Errata
str. 6, řádek 4. zdola: přešíst —* přečíst
str. 19, řádek 12. shora: Nepotebuje —> Nepotřebuje
str. 22, řádek 3. zdola: plně —> úplně
str. 37, verš 53: najednou -» Najednou
str. 57, verš 257: potom —► po tom
str. 190, řádek 8. zdola: vědním —► vedením
MASARYKOVA liMVKRZlTA V BRNĚ
Filozofická ffttulta Výzkumné stfedisko pro díjiny střední Evropy Arna Nováka 1 602 00 Brno
42 žtot/žu/oS
Z latiny přeložili studenti Arcibiskupského gymnasia pod vedením a za censury J. Kopeckého. Ilustrace studentů a absolventů téhož ústavu, jakož i jiných dobrodinců. Coverdesign, grafická úprava, sazba Václav Šmilauer. Nákladem vlastním vydali v Praze r. 2005 Jan Kopecký a Václav Šmilauer. ISBN 80-239-5405-9
Waltharius
přeložili studenti arcibiskupského gymnasia v praze
&
Jan Kopecký
Praha 2005
Pars prima
34
Pars prima
1-27
35
10
15
20
25
Tertia pars orbis, fratres, Europa vocatur, moribus ac linguis varias et nomine gentes distinguens, cultu rum relligione sequestrans. Inter quas gens Pannoniae residere probatur, quam tarnen et Hunos plerumque vocare solemus. Hic populus fortis virtute vigebat et armis, non circumpositas solum domitans regiones, litoris oceani sed pertransiverat oras, foedera supplicibus donans sternensque rebelles. Ultra millenos fertur dominarier annos. Attila rex quodam tulit illud tempore regnum, impiger antiques sibimet renovare triumphos. Qui sua castra movens mandavit visere Francos, quorum rex Gibicho solio pollebat in alto, prole recens orta gaudens, quam postea narro; namque marem genuit, quern Guntharium vocitavit. Fama volans pavidi regis transverberat aures, dicens hostilem cuneum transire per Hystrum, Vincentem numero Stellas atque amnis arenas. Qui non confidens armis vel robore plebis concilium cogit, quae sint facienda, requirit. Consensere omnes foedus debere precari et dextras, si forte darent, coniungere dextris obsidibusque datis censum persolvere iussum; hoc melius fore, quam vitam simul ac regionem perdiderint natosque suos pariterque maritas. Nobilis hoc Hagano fuerat sub tempore tiro
10
15
20
25
Třetina světa, bratři, jméno Evropa nese.
Jmény, jazyky, mravy tam národy mnohé se liší,
posvátné obřady jsou u nich různé i života způsob.
Mezi těmito národy lid též pannónský sídlí,
jemuž spíše Hunové říkat ve zvyku máme.
Tento národ vždy vynikal odvahou, ve zbrani silou —
neměl dost na tom, že zemím okolním vládl,
proto až ke břehu mořskému s hranicí země své došel.
Prosícím dával mírové smlouvy, rebely rubal.
Tak si prý vládu držel déle než po tisíc roků.
Tomuto království kdysi panovník Attila vládl
horlivý znovu si dobýt starou válečnou slávu.
Se svým vojskem vytáhne, Franky navštívit velí.
Král jim Gibicho vládl na trůně vysokém, jenž se
radoval z potomka, o kterém později vyprávět budu,
neboť syna jménem Gunther nedávno zplodil.
Přiletí, sluch hned Gibichův zděšený zasáhne, zpráva,
že prý nepřátel zástup již řeku překročil Dunaj
v počtu větším hvězd i zrnek říčního písku.
Král však nevěřil zbraním ni zdatnosti vlastního lidu,
tak svolá radu a ptá se, co možno jest učinit nyní.
Všichni se usnesli: o smlouvu mírovou požádat musí,
pokud to nepřítel nabídne, ruku mu oddaně podat,
rukojmí vydat a k tomu určené zaplatit daně:
lepší to bude, než aby ztratili životy, zemi,
navíc i o své ženy a děti zároveň přišli.
