a) Poznámky k pojetí dětské literatury a dětského čtenáře b) Historický exkurz do české literatury Podzim 2019 • Neměli bychom od dětských příběhů očekávat, že budou kázáním, rozsudkem nebo společenským pamfletem. Jako nezávislým uměleckým dílům jim musí být umožněno působit svým zvláštním způsobem na představivost, mysl a srdce /…/. Pokud autor nedokáže říct, co doopravdy cítí, pokud nedokáže vážně rozvinout určité téma /…, pokud je jakýmkoliv způsobem podceňuje/, musí takový přístup ke knihám pro mladé nakonec oslabit jejich kvalitu jako mainstreamové literatury. (Virginia Haviland, Children and Literature: Views and Reviews, s, 273) Vstříc dítěti •Pojem „dítěte“ v kontextu čtení souvisí s určitými konkrétními představami o svobodě, emocích a vědomí: „dítě“ jako pojem se vyvinulo z představy o osvobození od omezování a útlaku a je mu vyhrazena řada konkrétních míst v rámci kulturních a společenských struktur. Tyto představy o literatuře a osvobození se ve skutečnosti podvozují od ideálů západního liberálního humanismu, který pochází z klasického Řecka. Vstříc dítěti •Zdánlivý posun od didaktismu je nahlížen literárními vědci: tedy jako posun od útlaku „dítěte“ dospělými k zohledňování jeho potřeb: •„Ještě dlouho v 19. století /švédské/ knihy pro děti usilovaly v první řadě o to, aby zapůsobily na dobré mravy mladých čtenářů, jejich slušné chování a náboženské cítění. •Teprve na přelomu 19. a 20. století začala literatura pro děti /ve Švédsku/ reagovat spíše na dětské potřeby než na potřeby dospělých.“ (Boel Westin: Childern´s Literature in Sweden). Vstříc dítěti •Dětské knihy nejsou nutně ani méně vážné než ty pro dospělé, ani se nezabývají „jednoduššími“ či „odlišnými“ emocemi: „Ve skutečnosti nic jako emoce vyhrazená pouze pro dospělé neexistuje a literatura pro děti se zabývá celým jejich spektrem.“ … neexistuje tedy žádný rozdíl v působnosti a záběru knih…nenalezneme příliš mnoho rozdílů v obsahu literatury pro děti a literatury pro dospělé: „válka, postižení, moc, krutost; všechny nejdrsnější aspekty života se v dětské literatuře objevují,“ stejně tak jako fantazie. Vstříc dítěti •Dětská literatura se od té pro dospělé nemusí nutně lišit ani svým jazykem: •Že knihy pro děti používají jednoduchý slovník zaměřený na netrénovanou mysl? –Úvodní věta třetí knihy Sbohem, armádo zní: „Teď na podzim byly stromy holé a cesty plné bláta“ –Počáteční věta povídky Proč má nosorožec zvarhanělou kůži pak zní: „Před dávnou dobou žil na pustém ostrově u břehů Rudého moře Pársí, od jehož klobouku se odrážely sluneční paprsky leskem více než orientálním.“ •Stále živé dělení „dětské literatury“ na didaktickou a literární – udržuje si pozici coby jednoho z nejdokonalejších kritérií pro posouzení hodnoty – a tedy i definice – „dětské literatury“ – •Kanoničnost Alenky v říši divů: –„Alenčino vědomí se stalo v dějinách dětské prózy prvním zobrazením dětského nitra ve středobodu příběhu. Žádný vypravěč příběhu pro děti nikdy nestál tak blízko dětskému hlavnímu hrdinovi a nepozoroval nic kromě tohoto dítěte. Alenčin vypravěč popisuje, nikdy nekritizuje, ukazuje jen to, co dítě vidí.