1
2.1 Argumenty pro sémantiku rámců (frame semantics)
Co slova značí (nebo jak říkají obvykle kognitivní lingvisté „symbolizují“)? Jednoduchý
předpoklad, jenž vedl spoustu výzkumů v sémantice, je ten, že slova značí koncepty, jednotky
významu. Koncepty, symbolizované slovy jako hřebec a kobyla mohou být porovnávány a dávány do
vzájemných kontrastů. Porovnávání slov je přístup strukturální sémantiky, která analyzuje typy
sémantických vztahů mezi slovy, včetně hyponymie a antonymie. Některé přístupy k (lexikální)
sémantice navrhují dívat se na situaci tak, že slovní koncepty jako HŘEBEC a KOBYLA1
nejsou
atomické. Mnohé koncepty mohou být rozloženy do sémantických rysů, tak že HŘEBEC je
[KOŇSKÝ, MASKULINNÍ] a KOBYLA je [KOŇSKÝ, FEMINNÍ]. A konečně, v tradici logiky,
která podtrhává velkou část prací v oblasti sémantiky, jsou nakonec koncepty definovány skrze jejich
pravdivostní podmínky: podmínky, za nichž lze říci, že určitý koncept lze nebo nelze patřičně
aplikovat na situaci ve skutečném světě.
V tomto rozšířeném přístupu k sémantice je shledáváno, že koncepty neproplouvají jenom nějak
nahodile lidskou myslí. Jednak zde existují vztahy mezi slovy a jim odpovídajícími koncepty popsané
strukturální sémantikou. Existuje však i silný pocit toho, že koncepty jsou organizovány také jinak.
Určité koncepty ‘patří k sobě’, neboť jsou asociovány v naší zkušenosti. Kdybychom použili klasický
příklad (Schank a Abelson 1977), RESTAURACE není jen ryze zařízením poskytujícím služby;
asociuje s sebou celou řadu konceptů jako ZÁKAZNÍK, ČÍŠNÍK, OBJEDNÁVÁNÍ, JEZENÍ, ÚČET.
Tyto koncepty nejsou navázány na koncept RESTAURACE hyponymií, meronymií, antonymií nebo
jinými vztahy strukturální sémantiky; jsou navázány na koncept RESTAURACE obyčejnou lidskou
zkušeností. Koncept RESTAURACE je těsně spojen s ostatními koncepty a nemůže od nich být
izolován.
Potřebu jiných prostředků pro organizaci konceptů pociťovali badatelé v kognitivní psychologii
a v oblasti umělé inteligence, stejně jako v různých odvětvích lingvistiky, a tato potřeba také vedla
k řadě vzájemně podobných návrhů, z nichž každý měl typicky své vlastní pojmenování. Mezi těmito
pojmenováními jsou: rámec, schéma, scénář, globální vzorec, pseudotext, kognitivní model,
zkušenostní gestalt, báze, scéna (Fillmore 1985: 223, n. 4). Nejvlivnější verzí tohoto návrhu byla
v kognitivní lingvistice sémantika rámců, kterou rozvinul Fillmore. My v této kapitole představíme
Fillmoreovu teorii a argumenty a poté se v dalších kapitolách obrátíme k rozšíření Fillmoreových
názorů jinými kognitivními lingvisty.2
1
Navazujeme na Fillmorea (1982a) a Langackera (1987) v užívání kurzívy pro označení slovní formy a
kapitálek pro označení konceptu, jenž podpírá význam daného slova.
2
Základním zdrojem Fillmoreových idejí jsou Fillmore 1975, 1977 (rozšířená verze první práce), 1982a, 1985,
1986. Bohužel všechny jsou těžko přístupné.
2
Pro Fillmorea nejsou rámce nějakým přídavným prostředkem organizace konceptů, nýbrž
základním přehodnocením cílů jazykové sémantiky. Fillmore popisuje svůj model rámcové sémantiky
jako model sémantiky porozumění, v kontrastu k sémantice pravdivostních podmínek: plné, bohaté
porozumění tomu, co mluvčí zamýšlí v textu sdělit a co pro daný text posluchač konstruuje. Fillmore
tvrdí, že v analýze jazykového významu je porozumění primárním údajem; posouzení pravdivostní
hodnoty a posuzování sémantických vztahů jako je synonymie či implikace jsou odvozené a řízené
teoriemi (Fillmore 1985:235). Fillmoreova sémantika rámců přenáší jazykovou sémantiku zpět
k primárním datům a žádná data z úvah nevylučuje.
