PŘEHLED KAPITOL Capitula. I. Quod potestas peccandi non pertineat ad libertatem arbitrii. II. Quod tarnen an^elus et homo peccaverunt per faanc potestatem et per liberum arbitrium; et quamvis potuerint servire peccato, non tarnen eis potuit dominari peccatum, III. Quomodo postquam se fecerunt servos pcccati, liberum arbitrium habuerunt; et quid sit liberum arbitrium. IV. Quomodo liabeant potestatem servandi rectitudinem, quam non habent. V. Quod nulla tentatio cogat invitum peccare, VI. Quomodo sit nostra voluntas potcns contra tentationes, licet vide-atur impotens. VII. Quomodo fortior sit quam tentatio, etiam cum ab ilia vincitur. VIII. Quod nec deus potest auferre voluntatis rectitudinem. IX. Quod nihil sit liberius recta voluntate. X. Quomodo peccans sit semis peccati; et quod maius miraculum sit cum deus reddit rectitudinem iflam deserenti, quam cum reddit mortuo vitam. XI. Quod tsta servitus non auferat libertatem arbitrii. XII. Cur cum homo non habet rectitudinem magis dicitur liber, quia cum habet non potest ei auferri, quam cum earn habet servos, quia cum non habet per se non potest earn recuperare. XIII. Quod .potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem' sit perfecta definitio libertatis arbitrii. XIV. Divisio eiusdem libertatis. 111111111 WESm mSĚĚm SĚBĚSm mmm I. Možnost hřešit nepatři ke svobodě rozhodování ir. Anděl i človek přesto zhřešili na základě této možnosti a na základě svobodného rozhodnutí'. Ačkoli mohli otročit hříchu, přece nad nimi hřích nemohl panovat Jak to-, že i poté, co s,e nechali zotročit hříchem, měli svobodní rozhodování. Co to vůbec svobodné ' rozhodování Je Jak mohou zachovávat správnost, kterou nemají - " '- - *i V. Žádné pokušení nedonúti hřešit toho, kdo nechce VI. 3ak to, Že naše vůle něco zmůže proti pokušením, ačkoli se zdá, že nezmůže nic §j§|^^ j: VII. Oak to, že je vůle silnější než pokušení, ačkoli ji pokušení přemáhá '-f' VIII. Ani Bůh nemůže vňli připravit o její správnost IX. Není nic svobodnějšího než správná vůle X. Jak to, že ten, kdo hřeší, je otrokem hříchu, je větší div, když Bůh navrací správnost tomu, kdo jí opustil, než když navrací život mrtvému XI. Toto otročení neruší svobodu rozhodování XII. Proč se člověk spíše nazývá svobodným, i když mu schází správnost (a to proto, že pokud ji má, nemůže o ni být připraven), nežli otrokem, i když Isprávnost má (poněvadž pokud ji nemá, nemůže jí sám znovu nabýt) (III. "Schopnost zachovávat správnost vůle pro tuto správnost samu" je úplná definice- svobody rozhodo- ■■ta T XIV. Rozdělení této svobody 192 133 DE LIBERTATE ARBITRU O SVOBODĚ ROZHODOVANÍ Cupitulum L Quad paU&tcs piemndi nan periineat ad libertatem arbitrti. ■ DISClPtSLUS. Cucmiam Hb«nim arbitriura yidetur repugn are gratis et prsedestinatjoni et praesciectise deu ipsa libertas arbitrii quid sit nossa dcsidcro, et utrux semper Olam habeanrus. Si emat Ebertas arbitrii est ;po£se peccare et son peccare*, skut a qulbusdam solet dici, et hoc semper h&beoius; quomodo aSQuando gratia indigemus? Si autcm hoc Ron sens-p*r aafaenaus; car nobis hnputatur peocatusn, quando sine Hbcro arbitric MaGISTER. LSfaerfetesn .arb&ii non puto esse potentiam peccandi et noa peccandi. Quippe si haec eius esset defmitio: hec deus aec angeii qui pecc&re ncqusunt KfeemiR haberent arbitrium; quod nefas est dicere. I. KAPITOLA MOŽNOST HŘE$IT NEPATŘÍ KE SVOBODĚ ROZHODOVANÍ Žák: Zdá se, že svobodné rozhodování se neslučuje s milosti a předurčením a předzvěděním božím. Proto bych se rád dověděl, co to vůbec svoboda rozhodování je a zda ji máme vždy. Jestliže je totiž svoboda rozhodování "možnost hřešit a nehřešit", jak někteří lidé rádi říkají1, a jestliže ji máme vždy - jak to,' že je nám někdy zapotřebí milosti? Jestliže ji však nemáme vždy, proč se nám přičítá jako hřích, když bez svobodného rozhodnutí hřešíme? Učitel; Nemyslím si, že svoboda rozhodování je možnost hřešit a nehřešit. Vždyi kdyby toto byla její definice, ani Bůh, ani:andělé, kteří nejsou sto hřešit, by nebyli 2 v rozhodování svobodni; to však je hanebné tvrdit. 1 Srov. Augustinus, PL 42, 537j 32, 1240; 45, 1102n. 2 Srov. August. PL 45, 1518. 194 195 D. Quid si didtm- aiiud esse libenim arbitrium del et bonorurj ange-k>rum, aiiud nostrum? M. Quamvis differat iiberaro arbitrium hominum a libero arbitrio dei et ang-eiorura bonorum, definioo tamen huius libertatis in utrisque secundum hoc nomen cadem debet esse. Licet enim animal differat ab aramarf m-ti substantiaHier sive accidentaliter, definitio tamen secundum neme?i animaEs omnibus animalibus est eadero. Quapropter talent oportet dare definitionem iibertatis arbiirii, quaa nec plus nee minus Hla contineaL Quoniam ergo liberum arbitrium divinum et bonorum angelorum peccare non potest, non pertinet ad definitionem libertatis arbitrii ,posse peccare'. Denlqtie ate liberies nec pars iibertatis est potestas peccandi. Quod el plase intelligas, intende ad ea quae dicam, D. Ad hoc sum hie. M. Quas tibi voluntas liberior videtur: Ula que sic vult et potest no» peccare, at nulktenus flecti valeat a son peccandi rectitudine, an ilia qusE aiiquo modo flecti potest ad peccandum? D. Cur non sit liberior iila que ad utrumque se habet non video. M. An non vides quoniam qui sic habet quod decet et quod ex pedit, ut hoc amittere non queat, liberior est quam ille qui sic habet hoc ipsura, ut possit perdere et ad hoc quod dedecet et non expedtt valeat adduci? D. Nulii dubium hoc esse puto. M. Hoc quoque non minus indubitabile dices quia peccare semper dedecens et noxium est D. NuUus sans mentis aliter sentit M. Liberior igitur est voluntas quae a rectitudine non peccandi declt-nare nequit, quam quae iliam potest deserere. mBbm WĚĚSĚm wKBBSĚ IIHh HI wfim lák'. A co když reknetise, že svobodné rozhodování Boha dobrých andělů je něco jiného než naše? Učitel: Ačkoli se s-vobadné rozhodování lidí liší -od svobodného rozhodování Boha a dobrých andělů, přesto musí feýt definice této -svobody v obou případech též, raají-Ii títoa případy společné jméno. Vždyi ačkoli se jeden živočich Héí od druhého, at už podstatně či případečne, přesto je iirí_ni'ce všech živočichů táž, neboi nesou sdolečné jméno "živočich". Proto je třeba podat takovou definici svobody tezhodování, která by stejnou měrou zahrnovala oba připa-dy. Poněvadž tedy Bůh a dobří andělé nemohou na základě svobodného rozhodování hřešit, nepatří možnost hřešit k definicí svobodného rozhodování. A tak možnost hřešit sni rteňl svobodou, ani ke svobodě nepatří. Abys to jasně nahlédl, soustřeo* se na tD, co ti řeknu. lák; Proto jsem tu.' OŠitel: Která vůle se ti zdá svobodnější; ta, -která se chce -a může vystříhat hříchu natolik, že nikterak nemůže opustit, co je správné a hřešit,-.anebo ta, která to nějakým způsobera může opustiť a hřešit? Žák; Nevím, proč by nebyla svobodnější ta, která ;,e schopna obojího. Učiteli Nevidíš, že kdo má to, co je náležité a co pro-opivá, tak, že o to nemůže přijít, je svobodnější, než" jiný, který to nůše ztratit a skončiť" u toho, co je nenáležité a co neprospívá? Žák: Mysl in, že o tom nemůže nikdo pochybovat. Učitel s Podobně jisti bez váhání uznáš, že hřešit je vždv nenáležité a škodlivě. žák: Nikdo, kdo mé zdravý rozum, si nemůže nicr'jiného niyb Let.1 Učitel: Pak je tedy vule, která nensúže opustit, co je správné, a hřešit, svobodnější neř vůle, která to může. 1 Srov. August., PL 40, 281; W, 936. 