Bakalářský seminář III Teorie autorství ve filmu MARTIN KOS, 7. ŘÍJNA 2019 Auteurská teorie • příčinná síla [filmu] se překrývá s osobním způsobem chování, vlastnostmi nebo zvýšeným vnímáním režiséra jako autora filmu • Alexandre Astruc – koncept kamero-pero - síla kinematografie jako expresivního umění - kinematografie se stává jazykem, kterým se může filmař vyjadřovat - analogie práce režiséra s kamerou jako spisovatele s perem • Francois Truffaut: politika auterů (esej Jistá tendence francouzského filmu v časopise Cahiers du Cinéma) - útok na „tradici kvality“ reprezentovanou především adaptacemi „kvalitních románů“ - podle Truffauta měl hlavní kontrolu nad podobou filmů scenárista a režisér plnil pouze sekundární roli - režisér auteur film ovlivňuje výraznějším způsobem než jen převáděním cizí [scenáristovy] vize na plátno • režisér vyjadřuje napříč svými snímky svoji jednotnou a jedinečnou vizi a pohled na svět • odklon od tématu (co) ke stylu (jak) • vznik panteonů preferovaných auteurů (především Andrew Sarris) Roland Barthes – Smrt autora • odklon od uvažování od spisovatele/režiséra jako autora díla • souvislost s rozpoznáním čtenářské praxe a komplikací autorovy pozice • čtenář produkuje reprezentaci autora stojícího za textem a využívá tuto reprezentaci při chápání díla -> autorství je čtenářova konstrukce, která pro něj může být hodnotná při vytváření interpretace -> autor se tak stává čtenářovou fikční reprezentací, která se podílí na čtenářově interpretaci významů domněle vytvářených právě touto fikční reprezentací • v okamžiku, kdy je materiál vyjádřen v textu, jeho vnitřní význam zmizí – čtenář ovládá označující a interpretuje je z vlastní subjektivní pozice -> čtenář je ten, kdo vytváří v textu významy, nikoliv autor • text je prostorem mnohých dimenzí, kde se snoubí a popírají různá psaní, z nichž žádné není originálem -> text je tkanivem citací, pocházejících z tisíce kulturních zdrojů -> spisovatel/filmař může pouze imitovat gesto vždy předešlé, nikdy původní -> jeho jedinou mocí je pouze mísit psaní, stavět jedno proti druhému a nikdy na žádné z nich neklást důraz • čtenář je člověkem bez historie, biografie a psychologie -> je pouze někým, kdo drží pohromadě všechny stopy, z nichž je psaný text vytvořen Jonathan Gray – When is the Author? • Barthes není ve svém textu úplně jasný, jestli čtenář nahradí autora a uzurpuje si jeho pozici, nebo jestli se čtenáři bude lépe dýchat a bude lepším čtenářem při autorově absenci • problém s teorií autora jako vládce a tvořitele díla je temporální, protože texty jsou chybně chápány, že jsou; namísto, aby byly chápány, že se stávají • pokud budeme vidět texty stále v procesu stávání (becoming), musíme se porozhlížet a prozkoumávat spoustu dalších figur v řadě různých okamžiků, které se autorsky podílejí na textu -> otázka kdy je autor tak může být nápomocnější než otázka co nebo kdo je autor • žádný text nemá jednoho autora -> namísto „nudné hry“ zjišťování, kdo se ještě jako autor „počítá“ a kdo nikoliv, je mnohem plodnější úloha prozkoumávání, jak je autorství vybojováno, přidělováno, nárokováno, prohlašováno, odpíráno a/nebo sdíleno • koncept autorských klastrů vyžaduje zkoumání sociálních tenzí, rozdílů v moci, managementu a spolupráce (collaboration) mezi autory a interakcí mezi autory „stejného“ textu a produkčních kultur Jonathan Gray – When is the Author? • každým novým zarámováním, každým novým sestřihem, každou další diskuzí související s textem apod. pokračuje text v tom, že se stává něčím novým a znamená pokaždé nově nového, rozdílného než v předchozím případě - franšízy, remaky nebo adaptace rozvíjejí texty, ale podle Graye vše, co obklopuje text, může změnit významy a hodnoty v průběhu životního cyklu textu -> každý kanál, který vysílá televizní seriál přerámovává jeho význam tak, aby seděl účelům značky; podobně každé DVD vydání transformuje významy seriálů (v některých případech například zvyšování hodnoty z pouhé „světské“ televize v část „televizního dědictví“) • k pochopení textu se musíme ptát, kde se publikum poprvé setká s textem -> a byť se odpovědi na tuto otázku budou lišit, tak vždy budou zahrnovat paratexty • paratexty jsou mnohonásobné textuální fragmenty, které obklopují text, ale nejsou často chápány jako „samotný text“ - zahrnují cokoliv od obalu knihy přes filmové plakáty, trailery, reklamy, kritiky a recenze až k videohrám speciálním DVD/Blu-ray edicím nebo spinoffům, hračkám, fan fikci a spoustě dalšího Jonathan Gray – When is the Author? • textuální významy, síla nebo hodnota často začíná právě s paratexty, jelikož ty ustanovují postavy, příběhy, žánrová zařazení nebo témata dávno předtím, než se setkáme se „samotným textem“ • paratexty nás nutí uvědomit si, že ačkoliv nemusí být částí díla, tak vždy jsou částí texty, často dokonce jejich konstitutivními částmi • je potřeba si klást otázky, jak jsou například trailery tvořeny, kdo je dělá a jaké volby k tomu, co mají ukázat, říct a předpokládat jsou činěny -> případně se ptát, jak jsou celé strategie vydání a marketingové plány tvořeny, jednotlivé paratexty spojovány dohromady, aby jednotlivé akty a významy byly koordinovány a doplňovaly se • autoři trailerů a dalších paratextů mají signifikantní míru autority nad textem, která je jim udělována -> musíme se proto ptát i potom, kdo jim tuto autoritu uděluje Jonathan Gray – When is the Author? • na významech spojených s textem se nepodílejí pouze trailery nebo plakáty před setkáním s textem, ale i další typy paratextů jako autorské komentáře, making of videa, recenze nebo fanouškovská fikce po setkání s textem • v průběhu celého životního cyklu textu tak vznikají určité autorské klastry, které mají sílu (spolu)utvářet nebo měnit významy textu -> tyto paratexty spolu můžou navíc často soupeřit Jonathan Gray – When is the Author? • film/text jako nikdy nekončící proces, proto i autorství jako nikdy nekončící proces -> je potřeba se ptát na autorství v konkrétním čase za určitých okolností • autorství se rozvíjí ve všech fázích „životního cyklu“ včetně šíření, interpretace a přepisování v nejrůznějších kontextech -> důležitá rovina i paratextů a propagačních materiálů • autorské pozice se sdružují do klastrů, které na sebe vzájemně působí a které mohou jít proti sobě, čímž se dostávají do konfliktů • autorství a autorita jako základ hierarchie moci -> kdo autorským klastrům uděluje jejich autoritu nad textem, případně jim tuto autoritu omezuje nebo zcela odpírá? • musíme si klást otázky: kdy je autor a jak k autorství dochází? kdo dává autoritu a kdo proklamuje autoritu?