Fillmore využívá k popisu procesu porozumění metaforu nástroje (Fillmore 1982a: 112): mluvčí
produkuje slova a konstrukce v textu jako nástroje specifické aktivity, jmenovitě evokování patřičného
porozumění; úkolem posluchače je přijít na to, k jaké aktivitě byly dotyčné nástroje zamýšleny,
jmenovitě tedy k invokaci dotyčného porozumění. To znamená, že slova a konstrukce evokují nějaké
porozumění, nebo přesněji rámec; posluchač si vybavuje rámec při zaslechnutí výpovědi za účelem jí
porozumět.
Fillmore využívá širokou paletu příkladů, aby demonstroval, že v jazykové sémantice jsou
významné jevy, jež nemohou být jednoduše uchopeny modelem strukturální sémantiky, sémantickými
rysy a/nebo sémantikou pravdivostních podmínek. Přiblížíme si zde jeho argumenty.
Analýza sémantických rysů je často obhajována na základě množin lexikálních jednotek, jež se
jeví být analyzovatelnými z pohledu jednoduché sady rysů. Například lexikální množina v (1) může
být analyzována na základě rysů [MALE/FEMALE], [ADULT/YOUNG] a [UNMARRIED]:
(1) [MALE] [FEMALE]
MAN WOMAN [ADULT]
BOY GIRL [YOUNG]
BACHELOR SPINSTER [UNMARRIED]
Přitom však naše chápání těchto konceptů je mnohem komplexnější, než jak to naznačuje toto
paradigma kontrastivních rysů. Vztah mezi man/boy a woman/girl není tentýž: pro spoustu lidí je
termín girl užíván pro feminní lidi ve výrazně vyšším věku než jak je užíván termín boy pro
maskulinní lidi (Fillmore 1982a: 126). Navíc, postoj k pohlavím, u něhož se předpokládá, že toto
jazykové chování vyvolává, vedl ke změnám ve vztazích a hyperkorektnosti v té míře, že termín
woman je shledán jako užívaný dokonce i pro osmileté dívky (tamtéž, 127). V sémantice rámců slova
man, boy, woman a girl vyvolávají rámce, jež obsahují nejen biologické pohlavní rozlišení, ale také
rozdíly v postojích a chováních ve vztahu k pohlavím, které by vysvětlily tradiční asymetrii v užívání
slov boy/girl a novější změny v užívání slova woman, včetně jeho hyperkorektního užití. Stejně tak
3
rozdíl mezi naším chápáním bachelor a naším chápáním spinster zahrnuje mnohem víc než jen rys
[MALE/FEMALE] (tamtéž, 131).
Mnoho lexikálních kontrastů obsahuje sémantické asymetrie, jež nemohou být zachyceny rysy
(kromě uchopení stylem ad hoc), ale jsou snadno k dispozici rozboru z pozice sémantiky rámců.
Například vzájemně opačné termíny užívané pro vertikální rozpětí postaveného člověka jsou tall a
short, pro vertikální vzdálenost od základny (např. větev stromu) jsou to high a low, ale pro vertikální
dimenzi budovy jsou to výrazy tall a low (Fillmore 1977a: 71). Bylo by obtížné, ne-li zhola nemožné
přijít na nějakou jednotnou definici rysu slova tall, který by zachytil odlišné kontexty užití oproti high
a udělal totéž pro short vs. low. Místo toho lze snadno popsat rámce pro lidi, budovy a jiné objekty a
specifikovat, která slova se užívají pro vertikální rozpětí či vzdálenost v daném rámci.
Podobně, žádná jednotící definice by nezachytila kontrast mezi adjektivy live a alive v (2)–(4)
(Fillmore 1977a: 76–77):
(2) a. Those are live lobsters. (To jsou živí humři.)
b. Those lobsters are alive. (Ti humři jsou živí/naživu.)
(3) a. Her manner is very alive. (Její chování je velmi živé.)
b. She has a very alive manner. (Má velmi energické chování.)
(4) a. His performance was live. (Jeho výkon byl živý.)
b. He gave a live performance. (Předvedl výkon naživo.)