“ • Vstříc dítěti •Cílem knih pro děti by mělo být přinášet čtenářům potěšení, a ne poučení. Aby je charakterizovaly věčné dětské kvality jako údiv, jednoduchost, smích a vroucnost. Abychom v celosvětové říši dětských knih zachovali literaturu a abychom do ní nevpustili sociologii a pedagogiku“. •… korejští i japonští čtenáři se jen stěží a obtížně budou identifikovat s postavami, které jsou pouze jednorozměrné… •… touha poučit japonské děti … nakonec vedla k vytvoření autobiografie podprůměrné literární hodnoty. •Pojem „identifikace“ - úhelný kámen teorie dětské literatury •Myšlenka identifikace – tedy proč a jak „dítě“ čte: „dítě“ má být přirozeně a bezděčně přitahováno knihami, v nichž samo sebe rozezná. (s. 29) Česká literatura pro děti a mládež 1918-2018 - https://www.kjm.cz/data/dokumenty/knihy_autori_WEB.pdf 1939-49 1949-59 1959-69 1969-78 1979-88 • Historický exkurz do literatura pro děti a mládež po r. 1945 •Silně ovlivněna politickou situací a ideologií KSČ •Prosadil se proud agitačně výchovné beletrie s jediným ideologickým zaměřením (komunistickým) •Potlačeny snahy o formování uměleckých kritérií dětské četby •Potlačeny útvary zábavné prózy pro mládež •Změna funkčních priorit, tematický příklon celé této oblasti literární produkce k současným látkám a námětům •Prvoplánová výchovnost nově vznikajících textů byla často podpořena i značným zjednodušením jejich výstavby •Tematická trivialita a kompoziční strnulost ospravedlňovány požadavkem obecné srozumitelnosti Historický exkurz do literatura pro děti a mládež po r. 1945 •Přímočarost výchovně-vzdělávacích snah vyústila ve stírání hranice mezi propagandou a literární tvorbou a v nadvládu metody černobílého kontrastu mezi pozitivními a negativními hodnotami, ztvárněnými v díle (nejčastější obraz zla – fašistický nepřítel – přitom postupně splýval s nepřítelem třídním) •Literatura pro děti a mládež se silnou formativní intencí sbližovala s literaturou pro dospělé, jejíž tendence kopírovala mimo jiné výběrem námětů: od staveb socialismu po husitské bojové tradice •Dětská četba utvářela svéráznou odnož socialistickorealistické literatury budovatelského období pro dospělé Historický exkurz do literatura pro děti a mládež po r. 1945 •Četbu dětí a mládeže násilně usměrnil zákon o jednotné škole z roku 1948 a na něj navazující koncepce literární a čtenářské výchovy, která ji svázala s pragmatickými a ideologickými cíli. •Do roku 1950 - ze setrvačnosti několik nakladatelství v návaznosti na svůj program z dřívějších dob (Česká grafická Unie, Melantrich, Orbis, Rovnost, Severografie, Vyšehrad) •Po roce 1950 - vývoj dětské literatury spojen pouze s ediční politikou Státního nakladatelství dětské knihy (SNDK- 1949) •Monopolizace – zmenšení spektra titulů, zvýšení počtu jednotlivého vydávaného nákladu Historický exkurz do literatura pro děti a mládež po r. 1945 •Rok 1949 - vyšlo 6 překladů ze sovětských literatur, pouze 5 původních beletristických prací pro děti, 6 výborů z české klasiky •Rok 1950 - překlady ze zemí sovětského bloku tvoří 1/3 publikovaných titulů –Společenská objednávka: sborníky z prací domácích i zahraničních autorů věnované politickým výročím nebo historickým událostem (Vyšlo slunce. Naši spisovatelé o V. I. Leninovi, 1950 / Čeští spisovatelé korejským dětem, 1952) –Karel Nový ve vedení SNDK v roce 1952: větší prostor pro původní českou poezii pro děti i pro autory, jejichž tvorba byla jinak kritizována za sklony k individualismu a subjektivismu i kvůli volené poetice (práce Františka Hrubína, Jana Čarka, Jaroslava Seiferta, Františka Branislava) Časopisecké zázemí •Po r. 1948 a převratu proměna struktury časopisů o dětské literatuře nebo dětskému čtenáři určených •Kriticko-teoretická revue Štěpnice