Český časopis historický Číslo 1 STUDIE A MATERIÁLY Předcházet či trestat? Problém infanticidia v osvícenské společnosti* DANIELA TINKOVÁ Stála Kačenka u Dunaja, modré očenka utírala Malovaného synka měla, hodila ho do Dunaja Jeď synečku, jed'po vodě, a já si pôjdem po slobode... ...-Kačenko volací, cos to urobila, žes to nemluvňátko do vody hodila? - Já sem si myslela, že budu panenku, a včil mosím sedět v Brně na Špilberku Ty brněnské zvony smutně vyzváňajú Že už tu Kačenku kati odváďajú Z moravských lidových písní Magdaléna Pokorná byla dvaadvacetiletá děvečka ze vsi Sobotník u Sobotky. Bylo jí sedm let, když ji teta odvedla do jiné vesnice do služby k čalouníkovi, kde dělala chůvu. Charakteristická kariéra chudého děvčete z venkova -všude pobyla rok, nanejvýš tři. Jednou - kdy, to při výslechu neupřesnila -se seznámila s mladým pacholkem; jak se jmenoval, nevěděla („To já nevím, neb nikdy mi povéděti nechtěl, tolika mně smíchem odbýval... říkali * Předkládaná studie vznikla na základě 7. kapitoly doktorské disertace Daniely TI FÍKOVÉ, Déicide, suicide, infanticide. Crime, péché, íblie; la transformation de la conception du „crime" et le proces de décriminalisation ä ľépoque des Lumieres en France et dans la monarchie des Habsbourg; étude comparée, EHESS, Paris 2002, 572 (Sans berceau et sans sepulture. La question de ľinfanticide et de ľavoite-ment, s. 431-559). t01/2003 CCH 101 1/2003 27 DANIELA TINK0VA se n wal jí že si ji vezme, když mu bude po vůli. Na „ui Vavřince") a sU » ospodář ani hospodyně nebyli doma J?^» Václava 1096 v m ; Wf* g ge ště dvakrál, ale dívky se zm?c> ^VÍfí!S^ -dale stýkal („Pravila jsem jemu» Mtky ^^^„cmíwwal ji, „říkával, že mně sobě vezme a ž f ,i že ieho další naléhám je marné („když ,sem jemu nadále povol" hvt nechtěla"), odešel k Velvarům, dal se po svatém Martinu naverbovat k vojákům kteří tudy mašírovali, a pak beze stopy zmizel. Dívka odešla do jiné vesnice a pak po Novém roce našla službu u Jana Šetlíka v Liběchově. Stížnosti na ni nebyly, „chovala se velmi dobře a nikam áo hospody v tom čase nechodila ani co zlého o ní slyšeti bylo", řekla o ní hospodyně. Také podruhyně Anna Šimsová tvrdila, že se Magdaléna chovala „vždycky dobře, jakživo o ní nic zlýho nikdy slyšeti nebylo". Okolí si nicméně začalo šuškat, že je těhotná, ale nikdo se jí na nic neptal a ona sama nikomu nic neřekla. „Kdyby se mně na to ptali, byla bych jim pověděla", tvrdila později u výslechu. Sám mladý hospodář Šetlík později rozpačitě uvedl, že „na ní ničeho nemerkoval" a že „takovým věcem nerozumí". Ani jeho matka - hospodyně - na ní „nic divného nemerkovala", a to proto, „že vždycky znamení na košilích svého ženského běhu každý měsíc mívala". V polovině června, v neděli po svatém Vítu, když šla Magdaléna do stodoly pro seno, přišly na ni bolesti a porodila holčičku. Ve zmatku dítě uškrtila a přikryla slámou.1 Pak se vrátila do stavení a omdlela na lavici. Hospodářův syn, vyděšený krvavými skvrnami na lavici a na podlaze, přivolal matku, která okamžitě pojala vůči děvečce podezření.2 Magdaléna se přiznala ke všemu. „Já jsem sobě myslela, že nemám nic přichystaného na něj a že všudy v ošklivosti budu a lidi mně neradi viděti budou, proto sem to udělala". A dodala: „Když je mně pan Bůh Rozum odňal a nedal mně toho do srdce". Popřela, že by měla nějakého spoluviníka nebo že by ji někdo naváděl: „To nemohu říci, aby mně kdo navedl (...), než ještě Pan Bůh ode mně rozum odňal a ten zlý duch mně napomáhal", vysvětlila svůj zoufaly tm a s dojemnou upřímností během výslechu vypovídala, jak od mrtvého cměte odháněla „s.v. svině", aby je nepokousaly. Když ji přiměli k tomu, ah> 1 IrnÄf d>°2n,ání: »Co mám *«nutná opírat, pan Bůh vsemohou^ la v,! s £dole" * ľ„ ! P°tom Prstem hubi*k« »*pal* « Ulk zaduslla 2 Tu m „ ín'l0ml sobolktt 20«-»/6. , uhO- SiTíSSii ÄpovMél'taUk maten'ft mateř hned utt ni h Z o ukázala, kde se teličko nach.í7í ™aiQe<Äi x , . i • • , "»znala se k němu, když jei vytáhla ood ton slámou, vzala jej a vobjímala ho", vyumidpoatou i PTS ľ'ľľ^0^ Celk0Vé ^nsparentnosti důkazů a odevzdané spolu-práa obviněné dívky - se táhl poměrně dlouhou dobu - více než čtyři roky. Dne 8. srpna 1701 pak městská rada města Sobotky jménem hraběte Jakuba Hermana Černína z Chudenic odsoudila Magdalénu Pokornou k smrti stětim. Její tělo mělo být zahrabáno a probodeno kůlem. Šlo v podstatě o milost, protože podle litery zákona by byla zahrabána a probodena kůlem zaživa.3 „Útraty na Magdalénu Pokornou" od 17. dubna 1698 do 8. srpna 1701 přišly na 91 zlatých 28 krejcarů, strava za 1219 dní po čtyřech krejcarech činila 81 zlatých 16 krejcarů. Poprava stála šest zlatých.4 „Zahubení neřádně nabytého plodu svého", infanticidium, lze považovat za velice zajímavý a komplexní problém nejen v dějinách kriminality a trestního práva, ale i v dějinách sociálních a kulturních. V prvé řadě představuje jeden z mála genderově specifických trestných činů (jeho pachatelkou může být výhradně matka novorozeněte) a současně poukazuje na některá specifika postavení ženy z defavorizovaných sociálních vrstev mezi 17. a 19. stoletím, na vztah mezi právními a mravními normami v preindustriální společnosti. Ještě na počátku 18. století hrozily obviněným ženám tresty, jejichž demonštratívni krutost přesahovala krutost trestů za jiné zločiny proti životu. Na prahu století následujícího byl ovšem trest smrti aplikován na „matkách vražednicích" jen velice výjimečně a v řadě zemí byl hrdelní trest za tento delikt dokonce de iure zrušen. Slovy právního historika Radbrucha představovalo infanticidium řečeno s nadsázkou „klíčový delikt celé trestněprávní reformy 18. století".5 Kolem něj se soustřeďovala celá řada otázek, které pro- 3 „Jménem a na místě jeho milosti hrab. excel. vysoce urozeného pana pana Heřmana Jakuba Černína, svaté římské říše hraběte z Chudenic, ... atd. My purkmistr a rada nad jmenování jeho V. H. excell. města Sobotky, naproti Magdaléně Pokorné za příčinou zamordování svýho vlastního plodu ... Delinkventky dobrovolné a právně učiněné doznání, jako i examina aneb dotazování, tejto od přísežných lékařův učiněné vyzdvižení a znalecké ohledání mrtvého dítěte, jakožto corpus delicti, neméně i pod přísahou vedených světkův svědectví a všechny jim případnosti, (...) toho všeho bedlivě povážili k právu vynalézáme... Poněvadž Delinkventka Magdaléna Pokorná kterak svýmu živé na svět vydanému plodu především pupíček ukousla, potomně pák prstem ustíčka zacpala a tak jeho udusila, tudíž pak své nehodně na svět splozené dítě ukrutně zabila (..,), právě jest přiznala. Že pro takový těžký přeči-néní jí za dobrý zasloužilý trest, jiným ale ku příkladu mečem života zbavena, do hrobu vložena a potomně srdce její kůlem probodeno, a tak zahrabána byli má, podle práva". Tamtéž. 4 SOA Jičín, fond Sobotka 20ÍMI/6. 5 Gum a v HADÍMU1CH - Heinrich GWINNER, Geschíchte des Verbrechens: I 'ersuch einer hmuimhm Kriminológie, Frankfurt ani Muln 1980. CČH 101 1/?003 29 DANIELA TI N KOVÁ tf , h m, ^neprávni kritiky: naduživany trest smrti, který Se . f TnieZmLost důkazů, sociální stigma i špatné pom^ H oedmWím, nW™°™™ zločinu, otázka „zlé vůle", represe pf^> «* ^ Mm>7edvľd^ľ poLné 18. století proběhla v inte£2> SÄ'ii^ -kuse (*K— taíjj ,1a tento fenomén do zcela nového uhlu pohledu. Co podnítilo tuto m** a jaké důsledky tato proměna měla? Všední tragédie Magdalény pok*U z východočeské Sobotky či tragédie Faustovy - Goelhovy - Markétky, uza^ jící první díl klasického německého dramatu, je citlivým obrazem své dob která zasazuje tento problém do rámce širších sociálních a kulturních ději/' Otázka infanticidia se stala v posledních desetiletích relativně přitažlivým tématem, diplomovými a disertačními pracemi v rámci regionálních dějin počínaje a hlubšími sociálními analýzami konče (zejména v anglosaské a ně mecké historiografii, zatímco ve Francii je toto téma stále velice marginální a publikované výstupy spíše materiálově než problémově orientované) Zvv šená atraktivita problémů z dějin kriminality, deviace a „malého člověka" L zde protnula s „gender" problematikou a s „women's history", kde se vyhle dávaným objektem studia staly nejen zákon a justice, zločin a trest aleTté o 6 Citujme například: Peter C. HOFFER - N. E. H. HULL, Murdering Mothers: Infanticide in England and New England, 1558-1803, New York 1984; Mark JACKSON, Newborn Child Murder, Women, Illegitimacy and the Courts in 18th Century England, Manchester-New York 1996; Markus MEUMANN, Findelkinder, Waisenhäuser, Kindsmord; Unversorgte Kinder in der frühneuzeitlichen Gesellschaft, Anden regime'fmlarung und Revolution, Oldenbourg-München 1995; Wilhelm WÄCHTERS-r/rhti^^Lr^T?^ des Kindes™rdes im Zeitalter der Aufklärung, Eine ířotSSAÍ wC VřTUChUng des dogmatischen, prozessualen und rechtsso-SSiÄÄtSS Q wn ^ ForschunSen ™ Strafrechtsgeschichte, 3,1975; van DÜLMEN Yn^morcLunä^ärung in Deutschland, Stuttgart 1990; Richard Main1maŮlXT G^fL,»tatonofd in der Frühen Neuzeit, Frankfurt am "ziales Problem und Thema bí velká část západní Evropy řešila problém legalizace umělého přerušení těhotenství. V české historiografii se dosud objevily spíše popisné práce pramenného charakteru zaměřené na „dějiny kriminality". Cenným přínosem je zejména studie Aleny Šubrtové, vycházející z materiálů lékařské literatury v raně novověkém období.7 Zde se budeme snažit pochopit význam tohoto fenoménu na pomezí dějin kriminality, trestní legislativy a kriminální politiky, diskursu „filozofického" i medicínského, ale i v rámci otázek spojených s postavením ženy a s proměnou genderových vztahů a rob' v přelomovém období 18. století. Pokusíme se o srovnám podmínek těchto sociálních a kulturních změn ve Francii a v habsburské monarchii (zejména s přihlédnutím k materiálu pocházejícímu z prostoru česko-rakouského, francouzského a toskánského). Infanticidium v tradiční společnosti a raněnovověká kriminalizace Výraz „infanticidium" se v kontextu osvícenské Evropy jeví jako anachro-nismus, ačkoli v lékařském jazyce již existoval. Obvyklý byl latinský výraz suppressio partu8 a jeho národně-jazykové ekvivalenty, ale ještě koncem 18. století setrvávala nejednoznačnost termínů.9 Za český pendant lze považovat častěji užívaný výraz „zahubení neřádně nabytého plodu"10 vedle pojmů „dítkovražda" či „dieto-vražda", které se naopak blíží dobovému ně- l'Ancien regime, Historia N° 474, juin 1986; Y. B. BRISSAUD, L'infanticide älafindu Moyen-Age, in: Revue d'Histoire du Droit francais et étranger, 1972, s. 229-256; Emily COLEMAN, L'infanticide dans le Haut Moyen-Age, in: Annales E.S.C., 1974/2, s. 315 et ss. Nový pohied se zřetelem na vnímání vlastního těla přináší zejména článek Maren LORENZ, ...als ob ihr ein Stein aus dem Leibe kollerte..., Schwangerschaftswahrnehmungen und Geburtsfahrungen von Frauen im 18. Jahrhundert, in: Körper-Geschichten, Studien zur historischen Kulturforschung, Richard van Dülmen ed., Geschichte, Frankfurt am Main 1996, s. 99-121; Lisbeth TRALLORI, Kontrolle der Nachwuchsproduktion. Soziologischer Beitrag zur Geschichte der Kindestötung, Abtreibung und Empfängnisverhütung, Dissertation, Wien 1982. 7 Alena ŠUBRTOVÁ, Kontracepce, aborty a infanticidia v pramenech k předstatistickému období, in: Historická demografie 15, Praha 1991, s. 9-46. Viz též Eva PROCHÁZKOVÁ, Žena a smrt dítěte v soudní praxi raného novověku, in: SVPP 34,1994, s. 115-128. 8 Latinský výraz partus představuje termín označující jak samotný porod, tak jeho bezprostřední výsledek - plod. 9 V rané novověké Francii existovalo například několik výrazů pro označení vraždy novorozence (sloužící k odlišení od jiných druhů vraždy/jakéhokoli/ dítěte): zejména recel de grossesse (celati uteri, zatajení těhotenství) či suppression de part, tedy likvidace pouhého „plodu". Tyto způsoby najdeme například v rejstříku rozsudků pařížského parlamentu z let 1700-1790, Archives Nationales de France, Registre des sentences du Parlement de Paris, Inventaire 450. 10 Někdy mylně interpretované některými historiky - (J, Pánek, E. Procházková) jako záměrný potrat. CCH 101 1/2003 31 DANIELA TI NKOVÁ e1ľKÄ dována forrna ^£ v napoleonské »;m Na sémantickou nedostatečnost ^ Inkl^vaí ve druhé polovině 20. století zejména nekteri američtí badáte. Ä se snažili o prosazení výrazu neonaticide. Pro zjednodušení bude. me tedy pojmem infanticidium označovat vraždu (nemanželského) novorozeněte, zejména vlastní matkou. ^ Neexistuje kultura ani společnost, která by jistým způsobem neregulovala svou reprodukci a plodnost - ať již prostým ztížením dostupnosti sňatku pro jistý okruh lidí (celibát duchovních či vojáků, problematizace sňatků služebných osob atd.) či legalizací antikoncepce a potratu. Infanticidium lze považovat za jeden z projevů takového maltuziánství před Malthusem. Zdá se, že „vraždění neviňátek" bylo do značné míry vlastní archaickým a „tradičním" společnostem, které umožňovaly selektivní likvidaci části potomstva (například dívek nebo mladších dětí v početných rodinách) a těšilo se značné benevolenci.14 To se týká i společnosti středověké - ostatně 11 Napr. „Mord an einem neugeborenen Kind während oder unmittelbar nach der Gebiirt durch die eigene Mutter und nachfolgender Tatverheimlichung", Constitutio Crimi-nalis Theresiana, Art 87, § 8-9. 12 „Také zabíjí ta, kteráž plod ze sebe vyhání, neb týž plod jakýmž pak koli způsobem v sobě udušuje a mrtví. Též, kteráž do záchodu, do studnice aneb jinam svůj plod mece a hází", in: Práva městská Království českého a Markrabství moravského od Pavla Kristiána z Koldína, ed. Josef JIREČEK, Praha 1876, s. 326, art. N XXXV/líI. 13 Z klasických francouzských právních znalců 18. století užívá tento termín pouze Muyart de Vouglans (Les Loix criminelles de France, Paris 1780, s. 177n.). Stejně jako Diderotova Encyklopedie (Stuttgart 1966, díl H-It, s. 699), i on však pod tímto pojmem rozumí vraždu jakéhokoli dítěte a kýmkoli. Ostatní právní autority důsledné uvádějí suppression de part". 