V onom čase žil tam Hagen, vznešený mladík,
36
Pars prima
28-54
37
indolis egregiae, verüens de germine Troiae. Hune, quia Guntharius nondum pervenit ad aevum, ut sine matre queat vitam retinere tenellam, cum gaza ingenti decernunt mittere regi. Nec mora, legati censum iuvenemque ferentes deveniunt pacemque rogant ac foedera firmant. Tempore quo validis steterat Burgundia sceptris, cuius primátům Heriricus forte gerebat. Filia huic tantum fuit unica nomine Hiltgunt, nobilitate quidem pollens ac stemmate formae. Debuit haec heres aula residere paterna atque diu congesta frui, si forte liceret. Namque Avares firma cum Francis pace peracta suspendunt a fine quidem regionis eorum, Attila sed celeres mox hue deflectit habenas, nec tardant reliqui satrapae vestigia adire. Ibant aequati numero, sed et agmine longo. Quadrupedum cursu tellus concussa gemebat, scutorum sonitu pavidus superintonat aether. Ferrea silva micat totos rutilando per agros: haud aliter primo quam pulsans aequora mane pulcher in extremis renitet sol partibus orbis. Iamque Ararim Rodanumque amnes transiverat altos atque ad praedandum cuneus dispergitur omnis. Forte Cabillonis sedit Heriricus, et ecce attollens oculos speculator vociferatur: „Quaenam condenso consurgit pulvere nubes?
30
35
40
45
50
obdařen výtečným nadáním, z rodu trójského vzešlý. Jeho se rozhodli poslat s obrovským pokladem Hunům, poněvadž kralevic Gunther ještě nedošel věku, v němž by se bez své matky na živu udržet mohl. Ihned se vyslanci s daní a mladíkem na cestu dali, na místo dorazí, o mír žádají, stvrzují smlouvy. Onoho času též Burgundsko pod žezlem královským bylo, kteréžto v rukou mocný panovník Heririk třímal. Ten měl jedinou dceru, jež jméno Hiltgunda nesla. Vznešenost, kterou se skvěla, věnčila tělesná krása. Jakožto dědička na dvoře otcově musela dlíti, dlouho se těšila z bohatství, dokud to dovolil osud. Hunové poté, co pevného míru sjednali s Franky, stanuli nyní až na samých hranicích Burgundů země. Brzy i do jejich kraje uzdu svou Attila stočil. Nelení šlechtici jeho, po stopách za ním se pustí. Kráčeli v pořádku daném, v dlouhém se valili šiku. Sténala země v otřesech dupotu pádících kopyt, rachot štítů nesl se napříč třaslavým vzduchem. Železný zbraní les rudě se třpytil a na polích blýskal, jako když slunce krásné v nejzazších končinách země zasvitne, dále se rozlévá odrazem o plochu moře. Hluboké řeky již, Rhônu a Saônu, Hunové přešli, potom se celé vojsko po kraji rozptýlí pleníc. Tenkráte právě Heririk sídlil ve městě Chalôns. najednou hlídka pozvedne zraky a varovně zvolá: „Co je to za oblak prachu, jenž v dáli zvedá se hustý?
38
Pars prima
55  Vis inimica venit, portas iam claudite cunctas!" Iam rum, quid Franci fecissent, ipse sciebat princeps et cunctos compellat sic seniores: „Si gens tarn for tis, cui nos similare nequimus, cessit Pannoniae, qua nos virtute putatis
60   huic conferre manum et patriam defendere dulcem? Est satius, pactum faciant censumque capessant. Unica nata mihi, quam tradere pro regione non dubito; tantum pergant, qui foedera firment!" Ibant legati totis gladiis spoliati,
65  hostibus insinuant, quod regis iussio mandat, ut cessent vastare, rogant. Quos Attila ductor, ut solitus fuerat, blande suscepit et inquit: „Foedera plus cupio quam proelia mittere vulgo. Pace quidem Huni malunt regnare, sed armis
70  inviti feriunt, quos cernunt esse rebelles.
Rex ad nos veniens dextram det atque resumat." Exivit princeps asportans innumeratos thesauros pactumque ferit natamque reliquit. Pergit in exilium pulcherrima gemma paren turn.
75   Postquam complevit pactum statuitque tributům, Attila in occiduas promoverat agmina partes. Namque Aquitanorum tunc Alphere regna tenebat, quern sobolem sexus narr ant habuisse virilis, nomine Waltharium, primaevo flore nitentem.