mění svoji orientaci – z vědeckého výzkumu dětské četby a podpory ryze uměleckých snah v dané oblasti ZMĚNA na prosazování a komentování principů budovatelské kultury •Tendenci k vychovatelskému pojetí literatury potvrzuje pozdější nahrazení Štěpnice novým časopisem příznačně nazvaným Literatura ve škole (od 1953). Časopisecké zázemí •Zaniká většina dřívějších periodik pro děti a mládež s převažující složkou zábavnou (Foglarův Vpřed, po únoru sloučený s časopisem Junák a posléze přejmenovaný na Vpřed, pionýři) i zaměřených pedagogicky (Brouček, Vlaštovička, Klas) •Nově založená periodika, uspořádaná na principu věkové kategorizace a z ní vyplývající specifičnosti jednotlivých titulů - od dubna 1950 Ohníček pro věkovou kategorii 9–12 let, od září 1953 časopis Pionýr pro potřeby nově vzniklé jednotné organizace dětí staršího školního věku •Mateřídouška - určená nejmladším čtenářům, od šestého ročníku (1949/50) podlehla kontextu budovatelské kultury, prostor schematickým didaktickým prózám domácí i sovětské provenience (Valentina Osejevová, Arkadij Gajdar, Jevgenij Švarc), publicistice i veršům agitačního charakteru. V osmém ročníku (1951/52) místo tradičního uspořádání na principu kalendářního cyklu jednotlivá čísla věnuje významným osobnostem: Stalinovi, Leninovi a Zdeňku Nejedlému. Žánry a autorské zázemí na přelomu 40. a 50. let •Literatura systematicky žánrově i tematicky zplošťována, stále užší vazby na sovětskou tvorbu •Nové pojetí lidovosti - akceptována folklorní tvorba pro děti •Zmizely z námětového i žánrového spektra celé oblasti : jakákoli tvorba se skautskou a legionářskou tematikou, chlapecké a dívčí romány •Potlačování projevem a) odporu proti komerční, brakové četbě pro mládež kapitalistické éry, b) jednoznačným projevem odmítnutí odpočinkové a zábavné funkce literatury jako takové Žánry a autorské zázemí na přelomu 40. a 50. let •Dobrodružná próza jako součást klasického fondu dětské literatury vycházela jen v ideologicky usměrněných adaptacích –např. Robinson Crusoe, adapt. Kornějem Čukovským v roce 1953 a J. V. Plevou v roce 1956 –z Defoeova vyprávění zcela odstraněn zásadní motiv víry v Boha jako významný charakterotvorný rys, podněcující sebezáchovnou i sebekultivační činorodost hlavní postavy Žánry a autorské zázemí na přelomu 40. a 50. let •Naprosto nepřijatelná literatura orientovaná nábožensky (v politických procesech s katolíky byli z autorů dětské literatury odsouzeni Václav Renč, Václav Prokůpek, Josef Knap, František Křelina a Jan Zahradníček) –Ještě před uvězněním JANA ZAHRADNÍČKA vyšla bibliofilsky sbírka veršovaných legendárních pohádek Ježíškova košilka (bibliof. 1951, antedat. 1947) – 9 skladeb, z nichž 6 čerpalo z Kristova dětství a 3 zpracovávaly tradiční téma putování Krista a Petra po světě, zakotvené i ve folklorní tradici –z příběhů vyzařuje přirozená láska k domovu a k životu ve všech jeho podobách, sympatie k lidem, květinám, ptákům; jsou podávány jako přirozená součást života a lidského domova (Jak povstaly chudobky), ve vtipných etiologiích a etymologiích (o hlasu slavíka, o vzniku planých růží) a v pointách příběhů se ke slovu dostává šibalský úsměv. „Paradoxy“ dobové situace v literární produkci •Obohacení autorského zázemí dětské literatury o básníky, které postihla publikační omezení v literatuře pro dospělé a uchylují se k dětskému čtenáři –Jan Čarek - dětská lyrika (později však autocenzura a poezie tematicky