14 Viz napr. William Graham SUMNER, Folkways. A Study of the Sociological Importance oi Usages Manners, Customs, Mores and Morals, Boston 1906, s. 117,308. Ještě ve I in* rľí . d0Iľ1Tje Spíše ochrana dítěte (plodu) i matky (encisium označovalo Jeto tľdľ Zf US°ben7 lIetí °S0bou' který měl někdy za následek i zahubení n**g l.^Udy ochrana P10*1" před cizí osobou, nikoli nřerf vlastní matkou. I v pr'PIE A MATERIÁLY 52 ještě v Čechách 14. století se řešila právní otázka, má-li být infanticidium spáchané vlastní matkou stíháno či nikoli.15 Někteří renomovaní historikové rodiny včetně Philippa Ariěse dokonce předpokládali, že cosi jako „tichá", poloúmyslná infanticida bylo známo „premaltuziánským" početným rodinám ještě v raném novověku.16 A co si myslet o původu značného počtu neidentifikovaných mrtvolek novorozenců či ještě nedozrálých plodů, které byly v 18. století přinášeny z celé Paříže do márnice pařížského soudu 15 „Quod ipsa mulier non esset aliqualiter punienda ex eo, quod, cum infantem gemis-set et proprium ius in eum habuisset, ipsum perimere potuit et necare; quilibet enim in re sua, quod ei placet, facere potest," in: Rudolf RAUSCHER, Usmrcení člověka v českém právu zemském, Bratislava 1927, s. 31. 16 Podle W. Wächtershäusera představují odhalená infanticidia pouze špičku ledovce: kvůli nesnadnosti odhalení zůstala většina skryta před veřejností. W. WÄCHTERS-HÄUSER, Das Verbrechen des Kindesmordes, passim. Naopak O. Ulbricht hypotézu o nesnadném odhalení infanticidia odmítá. O. ULBRICHT, Kindsmord und Auf-klärung in Deutschland, passim. Oba dva badatelé ovšem berou v úvahu výhradně infanticidia odhalená. Můžeme se ptát, zda ony chudé svobodné matky, s nimiž se setkáváme před soudními tribunály, jednající v situaci takřka naprosté opuštěnosti, a tudíž snadno odhalitelné, nepředstavují pouze zlomek provinilců. Kolik novorozených dětí mohlo zahynout v nitru domácností za tichého souhlasu a soustředění sil rodiny, aniž zanechaly nejmenších stop? Philippe Ariěs se domnívá, že „nápomoc přírodě ke zmizení bytostí sotva nadaných dostačující existencí nebylo přiznáno, ale nebylo ani nahlíženo s hanbou". Takové jednání podle něj „tvořilo součást jednání morálně neutrálního, zavrženého etikou církve i státu, ale praktikovalo se v tajnosti, v polovědomí, na hranici vůle, zapomnění, neobratnosti", Philippe ARIĚS, L'Enfant et la viefamiliale sous 1'Ancien régime, Paris 1960,1973, Preface; Francois Lebrun zjevně sdílí tento názor, když hovoří o „hlubokém významu jistého počtu velmi běžných praktik", týkajících se novorozence. Má na mysli například překvapivou rychlost, s níž byli novorozenci přinášeni do kostela ke křtu „v nebezpečí smrti", či umísťování u kojné, případně zvyk nechat spát nejmenší děti ve stejné posteli s rodiči, což mívalo často za následek udušení. Právě v této absenci či nedostatečnosti základních obezřetností v ohledu k novorozenci spatřuje Lebrun víceméně vědomou strategii sledující nicméně „smysl přirozeného výběru" a limitaci počtu dětí v rodinách, Francois LEBRUN, La vie conjugale sous 1'Ancien régime, Paris 1975, s. 152-153. Lawrence Stone tvrdí, že infanticidium způsobené (polo)vědomou nedbalostí či formou odložení do nalezince, které předurčuje novorozence k takřka jisté smrti, představuje nejdůležitější prvek v limitaci počtu členů v chudých rodinách preindustriální Evropy, kde byly potrat i antikoncepce jen stěží myslitelné. Lawrence STONE, Family Historyin tne 1980s, in: Theodore K. Rabb - Robert I. Rothberg (edd.), The New Histo-ry, The 1980s and Beyond, s. 51-87, s. 59. Ostatné, v roce 1660 si prý generální vikáři stěžovali svému představenému, že se jim za rok vyzpovídalo víc než 600 žen z toho, že zahubily svůj plod či novorozence, Alfred FRANRLIN - Arlette FARGE, La vie privée ďautrefois, les Parisiens auxXVIle-XVllle siěcles, Paris, 1973, s. 59. Mireil-ie Lagetová je přesvědčena, že neexistují volnější hranice než ty, které dělí nevyhnutelnou smrt novorozence od smrti způsobené nedbalostí či dobrovolným zahubením: Mireiíie IAGVJY, Nuissanees. Uaceouchement avant 1'Age de clinique, Preface de Philippe Ariěs, Seuii 1982, s. 298-299. CČH 101 1/2003 33 DANIELA TINK0VÁ Chátelet a o nichž jsme našli záznamy vo zprávách soudních lékařů při tomto soudním dvoře?17 Navzdory tomu spatřovala chrislianizovaná Evropa v infantícidiu zvlažni odium, cosi jako „otcovraždu naruby", Vražda vlastního novoroze-néte, násilná destrukce nej intimnějšího pouta, jaké může-v pojetí dnešního člověka - existovat mezi dvěma lidskými bytostmi, je ovšem obvykle již sama důsledkem jiného provinění, tělesného hříchu, který je sám o sobě trestne postižitelný, provázený hanbou a jehož stopa má být zahlazena. Barokní, potridentská zbožnost i úloha, již přikládala spáse duše, zřejmě ovlivnila i první jasně definované zákony postihující vraždu novorozeněte matkou trestem smrti ve ztížené formě. Církevní autority se shodly na augus-tinském stanovisku, že Adamův hřích pošpinil veškeré potomstvo a jediným lékem může být pouze křest. Dvojí zločin infanticidia je tedy strašnější o to, že se nespokojí s usmrcením těla jako obyčejná vražda; duše nevinného nekřtě-ňátka je odsouzená k věčnému bloudění jako duše sebevrahova, odchází do limbu, zbavena naděje na spásu, vystavená temným silám Ďábla.18 Již Constitutio Criminalis Carolina (1532)19 hrozila trestem zahrabání zaživa a probodení kůlem (Pfahlen). Pro případ, že by ovšem odsouzená propadla přílišnému zoufalství, které by mohlo uvést do záhuby i její duši, umožňovala Carolina zmírnění trestu „pouhým" utopením.20 Za zmínku stojí jeden výjimečný charakter tohoto článku - nevztahoval se obecně na celou populaci jako většina zákonů, ale kriminalizoval expressis verbis jedinou kategorii: svobodné či ovdovělé ženy. Tento článek inkorporovala řada německých teritorií včetně habsburského a v podstatě doslova jej převzal i Pavel Kristián z Koldína do své sbírky městského práva (1579).21 V Dolních Rakousích bylo zahrabání zaživa oficiálně nahrazeno stětím (s následným zahrabáním) až Ferdinandeou z roku 1656.22 V českých zemích došlo k podobné úpravě až josefínským zákoníkem z roku 1708.23 17 Tak například pro rok 1774 jsem napočítala 12 tělíček novorozenců (8 chlapců, 4 dívky) AN Y 10642, pro rok 1780 jsem napočítala 10 tělíček (8 chlapeckých, 2 dívčí), AN Y 10642, a pro rok 1790 14 (8 chlapců, 6 děvčátek), AN Y 10644. Í8 Bylo to během 6. zasedání z června 1546; Hubert JEDIN, II Concilio di Trento, Bres-cia 1982, vol. I-IV, il deereto sul peccato originále, s. 147-193. í 9 Teoreticky platná pro celou Říši a stala se modelem pro regionální zákoníky. 20 Constitutio Criminalis Carolina, § 131. 2í Pii vel Kritf Jan z KOLDÍNA, Práva městská, art. N XXXV, s, 326. 22 Con*Ututk> Criminalis Ferdinandea, art. 67, Leopoldina, art. III, 9. 25 Jeho MiloMi Rímskeho Císaře, etc. Josefa prvního,... Nově právo Útrpné n Hrdelní pru Království Gť^kě..., Hraba 1708; (CottoUtullo Criminalis Josephina), art. XIX, S 10» STUDIÍ A MATfňlÁLV 54 Cestou milosti byly ovšem tresty zahrabání nahrazovány stětím již před proklamaci Joseliny, jak o tom svědčí řada rozsudků kriminálních soudů. Stejný trest zůstal zachován v Conslitutio Criminalis Theresiana z roku 1769; nápadně rozsáhlý Článek věnovaný infanticidiu (Kindesmord, Zahubení neřádně nabytého plodu) je zde detailně rozpracován.24 Důraz kladený na absenci křtu jako přitěžující okolnosti je zde markantní. Obava o osud nekftěňátka i zvýšená péče o duši ostatně nutně směřovaly k důslednější ochraně lidského života ještě před narozením. I násilný potrat byl tudíž v raném novověku kriminalizován a trestán mečem (v habsburské monarchii spolu se zločinem kastrace a zbavení plodnosti.25 Oproti právu středověkému se do zorného úhlu represe dostává sama potenciální matka. Novověké legislativní texty 16.-18. století připouštěly několik polehčujících okolností, v jejichž důsledku se justice mohla spokojit s tělesným trestem a následným pokáním. Jednu z nej důležitějších26 polehčujících okolností, která si zaslouží pozornost, představovaly forma a zralost plodu. V prvé řadě bylo důležité vědět, zda byl zárodek „animatus" či „non animatus" - jinými slovy, zda již „žil". Česko-rakouské texty uváděly jako hranici „polovinu těhotenství" mezi početím a porodem a dobová evropská judikatura většinou přejímala hi-pokratovský model, podle něhož duše vstupuje do těla 40. den po početí (někteří autoři připouštěli 80. den u děvčátek).27 Důležitý polehčující faktor představovala i otázka, zda usmrcený zárodek nebyl „proti povaze a tvaru lidskému":28 tato výjimka vycházela pravděpodobně z tradiční víry, že monstra, mrzáčci, nemají duši, že takové bytosti byly počaty od démona.29 Jejich usmrcení tedy nebylo kladeno na stejnou váhu jako usmrcení zdravého zárodku. 24 Constitutio Criminalis Theresiana, oder der Römisch-Kaiserlichen zu Hungarn und Böheim etc. Etc. Kgl. Apost. Majestät Maria Theresia, Erzherzogin zu Österreich etc. Peinliche Gerichtsordnung, Wien 1769; česká verze: Římské Císařské v Uhřích a Čechách, etc. etc; královské apoštolské Milosti Marie Terezie Arcikněžny rakouské..., hrdelní právní řád, Wien 1769, art. 88. 25 Ferdinandea, 1656, art. 67; Leopoldina, 1675, art. III, § 9; Josephina (1707-1708), art. XIX; Theresiana 1768, art. 88; Říšská Carolina ovšem ještě hrozí utopením. 26 Kromé neúčinnosti užitého abortiva, absence zlého úmyslu a nevědomosti provinilé osoby o těhotenství oběti. 27 Tato mezní doba ovšem připouští jisté variace i u dobových autorit, jaké představovali někteří francouzští juriskonsulti; Daniel JOUSSE {Traité de la justice criminelle en France, 1771,4 vol., díl IV, s. 21) považuje za rozhodující 40. den bez rozdílu pohlaví, zatímco ROUSSEAU!) DE I.A COMBE ('Ihíité des matteres criminelles, 1751, 6 éd., Paris í769) situuje tento moment mezi 50. a 40. den. 28 Constitutio Criminalis Theresiana, ort. 88. 29 Pierre DAKMON, La mythe de la procréation baroque, Paris 198!, passini. CCH 101 1/2003 35 DANIELA TINK0VÁ Dobová judikatura i současná historiografie kriminalizaci i obecné zpřísnění postihu potratu i inľanlicidia často zdůvodňovala zvýšeným nárůstem tohoto druhu trestné činnosti právě od sklonku středověku - a „uvolněním mravu". Naskytá se ovšem otázka, zda to nebyly spíš naopak reformační a potridentské snahy o sociální a mravní kontrolu a disciplinaci, které zesílily represi nežádoucích forem mimomanželského spojení, kriminalizo-valy nemanželské těhotenství a tím současně vyloučily ze společnosti („kul-pabilizovaly") svobodné matky i levobočky (ve středověku relativně akceptované), na něž tak dolehla celá řada sankcí právních (skutečným trestem počínaje a legální diskriminací konče) i mravních (odsudek v očích „etablovaných" sociálních struktur).30 Novověké úsilí o vykořenění infanticidia bylo tedy provázeno zvýšeným tlakem mravnostním (připomeňme jen tereziánské „komise cudnosti" - Keuschheitskommissionen). Strategie výslechu - tělo jako svědek i žalobce Hlavní osobou dramatu byla samozřejmě vlastní matka zahubeného dítěte: na ni dopadala nejen hlavní tíha podezření, ale i trestu. Přesto nelze zanedbat ani roli spoluviníků, kteří se často rekrutovali z jejího nejbližšího okolí. Milenec-otec dítěte, porodní bába („andělíčkářka"), rodiče či jiní příbuzní (od tet až po vlastní starší děti) tu v některých případech aktivně napomáhají v rámci rodinné solidarity nebo ve snaze o zahlazení rodinné hanby. Jejich spoluvina osciluje mezi pouhým nabádáním a skutečnou aktivní účastí. Problém spoluviny nebyl ve starém právu obecně příliš propracován a komplicové, ve většině případů, vyvázli s nesrovnatelně mírnějším trestem než hlavní vinice - i proto, že míra jejich viny byla (výrazně právě v případě infanticidia) těžko dokazatelná. Výslechy obžalované, jejího milence, kompliců i svědků, stejně jako strategie tohoto výslechu, se v čase vyvíjejí. Tereziana nabízí ve 4. paragrafu 88. článku detailní „Fragenkata-log" upřesňující, jakým způsobem se má u výslechu postupovat.51 30 K diskriminaci ilegitimity viz například Peter LASLETT - Michael MITTERAUER, Ledige Mutter, Mnichov 1983; Peter BECKER, Leben und Lieben in einem kaltem Land, Innsbruck 1988; Jean-Louis FLANDRIN, Ľattitude ä ľégard du petit enfant et les condu-iles sexuelles dans la civilisation ocädentale/structures anciennes et evolution, Annales de demographie historique, in: J. Flandrin, Les amours paysannes, XVle-XlXe, Folio, Histoire, Gajhmard, 1975, 1995; Marie-Claude PIIAN, Les amours illegitimes, histoires de seduction en Languedoc (1676-1786), Toulouse 1986; Claude GRIMMER, Lafemme et te bálo rd, Amours illegitimes et secretes dans l'ancienne France, 1983. 