Navíc člověk nedokáže definovat rysy v ohledu aplikovatelnosti na sémantickou třídu, tak jako se
smysl naznačený v (2a–b) dá aplikovat na živě bytosti; to by dávalo nesprávné porozumění divadlu,
jež inzeruje live naked girls, oproti zamýšlenému (dle všeho, na rozdíl od nahých dívek na filmovém
plátně, ne nahých mrtvých dívek; tamtéž). V analýze sémantiky rámců, live a alive jsou jednoduše
asociovány odlišným způsobem se třemi odlišnými rámci: život v (2), osobnost v (3) a způsob
prezentace v (4). V jiných případech existují naprostá lexikální rozštěpení, jako např. brother/brothers
a brother/brethren, jež reprezentují rozštěpení v rámcích zahrnující tvary plurálu; jednotná definice
slova brother by opomněla kontrast rámců (tamtéž, 76).
Fillmore poznamenává, že jeho model sémantiky rámců sdílí značnou míru vlastností s teorií
lexikálních (sémantických) polí (Fillmore 1985: 225–26; 1992: 76–77). Teorie lexikálních polí
sdružuje do skupin slova, která jsou asociována zkušeností, ne nepodobně sémantice rámců. Nicméně
teorie lexikálních polí se liší od sémantiky rámců v tom, že slova jsou definována ve vztahu k jiným
slovům v tomtéž lexikálním poli, zatímco v sémantice rámců jsou slova definována přímo ve vztahu
k rámci. V teorii lexikálních polí by například člověk pozoroval, že large v poli velikosti balení
4
mýdlových vloček je kontrastní k jumbo, ekonomy giant a family size a tudíž popisuje nejmenší
velikost v daném poli, na rozdíl od užití slova large v jiných lexikálních polích (Fillmore 1985: 227).
V sémantice rámců může být tento jev snadno uchopen: large označuje nejmenší velikost
v rámci MÝDLOVÉ VLOČKY. Teorie lexikálních polí však predikuje, že význam slova v určitém
poli může být definován pouze v kontrastu k sousedním slovům v daném poli. Teorie lexikálních polí
se dostává do potíží, pokud žádná vedlejší slova neexistují nebo pokud mluvčí sousední slova nezná:
predikuje, že daný výraz má odlišný význam. Fillmore poukazuje na skutečnost, že zatímco němčina
má pro strany pravoúhlého trojúhelníku i jiné slovo než Hypotenuse, konkrétně Kathete, většina
mluvčích angličtiny toto slovo v lexikonu nemá (tamtéž, 228–29). Přitom však porozumění anglického
hypotenuse a německého Hypotenuse je totožné, za předpokladu, že mluvčí rozumí tomu, co je
pravoúhlý trojúhelník. Toto není problémem v sémantice rámců, kde je koncept slova přímo napojen
na daný rámec, v tomto případe na rámec PRAVOÚHLÝ TROJÚHELNÍK.
Dalším argumentem na podporu rámcově založeného přístupu k lexikální sémantice jsou slova,
jejichž odpovídající koncepty ze své podstaty odkazují k jiným konceptům, jež jsou externími vůči
konceptům, jež pojmenovávají daná slova. Některé slovní koncepty odkazují k předcházející historii
označované entity. Šrám3
není jenom nějaká charakteristika povrchu něčí pokožky, ale rána ve stavu
hojení se; vdova je žena, která jednou byla vdaná, ale jejíž manžel zemřel (Fillmore 1997a: 73). Jiným
slovním konceptům, především pak konceptům vlastností a akcí, nelze porozumět bez porozumění
něčemu, co se týká účastníků daných akcí či nositelů vlastností: člověk nemůže pochopit slovo gallop
(koňský trysk) bez povědomí o stavbě koňského těla, nebo hladový bez povědomí o fyziologii živých
tvorů (tamtéž 73–74). Platí to stejně tak pro koncepty objektů: klín nemůže být pochopen jinak než
s odkazem na postavu člověka a na funkci, kterou klín plní při podpírání jiných objektů (tamtéž).