spjatá s průmyslovou výrobou (Bajky o nástrojích, 1953; Co si povídaly stroje, 1955) –Jaroslav Seifert, František Hrubín nebo František Branislav - říkadla, písně a popěvky, žánr pohádky, Vladimír Holan – Bajaja z r. 1955 –Seifert a Hrubín propojují tvorbu inspirací výtvarnými projevy Mikoláše Alše, Josefa Lady, Josefa Mánesa, Maxe Švabinského, Adolfa Zábranského nebo Jiřího Trnky FRANTIŠEK HRUBÍN •Rytmizace, akcent a rozvíjení drobných motivů každodenního života dítěte, spojených s radostí z dětské hry (Hrajte si s námi, 1953) •kreativní uchopení světa hrou přitom nevylučovalo respektování přírodního řádu i hodnot spjatých s lidskou činností - (Tři kluci sportovci, 1950), veršované pohádky na lidové náměty (Paleček, 1949) •Rozšiřuje tradiční motivickou škálu o budovatelská topoi (Je nám dobře na světě (1951): „Z komínů se kouří, / slunce oči mhouří. / Mhuř si oči, mhuř. / Kdyby se z nich nekouřilo / bylo by nám hůř!“ FRANTIŠEK HRUBÍN •Veršované pohádky: nová poloha dobové představy o zápasu mezi dobrem a zlem a o přímočarém směřování k dobru •Kuřátko a obilí (1953), Zimní pohádka o Smolíčkovi (1954), Pohádka o Květušce a její zahrádce, plná zvířátek, ptáků, květin a nakonec dětí (1955) –Hrdinové se nečekaně ocitají v kritické situaci, mají stejně blízko ke ztrátě domova jako k jeho nalezení, ke smrti a zániku jako k životu –Východiska z takových situací jsou podmiňována schopností nepodlehnout malomyslnosti, vnitřní mravní silou a také nezištnou pomocí přátel JAROSLAV SEIFERT •Poloha dětství a řádu domova spojena s nejbližšími –sbírka Maminka (1954), za niž roku 1955 obdržel státní cenu, se nevztahuje přímo k dítěti, ale oslovuje širší okruh čtenářů, kteří dovedou s odstupem času docenit metonymický rozměr konkrétních drobných věcí a předmětů, představujících nenávratně ztracený svět jistoty (slabikář, tatínkova dýmka) –návraty do krajiny dětství tak různých variacích vyprávějí o ztraceném ráji, vyznačují se vzpomínkovým propojením se světem dětství a zasazením dětských postav do míjejících okamžiků, –nezastřená nostalgie, sentimentalita, harmonizující dovršení, především smíření s nezadržitelně plynoucím časem a zapomínáním –Tvorba (umocněná zvukovou výstavbou) udržovala kontinuitu s tradicionální, melodickou linií dětské lyriky Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Určujícím žánrovým typem báseň nebo básnická sbírka složená z veršů adorujících pracovní úsilí a zásluhy i vůdčí osobnosti nového řádu - určená k veřejné, kolektivní prezentaci s hlasitou recitací či se sborovými výstupy –např. Jindřich Hilčr (Mladost, 1953): rétorická, agitační lyrika pro děti •Tematika mírového domova, konfrontace tíživé minulosti s novými společenskými proměnami - topos krásné, v dřívějších dobách těžce zkoušené země, která po únoru dostala příležitost ke šťastnému rozvoji •Pedagogický patos příznačně zesilován a „zživotňován“ dialogizací: rozhovory mezi soudruhem a pionýrem, matkou a malým, nevědomým dítětem •Dítě: prostředníkem i mírou básnických výpovědí, avšak bez emotivní zainteresovanosti dětského adresáta; tomu dětská lyrika budovatelského období předepisovala roli přímého účastníka historického zápasu dvou ideologií, „starého“ a „nového“ světa Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Vesnice tradičního typu s doprovodnými motivy přírody a dětských her ztrácíí počátkem padesátých let v dětské lyrice své dosavadní výlučné postavení •Do poezie pro děti