31 Cons»tiiutk> Criminaljs Theresiana, § 88, art. 4. V tereziánském systému se jako hlavní symptomy nakládající vazné podezření proti svobodné zené „považované za pannu* povazují tyto: 1. Uyla-li viděna s neobvykle velkým břichem; 2. nemela-li po dosti dlouhou dobu menstruaci; 3. Zila-li v nemravnosti (lInzucht) a poté se néjakou STUDIE A MATERlAlV 50 Extrémni přísnost trestněprávních předpisů lze vysvětlit částečně i vědomím, že tyto delikty jsou nesnadno odhalilelné i špatně dokazatelné. Z tohoto důvodu zavedly některé země systém „legálních důkazů", které umožňovaly odsouzení na základě souhry nepřímých indicií, jež představují především a) samotná existence corpu delicti (mrtvé tělo dítěte), b) stopy po porodu u podezřelé ženy a c) skutečnost, že nalezené dítě bylo ne-pokřtěno a pochováno bez křesťanského pohřbu.32 Jak takový zločin vůbec vyšel najevo? Byl skutečně tak těžko odhalitel-ný a dokazatelný, jak tvrdila dobová judikatura? Ano i ne. V relativně málo anonymním prostředí (většinou venkovském spíš než městském) unikla „pobledlá", „zesláblá" dívka - často zanechávající za sebou krvavé stopy -pronikavým pohledům svého okolí jen stěží. Tím spíš, že její těhotenství zůstalo jen zřídka utajeno, zejména před ženskou částí populace, která si bedlivě všímala toho, zda mladé děvče z domu chodí prát prádlo se „znamením svého běhu". Jednoho dne pak obvykle vyšlo najevo, že dívka ztratila svůj „těžký život" a nedlouhé pátrání většinou přineslo výsledek, dětské tělíčko. Jindy byla naopak nejprve nalezena dětská mrtvolka - ve studni, v potoce, na hnojišti či v latríně, v zahradě, pohozená nebo narychlo a ve zmatku zakopaná - a podezřelá „matka" většinou nebývala daleko. Každý zločin je ovšem potřeba dokázat. Infanticidium je však ve většině případů zločin solitérní a svědectví sousedů a příbuzných o stavu či podezřelém chování mladé ženy přinášejí pouze nepřímé důkazy. Ty hlavní poskytuje soudu sama obviněná žena: v prvé řadě své vlastní tělo. V Čechách vede vyšetřování rychtář, báby ohledají obviněnou ženu a stanoví, zda porodila (mléko v prsou, vzhled břicha a vnitřních orgánů...). Ohledá- dobu skrývala a když se znova objevila, nebyla s to dát uspokojivé vysvětlení o svém zmizení. K užití tortury bylo třeba, aby porodní báby potvrdily, že obviněná porodila a že v okolí místa, kde bylo nalezeno mrtvé dítě, žila nějaká žena v necudnosti. Te-reziana uvádí i indicie na soudní postih potratu (které nenajdeme ve Francii). Vážné podezření je tedy v případě, že se těhotná žena chová způsobem, který připomíná abortívni úmysly (abortívni nápoje či léky, podezřelé nadužívaní pouštění žilou, stahování pasu, nošení těžkých předmětů atd.), zvláště když se k takovému jednání odhodláva v tajnosti. Tamtéž, art. 88, § 1-6. Týž paragraf se ostatně vztahuje i na manžele či otce, kteří přehnaně krutým způsobem trestají své těhotné ženy či dcery, čímž mohou vyvolat potrat. 32 Ve Francii zavedl edikt Jindřicha II. z roku 1556 „legální důkazy" připouštějící trest smrti pro ženu, která zatajila porod i těhotenství a jejíž dítě bylo nalezeno mrtvé, viz Jean-fJaptiste DENISAHT, Collection de décisions nouvelles et de notions relatives a la lurUprudence actuetle, 3 vol., Paris 1768, V° GROSSESSE. a s. 582, případně FOURNEL, 'Irutlé de séducttim, 1781, s. 365. Podobně v Anglii dekret z roku 1624 usnadňuje proceduru a odsouzení podezřelých žen, viz např. Mark JACKSON, New-born Child M unit r, s, 4, ČČH 1 01 1/2003 37 DANIELA TINKOVÁ ní však představovalo poměrně delikátní záležitost, kterou zjevně nařizoval soud pouze v případě velmi vážného podezření.33 Báby nebo lékaři současně prohlédnou dítě, zda bylo „došlé" (za hlavní kritérium platily nehtíč-ky a vlásky, ěaslo se za životaschopné považovalo dítě narozené v 7. měsíci) a stanoví příčinu smrti. Jako hlavní důkaz o živorozenosti sloužila hydrostatická (pneumonální, lumbální) docimasie,34 ač již v té době kritizovaná. Kruté matky, nešťastné matky? Kdo byly tyto ženy a dívky, které dobová judikatura líčí jako „nelidské, zvrhlé matky", „měres perverses", „měres dénaturées"? Jak vypadala reálná aplikace zákonných trestů před různými soudními instancemi? Kdo byly obviněné ženy a kolik jich bylo? Pokusila jsem se o srovnání pařížského Chatelet de Paris (a odvolacího Parlement de Paris), českých městských soudů a pražského apelačního soudu a florentského Supremo tribunále di Giustizia. Dá se říci, že před pražskou i pařížskou apelací šlo o relativně častý delikt (zejména v Paříži lze napočítat asi 6 procesů ročně,35 v Praze představovala infanticidia více než polovinu trestných činů proti životu),56 55 Že bylo „ohledání" považováno - například v toskánském prostoru - za zvláště ponižující, a tudíž nepřípustné, dokazuje kupř. případ Maddaleny Pazzi (1788) obviněné z vraždy novorozeněte nalezeného v polích poměrně daleko od jejího bydliště. Přestože soudci původně odmítli nařídit ohledání „vždy urážlivé" s ohledem na její „čest", nakonec svolili. Nejednoznačnost výsledku vedla ostatné k dívčině osvobození. ASF, STG, Filza 1126, n° 562. Ve Francii si v roce 1761 vymohla na prokurátorovi a soudcích městečka Courcelles veřejnou omluvu za „urážku na cti" rodina mladé dívky, která byla ohledána, protože se šířily falešné fámy o jejím údajném těhotenství. Otázka oprávněnosti takového zásahu se poté řešila v ústřední komoře Pařížského parlamentu, BNF, Mss Frangais, Grossesses celées, Ms Francais 21 625; microfilm 9654. 54 Spočívala v ponoření plic novorozence do džberu s vodou: pokud vyplavaly, soudilo se, že je nadnesl vdechnutý vzduch (tj. že se dítě narodilo živé) a pokud klesly ke dnu, soudilo se, že se dítě narodilo mrtvé. Tato praxe byla ovšem již od konce 17. století zpochybňována profesory z německých univerzit, kteří upozorňovali na to, že například i počínající rozklad způsobuje uvolňování plynů a také pokusy matky o oživení dítěte dýcháním do úst mohou plíce naplnit vzduchem. 55 Mám na mysli 746 osob obviněných ze suppression de part, recel de grossesse či avortemenťmezi lety 1700-1790, přičemž potrat představuje pouze velice marginální jev. Archives nationales de France, Inventaire 450. 56 Na základě orteiních manuálů pražského apelačního soudu (česká řada) jsme pro léta 1740 až 1785 napočítali celkem 180 případů, přičemž jiná homicidia jich čítají 145. SUA, Apelační soud, Ortelní manuály. Mezi lety 1700-1790 se před pařížským parlamentem ocitlo více než 800 osob obviněných z infanticidia, potratu, zatajení těhotenství nebo odložení dítěte. Pro samotné infant icidíum bylo souzeno na odvolání přes 750 jedinců, z toho většinu tvoři ženy a dívky mezi 20-30 lety, převážně neprovdané či ovdovělé. Inventář 450. STUDIE A MATERIÁLY 58 pouze ve Florencii jde o jev marginálni.37 Domnívám se, že sociální tlak na svobodné matky souvisel s aplikací postihu smilstva. V Toskánsku se postihovalo pouze smilstvo (svod) ze strany muže, který byl nucen svedenou těhotnou dívku buď pojmout za manželku nebo finančně odškodnit, pak ve Francii bylo smilstvo beztrestné a svobodná matka byla v naprosté izolaci. V Cechách - v tradici germánského práva - bylo smilstvo až do poloviny 18. století postihováno u mužů i žen prakticky rovným dílem. Co se samotného infanticidia týče, obvykle se jednalo o fenomén venkovský, který postihoval nejčastěji ty nejvíce defavorizované vrstvy ženské populace.38 Mezi hlavní obviněné - teď se opírám o své výzkumy z resortu pařížského parlamentu, ale jde o jev obecnější - patřily většinou ženy neprovdané (méně už vdovy a výjimečně ženy vdané) z nejnižších sociálních vrstev (dělnice, nádenice, služky, děvečky, často z textilního průmyslu /švadleny, vyšívačky.../), jejichž průměrný věk se pohyboval mezi 20-30 lety.39 37 Před Supremo Tribunále di Giustizia ve Florencii bylo souzeno v letech 1762-1781 134 infanticidií a 34 potratů (oproti 699 homicidiím různého druhu; jde tedy asi 0 jednu pětinu). Archivio di Stato di Firenze, Supremo Tribunále di Giustizia, ASF, STG, Appendice, Fol. 61, ins. 19, Tavola dei delitti e delle pene, Granducato di Tos-cana. V následujícím období 1782-1808, jsem napočítala 71 procesů s infanticidii na 17 121 procesů a 27 011 obžalovaných osoh obecně. ASF, STG, Appendice, Fol. 61, ins. 19, Tavola dei delitti e delle pene, Granducato di Toscana. Mezi lety 1782-1790 -26 případů (STG, Filza 2190), mezi lety 1791-1799 21 případů (STG, Filza 2191), mezi lety 1800-1808 24 případů (STG, Filza 2192). 38 Výslechy z českých městských a vrchnostenských soudů jsou poměrně detailní, co se týče profesní minulosti obviněných, které často uvádějí celou řadu následných forem služby tak, jak se střídaly prakticky od dětství obviněné ženy. Nabízejí tak cenný materiál ke studiu způsobů a organizace práce i k formám profesní migrace venkovského proletariátu v tradiční společnosti. Poměrně dobře jsou v českých pramenech (fondech městských a vrchnostenských soudů) zachyceny i rodinné podmínky obviněných žen. Z výslechů se dovídáme nejen jména a profesi rodičů, ale také jména a počet sourozenců, často s uvedením věku a informace o tom, kteří z nich jsou ještě naživu a zda s nimi obviněná stále udržuje styky, což umožňuje alespoň částečnou rekonstrukci „afektivního světa", v němž se mladá žena pohybovala. Skutečnost že velká většina obviněných žen a dívek je osiřelá nebo opustila rodičovský dům v relativně raném mládí a odešla za službou do jiné (byť nepříliš vzdálené) vesnice, je důležitá. 39 Ve fondech Pařížského parlamentu (1700-1790) je „povolání" uvedeno pouze u necelé poloviny případů; výrazně zde převažují osoby kvalifikované jako služebné či děvečky (téměř 40 %), po nichž následují ženy zaměstnané v textilním průmyslu (pradleny a švadleny), dělnice a nádenice. Jiné profese (vinařka, obchodnice či, na druhé straně, žebrácká) se vyskytují jen velice zřídka. Archives nationales de France, fondy Parlement de Paris, Registres de sentences 1700-1790 (Inventář 450). Před kriminálním soudem ve Versailles bylo mezi lety 1792 a 1810 obviněno 23 žen, mezi nimiž můžeme napočítat 5 služebných, 5 dělnic v textilním průmyslu (2 Hleuses, 2 švadleny, 1 krajkářka), 1 vinařka, 1 žena kvalifikovaná „sans étal", zbylé žily u otce, který je živil. ttH 101 1/2003 39 DANIELA TI N KOVÁ - , , dochovaných výslechových protokolu relat^ O jejich partnerech ^ Mné lásky« mezi čeledí (často z doby m * málo, většinou *lo o ,pi * výpovedi i data narozeni nešťastných pusIU či dožinck. jak o u zneuž.tí (zvlášlě služebnych dívek) od 2a_ dětí), o (relativiiě caí i v p čast0 byiy za svůdce označovány OSo. městnuvatele u , n oj v znásimění." Zatímco francouzské vyset-■yÄ z al eventuelní otec usmrceného dítěte pouze tehdy, S3SLT?úvahu jako spoluviník na vraždě (smilstvo se zde již ne. "uhovaío), z Čech máme o partnerech obvinených zen bližší informace, snad právě díky snaze o účinný postih smilstva, který, na rozdíl od Francie, dopadal na obě pohlaví bez rozdílu.42 Náhodný charakter schůzek, nenapl-nitelnost vztahu v manželství tak dokreslovaly tíživou sociální situaci svobodné matky. Podrobné informace o obžalované najdeme ostatně i u svědků, včetně informací o její mravnosti, zda věděli o jejím těhotenství, o okolnostech vraždy. Zní možná překvapivě, že většina obviněných dívek se těšila dobré pověsti a jejich okolí dost často o jejich stavu nevědělo nebo se nechalo přesvědčit jejich zapíráním. Další okruh zajímavých problémů, který nám otvírají akta kriminálních soudů v procesech s infanticidii, jsou informace o vnímání a průběhu těhotenství a narození. Jak obviněná sama poznala, že je těhotná, komu se s tím svěřila, kdy poprvé ucítila dítě (tím se často určovala délka těhotenství), jak a proč svůj stav skrývala? Důležité jsou i nepřímé dotazy vyslýchajících po případných abortivních praktikách (například zda nenosila těžká břemena nebo nepožila nějaký nápoj, který by jí vrátil „měsíční běh"...). Zdá se, že abortívni schopnosti některých rostlin (svlačec, routa atd.) byly mezi venkovskou populací relativně známy, jakkoli obviněné ženy zdůvodňují jejich užívání dvojznačnou odpovědí, že „jen" chtěly, aby 40 Méně často bylo infanticidium důsledkem incestu nebo adulteria, i takové případy se ovšem ve všech třech studovaných regionech vyskytují. 41 Ty se ovšem dokládají těžko. G. Vigarello ve své monografii o znásilnění tvrdí, že ?,* .x ľ- , I? ve yenkovské preindustriální komunitě víceméně tolerováno a zne-íľ«n,fn^ "5? ím P°važovány za zneuctěné, proto se nijak nesnažily ta-k vľhrdl, ľ VetnUloľat Před ÍUStÍCÍ' která Íinak velmi váhala aplikovat na násilní-1998,8 15^ Predepsaný Právem' Georges VIGARELLO, Hhtoire du viol, Paris 42 2?ľnľío ÍSSiľ ^Ti rrbMní Přesností dotazovali na formu a trvání vztahu, hráteľeaiové ™ÍL Ť, ŕ lent° »ohavn? a s^lný skutek" spáchán, přičemž roli Ä ÄÄľÄ BylyoJm i p^dy, kdy se STUD,E A MATERIÁLY 40 „se jim navrátily červené květy". Jistě věděly i to, že tento účel může splnit i fyzická námaha Či pouštění žilou (vyvozovalo se tak ze zkušenosti spontánních potratů venkovských žen?). Zatímco v Čechách dominují abortívni způsoby „mechanické", ve Francii jsem se setkala především s užíváním bylin či pouštěním žilou pod záminkou „léčby". Jen zřídkakdy se dívky samy odhodlaly v případě pochybností jít konzultovat nějakou porodní bábu. Řada z nich nepřestala během výslechů tvrdit, že netušila, že je těhotná. Buď proto, že údajně již mnohem delší dobu nemenstruovala, nebo naopak tvrdila, že menstruace nikdy neustala, případně se tvářila, že svůj čas čekala později a porod je překvapil. Toto jsou také nejčastější argumenty, jimiž se dívky snažily vyhnout obvinění i odpovědi na otázku, proč se tohoto činu dopustily. Až na výjimky takřka všechny považovaly za jasné indicie těhotenství buď absenci menstruace nebo pohyby dítěte. Další obviněné ženy přiznaly, že své těhotenství skrývaly, ale tvrdily, že tak hodlaly činit pouze do doby, než se přiblíží jejich hodinka, kdy hodlaly odejít diskrétně slehnout buď k rodičům (zejména v Čechách) nebo do velkého města, kde byla šance dítě odložit (hlavně v Ile-de-France). Unikání před pohledy zejména ženské části populace bylo jistě velmi problematické, především na venkově. Samy obviněné, někdy i svědkyně vypovídají o radě drobných „lstí" jako přehrnování šatů přes břicho, monology o „vod-natelnosti" či předstírání menstruace. Některé dívky demonštratívne nosily prát šaty některé své družky, když měla své dny, „aby ženské viděly", protože právě pravidelné praní krvavého prádla (či naopak jeho absence) hrálo v ženské komunitě, která se pravidelně stýkala například u prádelny, roli indicie o těhotenství některé z jejího středu.43 Smrt dítěte pak tyto zdánlivě „nevědoucí" ženy často připisovaly „náhlému" pádu při nečekaném porodu či vykrvácení či prochladnutí z důvodu opominutí základní péče, kterou „neznaly" (nezavázaná pupeční šňůra je klasickým příkladem). V každém případě se většina z nich snažila maximálně popřít svou účast na vražedném činu a nejčastěji se uchylovala k „nešťastné náhodě" či ještě častěji k tvrzení, že se dítě narodilo mrtvé, což představovalo často tvrdý oříšek pro soudní lékaře i porodníky. Cizí a úmyslné zavinění bylo problematicky dokazatelné i u udušení, které představovalo nejčastější formu vedle utopení. 