Podle Jaroslava Bočka je ĎÁBLOVA PAST zásadní i pro samotného Vláčila, protože u jeho předchozích filmů existoval „vždy rozpor mezi myšlenkou a tvarem. Estetické existovalo vně a mimo ideového. A opačně ideové existovalo vně a mimo estetického." Na jedné straně u něj stála formální a estetická snaha, na druhé.pak myšlenka, která se pod tíhou estetických objevů stávala jen tezí. Postavy neměly svůj vlastní tvar a odehrávaly své party na přesně vymezených polích. U ĎÁBLOVY PASTI jde poprvé o pokus proměnit myšlenku a tvar v jeden celek.513 S vědomím dalšího vývoje Vláčilovy tvorby dnes zní až prorocky slova některých kritiků, že Vláčil jen čeká na svůj příběh, aby svou režijní prací překvapil svět.'14 A Jaroslav Boček, který nebyl žádným velkým ctitelem SKLENĚNÝCH OBLAK ani HOLUBICE, po ĎÁBLOVĚ PASTI věří, že autor „patří mezi těch několik málo, kteří jsou schopni vytvořit velký český film".515 Že Vláčil vidinu „velkého českého filmu" za pár let naplní mírou vrchovatou, dnes už víme. pak podle něj dále ve filmu „umožňuje exponovat ohrožené české vlastnosti a hodnoty", jejichž hlavním nositelem je mlynář, „nejlepší člen mlčící většiny". Holý, Zdeněk: Nacionální náboj v historické trilogii Františka Vláčila. ln: Luboš Ptáček (ed.): Nacionalismus afilm. Morava vefilmu. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 2002, s. 103-108. 513 Boček, Jaroslav: Vláčilova myšlenka a tvar. Kultura 6, 1962, č. 21 (24. 5.), s. 5. 514 z těch tuzemských připomeňme Grossová, Lída: Trnistá cesta za dokonalým filmom. Vláčilova „Diablova pasca". Eud (Bratislava) 15, 1962, č. 89 (14. 4.), s. 5. 515 Boček, Jaroslav: Vláčilova myšle1'ka a tvar. Kultura 6, 1962, č. 21 (24. 5.), s. 5. Marketa Lazarová „Dříve, před Marketou vidíte, dělím život na ,přeď a ,po' jsem točil filmy s radostí, Marketa byla pro mne očistcem." Byť byly filmy HOLUBICE a ĎÁBLOVA PAST nepochybně ,tvůrčím úspěchem, ·zůstával ve studiu Vláčil v profesním zařazení zatím stále režisérem II. kvalifikační kategorie.'" Vedle vlastní tvůrčí práce byl od března 1962 také členem Ideově umělecké rady tvůrčí skupiny Švabík - Procházka, v níž se účaStnil posuzování námětů a·scénářů.517 Podílel se třeba na posuzování scénáře Jana Němce Chuť léta, který i přes konečné doporučení nakonec realizován nebyl,'" a od září 1963 byl v téže skupině přidělen jako supervizor k Němcovu debutu DÉMANTY NOCI, dokončenému v březnu 1964. Jan Němec na tuto spolupráci později vzpomínal: ,,Velkou roli sehrál František Vláčil. Tehdy každý začínající režisér musel mít garanta, zkuš.eného profesionála, který zaručoval, že když to ten režisér nezvládne, nebo se zblázní, tak to za něj dodělá. Já jsem si vybral Vláčila po dohodě s ním a on se chodil občas dívat na denní práce. Ten film chtěli několikrát zastavit, když viděli, ·· J"1!< hodinu němí kluci běhají po lese a vypadalo to jako nesmysl. Vláčil, který seděl vprojekci, usnul, ale probudil se, najednou vyskočil a říkal: Skvělé, geniální. Musíte toho Honzíka to nechat dodělat. A pak, když to bylo hotové, tak byl filmem nadšený a dal do toho svoji reputaci nejen jako filmaře, ale i jako armádního důstojníka a člena KSČ. Takže mně vlastně hodně pomohl, že to obhájil a vzal si to na triko. Kromě toho jsme byli i strašně dobří kamarádi, takže mi i fandil. Ne, že by mi říkal · jak a co, ale poskytl mi tu morální podporu, kterou jsem měl jedině od Ester a od něj."519 Vláčilova supervize se ale neomezila pouze na návštěvy projekcí denních ;~16 .Kvalifikační kategorie režisérů byly zavedeny pro diferenciaci mezi tvůrci, na základě jejich tvůrčích výsledků. Vedle jistých rozdílů v platovém ocenění měli ale tvůrci ve vyšší kategorii (I.) především výhody ve volnosti volby námětů. 517 S Vláčilovým jmenováním souvisela i úprava jeho platu režiséra z 1 600 na 1 700 Kčs. NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 109, oznámení o úpravě platu ze 7. 3. 1962. V rámci reorganizace studia byla předchozí centrální Ideově tvůrčí rada FSB k 1. březnu 1962 zrušena a obratem nahrazena ideově tvůr:čími radami při jednotlivých tvůrčích skupinách. Po asi dvouletém „dusnu" a přísnější ideologické kóntrole tvorby, vyvolané závěry banskobystrické konference (1959), šlo o progresivní krok směrem k decentralizaci filmové výroby, který měl přispět k větší pestrosti tvorby a tematické profilaci jednot~vých skupin. Szczepanik, Petr: „Machři" a „diletanti". Základní jednotky filmové praxe v době reorganizací a politických zvratů 1945 až 1962. In: Skopal, Pavel (ed.): Naplánovaná kinematografie. Český ·filmovýprilmysl 1945 až 1960. Praha, Academia 2012, s. 56-57. ~,18 Bernard, Jan: Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny. Díl!. 1954-__1974. Praha, AMU 2014, s.. 63-64. 5 ,1 ~ Bernard, Jan: Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny. Díl I. 1954-1974.. Praha, AMU 2014, s. 91. V jiné vzpomínce popisuje Němec tuto spolupráci stručněji: „Můj film garantoval právě Vláčil. [... ] Postavil se za mne ve chvíli, kdy se pomalu montovaný film, který se co chvíli musel podrobovat 139 prací. Hynek Bočan, který na DÉMANTECH NOCI pracoval jako asistent, vzpomínal, jak na projekci první střihové verze Vláčil film strhal a měl spoustu připomínek: „Honza vzal své kapesní hodinky a mrskl s nimi o plátno. A to jsem poprvé a naposled viděl Frantu Vláčila, jak byl rudý vzteky a strašně křičel. Řekl mu: Proč jsi to udělal? [...] Franta na něj začal řvát, ať tedy jde pryč z té profese, když na to nemá nervy, a ať jde raději něco prodávat, či tak. My jsme všichni zírali na toho laskavého Vláčila, jak byl rozčílený..."520 Jan Němec tuto situaci nevztahoval k Vláčilovým připomínkám, ale ke svému rozčilení z produkčního omezení natočit slavnou úvodní scénu v jediném záběru: „František ke mně přišel a přede všemi mi povídá: Honzíku, režisér není nějaká hysterická sestra v semináři. Tohle nemůžeš dělat, to musíš zvládnout. Uklidni se, jistě to dáš dohromady.""' V té době se už Vláčil intenzivně věnůval práci na scénáři podle Vančurova románu Markéta Lazarová.522 Historie jeho adaptace se začala psát na přelomu 50. a 60. let. Vláčil román obdivoval již jako student, ale o jeho zfilmování sám nikdy neuvažoval. Těch, kdo později zmiňovali svůj podíl na iniciaci adaptace, se objevilo hned několik, ale nezpochybnitelným „prvotním hybatelem" byl František Pavlíček, který přišel jako dramaturg na Barrandov v roce 1956. S Vláčilem sdílel obdiv k Vančurově předloze, ale na rozdíl od něj si ji dokázal představit i ve filmové podobě. (Ve stejné době označil Markétu Lazarovou za kinetické dílo Milan Kundera ve svém Umění románu. V kapitole o evokaci předmětného světa poukazuje na „zvláštní Vančurovu schopnost vidět předmětné okolnosti, krajinu, situaci, scénu, v pohybu".)523 Když se v roce 1959 po personálních změnách stal ,supervizi', vyvíjel ke všemu, jen ne k nějakému zřetelnému, jasnému tvaru." Cieslar, Jiří - Němec, Jan: Když si film o něco začne říkat. Film a doba 46, 2000, č. 2, s. 84. , 520 Bernard, Jan: Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny. DílI. 1954-1974. Praha, AMU 2014, s. 91-92. 521 Bernard, Jan: Jan Němec. Enfant terrible české nové vlny. Díl I. 1954-1974. Praha, AMU 2014, s. 92. 522 Jméno hlavní hrdinky v titulu díla se v literární předloze a ve filmu nepatrně liší - Markéta/Marketa. V textu, který zmiňuje obě díla současně, proto zachovávám oba dva tvary, vždy podle toho, jde-li o knihu (Markéta Lazarová), nebo o film (MARKETA LAZAROVÁ). Z tohoto pravidla jsou vyjmuty citace z dobových dokumentů, kde je ponechána původní rozdílnost psaní, jako doklad neujasněnosti tohoto detailu už v době vzniku filmu. 523 Podle Kundery se Vančurův romanopisecký sloh v Markétě Lazarové oprošťuje „od rétoričnosti a vůbec všeho toho, co bylo zbytečné z hlediska zraku a sluchu". Kinetičnost vnímá Kundera jako redukci popisných a vysvětlujících prvků vyprávění, eliminaci „kausální souvislosti mezi větami" ve snaze dynamicky traktovat události. Když Vančura „ukáže vždy jen podstatné momenty událostí a vynechá nepodstatné ,spojenl, které je mezi nimi, silně zvyšuje dynamičnost románu a uvádí jeho scény do strhujícího pohybu". To vše je podle Kundery analogií filmového střihu. Kundera, Milan: Umění románu. Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou. Praha, Československý spisovatel 1960, s. 134-150. Pavlíček s Vláčilem Kunderovu knihu znali, při psaní scénáře s ní pracovali, ale Kunderův pohled, alespoň podle Pavlíčka, nesdíleli: „Kundera tvrdí na několika místech, že Markéta Lazarová je dokonce psaná jako ideální filmový scénář. Což vůbec není pravda. Kundera, o němž jsme si řekli, že se o něj budeme opírat jako o univerzitního intelektuála, píše, že ,Vančura zaujímal nepřátelský vztah k měšťácké společnosti od samých začátků své tvorby' a že to byla pozice ,upřímného komunistického přesvědčen!. [...] Kundera napsal, že podklad Vančurových děl je ,rudý~ ·Že musel vytvořit umění, které by bylo součástí nového lidského řádu, za nějž komunismus bojuje. Že mu šlo tedy o nový sloh. [... ] Vančura je fenomén, který se vůbec nedá vysvětlit ideologicky, kulturně politicky a už nejméně lAO jedním z protagonistu nově přeobsazené tvůrčí skupiny Hanuš - Pavlíček (dříve Hanuš - Trager), prosadil adaptaci románu do výhledových plánu studia, byť ještě bez jasné představy filmového tvaru a bez určení tvůrce, který by dokázal náročný ._.Sančuruv jazyk převést do filmu. Vláčil ve stejné tvurčí skupině dokončoval HoLUBICI, a když měl Pavlíček možnost vidět první ukázky filmu, začal tušit, že Vláčil by mohl být přesně tím režisérem, jakého vančurovský námět potřebuje.5" Vláčila oslovil asi bezprostředně po dokončení HOLUBICE, ale ve studiu tehdy ještě s látkou, jak poznamenal Pavlíček, neuspěli: „V mé puvodní tvůrčí skupině Feix - Daniel vyvolala spíš skeptickou odezvu. Vančura se všeobecně považoval za autora ,nefilmového', Marketa Lazarová jako historický film předpokládala vysoké náklady, především však dominovalo přesvědčení, že pro realizaci podobného dramaturgického záměru nemáme režiséra a scenáristu. Můj návrh nebyl tedy prapůvodně přijat. Přijal jsem to se zklamáním, ale ne s resignací."525 úspěšnější druhý pokus o prosazení realizace námětu, tentokrát u skupiny Švabík - Procházka, učinil Pavlíček až po dokončení ĎÁBLOVY PASTI. „Otázku financí se nám podařilo odsunout, já jsem byl v té době vedoucím dramaturgem, takže jsem měl určitý vliv, aby se těmto věcem vytvořila dobrá perspektiva, schudná cesta k realizaci. Věděli jsme, že Marketa nebude záležitost na jednu dramaturgickou sezónu, taky se to nakonec potvrdilo... [... ] Na druhé straně byla jistou výhodou má funkce a odpovědnost. Ještě účinnější však bylo ocenění Vláčilovy Holubice na festivalu tímto způsobem zjednodušené klasifikace. [...] To je úžasná, řekl bych, imaginačně burcující, podnětná próza, ale v této podobě je vysloveně nefilmová. Řekl bych dokonce, že je protifilmová. [...J Markéta vůbec není to, čemu se říká klasická předloha. Ať už v podobě dramatu nebo prózy. To je pouze velice silný, osobitý podnět, který vyvolává nebo může vyvolat u některých neprozřetelných scenáristů nebo režisérů pokušení zmocnit se ho. Ale vůbec to není předloha, která by se dala jakkoli snadno uchopit." Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 346-347. Z uvedených ukázek je ale zřejmé, že Pavlíčkovo odmítnutí Kundery se vůbec netýká jeho analytických závěrů, ale jen obecného ideologického pohledu na Vančuru z jiných kapitol knihy. 524 Šrámek, Petr- Pavlíček, František: „Říkejte tu řeč'~ Souvislosti IO, 1999, č. 2 (40), s. 13-14; Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996). ln: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 345; Dufek, Jiří: Výtah z rozhovoru s Františkem Pavlíčkem (2002). ln: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 363. 525 Dufek, Jiří: Výtah z rozhovoru s Františkem Pavlíčkem (2002). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 363. Na stejné období vzpomíná Vláčil těmito slovy: „Marketu jsem zbožňoval již jako středoškolský student [... ] přišel za mnou František Pavlíček, když jsem pracoval na Holubici. Čím víc jsem se ale do celé věci ponořoval, tím víc jsem zjišťoval, že to není k natočení. Pak jsem to vzdal." Až když za Vláčilem přišli Zbyněk Brynych a Antonín Jaroslav Liehm, kteří chtěli námět zpracovat také, leč ve studiu ho měl zaregistrovaný Vláčil, začal pochybovat, není-li omyl v něm. Jak Vláčil dál poznamenává, dostal „nálady vesnických frajerů, co se šprajcují, aby zdolali nemožné. [... ] Scénář, který mně František Pavlíček předložil, byl příliš pietní. Začal jsem celou věc dělat méně na základě Markéty Lazarové, víi:; na základě jejích myšlenkových impulsů a také Obrazů z dějin národa českého. Ty mají skladbu symfonické básně a já jsem také film v celkové skladbě jako hudební záležitost stavěl." Kapek, Ladislav - Vláčil, František: O filmu k nenatočení. Hovoříme s Františkem Vláčilem. Kulturní tvorba 6, 1968, č. 9 (29. 2.), s. 4. 141 v Cannes."526 Velkou zásluhu na přijetí námětu měla ještě jedna důležitá postava, dramaturg skupiny )au Procházka, který Vláčila vyzval, „aby přestal recitovat Marketu po klubech a vtělil svou představu do díla". Když mu na to Vláčil odpověděl, že na něco podobného by československý film neměl peníze, vzkázal mu Procházka aby se o_ peníze nestaral, že to není jeho záležitost.527 Smlouvu na sepsání prvního dílu literárního scénáře podepsali Pavlíček s Vláčilem 14. září 1962.'28 Scénář měli dodat do konce roku, ale jejich práce se natolik protáhla, že se termín odevzdání odložil o dalších devět měsíců. Pavlíček na psaní vzpomínal mj. těmito slovy: „Spolupráce začala dlouhými debatami. V dohodnutých intencích jsem psal celou verzi, o které jsme se následně dohadovali. A protože byl František zpravidla zase o kus dál se svými představami a nápady, podrobil ji často dosti tvrdé kritice. Na některých korekturách jsme pracovali společně, na jiných odděleně. já měl v této fázi na starosti dialogy, jeho zajímala spíše ,levá' strana scénáře.529 Scény jsme většinou aranžovali na podlaze (uměl namalovat věci do mrtě, překrásně!). K tomu patřilo také to, že jsme recesisticky hovořili řečí Vančurových hrdinů. A když se zdálo, že jsme podstatně pokročili, psal jsem další verzi. František v pozdějším stadiu práce psal své úpravy přímo do mého rukopisu. Tak vzniklo několik celkových pracovních verzí, asi čtyři nebo pět. Mezitím vznikaly náčrtky a koncepty jednotlivých sekvencí (později kapitol, když jsme se dohodli na novém členění filmu). Byly těch konceptů desítky, ale já už to po těch třiceti letech nedovedu spolehlivě spočítat."''° Vláčil se ke 526 Dufek, Jiří: Výtah z rozhovoru s Františkem Pavlíčkem (2002). ln: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 364. Není jasné, zda-li Pavlíček nemá na mysli ocenění z Benátek 1960, nejprestižnější ze všech cen filmu udělených. HOLUBICE ovšem získala i hlavní cenu na Mezinárodním setkání filmů pro mládež v Cannes v roce 1960. 527 Viz publikovaná diskuse K situaci. Hovoří dramaturgové Vladimír Bor, dr. Miloš Brož, Ladislav Fikar, Bedřich Kubala, F. B. Kunc, Jan Procházka a redaktoři Filmu a doby. Film a doba 14, 1968, č. 1, s. 8; Měšťan, Vojtěch: Muži v pozadí 4. Goldwyn Film Procházka. Záběr 1, 1968, č. 20 (19. 10.), s. 4. v pozdějším rozhovoru pro orální sbírku NFA zmínil Karel Kachyňa osobnost Jana Procházky právě připomínkou jeho zaujetí pro MARKETU LAZAROVOU, když pomohl na Barrandově film prosadit a ~ngažoval se ve změnách a navyšování rozpočtu. NFA, Sbírka orální historie, inv. č. 324 OS Karel Kachyna, Přepis záznamu rozhovoru Karla Kachyni s Marcelou Pittermannovou a Evou Struskovou z 22. 11. 1999, s. 11. Připomeňme ještě málo známou vzpomínku kameramana Jana Čuříka, který se také považoval za jednoho z iniciátorů filmu: „Já jsem si přečetl vlastně po letech Markétu Lazarovou a říkám - Franto, tohleto by byl biograf! A za tři neděle že na tom začíná dělat." NFA, Sbírka orální historie, inv. č. 232 OS Jan Čuřík, Přepis záznamu rozhovoru Jana Čuříka s Evou Struskovou z 21. 11. 1996, s. 4. 528 Vlastní smlouva se nedochovala, odvolává se na ni ale dodatek o úpravě honoráře z 12. 9. 1963. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, Smlouvy o dílo. 529 Na levé polovině stran scénáře se popisuje děj a vizuální podoba záběru, pravá polovina slouží k zápisu dialogů a zvukových poznámek. Zvolený styl práce, především Vláčilovo promýšlení záběrů od prvopočátku psaní, vedl k tomu, že oba autoři psali od počátku spíš scénář technický s očíslovan~i záběry, s popisem jejich velikosti a jinými poznámkami. Přestože je v dobových dokumentech tento scenář jako literární někdy označován, klasický literární scénář v úplnosti nikdy nevznikl. 530 Šrámek, Petr - Pavlíček, František: „Říkejte tu řeč". Souvislosti 10, 1999, č. 2 (40), s. 14-15. Tamtéž ještě Pavlíček dodává: „Navíc rukopisy už většinou neexistují, protože za mé vazby v Ruzyni, tedy po mém zatčení v souvislosti s Chartou 77, byly - nikoli ze zlé vůle, spíš na ochranu mých přátel - spolu 142 společné práci na scénáři vyjadřoval podstatně méně: „Nevěděl jsem o některých stavech svých hrdinů to, co bych měl jako dramatik správně vědět. Mluvil jsem o věcech, které jsem spíše vytušil a které jsem si vymýšlel.""' Nesčetné schůzky byly často zápasem o nejmenší detaily, předělávání již jednou předělaného, úpravy dialogů, vkládání nových postav, změny motivů. Několikaměsíční společné psaní si samozřejmě tu a tam vybralo i daň v podobě ponorkové nemoci nebo krizových situací pramenících buď z rozdílného přístupu k předloze (,:Vláčil občas něco ztratil nebo si to představoval úplně jinak a já jsem se namáhal týden se sekvencí, o které mi potom řekl, že to mělo být úplně naopak.")"' nebo rozdílné sebekázně, jak dokládá v jedné vzpomínce Pavlíček: „já jsem měl kdysi napsaný - myslím si, že zajímavý - díl druhé sekvence, který jsem Vláčilovi odevzdal a měl jsem odjet druhý den na divadelnické sympozium do Londýna. On sliboval, že to uzavře posledními dvěma stránkami. [„.] Ale v noci o půl druhé se u mě objevil Jiří Pittermann, že Vláčil stojí před barákem a prosí mě, abych se nezlobil, že se mnou nutně musí mluvit. Vláčil četl tuhletu sekvenci kamarádům ve Filmovém klubu, rozparádili se tam a on potom řekl omylem taxikáři, aby ho odvezl do Krče místo na Barrandov, já nevím proč. Když tam přijeli, zjistil, že nemá na zaplacení, a ten taxikář mu sebral aktovku, otevřel ji a všechny papíry rozházel do výkopu (stavělo se tam sídliště). No a Vláčil mně přišel oznámit, abych se nezlobil, ale že do toho Londýna bych patrně neměl jezdit a že bych měl těch 60 stránek napsat znovu. To nikdy nenapíšete stejně. [„.] Byl jsem postaven, s pocitem hrozné křivdy, vzteku a otrávenosti, do situace, že jsem měl během několika dnů napsat tuto sekvenci znovu. Já jsem ji napsal takovou, jaká je, možná že byla horší, možná že je stejná nebo lepší [...]."533 Nakolik byli Pavlíček a Vláčil předlohou shodně fascinováni, v jejich osobnostech se přece jen odrážely dva rozdílné pohledy na celou adaptaci. „já jsem nikdy nebyl schopen se zcela oprostit od závaznosti Vančurovy předlohy. Na druhé straně jsem uznával do jisté míry samozřejmé Vláčilovo právo nakládat s knihou jako s předlohou, s podnětem, s námětem nebo s východiskem pro dílo jiného druhu, jiného stylu. Pracovali jsme, byly to neustálé spory, dialogy, úvahy, hádky, které se pohybovaly někdy od motivu k motivu, někdy od zásady k zásadě... [...] Pro mne byl nejvyšší instancí V. Vančura, Vláčil se mu naopak chvílemi záměrně vzdaloval, a to vedlo k pravidelným diskusím a polemikám. Respektoval jsem Vláčilovy představy a plány, současně jsem však hájil Vančurův potenciál myšlense závažnými písemnostmi zničeny. Státní bezpečnost pak u nás skutečně provedla několik domovních prohlídek... Zbylo mi jen několik málo textů." Dochovalo se několik Pavlíčkových rukopisných náčrtů scénáře a pár poznámek vtahujících se ke spolupráci s Vláčilem, viz odkazy dále v textu. 531 Kapek, Ladislav - Vláčil, František: O filmu k nenatočení. Hovoříme s Františkem Vláčilem. Kulturní tvorba 6, 1968, č. 9 (29. 2.), s. 4. 532 Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996), In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa · Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 347-348. 533 Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 351. kový i dramatický, především tam, kde byl potlačován ve prospěch ornamentu."534 Pro Vláčila byla Vančurova předloha spíš východiskem k vytvoření vlastního fikčního světa, ke konstrukci osobité představy středověku založené především na vizuálním vjemu. Pavlíček naproti tomu vystupoval jako obhájce Vančurů.v, chtěl se více držet předlohy a Vančurova jazyka, který dával jeho dílu jedinečný charakter. Pavlíček později na tento rozdílný přístup vzpomínal: „Proto jsem mu občas vytýkal přezíravý vztah k předloze. Někdy podlehl prvnímu nápadu bez ohledu na realizovatelnost, někdy se dostal do zajetí vize, která byla zcela mimo rámec předlohy. [...] Sice jsem se tehdy považoval za ochránce Vančury básníka, ale je pravda, že výmluvnost některých Vláčilových filmových obrazů se řeči velkých básníků vyrovná. Dnes si myslím, že Vláčilův postup byl správný, že to nebyla přezíravost, ale ostražitost: Vláčil se hrozil ,hegemonie' dialogu."535 Pavlíček v těchto slovech shrnul podstatu jejich rozdílných přístupů. Zvídavý zájemce se ale přesto ptá: Jaké konkrétní problémy oba autoři řešili? Jak se látka postupně proměňovala? Jedním z mála dochovaných dokladů, které nám dávají nahlédnout do jejich tvůrčí kuchyně, je Pavlíčkův soupis poznámek ke schůzce s Vláčilem 11. září 1962 (tedy dva dny před podepsáním smlouvy), kde si v několika bodech poznamenal všechny otázky a problémy, které je nutné vyřešit. Jejich znění nám dává konkrétnější představu o charakteru výchozích problémů: „Schůzka s Vláčilem: 1. Použít komentář nebo ne? 2. Děj je místy až banální. Neměla by se celá věc zgruntu předělat a pak ji dělat bez komentáře? 3. Vynechat Kristiány (otce i syna)? 4. Zvolit styl celé věci (např. rytina atd.). S. Zaslíbení Markéty bohu: scéna už v exposici? Začátek a) přepadení Kristiána, b) nebo ráno na Obořišti? 6. Do kláštera by měl Markétu dovléct sám Lazar. 7. Časový rozsah od Vánoc do Velikonoc. 8. Základní dramatický element: Láska. 