Plútarchos
(okolo 45-okolo 120) —> zažil vládu Flaviovců i rozkvět říše za Traiana;
• pocházel z boiótské Chairóneie;
• studium v Athénách; učitel AMMÓNIOS —> poznal Akademii;
• studium matematiky;
• zájem o rétoriku;
• cestoval po impériu —> Asie; Alexandrie; Itálie —> Rím (před r. 80 a brzy po
r. 90);
• mezi jeho přáteli i významní Římané: L . MESTRIUS FLORUS (římské občanské
právo; nomen gentilis MESTRIUS); Q. SOSIUS SENECIO (Traianův důvěrník);
• intenzivní rodinný život (útěšný spisek manželce TÍMOXENĚ při smrti
stejnojmenné dcerky);
• úkoly ve službách svého města - vedl zde stavební práce; archón eponymos;
• sloužil jako jeden ze dvou stálých kněží v Delfech;
• mnohostrannost Plútarchových zájmů —> množství spisů sdružených pod
označením Moralia,
• dochována asi třetina jeho spisů - srov. tzv. Lampriuv katalog,
Spisy:
• skupina silně rétorizovaných děl z mládí;
• populárně filozofické traktáty: např. O duševním klidu (Ilepi eú9u[iía<; /De
tranquillitate animil) - ovlivněno stoickými představami; Rady manželské
( r a j x i K á 7rapayyéX[xaxa IConiugalia praeceptal); O lásce ('EpamKcx;
lAmatoriusf);
• pedagogicky laděné spisy: např. Jak má mladík poslouchatpoezii (Tlcbc, 8eí xov
véov 7roir|[iáTG)v áKoúerv /De audiendis poetisf);
• prostředník množství filozoficko-historického materiálu. Spis o učení o duši
v Platónově Tímaiovi: (Ilepi xfj<; sv Tifiaícp \|A)xoyovía<; /De animaeprocreatione
in Timaeo) - otázka zlé světové duše; Platónské problémy (IIXaxGMKá ^r|xr|paxa
IPlatonicae quaestionesl) - v popředí stojí Tímaios; polemické spisy proti
stoikům (3) a epikúrejcům (3);
otázky ze zvířecí psychologie: Kteří živočichové jsou rozumnější, suchozemští
či vodní (Ilóxepa xrav ^cpcov xá xepaaía (ppovipóxepa í\ xá evuôpa /De sollertia
animaliumf); sporné dílo o rozumnosti zvířat (Ilepi xoo xá áXoya Xóycp xprjcjBai
IBruta ratione util); dvě dílka proti pojídání masa (Ilepi aapKO(payía<; /De esu
carniumf) - vliv pythagorejců;
oblast náboženství: pýthické dialogy o tajemném E u vchodu do delfského
chrámu (Ilepi xoo Eí xoo év AeX(poT<; /De E apud Delphosf), o formě orákul O
tom že Pýthie nyní neodpovídá ve verších (Ilepi xoo pf) xpav vov ěppexpa xny
HuBíav /De Pythiae oraculisf); O úpadku věštíren (Ilepi xrov eK^eXouróxôv
Xpr)axr|pía)v /De defectu oraculorum/); O ísidě a Osíridovi (Ilepi 'laiôot; K a i
'Oaípiôot; /De Iside et Osiridel) - synkretické a alegorické výklady Osíridova
náboženství: Osíris - hlavní bůh, logos; Isis - bohyně moudrosti; Týfón nepřátelský
princip lži a zaslepení, ničitel cesty k pochopení; O zpožděném
božím trestu (Ilepi Ppaôéax; KoXa^opévcov imb xoo Beíoo /De sem numinis
vindictal);
díla politicko-pedagogická: Státnické rady (IIoXiTiKá 7rapayyéXuaxa
IPraecepta rei publicae gerendael); fragment o státních formách (Ilspi
uovap/íai; Kai ÔTjuoKpaxía<; Kai o>ayapxía<; /De tribus rei publicae generibusl)
- pochyby o pravosti;
přírodovědné otázky: O obličeji, který je vidět na Měsíci (Ilepi xoo év xfj
aeXr|vr| (paivopévoo 7rpoací)7roi) /De facie in orbe Lunaef) - víra vmezisvět
démonů;
antikvářská „Buntschriftstellerei": Římské aitiologické otázky a Řecké
aitiologické otázky (Aíxíai 'PcopaiKaí IQuaestiones Romanael; Aíxíai 'EXXr|V(ov
IQuaestiones Graecael);
anekdotické spisy: O ctnostech žen (rovaiKÔv ápexaí IMulierum virtutesl);
Sbírka lakónských výroků (Ä7ró(p9éypaxa AaKtoviKá lApofthegmata Laconica.