Jinou jasnou třídou případů, jež vyžaduje odkazování k vnějším entitám, jsou deiktické výrazy,
jež evokují situaci mluvního aktu (Fillmore 1982a: 117). Například minulý čas situuje událost do bodu
či intervalu nebo do času ve vztahu k výpovědní situaci. Výpovědní situace, včetně času, kdy se
odehrává, funguje jako rámec, vůči němuž je odkazování minulým časem profilováno. Stejně tak
všechna další deiktická slova a koncovky, jako výrazy personální deixe (já, ty, on/ona/ono, my, vy,
oni/ony/ona a koncovky vázané na shodu v osobě) a deixe prostorové (toto, tamto, tady, tam), evokují
výpovědní situaci. Také jiné typy gramatických slov a koncovek mají význam, jenž evokuje
výpovědní situaci. Určitostní členy the a a kupříkladu definují identitu jmenného referentu ve vztahu
ke vzájemným znalostem mluvčího a posluchače (ve většině kontextů the naznačuje v základu
vzájemně známé, a potom ne vzájemně známé). Významy členů the a a evokuje výpovědní situaci,
protože odkazují k mentálním stavům mluvčího a posluchače.
3
Anglicky scar.
5
Především však spoustě slovních konceptů nemůže být porozuměno mimo intence účastníků
nebo společenské a kulturní instituce a chování, v nichž se určitá akce, stav nebo věc vyskytuje.
Například koncept VEGETARIÁN dává smysl pouze v rámci kultury, v níž je běžné požívání masa;
koncepty STRIKE nebo PŮJČIT SI mohou být srozumitelné pouze v rámci kultury, v níž se takovéto
akce odehrávají (Fillmore 1982a: 120). Dokonce i něco tak prostého jako ohryzek jablka evokuje
rámec, jenž popisuje určitý způsob jedení jablek: ‘ohryzek je ta část jablka, kterou člověk, jenž jí
jablka tak jako většina z nás, nechá nesnědenou’ (Fillmore 1977a: 73).
Jiný ohled, v němž slovní význam odkazuje k vnějším entitám, je ten, že slovo umožňuje
mluvčímu a posluchači zaměřit svoji pozornost pouze na určitou část celkového rámce; žádné slovo
neposkytuje celkovou strukturu dotyčného rámce. Klasickým příkladem je rámec obchodní transakce
(Fillmore 1977a: 58–59; 1977b); ale mnohem jasnějším případem je rámec RIZIKO (Fillmore a
Atkins 1992). Fillmore a Atkins rozeznávají následující prvky rámce RIZIKO: Náhoda (nejistota
ohledně budoucnosti), Újma, Oběť (Újmy), Ceněný Objekt (potenciálně ohrožen rizikem), Situace
(která dává vzniknout riziku), Skutek (jenž zapříčiňuje Situaci), Konatel (Skutku), Zisk (Zamýšlený
Konatelem při podstoupení rizika), Účel (jenž Konatel spatřuje ve Skutku), Poživatel a Motivace
(Konatele). Sloveso riskovat se vyskytuje v mnoha syntaktických konstrukcích, z nichž některé jsou
uvedeny v příkladech (5a–e), ale žádná z nich nezahrnuje všechny nebo byť jen většinu prvků rámce
RIZIKO (Fillmore & Atkins 1992: 83, 87, 89, 94, 96; všechny kromě prvního, jsou příklady
z korpusu):
(5) a. Ty (Konatel/Oběť) jsi riskoval své zdraví (Ceněný Objekt) pro trochu laciného
vzrušení (Zisk).
b. Jiní (Konatel/Oběť) riskovali ve válce (Situace) vše (Ceněný Objekt).
c. Ona (Konatel/Oběť) ze své marnivosti (Motivace) riskovala tak mnoho (Ceněný
Objekt).
d. Muži (Konatel/Oběť) nebyli příliš ochotni pro osadníky, které nikdy neviděli
(Poživatel), riskovat skalpování (Újma).
e. Já (Konatel/Oběť) jsem si netroufl riskovat přerušení (Skutek), aby to nezapadlo (Účel).
V analýze sémantikou rámců kterékoliv z výše uvedených užití slovesa riskovat evokuje celý rámec
RIZIKO, byť by se konstrukcí, v níž je riskovat užito, soustředila pozornost pouze na část tohoto
rámce.
Sémantika porozumění také Fillmoreovi umožňuje brát v potaz jazykové skutečnosti, jež nejsou
přístupny analýze pravdivostních podmínek. Například kolokace v (6) by mohla být převedena na (7)
aniž by měla za následek sémantickou anomálii (Fillmore 1977a: 75–76):
6
(6) a. A dog was barking.
b. A hound was baying.