43 Veronika Kalafousová (1797) se přiznala, Že když hospodář zabit tele, namorila svou kočili v telecí krvi a pak ji ukazovala, aby bylo vidét, že „mela svůj čas", SOA Třeboň, VS Protivín, V BC 3, pc 13. Marguente>Hélěne Buissonová (1810) z versailleského kraje používala k<- stejnému účelu povlečení a prádlo jiné služebné, Constance, sniž * Mlíiela lůžko. AI) Yvelirtei, 42 L 15, N° b3. CCh 101 1/2003 41 DANIELA TI N KOVÁ irlvě narozeném dítěti bylo také argumentem, proc y *„v oSnulaly záporně." Pouze v Čechách jsem se setkala s několika ^ nu v kdy obviněné ženy vypovídaly, že své dite pred smrti pokřtily" Nezřídka ovšem překvapí i nesmírně drastická a krutá forma, jakýrn bvlo dítě sprovozeno ze světa a tělíčko často i fyzicky zlikvidováno (venkovské ženy věděly, že například prasata stráví všechno a nezůstane ani kost) Je otázka, zda obzvláštní krutost některých obviněných svědčí o zvláštní nečitelnosti, nebo spíše o extrémním zmatku v extrémní situaci.46 Obranné strategie obviněných žen často prozrazují nesmírnou naivitu, která nicméně budí otázku, co vlastně tyto vesnické dívky - valnou většinou prvorodičky žijící od dětství mimo rodinné prostředí, skutečně věděly o svém těle, o těhotenství, o porodu - vždyť panna neměla k takové události přístup! Co se na venkově vědělo o „nepopiratelných" indiciích těhotenství či o době jeho trvání, o způsobech, jak těhotenství přerušit? A jak své jednání zdůvodňovaly ty z nich, které se ke svému činu přiznaly? Většinou mluvily o „hanbě", strachu z trestu, obav z propuštění ze služby (skutečně byly případy, kdy se dívka uchýlila k infanticide ve chvíli, kdy byla propuštěna z práce kvůli svému těhotenství), strach z bídy i opovržení. Některé uvedly, že se vůbec nepamatují, jak se „to" stalo, že jim Bůh vzal rozum a když se vzpamatovaly, dítě bylo mrtvé.47 44 Y. B. Brissaud však ve svém článku o infanticidě v 15. století například uvádí, že většina obviněných děti pokřtila a často jim dala i jméno. Y. B. BRISSAUD, Ľinfanticide a la fin duMoyen-Age, in: Revue ďHistoire du Droit francais etétranger, 1972, s. 229-256. 45 Veronika Kalafousová tvrdila, že svému dítěti „udělala křížek", stejně tak čtyřicetiletá vdova Magdaléna Škodová mu udělala křížek na čelo, ústa a bříško, pak namočila ruku ve vodě, smočila jeho rty a řekla: „Křtím tě ve jménu našeho pána Ježíše Krista Ukřižovaného", SOA Třeboň, velkostatek Protivín, V BC 5. 46 Marguerite-Hélěne Buissonová (1810), služebná z versailleského kraje, zneužitá hospodářem, vypovídala, jak ji bezprostředně po porodu její pán donutil vstát, vzít dítě a jen zpovzdálí ji naváděl, jak je má usmrtit a hodit do studny ve sklepě. AD Yve-hnes, 42 L 15, N° 63. 47 Kateřina Krausová (26 let, 1715) tvrdila: „Jakoby mi něco říkalo, abych ho tam hodila a ,d JSem to udělala", SOA Třeboň, VS Třeboň V BC 9. Anna Brožová (1750) vypo-K'!MkteľéJ'edna- M Art. HH hrozí treftt* Tavola dei delitti 62 ^ľn fřehk0Stí" " fragUÍtá' P°Zn- °* T< 'valasi cosůtute nenTdľtn^iílľi °he Una infelice zrnina dalla propria fragilita ritro-P'*»io della uociela ahhiľíľazione! si d°vesse comparita meno, ehe casta alľas-nica Kínaldini quale in unaJ, a' mezzi barbar* e crudeli. ...la fanciulla Dome-Piutonu) ehe •ODraviww. ľu 'nusitata,... (presta) di sacrificare se stessa ancora, i vivti e aila propnu inlamia", ASF, STG, Filza 1050, N° 58. STU0,e * MATERIÁLY 46 zločiny, na dezinterpretace vzešlé z omylů právníků, lékařů či porodních babiček, které měly za následek faktické justiční vraždy. S postupem století požadovali osvícenští advokáti stále přesvědčivější důkazy i přesnější lékařské zprávy. Ke konci starého režimu se v těchto mémoires judiciaires věnovaných konkrétním případům infanticidií objevuje už jasně proklamovaná presumpce neviny i odpor k nadužívanému trestu smrti (trest přehnaný, jak se často domnívali, v případě zločinu, který je někdy velice těžké dokázat) a markantní důraz na prevenci. U řady autorů hraničí presumpce neviny se sugestivním projevem tendenčnosti a neskrývaných sympatií s obviněnou dívkou.03 Již v těchto justičních exemplech se ozývalo odmítnutí důkazů legálních a zpochybnění dostatečnosti a jednoznačnosti těch důkazů, které skýtá tělo obviněné ženy či jejího domnělého potomka. Terčem kritiky se stává i omylnost lékařů,64 stejně jako přiznání 63 Zcela exemplární je příklad Marie-Rosalie Clémentové z roku 1791, jejíž případ popsal velmi sugestivním jazykem Nicolas Bourgeois, lékař z Chateaudun, ve své publikované „plaidoyer". Dívka porodila (prý předčasně, tudíž nečekaně a nemohla přivolat pomoc - autor se tváří, že tomuto tvrzení věří) nemanželské dítě v noci, v domě své přítelkyně, a to v tichosti, bez jediného výkřiku („Taková je síla předsudku, kterému se u jejího pohlaví říká čest, komentuje autor, ona trpěla se stejnou vytrvalostí pět hodin", Factum. Plaidoyer pour Marie-Rosalie Clément, accusée ďinfanticide, Prononcé le 15 avril 1791, devant le Tribunál de Chateaudun, en premiére instance; et en second lieu, devant le Tribunál de Vendôme, sur ľappel ä minima de ľaccusateur public, le 27 mais 1791, par Nicolas Bourgeois, 28 s., BNF, 4-FM-35038, s. 28n.) Bourgeois například naprosto nezpochybňuje dívčino tvrzení, že dítě, které přiváděla na svět, usmrtila nechtěně tím, že je pevně uchopila za krček a snaží se věřit, že tak učinila bezděčně. Vůbec se nepozastavuje nad tím, že dívka neoznámila ani své těhotenství (pokud neexistuje přesný termín, v němž je nutno nahlásit těhotenství, a pokud se dítě Marie-Rosalie narodilo předčasně, tvrdí Bourgeois, nelze dívku vinit ze zanedbání této povinnosti), ani narození, ani smrt dítěte: naopak se bojovně pustí do slovního boje s „legálními důkazy" zavedenými ve Francii ediktem Jindřicha II., „knížete rozkošnic-kého..., který trestal druhé za slabost a sám se nestyděl za svou vlastní hanbu", do boje se soudobou společností, kde „pokrytectví decentnosti došlo tak daleko jako mravní zkaženost" a na adresu obviněné dívky dodává: „Ctnost jistě může přetrvat omyl jedné chvíle". Z obhajoby jedné osoby tak činí obžalobu jedné společnosti. 64 Například v procesu mladé Suzanne Audebranové napsalo několik právníků obranné „factum", v němž si vzali na mušku lékařskou zprávu a bod po bodu ji rozebrali a poukázali na vážná pochybení a zcela neomluvitelné omyly, které vedly k neoprávněnému odsouzení obviněné ženy. Mémoire pour Susanne Audebran, femme de Jean Chaigneau, accusée, contre le Procureur général, 1779, 21 s., in: Recueil de pi-ěces et mémoires pour les maitres en art et science de chirurgie, contre la Faculté de Médecine, concernant la Déclaration du Roi du 23 avril 1743, tome XII, Paris. Většího ohlasu se zjevně dočkala například aféra Thérése Faminové, která byla v roce 1767 odsouzena k smrti na základě mylného raportu soudních lékařů a porodních bab, Teprve chirurgové pařížského parlamentu, kteří nařídili nové ohledání, popřeli, že by mladá žena vňbec někdy porodila(!). Obšírné zprávy, které o této aféře podali dva přední pařížští lékaři, Valentin a Petit, měly za konečný následek vyškrtnutí CČH 101 1/2003 47 DANIELA TINKOVÁ ..... problémů ^ror^^ takřka nevyhnutelný výsledek strašné aU jnfanlicldium představ podlehla své slabosti nebo cizí. ternaliN y, v níž se ocitla neitosim , kém chef ďoeuvre z m, ~^'^Í^1^N^ straně potupa, na druhé strane Del delilti e delte pene (176^ J se neměla rozhodnout r^íESSi své nUJtné dité takto ušetří hanby "^Sotnľpostoje nalezly koncisní podobu u mladé generace zejména francouzských právníků, která se formovala od počátku sedmdesátých let 18 století pod vlivem myšlení Montesquieuova i kritik Voltairovych ci Be-ccariových. Přestože predrevoluční Francie podobnou „infanticidm debatu" nepoznala, v kritikách francouzské predrevoluční mladé generace právníků i sociálních a politických myslitelů se objevuje „empatické" chápání žen v limitní životní situaci, z něhož je patrné spíše soucítění než odsudek. Příčiny infanticidia jsou stále více spatřovány i v ekonomické situaci chudých neprovdaných dívek i ve společenských představách o cti, jména obžalované ze seznamů odsouzených pařížským parlamantem (VALENTIN, Question chirurgico-légale, relative ä ľaffaire de demoiselle Faniin, aceusée de suppression de part, Berlin-Paris 1768; a Antoine PETIT, Deux consultations médico-légales... La secondepour demoiselleFamin..., Paris 1767). Ještě o dvacet let později se na tuto aféru odvolával Chaussier, profesor anatomie a porodnictví, při procesu s další obětí špatné lékařské expertizy (Francois CHAUSSIER, Consultation médico-legale sur une accusation ďinfanticide, Dijon 1786). Jiný skandální příklad představuje aféra mladičké Jeanne Pautigny, kterou z infanticidia (pravděpodobně křivě) ÍSSfí fvei]kovskýlfa1rár Sauvageot, když jí bylo asi 14 let. Aféra zahájená kolem roku 1786, která zanechala celou řadu tištěných dokumentů, se řešila ještě v roce 1792, ľ! .v! ■! P0Slía SUplÍku Zák°nodárnému shromáždění. Výsledek, bohužel, SÍ"Jfí2J2ht°£l?h VZV- "corPus delicti" sehrály v procesu podvržené kosti dvou-m^inS^l^S?^ nationale de France; Fonds Joly de Fleury; N° 1405, rovaľdeÄffi.5-422; 423-431 (Consultation de M. Louis, profeseur et censeur í&ete^Te/nnP p ?Ve á UnC faUSSC accu^tion ďinfanticide - 1. 3. 1789); 476 qÄ£ cause^nf«J? 1 «} obtentkm ďaudience et de plaidoierie, á jour indi-sľulíí"li 485^ a M,de 3 eUe faussement strihne ä 13 ans et demi par le sieur A«id,iS;ľd; dAauo?reur le présidenl au IVéeme tiibunal Palais« „HU- (in V," w»U8lracUon de dépôt au Greffe de la ci-devant »'"-<|u»- national*h1 2 I P0Ur Í7nn(> pauU«ny. mineure, autorisée de pere; Biblio-LwS 10403 h6nCe' **FM-34829; Petition a ľassemblée nationale, BNF, ľan* íiZ ĺ f . í™ otopen*, (Livorno 1764), TVaité des délits et des pe-*••*"'» iwutj, kiipjtolji XXXVI. UtJDlE A M A U H IA L Y 48 v omezených možnostech pro služebné osoby uzavírat sňatky, v diskriminaci nemanželských dětí. Řada autorů zpochybňuje představu, že by „matky vražednice* jednaly o svobodné vůli a se „zlým úmyslem", jak předpokládá zákon.130 Jejich úvahy se spíše než represí zabývají prevencí, která je jediným garantem marginalizace tohoto zločinu. Takřka všichni odmítají trest smrti nebo požadují jeho radikální omezení v tomto případě. Zatímco ve francouzském prostředí bylo perem školených právníků a praktikujících advokátů téma infanticidia instrumentalizováno především ve službách dobové vášnivé kritiky trestněprávního systému i dobových „předsudků", v habsburské monarchii se stal tento fenomén námětem k přemýšlení zejména pro kameralisty v rámci populacionistických úvah. U autorů jako například Velthusen či Sonnenfels je markantní zejména vliv Mirabeaua staršího, který se ve svém spise Ami des hommes67 z konce padesátých let věnoval v prvé řadě otázce péče o populaci a nikoli o kriminální politiku. Velthusen, podobně jako Mirabeau, viděl v zatajeném těhotenství projev hanby jakožto „vzácný projev chvějící se nevinnosti" a byl přesvědčen, že necudné ženy (schamlose Huren) se jen málokdy proviní in-fanticidiem právě proto, že pro ně stud a pocit hanby znamenají tak málo.68 Podobně i Joseph von Sonnenfels69 je přesvědčen, že předpisy, které nutí dívky zradit tento stud, je nutí k infanticidiu. Ve stejném duchu zdůrazňujeme takové zákony, které nutí těhotné dívky vyjevit svou hanbu, jsou v rozporu se svým vlastním účelem.70 Sonnenfels přejímá od Mirabeaua71 66 Například MIRABEAU, ĽAmi des hommes, ou Traité de la Population (1758), Ve édi-tion, Hambourg 1764, II partie, s. 211-215; VOLTAIRE, Commentaire sur le livre des Délits et des peines (1766); Jérôme PETION, Moyen pour prévenir ľinfanticide, 1781. Ke kritice legislativy v otázce infanticidia viz Yvonne BONGERT, Ľinfanticide á ľépo-que des Lumiéres. A propos d'un ouvrage récent (de W. Wächtershäuser), Revue de ľhistoire de droit, s. 253-256. 67 MIRABEAU, Ami des hommes, s. 211-215. 68 Johann Caspar VELTHUSEN, Beyträge über Kindesmord, Lotteriesuche und Pj^ach-taufwand, Wien 1785, s. 21. 69 „Bey Weibern, die alle Schande ausgesagen haben, ist diese Vorsichtigkeit überflüssig; bey einem unglücklichen Schlachtopfer seiner Schwachheit hingegen ohne Folge, der Zustand einer solchen Person ist gewaltsam; sie hat zwischen sich und dem Kinde zu wählen, aber die Eigenliebe wird ihren Wähl das Übergewicht geben; sie wird, um den Gesetzen nicht zu gehorchen, die Stimme der Natur nicht hören; sie wird sich verhindern, Mutter zu werden, um keine auf ewig entehrte Person zu seyn.", s. 273. 70 J. SONNENFELS, Grundsätze... I; 295: „Gesetze, welche einer geschwächten Person auferlegen, ihre Schande selbst zu entdecken, streiten gleichsam mit dem Endzwecke, die sie zu erreichen suchen". 