196 197 D. Nihil mihi rationabUhu asseri posse videtur. M. An putas quod additum minuit et separatum auget libertatem, id aut libertotem esse aut partem Iibertatis? D. Non hoc putare possum. M. Potestas ergo peccandi, quae addita vohmtati miouit eius libertatem et si dematur auget, nec libertas est nec pars Hbertatis. D. Nihil consequenthis. Capitulam //. Quod tarnen angelus et homo peccaverunt per hanc po testa tern et per liberum arbitrium; et qaamvis potuerint servire peccato, non tarnen eis potuif dominari peccatum. M. Non ergo pertinet ad libertatem arbitral quod sic est extraneum a libertate. D. Rationibus tuis nuttatenus contra dicere queoj sed non parum me movet quia et angelica et nostra natura in prindpio habuit potestatem peccandi, quam si non habuisset, non peccasset. Qua re si per hanc potestatem quae sic est aliena a libero arbitrio, peccavit utraque pnedkta natura: quomodo dicemus earn peccasse per liberum arbitrium? At si per liberum arbitrium non peccavit, ex necessitate peccasse videtur. Netspe aut sponte aut ex necessitate, Nam si sponte peccavit: quomodo non per liberum arbitrium? Quare si non per liberum arbitrium, utique ex necessitate peccasse videtur, Est et aliud quod in hac potestate peccandi me movet. Qui enim peceare potest, servus potest esse peccati, quoniam »qui facit peccatum, servus est peccati«. Qui autem potest servus esse peccati, nine potest dominari peccatum. Quomodo ergo libera {acta fuit üla natura, aut cuius* IHS WěěěBĚ WĚĚBĚ SHE WĚBĚm WĚSĚ wěěěsě »HB wm ■Soil ■■b IHRE «HR mSSm mĚBĚm 11111111 ill WĚĚŠ ^■siHl wĚĚSB IBB mĚĚĚĚ Sllllllp WĚĚĚĚ Žák: Zdá se mi, že žádné tvrzení netaůže být rozumnější' než toto. . . " . Učitel: Oomníváä se, že to, co svobodu .omezuje, je-li k -í přidáno, a co ji naopak rozšiřuje,, je-li jí odňato, je svobodou.či její součásti? Zák: To se nemohu domnívat/ Učiteli Tedy možnost hřešit, která onsezí svobodu vůle, pokud se k vůli připojí, a naopak její svobodu rozšíří, pokud se vůli odejme, není ani svobodou, ani její součás- lék: To je naprosto důsledné. II. KAPITOLA ANOČL T ČLOVEK PŘESTO ZHŘEŠILI NA ZAKLADE TÉTO MOŽNOSTÍ A NA ZAKLADE SVOBODNÍHO ROZHODNUTÍ. AČKOLI MOHLI OTSĽČIT HŘÍCHU, PfiECE NAO MIMI HŘÍCH NEMOHL PAKOVAT Učitel: Nepatří tedy k svobodě rozhodování, co je slobodě lak Vzdálena. . - , ." Žák: Proti tvým důkazům nemohu nic namítnout; stále mě však nemálo znepokojuje, že jak anděl,- tak člověk měli na. počátku iBožrtost hřešit, protože kdyby ji bývali neměli, nebyli by hřešili, A proto jestliže anděl i člověk zhřešili na základě této 'možností, tak vzdálené svobodnému' rozhodování - -proč říkánse, že zhřešili na základě svobodného rozhodnutí? Jestliže však nezhřešili na základě syobodného n-*hodnutí, zdá se, že zhřešili z nutnosti. Buä totiž z /lastnl vůle, nebo z nutnosti. A jestliže zhřešili z vlastni vůle, jak jinak než na základě svobodného rozhodnutí? Pokud tedy. nezhřešili' na základě svobodného rozhodnutí, zdá se,, žě zhřešili z nutnosti. A ještě'něco jiného mě na této možnosti hřešit znepokojuje. Kdo totiž může hřeěit, může otročit hříchu, neboi "kdo hřeší, je otrokem hříchu" í3 8,34). Avšak kdo nože A9B 199 modi liberum arbitrium illud erat, cui peccatum dominari poterat? M. Et per potestatem peccandi et sponte et per liberum arbitrium et non ex necessitate nostra et angelica nátura primitus peccavit et servire potuit peccatoi et taraen non Hli dominari poterat peccatum, unde 31a non libera aut eius arbitrium non liberum did possit D. Opus habeo ut quod dicis aperias, quia dausum muu est M. Per liberum arbitrium peccavit apostate anyelus alve primus homo, quia per smim arbitrium peccavit, quod sic liberum erat, ut nulla alia re cogi. posset ad peccandum. Et ideo iuste reprehenditur, quia cum hanc haberet arbitru stá Hbertatem, non aliqua re cogente, non aliqua necessitate, sed sponte peccavit. Peccavit autem per arbitrium suum quod erat liberum; sed non per hoc unde liberum erat, id est per potestatem qua potent non peccare et peccato non servire, sed per potestatem quam habebat peccandi, qua nee ad non peccandi Ubertatem iuvabatur nec ad peccandi servitutem cogebatur. Quod autem consequi tibi videtur quia si potuit servus esse peccati, potuit ei dominari peccatum, et ideo nec ilium nec eius arbitrium liberum fuisse; non ita est Etenim qui suae potestatis est ut non serviat, nec aliens potestatis est ut serviat, quamvis potestate sua servire possit: quamdiu non ula qua? est serviendi, sed ilia qua; est non serviendi utitur potestate, nulla res Si dominari potest ut serviat. Nam et si dives liber possit se fa cere servum pauperis: quamdiu hoc non facte, nec 31c nomen amirtit libertatis, nec pauper ilH dicitur posse dominari; aut si dicitur, improprie dicitur, quia hoc non in dus sed in alterius est potestate. byt otrokem hříchu, nad tím může hřích panovat. Jak to tedy, že byli anděl i člověk stvořeni jako svobodní? Anebo jaké to bylo svobodné rozhodování, když nad ním mohl panovat hřích? Učitel: Člověk i anděl na počátku zhřešili a mohli otročit hříchu zároveň na základě možnosti hřešit a zároveň z vlastni vůle a na základě svobodného rozhodnutí, nikoli z nutnosti; a přesto nad nimi hřích nemohl panovat, tak abychom je či jejich rozhodnuti mohli na?vat nesvobodnými . Žák: Potřebuji, abys mi vysvětlil to, co říkáš, protože mi to zatím není jasné. Učitel: Anděl odpadlík či první člověk zhřešili na základě svobodného rozhodnutí, protože .zhřešili z vlastního rozhodnutí, jež bylo tak svobodné, že ha nic jiného nemohlo k hřešení přinutit. Proto se jim to také právem vytýká, neboí když byli ve svém rozhodování takto svobodni, nezhřešili proto, že by je k tomu bylo donutilo něco jiného, nezhřešili z žádné nutnosti, nýbrž z vlastní vůle. Zhřešili tedy na základě svého rozhodnuti, jež bylo svobodné; nákoli však na základě toho, že bylo svobodné, tj. na ?