(7) a. A dog was baying.
b. A hound was barking.
Jinými slovy, rozdíl mezi (6) a (7) nemůže být zachycen sémantickými omezeními. Ale příklady v
(6a–b) zní mnohem přirozeněji, protože podstatné jméno a sloveso v každé z vět evokuje stejný rámec.
Podobně, sémantika pravdivostních podmínek nedokáže zachytit mnohé aspekty našeho
porozumění výpovědi (8) (Fillmore 1985: 230–31):
(8) My dad wasted most of the morning on the bus.
(Můj táta prodrbal většinu dopoledne v autobuse.)
Fillmore poukazuje na to, že volba slova father nebo dad (bez přivlastňovacího zájmena) by
vyjadřovala odlišný vztah mezi mluvčím a jeho otcem; výrazu the morning (dopoledne) je rozuměno
tak, že je určen vzhledem k rámci pracovního dne (tj. cca od osmé ranní do dvanácti) spíše než k rámci
dne kalendářního (od půlnoci do poledne); waste (prodrbat) rámcuje využití času velmi odlišným
způsobem od spend (strávit); a on the bus rámcuje pozici dotyčného ve vztahu k autobusu, jenž je ve
službě, spíše než coby jednoduše fyzického zásobníku (což by bylo evokováno spojením in the bus).
Model pravdivostních podmínek také nedokáže zachytit anomálii rámců, jež jsou příhodné
v určitém čase výpovědi, ale ne v jiném, protože realita se mezitím změnila. Fillmore využívá
vykonstruovaného příkladu (9) s poukazem na to, že daná výpověď by mohla být pronesena v roce
1984, ale ne řekněme v roce 1919 (Fillmore 1985: 238–39):
(9) During World War I, Ronald Reagan’s birth mother dropped his analog watch into the sound
hole of the acoustic guitar.
(Během 1. světové války rodná matka Ronalda Reagana upustila jeho analogové hodinky do
ozvučného otvoru akustické kytary).
Taková věta by mohla být pronesena v roce 1984, protože to se již udála 2. světová válka, což
umožňuje válce z let 1914–18 být pojmenována 1. světová válka; medicínská technologie již umožnila
disociaci rodné matky od genetické matky (která pouze poskytuje vajíčko); a elektrické kytary a
digitální hodinky již byly vynalezeny. Žádné z těchto rámcování objektů, osob nebo událostí nebylo
k dispozici v roce 1919, a tak by výpověď (9) byla v té době nemožná, i kdyby byla v retrospektivě
pravdivá.
7
A konečně, sémantika rámců nabízí přirozené zachycení celé řady problematických jevů, jež se
zdají být lapeny mezi sémantikou a pragmatikou, včetně podstaty textové koherence. Velká množina
předpokládaných jevů se jeví být spojena se specifickými slovy, jako např. litovat v (10) (Fillmore
1985: 249):
(10) Petr litoval podepsání onoho dopisu.
Příklad (10) popisuje (nebo nechává vyplývat4
) specifický stav Petrovy mysli, konkrétně jeho pocit
lítosti, ale (v jedné analýze) údajně předpokládá, že Petr skutečně daný dopis podepsal. Problém pro
sémantiku pravdivostních podmínek je v tom, že pokud Petr onen dopis nepodepsal, pak (10) nemá
žádné pravdivostní podmínky. To se jeví být divným, jelikož dotyčný předpoklad je spojen s určitým
slovem a jeho významem, jenž je sémantický. Předpoklady však vykazují další druh osobitého
chování, ve větách s negací jako (11):
(11) Petr nelitoval podepsání onoho dopisu.
V jedné interpretaci je vyplývání negováno – Petr nemá výčitky – ale předpoklad nikoliv – Petr
podepsal onen dopis. Existuje však ještě jiná interpretace výpovědi (11), konkrétně ta, že Petr nelitoval
podepsání onoho dopisu, neboť jej nepodepsal (Fillmore 1985: 251).
Fillmore tvrdí, že chování předpokladů lze snadno zachytit analýzou pomocí sémantiky rámců.