71 MIRABEAU,L'Aml des hommes,... t. II, Herne partie, s. 211-212. "H 101 1/2003 4Í) DANIELA TINKOVÁ i - k i , h skládání institucí, kde by neprovdané matky moh, i myšlenku nutnost, zakMM* Vellhusen ,e současné přesvěJ íľľ«ľÄpredevším v tomto prípade aplikován jen ^ , - „„„tfor oživila v osmdesátých a na prahu devadesá-Némeeký jamkový prostor oz.vu prakticky celoevropsky Kch let vášnivá „lündesmorddebalte K an y M J ohlas.Naprahuosmdesá^h^ ^ účinně předch. cenu za nejlepší odpoved na otazkn >^ ^ německých i sousedních 7Pt infanticidiu. Sešlo se několik set odpoveui c ucí j SSXSSdtt o živém zájmu o otázku, která se současníkům jevila jako S zľvt náZhruba v té době poznamenal Immanuel Kant k trestu smrti (v souladu s ius talionis jej ovšem obecně schvaloval za zločiny pro i životu), že z tohoto pravidla by měly existovat pouze dve vyumky - duel kde je „zločinec" pod sociálním tlakem a tlakem „ideje cti" a nejedna tedy o svobodné vůli) a podobně je tomu i u infanticidia. Navíc - lze trestat legální smrtí likvidaci bytosti, která v daném právním řádu legálně neexistuje?75 Jsou to především německo jazyčné země, kde celá řada sturmerských preromantiků vytvořila nový, idealizovaný obraz „Kindesmoerderin", která je spíše obětí než katem. Exemplární příklad projevu této nové stereotypi-zace „svedené a opuštěné" můžeme uvést na příkladě hry Julie oder die gerettete Rinde smoerderin, která se objevila ve dvou reedicích v Praze (1785 a 1789).76 „Originální německá hra pro naše časy", ohlašuje podtitul dramatu sedmnáctileté, pochopitelně nevinné a ctnostné služky, která byla svedena lstí svého vilného pána Sonnenthala. Jakkoli počestně odolávala jeho lákavým svodům, byla nakonec proradně a bez vlastního přičinění přivedena o počestnost po požití uspávacího nápoje, který přichystal hanebný Sonnenthal. Drama zacmá okamžikem, kdy zoufalá těhotná dívka, vypuzená ze služby Sonnenthalovou žárlivou ženou, bloudí nočním lelem 72 J. C. VELTHUSEN, Beyträge über Kindesmord, s. 21. 75 Viz zejména O. ULBRICHT, Kindsmord und Aufklärun 74 Gazette de Nouveaux tribunaux, I., 1791, s. 129n Passim. 75 „Neboť legislativa není s to smazat hanbu narození kt st ví", píse Kant a dodává: „Dítě narozené mimo manili tneosP|,avedlňuje manželkou..., a tudíž mimo ochranu zákona... Vetřelo se, abvrh ľ ľ Je na™zene mimo žákovým způsobem, že lato může zcela ignorovat SEľ k řek1' d« republüw ti nemělo tímto způsobem existovat... Kromě toho úmSaSS^V^ jelikož le Jtimné uMŕiJ hanby, pokud vyjde najevo její porod mimo ml\T\ dťkpet' k*rý bv ľ í, liUmtnU tnétat>hy*ique* de la doctrine du droit. PartL tJSS» ^ "Emanuel KANT 76 Juiif oder dir gemittc Kitidmnörderta, Prag 1785, 17^9 '5,1 l05~100- ITUOJI A MATfRlAlV 50 a nakonec nachází útočiště v chaloupce mladého dřevorubce, kde nazítří přivede na svět synka. Zatímco její dobrodinec odešel pracovat do lesa, mladá matka, rozhodnutá své nechtěné dítě usmrtit, vede s provazem v ruce nad postýlkou svého děťátka dojemný monolog, který je zakončen dramatickým výkřikem: „Zemři, aby již neexistovala žádná stopa mé hanby, žádná památka na tvou nehodnou matku!"77 Výkřik shodou okolností zaslechne právě projíždějící Kníže (Fürst). Když mu mladá žena otevře, následuje exhaustivní expozice „infanticid-ních motivací" počínajíc velmi precizně formulovanými ekonomickými a sociálními důvody až po motivy emocionální a otázku „cti". Julii čeká volba mezi tím nechat dítě zemřít hlady nebo zbavit mateřského prsu, aby mohla prodat své mléko, což ve svých důsledcích vyjde nastejno. Drama má na rozdíl od řady reálných předloh šťastné rozuzlení: Kníže, „šťasten, že může prokázat ušlechtilou službu Lidskosti", přijme dívku do svých služeb, poskytne jí ekonomické zázemí, postará se o její dítě, potrestá Sonnentha-la a ještě se dozvíme, že mladý dřevorubec je zcela náhodou Juliin bratr, kterého neviděla od dětství. Na rozdíl od průměrné skutečnosti, kde se - jak jsme viděli - hrdinkami dramatu stávají především venkovské služky s průměrným věkem 26 let, svedené vrstevníky ze stejné kasty či svými zaměstnavateli, hrdinkami německých preromantiků jsou obvykle - v zájmu posílení emotivního účinku i v rámci zájmů měšťanského dramatu vyzdvihujícího morální bezúhonnost měšťanstva oproti frivolnosti staré šlechty - především měšťanské dcerky dovršivší sotva dvacátý rok života (vzpomeňme na Markétku) a jejich svůdci - mravně pokleslí aristokrati. Právě schopnost empatie, vcítění do situace druhé - byť chybující - osoby a překročení vlastní situace lze považovat za jeden ze znaků „modernity".78 Čas reforem - předcházet či trestat? Neúčinnost sebepřísnější represe i faktické oslabování represivní složky trestu vůči „matkám - vražednicím", stejně jako propaganda „filozofů" vedly některé osvícenské státníky a kompetentní autority k přesunu zájmu na zavedení mimorepresivních antiinfanticidních opatření. Často docházelo spíše ke kombinaci represe a prevence, jako například v dánském zákoně z roku 1776, který postihoval doživotním vězením zatajené těhotenství 77 „Armes, unschuldiges Geschöpf! Sei ruhig! Du wirst glücklicher als deine Mutter! Wirst sterben, ehe du gebohren wirst!" 78 Viz např. Miloš HAVELKA - Karel MÜLLER, Procesy transformace a teorie modernizace, Sociologický časopis 32, 1U96, č. 2, s. 143-157,8. 147. CCH 101 1/2003 51 DANIELA TINKOVÁ , ■ x -.o>iln f ovšem smrtí v případě, že zemřelo, Což pf. v f*-** Stu Jindřicha II.)- Povinnost hlásit Ä ni nm franc^ra°bYla ve Francii zavedena již v polovině l6. ssssrr. .- •** ■ -«- c; (V rSÄio nUlad již oslabování.prese za seXuální likt/ ľprvé řadě za prosté smilstvo či nemanželské těhotenství, zefe,^ v nLneckýeh zemích, kde bylo dosud trestně postihováno). V habsburské monarchii mohlo být od roku 1745 svobodným matkám, jejichž chování bvlo jinak označeno za bezúhonné, vydáno „vysvědčení o mravech" (a tenzeugnis), které jim mělo umožnit najít snáze zaměstnání i manžela.") V českých zemích končí většina procesů se smilníky (souzenými výhradně v případech otěhotnění) jako „nedokončených" v polovině padesátých let, čímž se de facto dekriminalizují. Patent Marie Terezie z roku 1755 požaduje, aby takové tresty byly jen soukromé a aby byla poskytnuta i pomoc cizím těhotným ženám. Patrná je snaha o zainteresování celé komunity na kontrole nad těhotnými děvčaty, resp. nad těmi, které ještě těhotné nejsou: dohlížet, ne trestat. Drobné trestní sankce („mikropenality") hrozí všem osobám, které by neposkytly těhotným pomoc, vyzradily jejich tajemství nebo je vystavovaly posměchu či přímo trestaly81 (podobné komplexní opatření se objeví v pruském Land-rechtu z roku 1794). Tento text byl v podstatě převzat do Constitutio Criminalis Theresia-na.82 V temže „krutém a nelidském" zákoníku se již objevil názor, že hlavní příčinou infanticidia je strach před trestem nebo skutečnost, že těhotná dívka byla opuštěna otcem svého dítěte.83 Tereziánská opatření, zaměřená zejména na autority (pozemkové i rodinné), směřovala tedy k zajištění existenčních jistot těhotných dívek. Hmotné zabezpečení této „k pádu přišlé osoby" i jejího dítěte náleželo „souložníkovi", případně jeho rodičům, a to za pomoci vrchnosti či práva - zejména šlo-li o opuštěnou ženu přicházejí- 79 SSThSiSS** ""PatrÍZla MERINGOLO, E rifiuto delia maternita. Dinfanticidio in Itália dali Ottocento ai giomi nostri, Scienze dell'Educazione, 1997, s. 23. »0 Codex Austríacus, 1743, V, s. 141. 81 ^^"^S^* T0 a Práwa a naszych Králowských Dědičných ^ííeíľ^^l^ SG budoucně s^n wyprawowání a zapuzení toho p* dr°f fh0 hříchu Mordowaní Dětj, poslušné chowati... 1 m, V , «2n CnSlľ adUtPí'aŽsk3?m'1755> SUA> Patenty, 1755 a Codex Auštriaeus, o, v, s. 252n., Codex Austríacus, 1755, V, s. 995. « Conaututio Criminalis Thereeiana, art. 88, S 9 W Itímtéž, %H. •TUDIE A MATERtAtY 52 d z cizího panství, zcela odkázanou na tyto veřejné autority. Vrchnost měla napříště dohlížet na to, zda rodiče příliš" tvrdě netrestají provinilé dcery a naopak ie nabádat k tomu, aby jim poskytli potřebnou pomoc. Autoritám také příslušelo napomoci k tomu, aby těhotenství i porod zůstaly - s ohledem k rodinné cli - v tajnosti. 1 z toho důvodu se měly napříště vyvarovat přísných a veřejných trestů, které rodinnou hanbu jen akcentují a dívku vedou k zoufalství, které může mít „zhoubné následky".84 „Veřejně potupný a k malomyslnosti přivádějící trest" měl být zapovězen v případě, že těhotná dívka sama vyjeví svůj stav alespoň jedné počestné ženě.85 Tresty za „nedovolené těhotenství" ovšem zůstaly v praxi až do zrušení v roce 1781, kdy Josef II. zločiny ex puncto fornicationis dekriminalizoval de iure.86 V Prusku byly ostatně různé „Hurenstrafen" dekriminalizovány de iure už roku 1765.87 Populacionistická propaganda pak napomohla k účinnější ochraně svobodných matek a nemanželských dětí, které zůstávají cenným bohatstvím státu. Jistý vídeňský lékař ve svém dobovém svědectví tvrdil, že dekriminalizace smilstva měla skutečně za následek ústup počtu potratů a infanticidií.88 Jakkoli však centrální moc dávala dotyčným relativně dost šancí řešit tuto limitní situaci, o účinnosti nařízení lze jen spekulovat. Lze předpokládat, že v praxi byly provinilé dívky nadále vypovídány z panství a v rámci obce nahlíženy jako „Huren". Během přípravných prací na novém trestním zákoníku pro dědičné země v první polovině osmdesátých let (tedy v době, kdy v Říši a zejména v Prusku probíhala nejžhavější diskuse), váhal sám Josef II. právě nad texty k infanticidiu. Sám vyjádřil přání, aby nebyl žádný represivní zákon v této oblasti přijat, dokud nebudou do praxe uvedena fungující preventivní opatření a až bude dostatečně postaráno o těhotné svobodné ženy. Protože takové instituce dosud neexistují, navrhoval prozatímně vězení a těžké práce.89 Přestože kompilační komise tuto možnost zavrhla, myšlenka prevence vedla císaře k řadě důležitých kroků. Dekriminalizace nemanželského tě- 84 Constitutio Criminalis Theresiana, art. 88, § 8. 85 Cit. dle českého vydání: Naučení neb Instrukcy pro vrchnosti a práva v našich královských dedičných Českých zemích, kterak oni se budoucně strany vypracování a zapuzení tohoto přílišně najevo vycházejícího hrozného hříchu, Mordování dětí, poslušné chovati ráčí, Dáno v královském hradě Pražském, dne 13. října 1755. 86 Eduard WINTER, Der Josephinismus, Wien 1943. 87 W, WÄLJÍTERSHÄUSER, Das Verbrechen des Kindesmordes, s. 166. 88 D. Z. WERTH EI M, Versuch einer medizinischen Topographie zur fľien Wien 1810 *, Ü7, 112. m H, HÖGEL, 11,1. 15L ttH 101 1/ř003 53 DANIELA TINK0VÁ nvnoprávnění nemanželských dětí s man hotenstvi byla ještě doplněnat o zro ^ z rol 1783 (což byl fíľkL a to patentem a dvorsKyi i dočasne _ do 22I^sUn zákoníkem z rol^u 1786 ^ g revolucí & ^ ° :ľvv' nliskem II. Ve Francii pnslo p zakazoval klást jak ^^S3S svobodnou matkou:* i tako. U překážky muži, který by se chte antiinfanticidní opatřeni!", vou myšlenku lze považovat z i aieni , VšeobeCné nemocnici ve Vid, Takě založení P«^^i^5 ^ svých důsledcích revoluční ni (1784)« a v Praze (1789) prea^ většiny evropskych ústavu po-kix>k spjatý s ideálem prevence iNd porodnice také nepro- dobného druhu" přijímaly toto ^á^Jiéch nejchudších, tedy sociál-vdané či ovdovělé „nepočešme ženyvcei porodnice vídeňské ní skupinu nejvíce vystavenou riziku J(mann Peter Frank « otevřel brány svobodným matkám ^?tf5^^é p0rodnice, byly svo-První rodičky, které přišly hledat utociste do pražské poro bodné matky, většinou přicházející z českého venkova Jmou vymožeností, která se jako v jedné z prvních ™^J>££ objevila právě v habsburské monarchii (Francie to nepripustila ani po révo luci), byla zaručená anonymita. Ve vídeňské i pražské porodnici byla tehdy zavedena možnost porodů na čtvrtém, tzv. „tajném" odděleni porodnice. 90 Lisbeth TRALLORI,Nachwuchsproduktion, Dissertation, dactylogr., s. 204. 91 Viz např. Raimund MELZER, Geschichte der Findlinge in Österreich, Leipzig 1846, s. 21; Lisbeth TRALLORI, Fortpflanzung, Nachwuchsproduktion, s. 208. 92 Viz např. Jacques GELIS, La Sage-femme ou le médecin, Une nouvelle conception de la vie, Paris 1988, s. 60 a 165. Jedna z nejstarších evropských veřejných porodnic v Marseille například poskytovala svou péči ženám chudým, ale výhradně provdaným. Když se na sklonku tereziánské doby snažil přední porodník Jan Melič založit v Praze porodnici určenou nemajetným, musel se zavázat, že nepřijme žádnou svo bodnou matku, viz Karel KLAUS, Tradice české gynekologie 5ľ umo 1H? * ?" HLAVÁČKOVÁ, Dějiny českého lékařství JI. K°^gie, Fraha 1959 a Ludmila 93 Johann Peter Frank (1745-1821), německý lékař, osobní lékař šnvr^^ k- i kladatel velké školy pro porodní babičky, 1784 profesorem SPÍ biskupa, za-v Pavii, kde vykonával dozor nad lombardskými špitály V rní i™I ?°,ttinšen> Poté Vidné, kde se stal ředitelem Všeobecné nemocnice poté nůVnVvi i Y Pov°lán do zemřel ve Vídni. Jeho klíčovým dílem je System einervoll stan ň na vě a v Rusku, lizey, (I-IV, Mannheim 1779-1788, V Stuttgart, VI Wien, 1817-lgi Q\ 1}ledizinischer Po-sluďie pro lékařskou policii a sociální medicínu, v níž klíčové í t0 pťůkoPnícká otázky spjaté s porodnictvím a péčí o ženu a díté včetnč problé Sto ZauJlrnaJí právě 94 Petr SVOBODNÝ - Ludmila HLAVÁČKOVÁ, Pražské Spitdlr n lnfanticidia- f. 51. P1"2®*nemocnice, Praha 1998, 95 Mezi prvními institucemi zaručujícími anonymitu byl ostatné v tr>h i Ipjtf] Sankt Markus ve Vídni z poloviny 18. století Či porodnice v i.lf S.ké m°narchii ľ tii^t v soukenické ulici v Pra STUDIE A MATERIÁLY 54 U příležitosti otevření vídeňské porodnice bylo zveřejněno císařské nařízení (Nachricht an das Publikum) zdůrazňující tajný charakter tohoto ústavu, v němž byl personál vázán přísným mlčením. Systém „dvou dveří" - jedny veřejné, druhé „tajné" - umožňoval vstup ženám, které si přály zachovat své inkognito (často Šlo o bohaté měšťanky, které si tuto konfidencialitu byly schopny zaplatit) a do porodnice vstupovaly pouze pod evidenčním číslem.06 Nemajetné svobodné matky většinou platily za tuto službu vlastním pohodlím - i vlastním tělem, protože se měly povinně zavázat jednak službou jako kojné ve špitále, jednak vystavit se lékařskému pozorování adeptů mladé po-rodnické vědy. Staly se tak objekty k pozorování medikům, jejichž přístup k rodičkám a šestinedělkám byl jinak takřka nemožný, neboť tuto sféru stále ovládal ženský prvek vedený porodními bábami s ohledem na čest a stud rodící ženy. Existovala ostatně představa, že pro tyto „klientky" - venkovanky, služebné či dívky s pochybnou minulostí - nehraje stud takovou roli jako pro měšťanky.07 Podobná praxe se ujala ve Francii za revoluce, kdy svobodné matky - stejně jako jiní neplatící chudí - sloužily v nově vytvářených klinikách jako objekty studia. Neboť, jak píše Foucault, nemoc může nalézt lék pouze tehdy, když druzí „zasáhnou svým věděním": Tehdy je důležité a spravedlivé, že se „zlo jedněch pro druhé měnivé zkušenost".98 Státní politika tak jednala v intencích lékařských fakult a státní velkorysost, živená merkanti-listickými myšlenkami, nabádala k nové ekonomii lidského života. V jiném regionu pod habsburskou dominancí, v Toskánsku, podporoval arcivévoda Pietro Leopoldo finančně porodní babičky i nemajetné rodičky a také inspiroval vznik „Špitálů pro tajné rodičky" (Ospizi per le Gra-vide Occulte) určené svobodným matkám.90 V Sieně byly ovšem svobodné ze (1762). Viz napr. Karel KLAUS, Dějiny péče o ženu v našich zemích, II. část, Československá gynekologie 57, 1992, č. 6, s. 315-317; Petr SVOBODNÝ, Vlašský špitál na Malé Straně a jeho místo v péči o matku a dítě do josefinských reforem (1602-1789), Documenta Pragensia 7,1987, s. 117-154. K olomoucké porodnici Květa POLÍVKOVA, Historie olomouckého porodnictví, Československá gynekologie 21, 1956, s. 411-417. 