á-kladě své možnosti nehřešit a neotročit hříchu, nýbrž na základě své možnosti hřešit, a ta ani nepřispívala k jejich svobodě nehřešit , ani je nenutila otročit hříchu. Není vsak nutný důsledek, že jestliže mohli otročit hiichu, tedy nad nimi mohl hřích panovat, a proto oni sami nebyli svobodni' ani jejich rozhodnutí nebylo svobodné. Vřdyí když je někdo sám svým pánera a nikomu neslouží a není v cizí moci jej zotročit, ačkoli by podle své možnosti otročit mohl, pak dokud užívá své možnosti nebýt Dtrokem a nikoli možnosti otročit, nic nad ním nemůže panovat a zotročit ho. Ačkoli bohatý a svobodný člověk může vstoupit do služby k chudákovi, dokud to neučiní, neztrácí označení "svobodný", ani nelze říkat, že nad nim chudák panuje; anebo řekne-li se to, je to řečeno v nevlastním slova smyslu, protože to není v chudákově vlastni moci, 200 201 Quamobrem nihil pro'mbet angelum et hominem ante peccatum Kfeeros fuisse aut liberum arbitrium habuisse. Capitulum III, Quomodo postquam se fecerunt servos peccati, liberam arbitrium habuerunt; et quid sit liberum arbitrium. O. Safisfecisti raibi, quia nihil certe hoc prohibet ante peccatum; sed postqitam se fecerant servos peccati: quomodo Siberum arbitrium strvare pctueraat? M. licet peccato se subdidissent, libertatem tamen arbitrii naturalem hi ss laterimere neqol'/erunt; sed facere potuerunt, ut iam noit sine alia gratia quam erat 31a quam prius habuerant, iila libertate uti nop. vaieant. D. Credo, sed intelligere desidero. M, Coasideremus primum cuiusmodi arbitrii libertatem habebant ante peccatum, quando certum est eos liberum arbitrium habuisse. D. Hoc exspecto. M, Ad quid tibi videntur illam habuisse libertatem arbitrii: an ad assequendum quod veiient, an ad volenduns quod deberent et quod illis vette expediret? D. Ad votendum quod deberent et quod expediret velle. M. Ergo ad rectitudinem voluntatis habuerunt libertatem arbitrii. Quamdiu naaique voluerunt quod debuerunt, rectitudinem habuerunt voluntatis. D. Ita est. M, Dubinin est adhac, cum dicitur quia libertatem habuerunt ad rec- ■ nýbrž v moci jiného. Proto anděl i člověk velmi dobře mohli být před hříchem svobodni a mít svobodné rozhodování.1 III. KAPITOLA 3AK TO, 2E I POTÉ, CO SE NECHALI ZOTROČIT HŘÍCHEM, MĚLI SVOBODNÉ ROZHODOVANÍ, CO TO VŮBEC SVOBODNÉ ROZHODOVÁNÍ JE Žák; Dostatečně jsi mi vysvětlil, že zajisté nic nebrání, aby měli svobodné rozhodování, dříve než zhřešili; jak si je však mohli uchovat i poté, co se nechali zotročit hříchem? Učitel: Ačkoli se poddali hříchu, nemohli v sobě zničit přirozenou svobodu rozhodování. Mohli však způsobit, že této svobody nemohou užívat bez přispění ještě jiné milosti, než je ta, již měli původně.2 Žák: Věřím tomu, ale rád bych to nahlédl. Učitel: Uvažujme nejprve o tom, jakou svobodu rozhodování měli před hříchem, kdy jejich rozhodováni bylo bezesporu svobodné. Žák: To si velmi rád poslechnu. Učitel: K čemu se ti zdá, že měli svobodu rozhodováni: k tomu,' aby prováděli to, co chtějí, anebo k tomu, aby chtěli, co chtít mají a co chtít je jim prospěšné? •Žák: K tomu, aby chtěli, co chtít mají a co chtít je jim prospěšné. Učitel: Měli tedy svobodu rozhodování k tomu, aby jejich vůle byla správná: Neboi pokud chtěli to, co chtít .něli, byla jejich vůle správná. Žák; Tak jest. Učitel; Není to však bez dalšího zcela jasné, když řek-■teme,- že měli svou svobodu k tomu, aby byla jejich vůle 1 Ke II. kap. srov. August., PL 32, 1232nn. 1239rm. 2 Srov. August., PL 44,551nn. iG2 203 WBĚĚ titudiaem voluntatis, si non addatur aliquid. Qusero igitur: qaomodo habebant illasi Ubertatem ad rectitudinem voluntatis: an ad capietidum earn sine datcre cum iliam nondura fraberentf an ad acdpiendum nondum habitant si daretur ut habereat; an ad deserendum quam acceperant et pec se resumeodwn desertam; an ad semper servandum acceptam? D, Ad eapieadum rectitudinem sine datore non puto 21cs habuisse Ifoertatem, quoniam nihil habere potuerunt quod non acceperunt. Ad acdpienchiin vera a datcre quam nondum habebant ut earn haberent, non ^st dicestdum eos habii^se iibertatem, quia non est credendum eos faclos siae recta voluntate. Quarovis non negandum si eos habuisse Iibertatem redpjendl eandem rectitudinem, si earn desererent et ab ipso primo da-tore illis redderetur. Quod in hominibus saspe videraus, qui de inlustiria ,(ad iustitians sopema gratia reducuntur. Verom est quod ditis eos posse recipere, perditam recutudinem si reddaturj sed ncs iUam Iibertatem, quam habuerunt aniequam peccarerst, quaaimas, cum sine dubio liberam habebant arbiirium; non iliam qua msUus iadlg-eret, si numquam veritatem desemisset. D. Prosequar igitur et respondebo ad ea, qua restanf. de lis quae inlerrogasti, Ad deserendum aatem eandem rectitudinem eos Cbertatem habuisse non est verum, quia deserere voluntatis rectitudinem est pcccare. ct potestatem peecaadi nec Iibertatem nec partem esse iibertatis supra motistrasti. Ad resumendum vero per se desertam rectitudinem Ubertatem non acceperunt, cum ad hoc ilia icctitudo data sit, ut numquam desere-retur. Ipsa namque potestas resumendi desertam gene; aret negiegetitiam servandi habitant, Quapropter reslat Iibertatem arbitrii datam esse ralio-nali natiy-as ad ssrvandara accepted rectitudinem voluntatis. M. Bene ad interrogate respondisti; sed adhuc opus est ut conside- ^irávrá. Ptáfli se tedy: jak tomu rozumět, že měli svou svobodu proto, aby- byla Jejich vôle správná? Aby bez dárce rtosahli správnosti, vůle, když ji ještě neměli? Anebo by r.právnost vůle, kterou neměli, přijali, když jim byla navána? Anebo snad aby správnost vůle, kterou přijali, -opustili a sami ji znovu nabyli? Anebo konečně aby správnost vůle, kterou přijali, stále zachovávali? Žák; Nemyslím, že by byli měli svou svobodu.k tomu, aby bez dárce dosáhli správnosti vůle, nebo* nemohli mix nic; co nepřijali, -Také ovšem nelze tvrdit, že měli svou svobodu k tomu, aby správnost vůle, kterou dosud neměli, přijali, když jin'byla darována, nebDÍ nelze věřit, že by byli stvořeni bez správné vůle. Přesto však nelze popřít, že moli svobodu' ji znovu přijmout, jestliže ji opustili -a, jestliže jim ji původní dárce vrátil. To vídáme velmi často u těch lidí, které najvyšší milost přivádí od nespravedlnosti zpět k spravedlnosti. Učiteli Máš pravdu, že snohou dostat zpět ztracenou správnost vůle, je-li jim navrácena. Nyní se však ptáme po svobodě, kterou měli, dříve než zhřešili, protože tehdy byli ve svátu rozhodování nepochybně svobodni; neptáiae se po svobodě,- kterou by nikdo nepotřeboval, kdyby byl nikdy neopustil pravdu. Žák; ,8udu tedy -pokračovat a -odpovím na to, co zbývá z tvé otázky. Není-ovsem pravda, ,že^by bylí měli svou svobodu k tomu, aby správnost. vale., opustili, nejtsot opustit správnost vGle znamená hřešit a možnost hřešit není ani slobodou,"ani její součástí, jak jsi již ukázal. Také jisto nedostali svou svobodu proto, aby sami znovu nabyli správnost, vůle, kterou opustili, neboí správnost vůle jim byla naopak dána k tomu, aby ji nikdy neopustili, A sama možnost znovu nabýt ztracené správnosti vůle by vedla k nedbalosti v Zachovávání té správnosti, kterou máme. Zbývá tedy, že svoboda rozhodování byla rozumné bytosti dáns proto, aby zachovávala správnost vůle, kterou přijala. 