80   Nam iusiurandum Heriricus et Alphere reges inter se dederant, pueros quod consociarent,
_55-81_
55 Přichází nepřátel síla, brány zavřete všechny!" Král již tehdy věděl o tom, že podlehly Franky, všechny starší svolal a promluvil těmito slovy: „Jestliže lid tak silný, že se mu vyrovnat nelze, z pannónské vykročil země, s jakou myslíte silou,
60  že se s ním můžeme utkat a vlast naši ubránit drahou? Ať s námi raději uzavřou smlouvu a výpalné přijmou! Mám jen jedinou dceru a tuto já k záchraně země neváhám vydat. Ať vyrazí ti, kdo by stvrdili smlouvu míru!" Šli vyslanci královi, úplně zbavení mečů,
65   cizincům vyřídí, co jim králův ukládal příkaz, prosí Huny, ať ihned ustanou s pleněním země. Attila, jak byl zvyklý, vlídně je přijal a pravil: „Více si dohody přeji než válčit s národem vaším, Hunové vládnou raději v míru — jen neradi zbraní
70   udeří na ty, jež vidí, že nadvládě jejich se bouří. Král váš k nám ať přijde, pravici podá i přijme." Heririk vydal se na cestu, Hunům nesčetné množství přivezl pokladů, uzavřel smlouvu, odevzdal dceru. Tak šel do cizí země překrásný rodičů poklad.
75   Poté, co za mír stanovil daně a potvrdil smlouvu, Attila s vojskem směrem v oblasti západní táhl. V oněch dobách Akvitáncům kraloval Alfer, o němž se vypráví, že měl potomka mužského rodu jménem Walther, jenž skvěl se květem raného mládí.
80   Dávno již králové Alfer a Heririk vzájemně slavný slib si dali, že děti své svazkem manželským spojí,
39
40
Pars prima
82-108
41
85
90
95
100
105
cum primum tempus nubendi venerit illis. Hie ubi cognovit gentes has esse domatas, coeperat ingenti cordis trepidare pavore, nec iam spes fuerat saevis defendier armis. „Quid cessemus," ait, „si bella movere nequimus? Exemplum nobis Burgundia, Francia donant. Non incusamur, si talibus aequiperamur. Legatos mitto foedusque ferire iubebo obsidis inque vicem dilectum porrigo natum et iam nunc Huriis censum persolvo futurum." Sed quid plus remorer? Dictum compleverat actis. Tunc Avares gazis onerati denique multis obsidibus sumptis Haganone, Hiltgunde puella nec non Walthario redierunt pectore laeto. Attila Pannonias ingressus et urbe receptus exulibus pueris magnam exhibuit pietatem ac veluti proprios nutrire iubebat alumnos. Virginis et curam reginam mandat habere, ast adolescentes propriis conspectibus ambos semper adesse iubet, sed et artibus imbuit illos praesertimque iocis belli sub tempore habendis. Qui simul ingenio crescentes mentis et aevo robore vincebant fortes animoque sophistas, donee iam cunctos superarent fortiter Hunos. Militiae primos tunc Attila fecerat illos, sed haud immerito, quoniam si quando moveret bella, per insignes isti micuere triumphos;
85
90
95
100
105
jakmile vhodného věku pro obřad svatební dojdou. Když se dozvěděl Alfer, že řečené říše se vzdaly, srdce jeho se začalo třásti nesmírným strachem: vždyť již nemělo naději se zbraní v ruce se bránit! „Nač tedy čekat," pravil, „když s nimi nemůžem válčit? Franky a Burgundsko příklad nám daly, dle něhož lze konat. Nikdo nám nemůže vyčítat, budem'-li jak oni jednat. Vysílám zmocněnce, příkaz jim dávám uzavřít smlouvu, v zástavu nabízím rukojmí — svého drahého syna; obnos, jenž teprve stanoven bude, zaplatím předem." Proč bych dál zdržoval příběh? Řeč svou naplnil skutky. Tehdy konečně Avaři s nákladem pokladů mnohých poté, co rukojmí vzali — Hagena, Hiltgundu dívku, Walthera —, na cestu zpět se vydali s veselou myslí. Attila do země pannónské vkročiv, vrátil se v město svoje a o děti ze zemí cizích s láskou se staral, jak by se na vlastní potomky slušelo, vzdělat je nechal. Péči o dívku na starost samotné královně svěřil, zatímco oběma mladíkům ve své blízkosti vlastní přikázal dlíti, sám pak je v umění učil a cvičil — především ve hrách, jež za času války jim k užitku budou. Chlapci rostli a s věkem i jejich duševní zdatnost. Předčili tělesnou silou siláky, mudrce duchem. Nakonec měli bez pochyb navrch nad všemi Huny. Tehdy je Attila svého vojska učinil vůdci. Právem, neboť oni, ať válku kdykoliv začal, uspěli, pokaždé skvěli se nemalým vítězstvím v poli.
