KŘEHKÝ CHALAMET V ROLI KRÁLE ANGLIE
RECENZE / DOROTA BUREŠOVÁ / 20.11.2019

The King, jehož režie se ujal David Michôd, byl nejspíš nejočekávanějším filmem z distribuce
Netflix tohoto roku – a rozhodně nezklamal. Je adaptací několika her o Jindřichu V. od světového
dramatika Williama Shakespeara. Na scénáři se spolu s Davidem Michôdem podílel Joel Edgerton, který
si ve filmu střihl roli Johna Falstaffa – tento muž nebyl skutečný, jedná se pouze o smyšlenou
postavu z již zmíněných Shakespearových her, která je však založená na několika skutečných osobách.
Postavu Jindřicha V. ztvárnil Timothée Chalamet, který byl již nominován na cenu Oscara za svoji
roli Elia ve filmu Call Me by Your Name. Už z traileru vám může být jasné, že se můžete těšit na
pořádnou vizuální podívanou a konflikty nabité napínavé historické drama.

Ve filmu The king sledujeme příběh mladého Jindry, který se snaží vyhnout faktu, že je prvorozeným
synem Jindřicha IV. (Ben Mendelsohn). Postava se vyvíjí po dobu celého filmu. První zvrat nastává
ve chvíli, kdy se jeho otec rozhodl učinit dědicem trůnu svého mladšího syna Thomase (Dean-Charles
Chpman). Avšak poté, co Jindřich zahanbí svého mladšího bratra porážkou Percyho Hotspura (Tom
Glynn-Carney) v boji jeden na jednoho a následnou smrtí Thomase na bitevním poli ve Walesu[DB1] ,
stává se ze dne na den z opileckého hulváta pomstychtivý král obklopený zákeřnými lži a téměř
okamžitě následuje válka s Francií. Proto přesvědčí svého jediného přítele Johna Falstaffa –
bývalého vojáka, který dal přednost vínu a ženám - aby stál po jeho boku. Avšak ani to nestačí.
Neustále se mu posmívá jeho protivník, slizký francouzský princ Dauphin, kterého ztvárnil Robert
Pattinson s blonďatou parukou na hlavě a s potrhlým anglickým přízvukem, který vás chvílemi může
vyvádět z míry, ale zároveň vás velice pobaví. I přesto, že ve filmu neměl pro svůj herecký výkon
tolik prostoru, vytěžil z něj maximum. Dauphin ale není jediný, s kým se musí Jindřich vypořádat –
bojuje také s ničivými lži, které se snaží ovládnout nejen jeho mysl, ale i srdce. Jak říká
Falstaff ,,Králové nemají přátele, pouze následovníky. Nebo nepřátele.“ Michôd chtěl touto větou
divákovi nejspíš naznačit jakýsi směr osamělé cesty, po které se Jindřich vydává.

Jestli čekáte, že válečný konflikt a samotné souboje hrají v tomto filmu hlavní roli, tak budete
nejspíš zklamaní, protože tomu tak úplně není. V jádru příběhu sledujete Jindřicha V., který je na
začátku filmu zobrazován většinou v posteli – s ženou nebo bez – v hospodě nebo bez košile, abyste
viděli jeho štíhlé tělo, kvůli kterému si ho těžko představíte na bitevním poli jakožto krále
Anglie. Dále se Jindra musí vypořádá se svými povinnostmi, s nápravou chaosu, který byl způsobený
za vlády jeho otce a také se skutečností, že jako král musí vždy vypadat silný – i za cenu lidského
života. Důležitou roli zde také hrají politické intriky, lži a zrada.

Nejen Chalamet ve filmu zazářil i přesto, že ztvárnil úplně jiný typ postavy, než jsme u něj byli
doposud zvyklí. Také kameraman Adam Arkapaw, podle mého názoru, odvedl opravdu brilantní práci. To
můžeme sledovat například počas obléhání, kdy nám Arkapaw ukáže katapulty za noci vrhající ohnivé
koule, vyjednávání za soumraku a pochod vojska při východu slunce. Hned první záběr vás okamžitě
vtáhne do příběhu, ve kterém není místo pro lítost. Bitva u Azincourtu, kde se dav vojáků brodí
blátem, mi připomíná Bitvu bastardů v Hrách o trůny – je stejně temná, brutální a záběr na tlačící
se dav vojáků uprostřed s Falstaffem na mě působí stísněným až klaustrofobním dojmem. U prvního
souboje jeden na jednoho mě zaujalo, že nešlo o nijak složitou akční choreografii, kterou by za
herce museli zahrát dabéři, ale pouze o přirozené ztvárnění zákeřného duelu mezi dvěma rytíři.
Tento souboj je pro mě také pěkným vypravěčským detailem, jelikož ním Jindra započal svoji bitvu
proti Francii a stejným soubojem, avšak s jiným protivníkem, ji také ukončil. Zároveň při obou
soubojích vidíme, jaký Jindřich opravdu je – raději se vyvaruje bitvě a zemře on než tisíce jeho
mužů. Tenhle film nám nabízí nejen vizuální “show“, ale také skvělou práci s divákem. I přesto, že
trvá něco přes dvě hodiny a má pomalý tok vyprávění, který velkou část diváku může nudit, jelikož
jsme zvyklí na “mainstreamové“ rychlé střihy, tak je natolik nabitý různými konflikty a akcemi, že
vás rozhodně nudit nebude – alespoň doufám. Nicméně bych v některých dialozích ocenila klidně ještě
pomalejší střih, abychom lépe porozuměli Jindřichově ukvapenému jednání a více si vychutnali
konflikt mezi postavami. Co mě však na filmu baví ještě více než jeho vizuál, jsou dialogy, které
jsou detailně dotáhnuté k dokonalosti. Žádný rozhovor neobsahuje zbytečnou informaci – což se u
dnešních filmu stává zřídka. Každý nějakým způsobem rozvíjí příběh nebo nám něco naznačuje.

Příběh Jindřicha V. je bezpochyby velice populární mezi milovníky válečných konfliktů, což nám
dokazuje jeho několikanásobné ztvárnění například ve filmu od Thea Sharrocka a také o několik let
staršího zpracování Kennetha Branagha nebo Laurence Oliviera. Věřím, že Michôdova verze příběhu
Jindřicha V. bude hodnocena stejně dobře, ne-li lépe, jako ty předchozí. Protože nejen, že skvěle
vypadá, ale při jeho sledování budete až do závěrečné scény napnutí jako struna a ani “nedutnete“.
Já Kingovi dávám 8/10.

________________________________

 [DB1]Je to spoiler, takže nevím, jestli to tam psát