204 2Cľb; nanus, propter quid Ulam rectitudineni servare debebat rationale natura: an propter ipsam rectitudinem, an propter aliud. D. Si non Bia iibertas data esset illi nature ut voluntatis rectitudinem propter ipsam servant rectitudinem, aon valeret ad iustitiam; quoniam constat iostitiara esse rectitudinem voluntatis propter se servatam. Sed ad iustitiam prodesse arbitru libertatera credimus. Quare indubitanter asse-renduoa est rationalem naturam non earn accepisse nisi ad servandam rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem. M. Ergo quoniam omnis Iibertas est potestas, ilia Iibertas arbitru est potestas servanda rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem. D. Non potest aliud esse. M, lam ergo darum est liberum arbitrium non esse aliud quam arbi-trium potens servare rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem. D. Clarum utique est. Sed qnamdiu rectitudinem ipsam habuit, servare potuit quod habuit Postquam autem iiiam deseruit: quomodo potest servare quod non habet? Absente ergo rectitudine quse servari possit, non est liberum arbitrium quod earn servare valeat. Non enim valet servare quod non habet. M. Etiam si absit rectitudo voluntatis, non tarnen rationale natura minus habet quod suum est. Nullam namque potestatem habemus, ut puto, quae sola sibi sufficiat ad actum; et tarnen cum ea desunt sine quibus -ad actum minime perducuntur nostras potestates, non minus eas, quantum in nobis est, habere diciraur. Sicut nullum instrumentum solum sibi auffielt ad operandům; et tarnen cum desunt ilia sine quibus instru- \'' Učitel; Správně jsi odpověděl, n a r, jse-ra se ptal; Stě je však třeba zvážit, kvůli čemu rummú fíi- )St tuto správnost vůle zachovávat: /".a kn.it «yráv-stJ samé nebo kvůli' něčemu jinému. Žák: Kdyby ona svoboda nebyla rozuffl',e hyťi^t.. 'j--";s , aby zachovávala správnost vůle pro tuto správnost : ;;aau, nepřispívala by k spravedlnosti; nebot 1c známe, řa ravedlnost je správnost vůle zachovávaná pře toto «p.-dv- ||||1§§Ä st samu. Věříme však, že svoboda rozhodování k urs-Jt-nosti napomáhá.- Proto můžeme bez váhání tvrdit, že ro~ - - zutnná bytost nedostala svobodu rozhodování k ničsffiu jiné-než právě k tomu, aby zachovávala správnost vôle pro to správnost samu. Učitel: A- protože každá svoboda je možnost, je Isdy .oboda rozhodování možnost zachovávat správnost v&le 0 ito správnost samu. Žák: Nemůže tomu být jinak. Učitel: 3e tedy již jasné, že svobodné'rozhodování ner.f c jiného než rozhodování, které má Pcžnost zachovávat rávhost vůle pro tuto správnost samu. Žák: To je skutečně jasné. Dotud rozhodování mělo tuto rávnost ■vůle, mohlo ji zachovávat, ůenže pofé, co ji ústilo - jak může zachovávat, co nemá? Když ztratilo rávnost vůle, kterou by aohlo zachO'/ávst, neexistuje ž svobodné rozhodování, které by ji mohlo zachovávat, bot nemůže zachovávat, co nená. Učitel: I když rozumné bytosti schází správnost vůle, -i přece nemá ,0 nic méně tb, co .jí náleží. ;|ebot jek se do-iíyám,- nemáme žádnou schopnost, která by ss^ng o sobě co-' s^ačovala k uskutečnění; i když nám ale -schází to, bez čs-Š- ho naše schopnosti nikterak nemohou daspít k uskutečnění," přece- pokud jde o nás, nelze říci, že Dychom tyto schop-* nosti měli méně. Právě tak jako žádný nástroj sám o sobě nepostačuje k práci, a přece po právu říkáme, že máme 20fi 1 Srov. Oe veritate XII. mento uti nequimus, instrumentum nos cuiuslibet opens habere sine fai-sitate fatemur. Quod ut in multis animadvertas, in uno tibi ntonstrabo. Nullus visum habeas dicitur nuilatenus posse videre montem. O. Qui montem videre non potest, profecto nullum habet visum. M. Habet igitur potestatem et instrumentum videndi montem qui visum habet Et tarnen si mons abest et diets ei; vide montem, respondent tibi; Non possum, quia abest Si adesset, possem -videre. Item si mons adesset et lux abesset, respondent se montem videre monenti quia non posset absente luce; sed si lux adesset, tunc posset. Rursum si visum habenti et mons et lux praesens est et aliquid visui obstet, ut si quis HU oculos claudat, dicet se non posse videre montem; sed si nihil visui eius obsisteret, bine sine dubio montem videndi potestatem haberet. D, Totum hoc omnibus notum est. M, Vides ergo quia potestas videndi aliquod corpus alia est in vidente, alia in re videnda, alia in medio, id est neque in vidente neque in videndo; et ea qua est in medio aha est in adjuvante, alia in non impediente, id est cum nihil quod hnpedke possit impedit? D. Video plane. M. Quattuor igitur istae potestates sunt, quarum si una quslibet desit, aliae tres nee singular nec omnes siroui aliquid possunt efficere; nec tarnen absentibus aliis negamus aut eum qui visum habet habere Visum vel instrumentum sive potestatem videndi, aut rem visibilem posse videri, aut iucem posse visum iuvare. nástroj k té či oné práci, i když ná.m schází něco, bez čeho jej nemůžeme užít. Ukážu ti to na jednom případu, aby sis toho všiml i na ostatních! 0 nikom, kdo má zrak, neříkáme, že v žádném_případě nemůže vidět horu. Žák: Kdo ji nemůže vidět, jistě zrak nemá. Učitel: Kdo má zrak, má tedy schopnost a nástroj, jimiž může horu vidět. A přece když tu žádná hora není a ty mu řekneš: "Podívej se na tu horu," odpoví ti: "Nemůžu, protože tu žádná není. Kdyby tu.byla, mohl bych se na ni,dívat." Právě tak kdyby tu sice byla hora, ale nebylo světlo, odpověděl by ten člověk na vybldku, aby se podíval na horu, že nemůže, když není světlo. Kdyby však světlo bylo, pak by se na ni mohl dívat, A zase když neschází ani hora, ani .světlo, ale člověku, který má zrak, něco brání v pohledu, např. když mu někdo zakryje oči, také řekne, že horu nemůže vidět. Kdyby mu však nic v pohledu nebránilo, nepochybně by mohl horu vidět. Žák: To všechno každý ví. - Učitel: Vidíš tedy, že možnost vidět nějaké těleso je několikerá: za prvé v tom, kdo se dívá, za druhé ve věci, jež má být,viděna, a za třetí v něčem prostředním - ta není ani v tom, kdo se dívá, ani ve věci, která má být viděna. Možnost, která je v něčem prostředním, je zase jednak v tom, co viděni napomáhá, jednak v tom, co mu nebrání -ta poslední znamená, že viděni nebrání nic, co by mu mohlo bránit. Žák: To vidím jasně. Učitel: Je tedy čtverá možnost, a když kterákoli schází, tři zbylé ani jednotlivě, ani všechny dohromady nemohou nic pořídit. Zároveň však chybl-li ostatní, nepopírá-me, ani že ten, kdo má zrak, má zrak neboli' nástroj či schopnost viděni, ani že viditelná věc může být viděna, a konečně ani že světlo může vidění napomáhat. 