■ du"; který jim nabídl svobodné tvůrčí možnosti. . .-Dokument TGM - OSVOBODITEL (1992) je poznamenaný- . dobou svého vzniku po listopadových změnách v-roce 1989 -a aktuální potřebou uvést portrét této významné osobnosti-českých dějin bez politické cenzury a posílit tak národní trar. dice: a demokratické tendence, ----------- . - -^.y^autorské-interpretaci-Masaryka Chytilovou poněkud sva-: - zovala-prvorepublíková'úcta k jeho kultuj-^v-němž-byla-vycho- ' ■ ■--'..."-vána^Modeluje-prezidentovuosobnost-prostřednictvím archiv^,.. - ního-materiálu, v precizním^sestrihirTlakunT^^ .™^mů^a^fotografií,-.„Tatíčkovskou". modlu se snažila polidštit tím, - že nechala za TGM mluvit v ich-formě herce (Miroslav Macháček) v kvaziosobni výpovědi, poskládané-z-citovaných výroků, projevů či životopisných vzpomínek. Teprve na konci uslyšíme áutentický-prezidentúv-hlas-ve-filmovém záznamu- ... jeho předvánočního projevu---------------------------........... Dokument o mimořádném člověku a státníkovi emotivně —^-dramatiauj&^SmetanovoTsmyčeové^kvarteto-Z-mého života; je=— hož vybrané pasáže Masarykův životopis provázejí. Ostře, se -------zarývajfcí~úvodní~-houslové-~tóny se" opakovaně vracejí, stejně .jako";konejŠLvá...středn£.,věta - dva póly,, mezi nimiž pulzuje dějově bohatý, a.dynamický, život Hudební výraz zastupuje některé události ze soukromí, o nÍchžLse ve filmu příliš nemluví (věznění, psychická choroba manželky, smrt dětí). I když-s e'.podařilo, zajímavě, propojit-dochované .materiály--.: - ...............s.ugestivitou.ozvuč.ení.iS.třihem^Lužitím-Zvuku,..dostává, se. náT. —pa"dně-~addra1ivřif-filmový profil TGM do určitého rozporu .....s razancia nezávislostí režisérky,.která tentokrát v.prezidentově charakteristice-upustila od jakékoliv kontroverze. Důvody jsou jasné: Chytilová chtěla vrátit národu jeho milovaný, dlouho zakázaný vzor, navíc v době,- kdy se bouřlivě-formovaly-his^..... ..........toxické. zmény„v„české..společnos.ti._a.pôlitic.e..Eróío byla místy až^konvenčne'didaktickára.upusíila.od.pravdy v hlubším slova. "smyslu, k^e^á-by-portré^ prohloubila;^^-- ----------Jako-téma; dalšího-portrétního-dokumentu PÁTRÁNÍ PO ES- víc dobře znala - o výtvarnici a scenáristce Ester Krumba- oneeptu—in-memoriam— stála-nejistota,-nikoli pevný, neměnný názor, který by si chtěla ■ filmem- ověřit. - Hned; vprvním záběru, zády ke kameře, zpo-: chybňuje-své původní přesvědčení (^Myslela jsem, že jsem ji znala;")—a-hned-poté-se-bez zábran s energií sobě vlastní. pouští do důkladného průzkumu. Obsažný životopisný esej Chytilová-vystavěla-z fotografií a výpovědí, které nashromáždila s.neobyčejnou dokumentaristickou vitalitou. Vyhledala nejrůznější svědky^ přátele i náhodné, často bizarní Esteřiny známé,,jichž bylo. bezpočet, Vyptávala se naléhavě, někdy až nevybíravě, ať už se jednalo o lidi Ester důvěrné blízké, ce-; lebrity, anebo neznámé štamgasty z vyhlášené hospody U Ze-;. - lené lišky............ - : - ^.; Ačkoliv si byla vědoma nedostatečné: pietnosti, někdy i indis-krece,...přesto získaný..materiáI.cenzurovala..jen.minimálně.Ten-.:.. . tokrát.jí.nešlo.o.uctiv.ý..pomník, banální.poctu ani o povrchní senzaci. Chtěla oživit komplexní portrét osobnosti v její mnohovrstevnosti, prozkoumat tuto žemrze všech úhlů. Víc než obdivné' superlativy:;o;"jejLv_ýjime.