9. Vystříhat se přísné dějové souvislosti (lineární); akcentovat v ději vizuální, nečekanou, podružnou složku, aby děj dostal trojrozměrnost! 10. Skládat ze souvisejících částic jeden děj s etickou výraznou ideou nebo skládat z nesouvislých zkratek různých dějů torzo ,quazipříběhu', za nímž je otazník, ale který je i metaforou o lidském údělu? Spíš to druhé. 11. Složité a přitom celistvé figury. Velké! Směšné i tragické, hrubé i něžné; vždycky polarita a jednota protikladů! 12. Tvrz Vřísek, rybník u Zahrádek, rybník u Stráže pod Ralskem.536 13. Motto: Láska, vzdor a smrt.''537 I z tohoto letmo načrtnutého přehledu je vidět, že na počátku práce nebyly před oběma autory jen otázky větší či menší věrnosti Vančurovi, ale hlavně 534 Dufek, Jiří: Výtah z rozhovoru s Františkem Pavlíčkem (2002). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 364. 535 Šrámek, Petr- Pavlíček, František: „Říkejte tu řeč'~ Souvislosti 10, 1999, č. 2 (40), s. 14. 536 Vřísek, středověká tvrz v uzavřené oboře u obce Zahrádky na Českolipsku, nedaleko i Novozámecký rybník. Jaký další „rybník u Stráže pod Ralskem" Pavlíček konkrétně myslí, není jasné, v oblasti je jich několik. Pavlíček zvažoval jako možné lokality natáčení také Ounuz, Cunkov a Čertovo břemeno na Táborsku. Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 349. 537 PNP-LA, fond Pavlíček František, Poznámky ke schůzce s Vláčilem, karton 15. zásadní otázky týkající se samotné koncepce látky a přijetí stylu jejího podání.538 V Pavlíčkově pozůstalosti je i jeho prvotní náčrt scénáře ze září 1962 (autor datuje práci na něm mezi 10. až23. září 1962 s poznámkou: „Tuto verzi jsem načrtl sám bez F. Vláčila") a varianty scénosledu. Vedle základní kostry příběhu a stěžejních situací obsahuje také pasáže, které neprošly sítem dalších úprav a v následných verzích po nich nezůstala žádná nebo jen nepatrná stopa. Jde například o scénu Alexandry s Kristiánem v kůlně na Roháčku, ve formanské krčmě, obrazy z ulic či bran Boleslavi, skalnatý úvoz, šerpinský hvozd aj. Překvapivě už v této fázi obsahuje scénář i scény z královského dvora, které v románu nejsou (v něm je král „přítomen" jen zprostředkovaně, skrze postavy poslů či osobnost hejtmanovu) a dokládají tak, že „královskou linii" zařadil do svých prvních náčrtů už Pavlíček a později byla jen podrobněji rozpracována. Naopak zde zatím chybí postava mnicha Bernarda a mnohem zásadnější role je přisouzena hlasu komentátora, který glosuje děj téměř v celém scénáři, jako třeba při zpodobnění Kozlíkovy tlupy („Pramálo se starali o to, co vy považujete za důležité. Kdežpak hřeben a mýdlo! Vždyť nedali ani na boží přikázání.") nebo hejtmanova šiku („Oh, kdyby to byla ospalá pěchota, která se štrachá po silnicích s kleÝetnými bubeníky, s pyskatými trubači, s ožralými markytány a děvkou se sukní nad kolenem... ale jde-li hejtman se stráží v týle, se stráží v čele, se stráží v bocích!"). Většina těchto glos byla v pozdějších úpravách škrtnuta, především proto, že Vláčil scény převedl do obrazu. Některé monology naopak ve filmu zůstaly, ale byly použity na jiném ,ínístě. Například úvodní komentář filmu („Vroce zimynašeho vypravování udeřily v prosinci mrazy tak vášnivé, jako bylo tehdejší křesťanstvo. Za takových dní je dobré býti u ohně„.") byl původně zařazen v úvodu později škrtnutého obrazu, v němž z Pražského hradu vyjíždí Kristián s vojenským doprovodem. Část jiných komentářů se později dostala v různé úpravě do mezititulků. Pavlíčkova úcta k Vančurovu vypravěči je v původním rozsahu monologů více než zřetelná.539 Rozdílný přístup obou autorů k (ne)věrnosti Vančurovi asi nejlépe charakterizuje úvodní strana rukopisu této verze scénáře, kam Pavlíček vložil známé úvodní 538 Vedle koncepčních záležitostí vykonali Pavlíček s Vláčilem i několik cest k obhlídce lokací natáčení. Např. 18.-19. září 1962 vykonali společnou cestu na sever Čech po trase: Úštěk, Vřísek, Berštejn, Bezděz, Doksy, Lemberk, Grabštejn, Hrádek n. Nisou, Železný Brod, hrad Kost, Mladá Boleslav, Zvířetice a Michalovice. 24. září jel sám Pavlíček na Děčínsko, kde navštívil hrady Kamenice, Milštejn, Tolštejn, Šaunštejn, Falkenštejn a skalní hrady v Českém Švýcarsku. Mezi Chřibskou a Rynarticemi si poznamenal dvě vhodná blíže neurčená místa pro bitvu s Pivem. PNP-LA, fond Pavlíček František, Itinerář cest do terénu, kart. 15. K jedné z těchto společných cest se asi váže Pavlíčkova vzpomínka: „V~pomínám si, kdysi jsme si vyjeli k Bezdězu. To bylo tak před prvními sněhy, pamatuju si, že jsme se ocitli ráno u Máchova jezera v čerstvě napadaném sněhu - a František Vláčil - takový ten droboučký a křehký chlapík, přišel ráno u hotelu k autu a měl nohy obalené do Rudého práva, protože venku napadl sníh a my jsme byli nalehko v polobotkách. A v této podobě jsme šlapali na vrch Bezděz, zdali najdeme v ruinách hradu nebo v konfiguraci hradu s krajinou něco, co bynám mohlo dát realizační podněty." Dufek, Jiří: Výtah z rozhovoru s Františkem Pavlíčkem (2002). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 365. 539 PNP-LA, fond Pavlíček František, Marketa Lazarová, 1. verse literárního scénáře, karton 15. motto převzaté z Vančury: „Toť příběh sestavený málem zbůhdarma a stěž_í si zaslouží chválu. Což naplat. Proutek proutkařův se stále ohýbá nad těmito spodními vodami." Vláčil si na tomto místě ve své kopii později rukou připsal: „Jako motto bych raději užil citát z F. Rabelaise: ,Jestli se tomu divíte, podivítese ještě více ocasu syrských skopců, kterým musili za zadek zavěsiti vozík, aby jej unesli, tak byl dlouhý a těžký. Takového ocasu vy nemáte, vy chlípníci z rovin.' /F. Rabelais/."540 Vedle hledání míry věrnosti Vančurovi a redukcí motivů z jeho předlohy bylo další zásadní změnou obohacení scénáře o motivy z Vančurových Obrazů z dějin národa českého, především o postavu mnicha Bernarda (,,Vláčil si třeba vzpomněl, že mu tam chybí postava, která by celý film spojovala, postava poutníka. Upozornil jsem ho, že v Obrazech z dějin existuje mnich Bernard.")541 a zasazení děje do konkrétního historického údobí vlády krále Václava I. prostřednictvím tzv. královských obrazů. Díky tomu musel Vláčil později během natáčení řešit otázky spojené s věrností historickým reáliím, o nichž v některých detailech ani tehdejší historická věda neměla přesné povědomí. Konzultoval možnou podobu oděvů, stylu bydlení, co tehdejší lidé jedli, jak uchovávali potraviny apod.542 A stejně jako Vančura konzultoval při psaní svých Obrazů některé věci s historiky, nechali autoři scénáře svůj text a jeho obsah také posoudit odborníky. Dobová korespondence zmiňuje Rostislava Nového a Josefa Macka,543 některé dialogy převedl do dobové saské němčiny dr. Emil Skála,544 konzultaci autorům poskytl také profesor českého jazyka František )ílek-Oberpfalcer. Ten se vyjadřoval především k českým dialogům, doporučil Františku Pavlíčkovi převést Vančurovy 54°Citát z úvodu 16. kapitoly románu Frarn;:oise Rabelaise Gargantua a Pantagruel. Stejnou pasáž z Rabelaise (dokonce stejný překlad Jihočeské Thelémy v úpravě Josefa Rejlka a Karla Šafáře) citoval Milan Kundera ve svém Umění románu v kapitole o Vančurově vypravěči, je tedy možné, že ji Vláčil poznal zde. Kundera, Milan: Umění románu. Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou. Praha, Československý spisovatel 1960, s. 113. Variaci úvodního citátu si Vláčil připsal až do pozdější strojopisné verze. NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, skica 1. varianty scénáře; PNP-LA, fond Pavlíček František, Marketa Lazarová, l. verse literárního scénáře, kart 15. 541 Šrámek, Petr - Pavlíček, František: „Říkejte tu řeč". Souvislosti 10, 1999, č. 2 (40), s. 15. 542 Zajímavé je, že ve stejné době probíhal na stránkách revue Dějiny a současnost názorový střet týkající se rozdílného přístupu spisovatelů a historiků k dějinným tématům a že právě Vančurovo dílo bylo jedním z předmětů disputace. Červinka, František: Historik a krásná literatura. Dějiny a současnost 4, 1962, č. 1 (leden), s. 16-17; Kožmín, Zdeněk: Vladislav Vančura a historická próza. Dějiny a současnost 4, 1962, č. 5 (květen), s. 18-20; Loukotková, Jarmila: Svár historické vědy s historickým románem. Polemika? To snad ne. Dějiny a současnost 4, 1962, č. 9 (listopad), s. 28-29; Červinka, František: O poměr spisovatele k historii a k historikům. Dějiny a současnost 4, 1962, č. 10 (prosinec), s. 28-29. 543 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, koncept žádosti o zahraniční cestu z 31. 10. 1963, dopis z 3. 9. 1963. 544 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, žádost o honorář pro E. Skálu ze 14. 9. 1964, soupis překladů dialogů. - Emil Skála (1928-2005), germanista, geograf a profesor germanistiky na Univerzitě Karlově. Specializoval se na období rané nové horní němčiny, významně přispěl k osvětlení procesu vzniku spisovného německého jazyka. Zejména v Německu se mu za jeho dílo dostalo velkého uznání. Věnoval se také studiu pražské němčiny, dialektologie, dvojjazyčnosti, lexikografie a jazykových kontaktů mezi češtinou a němčinou. literární výra~y do běžnější hovorové řeči a jako autor prací o středověkém argotu probral používání některých, především hanlivých slov a poskytl řadu námětů pro jejich úpravu směrem k dobové autenticitě. Podle Pavlíčkových vzpomínek byly jejich schůzky místy až divadelní: „My jsme toho trochu upili a on pak vytáhl své poznámky a začali jsme na sebe jako házet ty nadávky. jeho paní, zřejmě stála nervózně za dveřmi, přišla dovnitř velice poplašená a říkala: Pánové, tak už dost!" 545 Historické konzultace týkající se architektury poskytl Vláčilovi především Václav Mencl, spolupracující už na ĎÁBLOVĚ PASTI. V oboru památkářství byl Mencl zastánce metody tzv. „náznakové rekonstrukce''. která předpokládá historické dílo nejprve dokonale poznat, ale poté je nevytvářet zcela znovu, ale zachovávat jen jeho autentické části a zbytek dotvořit „v duchu předlohy". Už v tom lze spatřovat blízkost Vláčilovu pojetí adaptace Vančurovy předlohy i ponoru do středověkých reálií.546 Menclův na svou dobu výjimečný přístup jej spolupráci s filmem přiblížil poprvé u Vávrovy husitské trilogie (1954-1957), později s ním Otakar Vávra konzultoval i film KLADIVO NA ČARODĚJNICE (1969). Vedle toho spolupracoval Václav Mencl často i s posluchači FAMU a DAMU.547 První díl scénáře byl odevzdán 2. září 1963,548 tedy skoro rok od podpisu smlouvy a Ideově umělecká rada skupiny jej posoudila 9. září. Setkal se jednoznačně s nadšením, které v hodnoceních jednotlivých členů přecházelo až do obdivu. Ladislav Fikar: „Závidím vaší skupině tento scénář. Myslím, že tak poctivě zamýšlené a dožité dílo, jaké přinesli Pavlíček a Vláčil, jsem já za své praxe neměl. Obdivuji umění, s jakým Vančuru přeložili do obrazové řeči, jaké nové obrazy a sekvence vnesli do díla vedle Vančury (jako např. krásná řeznice, která párá koně, a příjezd Kristiána). Autoři dovedli najít obrazovou a emocionální řeč takovou, která ve Vančurovi není. Cítím ze. scénáře takovou ohromnou sílu přírody, obdivuji ideologii a život, o který je to opřeno." Mimořádně působivé hodnocení pronesl Ota Hofman: „Je to jako číst noc a den v plánu katedrály, tušit obrysy základů, zvedají se těžké zdi z balvanů, v trámoví lešení se rýsuje křivka oblouků klenby, náznaky oblouků, konce nedohlédnete, chybí ti celistvost gigantického snu stavitelů, cožpak se tu dá mluvit o otesání jednotlivých balvanů, o správnosti místa, kam byly vzepřeny, jejich účel cítíš, ale současně máš strach, že omezeně, jťdnorozměrně, že jejich smysl v konečném řádu díla ti ještě zůstal utajen, jakápak 545 Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa L.aza;~vá. Studie adokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 352. Ke spolupráci s F. Jílkem-Oberpfalcerem viz tez BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, smlouva o dílo z 22. 