1 V tomto případě překládáme latinskou "potestas" jako "schopnost", nikoli "možnost". 20B 209 Capitulum IV. Quomodo habeant .polestatem servandi rectitudinem, quam non habent. Quarta autem potestas improprie dicitur. Quod enim solet impedire visum, non ob aliud dicitur dare potestatem videndi cum non impedit, nisi quia non aufert. Potestas autem videndi lucem non nisi in tribus rebus est, quia tunc est idem et quod videtur et quod adiuvat. Nonne hoc omnibus est notum? D. Nulli utique est ignotum. M. Si igitur absente re quae videri possit, in tenebris positi et clausos sive ligatos oculos habentes, quantum ad nos pertinet, videndi quamlibet visibilem rem potestatem habemus: quid prohibet nos habere potestatem servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem, etiam ipsa absente rectitudine, quamdiu et ratio in nobis est qua earn valemus co-gnoscere, et voluntas qua illam tenere possumus? Ex his enim constat prsefata iibertas arbitrii. D. Satisfecisti tntellectui meo potestatem hanc servandi rectitudinem voluntatis rationali naturae semper. inesse, atque hanc potestatem in primi hominis et angelorum arbitrio liberam fuisse, quibus invitis rectitudo voluntatis non poterat auferri Capitulum V. Quod nulla tentatio cogat invitum peccare. Sed nunc quomodo est humanse voluntatis arbitrium hac potestate liberum, cum saepe rectam habens homo voluntatem ipsam rectitudinem invitus cogente tentatione deserat? M. Nemo illam deserit nisi volendo. Si ergo invitus dicitur nolens, IV. KAPITOLA JAK MOHOU ZACHOVÁVAT SPRÁVNOST, KTEROU NEMAJÍ Čtvrtá možnost je ovšem možností v nevlastním smyslu. Neboí to, co obvykle v pohledu brání, vidění umožňuje jen v tom smyslu, že to neodnimá jeho možnost, pokud to právě nebrání. Možnost vidět světlo ovšem spočívá pouze v trojím, protože v tomto případě je to, co vidíme, a to, co vidění napomáhá, jedno a totéž. Což to nejsou dobře známé věci? Žák: Jistě ano. Učitel: I když tu tedy není nic, co bychom mohli vidět, a navíc jsme potmě a se zavřenýma či zavázanýma očima, přesto - pokud jde o nás - máme stále schopnost vidět kteroukoli viditelnou věc. Co tedy potom brání, abychom měli také schopnost zachovávat správnost vůle pro tuto správnost samu, ačkoli samu tuto správnost nemáme? Máme přece rozum, kterým ji můžeme poznávat, a vůli, jíž ji můžeme dodržovat. A právě v těchto dvou věcech spočívá svoboda rozhodování, o níž mluvíme. Žák: Tvůj výklad plně stačí k tomu, abych mohl nahlédnout, že rozumná bytost má vždycky schopnost zachovávat správnost vůle a že takovou scnopnost měl také první člověk i andělé, kteří proti své vůli nemohli správnosti vůle pozbýt. V. KAPITOLA ŽÁDNÉ POKUŠENÍ NEOONUTÍ HŘEŠIT TOHO, KDO NECHCE Jak to ale, že rozhodování lidské vůle je svobodné právě pro tuto svou schopnost, když přece člověk opouští správnost vůle často nedobrovolně, pod nátlakem pokušeni? 210 211 nemo deserít illam invitus. Lig-ari enim potest homo invitus, quia nolens potest ligari; torqueri potest invitus,. quia nolens potest torqueri; occidi potest invitus, quia nolens potest occidi; velle autem non potest invitus, quia velle non potest nolens velle. Nam omnis volens ipsum suum velle vult. D. Quomodo ergo dicitur invitus mcntiri, qui mentitur ne occidatur, cum hoc non nisi volens facit? Nam sicut invitus mentitur, sic invitus vult mentiri. Et qui invitus mentiri vult, nolens vult mentiri. M. Ideo forsitan invitus mentiri dicitur, quia cum sic vult veritatem ut non mentiatur nisi propter vitam: et vult mendacium quia propter vitam, et non vult mendacium propter ipsum mendacium, quoniam vult veritatem; et ideo volens et nolens mentitur. Alia namque est voluntas qua volumus aliquid propter se, ut cum volum us salutem propter se; et alia cum aliquid volumus propter aliud, ut cum volumus bibere absinthium propter salutem. Unde potest forsitan dici secundum has diversas volun-tates, quia invitus et non invitus mentitur. Quapropter cum dicitur invitus mentiri, quia non id vult, inquantum vult veritatem: non repujjnat illi sententiae qua dico neminem inviturn deserere recti tudinem voluntatis; quia mentiendo vult earn deserere propter vitam, secundum quam volun-tatem non invitus earn deserít sed volens, de qua voluntate nunc loquimur. De ilia namque loquimur qua vult mentiri propter vitam, non de ilia qua non vuk mendacium propter se. Aut -idcirco certe mentitur invitus, quia invitus aut occidi tur aut mentitur, id est: invitus est in hac ang-ustia, ut ex necessitate unum horům quodlibet fiat. Quam vis enim necesse sit ilium aut occidi aut mentiri, non tamen necesse est ilium occidi, quia potest Učitel: Nikdo ji neopouští jinak než z vlastní vůle. A pokud nedobrovolně znamená totéž co proti své vůli, tedy ji nikdo neopouští nedobrovolně. Člověk může být nedobrovolně svázán, nebnt může být svázán proti své vůli. Může být nedobrovolně mučen, protože i .to se může stát proti jeho vůli. Může být nedobrovolně zabit, poněvadž také i ho může potkat proti jeho vůli. Avšak chtít nemůže nedobrovolně, poněvadž chtít nemůže, nechce-li chtít. Vždyl každý, kdo chce, chce toto své chtění. Žák: Proč se ale potom říká, že někdo lže nedobrovolně, když lže, aby nebyl zabit - ačkoli to přece nedělá jinak než na základě své vůle? Nebol právě tak jako lže nedobrovolně, také nedobrovolně chce lhát. A kdo chce lhát nedobrovolně, chce lhát proti své vůli. Učitel: Že lže nedobrovolně, se patrně říká z následujícího důvodu: Když někdo chce pravdu natolik, že lže jen proto, aby si zachránil život - tedy chce lež, aby si zachránil život, ale zároveň ji nechce pro ni samu, nebol chce pravdu. Pak lže na základě své vůle a zároveň proti ni. Nebol je dvojí vůle: jednak vůle, jíž něco chceme kvůli, té věci samé, jako např. když chceme zdraví kvůli zdraví samému; a jednak vůle, která něco chce kvůli něčemu jinému, jako když chceme pít pelyněk kvůli zdraví. A s ohledem na tyto dvě různé vůle se snad může říci, že někdo lže dobrovolně i nedobrovolně. Proto když říkáme, že někdo lže nedobrovolně - poněvadž lhát nechce, pokud chce pravdu -nijak to neodporuje mému tvrzení, že nikdo neopouští správnost vůle nedobrovolně. Nebol když lže, chce správnou vůli opustit v zájmu života - a vzhledem k tomuto chtění neopouští správnost vůle nedobrovolně, nýbrž z vlastní vůle. A právě o této vůli, jíž chce lhát v zájmu života, nyní hovoříme, nikoli o té, jíž nechce lež kvůli lži samé. -Druhé možné vysvětlení, proč někdo lže nedobrovolně, je jistě to, že se nedobrovolně ocitl v situaci, kdy bude buďto zabit, nebo zalže. To jest nedobrovolně byl přiveden do této tísně, kdy se nezbytně stane jedno nebo druhé. 