vstupuje předmětnost průmyslové práce (traktory, stroje, vodojemy a stavby), tradiční motivika se dále politizuje (máj přestal být symbolem jara a byl nyní spojován převážně se svátkem práce, s koncem války a osvobozením Prahy) •Prototypem budoucnosti a nového rytmu života je „Město velké slávy“´= Ostrava (báseň pro děti z roku 1955) –Ostravsko napříč dobovou produkcí osou pro budovatelsko- -pionýrskou tematiku, pro zbožnění ocele, uhlí, zbraní, letadel, vojáků střežících současnost, pojímanou jako šťastný dětský sen • Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Výbory z veršů starých i současných autorů (Domove líbezný, 1954, ed. Jan Alda) a z lidové poezie (Cestička do školy, 1955, edd. Karel Plicka, František Volf) podřízeny Nejedlého koncepci lidovosti a aktualizace kulturního dědictví, odpovídaly jednotným osnovám literární výchovy a účelově chápanému odkazu klasiků české literatury Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Beletristickou ilustrací propagandistických tlaků především próza s dětským hrdinou •Významový posun příběhů s okupační tematikou - emotivnost prožitých situací a událostí nahradil patos a tendenční interpretace války podle koncepce třídního boje a přiznání zásluh na porážce fašismu pouze SSSR a domácímu komunistickému odboji. –Záškodnickým aktem namířeným proti zájmům československého lidu je nálet Američanů na plzeňskou Škodovku v próze K. J. Beneše A přece se dočkal (1952) –Tendenční schematizace prózy s partyzánskou a odbojovou tematiko - Jurášek Martina Gazdy (1951) či Pískle Jana Mareše (1952), politické uvědomování repatriovaného sirotka Jan Kloboučník a jeho román z předúnorové české vesnice Návrat (1953) •Tematickému a námětovému sbližování s literaturou pro dospělé odpovídalo postavení ústředních postav – v prózách zbaveny svých dětských atributů a plně začleněny do sítě „dospělých“ sociálních rolí Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Soudobá tematika - dítě vystupuje jako důležitý činitel převýchovného procesu a příkladkolektivní morálky pro dospělé, favorizování zbavuje dětské postavy osobitosti, tvoří nezlomného hrdinu - do literatury pro mládež vnášen nezvykle militantní tón –(Sylva Krejčová: Kluci, dáme se do toho!, 1949, Donát Šajner: Tovaryši, 1953). Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Tvorba na společenskou zakázku vrcholí v letech 1952–53 vznikem řady textů podporujících pionýrskou organizaci, zvláště tzv. školních povídek •Dětský hrdina v nich vstupuje do vykonstruovaných zápletek se schematizovaným řešením a na své úrovni se snaží o údernické výkony - například ve sběru druhotných surovin i při školní výuce •Obraz dětského hrdiny redukován na loutku realizující dobovou ideologii včetně schůzování a přijímání nejrůznějších usnesení (R, Lukášová: Nová směna, 1952; E. J. Peřina: Za červenou stužkou, 1952; J. Lišková: Sašův odkaz, 1952) –V tomto kontextu příznačné úpravy, které provedl J. V. Pleva s Malým Bobšem, předválečnou prózou, která od počátku padesátých let na dlouhá desetiletí patřila k základní povinné četbě začínajících čtenářů: roku 1950 vypracoval její nový, revolučně vyznívající závěr, v roce 1953 ji pak zásadním způsobem upravil a politicky aktualizoval. Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Publicistická literatura –vedle reportážních próz (Lenka Hašková: Lidé z velké stavby, 1953) vzniká řada biografických portrétů, zasvěcených ústředním postavám komunistického hnutí •Próza s historickou tematikou –přednostně orientována na etapy příhodné pro ilustraci dějinné úlohy lidových mas – husitství a období formování dělnického hnutí (M. V. Kratochvíl: Husitská kronika, 1956; A. Zápotocký: Barunka, 1957) Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Kontinuitu s předválečným vývojem zajišťuje tvorba EDUARDA ŠTORCHA –úpravy svých starších prací (poslední autorovou novou prací byl román Minehava, 1950) •Stranou dobových aktualizací se držela próza s přírodní tematikou – osobitá tvorba Jaromíra Tomečka a Vladimíra Pazourka. Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Požadavek výchovného a přesvědčovacího účinku beletrie pro děti a mládež také v autorské pohádce: umělecko-naučné ztvárnění dobových událostí, společenských změn a politicky motivovaných kampaní (sběr surovin, boj proti záškodnictví, brigádnická činnost, voj proti mandelince bramborové – Ondřej Sekora: (Jak se uhlí pohněvalo, 1949; Pohádka o stromech a větru, 1949; O zlém brouku Bramborouku, 1950) • • Poezie a próza pro děti v období budovatelské kultury •Folklorní pohádka - podrobena nové interpretaci z hlediska své společenské úlohy a výchovného významu, vysvětlována jako odraz lidského boje za lepší existenci, zdůrazňován její „realistický základ“, často v součinnosti s obecně proklamovanou „lidovostí“ a lidovým humorem •Výjimka: hodnotný soubor pohádek adaptovaných Josefem Štefanem Kubínem: Zlatodol pohádek I–IV (1948–52). Dětská literatura v proměňující se společenské situaci •Obraz dítěte se v této době začíná výrazněji uplatňovat v literatuře pro dospělé •Celostátní konference o literatuře pro mládež v roce 1955 a II. sjezd československých spisovatelů v roce 1956 – začátek hodnotící rozpravy o stavu a směřování dětské literatury •Proměna produkce, větší množství a různorodost témat i autorů •V r. 1959 se v Mateřídoušce objevuje bohatší spektrum překladů (Jacques Prévert) a začínají tu publikovat autoři, jejichž tvorba poté vtiskla ráz dětské četbě šedesátých let (Milena Lukešová, Ota Hofman, Ljuba Štíplová, Ivo Štuka) Dětská literatura v proměňující se společenské situaci •V říjnu 1956 vychází první číslo česko-slovenského časopisu Zlatý máj (s podtitulem Kritická revue umělecké tvorby pro mládež), návaznost na někdejší Štěpnici –redaktor František Hrubín –rozvoj teorie a kritiky literatury pro mládež –podmínky pro opětovné zasazení české literatury pro děti a mládež do kontextu světového písemnictví –autoři, kteří v pozdějších letech přispěli k pozvednutí úrovně odborného bádání o této oblasti literatury (zvláště Z. K. Slabý, Zdeněk Heřman, Vladislav Stanovský, Jaroslav Tichý, Vladimír Nezkusil) •Signál dalšího uvolňování ideologických omezení - v roce 1957 na stránkách Literárních novin nastolena otázka případné reedice Karafiátových Broučků, oznámení Státního nakladatelství dětské knihy, že prózu hodlá vydat, však zůstalo jen prohlášením , první poúnorové vydání až v roce 1967 v nakladatelství Blok (po ideologických úpravách z r. 1947 – změna konce, odstranění duchovna) Dětská literatura v proměňující se společenské situaci •Jmenování Bohumila Říhy do funkce ředitele Státního nakladatelství dětské knihy – 1956 –Opuštěna jednosměrná orientace na překlady ze sovětské literatury, prohloubení spolupráce monopolního nakladatelství s literárními kritiky a teoretiky –Ucelenější koncepce, zaměřená k podpoře původní tvorby –Specializované