Koncept LITOVAT zahrnuje ve svém rámci uskutečnění akce, vůči níž má litující výčitky. Pokud
dotyčná akce není v rámci přítomna, porozumění kladné větě selhává. Negace, oproti tomu, může
negovat buď popisovaný koncept, nebo rámec samotný. Negace stavu věcí v rámci zachovává zbytek
rámce, včetně akce, která mohla k výčitkám vést. Toto je první interpretace výpovědi (11) výše. Na
druhou stranu, negace celého rámce taktéž neguje akci, jež mohla vést k výčitkám. Toto je druhá
interpretace výpovědi (11): mluvčí popírá rámec situace, kdy tato zahrnuje akci Petrova podepsání
onoho dopisu.
Můžeme porovnat (11) s jinými příklady negace rámce, jako je třeba (12) (Fillmore 1985: 245,
z Wilson 1975: 138):
(12) Ty jsi mě neušetřil jednoho dne u moře: ty jsi mě o jeden den u moře připravil.
Ve výpovědi (12) mluvčí popírá pozitivní hodnocení rámce dané akce jako jeho ušetření něčeho, a
nahrazuje je negativně hodnoceným rámcování připravení jej o něco.
A konečně, sémantika porozumění hraje hlavní roli v porozumění textu. Například dobře známý
příklad úvodního určitého odkazování, např. the carburetor ve větě (13) (popsáno Clarkem a
4
Anglicky entails.
8
Havilandovou [1977] jako ‘přemostění’ a Princeovou [1981] jako ‘evokované’), je ve skutečnosti
dílem rámce vyvolaného první větou (Fillmore 1977a: 75):
(13) I had trouble with the car yesterday. The carburetor was dirty.
(Včera jsem měl potíže s autem. Byl špinavý karburátor.)
Výraz the car (auto) v první větě evokuje rámec, jenž umožňuje posluchači určit, ke kterému
z milionů karburátorů, jež na světě existují, mluvčí odkazuje. Sémantika rámců však přispívá
k analýze textové koherence něčím víc než jen určením určitostní reference. Fillmore dává (13) do
kontrastu s (14) (tamtéž):
(14) I had trouble with the car yesterday. The ashtray was dirty.
(Včera jsem měl potíže s autem. Byl špinavý popelník.)
Druhá věta v případě (14) je nekoherentní s první, přestože určitostní reference může být vyřešena
(většina aut má popelníky). Důvodem toho je, že neexistuje nic, co evokuje rámec mít potíže s autem,
co by mohlo mít co do činění s popelníkem – na rozdíl od případu (13), protože špinavý karburátor
problémy autům způsobuje.
Fillmoreovy argumenty představují širokou škálu dat, jež ospravedlňují zavedení rámců do
analýzy jazykové sémantiky a nahrazení sémantiky pravdivostních podmínek sémantikou porozumění.
V následujících sekcích položíme o něco systematičtější model sémantiky rámců a budeme sledovat
jeho další rozvoj v kognitivní lingvistice.
2.2 Koncepty: organizace profilu a rámce
V předchozí kapitole jsme popsali rámec jako koherentní oblast znalostí či vědomostí člověka
nebo jako koherentní oblast konceptuálního prostoru. Okamžitě vyvstává otázka: Jak můžeme
identifikovat koherentní oblast konceptuálního prostoru a vymezit ji vůči oblastem jiným? Apriorní
přístup k této otázce, jenž by využíval k identifikaci rámců naši vlastní intuici, by byl vysoce
subjektivní. Více empirický přístup k této otázce je identifikovat rámce na základě slov a konstrukce
přirozeného jazyka, jako je například angličtina. Tento přístup zaujímá Langacker (1987) a my jej
využijeme jako výchozí bod.
Langacker ilustruje svůj přístup k problému na významu slova poloměr. Slovo poloměr
symbolizuje (popisuje, denotuje) koncept POLOMĚR. My zde vyjdeme z předpokladu, že koncepty
odpovídají významům jazykových jednotek (slov, komplexních výrazů nebo konstrukcí). Šlo by také
9
předpokládat, že existují i koncepty, jež neodpovídají žádnému jazykovému významu. Nicméně, při
snaze o identifikaci konceptů nezávislých na jazykovém významu by vyvstal tentýž problém jako při
snaze o identifikaci rámců nezávislých na jazykovém významu, konkrétně nedostatečný empirický
základ pro podobnou analýzu. Z tohoto důvodu se zde omezíme na koncepty, jež odpovídají
skutečnému jazykovému významu.