6. 1964, dopis F. Jílka-Oberpfalcera Z 25. 6. 1964, zpráva ze schůzky s F. Jílkem-Oberpfalcerem z 29. 6. 1964. - František Jílek-Oberpfalcer (1890-19~3), český j~zyko~ědec, vysokoškolský pedagog a překladatel, autor řady prací 0 vývoji jazyka, dlouholety redaktor casop1su Naše řeč. Věnoval se také dialektologii a historické mluvnici, ve zkoumání argotu a slangu nebo jazykového humoru (např. slovních hříček) byl v českém prostředí průkopník. 546 Mencl, Václav: Památky a společnost. Dějiny a současnost 6, 1964, č. 4, s. 4-9. 547 Soukupová, Helena: Odkaz Václava Mencla. Zprávy památkovépěče 68, 2008, č. 6, s. 485-489. 548 Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. [I. díl]. Technický scénář, 1963, rozmn. Uloženo v Knihovně NFA (sign. S-45-TS/l); BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová. 147 tedy dramaturgie. když ti na stole leží scénář, při němž se učíš znovu filmově ~íst, a čtené se snažíš klopotně vidět v záběrech, montáži, zatímco autorům vyrůstají scény z krajiny snad těžce, ale na pohled prostě a samozřejmě, jako roste strom. [...] nebýt slova úvodem ke scénáři, nepoznal bych dokomponované, cožpak to vážně není Vančura, to zapchlé a surově svůdné Kozlíkovo doupě, do jehož středu jsou přiváděni zajatci? Ten sníh a vlci a čepel a čepice ve sněhu? Přibližující se a vzdalující zdi? Je to obdivuhodný přepis. úcty k autorovi. Úcty k filmu.549 [ ••• ] (pochybnosti jen o časové složitosti obrazu Královský hejtman) ... Třetí část Král by se měla přetiskovat v učebnicích scenáristiky. A režie. Ostatně celý scénář." Karel Kachyňa připomíná, že takový film, byť vícedílný, „musí být natočen v celku, komponován v celku a také promítán".550 Objevily se i kritické připomínky, které' se ovšem mezi hodnoceními jeví jako drobnosti. Josef Vaniš považoval postavu jednoručky a krále za „dost mimo styl", Břetislav Pojar měl za nadbytečnou Marketinu vidinu při únosu z Obořiště, Ota Hofman, jak víme, vyjádřil pochybnosti o časové složitosti obrazu Královský hejtman, jiní pochybovali o užitečnosti celé Lazarovy vize, kde by mohla stačit jen krátká zmínka o Marketě v modlitbě. Padly také připomínky k možné dezorientaci diváka v množství reminiscencí, ale současně vládlo přesvědčení, že autoři „jsou připraveni obrazovými prostředky této disorientaci čelit". I sám Vláčil neměl u některých motivů ještě úplně jasnýnázor na jejich vyznění, překvapivě i u královských obrazů: ,N některých místech si nejsem příliš jist. Jakým způsobem působí královská kapitola, která nemá s vlastním dílem nic společného. Dále si nejsem jist poslední kapitolou - Straba, která je vyprávěna Kateřinou. jestli by nestálo za to, nechat to bez toho vyprávění. Mně se zdá, že prostřednictvím této báje se projevuje jednání těchto lidí. Zvažuji, neměl-li by slyšet vyprávění jen jednoručka."551 Po schválení prvního dílu scénáře byl od 16. září 1963 film převeden do fáze průzkumu realizace, jehož výsledkem měl být definitivní návrh štábu, rozpočtu a termínů dokončení. Zajímavé je, že podle závěrů porady u ředitele studia 1. října 1963 se stále ještě zvažoval pro film klasický formát obrazu a změna na černobílý cinemascope byla provedena později. Jako kameraman byl určen Jan Čuřík, vedoucím výroby byl navržen nejdříve Vladimír Vojta, později vyměněn za Františka Miliče. Během podzimu a zimy objížděl Vláčil s Čuříkem Čechy, Moravu i Slovensko s cílem vybrat vhodné lokace k natáčenÍ.552 V plánu byly i studijní cesty do zahraničních galerií a muzeí, které Vláčil zdůvodňoval těmito 549 Pravděpodobně myšleno: „z úcty k autorovi. Z úcty k filmu." 550 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, zápis diskuse Ideově umělecké rady 9. 9. 1963. Totéž uloženo v NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269. Hlavní správa tiskového dohledu schválila I. díl scénáře 25. září 1963. ABS, HSTD - fond 318, sign. 318-285, Marketa Lazarová, cenzurní lístek. 551 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, zápis diskuse Ideově umělecké rady 9. 9. 1963. Totéž uloženo v NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269. 552 NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, seznam navštívených lokací. Konečné určení míst natáčení ale Vláčil provedl až s novým kameramanem Bedřichem Batkou. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, Zpráva o průběhu realizace filmu. 148 slovy: „Z historického hlediska je nám člověk té doby psychologicky znacne nesrozumitelný a němý. Naše sbírky kostýmů, zbraní, rekvisit, nábytku, různého pracovního nářadí aj., ať muzeální či písemné (především pokud jde o materiál obrazový) jsou velmi chudé. Po odborné konzultaci [„.] s historiky [... ] byla doporučena návštěva některých sbírek ve Vídni, kde lze shlédnout materiály vážící se buď přímo k naší historii, nebo které jsou pro územní blízkost a mnohé historické souvislosti analogické." Současně se chtěl Vláčil pokusit projednat možnost angažmá rakouských herců pro německy mluvené role.553 Dramaturgický plán studia na rok 1964 počítal s dokončením scénáře a zahájením přípravných prací. Předpokládaný finanční limit pro celýfilm byl stanoven na 5 milionů.554 Smlouva na druhý díl scénáře byla podepsána 16. ledna 1964,555 ale vedle této práce probíhaly i úpravy již schváleného I. dílu do čistého technického scénáře. V tom bylyvšechny sekvence rozděleny do podrobněji rozvedených samostatných číslovaných obrazů s určením místa děje a spočítanou délkou záběrů. Byl doplněn rozpis scén a nově i kalendář scénáře s přesnými daty, kdy přesně se který děj odehrává, doplněný o popis počasí. Např. úvodní přepadení povozu je datováno „15. února 1250, odpoledne, zataženo, sníh"; návštěva Mikoláše na Obořišti „25. února, časně ráno, jasno, sníh"; svatba Markety a Mikoláše probíhá 15. dubna; epilog 1. srpna atd. Svá data mají i flashbacky, např. Rajská sonáta 23. června 1246, Kozlíkova vzpomínka na dětství - do filmu nakonec nezařazená - 5. srpna 1200 ap. I jednotlivé postavy zde měly určený přesný věk (Kozlík 70 let, paní Kateřina 53 let, Mikoláš 33 let ap.).556 Takto doplněný a rozšířený I. díl scénáře byl nově rozmnožen.557 553 Ve Vídni měli filmaři (Vláčil, Ouzký, Pištěk) v plánu projít sbírky kostýmů, zbraní a mobiliáře v Museum der Stadt Wien, Kunstgewerbe Museum Wien, Schloss Hetzendorf a Schloss Laxenburg. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, Žádost o zahraniční cestu a její rukopisný koncept z 31. IO. 1963. Theodor Pištěk později vzpomínal, že inspiraci k řetězům na brnění hejtmana Piva získal z jednoho náhrobku v chrámu v Kolíně nad Rýnem. Z rozhovoru Theodora Pištěka s autorem ze dne 20. 5. 2014; Dufek, Jiří: Rozhovor s Theodorem Pištěkem. ln: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 339. V kolínském dómu se pravděpodobně jednalo o náhrobek hraběte Gottfrieda IV. von Cuyk-Arnsberg (1295-1371), na kterém je postava rytíře s výraznými řetězy na pancíři. 554 BSA, BH, 1963 A 6, Dramaturgický plán FSB na rok 1964, září 1963, s. 2, 26. 555 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, Smlouvy o dílo. 556 Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. [I. díl, 2. verze]. Technický scénář, 1964, rozmn., str. a-x. Strojopis kalendáře scénáře uložen také v NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, kalendář scénáře; tamtéž také strojopis nazvaný Stručný kalendář scénáře, který neobsahuje flashbackové scény. - Uvádění přesných dat označil asistent Aleš Dospiva hlavně za pragmatickou pomůcku pro maskéry a kostyméry, aby se mohli zorientovat v tom, jak herce namaskovat, protože některé děje scénáře se odehrávaly v časově rozdílných epochách. Přesná datace a popis počasí ale nepochybně přispívají i k velké autentičnosti. Z rozhovoru Aleše Dospivy s autorem ze dne 23. 6. 2013. 557 Pavlíček, František- Vláčil, František: Marketa Lazarová. [I. díl, 2. verze]. Technický scénář, 1964, rozmn. Uloženo v Knihovně NFA (sign. S-45-TS2/I). 149 Druhý díl scénáře byl odevzdán 3. června 1964.558 Jeho schvalování proběhlo v obdobné atmosféře frenetického nadšení jako u prvního dílu. Břetislav Pojar pronesl: „Myslím, že se málokdy povedlo převést .ducha autora tak, jak se to stalo ve dvou scénářích Markety, které přitom opravdu velmi volně sledují osnovu novely a přerůstají ve velkolepý obraz středověku. Nelze nic jiného než [...] přát Františku Vláčilovi stejné štěstí i při realizaci filmu. Povede-li se mu tak jako v předloze, může jít klidně do pense, protože na jednu osobu vykonal pro český film dost." Ota Hofman: „Jak bledničkově a mátožně působí civilisace vedle robustních postav tohoto příběhu, v kterých je krev a tušení a vztek a vášeň a pomsta. Dokud nezhynou. Ne, dokud jsou rozdrceny. Dokud se nerozdrtí. Nedokážu své pocity rozebrat. [...] Jsou h9ry, na které nedokážeš vystoupit, ale můžeš je pozorovat z dálky a obdivovat se jim. To je pro mne i případ této filmové balady. Byl bych směšný, kdybych sám sobě předstíral, že mohu napsat dramaturgický rozbor. Pokorně čtu a budu pokorným divákem." Ladislav Fikar: „Rejstřík, na nějž je tu hráno, má rozpětí od tiché kantilény až po vzedmutou dramatickou fugu, každý záběr je promyšlenou částečkou obrovité skladby, jejíž úhrn vydává počet o rozměru lidské vášně, ba o lidskosti samé [... ] Stojím před tímto dílem v pokoře a váhám se zeptat na kteroukoli pochybu, kterou mi vnuklo čtení." Naznačené pochyby jednotlivých posuzovatelů se týkaly dílčích míst, jako třeba pocit, nepřesahuje-li motiv Bernarda proporci, jakou vzhledem k příběhu má, i když samotná postava je v příběhu funkční, některé obrazy (Kázání, Hostina Páně) se zdály být „příliš obšírné a mnohomluvné"; v úvahu byla dávána také plocha a rozměr královského obrazu, oslabující silu závěrečného vyzněnÍ. 559 sss Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. II. a III. díl. Technický scénář, 1964, rozmn. Uloženo v Knihovně NFA (sign. S-45-TS2/l); BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová. V roce 1998 vyšly oba svazky scénáře tiskem ve výpravné edici (Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. Praha, Sdružení přátel odborného filmového tisku 1998). V dalším textu budu odkazovat na stránky této dostupné edice. Druhý svazek scénáře nese označení II. a III. díl, protože plán epizod počítá s několika závěrečnými epilogicky pojatými obrazy jako s třetím samostatným dílem nazvaným Cestou k létu (obsahujícím obrazy Ryby, Jelen, Tři hroby, Královská milost, Nanebevzetí, Svatba a Epilog). Při pozdějším krácení scénáře byla „samostatnost" III. dílu zrušena a výsledný film je tak dvoudílný. Všechny obrazy III. dílu jsou pojaty skutečně literárně, bez rozdělení do obrazů. I v druhé verzi technického scénáře (viz dále pozn. č. 645) byla k jednotlivým obrazům přidělena jen čísla záběrů, ale už ne jejich velikost nebo metráž, jako tomu je ve zbytku scénáře. Vláčil to zdůvodňuje v úvodu: „Poněvadž bych se tu ·nerad svazoval obrazovou koncepcí dříve, než bude natočen I. a eventuálně i U. díl, je epilog zatím v podobě literárního scénáře." Rozepsání do jednotlivých záběrů proběhlo až později, při krácení scénáře během natáčení. Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. Praha, Sdružení přátel odborného filmového tisku 1998, s. 248. 559 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, Zápis z diskuse Ideově umělecké rady 3. 6. 1964. Totéž uloženo v NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269. Hlavní správa tiskového dohledu schválila II.-111. díl scénáře 16. 6. 1964. ABS, HSTD - fond 318, sign. 318-285, Marketa Lazarová, cenzurní lístek; BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, sdělení o schválení scénáře HSTD z 3. 9. 1964. Po schválení byl zhutnělý převyprávěný děj všech tří dílů zveřejněn. Marketa Lazarová. Filmové informace 15, 1964, č. 46 (11. 11.), s. 17-19. l';o Součástí druhěho dilu scénáře byly i návrhy na úpravy I. dílu. Především šlo o vložení celé nové epizody Rajské sonáty s milostným motivem na pohanském obětišti. V již schváleném I. dílu tento obraz vůbec nefiguroval, je v něm připomenut pouze motiv pohanského obětiště s Alexandrou u stromu. Syrovost celé epizody chtěl Vláčil podtrhnout natáčením v rašeliništi a bahenní sopce Soos u Františkových Lázní, kde „horké prameny, jež tu tryskají ze země, tvoří relikt pravěku".560 Milostný motiv chtěl navíc pro diváka učinit nejasným, jeho půvab měl spočívat „v hudební skladbě obrazů a jejich zvláštní kompozici", z níž nemělo být zřejmé, jde-li o fantazii Kristiána nebo o vzpomínku Jednoručky.561 Druhou úpravou prvního dílu byla změna scény návratu Lazara a Markety z kláštera, do níž bylo přidáno setkání s žebravým mnichem Bernardem, „který je tu exponován [a] tvoří obsahovou a výrazovou osu celého II. dílu".562 Po schválení vznikla stejně jako u prvního dílu i druhá, nově rozmnožená varianta druhého dílu, která se liší jen podrobnějším rozepsáním scén do očíslovaných obrazů s naplánovanou metráží.563 Podoba schváleného scénáře se ovšem stále diskutovala. Mezi to patřila také konzultace některých zadaných posudků. Podle nich např. A. J. Liehm probíral s Vláčilem prospěšnost členění děje do kapitol a dále dialogy, v nichž ještě zůstala patrná Vančurova literární stylizace. Za zbytečné považoval celé Lazarovo vidění nebo Bernardovy dialogy s Bohem.564 Úpravy týkající se omezení Vančurovy řeči ve prospěch obrazového vyprávění navrhoval i muzikolog Antonín Sychra. Ten dal i konkrétní doporučení k hudbě, která by podle něj měla být veskrze moderní, a třebaže má budovat dobovou atmosféru, neměla by usilovat o ,,povrchní archaičnost". Doporučoval skladatele buď typu Eugena Suchoně nebo Vladimíra Sommera. Vidí na místě snahu využít neherců pro „quasi improvizační charakter« (kromě hlavních rolí), navrhuje omezení počtu šarvátek a bitev a také větší znejasnění motivu sodomie u Bernarda.565 Jiný posudek, podepsaný šifrou jtg (což je pravděpodobně dramaturg Josef Trager), vedle převažujícího nadšení z obou dílů scénáře pochybuje o rozsáhlosti role Bernarda ve filmu, zejména o jeho přítomnosti v závěrečném obrazu, který je podle něj „příliš klidný".566 Dramaturg 560 Scéna se nakonec natáčela ve zcela odlišném exteriéru v Lánské oboře. Bahenní sopku Soos ale Vláčil později natočil do svého dokumentu KARLOVARSKÉ PROMENÁDY (1973). 561 V úvodu druhého dílu scénáře se doslova píše: „Podstatné je to, že není zřejmé, jde-li o nějakou vizi Kristiánovu (zdá se), či Jednoručkovu reminiscenci." Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. Praha, Sdružení přátel odborného filmového tisku 1998,s. 148. Viz také dále v textu odstavec o natáčení Rajské sonáty a pozn. č. 652. 562 Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. Praha, Sdružení přátel odborného .":._filmového tisku 1998, s. 148. 5 ~3 Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. II. a III. díl. [2. verzeJ Technický scénář, 1964, rozmn. 564 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, posudek scénáře od A. J. Liehma z 3. 8. 1964. 565 BSA, SCE-PO, Marketa Lazarová, posudek scénáře od A. Sychry 12. 8. 1964. 5(; 6 NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, posudek scénáře. Karel Kraus byl scénářem nadšen: „Na tomto díle vyvolává největší úctu a obdiv síla autorského vidění, schopnost pronikat, rozvíjet a zcela samostatně domýšlet a dotvářet původní literární předlohu. Vančurova novela se tu posléze stala pouhým inspirativním odrazištěm k svébytné kompozici, tedy k dílu novému a veskrze původnímu. Netroufal bych si označit filmový přepis Markéty Lazarové za historický žánr (spíš se mi vnucuje pojem báje nebo mýtu), [...] zosnovali a vylíčili kus dávno minulého života s takovou přesvědčivostí, názorností a autenticitou, že navozuje - aspoň v nehistorikovi - pocit plnosti, reality, konkrétnosti a pevné soudružnosti." Přesto trochu pochybuje o složité propletenosti díla a obává se, aby se v rozsáhlosti různých motivů neztrácelo jádro příběhu. Připomíná také, že ve scénáři je ,,obrazově, významově a emotivně příliš akcentován každý záběr, že intenzita a naléhavost uměleckých prostřeGků je rozložena příliš rovnoměrně a v příliš silné vrstvě", což by mohlo způsobit ochabnutí divácké pozornosti. Domnívá se, že dílo bude nutné redukovat i bolestivými zásahy.s67 Oba díly schváleného scénáře měly svůj předobraz v rukopisné podobě, kterou si Vláčil doplnil o poznámky a četné kresby, v nichž vizualizoval své představy a fantazie. Nejčastěji používal perokresbu, místy akvarel a několikrát narazíme na vlepené monotypy. Kresby z tohoto rukopisného scénáře byly vícekrát publikovány a jejich sugestivita místy skutečně navozuje silný dojem syrovosti, tolik charakteristický pro výsledný film. Nepovšimnut zatím ovšem zůstal fakt, že ač všechny pochází z Vláčilových rukou, v případě některých je zřejmé, že jejich inspirací je obrazový doprovod Václava Sivka z knižního vydání Vančurova románu z roku 1961.568 Z některých Sivkových ilustrací navíc dýchá atmosféra filmu v takové míře, že lze spekulovat i o jejich možném vlivu na Vláčilovu představu výtvarné podoby filmu.%9 Když srovnáváme výsledný film, najdeme v něm pasáže, které skoro přesně odpovídají Vláčilovu předkreslenému scénářovému předobrazu. jiná místa jsou naopak odlišná či jiná, což většinou souviselo s úpravami scénáře během natáčení, jak bude dále ukázáno. Často tradovaný obraz Vláčila natáčejícího přesně to, co si vymyslel, je potřeba korigovat. I on byl ve svých vizích omezen mnoha okolnostmi, počasím, technikou, lidmi. Sám o tom hovořil už v době natáčení, když odpovídal na dotaz, proč si na natáčení stylizuje některé scény nově, když už je má 567 BSA, SCE~PD, Marketa Lazarová, posudek scénáře od K. Krause 10. 9. 1964. 568 Vančura, Vladislav: Marketa Lazarová. Praha, Československý spisovatel 1961. Vláčil si v některých případech Sivkovy ilustrace přímo obkreslil a (patrně přes průsvitku) do rukopisu scénáře zrcadlově obtiskl jako monotyp. Protože s tímto vydáním knihy prokazatelně pracoval, nabízí se možná i vy~ světlení názvu scénáře a filmu MARKBTA LAZAROVÁ s krátkým „e", zatímco oficiální název Vančurova románu je dle jeho prvních vydání Markéta Lazarová (s dlouhým „é"), 569 Na místě je poznámka, že jedním z velkých témat malíře a grafika Václava Sivka (1923-1974) byly stromy, jak ty rozložité, s bohatou korunou a doširoka rozevřenými větvemi, tak i jejich torza, pahýly, orvané větve a vyvrácené kořeny. Název Stromy nesl dokonce celý jeden grafický cyklus, který Sivko v roce 1964 [!]vystavil v pražské galerii Fronta. Kroutvor, Josef: Přátelé: Sudek a Sivko. In: Sivko, Sudek. Katalog výstavy, Praha, Ztichlá klika 1998. připravené v kresleném scénáři: „Člověk si ve své představě velmi snadno vybaví i ty nejsložitější obrazy a čím pevněji je zafixuje, tím hůř se mu pak dělá, chtěl by je tak uskutečnit. Ale pracovní podmínky ho vehni často zaskočí, najednou se nemůže hnout. Málokdy se podaří splnit do litery každou představu a vedlo by to ke křečovitosti. Scénář k Markétě byl napsán velmi precizně. Ale stačí, abychom změnili jízdu kamery, ·a už se rozloží aranžmá scény. [...] Proto se snažím být uprostřed věcí, pozadí není strnulé, naopak, ale to je spíše vizuální dojem."570 jinou věcí, která měla vliv na podobu scénáře, byly autorskoprávní otázky. Ty lze rozdělit do dvou skupin. První zahrnovala věrnost scénáře vlastní literární předloze, druhá potom dodatečně vsunuté motivy, ať už z Vančurových Obrazů z dějin národa českého, nebo úplně nově vymyšlené. jednání s Vančurovými dědici vedl na počátku především František Pavlíček, který díky osobní známosti s paní Vančurovou dosáhl předběžného souhlasu k adaptaci už v roce 1956."' Po odevzdání obou částí scénáře byly kopie vždy zaslány dědicům k vyjádření. Jejich případná stanoviska se nedochovala a pravděpodobně ani neměla písemnou formu.572 K uzavření dohody nakonec došlo 31. srpna 1964.573 (S tím kontrastuje vzpomínka Františka Pavlíčka: „A když bylo po premiéře, paní Vančurová mně řekla, že jsem ji oklamal a podvedl. Že jsem jí sliboval, že filmová adaptace bude pietní, bude respektovat předlohu, že v ní v podstatě nebude autor nějak násilně manipulován nebo měněn, a že režisér si tu počíná velice uzurpátorsky, necitlivě. Kdyby to prý bývala věděla, nikdy by mi nedala souhlas.")574 jinou komplikací se --ukázala implantace některých motivů a postav z Obrazů z dějin národa českého, konkrétně zapojení královských obrazů a postava mnicha Bernarda, včetně doslovného převzetí vybraných dialogů. Studio si v této věci nechalo vypracovat právní analýzu, která měla rozhodnout, zdali převzetí těchto prvků nějak porušuje autorské právo, a přestože posudek vyzněl ve prospěch stávající podoby scénáře, 570 Tunys, Ladislav: Proutkařův proutek a spodní vody. Československý voják 15, 1966, č. 10 (7. 5.), s. 29. 571 Pavlíček, František: Cesta za filmovou podobou Markety Lazarové. Filmové novinky, 1967, č. 2 (únor), nestr.; Šrámek, Petr - Pavlíček, František: „Říkejte tu řeč". Souvislosti 10, 1999, č. 2 (40), s. 15; Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 348; Křivánková, Darina: Marketa Lazarová. Nejlepší český film. Reflex 22, 2011, č. 34 (25. 8.), s. 36-43. 572 10. září 1963 žádá Švabík paní Vančurovou o názor na zaslaný L díl scénáře; 23. září 1963 vznikl právnický posudek týkající se autorských práv k Markétě Lazarové a Obrazam z dějin národa českého; 21. července 1964 zaslal dramaturg Tráger paní Vančurové první díl scénáře s očekáváním jejího telefonátu; 28. července 1964 jednali o autorských právech u paní Vančurové na Zbraslavi osobně Vláčil, Pavlíček a Tráger; hned následující den shrnuje vedoucí skupiny Švabík v dopise pro p. Vančurovou projednaný návrh rozdělení honorářů za autorská práva, s kterým vyslovuje Ludmila Vančurová a její dcera Alena Santarová souhlas 13. srpna 1964. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopisy ze studia pro Ludmilu Vančurovou z 10. 9. 1963, 21. 7. 1964 a 29. 7. 1964, souhlas Ludmily Vančurové z 13. 8. 1964, právnický posudek z 23. 9. 1963. 573 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, korespondence. 574 Přádná, Stanislava: František Pavlíček o Marketě Lazarové (1996). In: Gajdošík, Petr (ed.): Marketa Lazarová. Studie a dokumenty. Praha, Casablanca 2010, s. 348; Šrámek, Petr - Pavlíček, František: „Říkejte tu řeč". Souvislosti 10, 1999, č. 2 (40), s. 13. 153 způsobila tato věc v budoucnu ještě několik problémů."' Naproti tomu se skoro vůbec neřešil autorsky „cizorodý" motiv báje o Strabovi, který Pavlíček vnesl do scénáře jako vlastní, i když inspirovaný částečně kapitolou o lucké válce z Jiráskových Starých pověstí českých (postava jménem Straba) a Písni o věčném trestu z povídky Maxima Gorkého Stařena Izergil, v níž autor zapsal starou báji o synu člověka-orla zvaném Larra (v povídce znamenající „zavržený, vyhoštěný"), odsouzeném za zločin na dívce k odloučení z lidské společnosti a k věčnému bloudění světem o samotě.576 První návrh realizace filmu byl podán 10. července 1964. Podle něj by činil předběžný rozpočet třídílného filmu 17,5 mil. korun a film měl být kompletně dokončen 30. června 1966. Vedení studia ale tento návrh nepřijalo a nařídilo jej přepracovat. Po poradě u ředitele studia 20. července byl následujícího dne předložen nový návrh, tentokrát už jen na dvoudílný film v celkové délce nepřevyšující 6 000 m, v černobílém cinemascope a s celkovým rozpočtem 12 mil. korun. První díl měl být hotov do konce roku 1965, druhý díl do konce roku 1966. Koeficient spotřeby filmové suroviny byl proti běžným barrandovským zvyklostem navýšen na 8:1.577 Tento návrh vedení studia schválilo, současně ale doporučilo ještě upravit scénář směrem ke zkrácení předpokládané metráže.'78 Změny proběhly i v obsazení štábu. Kameraman Jan Čuřík, který zatím poctivě objížděl s Vláčilem všechny lokace a připravoval se na natáčení, požádal v červnu 1964 o uvolnění z projektu. Jeho důvody byly čistě pragmatické: projekt MARKETY LAZAROVÉ se ukázal natolik časově náročný; že by mu jako mladému kameramanovi asi blokoval možnost práce na jiných filmech. „On [Vláčil] říkal - takmi ale musíš najít náhradu. [...] Ale pak mě mrzelo, že jsem z toho odešel. [... ] Ta příprava byla neskutečná, protože nebyly peníze, tak se to zase odložilo. Já si pamatuju, že jsem přes rok nic jinýho nedělal než tohleto. A pak jsem dostal nějakou nabídku, na něco, tak jsem řekl - Franci, nezlob se, já už... Protože ono taky šlo o existenční záležitosti. 575 BSA, SCE-PO, Marketa Lazarová, právní posudek z 23. 9. 1963. 576 Povídky Stafena Izergil a Píseň o věčném trestu vyšly v té době ve výborech Gorkého povídek Bosáci (Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1955) nebo Výbor z díla (Praha, Státní nakladatelství dětské knihy 1953). Na Gorkého motiv člověka-orla jménem Larra jakoby odkazoval i úvodní záběr I. dílu filmu s letícím orlem a s titulkem Straba, až po něm následuje záběr na číh krabic z NDR se záběry orlovce říčního, použitými pro úvod I. dílu filmu. Záběr letícího dravce je tak ve filmu jediným obrazovým materiálem, který nevznikl rukou kameramana Batky nebo jeho asistenta.705 Vedle toho proběhlo ještě několik drobných úprav.706 Práce na střihu filmu měly ještě jeden originální rozměr. Italský distributor Moris Ergas, který zakoupil celosvětová distribuční práva, vznesl požadavek, aby mohl mít u dokončovacích prací svého střihače. Ergasovu žádost tlumočil Filmexport na Barrandově poprvé 13. května 1966. Sice neznáme přesné znění odpovědi, ale pozoruhodné je, že na Barrandově možnost „dohledu(' na střih asi nezavrhli, ba dokonce se na paralelní sestřih připravovali. 29. září, tedy v době, kdy se pracovalo na střihu II. dílu, píše vedoucí skupiny Švabík vedoucímu výroby Ouzkému dopis, v němž prosí o ponecháhí vyřazených materiálů v pozitivní i negativní střižně až do rozhodnutí o spolupráci s Ergasem, aby bylo k dispozici co nejvíc materiálu pro případné „odlišné pojetí Ergasovy firmy". Současně Švabík píše řediteli Filmexportu Kachtíkovi, aby Ergasovi vysvětlil, že svůj vlastní sestřih bude moci realizovat až po dokončení českého sestřihu, že ale pro něj bude zachován veškerý vyřazený materiál. V tomto duchu pak 12. října informoval Filmexport Ergase, že jeho střihač „bude moci přijet do Československa začátkem příštího roku na provedení konečného střihu filmu".707 Další zprávy o paralelním sestřihu ale nejsou a ani pamětníci si nevzpomínají, že by se něco podobného na Barrandově odehrálo.708 ve sněhu". ESA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopis vedoucího Švabíka z 9. 1. 1967, DZ č. 339, 409; Pavlíček, František - Vláčil, František: Marketa Lazarová. Praha, Sdružení přátel odborného filmového tisku 1998, s. 82. 705 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 387. Aleš Dospiva na to vzpomínal: „Vláčil viděl kdysi nějaký dokument o orlovi, ve kterém si pamatoval záběr, který by se hodil do Markety Lazarové". Z rozhovoru Aleše Dospivy s autorem ze dne 17. 8. 2015. Jednalo se o východoněmecký krátkometrážní dokument ŘÍČNÍ OREL (Der Fischadler, 1951, r. Otto Gnieser), který byl v roce 1956 uveden i do české distribuce (český název dokumentu je zavádějící, film je o orlovci říčním). Kopie filmu je uložena ve sbírkách NFA v Praze. Novou kopii záběru z Berlína Vláčil potřeboval patrně proto, že chtěl obraz v co nejlepší kvalitě a navíc překopírovaný pomocí masky do cinemascopického formátu. -ak-: Říční orel. Filmový pfehled, 1957, č. 3 (19. 1.), nestr. 706 Ve scéně Rajské s·onáty se měl "krátit akt Alexandry tak, aby nepůsobil fysicky a zůstal v rámci estetického vnímáni'. Zdali a v jaké míře tato úprava proběhla, není známo. V obrazu Královský hejtman bylo dodatečně nutné pro skladatele Lišku zjistit přesný text, který zpívá herec Ševčík v začátku obrazu, aby se mohl nově sesynchronizovat obraz s hudbou. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopis Ouzkého z 9. 1. 1967. Herec Ševčík nahrával playback ke svému „pěveckému" číslu ještě před začátkem natáčení, 11. ledna 1965. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 44. 707 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopis ředitele Filmexportu Kachtíka z 13. S. a 12. 10. 1966, dva dopisy vedoucího Švabíka z 29. 9. 1966. 708 K této věci byjistě mohlo přispět pátrání v zahraničních filmotékách, kde by se měly nacházet zahraniční distribuční kopie MARKETY LAZAROVÉ, dost možná i střihově upravené. Připomeňme známý případ filmu Juraje Jakubiska Do VIDENIA v PEKLE, PRIATELIA (1970/1972, 1989), kde Moris Ergas figuroval jako koproducent. V čase nástupu normalizace zůstal film nedokončen, italský koproducent ale v roce 1972 vytvořil vlastní střihovou verzi, od které se Jakubisko distancoval. Viz např. Prohlášení slovenského tvůrce. Rudéprávo 52 (75), 1972, č. 176 (28. 7.), s. 5. 184 V hávaznosti na dokončení střihu I. dílu začala příprava postsynchronů. U většiny postav se pokračovalo v dabování sjiž dříve vybranými herci, u některých ale došlo ke změnám obsazení. Na počátku odmítl nabídku nespecifikovaného dabingu Václav Voska. Pro postavu Adama zkoušel Vláčil několik hlasů: Eduard Cupák po prvotním souhlasu z role odstoupil pro velké zaneprázdnění, jiným vybraným dabérem byl Oldřich Šmak, ale po prvních zkouškách se ukázalo, že Vláčilovi jeho projev nevyhovuje, a tak došlo k přeobsazení Ladislavem Trojanem. Další změna byla provedena u postavy Lazara, kterou na podzim 1965 začal namlouvat herec JosefPatočka, nyní byla ale nově dohodnuta spolupráce s Martinem Růžkem, který zpětně pfemluvil i pasáže namluvené Patočkou.709 Oldřicha Šmalce zkoušel Vláčil i pro postavu Mikoláše, nakonec se však rozhodl pro Petra Kostku. Bez komplikací bylo obsazení hlasu Marie Tomášové pro postavu převorky. Německy mluvené role přijeli nadabovat herci z Berlína. Harry Studt namluvil svou roli starého Kristiána sám, postavě mladého Kristiána propůjčil hlas Klaus-Peter Thiele.710 Zpočátku filmaři tápali u hlasu vypravěče. První nabídka byla učiněna Janu Pivcovi, ale ten ji odmítl.711 Náhradní volba padla na Zdeňka Štěpánka. Ten si vzal čas na rozmyšlenou a souhlasil až po seznámení s textem komentáře.712 Natáčení postsynchronů probíhalo s pauzami od 29. září do 13. prosince 1966. Převážně šlo o noční frekvence, což bylo spojeno s organizačními komplikacemi uvolňování herců nebo s prostou lidskou únavou (například 4. října muselo být celonoční natáčení dialogů ukončeno už ve 4 hodiny ráno [!], protože 13letá ·'Alena Pavlíková, malá představitelka Drahuše, byla značně unavená). Zajímavým detailem dokreslujícím podmínky jsou časté zmínky o výpadcích proudu, které 709 Josef Patočka po začátku postsynchronů vznesl v říjnu požadavek na zvýšení honoráře za svůj dabing postavy Lazara. Skupina to odmítla a rozhodla se dabing přeobsadit Martinem Růžkem. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 342, 350. 710 Klaus-Peter Thiele daboval na Barrandově už o rok dříve postavu mladého vojáka Hanse (Jaromír Hanzlík) v Kachyňově filmu KoČÁR DO VÍDNĚ (1966). Další němečtí dabéři jsou v produkční dokumentaci označeni jen příjmením: herec Rachold je snad Gerhard Rachold, který na Barrandově hrál již dříve ve filmech BOXER A SMRŤ (1962, r. Peter Solan) a ATENTÁT, daboval postavu sluhy Reinera (Zdeněk Kutil), herec KlOring/Klering (snad Heinz Klering, většinou herec vedlejších rolí) namluvil postavu vozky (František Nechyba) a herec Diez/Dies (snad Fritz Diez, který ve stejné době na Barrandově natáčel film JÁ, SPRAVEDLNOST režiséra Zbyňka Brynycha, v němž ztvárnil Adolfa Hitlera, jehož hrál i v řadě jiných filmů) daboval postavu zbrojnoše (Josef Bradáč). BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 377-380. 711 O Pivcově odmítnutí se zmiňuje denní zpráva z 25. listopadu 1966, ve stejný den byla náhradně sjednána spolupráce se Zdeňkem Štěpánkem. Přesto je Jan Pivec uveden ještě v pozdějším návrhu titulkové listiny. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 380, 384; NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, návrh titulkové listiny. 712 Podle vzpomínky Aleše Dospivy měl komentář Zdeňka Štěpánka znít i ve scéně Mikolášovy popravy. Když k ní ale Zdeněk Liška složil hudbu, ukázalo se, že komentář je zde zbytečný, protože celé drama scény je obsaženo v hudbě. Podle rozhovoru Aleše Dospivy s autorem ze dne 4. 10. 2013. Během natáčení postsynchronů se epizodicky objevují i jména dalších osob, namlouvajících vedlejší role nebo davové scény. Například herec Husák, který měl půvo<.ině hrát Sovičku, natáčel v říjnu na postsynchronech střídavě dabing postav korneta (Jan Pohan) a Kozlíkova syna Jana (Karel Vašíček), mezi dabéry „davu" se objevuje i asistent režie Dospiva. 