Instituta Laconica. Apophth. Lacaenaruml); BaaiXécov á7ró(p9éyuaxa Kal
axpaxr|y©v IRegum et imperatorum apofthegmata) - nepravé;
rozmanitý obsah: Hostina Sedmi mudrců (LUUJTÓGIOV XÍBV ércxá oocprav ISeptem
sapientium conviviuml); Hovory při hostině (LuujuoaiaKá IQuaestiones
convivalesl);
literární spisy: výklady k Homérovi a Hésiodovi; srovnání Menandra
s Aristofanem;
apokryfní spisy: Životopisy deseti řečníku (Bíoi XÍBV 8éKa pr|xóp(ov IDecem
orátorům vitae/); O Homérove životě a poezii (Ilepi xor3 píou Kai xfj<; 7roiř|GeG)<;
'0[xr|poD /De vita et poesi Homeril); O hudbě (Ilepi [xoDaiKrj^ /De musicaf) jeden
z nejdůležitějších zdrojů našich znalostí o tomto předmětu;
pestrá forma Moralií: dialogy - úsilí napodobit Platóna (ne vždy úspěšné);
rétorické deklamace; věcně zaměřená pojednání; diatríby;
Životopisy, exempla dobrých i špatných vlastností; vliv peripatetického učení
- souvislost mezi éthé a praxeis; množství historického materiálu;
anekdotický charakter; pochopení lidské stránky;
dochováno 22 Paralelních životopisů (ztracen pár Epameinóndás - Scipio) +
jednotlivé životopisy (Aráta a Artaxerxa, Galby a Othona; Lampriův katalog
jmenuje další, včetně básníků a filozofa Kratéta);
sumarizující srovnání ((jóyKpian;) - vliv rétorické tradice;
jazykově patří do tradice helenistického období - nebránil se prvkům koiné;
úzkostlivě se vyhýbal hiátu; výskyt obvyklých typů klauzulí - snaha
o rytmizaci; doširoka rozevláté periody;
tradice Moralií: MAXIMOS PLANÚDÉS vjedné práci spojil kusy tradované dříve
v jednotlivých skupinách v jedno corpus a dopředu zařadil Éthika (HBiKá) —>
důvod pro souhrnný název Moralia.
Úplnější, nikoliv však úplný, přehled děl (in L . Canfora. Dějiny řecké literatury. Praha: K L P , 2001.
str. 587):
• Plútarchos z Chairóneie
asi 40/45-120 n. I., filozof a životopisec.
Tzv. Lampriův katalog (dobový seznam
Plútarchových děl) zaznamenává 227 titulů.
Zachovalo se 78 ' e t i c k ý c h ' spisů ('HBIKÓC,
Ěihika, lat. Moralia) r o z m a n i t é h o obsahu;
některé nejsou v antickém katalogu uvedeny.
Ř e č n i c k á díla: deklamace Štěstí ( n e p i
z\}%r\c,, Peri tychés - De fortuna), Přinesla
Athéňanům více slávy válka, nebo moudrost
( K a l á TÍ evSo^oi 'AGTjvaioi, Kata ti endoxoi
Athénáioi - De gloria Athentensium).
Díla eticko-filozofická s vlivem platónským,
aristotelovským, stoickým, epikúrejským
a diatríbickým: O mravní ctnosti (Ilepi
TÍjc, f|8iKfi<; ápeTÍiq, Peri iés éthikés aretés De
virtute morali); O poverčivosti ( n e p i
5eiai8aiu.ovi.ac,, Peri deisidaimoniás - De
superstitione); O potlačování hněvu (ITepi
á o p y n a i a t ; , Peri aorgésiás ~ De cohibenda
iray, O zvědavosti ( n e p i 7toXtutpaypocjí)vr\q,
Peri polyprágmosynés - De curiositate);
O duševním klidu (ľlepi á x a p a ^ í a c , , Peri
ataraxiás - De tranquillitate animi): O psychologii
Živočichů: Kteří živočichové jsou
rozumnější, suchozemští či vodní ( ľ l ó x e p a
TIÔV £GXÚV t á x^poaTa cppovipwxepa f| x á
ěvu5pa, Patera tón zóón ta chersaia fronimótera
é ta enydra — De soíl ertia animal ium),
Jak nerozumní tvorové užívají rozumu (flepi
xoí> x á á J t o y a Xóyoů xpfjoGai, Peri tú ta
aloga l ogo chrésthai ­ Bruta animal ia ratione
uti), O požívání masa ( n e p i aapKOtpay
í a q , Peri sarkofagiás ­ De esu carnium),
O l ásce k potomstvu (nepi xí|<; eíg x á eicyova
( p i ^ o a x o p y í a q , Peri tes eis ta ekgona fil ostorgiás
­ De amore prol is); Státnické rady
(UOXIXIKOL jtapayy£A.paxa, Pol itika parangelmata
­ Praecepta gerendae rei publ icae);
Rady manžel ské ( T a p i Ká J t a p a y y é > . p a x a ,
Gatnika parangel mata ­ Coniugal ia praecepta);
O l ásce ('EpcoxiKÓc;, Erótikos ­Amatorius);
Útěcha pro vl astní ženu ( n a p a p o -
9nxiKÔ<; Jtpôc, xf|v y u v a Í K a , Paramýthétikos
pros ten gynaika ­ Consol atio ad uxorem).