První význam slova poloměr (radius) ve slovníku American Heritage Dictionary je ‘lineární
segment, jenž spojuje centrum kruhu s kterýmkoliv bodem na jeho obvodu.’ POLOMĚR je lineární
segment, ale ne jakýkoliv lineární segment: tento lineární segment je definován ve vztahu ke struktuře
kruhu. Jinými slovy, člověk může porozumět konceptu POLOMĚR pouze vůči výchozímu
porozumění konceptu KRUH, jež může být geometricky načrtnuto na Obrázku 2.1.
Obrázek 2.1 POLOMĚR a KRUH
Jinak řečeno, koncepty POLOMĚR a KRUH jsou těsně provázány a tento jejich vztah musí být
zobrazen v konceptuální struktuře. Langacker popisuje vztah mezi POLOMĚRem a KRUHem jako
vztah konceptuálního profilu vůči bázi. Profil odkazuje ke konceptu symbolizovanému slovem, o
němž je řeč. Báze je znalost nebo konceptuální struktura, kterou profilovaný koncept předpokládá.
Langacker pro bázi užívá také pojmu doména (tento pojem je také použit v Lakoff 1987). To je
shodné s Fillmorovým rámcem (§2.1): ‘pojmem „rámec“ mám na mysli jakýkoliv systém konceptů,
provázaných takovým způsobem, že k porozumění jednomu z nich musí člověk porozumět celé
struktuře, do níž koncept pasuje’ (Fillmore 1982a: 111). Pojem ‘profil(ovat)’ také vešel v užívání jako
sloveso, které popisuje vztah mezi formou slova a slovním významem (profil+báze): např. poloměr
profiluje určitý lineární segment v bázi/doméně/rámci KRUH.
Konceptuální profil je sám o sobě nedostačující k tomu, aby definoval slovní koncept, protože
ve své definici předpokládá ještě další znalosti, konkrétně svoji bázi. Ale jediná báze, jako například
KRUH, je komplexní konceptuální strukturou, jež zahrnuje široké spektrum konceptuálních profilů,
jako jsou POLOMĚR, OBLOUK, STŘED, PRŮMĚR, TĚTIVA a tak podobně. Tudíž i samotná báze
POLOMĚR
KRUH
10
je k definování jazykového konceptu nedostačující. Závěr, který z tohoto plyne, je ten, že V Ý Z N A M
J A Z Y K O V É J E D N O T K Y M U S Í S P E C I F I K O V A T J A K P R O F I L , T A K J E H O B Á Z I . To je
identické s Fillmorovým závěrem týkajícím se konceptuálních rámců.
Skutečnost, že báze podporuje vícero konceptuálních profilů, je tím, co z báze činí doménu
v intuitivním smyslu: různé odlišné konceptuální profily ji mají za základ. Můžeme nyní doménu
definovat jako S É M A N T I C K O U S T R U K T U R U , J E Ž S L O U Ž Í J A K O B Á Z E P R O A L E S P O Ň
J E D E N K O N C E P T U Á L N Í P R O F I L (typicky více profilů). Jak poznamenává Taylor (1989[1997]:
84), ‘V principu jakákoliv konceptualizace nebo konfigurace znalostí, nehledě na to jak jednoduchá
nebo komplexní, může sloužit jako kognitivní doména pro charakterizování významu.’ Nyní můžeme
říct, že doména KRUH zahrnuje koncepty oblouku, průměru, poloměru, tětivy a tak podobně.
Všeobecně uznávaný příklad vztahu profilu a báze je vztah části a celku: je všeobecná shoda, že
koncept jako PAŽE nemůže být definován bez odkazu ke konceptu TĚLO. Podobnou třídou konceptů
jsou pojmy, které popisují příbuzenské vztahy, jako dcera. Koncept DCERA předpokládá koncept
RODIČ a určitý typ příbuzenského vztahu, jenž mezi nimi existuje. Koncept NETEŘ předpokládá jiné
příbuzenské koncepty a komplexnější příbuzenské vztahy. Jinak řečeno, báze, vůči níž je profil
definován, může být mnohem komplexnější než jen celek, jehož je entita součástí. V některých
případech je obtížné najít jediné jednoduché slovo, které by danou bázi popisovalo: pro NETEŘ by
snad nejlepším popisem báze byl SYSTÉM PŘÍBUZENSKÝCH VZTAHŮ nebo nějaká část tohoto
systému (více v §2.4).