212 213 non occidi si mentitur; nec neccsse est ilium mentiri, quia potest non mentiri si occiditur. Neutrum enim est determinate in necessitate, quia utrumlibet est in potestate. Ita quoque licet invitus aut mentiatur aut occidatur, non tamen ideo consequitur ut invitus mentiatur aut ut invitus occidatur. Est et alia ratio quam frequens habet usus, cur invitus et nolens et ex necessitate dicitur aliquis facere, quod tamen volens facit. Nam quod non nisi difficile facere valemus et ideo non facimus, dicimus nos hoc facere non posse et necessitate nos sive invitos deserere. Et quod sine difficuitate dimittere nequimus et idcirco facimus, hoc nos invitos et nolentes et ex necessitate facere asserimus. Hoc igitur modo qui mentitur ne moriatur, mentiri invitus et nolens dicitur et ex necessitate; quia men-dacium vitare non valet sine mortis difficuitate. Sigut igitur qui mentitur propter vitam, improprie dicitur invitus mentiri, quoniam mentitur volens: ita non proprie dicitur invitus velle mentiri, quoniam hoc non nisi volens vult. Nam sicut cum mentitur, vult ipsum mentiri: sic cum vult mentiri,. vult ipsum velle. D. Non possum negare quod dicis. M. Quomodo ergo non est libera voluntas, quam aliena potestas sine suo assensu subicere non potest? D. Nonne simili ratione possumus dicere voluntatem equL esse liberam, quia non appetitui camis servit nisi volens? M. Non hie est similiter. In equo namque non ipsa voluntas se sub-icit, sed naturaliter subiecta semper necessitate appetitui camis servit; in homine vero quamdiu ipsa voluntas recta est, nec servit nec subiecta est cui non debet, nec ab ipsa rectitudine ulla vi aliena avertitur, nisi ipsa cui non debet volens consentiat; quern consensum non naturaliter Ačkoli bude nutně buď zabit, nebo zalže, přesto není nutné ani aby byl zabit - pokud zalže, ani aby lhal - protože nemusí lhát, dá-li se zabít. Ani jedno není danou nutností, obojí je zatím možnost. A tedy ačkoli je nedobrovolně v situaci, kdy buďto zalže, nebo bude zabit, přesto z toho neplyne, že musí nedobrovolně zalhat anebo se nedobrovolně dát zabít. A ještě z jiného důvodu často říkáme, že někdo něco dělá nedobrovolně a proti své vůli a z nezbytí, ačkoli to činí na základě vlastní vůle. Nebot když něco můžeme udělat jen s velkými obtížemi, a proto to neděláme, říkáme, že to udělat nemůžeme a že od toho upouštíme z nezbytí a nedobrovolně. A zase když něčeho nemůžeme bez nesnází zanechat, a proto to děláme, tvrdíme, že to děláme nedobrovolně a proti své vůli a z nezbytí. Právě tak když někdo lže, aby nepřišel o život, říkáme o něm, že lže nedobrovolně a proti své vůli a z nezbyti, protože se nemůže lži vyhnout bez nebezpečí smrti. Jako tedy jen v nevlastním smyslu říkáme, že ten, kdo lže v zájmu života, lže nedobrovolně - neboí přece lže ze své vlastné vůle - podobně také jen v nevlastním smyslu říkáme, že nedobrovolně chce lhát - poněvadž to přece nechce jinak než ze své vůle. Vždyt jako když lže, chce toto lhaní, stejně tak když chce lhát, chce toto chtění. Žák: To, co říkáš, nemohu popřít. Učitel: Jak to tedy, že není svobodná taková vůle, kterou si žádná jiná moc nemůže podmanit bez jejího souhlasu? Ž8k: Nemůžeme pak ale na základě podobného důvodu říkat, že také vůle koně je svobodná, protože se nepodřizuje choutkám těla jinak než z vlastní vůle? Učitel: To není týž případ. Nebot u koně se vůle sama nepodřizuje, nýbrž je podřízena přirozeně a nutně se bez ustání řídi choutkami těla. Kdežto vůle člověka, pokud je správná, nikomu neotročí ani není podřízena, komu nemá, ani ji od její správnosti neodvrátí žádná jiná síla, jestliže ona sama dobrovolně nepřisvědčí, čemu nemá; a tento 214 215 nec ex necessitate sicut equus, sed ex se aperte videtur habere. D. Satisfecisti huic obiectioni meae de voluntate equi; redi ubi eramus. M. An negabis omnem rem liberam esse ab ea re, a qua cogi nisi volens vel prohiberi non potest? D. Non video quomodo negem. M. Die etiam quomodo superat recta voluntas, et quomodo superatur. D. Velle ipsam rectitudinem perseveranter est illi vincere; velle autem quod non debet, est illi vinci. M. Puto quia tentatio rectam voluntatem non nisi volentem aut ab ipsa rectitudine prohibere aut ad id quod non debet cogere potest, ut illam nolit et istud velit. D. Nec hoc ulla ratione falsum esse video. M. Quis ergo potest voluntatem dicere non esse liberam ad servan-dam rectitudinem, et liberam a tentatione et peccato, si nulla tentatio potest illam nisi volentem avertere a rectitudine ad peccatum, id est ad volendum quod non debet? Cum ergo vincitur, non aliena vincitur po-testate sed sua. D. Hoc monstrant ea quae dicta sunt. M. Nonne vides ex his consequi quia nulla tentatio potest vincere rectam voluntatem? Nam si potest, habet potestatem vincendi et sua potestate vincit. Sed hoc esse non potest, quoniam voluntas non nisi sua potestate vincitur. Quare nullatenus potest tentatio vincere rectam voluntatem; et cum dicitur, improprie dicitur. Non enim aliud intelligitur, quam quia voluntas potest se subicere tentationi, sicut e converso cum imbecillis dicitur posse vinci a forti, non sua potestate posse dicitur sed aliena; quoniam non significatur aliud nisi quia fortis habet potestatem vincendi imbecillem. 216 souhlas není přirozený ani nutný jako u koně, ale zřetelně plyne z jejího vlastního rozhodnutí. Žák: Dostatečně jsi odpověděl na mou námitku o vůli koně, vrat se tam, kde jsme ve své úvaze přestali. Učitel: Můžeš snad popřít, žb každá bytost je svobodna vůči tomu, co jí nemůže nic vnutit ani jí v ničem zabránit proti její vůli? Žák: Nevím, jak bych ta mohl popírat. Učitel: Pověz tedy také, kdy správná vůle vítězi a kdy je přemáhána. Žák: Chtít vytrvale, co je správné, to je její vítězství; avšak chtít, co chtít nemá, to pro ni znamená porážku . Učitel: Mám za to, že pokušení může správné vůli zabránit v tom, co je správné, či ji donutit k něčemu, co nemá, jen pokud ona sama chce. Žák: Ani v této úvaze neshledávám žádnou chybu. Učitel: Kdo tedy může říci, že vůle není svobodná v tom, aby si uchovala svou správnost a že není svobodná vůči pokušení a hříchu - jestliže ji, pokud sama nechce, žádné pokušení nemůže svést od správnosti k hříchu, tj. k tomu, aby chtěla, co chtít nemá? Vždyt kdykoli je přemáhána, nepodléhá žádné jiné moci než své vlastní. Žák: To je jasná z předchozího. Učitel: Co myslíš, nevyplývá z toho také, že žádné pokušení nemůže přemoci správnou vůli? Neboi jestliže může, pak má moc nad ní zvítězit a vlastní mocí nad ní vítězí. To však není možné, protože vůle nemůže být přemožena žádnou jinou mocí než svou vlastní. Proto pokušení nemůže v žádném případě přemoci správnou vůli, a pokud se to říká, tedy jen v nevlastním smyslu. Nemíní se tím totiž nic jiného, než že se vůle může pokušení podvolit. Je to obdobné, jako když v opačném případě říkáme, že slabý může být poražen od silného. Nemíníme tím, že to může vlastní mocí, ale že je to v moci jiného; nebol to neznamená nic než to, že silný má moc porazit slabého. 