96 Petr SVOBODNÝ, Vlašský špitál, s. 50, Karel KLAUS, Tradice české gynekologie, Praha 1959, Václav RUBEŠKA, Příspěvky k dějinám porodnictví v Čechách, Československá gynekologie, s. 234-239. 97 Karel KLAUS, Tradice české gynekologie, Praha 1953, s. 16-19; Václav RUBEŠKA, Příspěvky k dějinám porodnictví v Čechách, s. 234-239; P. SVOBODNÝ - L. HLAVÁČKOVÁ, Pražské špitály a nemocnice, s. 51. 98 Michel FOUCAULT, Naissance de la clinique, Quadrige, Paris 1963, 1997, s. 85. 99 Ve Florencii to bylo například speciální oddělení špitálu Santa Maria Nuova umístěné v Orbatellu, Anna UELLINA^ZZI, Maternita tutelata e maternita segregata. Ľassistenza alle partorienti povere a Firenze nelľetá Leopoldma, in: Istituzioni e societa in Tosca-na nella elá moderna, Pubbl. Degli Archiv! cli Stalo, Saggi 31, Firenze 1994, s. 510-532. CCH 1 0 1 1 /2 00 3 55 DANIELA TINK0VÁ V' í u . . oddeleny od provdaných chudých matek, „aby byla m matky dôsledné od U y i7í)5 jtajné ro ^ °Í^2XTroL 1814 v podstate spojeny s žebraly a V° TSSÄ«< Paříži mely chudé svobodné matky možnost sleb^ pJevÍL v bytech porodních babiček které se postaraly x o křest a ^ Sni novorozeněte do nalezince. Tato služba byla placena, ovsem podle Sé. bastiena Merciera, jednoho z citlivých svědků své doby, napomohla k tomu že se „infanticidium... stalo v hlavním městě jevem takřka nevídaným".foť Takové „diskrétní" způsoby se hojně vyskytovaly v městském prostředí a pochopitelně umožňovaly zachování anonymity zejména movitějším ženám.102 Ive veřejných porodnicích se ovšem stávalo, že se zde mladé matky představily pod falešným jménem. V každém případě měly možnost zde dítě zanechat a personál byl veden k přísné diskrétnosti.103 Dalším důležitým preventivním krokem bylo totiž rozšiřování sítě nale-zinců (pro Francii a část dalších románských zemí byly charakteristické otočné věže na anonymní odkládání novorozeňat).104 Nová politika „ekonomie lidského života" či „bio-moci" v rámci populacionistické propagandy se tak ohlašovala i v péči o nalezence, tyto „státní děti", vychovávané na státní útraty a vázané tedy povinností vstoupit do státních služeb - především administrativy či armády. Podle Jeana-Louise Flandrina přispěla tato nová zařízení pro nemanželské děti skutečně k ústupu infanticidia a potratů.105 Lze ovšem namítnout, že tato optimistická vize brzy narazila na markantní limity - počet porodnic, umístěných navíc pouze ve velkých městech, zdaleka nepostačoval (čímž se tyto instituce stále více zavíraly právě venkovským dívkám, které byly pod největším sociálním tlakem). „Tajná" oddělení jistě budila i ostych řady provinilých dívek, které se zdráhaly slehnout v domě, kam chodí ženy se špatnou pověstí. Také úmrtnost novoro- 100 Giulia di BELLO - Patrizia MERINGOLO, // rifiuto della maternita, Uinfanticidio in Italia dall'Ottocento ai giorni nostri, Scienze dell'Educazione, 1997. 101 Sébastien MERCIER, Tableau de Paris, t. II, s. 102 a 106. 102 M. LAGET, Naissances, s. 106; A. FRANKLIN - A. FARGE, La vie privée ďautrefois, s. 59. 103 Paul DELAUNAY, La maternitě de Paris, Port-Royal de Paris, Port-Libre, Vhospice de Ui Maternitě, ľécole des sages-femmes et ses origines, 1625-1907, Paris, Libraire eaédicale et scientiíique, 1909, s. 116-118, 120, 128. 104 Od roku 1811 byla například ve Francii obnovena tato služba „otočných věží*, které /.ajiMovíily anonymní odkládání nechtěných novorozenců - takové „věže" existovaly již drive v některých jihofrancouzských městech, napríklad v Bordeaux cl v Lyonu. 105 Jeftn-l»ui« F1*ANDRIN, Ľattitude ä Végard du petit enfant et les conduites sesuríies imm la vivllUutUm ocvUJentale/structurts anclenrm et evolution, Annates de demo-gfftphiti bjMoriqu,-, l>aii(t 1075, ». 143-210. fiT UCME A MAHRlAlY 5U ženců v podobných zařízeních „předanliseplického období" znamenala jen infanticidium s déledobou splatností. Navíc, sociální stigma na svobodných matkách přetrvávalo nadále - i díky nové legislativě z počátku 19. století, která opět posílila - ve Francii i v Rakousku - diskriminaci svobodných matek i nemanželských dětí. „Paradigmatický obrat" druhé poloviny 18. století v kriminální politice přesto přinesl v otázce infanticidia novou formu komplexnější sociálně-kriminální politiky založené na systému opatření rázu spíše sociálně-eko-nomického než trestního, na prevenci a nikoli na represi. K novému trestnímu systému: posílit nebo zmírnit represi? I na poli čistě trestněprávním došlo pochopitelně k významnému posunu. V prvé řadě byl ve věci infanticidia marginalizován absolutní trest. Josefínské „Rakousko" představuje první a na jistý čas jedinou evropskou zemi, která definitivně a s konečnou platností zrušila zákoníkem z roku 1787 de iure za infanticidium trest smrti106 (což je naprostá výjimka mezi zločiny proti životu, které obecně zůstaly hrdelní). Josefínská kompilační komise se pro zrušení hrdelního trestu za infanticidium vyjádřila takřka jednohlasně (s výjimkou hraběte Cavrianiho). Byly vzneseny argumenty beroucí v úvahu infanticidium honoris causa i vliv porodních bolestí, které ženu -zvlášť nezmanželenou prvorodičku - přivádějí do stavu naprostého zmatku, takže lze jen těžko hovořit o „zlém úmyslu", a tudíž o skutečném „kriminálním činu".107 Na návrh raportéra Keesse byla do zákona později vnesena významná inovace týkající se rozlišení mezi svobodnou a provdanou matkou.108 V jejím důsledku nový zákoník z roku 1803 zavedl rozlišení, upravující výši trestu podle toho, zda je dítě manželské či nikoli109 (v tom 106 Allgemeines Gesetz ueber Verbrechen, 1787, § 122: „proti matkám, které zabijí dítě při porodu, nebo je úmyslně zanechají bez nutného zaopatření". 107 „...da, jener vorsätzliche Wohlgedacht nicht einschreite, ohne welchen kein Verbrechen begangen werde", Hugo HÖGEL, Geschichte des österreichischen Strafrechtes, Zwien 1904, II, s. 147. 108 „Nur in einem einzigen Falle kann die Strafe des Mordes eines Kindes gemindert und auf ein zeitliches aber hartes Gefängnis oder öffentliche Arbeit herabgesetzt werden, wenn nämlich eine Mutter ihr Au,er der Ehe geborenes Kind nur zu dem Ende tödtet, damit ihre bis dahin verborgen gebliebene Schwächung nicht entdeckt werde und ihr zugleich keine anderen Mittel der Geheimhaltung", H. HÖEGEL, Geschichte, II, s. 151. 109 IVestem pak měl být doživotní (lebenslanger) nejtěžší (schwerster) žalář. Zabití dítěte nemanželského se mělo trestat „pouze" deseti až dvacetiletým těžkým Žalářem, nikoli ovšem proto, že by život nemanželského novorozeněte měl menší „hodnotu", ale proto, že zákon od nyní přihlížel k sociální a ekonomické situaci matky. Gesetzbuch ueber Verbrechen und schwere Polizey-Uebertretungen (1803), Wien 1815 (2 vyd.) S 56-40, s. 325-325. CCH 101 1/2003 57 DANIELA TINK0VÁ a Plujících ^nos ^ ;reslán dlouhodobým vězením prvníh0 3 a Äff^ měl dopadat 1 na komp,íce -se zpřísie Ä£ Plodu" V Pozdějším kodexu františkovském (1803)- hrozil J otné matce stejný trest těžkého vězeni, pokud svůj cm úspěšně dokonala a v případě pokusu pouze vězení lehčí v rozmezí pouhých šest měsíců až jednoho roku(!). Komplicové opět podléhali stejnému trestu (s pritížením pro otce). Zavedení (1787) nové kategorie „těžkých policejních deliktů", které jsou ovšem odděleny od „zločinů" a spadají do kompetence výhradně policejních orgánů, umožnilo uvést do chodu systém různých „mikropenalit*. Ty postihovaly drobné přestupky či nedbalosti spojené se sexuální morálkou, těhotenstvím. Tak byla například každá svobodná těhotná žena povinná vyžádat si při porodu asistenci porodníka, báby, či alespoň „jiné počestné ženy" a v případě náhlého, neasistovaného porodu, jehož plodem bylo mrtvé novorozeně, nahlásit tuto skutečnost osobě pověřené „uměním babickým" či místní autoritě.114 Opominutí této povinnosti a zatajení porodu mělo za následek tříměsíční až půlroční vězení.115 Mikropenality se ovšem neomezovaly na kontrolu těhotných žen. Svůdce, který přivedl mladou dívku do jiného stavu pod slibem manželství, který nesplnil, měl být stižen přísným vězením v délce jednoho až tří měsíců.116 Sankci podléhají i lékaři, porodníci, ííífí ng S noetiSen Beistandes, Zanedbání péče s následkem smrti bylo Ävfľ11 V d1lce 5~10 iet UPlatňovalo se zejména v relativně častých příp*-mu matS n^ľTľ10 následkem Prochladnutí, udušení nebo vykrvácelo, protože mu matka nezavázala pupeční šňůru 111 ÄK„";k1 323-325- jak° p™W<* okolnosti byly považovaný-Äu nIouJ, i,k„T10be"é Sí°dy a ^statečnost přípravných prací k vyk°"»nl *a v^Ät'Ä **M (do 10 leť,, dosevnípom- "2 AUvmhm r;„řtó 787 f ť T ' °S°by * "náhlé hnutímys"" ii» ŕ * *wiz, i/«7, tr. preklad, artt 112-111 MS Gmtzbuch, 1803,fr.překlad řifiro V*ľ .7 »* Gemztuck, 180,:,,. Lst art 94 ' ***** XVH' H5 Ta/otěž, art, 95, 1,0 T«n»léfc, art. 250 58 báby..m osoby, které by prozradily tajemství ženy, která se svěřila do jejich peče: zákaz výkonu povolání v délce tří měsíců až jednoho roku se při třetí recidivě mění na zákaz doživotní.117 Josef i jeho nástupce spoléhali právě na mimorepresivní zařízení, čímž se vytvořil tím relativně úměrný a aplikovatelný sankční režim.118 Tato kombinace sociální kontroly i sociální péče umožnila redukovat riziko infanticidia. Oproti dědičným zemím vyhradila toskánská reformní Leopoldina z roku 1786 pro matky-vražednice, kterým by byla prokázána úmyslná in-fanticida, stále ještě výjimečný (doživotní) trest: tento zločin tvoří součást článku LIII o přemeditovaných vraždách spolu s potratem i travičstvím.119 Sám Leopold se ovšem ve svých původních návrzích vyjadřoval pro dočasné nucené práce (které měly čekat i ty, kdo se dopustí potratu, ať jde o samotné „matky", lékaře či porodní báby).120 Obnovení trestu smrti v Toskánsku v roce 1790 se sice od roku 1795 vztahovalo i na tento zločin,121 ale podle výsledků našeho studia ve fondech florentského Nejvyššího soudu nebyl pravděpodobně nikdy aplikován.122 Naopak francouzští revolucionáři z roku 1791 se s problémem infanticidia vypořádali svérázně - prostě tento delikt vůbec nezařadili sui generis do zákoníku, čímž jej mlčky umístili mezi vraždu (meurtre) a úkladnou vraždu (assassinat) - podle toho, zda byl čin „promyšlen" či nikoli.123 Systém fix- 117 Tamtéž, art. 245. 118 Jaký byl výskyt tohoto zločinu v českorakouských zemích? Bohužel se můžeme opřít jen o zlomkovité údaje roztříštěné v různých druzích pramenů. Podle F. Hartla bylo například před městským vídeňským soudem souzeno 11 infanticidií a 3 potraty (ze 2768 procesů) mezi lety 1793-1800, Friedrich HARTL, Der Wiener Kriminalgericht, Wien 1973, s. 272. Pro Čechy devadesátých let 18. století uvádí například Riegger pouze čísla v rámci krajů (Josef Anton von RIEGGER, Materialien zur neuen Statistik von Böhmen..., Tabelle). Podle elenchů zlomkovitého Pražského vrchního a apelač-nflio soudu jsem mezi lety 1810-1814 napočítala 97 případů infanticidia, 7 případů násilného potratu (šlo především o lékaře) oproti dalším 73 případům násilných činů proti životu. SUA Praha, série PAS, elench PU 2. 119 Leopoldina, art. ĽVTI. 120 ASF, SG, f. 61, ins. 24, Veduta N° 50. 121 Codice penále... di Gran' Ducato di Toscana,... 1786, (čl. ĽVH) ještě řadí mfanticidium mezi premeditované vraždy spolu s travičstvím - tedy mezi ty nejstrašnější zločiny podléhajícími „ultimo supplizio", jemuž má předcházet jednohodinové setrvání u pilíře. Spoluvina se trestá stejným způsobem. 122 Podle rejstříku rozsudků (Specchietto, možná ne kompletní) z let 1786 až 1808 jsem napočítala 9 žen obviněných z infanticidia. Ani jedna nebyla odsouzena k smrti. 3x se vyskytl trest vězení, carcere (1800, 1802, 1803), 3X rozsudek sospetti gli atti, lx processo aperlo a 2 x non procedersi. ASF, STG, Specchietto N° 2466. 123 Vražda spáchaná bez úkladného promyšlení byla trestána 20 lety těžkého žaláře art 8, lit. IJ 2. č. ttH 1 01 1/2003 59 DANIELA TINK0VÁ ,. C(llld,e pfed volbu mezi dvacetiletým vezením a tres. nich trestů tak stavěl soimt. 1 ě jnslaiovaná instituce porotců z lidu p0. tem smrti. Není tedy divu, z ^ ^ případech a neváhala užít svého varovala tento trest za prinsF ^ ^ svědeí regionální studie o kriminalitě práva prohlášen, neviny, j ářů _ soudci z praxe - si stěžovali (především lékařem).127 ......... Napoleon, ve snaze o obecné posílení represe, jakož i o oživeni římského práva i patriarchálního principu, znevýhodnil postavem levobočků i svobodných matek (zákaz pátrání po otcovství) a za infanticidium požadoval trest smrti s tím, že jde nutně o čin promyšlený.128 Spoluvina při in-fanticidě je vyloučena: Sama definice deliktu předpokládá, že byl spáchán výhradně matkou samotnou a spoluúčast tedy může být stíhána pouze se stejnou přísností jako spoluvina na vraždě príbuzného.129 K upřesnění došlo i v případě potratu: vězení hrozilo samotné těhotné ženě i jejím komplicům, ztížený trest (dočasné nucené práce) hrozil lékařům. K zajímavé debatě došlo v případě pokusu o potrat, kde se zákonodárci rozhodli k po- 124 Odsouzení mohlo být vyhlášeno pouze většinou 10 hlasů ze 12 ve třech klíčových otázkách týkajících se viny, úmyslnosti a dokazatelnosti zločinu. 