čnosti„ atraktivitě a chy-.. úryvky z filmů, promluvami pamětníků; občas i ona sama vstoupí do záběru. Ne právě milosrdný osud zemřelé přítelkyně rekonstruuje v civilní poloze, s uměřenou emocionalitou; podoba Ester-mučednice vystupuje, spíš. z-jednotlivých-v-ýpo-vědí, které potvrzují její statečnost, s níž přijímala životni prohry. i Tvůrčí úspěchy ve. zlaté éře. nové.-vlny, v níž Krumbachová zaujímala klíčovou roli (nejen jako scenáristka filmů Chytilové či Jana Němce), vystřídalo údobí tzv. normalizace, kdy byla z politických důvodů vyřazena z oficiálního uměleckého světa jako persona non grata. Tvořila na okraji pod cizími jmény, uvržena do samoty, z níž unikala k alkoholu. Navzdory tomu nezahořkla. a.zanechala v lidech téměř výhradně světlé stopy, To je snad nejsilnější poznatek z tohoto filmu; jak Ester velkoryse vkládala do druhých to nejlepší a nejcennější. čím byla obdařena. Teprve z bonusů přidaných k DVD nahrávce ...trosti-^absolutně-nekonvenční",.„abnormálně chytrá", „velmi otevřená", „obhájkyně ženských: kvalit") ji zajímala druhá, odvrácená strana, jež rozhodně není tak přístupná. . Curriculum vitae Ester Krumbachové vypráví Chytilová-v chronologickém sledu a dokládá montážemi fotoilustrací, se ukázalo, že Chytilová i ostatní svědci své vzpomínání korigovali a v nepoužitých pasážích připomněli i jiné, méně lichotivé vlastnosti Krumbachové (náladovost, nespolehlivost, bezohlednost, výstřední rozmar-y-).-T-ím-se-sice -hledaná^pravda" o ní zmnožuje o dalšf-verze, aniž by se._však:její^osobnost-..devalvovala Film přirozené vyzýval režisérku k osobní konfrontaci s mrtvou přítelkyní, ať přímé či zprostředkované. Na dotazy o jejich spolupráci odpovídaly obě pokaždé s kolegiálni úctou, bez' známky konkurenční nevraživosti či konfliktu, -Ačkoli měly odlišný naturel,, podivuhodně, se., respektovaly ainspiro-valy; a to i tehdy, když se názorově rozcházely. Oproti Chytilo-. vé, vznětlivé a provokativní, zastávala Krumbachová rafinovanější, sofistikovaný či filosofující přístup. Aniž by proklama-tivně hlásaly feminismus, sebevědomé ženství obou těchto filmařek se neohroženě prosazovalo i v totalitním omezení, zvláště v rovnocenném profesním střetnutí s mužskými kolegy. Není od věci, že původně vyzvaný Jan Němec režii filmu o Ester odmítl, ačkoli (nebo spíš právě proto) pro něj byla intimně důvěrnou bytostí, s níž jednu dobu_ žil. y manželském . svazku, Chytilová. takové citové zábrany neměla a nenechala se spoutat posmrtnými ohledy. Bezděčně se s ní přitom konfrontuje, třeba upřímným doznáním, jak jí bylo. cizí Ešteři-no bohémství, a dokonce připouští, v údivu nad jejími erotickými eskapádami v pozdním věku, že sama si tak užívat života riedôkázalär'Neôstýchala se také například zveřejnit některé její intimity, vyřčené jinými. Každopádně je s Ester žensky loajální a respektuje jak její tvůrčí a lidskou originalitu, tak i případné výstřednosti.