edice cestopisné, dobrodružné a vědeckofantastické literatury: Knihy odvahy a dobrodružství , Knižnice vědeckofantastických příběhů (1954–64), Daleké kraje (1955–65), Podivuhodné cesty (od 1957), Karavana (1958–92) Postupné oživování beletrie pro děti a mládež ve 2. polovině 50. let •Snahy o změnu komunikace s dětským adresátem •Honzíkova cesta Bohumila Říhy (1954) –Na pozadí obrazu kolektivizace venkova vystupuje do popředí psychologičtěji odstíněný portrét malého hrdiny, doprovázený v té době vzácným humorným odlehčením (Užitý kompoziční postup přitom nápadně připomněl prózu JIŘÍHO KOLÁŘE Jeden den prázdnin, 1949) Postupné oživování beletrie pro děti a mládež ve 2. polovině 50. let •Historicko-biografická próza –přesun důrazu od postav současného ideologického panteonu k všeobecně respektovaným osobnostem dějin české kultury, vzpírajícím se zjednodušeným interpretacím –Román V. Kováříka Mládí Jana Nerudy (1955), autobiografické prózy pro mládež F. Kožíka (Cestou lásky, 1958, o Josefu Mánesovi; Bolestný a hrdinský život J. A. Komenského, 1958) Postupné oživování beletrie pro děti a mládež ve 2. polovině 50. let •Pozoruhodné soubory tuzemského i jinonárodního folklorního odkazu –adaptace Pohádek z Tisíce a jedné noci F. Hrubína (1956) a jeho Špalíček pohádek (1957), Krkonošské pohádky A. Kutinové (1957), sbírky V. Kocourka Za pohádkou kolem světa (1957) a Se zvířátky kolem světa (1958), Strom pohádek z celého světa J. Valadislava (1958). –Rehabilitace moderní autorské pohádky s folklorními prvky –kouzelné pohádky s podtrhovanými rysy plebejskosti v typizaci tradičních pohádkových postav a situací – Jan Drda: České pohádky (1958) - Dařbuján a Pandrhola (f. 1959, rež. Martin Frič) Postupné oživování beletrie pro děti a mládež ve 2. polovině 50. let •Adaptace velkých látek evropské kultury –Nové vydání úprav starozákonních legend, českých pověstí a bajek Ivana Olbrachta (Pověsti a bajky, 1955, ed. Rudolf Havel, Biblické příběhy 1958 –Mytologie antického světa pro dětského čtenáře - Eduard Petiška (Staré řecké báje a pověsti, 1958). Pokusy o „nový“ román pro dívky a chlapce •Četba pro mládež dostává prostor od poloviny 50. let •Místo pro žánrový typ sentimentální četby pro dívky a dobrodružného románu pro chlapce –Próza s dívčí hrdinkou v románech Heleny Šmahelové Mládí na křídlech (1956) a zejména Velké trápení (1957) – podnítilo vlnu kritických úvah o problematice tzv. dívčí četby a o možnostech, jak v podmínkách socialistické kultury navázat na žánrové tradice dívčího románu. –Ve Velkém trápení téma rodičovského rozvodu a rozpadu rodiny, která byla v tematickém repertoáru dívčího žánru relativně nová –Důraz na prožitek osamělosti dospívající osobnosti, a to i v prostředí kolektivní výchovy (v dětském domově) –Oživení a stylistické povznesení tradičního žánrového komplexu motivů a hrdinčiných vztahů (k rodičům, kamarádkám, pedagogům, chlapcům) –Podmínky k expanzi dívčího románu v následujícím období Pokusy o „nový“ román pro dívky a chlapce •Programový odklon od exotiky, snažící se na dobrodružné syžety naroubovat „úkoly dne“ a nově objevenou „romantiku práce“ (Plavčík Karel, 1955) •Dějovým východiskem příběhy o odhalených záškodnících budovatelského období •Ústřední roli špionážní zápletky sehrávají odhalování západních agentů nebo teroristů (Stopy vedou k Mrákotínu, 1956) •Koncem 50. let sílí prvky záhady, napětí a akce (Záhada pěti domků K. Fabiána 1957)