42
Pars prima
idcircoque nimis princeps dilexerat ambos.
no   Virgo etiam captiva deo praestante supremo regime vultum placavit et auxit amorem, moribus eximiis operumque industria habundans. Postremum custos thesauris provida cunctis efficitur, modicumque deest, quirt regnet et ipsa;
115   nam quicquid voluit de rebus, fecit et actis. Interea Gibicho defungitur, ipseque regno Guntharius successit et ilico Pannoniarum foedera dissolvit censumque subire negavit. Hoc ubi iam primum Hagano cognoverat exul,
120   nocte fugam molitur et ad dominům properavit. Waltharius tamen ad pugnas praecesserat Hunos, et quocumque iret, mox prosper a sunt comitata. Ospirin elapsum Haganonem, regia coniunx, attendens domino suggessit talia dicta:
125   „Provideat caveatque, precor, sollertia regis, ne vestri imperii labatur forte columna, hoc est, Waltharius vester discedat amicus, in quo magna potestatis vis extitit huius; nam vereor, ne fors fugiens Haganonem imitetur.
130   Idcircoque meam perpendite nunc rationem: Cum primum veniat, haec illi dicite verba: ,Servitio in nostro magnos plerumque labores passus eras ideoque scias, quod gratia nostra prae cunctis temet nimium dilexit amicis.
135  Quod volo plus factis te quam cognoscere dictis:
109-135
43
no
115
120
125
130
135
Proto si vládce Hunů nadmíru oblíbil oba.
Rovněž zajatá dívka, neb bůh to nebeský dopřál,
pozornost paní si získala, brzy i náklonnost její —
vždyť byly píle i způsoby vybrané Hiltgundě vlasmi.
Nakonec nad všemi poklady strážkyní bystrou se stala,
pouze nemnoho scházelo, aby též nevládla sama,
neboť s věcmi činila všechno, co se jí chtělo.
Mezitím Gibicho zemře a vládu královskou Gunther
převezme po něm. Ten ihned smlouvu kdys' stvrzenou s Huny
zruší a odmítne nadále odvádět smluvené daně.
Když se v exilu řečenou novinu doslechne Hagen,
Na noční útěk se připraví, prchne k pánovi svému.
Walther však nadále Huny, jimž velel, do bojů vodil.
Kamkoliv zamířil kroky, brzy jej provázel úspěch.
Ospirin, králova žena, dumala o těchto věcech.
Nakonec takové rady svému pánovi dala:
„Nechť je bdělý a pozor si dá Váš královský důvtip,
aby co nevidět říše Vaší nepadl pilíř:
Myslím, aby Váš přítel Walther nezmizel rovněž,
ve kterém vlády naší spočívá nemálo moci.
Bojím se, aby snad Hagenův útěk mu příkladem nebyl.
A proto nyní tento můj návrh pečlivě zvažte:
Ihned, jakmile přijde, tahle mu řekněte slova:
,V našich službách jsi mnohokrát těžkosti velké a strasti
vytrpěl. A proto věz, že naše královská milost
má tě obzlváště ráda, více než přátele všechny.
Chceme, abys to poznal ze skutků spíše než ze slov.
Interea Gibicho defungitur, ipseque regno Guntharius successit et ilico Pannoniarum foedera dissolvit censumque subire negavit.
(w. 116-118)
Mezitím Gibicho zemře a vládu královskou Gunther převezme po něm. Ten ihned smlouvu kdys' stvrzenou s Huny zrušia odmítne nadále odvádět smluvené daně.
46
Pars prima
136-162
47
Elige de satrapis nuptam tibi Pannoniarum
et non pauperiem propriam perpendere cures.
Amplificabo quidem valde te rure domique,
nec quisquam, qui dat sponsam, post facta pudebit.'
Quod si completis, ilium stabilire potestis."
Complacuit sermo regi, coepitque parari.
Waltharius venit, cui princeps talia pandit,
uxorem suadens sibi ducere; sed tarnen ipse
iam turn praemeditans, quod post compleverat actis,
his instiganti suggestibus obvius infit:
„Vestra quidem pietas est, quod modici famulatus
Causam conspicitis; sed quod mea segnia mentis
intuitu fertis, numquam meruisse valerem.
Sed precor, ut servi capiatis verba fidelis:
Si nuptam accipiam domini praecepta secundum,
vinciar inprimis curis et amore puellae
atque a servitio regis plerumque retardor,
aedificare domos cultumque intendere ruris
cogor, et hoc oculis senioris adesse moratur
et solitam regno Hunorum impendere curam.
Namque voluptatem quisquis gustaverit, exin
intolerabilius consuevit ferre labores.
Nil tarn dulce mihi, quam semper inesse fideli
obsequio domini; quare, precor, absque iugali
me vinclo permitte meam iam ducere vitam!
Si sero aut medio noctis mihi tempore mandas,
ad quaecumque iubes, securus et ibo paratus.