-Napadá, pritom Jana Němce, že dopustil, aby Ester natočila podle jejich společného scénáře snímek VRAŽDA ING, ČERTA (1970), o němž se oba shodují, že je špatný („Neznám blbější film...," říká zde Němec) a neměl vůbec vzniknout. Zůstává ovšem otázkou, zda tento příkrý soud neměl být v kontextu autorské tvorby Krumbachové poněkud usměrněn, či dokonce přehodnocen, Z postoje, který tu Chytilová zaujímá, je zřejmá jistá distance, a to nejen.z důvodu.dokumentaristické_objeku>jiy_0dha=~ dujVže tento- odstup prozíravě- udržovaly obě dvě; amožná právě v něm spočívalo tajemství jejich souhry a tvůrčího konsensu. V závěru věnuje režisérka své zemřelé přítelkyni jako metaforický vzkaz poetickou obrazovou..impresLle-. tících havranů, s nimiž údajně Ester ráda rozmlouvala jako s vyslanci transcendentna, Á tak navzdory nejednoznačnosti a jisté autorčině zdrženlivosti film o Ester Krumbachové stejně přispěl k její legendě, ...................................GENIUS..ĽQCI PRAHA A TRÓJA - - - - - PRAHA - NEKLIDNÉ SRDCE EVROPY (1984), příspěvek,do ...c.ykLu... o!., evropskýchi kulturních městech realizovaný, italskou televizní společností RAI představuje jeden z vrcholů tvorby Věry Chytilové, a to nejen dokumentární. Zakázkový projekt vyžadoval reprezentovat naši metropoli, tedy zahrnout do filmu vše podstatné, čím se Praha vyznačuje a vyniká, národnostně i v mezinárodním kontextu. Na druhé straně režisérka koncipovala tento portrét velmi osobně a jako autorka zaujala striktní postoj, v němž se ambivalentně mísí exaltace se střízlivým rozumovým nadhledem. Vzdala městu hold: s obrazovou razancí, místy až agresivně, navíc zastoupena v neobvyklém komentáři mužským hlasem (Miroslav Macháček), který se z nadosobního mluvčího (hlas dějin) proměňuje v extatický vzrušeného účastníka. Klíč k uchopení tohoto tématu nalezla režisérka v pokusu zachytit v živém organismu města běh času. Tato posedlost tempora-litou jí posloužila jako inspirativní stimul a umožnila originálně stylizovat a „filmově" artikulovat své poselství. Filmovou skladbu sestavenou z kapitol o jednotlivých historických stylech rytmizovala s pohybem času tam i zpět: sekvence o dějinné minulosti protíná ustavičnými vpády obrazů z přítomnosti. Prokládáním časových vrstev zpřítomňuje a aktualizuje dávně"epochy--"a-riazirá--je současnýma očima, V tomto putování je pro Chytilovou zcela nepostradatelný lidský faktor, i když jej má většinou k dispozici pouze v archívních zázna-„„.me.ch;... ..proton doJcamenného areálu města přivádí dnešního člověka. Hlavně kvůli němu podstupuje tuto spletitou pouť, aby tak připomínala a nově formulovala ono vančurovské „vědomí souvislostí". Text ve scénáři, mluvený mimo obraz, má kvalitu literárního eseje, v němž se básnivá reflexe, původni i kompilovaná z jiných pramenů či citací, snoubí s obrazovou rovinou. Zvláštní zvukové efekty dunění a šumu evokují tajuplné echo dávnověku, z něhož vystupuje napovrch Macháčkův hlas, rétoricky deklamující výroky ze starých kronik a análů. V teatrální, hysterické repetici se donekonečna opakuje jako zaklínací „mantra" Vančurův citát: „Nejdůležitější je vědomí souvislostí." ...Ani. v kritickém. čLironizujlcím náhledu neztrácí Chytilová ze zřetele vědomí, češství, k němuž se hlási s naprostou vážností, bez falešných vlasteneckých proklamaci. Strnulé atributy Prahy odvážně destabilizuje a rozbíjí „posvátné" relikvie, aby pronikla až do jejich útrob. Opakovaně přitom předkládá hradčanské panoráma, aby dokázala, že tuto ikonu nelze zprofanovat ani v těch nejpokleslejších proměnách věků. Nájezdy z různých úhlů a montážní destrukcí tak sňala z Hradčan navršenou patinu, aby emblém státnosti a národní hrdosti očistila-od falešných, ne-li kýčovitých přívlastků, Obdobné zachází Chytilová i s Národním divadlem, vlastenecky nadneseně nazývaným' „Zlatá