185 narušovaly pracně domlouvané frekvence, nebo o výpadcích dodávek vody potřebné k chlazení projektorů při projekci obrazových smyček. V dokumentaci nejednou narazíme na zprávu, že pro nemožnost chlazení se muselo natáčení po projekci smyčky vždy na půl hodiny přerušit, aby se technika nezničila. Obdobně bizarně se jeví zprávy ze 7. a S. listopadu, kdy nebylo možné natáčet ruchy, protože ve vedlejší místnosti zasekávali řemeslníci do zdi regálové konstrukce.713 Souběžně probíhala práce na hudbě k filmu. Skladateli Zdeňku Liškovi byla 7. října dodána kompletní serviska I. dílu a od poloviny listopadu dostával postupně sestřihy částí II. dílu.714 S nahráváním hudby se začalo v Praze ve Smečkách 9. prosince a I. díl byl hotov a schválen 30. prosince. Partituru k druhé části filmu ale Liška dokončil až 23. ledna 1967 a její nahrávání a mix probíhaly až do března. 715 S nahráváním hudby a s prací na mixu•se pojí i technické specifikace zvukové stopy. jediný dnes známý zvukový mix je ten na filmovém pásu, tedy optický mono záznam. V době vzniku filmu byla ale zvuková stopa míchána jako stereo a dOkOnce se pracovalo, dnes s neznámým výsledkem, na čtyřkanálovém zvuku, který se užíval jen u výjimečných filmových projektů (v roce 1964 např: STARCI NA CHMELU režiséra Ladislava Rychmana).716 Stereo míchačky nahraných zvukových stop proběhly v únoru a březnu 1967. Padlo rozhodnutí, že ve stereu bude smíchána hudba a ruchy, dialogy zůstanou v mono.717 Existenci filmové kopie s nasazeným stereo zvukem dokládá záznam o projekci servisky filmu se stereozvukem z 10. března 1967. Tato filmová kopie ani originální magnetické pásy se stereo zvukem se ale nedochovaly. 21. března byly zvukové pásy se stereo zvukem předány 713 BSA, SCE~PD, Marketa Lazarová, DZ č. 346, 366, 367. 714 Autorrlobil s kopií I. dílu a magnetickým záznamem dialogů II. dílu vyjel z Prahy 9. ledna 1967, ale zůstal s poruchou stát ve Vysokém Mýtě. Následující den vyjel náhra~ním automo?ilem ~Barrandov~ vedoucí výroby Ouzký do Vysokého Mýta, tam vyzvedl z porouchaneho automobilu kopie obou části a osobně je dovezl skladateli Liškovi do Gottwaldova. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ, č. 394. 715 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, oz·č. 393 a následné denní zprávy z ledna-března 1967. 716 Vedoucí skupiny Švabík dává 10. ledna 1967 pokyn ke zvukovému mixu na čtyřkanálový záznam. 28. ledna ředitel studia Harnach sděluje Švabíkovi, aby se v zájmu dodržení termínu do 30. března provedly přednostně míchačky pro jednostopý optický záznam, a až následně ~a ně bud?u oba d,íly filmu smíchány i na čtyřstopý záznam. BSA, SCE-PO, Marketa Lazarová, dopis vedouc1ho Švab1ka z 10. 1. 1967, dopis ředitele Harnacha z 28. 1. 1967, dopis náměstka Schmiedbergera z 24. 1. 1967. čtyřkanálový zvukový mix se nedochoval. Krabice s tímto mixem viděl ještě v 90. letech ve skladu Filmexportu zvukař Ivo špajl. Krátce nato byly při „čištění skladů" vyhozeny, aby se uvolnilo místo. Křivánková, Darina: Marketa Lazarová. Nejlepší český film. Reflex 22, 2011, č. 34 (25. 8.), s. 43. - Pro doplnění je vhodné připomenout, že se čtyřkanálovým zvukem se v této době spíš experimentovalo, a pokud vznikl, byl určen výhradně pro zahraničí, neboť tuzemská kina nedisponovala potřebným zařízením pro jeho reprodukci. Technicky šlo stále o stereo, které bylo jen rozvedeno do čtyř kanálů ve snaze 0 dosažení působivějšího účinku. Zdá se, že tato technologie byla Barrandovu vnucena vedením čs. filmu, jak to alespoň vyplývá ze dvou záznamů pozdějších porad vedení_studia z led~a !968; po?le nichž se Barrandov marně snažil zmírnit příkaz ředitele Čs. filmu z 19. prosince 1967 o ctyrkanalovem zvuku pro všechny širokoúhlé filmy a omezit jej jen na výjimečné projekty. BSA, Barrandov historie, 1968 A 3, Porady vedení, zápisy z porad vedení z 2. a 16. 1. 1968. 717 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, záznam z porady o dokončovacích pracích z 6. l. 1967. do laboratóha tam od následujícího dne začalo zpracování první filmové kopie. Vedle toho došlo 15. března k paralelnímu přepisu mixu zvuku na mono a na mezinárodní ruchový pás (obsahující hudbu a ruchy bez dialogů).718 Nedochoval se .ale ani ten, atak jediný záznam zvuku k filmu je optický mono záznam. Vzhledem k Liškově koncepci hudby, v níž se pracuje s různými efekty, echem a několika zvukovými plány současně, je dnešní neexistence stereostopy nepochybně ztrátou, která pravděpodobně limituje plnohodnotné vnímání Liškova záměru. Nejen film samotný, ale i rozsah jeho propagace neměl v dějinách české kinematografie obdoby a odpovídal významu, jaký Barrandov filmu přikládal. Už 5. listopadu 1965, tedy ani ne v polovině natáčení, uzavřel Barrandov s ústřední půjčovnou filmů (ÚPF) smlouvu o reklamní kampani, která měla být provedena tak, aby se povědomí o filmu a jeho výjimečnosti co nejvíce rozšířilo. Vedle klasických prostředků propagace, jakými byla inzerce a četné upoutávky v tisku, plakáty a letáky různých velikostí či diapozitivů promítaných v kinech to měly být i méně časté, leckdy kuriozní způsoby, např. vydání nálepky na zápalky, nalepovacích obtisků, kapesní zrcátko, náramek s přívěskem s emblémem „Marketa Lazarová'~ fotografické záložky do knih, výstava fotografií z natáčení, textový transparent pro výzdobu měst, transparent pro výzdobu dopravních prostředků před a po uvedení filmu aj. Některé typy propagačních materiálů měly mít podobu samostatně vydaných publikací (hlubotiskové noviny, čtyř a osmistránková textová skládačka, samostatný tisk věnovaný jen Josefu Kemrovi, 16stránková propagační brožura), měla vzniknout kolekce otázek pro rozhlasový pořad Piš a slyš, organizovány návštěvy novinářů na natáčení, odvysíláno několik upozornění na film v televizi a v rozhlase, rozhlasové. a televizní besedy, cyklus tel.evizních reportáží seznamujících s místy natáčení, Vláčil měl také namluvit proslov, který by se pouštěl v kině při upoutávkách na film aj. Část těchto zadání byla skutečně realizována, některé naopak ne.719 Sám Erich Švabík si v březnu 1968 připsal na okraj tohoto návrhu: „Skutečnost byla podstatně členitější."720 Součástí propagace byl i reklamní snímek, který se v barrandovské střižně připravoval od začátku března a hotov byl 17. března 1967.721 718 BSA, SCE-PO, Marketa Lazarová, DZč. 410, 411. 719 Byla vyrobena kolekce plakátů, rozmanité tiskové materiály s texty tvůrců, série fotosek, kolekce inzerátů do tisku. Dobová nabídka propagačních materiálů dokonce inzeruje náhrdelník s medailí, náramek s medailí nebo propagační zrcátko. O dokončovaném filmu referoval v televizi Alois Poledňák, který si u Vláčila vyžádal asi tříminutovou ukázku. Naopak ve zmíněném rozhlasovém pořadu Piš a slyš se o filmu nic nevysílalo, stejně tak nevznikl zamýšlený cyklus dokumentů z míst natáčení aj.. 16. února 1968 odvysílal rozhlas rozhovor s Františkem Vláčilem v cyklu Postavy světového filmu s podtitulem František Vláčil čili O dvou živlech (připr. Aleš Fuchs, r. Olga Valentová, 25 min.). BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, smlouva o dílo z 5. 11. 1965, propagace k filmu; NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, návrh propagac.e filmu; Filmová propagace, září-prosinec 1966, s. 2; květen-červen 1967, s. 2; odpověď z Archivu Českého rozhlasu autorovi ze 7. 8. 2015; Archiv českého rozhlasu, Id. č. CR.ARCH.1968.861. 720 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, smlouva o dílo z 5. 11. 1965, pfopagace, poznámka z 13. 3. 1968. 721 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 409-411. Reklamní snímek v délce 71 m se dochoval ve sbírkách NFA ve dvou verzích, širokoúhlé 1:2,35 a užší ve formátu l;l,66. 187 Jak bylo uvedeno, nečekanou komplikací se stalo uvádění Vančurových Obrazů z dějin národa českého jako jednoho z inspiračních zdrojů filmu. Barrandov měl smluvně zajištěná práva od Vančurových dědiců především na román Markéta Lazarová, u Obrazů ale byla situace složitější, protože když Vančura toto dílo psal, využíval jako podklad pro některé pasáže materiál od několika českých historiků, kteří se tím ocitli. v roli spoluautorů. Uvádění Obrazů jako inspiračního zdroje Vláčilova filmu tak během jeho propagace vyvolalo zájem dědiců práv těchto historiků.722 Problém vznikl v důsledku krácení scénáře, protože inspirace Vančurovými Obrazy ve scénáři skutečně je, týká se ale nenatočených královských obrazů. V propagačních materiálech se Vančurovy Obrazy jako zdroj uvádějí, stejně jako mylná informace o třídílném filmu. Mezi podklady pro vytvoření propagace byl totiž i třídílný technický scénář, o jehož následných úpravách a krácení už ÚPF nikdo neinformoval. Ředitel Harnach napsal v lednu 1967 v této věci Vláčilovi a Pavlíčkovi poměrně ostrý dopis („Vážení Františkové, tak jste ptivodili pěknou patálii. .."), ve kterém ptedevším Vláčilovi vytýká dodávání zkreslených informací o Obrazech z dějin národa českého, podle kterých oba scenáristé použití motivů ve filmu odmítli. V propagačních materiálech byly ale Obrazy zmiňovány, a proto se nyní ozývají dědici autorských práv. Vláčilovi navíc Harnach vytýká, že se v rozhovoru pro Filmové informace vyjádřil o filmu jako o třídílném, což se opět odrazilo v propagačních materiálech, o jejichž podobu se navíc Vláčil nezajímal, ač to režiséři běžně dělají.723 První reakce tvůrčí skupiny byla poněkud radikální. 6. února píše Švabík do ÚPF, že veškerá propagace uvádějící MARKETU LAZAROVOU jako třídílný film, má být stornována nebo přetištěna, pokud je to možné. Propagační oddělení ÚPF na to 14. a 21. února odpovídá, že propagace vznikala podle technického scénáře, tedy na film o třech dílech a mj. i podle Obrazů z dějin národa českého, a že vše již bylo vytištěno a předáno k distribuci. Protože inzeráty s podobnými podklady byly publikovány v tisku, vyslovuje domněnku, že nová propagace by diváky spíš mátla. To vedení Barrandova přesvědčilo o tom, že propagace se měnit nebude a případné autorskoprávní spory se budou řešit prostřednictvím Dilie.724 Nesporným faktem bylo, že královské obrazy realizovány nebyly a celá věc vznikla jen nedorozuměním a zanedbáním dozoru nad propagací, takže nároky dědiců jsou bezpředmětné. 722 S Vladislavem Vančurou na Obrazech z dějin národa leského spolupracovali historici Václav Husa (1906-1965), Jaroslav Charvát (1904-1988) a Jan Pachta (1906-1977), protagonisté meziválečné His~ torické skupiny, kteří jsou uvedeni i na konci každého dílu Obrazů. V pozdějším (nepublikovaném) textu se Vláčil zmínil, že problém byl i v tom, že někteří z těchto historiků byli nepohodlní režimu. To je ale pravděpodobně jeho omyl, protože všichni tři historici neměli s poúnorovým režimem potíže. NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 103, text s názvem Kapitoly o filmu, 1996, s. S. 723 Režisér František Vláčil o „Markétě Lazarové". Filmové informace 17, 1966, č. 17 (27. 4.), s. 1-2; BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopis ředitele Harnacha z 31. 1. 1967. 724 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopis Vláčila z 28. 12. 1966, dopis vedoucího Švabíka z 6. 2. 1967, stanovisko ÚPF ze 14. 2. 1967, dopis V. Kováře do ÚPF z 27. 2. 