Náboženská díla: Pýthijské dial ogy: O Ei
v Del fách (ľlepi x o í E i xoú ev AeXípoíc,,
Peri tú Ei tú en Delfois - De E apud Delphos),
O tom, že Pýthie nyní neodpovídá ve
verších (ľlepi xov> pr| %páv vuv eppexpa
xf]v ri\)8íav, Peri tú mé chrán nýn emmetra
ten Pýthián - De Pythiae oraculis), O úpadku
věštíren (Tlepi xtbv ÉK^eXoiJtóxtov x p n crxnpítóv,
Peri tón ekleloipotón chréstérión —
De defectu oraculorum), O Isidě a Osíridovi
(nepi "latôoc, K a i 'OaíptÔoc,, Peri Isidos kai
Osiridos - De Iside et Osiride), O zpožděném
božím trestu ( n e p i fJpaôécoc, KoXaí^opévcov
vnó TOV 9eíou, Peri bradeós kolazomenón
hypo tú theiú — De sera numinis vin-
dicta).
Přírodovědná díla: O obličeji, který je vidět
na Měsíci (Repi xoô év xfj aeXr\vr\ cpaivopévot)
Jtpoaůjwu, Peri tú en té selené fainomenú
prosópú — Defacie in orbe Lunae).
Starožitnická díla (i n á b o ž e n s k é h o obsahu):
Římské aitiologické otázky ( A i x í a i
'PcůuaíKaí, Aitiai Rhómaikai - Aetia aneb
Quaestiones Romanae), Řecké aitiologické
otázky ( A i x i a i E)iAr|V(Dv, Aitiai Hellénón —
Aetia aneb Quaestiones Graecae).
L i t e r á r n í díla: O Hérodotově zlomyslnosti
(nepi xf|c, !
Hpo5óxou KaKoOeíac;, Peri
tes Hérodotú kakotheiás — De Herodoti malignitate),
Srovnání Aristofana a Menandra
('ApicTTOípávoTjc, K a i M e v á v ô p o u o ó y K p i oic,,
Aristofanús kai Menandrú synkrisis De
comparatione Aristophanis et Menandri
epitome). Jak má mladík poslouchat poezii
{ľlíhq Set xôv véov rcoirpáxcov CÍKOÍJEIV,
Pás dei ton neon poiématón akúein - De audiendis
poetis).
Varia: Hostina sedmi mudrců ( X v p n ó cnov
xcôv é n x ä aocpcôv. Symposion tón hepta
sofón - Septem sapientium convivium), Hovory
při hostině ( E u p r c o m a m , Symposiaka
- Quaestiones convivales, 9 kn.).
Za apokryfní díla plútarchovského korpusu,
bohaté na dokumentaci, se označují Životy
deseti řečníků (Bíoi xtbv Séica p n x ó ptov,
Bioi tón deka rhétorón - Decem orátorům
vitae), Homérův život a poezie ( n e p i
xov (Jíou K a i ifjc, noirjaeco<; '0|j.fipoy, Peri
tú biú kai lés poiéseós Homérú - De vita et
poesi Homeri), O hudbě ( n e p i poucn,Kŕ|c;,
Peri músikés - De musica).
K r o m ě toho se dochovalo jeho 22 Souběžných
životů (Bíoi 7tapáA,X.r|>,oi, Bioi paralléloi),
vždy jednoho Reka a jednoho Římana
(ztracen je pár Epameinóndás - Scipio)
a samostatné životopisy Arátův, Artaxerxův,
Galbův a Othonův.