217 remt an ] proi con: iusti renc rect poť triu pot ser nor var mii pul qui qu sib M. Ista servitus non est nisi impotentia non peccandi. Sive enim dicamus earn impotentiam esse redeundi ad rectitudinem, sive impotentiam recuperandi aut iterum habendi rectitudinem: non ob aliud est homo servus peccati, nisi quoniam per hoc, quia nequit redire ad rectitudinem aut recuperare aut habere illam, non potest non peccare. Cum autem habet eandem rectitudinem, non habet impotentiam non peccandi. Quare quando habet rectitudinem illam, non est servus peccati. Potestatem autem servandi rectitudinem semper habet, et cum rectitudinem habet et cum non habet; et ideo semper est liber. Quod autem quaeris cur quando non habet rectitudinem magis dicitur liber, idcirco quoniam ab alio non ei potest auferri quando habet, quam tunc servus cum habet rectitudinem, ideo quia non potest earn recuperare per se quando non habet: tale est ac si quseras, cur homo cum sol abest magis dicitur habere potestatem videndi solem propter hoc quia intueri illum potest cum adest, quam dicitur cum sol adest habere impotentiam videndi solem, quoniam quando abest non potest eum sibi facere praesentem. Sicut enim, etiam quando sol abest, habemus in nobis visum quo illum videmus cum adest; sie etiam, quando rectitudo voluntatis nobis deest, habemus tarnen in nobis aptitudinem intelligendi et volendi, qua earn possumus servare propter se cum earn habemus. Et sicut quando nobis nihil deest ad videndum solem nisi praesentia eius, tunc solummodo non habemus illam potestatem, quam nobis facit eius praesentia: sie tantum-modo quando rectitudo ilia nobis deest, tunc habemus illam impotentiam, quam facit nobis eius absentia. Semper igitur habet homo arbitru liber-tatem, sed non semper »servus est peccati«, sed quando non habet rectam voluntatem. D. Si intente cogitassem quae supra dicta sunt, quando videndi potestatem in quattuor potestates distribuisti, non hic dubitassem. Quare fateor culpam huius dubitationis mese. M. Parcam tibi nunc, si deineeps ea quae dieimus sie praesentia cum XII. KAPITOLA PROČ SE ČLOVĚK SPÍŠE NAZÝVÁ SVOBODNÝM, I KDYŽ MU SCHÁZÍ SPRÁVNOST (A TO PROTO, ŽE POKUD JI MÁ, NEMŮŽE 0 NI BÝT PŘIPRAVEN), NEŽLI OTROKEM, I KDYŽ SPRÁVNOST MÁ "< ?;('PON£VADŽ POKUD JI NEMÁ, NEMŮŽE JÍ SÁM ZNOVU NABÝT) ' Alt! rád bych věděl, proč .se človek spíše-nazývá svobodným, i když mu schází správnost (poněvadž mu ji nikdo- jiný nemůže mžít,' pokud ji má), než otrokem, i když správnost má'-(protože jí přece nemůže sám-znovu nabýt, pokud ji nemá). Otrokem je totiž proto, že se nemůže vymanit z hříchu, svobodným proto, že ho nic jiného nemůže od správnosti odvést. A tak jako- nikdy nemůže být odveden od správnosti', pokud ji má," tak še ani nemůže vymanit z hříchu, pokud správnost nemá. A jako má stále onu 'svobodu. zdá se také, že' je stále v Onom otroč tví. Učitel: loto otroctví není nic jiného než neschopnost nehřešit. At už totiž říkáme, že je to nemožnost vrátit se k správnosti, nebo nemožnost znovu správnosti nabýt či ji znovu mít - člověk je otrokem hříchu jedině proto, že mu tato nemožnost znemožňuje nehřešit. Když však tuto správnost má, schopen nehřešit. Proto když ji má, není otrokem, hříchu. Avšak schopnost zachovávat správnost má vždycky, at už správnost má, nebo nemá, bodný. , . Ale teď k tvé otázce, proč se člověk spíše nazývá svobodným, když mu schází správnost (nro.tože pokud ji má, nikdo ho o ni nemůže připravit^. n.ez otrokem, když správnost má (poněvadž jí nemů/e znovu nabyt, pokud ji nemá). Je to, jako kriybv ses ptal, proč o člověku spíše říkáme, že je schopen vidět slunce, a to i tehdy, když se slunce schová (pone-vadž když je slunce na obloze, může se na ně dívat), než abychom říkali, i kdyv je slunce na obloze, že takovou schopnost nemá (jen proto, že když se slunce schová, nemůže je privol.it1. I když se totiž slunce schová, máme zrak. a proto je vždycky svo- 2 234 235 retnus, 1 an prop D. propter constat iustitiair, rendum rectitudi M. potesta: D. M. trium p D. potuit servare non est vare qi M. minus puto, ( quibus quantui sibi sul opus erit habueris, ut ea nobis necesse non sit repetere. D. Gratam habeo tuam indulgentiam; sed ne mireris, si ea quae non consuevi cogitare, non sunt mihi propter unam auditionem omnia semper ad intuendum in corde praesentia. M. Die adhuc si quid in definitione libertatis arbitrii quam fecimus dubitas. Capitulum XIII. Quod .potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem' sit perfecta definitio libertatis arbitrii. D. Unum est quod adhuc aliquantulum in ea me sollicitat. Nam saepe habemus potestatem servandi aliquid, quae tamen libera non est, ut aliena vi impediri non possit. Quamobrem cum dicis quia libertas arbitrii est potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem: vide ne forte addendum sit, quod iliam potestatem tarn liberam esse designet, ut nulla vi superari possit. M. Si potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem aliquando inveniri posset absque ilia quam perspeximus liberta te, expediret ut quod dicis adderetur. Sed cum dicta definitio sic perfecta sit ex genere et differentiis, ut nec minus aliquid claudat nec plus quam ilia quam quaerimus libertas, nihil Uli addendum aut demendum intelligi potest. Est enim .potestas' libertatis genus. Quod autem additum est .servandi', separat earn ab omni potestate quae non est servandi, sicut est potestas ridendi aut ambulandi. Addendo vero .rectitudinem' secrevimus earn a jímž je můžeme vidět, je-li na obloze. A právě tak, i když nám schází správnost vůle, jsme přesto uzpůsobeni k tomu, abychom mohli nahlížet a chtít, a díky tomuto uzpůsobení můžeme správnost pro ni samu zachovávat, pokud ji máme. Schází-li nám k vidění slunce právě jen jeho přítomnost, nemáme prostě možnost je vidět, nebot tu nám skýtá jeho přítomnost. Podobně když nám schází ona správnost, nejsme schopni nehřešit - právě proto, že nám chybí správnost. Člověk má tedy vždycky svobodu rozhodování , není však vždycky "otrokem hříchu", nýbrž jen tehdy, když mu schází správná vůle. Žák: Kdybych si byl správně rozmyslel, co bylo dříve řečeno, když jsi rozděloval možnost vidění do čtyř možnosti, nenapadla by mě tato pochybnost. Proto přiznávám, že jsem si ji zavinil sám. Učitel: Rád ti to odpustím, pokud si napříště v případě potřeby budeš schopen všechno, co jsme řekli, tak rychle vybavit, abychom