1967. S potížemi kolem propagace souvisí také práce na úvodních titulcích filmu. Konečnou podobu titulkové listiny odsouhlasila skupina 28. listopadu 1966. Hned následující den byla předána výtvarníku Zbyňku Sekalovi jako podklad pro vy__tvoření titulků filmu.725 Sekal dodal titulky 13. prosince, v následujících dnech byly pl'efotografovány, retušovány a nasnímány na filmový pás. Do procesu výroby ale vstoupily právě komplikace s autorskými právy k Vančurovým Obrazům, které byly v Sekalových titulcích zmíněny (stejně jako informace o třídílném filmu, jež byla už přes rok opuštěnou ideou). Vláčil tedy musel podklady pro část titulků předělat. Nové znění měl hotové 23. ledna 1967, z neznámých důvodů ale vytvořením nových titulků nepověřil Sekala, ale tradičního barrandovského „titulkáře" Jana Bláhu. Ten nové návrhy zpracoval částečně s přihlédnutím ke grafice vznikajícího návrhu plakátu Zdeňka Zieglera a předložil je 10. února.726 Protože proti nim nebyly námitky, byly 20. února předány do trikového oddělení ke snímání a dalšímu zpracování.727 Všechny postprodukční práce se uzavřely 21. března 1967, kdy byl veškerý obrazový i zvukový materiál předán do laboratoří k vytvoření první úplné kopie. Tu laboratoře dodaly tvůrčí skupině 31. března. Hned následující den byl film předveden ústřednímu řediteli Čs. filmu, řediteli studia, dramaturgii a vedení tvůrčí skupiny, kteří jej bez námitek schválili.728 Tím byla výroba filmu uzavřena a během pár dní byl předán distribuci. Celkové náklady se vyšplhaly na 12 292 265 korun, doba výroby dosáhla 959 dní (plán 688 dní), spotřeba filmového negativu .se vyšplhala na 67 595 m (plán 53 864 m). Z původně plánované délky 6 108 m se po úpravách scénáře počítalo s filmem dlouhým 5 550 m, ve skutečnosti měl dodaný sestřih délku 4 930 m.'" 725 Na okraji návrhu titulků si Vláčil poznamenal: „Pištěk - písmo." V návrhu je také zařazeno vančurovské úvodní motto („Toť příběh sestavený málem zbůhdarma...") a závěrečný epilog („Nenalezli jsme pramen..."). Zatímco motto bylo do filmu zařazeno, epilogový titulek v něm není. NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, návrhy titulků; BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 382. 726 Změna výtvarníka mohla souviset s Vláčilovou nespokojeností nad vzhledem Sekalových titulků, v nichž na některých místech chyběly čárky, a u titulků s větším počtem jmen komplikovalo zvolené písmo čitelnost. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, záznam z porady z 6. 1. 1967, dopis vedoucího Švabíka z 10. L 1967; NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, návrhy titulků. Zieglerův návrh titulu s částečným využitím frakturového písma využitý nejen pro filmové titulky, ale i všechny propagační materiály, se stal jednou z prvních j~dnotných vizuálních identit českého filmu. Srovnej Vacovská, Andrea: Typografie filmových titulků. Uvodní titulky v československém hranémfilmu 1945-1993. Praha, Vysoká škola uměleckoprůmyslová 2016, s. 46-47, 111. Autorství typografického řešení a jeho převzetí do titulků filmu potvrdil Zdeněk Ziegler v rozhovoru s autorem ze dne 17. 4. 2017. 727 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 381, 382, 389, 390, 403, 407. 728 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 411, výrobní list z 31. 3. 1967, výrobní zpráva z 20. 8. 1967. 729 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, výrobní list z 31. 3. 1967, výrobní zpráva z 20. 8. 1967. Přesto se nejednalo o definitivní uzavření nákladů na film, protože, jak bude v textu dále uvedeno, došlo ještě k několika úpravám. Až více než po roce, 28. května 1968, bylo ha poradě vedení studia schváleno definitivní vyúčtování filmu. Konečný rozpočet dosáhl výše 12 254 643,63 Kčs. BSA, Barrandov historie, 1968 A 3, Porady vedení, zápis porady z 28. S. 1968. 189 Dokončení prací ale bylo jen dočasné, protože po schválení se objevily návrhy na další úpravy. Největší požadovanou úpravou byl dodatečný návrh tvúrčí skupiny na doplnění mezititulků, které by uváděly jednotlivé kapitoly. Dnes se zdá až neuvěřitelné, že idea mezititulků se objevila až v době, kdy byla schválena první kompletní kopie filmu a jeho výroba prakticky uzavřena. Nikdy předtím se s nimi nepočítalo, nejsou obsaženy v žádné verzi scénáře. Až u hotového filmu se ovšem ukázalo, že by mohl být pro diváky nesrozumitelný. jednoznačně to vyplývá z dopisu tvúrčí skupiny řediteli Harnachovi z 1I. dubna, kde píše Švabík o dalších nezbytných úpravách, „které přispějí ke srozumitelnosti filmu a upřesní jeho rytmus". Podle názoru tvúrců i skupiny bude nutné do filmu vložit mezititulky „ohlašující klasickou formou kapitoly a stručně informující o obsahu". Divákovi se tak má umožnit, „aby se mohl orientovat v ději a získal jakýsi odstup od proudu děje".'30 S tím se mělo nést i drobné krácení obrazu, aby se pro mezititulky získalo místo a nenavyšovala se metráž. Protože už byl ale film po všech stránkách hotov, nešlo v něm bezhlavě krátit, především s ohledem na smíchanou zukovou stopu. Proto Švabík stanovil zásadu provést krácení především tam, kde „neovlivní zvukovou stránku filmu a lze je provést bez míchače.k". Krácení v místech, kde by byly důsledkem nové míchačky zvuku, připustí „jen v krajním případě a po dohodě se skladatelem Liškou".731 Pozoruhodné je, že o vkládání mezititulků a jiných případných úpravách se nedochovala žádná provozní dokumentace. Vysvětlit to lze tím, že v té době byla veškerá dokumentace výroby uzavřena (především denní zprávy) a film byl už i oficiálně schválen (podepsáním výrobního listu) a předán distribuci. Z toho všeho lze dedukovat, že následující kroky byly činěny sice s vědomím vedení studia, ale tak trochu „mimo protokol", neoficiálně: bylo nutné stáhnout z ÚPF schválenou kopii, provést výrobu mezititulků, jejich vložení do filmu včetně případné úpravy zvukové stopy a z toho možná i plynoucí střihové úpravy obrazu. Všechny tyto práce trvaly až někdy do července. Možným vodítkem o jejich délce může být žádost ze 17. července, v níž distributor (ÚPF) „trvá na svém původním požadavku, který vyslovil [...] již při prvním předvedení filmu [„.], aby všechny cizojazyčné dialogy ve filmu byly opatřeny příslušnými podtitulky v české řeči". Následně až 5. září došlo na ředitelské poradě ke schválení termínu první kopie a k uvolnění zadržené části honorářů.732 Dnes nevíme, v jaké míře a zdali vůbec při těchto úpravách proběhlo nějaké krácení filmu a jak dodatečné vložení mezititulků ovlivnilo jeho délku. Mnoho toho nenapoví ani poněkud chaotické údaje o délce výsledného sestřihu. Zatímco negativ uchovávaný 730 Podle pomocného režiséra Aleše Dospivy se o dodatečném vložení mezititulků začalo ve skupině uvažovat právě ve chvíli, kdy byl k dispozici celý sestřih. Z něj bylo zřejmé, že divák by mohl být některými těžko vysvětlitelnými přechody mezi obrazy zmaten. Podle rozhovoru Aleše Dospivy s autorem ze dne 17. 8. 2015. 731 BSA, SCE-PO, Marketa Lazarová, dopis vedoucího Švabíka z 11. 4. 1967. 732 Jako termín schválení I. kopie byl potvrzen 31. březen 1967. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopis úPF ze 17. 7. 1967, návrh pro poradu ředitele z 1. 9. 1967, výpis z porady ředitele z 5. 9. 1967. Z filmu víme, že žádosti o české titulky u zahraničních dialogů tvůrci nevyhověli. 190 v NFA má délku 4 523,2 m,733 výrobní list z 3I. března 1967 (tedy ještě před vložením mezititulků souhrnné délky asi 98 m)734 uvádí délku obou dílů 4 930 m,'35 tedy o 407 metrů víc! To není zanedbatelný údaj, jde asi o 14 minut filmu, které by proti dnešnímu stavu (4 523,2 m) jakoby z filmu „zmizely". Protože dostupná ·~dokumentace ani vzpomínky pamětníků nenaznačují, že by se chváleným sestřihem bylo kromě vložení mezititulků (a z toho plynoucích případných drobných úprav) ještě nějak manipulováno, musíme tento rozdíl vysvětlit omylem v údajích výrobního listu.'36 Dobové distribuční podklady (tedy už s vloženými mezititulky) uvádějí délku 4 522 m'" a odpovídají skutečné délce negativu. Pro tuzemskou distribuci byl film ještě lehce krácen, což už se v žádné dokumentaci neodrazilo.'" Distribuce počítala s uvedením na festivalu v Cannes (27. 4. až 12. 5. 1967), kvůli němuž byl už v únoru 1967 angažován francouzský filmový kritik a spolupracovník revue Cinéma Pierre Philippe, který studoval u Jiřího Trnky, Adolfa Hoffmeistera a Břetislava Pojara. V překladech českých filmů byl zběhlý, již dříve pracoval na francouzských titulcích k filmům PROCESÍ KPANENCE (1961, r. Vojtěch jasný), Až PŘIJDE KOCOUR (1963, r. Vojtěch jasný), BARON PRÁŠIL nebo KŘIK (1963, r. jaromil Jireš).'" I přes preference vedení Čs. filmu se ale MARKETA LAZAROVÁ 733 Tento údaj přebírám z posledního přeměření negativu, provedeného pro potřeby digitalizace filmu v roce 2011. Podle stejného měření má negativ zvuku délku 4 529,7 m a duplikátní pozitiv 4 522,6 m (I. díl 2 123,3 m, II. díl 2 399,3 m). Podle údajů poskytnutých NFA v emailu autorovi ze dne 17. 8. 2015. K~talog Český hranýfilm rv: 1961-1970 (Praha, NFA 2004, s. 258) uvádí délku 4 567,7 m, kterou přebírají imateriály výběrového řízení na digitalizaci filmu, vypsaného v NFA 29. března 2011, tedyještě před novým přeměřením. Další zmatek do celé věci vnesla ještě dříve vydaná edice scénáře, kde je uvedena nereálná délka 5 422 m, která vznikla tiskovou chybou (4 522 m vs. 5 422 m). Pavlíček, František Vláčil, František: Marketa Lazarová. Praha, Sdružení přátel odborného filmového tisku 1998, s. 22. Vzhledem k nastíněnému rozdílnému uvádění délky filmu se tak lze v literatuře setkat s různými údaji. 734 údaje o mezititulcích přebírám z Vláčilova textového návrhu mezititulků, kde je jejich metráž rozepsána. NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, návrhy titulků. 735 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, Výrobní list z 31. 3. 1967, Výrobní zpráva z 20. 8. 1967. Delší metráž 4 930 m uvádí i oficiální barrandovská statistika. Jelínek, Jaroslav - Saska, František: Přehledy a srovnání nejdůležitějšich výrobních datfilmů roku 1967. Praha, FSB 1968, s. 114-115. Poslední denní zpráva z 31. 3. 1967 uvádí délku 5 090 m. BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, DZ č. 411. 736 Podle Aleše Dospivy je rozdíl 407 metrů buďjen chybou měření, nebo důsledkem určité manipulace s čísly, k níž byli v plánovaném systému výroby filmů tvůrci někdy nuceni, aby plnili plán a kvóty a zdůvodnili spotřebu suroviny. Aleš Dospiva rozhodně vyloučil tak výrazné krácení filmu. Z rozhovoru Aleše Dospivy s autorem ze dne 17. 8. 2015. 737 BK [Luboš Bartošek]: Marketa Lazarová. Filmový přehled, 1967, č. 40-41 (23. IO.), nestr. 738 V tuzemské distribuční kopii byly vystřiženy některé krátké pasáže či záběry, největší změnou bylo vyřazení celé scény u Kristiánova hrobu. Současně byl film překopírován do užších formátů (1:1,85 a 1:1,66) a v této podobě se v tuzemských kinech promítal celá desetiletí. Původní cinemascopický formát se do českých kin dostal jen výjimečně prostřednictvím kopie Filmexportu určené pro zahraniční prezentaci. Až v roce 1992 byla zhotovena nová kopie z negativu v originálním formátu I:2,35, která obsahovala i dříve vystřižené scény. Viz dále pozn. č. 871, k formátu též pozn. č. 860 a 882. 739 BSA, SCE-PD, Marketa Lazarová, dopis vedoucího Švabíka ze -17. 1. 1967; Francouzské titulky k „Marketě Lazarové". Filmové informace 18, 1967, č. S (1.2.), s. 3. Dochoval se i návrh francouzských úvodních titulků k filmu. NFA, OPA, Vláčil František, inv. č. 269, návrhy titulků. 191