kaplička". Obnažuje tak zranitelná místa a slabiny českosti, jejichž stopy se vryly do národní paměti i konkrétních míst naší metropole. Jako nářek porobeného národa zazní husitský chorál Hospodine, pomiluj ny do záběru Hitlera kráčejícího velko-pansky po nádvoří Pražského hradu. Tentýž prostor se vzápětí proměňuje v novodobý .jarmark marnosti" s pestrým mum-rajem4uri1stů,~I-0entrální-pražský bulvár „Václavák" se zjevuje nejprve v pitoreskním retro záznamu ze začátku dvacátého století, který posléze rozboří chaotický výjev z doby nedávno minulé: zrychlený pouliční dav proudí nahoru a dolů a souběžně s ním se valí -nekonečné kolony aut, to vše doprovázeno Kocábovým provokativním songem Na Václavským Václaváku. Chytilová prochází staletími a vytrhuje z nich fragmenty, ze kterých skládá ahistorické koláže. Dovoluje si spojovat nespo-jitelné, v přesvědčení, že jedině tak může dospět k novému, objevnému poznání. Do obrazu Vltavy plynoucí v poklidné nadčasovosti jako „živá voda" vtrhne ukázka z Vávrovy husitské trilogie, jež navodí fiktivní dojem husitských válek; v této souvislosti „oživne" i jezdecký pomník sv. Václava koňským 226_ 227 zaržáním,-''které- se'■■■rovněž'-■•■ukáže"■■být■•-zvukovým"'"Jdetailem■■~■■''-■ vyňatým -z-bitevní scény-zmíněného filmu: -Autorku^v-tuto chvíli nezajímá, že do své vize použila ukázky z filmu s historickými fakty zkreslenými na základě ideologického diktá- . tu Nejedlého.iVše,.čeho.se.dotkne,:pro„nLzaam.ená;.tvámý-.mar...... teriál, jemužuděluje nový smysl, novou „pravdivost".'^ . Prahu režisérka personifikuje v ženském rodu jako město-krasavici, jejíž Erós reprezentují postavy. manekýni zjevující. se v průběhu filmu jako exhibující ornament-asoučasně-leit— motiv. V několikavteřinových záběrech-předvádějí-svěží a jiskřivé ženství,. jež, kontrastuje, se-starobylou^.architektuiou., Div-...... kyv elegantních-modelech- se vyzývavě -předvádějí-před kamerou, která-jejakoby-náhodně-přistihujerFigury-zakompono-— vané do křivolakých uliček-pózují u zdobných portálů,--ve- _^JSJeAclph^ko^ ale dopřáno spočinout zrakem na jejich půvabech. Po prudké transfokaci přímo do tváře modelky se kratičký pohled odrazí a odlétne pryč. Přestože tento inscenační-prvek dráždí, v dokumentárním žánru svou nesourodostí; má tu své opráv- : není., Manekýny:.jako módní .figuríny: signifikují:-svým".vněj^"...... ěím půvabem i hlubší význam: prchavost světské krásy a její marnivost sub specie tempoňs. ' ~ Ve vrcholné kapitole :tohotp__ dokumentu o r baroku - se^ hnedr na úvod: ozvou-neúp'rosneTúdery: bubnu. Rozstříhané (jar . koby. rozsekané),..pohledy, na. chrámové, fasády^a^masivní-so--.::. . chy světců-snímané z podhledu-evokují-úzkostismrtelníka pod kuratelou přísného klěřu." Macháčkův hlás-„káže".ve-spěr. chu, ve snaze, udržet tempo s hřmějícími: varhanními akordy.. • Chytilová sugeruje nervní dobovou atmosféru ve 2vukové i obrazové montáži jako smrtelné drama; z každého kamene a: zákoutí je téměř cítit pach strachu věřících. Z tísně, až nesnesitelné se vygradované napětí vysvobodí-rychlým únikem.-do současnosti, kde spatříme nečekaně bezstarostný výjev:.par-. . tu kluků hrajících u středověké zdi pozemní hokej..........