125 Viz například Amédée COMBIER, La justice criminelle ä Laon pendant la Revolution, Paris 1882; René DEMOGUE, La justice criminelle de Marne, 1790-1830, Reims 1913; Claude BLUM, Histoire du departement de l'Yonne pendant la Revolution Frangaise (1792-1799), these dactyl., 1964; Bernard SCHNAPPER, Ľactivité du tribunál criminel de la Vienne, in: La Revolution et ľordre juridique přivé, Orleans 1986 PUF 1988 s. 625 et ss. . ' ' 126 Např. Observation des tribunaux, 1805, Archives nationales de France AD III 55-56 127 Code pénal, Art. 17. 128 Při zasedání Státní rady dne 8. 11. 1808 předložil rytíř Faure v\*a - návrh zákona, který vyjímal infanticidu z kategorie obvčeinvrVi *í 3 a mluvčí> specifické čestné místo poblíž úkladných vražd a otcovrážd t?-*1" - * vyhr*ZOval jí ným trestem je smrt. Vládní návrh podpořil i jeden z hlaviríchJediným úměr-ho občanského zákoníku, arcikancléř císařství Cambacérěs PHi0rŮ naP°leonské-novorozeněte barbarství strašnější než jiná vražda. V únoru 1 «i né^° Je vražda opět na návrh rytíře Faurea, asimilována s promyšlenou vražd byla infanticida, Kaure, novorozeně nemůže nikdy být usmrceno v návalu hn°U' protože> jak tvrdil předpokládal článek o vraždě obyčejné), neboť může ien S*^ či nenávisti .,-iř„/. u..i,..,i r.i..,i-~.--------.i----li--.- - ,cu ICZKo Vzhnr,____ vlaK laura* LOCKE, Legislation civile et criminelle, Paris fot-íaM* ?TSlela! SS^ť 129 Dvorský dekret ze 4. IL 1808. ' XXx> s. 382-384Ull~ STUDIE A M AT t H IÁ L Y rušení obecných pravidel týkajících se pokusu o zločin: pokus o potrat měl bÝt trestán stejně jako potrat dokonaný, s výjimkou případu, že se o něj podusí sama těhotná žena:'50 úmysl je tak důležitější než skutečný výsledek, což stojí v podstatě proti osvícenským beccariánským postulátům o „veřejné škodlivosti". Přehnaná represe měla - jako v dobách starého režimu - za důsledek pouze faktickou neúčinnost, protože soudci nadále váhali aplikovat příliš drakonické tresty131 a přistupovali tak na prohlášení poroty o nevině, případně předpokládali neúmyslné zavinění, jak o tom svědčí i naše výzkumy v kriminálních fondech ve Versailles.132 Infanticidium tak bylo v podstatě dekriminalizováno de facto, resp. stávalo se pouhým policejním deliktem, neboť obviněné byly často od kriminálních soudů posílány před komise nápravné policie (police correctionnelle). Teprve v roce 1824 byl přijat článek o polehčujících okolnostech aplikovatelných výhradně v případě vlastní matky novorozence, který umožňoval nahradit trest smrti doživotními nucenými pracemi - princip rozšířený na ostatní provinilce zákonem z roku 1832.133 Pro srovnání ještě uveďme příklad Landrechtu protestantského Pruska z roku 1794, který věnoval infanticidiu jednu z nejrozsáhlejších partií své 22. části zasvěcené trestněprávním předpisům. Pruský Landrecht sice zachoval trest smrti, ale pouze jako vrchol pyramidy komponované z celého komplexu mikropenalit stíhajících drobná pochybení lékařů, porodních bab i rodičů a partnerů těhotných žen a dívek. Samotné svobodné matky (na rozdíl od rakouských zákoníků podléhaly provdané „matky vražednice" v Prusku zákonům o obyčejné vraždě bez jakéhokoli polehčujícího momentu) podléhaly minuciozní kontrole opět garantované drobnými sank- 130 Code des délits et des peines, 1810, artt. 59 (obecně o pokusu) a 317 (o potratu), Antonie BLANCHE, Etudes sur le Code pénal, Paris 1867, s. 702-709. 131 Teprve po zavedení polehčujících okolností ve Francii (1824, 1832) přišel zákon z roku 1901, který infanticidium v podstatě dekriminalizoval na pouhý delikt. 132 Versailleský trestní soud (Cour Criminelle, později Cour d'Assises) vynesl v letech 1790-1811 22 rozsudků ve věci infanticidia, přičemž trest smrti byl vykonán pouze 2x - tam, kde se porota shodla na tom, že čin byl spáchán dobrovolně a promyšleně (avec préméditation). Po napoleonské reformě soudnictví a po promulgaci nového trestního zákoníku, v letech 1812-1861, byl vykonán pouze jediný trest smrti, a to již v roce 1812; s obnovením monarchie došlo, mimo jiné, k obnovení práva milosti (zrušeného za revoluce), které bylo hojně využíváno právě v těchto případech. Jinak bylo sedm obžalovaných odsouzeno ke 20 letům vězení za infanticidium spáchané dobrovolně, ale nikoli s preeditací, dalších pět bylo uvězněno (na 1-4 roky) za neúmyslné zabití a zbylých osm bylo propuštěno pro nedostatek důkazů. Arch i ves dé-paVlementaJes Yveiines (Seine-et-Oise), série L (1790-1811) a U2 (1811-1861). 133 Adolphe CHAUVEAU - Faustin 11ELIE, Théorie du Code Pénal, vol. 111, Paris 1872, s. 432. CCH 1 01 1/2003 01 DANIELA TINKOVÁ , uMn - v podslatě spíš preventivních než h-oemi. Tn"» -f^JS » následek aplikaei nejvyššího ^ m0 represivní* - o, a uii ^ infanticidia - dříve zločinu „ztíženého-Na prahu 10. sloieuse , svobodných matek. Srovnává s,al zločin .pn«legov«iy J ašl P. £ y porevoiucní CÍhledÍSkrHoľhŽelo k porcování legality, osvícenci tak oslavov^ SCÄoíy melo za následek pouze její oslabení v*. SpScľé (6i přímo dekriminalizaci de facto , a to ve Francn i v Tos-lísk!: Realističtější a umírněnější reformátor, videnšt, dah přednos, kánsku. tteausucicpi a uuu**-----^ zmírnění represe pomocí nuancování způsobu spáchám tohoto cínu, což jim dovolilo striktnější aplikaci litery zákona, ačkoli i v habsburské monarchii byly znatelné obecné tendence ke zmírňování rozsudku. Pnmé násilí tak bylo nahrazeno násilím, které bylo dávkováno a rozděleno způsobem mnohem subtilnějším - jemnějším a koherentně j ším systémem přinucení, které zahrnovalo celý komplex drobných sankcí a preventivně-disciplinár-ních opatření, v nichž ústřední roli hrál permanentní, anonymní a mnohonásobný dozor. Později došlo ke zmírnění sankcí i pro ženy vdané - tehdy, kdy „sociální" hledisko osvícenců ustoupilo pomalu „psycho-biologickému hledisku" lékařů 19. století, kteří začali zohledňovat specifický psychický stav rodičky. Tendence k dekriminalizaci infanticidia de facto v případě „nedostatečnosti důkazů" či „neúmyslného činu" ostatně ve stejné době zjevně vyvolaly diskusi v mladých, nově se formujících medicínských oborech - soudním lékařství, porodnictví (resp. gynekologii), ale i psychiatrii - o hledání nepopiratelných „důkazů" úmyslného infanticidia. Právě tyto nové formy věděni rozvíjené na prahu 19. století vnesly do studované problematiky nové jistoty - ale i nové problémy. 1W iict* °a odpovědnost m^tek vražednic v lékařském diskursu soi^orodnt^ ' 26 )lÍ ľ r°Ce 1759 Zasvětil Josef ígnaz Ruth, první profe- taftSSÄ? ^ P UxávM» sv™ inaugurační tezi právě tématu métľnfom\v^ľne Století se ^fanticidium stalo velice oblíbeným ná-Ä aZT ' S°Udní lékaře 1 Porodníky, jejichž role - a součástí se nezbXníľrľ Ptr0Cesech zcela Míčová. Během první poloviny 19. stoie-/ Postavou při trestním procesu stává lékař. Dochází tehdy ke m^Sí^^uSÍ^. ^W**' Code générnl pour les Btats prussiens, traduit par lw ^n»n**Rim l*«W«Uon élrangére, Parts an IX (1800). II. Uf iri/anttcifUo, DlsierUUo lliauguralia modlen, Pragae 1759. aále systematičtějšímu podrobování obžalovaných „expertům", zejména lékařským. O procesech s matkami-vražednicemi to platí dvojnásob a jistě není náhodou, že během první čtvrtiny 19. století vznikla na francouzských lékařských fakultách relativně dlouhá řada doktorských disertačních prací zasvěcených právě infanticidiu ve snaze podat vyčerpávající informace v bodech, které po staletí budily nejistotu lékařů i soudců. Jak poznat, na-rodilo-li se dítě živé či mrtvé? (Opět pokračuje i nekonečná polemika s tradiční hydrostatickou docimasií.) Bylo životaschopné? Jaká byla příčina jeho smrti?... Je možné, že obžalovaná žena skutečně porodila v předpokládaném termínu? Mnozí z autorů vyvinuli minuciozní snahu vyvrátit tradiční strategie obrany obviněných žen: Jaké jsou neomylné znaky těhotenství? Je možné, že by žena nevěděla, že je těhotná nebo že přivádí na svět dítě? Při některých komplikovaných případech v soudní praxi byli žádáni o přezkoumání a konzultaci i věhlasní soudní lékaři jako Fodéré či porodníci jako Baudelocque - na pomoc soudcům i obviněným. Ale vědecký dis-kurs nabídl ještě novou cestu, jak vyloučit či oslabit vinu a odpovědnost předpokládání matky-infanticidy: cestu budoucí psychopatologie. V souvislosti s rozvojem psychiatrie a s diskusemi o specifické psychice ženy, a zejména o patologickém stavu zvaném těhotenství, se do diskusí o příčinách infanticidia stále více zapojovali i psychiatři. Dobové studie o specifické „duši" či „temperamentu" ženy (zejména v souvislosti s její reprodukční funkcí), které se objevovaly na přelomu 18. a 19. století, obrátily pochopitelně pozornost některých lékařů ke specifickému psychickému stavu, v němž se nalézá žena těhotná či kojící. Nově medikalizovaná, „ma-skulinizovaná" ženská medicína spekulovala o tom, že těhotenství, porod a poporodní stav představují „abnormální" psychosomatický stav, který se snadno mění v partikulární formu „šílenství" (folie či aliénation), ve skutečnou psychiatrickou patologii,156 která musí nutně oslabovat příčetnost a odpovědnost „postižené" ženy. Může existovat vztah mezi tímto podivným šílenstvím - ať už přechodným či s trvalými následky - a „zločinem" spáchaným v tomto delirickém stavu? Jaký je vztah mezi puerperálním stavem - a infanticidiem? Soudní lékař Briand se tázal ve své příručce legální medicíny z roku 1821: „Může vést těhotenství ženu ke spáchání jistých činů proti její vůli?" Odpověděl kladně: Jde prý tehdy o činy „více či méně neodolatelné".137 136 Alessandro STOPPATO, Dell'inßuenza delle came fisiologiche nella specializzaňone del realo ďinjanlixidio, Padova 1886; Giuseppe ARDINI, La donna delinquents e la legge penale, Catania 1883. 137 Joseph BRIAND, Manuel de médectne legale, s. 55. CCH 101 1/2003 03 DANIELA TINK0VÁ . ,8o4 po dlouhých debatách přijat zákon, kt,K Ve řVancii byl v rocel»P h pět let vézení pomoc. * umořoval soudcům.zleh« ■ mentálního stavu matky vliVein £ eujicich okolností. P'-°'^/"lénJení trestu „a jeden až pět roků.™ mbli£ hotenst* a P7/;';2^erS0ku 1825, proběhla ve FVancii kriminológia Ve TtZS Sta o „vražedné monománii" (monomame homicide W*S „eodolaľeuľM nutkáních" irr*MM«) vedou^ l íiííiw nepochopitelným vraždám, z nichž řadabyla a právě na malých dětech jejich vlastním. (. legitimmmi a v podsta- spauwuuipia^n j..... _____mqor\ ™r>řpiml Hnktnr Michn c™s; tě milujícími) matkami. Již v temže roce (1826) zvěčnil doktor Míchu svůj spis na obranu čtyřiadvacetileté ženy, která brzy po porodu pocítila nepřekonatelný „zhoubný sklon" své novorozené dítě zabít - do te míry, ze den pro ni představoval „neustálý boj mezi ideou zabít své dite a strachem, že podlehne tomuto svému sklonu".139 Svěřila se svému faráři, který přivolal lékaře; Michu si nutně položil otázku, zda porod - ač jev přirozený - může mít vliv na obecný stav ženy do té míry, že v ní podnítí „sklon vraždit"? Podle něj je to pravděpodobné - vždyť i některá zvířata jako kočky, svině, feny, „jejichž instinkt je přece tak v souladu s přirozeným citem", mohou zahubit svá mláďata. Navíc, u rodiček jsou často patrné jisté poruchy vnímání. Z toho plyne, že možná v přírodě přece jen existuje jakási možnost jednám v závislosti na dosud nejasných příčinách, která odcizuje živou bytost od jejích přirozených kladných sklonů. Zjevně se jí nevyhne ani člověk a ocitá se tak ve stavu či podmínce jiných zvířat, usuzuje Michu, a činí z něj kořist slepých a krvavých instinktů.1'"5 Již Pinelův žák Etienne Esquirol s jistým údivem hovořil o ženách, které léčil v Charentonu, „dobré matky rodiny", které byly „trýzněny myšlenkou infanticidia". Esquirol byl pravděpodobně mezi prvními, kdo vážně problematizoval to, co ve svém klasickém díle o mentálních poruchách publikovaném v roce 1838, nazval „šílenství rodiček a kojných", ,ez zaradrl mezi „šílenství přechodová" (délire passager)." Uvedomoval si, ze jakkoli bylo již mnoho napsáno o nemocech iimž jsou vystaveny rodičky, ženští lékaři se jen málo zabývali m^mtl pľrucha 158 Octáve GAtJBAN, Ľinfanticide - A ľorimne de im • w , o 1903; Pierre LASCOUMES - Pierrette Sr?ií novembre 1901, Bordeaux ses ďlncrimination. Les mouvenienu rirl,-, ~Pierre LENOEL, Les grandes pha-163. ae la station pénale, 1S15-Í 940, Paris 1992, 139 3. I, MÍCHU, Discussion médico-légale v,,,- / meurtre commis par Henriette Cornier P«h. '!!°nomaníe homicide, á propos du 144 J. L, MICHU, Discussion médico-légale] S|4 ^ 141 Jean Etlenne Dominique ESQUIROl /j trende, J08U, », 815. J> s ni(dadies mvntales, Paris (1838); réimpr. STUDIE A M A T ( H IA L Y í>4 nli, které mohou nastat při nebo po porodu.'* V centru jeho pozornosti se tak ocitá jistý druh „ahenace", šílenství, který pochází pravděpodobně z kojení (podle něj jim trpí dvanáctina či desetina žen, které rodily v Salpětriěre), přesahuje tak striktně puerperální dobu a má víceméně trvalé následky. Dále vyčleňuje ještě dvě jiné podoby „přechodného deliria", které může zasáhnout rodičku: První z těchto forem se projevuje těsně po porodu a brzy - do dvou až čtyř dní - mizí. Druhá představuje „delirium" žen, které ve své „frenesii" dítě právě přivedené na svět zabijí. Esquirol tehdy formuluje tuto klíčovou větu: „Falešná hanba, rozpaky, strach, bída neza-príčiňují vždy infanticidium. Delirium, které naruší rozum rodičky, může také někdy vést její svatokrádežnou ruku." Esquirol tak nepřímo napadl princip napoleonského trestního zákoníku z roku 1810, podle něhož je in-fanticidium takřka vždy následkem premeditace.143 Domnívám se, že je to Marcého práce (1858),144 která pravděpodobně jako jedna z prvních nastolila otázku, zda nelze všechny případy infantici-dia považovat za projevy puerperální (dnes laktační) psychózy, která vylučuje nebo alespoň radikálně oslabuje zodpovědnost pachatelky. Marce tak definitivně skoncoval s hipokratovskou tradicí, která směšovala rozličná „šílenství těhotných žen" a jasně oddělil „šílenství žen těhotných" a to, co jasně pojmenoval „folie puerperale".145 Další autoři ve Francii i v jiných zemích tento koncept „přechodného šílenství" spojeného s laktací dále rozvíjeli146 nebo je popírali,147 v řadě otázek však všichni zůstali poněkud rozpačití: Jsou příčinou této psychózy hanba a sociální tlak, nebo fyziologické změny v organismu rodičky? Jedná se o patologii sociální nebo individuální? Postihuje všechny ženy rovným dílem nebo spíše svobodné matky (jak se domníval například Krafft-Ebing)? Diagnóza laktační psychózy nicméně dodnes hraje často rozhodující úlohu v podobných případech. 