to již nemuseli opakovat. Žák: Jsem ti vděčen za tvou laskavost, ale nediv se, jestliže věci. d nichž nejsem zvyklý přemýšlet, nemám po jednom slyšení všechny pohotově před očima. Učitel: Pověz tedy, zda máš ještě nějakou pochybnost o definici svobody rozhodování, kterou jsme vyslovili. XIII. KAPITOLA "SCHOPNOST ZACHOVÁVAT SPRÁVNOST VŮLE PRO TUTO SPRÁVNOST SAMU" JE ÚPLNÁ DEFINICE SVOBODY ROZHODOVÁNÍ Žák: Ještě je v naší definici něco, co mě trochu znepokojuje. Nebct jsme často schopni něco zachovávat, přesto v tom však nejsme svobodni natolik, aby nám v tom nemohla zabránit žádná cizí síla. Proto když říkáš, že svoboda rozhodování je schopnost zachovávat správnost vůle pro tuto správnost samu, uvaž, zda snad není třeba dodat, že na- 206 2 36 237 remus, propter q an propter ipsam D. Si non ill propter ips&m s constat iustitiam iustiliam prodesi rendum est rat rectitudinem vol M. Ergo q» potestas servat) D. Non pc M. Iam erj trium potens '. D. Claruir potuit quod servare quod non est Hbtn vare quod nc M. Etian minus habet puto, quae i quibus ad a quantum in sibi sufficit 206 potestate servandi aurum et quidquid non est rectitudo. Per additamentum .voluntatis' segregatur a potestate servandi rectitudinem aliarum rerum, ut virgae aut opinionis. Per hoc autem quod dictum est .propter ipsam rectitudinem', dividitur a potestate servandi rectitudinem voluntatis propter aliud, ut cum servatur propter pecuniam aut naturaliter. Servat enim natu-raliter canis rectitudinem voluntatis, cum amat catulos suos aut dominum suum sibi benefacientem. Quoniam igitur nihil est in hac definitione, quod non sit necessarium ad concludendam Iibertatem arbitrii rationalis voluntatis et ad alia excludenda, et sufficienter ilia includitur et alia exclu-duntur: nec abundans utique nec indigens est haec nostra definitio. Itane tibi videtur? D. Mihi utique perfecta videtur. M. Die ergo si quid vis amplius de libertate hac, propter quam im-putatur illam habenti, sive faciat bonum sive faciat malum. 1 De hac enim sola nunc noster est sermo. Capitulum XIV. Divisio eiusdem libertatis. D. Restat nunc ut dividas eandem Iibertatem. Quamvis enim secundum hanc dehnitionem communis sit omni rationali naturae, multum tarnen differt ilia quae dei est ab illis quae rationalis creaturae sunt, et illae ab invicem. M. Libertas arbitrii alia est a se; quae nec facta est nec ab alio accepta, quae est solius dei; alia a deo facta et accepta, quae est ange-lorum et hominum. Facta autem sive accepta alia est habens rectitudinem quam servet, alia carens. Habens alia tenet separabiliter, alia insepara-biliter. Ilia quidem quae separabiliter tenet, fuit angelorum omnium, ante-quam boni confirmarentur et mali caderent; et est omnium hominum ante 23H še definice označuje tuto schopnost jako tak svobodnou, že ji žádná cizí síla nemůže překonat. Učitel: Kdyby schopnost zachovávat správnost vůle pro tuto správnost samu mohla někdy postrádat onu svobodu, kterou máme na mysli, bylo by užitečné připojit to, co říkáš. Avšak poněvadž je řečená definice co do udání rodu i druhových diferencí tak úplná, že nezahrnuje nic méně ani více než právě svobodu, kterou hledáme, nelze dospět k náhledu, že by bylo třeba ji něco přidávat nebo ubírat. Rodem svobody je totiž "možnost", resp. "schopnost".'' A když dodáme, že schopnost "zachovávat", odlišujeme ji tím od každé schopnosti, která není schopností zachovávat,' jako kupř. schopnost smát se nebo chodit. A připojujeme-1i slovo "správnost", vymezujeme tím tuto schopnost vůči schopnosti uchovávat zlato nebo cokoli jiného, co není správnost. Uále slovem "vůle" se "vyznačuje, že nejde o schopnost zachovávat správnost něčeho jiného, kupř. správnost mínění nebo přímost prutu. Řekneme-li však "pro tuto správnost samu", vylučujeme tím schopnost zachovávat správnost vůle kvůli něčemu jinému, kupř. kvůli majetku nebo / přirozeného sklonu. Vždyi pes od přirozenosti zachovává správnost vůle, když miluje svá mláďata nebo svého pána, který mu prokazuje dobro. V této definici tedy není nic, co by nebylo nutné, má-li zahrnovat svobodu rozhodování rozumné vůle a vylučovat všechno ostatní, což obojí činí dostatečně. Proto v této naší definici nic nepřebývá ani neschází. Anebo se ti to nezdá? Žák: Zdá se mi zcela úplná. Učitel: Řekni tedy, chceš-li ještě něco vědět o této svobodě, díky níž je každý, kdo ji má, odpovědný za to, zda koná dobro nebo zlo. Vždyt právě o ní mluvíme. 1 Viz poznámka na str. 209 2 Víz poznámka na str. 165 (Pozn. překl.) (Pozn. překl.) 239 mortem, qui habent eandem rectitudinem. Quae vero tenet inseparabiliter, " est electorum angelorum et hominum. Sed angelorum post ruinam repro-borum, et hominum post mortem suam. lila autem quae caret rectitudine, alia caret recuperabiliter, alia irrecuperabiliter. Quae recuperabiliter caret, is est tantum in hac vita omnium hominum ilia carentium, quamvis illam multi non recuperent. Quae autem irrecuperabiliter caret, est reproborum angelo-rum et hominum; sed ang-elorum post ruinam, et hominum post hanc vitam. i» D. De definitione et de divisione libertatis huius deo annuente sic mihi satisfecisti, ut nihil queam invenire, quod necesse habeam de iilis interrogare. 21 XIV. KAPITOLA ROZDELENÍ TÉTO SVOBODY Žák: Nyní zbývá, abys tuto svobodu rozdělil. Nebát ačkoli je podle naší definice společná všem rozumným bytostem, presto se velmi liší svoboda boží od svobody rozumných tvorů a také svoboda jednotlivých rozumných tvorů je rozličná. Učitel: Svoboda rozhodování má jednak původ sama v sobě - ta není stvořená ani darovaná a náleží pouze Bohu; jednak jí stvořil a daroval Bůh - tu mají andělé a lidé. lato svoboda stvořená čili darovaná zase buď má správnost, již by mohla zachovávat, anebo ji nemá. Svoboda, která ji má, se jí dále drží buď tak, že o ni ještě může přijít, anebo tak, že o ni již přijít nemůže, la první náležela všem andělům, dříve než byli dobří utvrzeni a zlí padli, a také naleží až do smrti všem lidei.:. kteří tuto správnost mají. la druhá, která o správnost, jíž se drží, už nemůže přijít, náleží vyvoleným andělům a lidem. Andělům však až po pádu zavržených a lidem až po smrti. Svobody, jíž správnost schází, je- jednak taková, která může správnosti znovu nabýt, jednak taková, která jí znovu nabýt nemůže. Ta první náleží v tomto životě všem lidem, kterým chybí správnost - ačkoli mnozí z nich již správriusti znovu nenabudou. Tu druhou, která správnosti již nabýt nemůže, maji zavržení andělé a lidé. Andélé však až po svém pádu, lidé až po smrti. Zák: Svou definicí i rozdělením scobody jsi mi 5 boží pomocí odpověděl tak dostatečné, že již nemohu najít nic, nač bych se v této věci potřeboval ptát.1 1 Ke kap. XIV. srov. August., PL 41,302. 240 24 1