Jak jsme však viděli v sekci §2.1, nejsou to pouze substantiva vyjadřující vztahy, co představuje
profilování konceptu vůči bázi. Vezměme si jiný příklad, slovo víkend (Fillmore 1985: 223–24).
Konceptu VÍKEND může být porozuměno jedině vzhledem k celkovému systému kalendářního cyklu,
jenž je částečně určen přírodními jevy (návazností dne a noci) a kulturními konvencemi (cyklus
sedmidenního týdne a jeho rozdělení na pracovní a nepracovní dny). Podobně konceptu KOUPIT
může být porozuměno pouze vzhledem k předchozím znalostem situací obchodních transakcí. Různé
aspekty obchodních transakcí jsou profilovány koncepty KOUPIT, PRODAT, PLATIT, STÁT5
a tak
podobně. Takovéto domény/rámce nemohou být zobrazovány hned v geometrické podobě tak, jako je
zobrazen POLOMĚR a KRUH na obr. 2.1, přestože v kognitivní lingvistice se často sahá po
schematických diagramech za účelem zobrazení komplexní propojenosti konceptů v doménách či
rámcích.
Ve skutečnosti žádný koncept neexistuje autonomně – všechny jsou chápány tak, aby tak či
onak zapadaly do našeho obecného povědomí o světě. Při sémantické analýze záleží především na
5
S ohledem na homonymii v češtině doplňujeme původní anglické pojmy: BUY, SELL, PAY, COST.
11
vztahu profilu a báze a na vztazích mezi bázemi a doménami. Některé z důsledků této analýzy
slovního významu do profilu a báze/rámce/domény budou prozkoumány v následující kapitole.
Zdroj: Croft, W., Cruse, A. D. Cognitive Linguistics. Cambridge University Press. 2004.
Odkazy
Clark, Herbert H. and Susan Haviland. 1977. Comprehension and the given-new contract. Discourse
production and comprehension, ed. R. Freedle, 1–40. Norwood, N. J.: Ablex.
Fillmore, Charles J. 1975. An alternative to checklist theories of meaning. Proceedings of the First
Annual Meeting of the Berkeley Linguistics Society, ed. Cathy Cogen et al., 123–31. Berkeley:
Berkeley Linguistics Society.
1977a. Scenes-and-frames semantics. Linguistic structure processing (Fundamental Studies in
Computer Science, 5), ed. Antonio Zampolli, 55–81. Amsterdam: North-Holland.
1977b. The case for case reopened. Grammatical relations (Syntax and Semantics, 8), ed. Peter
Cole and Jerrold M. Sadock, 59–82. New York: Academic Press.
1982a. Frame semantics. Linguistics in the morning calm, ed. The Linguistic Society of Korea,
111–37. Seoul: Hanshin.
1982b. Ideal readers and real readers. Analyzing discourse: text and talk, ed. Deborah Tannen,
248–70. Washington, D. C.: Georgetown University Press.
1985. Frames and the semantics of understanding. Quaderni di semantica 6: 222–54.
1986a. <<U>>-semantics, second round. Quaderni di semantica 7: 49–58.
1986b. Pragmatically-controlled zero anaphora. Proceedings of the Twelfth Annual Meeting of the
Berkeley Linguistics Society, ed. Vassiliki Nikiforidou et al., 95–107. Berkeley: Berkeley
Linguistics Society.
Fillmore, Charles J. and Beryl T. Atkins. 1992. Toward a frame-based lexicon: the semantics of RISK
and its neighbors. Frames, fields and contrasts: new essays in semantic and lexical organization,
ed. Adrienne Lehrer and Eva Feder Kittay, 75–102. Hillsdale, N. J.: Lawrence Erlbaum
Associates.
Langacker, Ronald W. 1987. Foundations of cognitive grammar, vol. 1: theoretical prerequisites.
Stanford, Calif.: Stanford University Press.
Prince, Ellen F. 1981. Toward taxonomy of given-new information. Radical pragmatics, ed. Peter
Cole, 223–56. New York: Academic Press.
Schank, Roger C. and Robert P. Abelson. 1997. Scripts, plans, goals and understanding. Hillsdale, N.
J.: Lawrence Erlbaum Associates.
Wilson, Deirdre. 1975. Presuppositions and non-truth-conditional semantics. New York: Academic
Press.