142 J. E. D. ESQUIROL, Des maladies mentales, s. 115. 145 J. E. D. ESQUIROL, Des maladies mentales, s. 115-116. 144 L. V. MARCE, Tratte de la folie desfemmes enceintes, des nouvelles accouchées et des nourrices, et des considerations médico-légales qui se rattachent ä ce sujet, Paris 1858. 145 L. V. MARCE, Traité de la folie desfemmes enceintes, s. 147. 146 Jmenujme alespoň práce Georges ROCHER, Etude sur la folie puerperale, Paris 1877; Vincenzo MELLUSI, La madre delinquente, Studio di psicologia morbosa, Roma 1897; Vincenzo MELLUSI, Madri doloranti. Uincosciente nella dinamica del delitto, Morano, Napoli 1937, s. 204 a 159, nebo v Rakousku (v italském vydání) od profesora psychiatrie na vídeňské univerzitě R. KRAFFT-EBING, La responsabilitá criminate et lacapacitá civile, trad, de A. Raffaelle, Napoli 1886. 147 Arnbrojse-Auguste TARDIEU, Etude médico-légale sur la folie, Paris 1872; Ambroise-Augustc TARDIEU, Etude médico-légale sur ľinjanticide, Paris 1880. ČČH 101 1/2003 ru, přičemž neodmyslitelným doplňkem byl systematický a násobný dozor „eredukovatelny na jednu instituci či formu autority, ale rozptýlený mezi členy společnosti. Ztělesněním této nové politiky byly trestní zákoníky rakouské a pruské, oproti legislativním textům francouzským, které do značné míry zůstaly věrny tradici represivní a patriarchální. Jejich extrémní přísnost ovšem vedla k zákonu z 18. listopadu 1901, který infanticidium dekriminaiizoval v podstatě na pouhý delikt. Ale zločin - infanticidium nevyjímaje - může existovat jen tehdy, pod-poří-li jeho legitimitu nejen trestní zákon, ale i řada dalších institucí včetně soudní praxe - či veřejného mínění. Je tedy třeba zdůraznit ještě jednu klíčovou záležitost - totiž samotný proces dekriminalizace infanticidia, jeho formy a fáze, odehrávající se na různých úrovních a rozdílným způsobem v různých studovaných prostředích. Dá se říci, že v dlouhodobém vývoji došlo k dekriminalizaci de iure, jelikož infanticidium bylo buďrekvali-fikováno na pouhý (policejní) delikt, nebo (později) zcela zmizelo z řady trestních zákoníků jako trestný čin sui generis - v rovině legislativní tedy přestalo jako zločin existovat. Druhou rovinu dekriminalizace - vedle roviny legislativní - nám ovšem nabízí postupy legislativní praxe, které - v relativně dlouhém časovém horizontu počínaje minimálně polovinou 17. století dekriminalizovaly řadu infanticidií de facto tím, že „de-fabrikovaly" jejich trestnou podstatu a učinily z nich nešťastné náhody, nedokazatelné případy či neúmyslné činy. Co se potratu týče, tak tento trestný čin byl v praxi dekriminalizován de facto v předosvícenském období takřka dokonale už tím, že zákony o potratu byly uplatňovány velice výjimečně - dá se říci, že takřka vůbec a že tedy například v českém prostředí potrat jako zločin v podstatě neexistoval. Třetí rovinu dekriminalizace představuje kritický, intelektuální diskurs právníků či lékařů, kteří se snažili narušit legitimitu přísných zákonů proti infanticidiu a jejich neuznáváním napomohli i k právní dekriminalizaci. Diskurs lékařský je pak jiným příkladem cílené de-fabrikace zločinu (infanticidia) pomocí vědeckých argumentů dokazujících oslabenou či neexistující odpovědnost „vraždících matek". S konečnou platností a s odstupem času se zdá, že jediným řešením, které se ukázalo být účinné, nebylo zpřísňování, nýbrž naopak uvolnění mravů: teprve dekriminalizace potratu a legalizace antikoncepce ve 20. století infanticidium skutečně marginalizovaly. V některých, zejména západoevropských a středoevropských zemích došlo po druhé světové válce k dekriminalizaci infanticidia v tom smyslu, že infanticidium přestalo existovat jako svébytná skutková podstata a bylo začleněno mezi ostatní zločiny pro- CČH 1 01 1/2003 67 DANIELA TINKOVÁ x , * nodmínkv svobodných matek a nemanželských dětí ia „ avolu. Zrné n iné podm^ , tét0 specifické kategorie se,spe£ koby přeSlaly dáv. pôdne olehčujícími okolnostmi pro svobo^ kym, privdegovanym režnne« ^ , doba kazuje znacn- J -**vfietf ItálirSpaně "ŕ ľoltehčuíí- c okolnost nejen matkám-vražednicím, ale . rodmnym príslušníkom fi partnerovi, byli-li spolupachateli, a to opět honom causa: dukaz pretrváva-jící nerovnoměrnosti ve vnímání individuální a rodinné cti i sociálního stigmatu. STUD,f * MAT t ň í A L V PŘÍLOHA: GRAFY A TABULKY Infanticidia před Soudními tribunály Infanticidia před Pražským apelačním soudem (1740-1780) 0 Obvinění B Odsouzení k smrti 1740 1750 1760 1770 1780-84 desetiletí Spolu s klesajícím počtem obžalovaných klesá i počet odsouzených Infanticidia před Parlement de Paris - tresty smrti p očet obviněný ch 1700 1710 1720 1730 1740 1750 1760 1770 17b0 desetiletí 0 Obvinění D Trest smrti po odvoláni Jakkoli se celkové počty obvinených v jednotlivých desetiletích pohybují, počet skutečné odsouzených se zda být tak/ka stabilní. CCH 101 1/2003 Gí) DANIELA TINK0VÁ INFANTICIDIA PŘED PARLEMENT DE PARIS -přehled trestá 1701-1710 1711-1720 1721-1730 1731-1740 1741-1750 1751-1760 1761-1770 1771-1780 11 781-17««! Počet obžalovaných 86 80 95 122 100 67 54 77 Smrt / tortura 26 30 21 24 23 21 21 28 10 L 1 1 1 1 OCM 32 25 25 15 7 2 1 2 __ ---— 0 Galeje - 1/3 roky - 1 - 1/doživotí i 1 - Vyhnanství 15 4 6 8 2 3 1 2 1 doživotní 1 - _ 2 1 - l 1 na 9 let 9 1 1 3 l . _ na 5 roků 1 2 2 1 _ - 1 i - na 3 roky 3 1 3 2 - 1 - - 1 1 1 Vyšetřování 10 6 9 46 51 23 24 19 23 ve vezení 1 I 1 28 38 16 19 13 22 1 rok 1 - 2 5 3 - 2 6 měsíců 7 4 5 7 2 _ _ 3 měsíce 1 1 1 6 8 7 5 4 1 Špitál _ 1 1 2 3 8 2 doživotní . 1 4 1 na 9 let 1 1 na 5 roků 1 na 3 roky _ m 1 1 1 3 nezjištěno - - 1 1 - ■- INFANTICIDIA PŘED PARLEMENT DE PARIS - přehled trestů (pokračování) 1 1701-1710 J 1711-1720 1721-1730 j 1731-1740 1741-1750 1751-1760 1761-1770 1771-1780 1781-1790 1 (Podmínečné) 1 propuštěni \ > I 5 2 8 11 l i 1 1 i ... | i Anulovaná procedura 1 - 2 3 3 3 - - - 1 Propuštění 2 1 1 4 2 1 - - - Zbaveni obvinění - - - - - - 1 6 5 Odklad - - - 2 1 3 - 1 - Dcmence 1 - 1 - - 1 - 1 1 Doprovodné tresty -I pranýf, veřejné 1 napomenutí, pokuta 4 1 ■ 3 1 - - 4 INhANTItlOlA PŘED SUPREMO TRIBUNÁLE Dl (ÍÍVSTIZ1A VE FLORENCII (|*h kvonlilikAi i byl prphtem, íc neklať iicsly ne překrývaly 11 jinrie achúzely ('Klaje a treslu a byl udán jen pofict obvinéuých) r 17M 1 171,3 1766 I7Í.N 1769 1770 1771 1771 »771 1774 1775 1776 1777 -1— 1778 1779 | i 1780 j 1781 T f Obtffcnl 1 l 1 1 1 Veřejně pnírc fc 1 [ i j Konfiimre 1 1 1 Věřeni i 2 3 1 1 2 5 2 3 1 1 4 1 2 1 1 "1 2 1 4 7 Peněřni (i majetkový iresl 1 2 1 4 Nedokončený proces 9 1 1 1 3 2 1 1 1 2 1 23 Podezřelé jednání 1 ..... 1 1 I 2 3 1 1 2 3 5 3 4 1 2 2 33 Nepropouštět 4 1 1 1 2 1 1 -11 Nepokračovat dáte 2 1 1 1 1 1 4 2 1 1 15 Circondarsi 1'lnquisizione 3 1 1 2 1 1 9 Celkem souzených osob 15 12 7 4 8 5 3 8 13 8 7 6 6 1 8 9 6 2 3 3 134 P07*A4 7T PŘED SUPREMO TRIBUNÁLE Dl GIUSTIZIA VE FLORENCII I 1762 176J 1764 1765 1766 1767 1768 1769 ! 1770 | 1771 1771 1773 1774 1775 1776 1777 1778 1779 1780 1 | 1781 Oběšení Veřejné práce 1 1 Vězení 1 1 2 Peněžní či majetkový trest 1 1 2 4 Nedokončený proces 1 1 2 Podezřelé jednání 1 1 1 2 1 1 2 1 10 Nepokračovat dále 1 1 2 1 2 2 1 10 CínoiidarM 1 IiKjiim/ionc 3 2 5 ( Vlkrifl *og/4-iiy('b utni) 7 3 0 1 3 0 0 2 0 3 3 0 1 2 2 2 1 2 0 2 34 r* INřANTtCiMA VľKVNh'// „MODERNÍCH" (REFORMNÍCH) KODEXECH | TuvkiintkiT leiqwltlina ; IT* ( AIlcrmeiitM Ml It. ITH? Haknutkn /.nhíiťhi th inftríminačniho systému / Trest Corte |u5iuil Francie Proyrrifl I.iinibiudsUý 1791-1792 1791 L n n d rech t Pruský I7í>4 StrnľgcMtxliuch l''ríirllišU;t ÍL, Rakousko 1N(U ľcrdírtanilina Toskánsko 1807 Code j Bavorsko pénal j trestní Napoleon 1 zákoník 1810 1 1813 1 1 1 ?4dnv zylAítní článek, souzeno jako vražda či | či úkladná j vražda 1 i Žáilný zvláilrrf článek, razeno mezi „vraždy mezi příbuznými" Zařazeno mezi články týkající se infanticidia, 2a tajeného tčhoteiislví ap Zvláštní článek Zvláštní článek Zvláštní Článek Zvláštní článek Možný i trest j Ergastolo na smrti í doživotí nebo * tresl smrti, j pokud je J dokázána j „promyšlenost" ! i t i i i i ■ * Trest smrti po vyčerpání „mikropeimlit" týkajících se matky i jejího okolí j ! i Manželské dítě: tuhe doživotní vězení Nemanželské dítě: Vězení 10-20 L Pokud došlo k činu pouhým opominutím, pak velmi tuhé vězení na 5-10 let Smrt Smrt l Vězení j v pevnosti j na neurčitou í dobu, v případč ! recidívy - smrt i 1 i i ■ i ■ 1 I II,' « llki.UtlH- J Zaduv rvlnštni Slánek, souzeno Inko vražda Ci úkladná vražda +■ ErguMolo j Ergastolo i viseni tuhé i i většinou na dožiwiti f dlouhodobé I O o- POTRAT V PRVNÍCH „MODERNÍCH" (REFORMNÍCH) KODEXECH ^ Zařazení do inkriminačniho systému / Trest o toskánská ■ Allgemeines ■ Code Lcopoldina i Gesetz ! pénal -r Progetto Landrecht -1 Strafgesetzbuch | Fcrrfinandina Code Bavorsko Lombardský ! Pruský Františka TL, Toskánsko pénal trestní 1786 • Josef a H. 1 Francie 1791-1792 1794 Rakousko 1803 1807 Napoleon ] zákoník í 1787 1791 1810 1813 i Rakousko j i 1 1 Jako vraždy. 1 Zvláštní článek i Zvláštní článek I Zvláštní článek Zvláštní článek Zvláštní článek Zvláštní článek Zvláštni článek stejně pro matku i 'Zlahujtci sc i jtj i komplice j ia třetí osobu, likoli na i __________1 lěhotnou ženu -a Pokus i Vězeni 20 let Pokus: Pokus Pokus: Včzení Nápomoc Vězení pro „Dům prace" Vezeni dočasné ; dlouhodobé 1 v okovech Vězeni tulte spáchaný 6 mČs. - 1 rok k potratu: smrt těhotnou ženu 4-S let [»í'. matku 1 Slupne, \ (Ergastolo) těhotnou ženou: Pntrat dokonaný: a jejího Při ohroženi Dočasný cul j veřejné práce; 1-5 let 6 měs.-lrok Vezeni tuhé komplice. života lĚhome \ i tt * .lifiii.r t j /li feno Potrat dokonaný: internace !-5 let Komplicové: Pro lékaře - ženy; 16-20 let 1 t pni niíížxy u provdaných Ergastolo 5-20 let v nápravném Vězení tuhé 1-5 let; dočasné nucené v pevnosti. 1 f,ií-;,ii-1 ! iu\ Komplicové: Ve^ni l ftuptií iviikisn vefejné pníte. •11 '' i(1 pio -■íK ( JJJ'fíllJ domě Potrat dokonaný: | Do 30 týdnu života plodu. 2-6 let vězení Nad 10 týdnů' Je-li viníkem otec dílčte ztíženi trestu příslušného hlavnímu viníkovi práce dújde-íi k jejímu únuti - smn o 8-10 UM vězeni. * Komplicové ? Vtwnl od Id Id m r- «í po doživotí m o Prevenir ou punir? Le problane de Vmfantlcide dans la societe des Lwnieres DANIELA T1NKOVÄ , a xv,a a* infanticide et aux transformations de sa repre-l 'article est consacre au phenomene de l lnianuuuc « , , F 4' M on c son explicaUon au XVllIe siecle, dans la monarchy des Habsbourg et dans la SÄfc1, revolutionnaire puis imperiale. La quesLon est lra,tee a la base de trois YpT ae discours qui fournissent en meme temps, les differents types de sources: discours iudiciaire. philosophique-critique et medical. Une autre calcgor.e parttculiere representent les actes des cours criminelles. Du point de vue de l'histoire des „Gender studies" et des „mentalis , 1 infanücde pose une question particuliere. Combien de femmes n'ont pas hesite. ä risquer leur vie et les tortures, afin de sauver l'honneur menace par une grossesse non-desiree? La pression de l'entourage, la force de l'imperatif moral, de la peur meiee ä la pudeur poussaient les jeunes füles et femmes d'origine populaire, abandonnees ä elles-memes, et menaeees d'etre rejetees par leur milieu social, ä transgresser une loi qui nous parait pourtant naturelle, et de briser le lien le plus fort qui puisse ex ister entre deux etres humains. Dans l'imagination de l'homme pre-modernc, l'infanticide, assimile ä la fois au crime de sang, de moeurs et de religion, etait souvent lie, ä la sorcellerie, ä une promesse donn£e au Diable. Crime feminin par excellence dont seule la mere de l'enfant nouveau-ne peut se rendre coupable, n'etait pas rare, entre les XVle et XVllie siecles eveillant les inquietudes et des moralisles et des legislateurs qui prescrivaient des peincs Ires-severes sans atteindre le but desire. Le discours des avocats „eclaires" du XVIIlc siecle presente ces femmes accusees plutöt comme des victimes, et leur aecorde la presomption d'innocence. Ce qui a pour effet non seulement d'affaiblir la repression en pratique, mais d'attenuer la rigueur de la loi: C'est en Autrichc de Joseph II que Ton abolit. pour la premiere fois en Europe definitivement, la peine de morl. pour l'infanticide; Ailleurs, la legislation iuÄee trop severe se revele inoperante puisque les juges refusent de l'appliquer en prdtendant l'omission. 1 La d6criminalisation de l'avortement commis sur la f>m™Q volution (en comparaison avec les 20 amines de fers pour une tierce intentionnellement provoquö ravortement d'unc femme!) eut un effT^^ ^ aUraJt refletait cet etat d'esprit. Pratiquement partout, l'avortement commis P°raire mais sensiblement plus puni que 1' „auto"avortement pour lequel la peine d ^ ^ UerS rCSt3 d'etre applique. Esperait-on reduire le nombre d'infanticides? On arrive &. "r^* °esse enfin les accusees en identifiant une nouvellc pathologic: la „psychose pue 6 x ä<(mn°center ce ne sera que la decriminalisation beaucoup plus tardive de l'avo t ^Pourtant' contraception qui reussiront ä marginaliser cet „effet tragique des m«1, ement et de la ^«»Möns timestes" Par I'Auteur STUDIE A MAI f R1ÄLV 7«