±j....... Únor 1948 a totalitu, jež následovala; vyřešila Chytilová nekomentovaným archivním záznamem pověstného Gottwaldova ..........projevu-na-.Staroměstském:.náměstí,.Poté-kamera..bloudí^hrad--..... níirr areálem, zatímco zvony"T>2Hamijí"račafek"riové'historické éry. -Mnohem, výstižnější--by-vsak-byl ..výklad -smute.oni-^tcyany-.--"-ale podobné alegorie nebyly vdané "době možné (zvláště chtéla-l-i-si^ rByTT11[m:w = listou interpretační podvojnost obsahuje i-tehdy diskutovat -"vechrkronikách"-hplenéru~jako- byobjevovala Tróju' znovu, zevnitř: -její- historii, urbanistiku a architekturu,- i její svérázné obyvatele. V jednom z nich, starousedlíkovi panu Knotkovi, získala zasvěceného, průvodce. Tento vtipný encyklopedista ... s.kronÍkářskými...znalostmi,...kter.ý...nás. celým filmem provází, se svěřené rolenadšeně ujal.- - . S poutničkou holí kráčí důvěrně známými cestami, jako by vystoupil;z:obrozeneckého románu; Chvílemi se až zajíká, jak svou řeč chrlí,-v úsilí dostat ze sebe co nejvíc. Hovoří celým tělem,-ustavičně přešlapuje a kývá se ve zrychlených záběrech,.jimiž mu. režisérka, v. jeho. hektickém tempu ještě napomáhá.. Přestaneme-li na chvíli naslouchat a jen- ho pozoruje--"mer-proměni-se-v-komicky-poskakujícího skřítka. Ve filmu zastupuje --„chodící- informatorium" i topografické ohnisko: vrostl do něj spiritus Ioci, živoucí duch__tphoto. místa, a; díky tomu.se stál i prostředníkem v kontaktu.s proměnlivým ča- sem. • ................ - - ... Chytilová přitom využívá fotografickou dokumentaci, kterou porovnává s dneškem, navštěvuje azpovidá sousedy. Předsta--vuje."starou".Troju::se.:zbytkyjpůvo_dní'zástavby i architektonicky . pozoruhodnými. moderními vilami, kopcovitou krajinu ... pokry touzeléňíľs.jecEmečňými výhledy na město. Vztah Chy-^loyé_k tomuto regionu se v jejím dokumentu skrytě^vizuah-.: zuje^například- ve výhledu .prosklenou "stenoujejí víly na ne-jdalekouJkapli sv. Kláry,nad svažitým vinohradem. Své sídlo : na:.-,,oririv.yv.ýsenině.si-ale..uchránila.jako ryze soukromou kó--tivjež..se pouze..mihne..ve.sledů prezentovaných staveb bez jakékoli identifikace.. I: režisérka sama zůstala ve filmu anonymní osobní výpovědi se záměrně vzdala. Domovské vyzná-ní:nepřímo svěřila svému synovi Štěpánovi, který zde vyrostl, a;má tedy jako. kameraman pouvoir vložit do obrazové koncepce své:.matky i vlastní vidění, emoce a zážitky. Panoramy se;zataženým nebem, zrychleně se ženoucí nad trojskou kotlinou, působí - za použití filtrů - jako kolorovaná krajinářská plátna. Řeka, autenticky zachycená v době záplav, vedla k neplá-"novanému.,dějovému.zvratu,..po...němž..se.^film. promění, ve,, svě- decko'u"reportážro'přírodní'-katastrofě. Celá tato sekvence:je --snímána-££~p^^ _obra- zová tryzna s tísnivou symfonickou hudbou. Domy jsou zapla--™$řen^ -vrcholky - ná,..sekvence...sp.artakiády_Pohled...na....zcela...zaplněnou.„plo.chu... strahovského:stadionu,:snímaný.;z.nadhledUi..je:;fascinující..hez..... ohledu na. zjevné ideologické konotace. Rozpohybovaná masa..... cvičenců v geometrických "vzorcích se podobá rozvlněným op-artovým plátnům (například = Bridget. Rileyové). Původní budovatelský...hudební, doprovod Chytilová zaměnila,.Kocábo-.. vou skladbou Pražákům, těm je hej, která přesahuje i do následující - pasáže, v níž ^.barevné rýhy" aut zrychleně kmitají nočními ulicemi a demontují tak symetrické bloky organizo^ váných spartakiádních účastníků. Ve finále -tohoto velkolepého -portrétu města -se-čas-náhle: zpomalír-a to- přímo na^inkriminované—Národní'třfděrkde v netušené předzvěsti zavládne smutek podbarvený patetickým soumrakem a.prozvučený tesknými ;.tóny. harmoniky a klavírními, akordy,,V.době,vzniku filmu by :takový. závěr.bylo možné chápat jako alegorii rozpadajícího -se socialismu, v nadčasovém.výkladu je.tato scenerie.nostalgickým povzde-. chem nad kone čností. Jidského^íživota^kteLý^je-^e^sroviiárií^s m. "monument3litau^ěcn'éfro~m'^ ~~ O devatenáct let později, v dalším dokumentu: o toposu nazvaném TRÓJA - PROMĚNY ČASU (2003), se Chytilová.aa-... měřila na pražskou- čtvrť, v níž sama žije, kde má svůj' domov a k níž pociťuje blízkost Projekt, v němž zmapovala území :té-to: pražské periferie, kdysi samostatné obce, se pro ni stal příležitostí k jejímu dokonalému poznání. Při průzkumu v archí- - štrornÄ'rvoatä^ dy. Chytilová zachovává civilní, ztišenou empatii, ale-navzdory . vzniklému neštěstí odmítá tragickou polohu..Film končí zábě-.-..ry,-.;j^nichžrobyvateléi:čtvrtÍ. odklízejlvrozmáčené:.ruiny,.sice . ...otřesení;.a.zoufalí,.nicméně.v.plném nasazení. Trója se v proměnách času vymkla ordinérním televizním dokumentům o různých lokalitách. Její topos, vsazený do filmového casopros-toru, se stal jako soudržný a. nezničitelný organismus osobitou výpovědí. Jakkoliv se v ní Chytilová navenek neprojevuje, přesto je tu osobně silně přítomná. : OSOBNÍ OTISK: VZLETY A PÁDY Tři-fotografové-CKarel-Ludwigj Zdeněk-Tmeji-Václav Chochola) a jejich dílo jsou v dvojdílném dokumentu - VZLETY A PÁDY (2000) tématem.i médiem, skrze.něž se seznamujeme s jejich životními, příběhy, Film zároveň mapuje v širokém rozpětí kulturní pozadí několika minulých dekád i režimů: „Fotka je . zastavený pohyb," řekla jednou Chytilová, a v této lakonické ~.,větěí,jako~by-.;byIa..Qb Roz-^3'hybTDvá^ v meta- tematizaci „fotografie o fotografii", pro ni představovalo téměř . stvořitelský, akt. ..... .... Pasáž o Karlu Ludwigovi zaujme ve filmu nejvíce, zejména jako nevsedni svědectví o legendárním kumštýři, který zasáhl-do života mnoha jednotlivců a.dodnes ožívá v jejich., vzpo.-... mínkách. (Z trojice fotografů v době natáčení on jediný už nebyl mezi živými; za pár let nato zemřeli i oba jeho kolegové.) K portrétování si vybíral ty nejkrásnější ženské modely, jejichž osobitost uměl zdůraznit pomocí..speciálního,-expresivního nasvícení. Podle Zdeňka Tmeje sice neovládal techniku, ale věděl, že „model se musí nejdřív uklidnit, a tak nemluvil, seděl,.koukal do.aparátu a čekal"............... Tmejovy a Chocholovy odborné poznámky při defilé Ludwigóvých novátorských fotoportrétů jako by otevíraly jejich vnitřní prostor, do něhož kamera vplouvá a klouže po sledovaných objektech. Je doslova požitkem sledovat, jak v této sekvenci Chytilová ve vizuální dramaturgii jednotlivých snímků „montážně:.uvažuje". Poznáváme tu významné-herečky, zpěvačky a baletky, jejichž tváře jako by o sobě podávaly takřka „hmatovou" zprávu. V modelaci fyziognomie fotograf _deíailně„ akcentuje, oblost linií, hladkost a odstín pleti, konturám i-~zdů-razňu je-subti^ erotismus očí a rtů. Ve tvářích, zahleděných často mimo objektiv, se zračí něha (Vlasta Matulová), aristokratická hrdost (Marie Vášová), smyslná drázdivost (Irena Kačírková) - nebo - temná - exotika-(-V-lasta -F-ialová).-Jazzové . evergreeny., v interpretaci Václava Irmanov.a:::exoJ