Proto si vyber nevěstu z pannónských šlechtických rodů; na svou chudobu nemysli, ani se kvůli ní netrap: arci tě zahrnu majetkem, dostaneš domov i půdu, kdo ti dá nevěstu, za to se po svatbě nebude stydět.'
140  Tak pokud stane se, Walthera zde udržet budete moci." Nápad ten králi se líbil, do příprav pustil se ihned. Jakmile Walther přijde, král mu svůj vyjeví záměr, aby se oženil s ženou hunskou, přemlouvá reka. Ten však již tehdy snoval, co později uvedl v skutek,
145   a proto na rady krále odvětil takovou řečí: „Jest to známka dobroty Vaší, že na věci sluhy nízkého hledíte. Abyste moje nápady hloupé před zraky svými snášel, to bych si nemohl nikdy zasloužit. Přesto však prosím, vyslyšte věrného slouhy
150   slova: pokud si na Vaši radu manželku vezmu,
především péčí a láskou k dívce té připoután budu. Tak potom často zdržován budu od služeb králi, vystavět domov a hledět si polností bude mi nutno. Všechno to bude mi bránit pobývat před Vaší tváří,
155  jakož i hunské říši věnovat obvyklou péči. Neboť každý, jen co zakusil rozkoše těla, o to hned hůře začal strasti a námahy snášet. Nic mi však tak milé není, jako být ve věrnou službu pánovi pohroužen; proto Vás prosím, abyste život
160   chomoutu manželství prostý i nadále vésti mi dopřál! Jestliže pozdě či uprostřed noci mi svěříte úkol, za tím, k čemu mi určíte, klidný a připraven půjdu.
48
Pars prima
In bellis nullae persuadent cedere curae,
nec nati aut coniunx retrahentque fugamque movebunt.
165  Tester per propriam temet, pater optime, vitam atque per invictam nunc gentem Pannoniarum, ut non ulterms me cogas sumere taedas." His precibus victus suasus rex deserit omnes, sperans Waltharium fugiendo recedere numquam.
170  Venerat interea satrapae certissima fama
quandam, quae nuper superata, resistere gentem ac bellum Hunis confestim inferre paratam. Tunc ad Waltharium convertitur actio rerum. Qui mox militiam percensuit ordine totam
175   et bellatorum confortat corda suorum,
hortans praeteritos semper memorare triumphos promittensque istos solita virtute tyrannos sternere et externis terrorem imponere terris. Nec mora, consurgit sequiturque exercitus omnis.
180  Ecce locum pugnae conspexerat et numeratam per latos aciem campos digessit et agros. Iamque infra iactum teli congressus uterque constiterat cuneus. Tunc undique clamor ad auras tollitur, horrendam confundunt classica vocem,
185   continuoque hastae volitant hinc indeque densae. Fraxinus et cornus ludum miscebat in unum, fulminis inque modum cuspis vibrata micabat. Ac veluti boreae sub tempore nix glomerata spargitur, haud aliter saevas iecere sagittas.
_163-189_
Žádný ohled či láska mne nepohnou k ústupu v boji, choť ni děti mě nebudou brzdit a k útěku svádět.
165   Nejlepší z otců, při Vašem životě jakož i hunském kmeni, jenž dosud poražen nebyl, snažně Vás prosím, abyste mne již vícekrát nenutil podstoupit sňatek." Přesvědčen těmito prosbami, panovník naléhat přestal, ' doufaje, Walther jeho že ze země nepřehne nikdy.
170  Mezitím dorazí k vladaři zpráva nadmíru jistá:
Jakýsi z kmenů, jenž byl nedávno zdolán, se vzpírá, najednou proti Hunům připraven pozvedá válku. Tehdy věc celá do rukou Waltherovi svěřena byla. Ten brzy vojsko veškeré do řady nastoupit nechá,
175   a svých vojáků k odvaze povzbudí udatná srdce, nabádá, vítězství předešlá stále ať v paměti drží. Slíbí, že s odvahou obvyklou tyhle zběsilce potře, zemím cizím strachu a hrůzy nažene dosti. Nemešká, vyráží na cestu vojskem provázen celým.
180  Potom prohlédne místo vhodné k svedení bitvy, po širých pláních a rolích spočtené postaví vojsko. To však již, rychleji než bys mrštil oštěpem, stojí obě vojska proti sobě a odevšad pokřik do vzduchu zvedá se, polnice ryk svůj slévají strašný.
185  Ihned ze stran obou oštěpy létají hustě,
zbraně z dřínu a jasanu ve hře se smísily jedné, kopí vržené na způsob blesku se ve slunci mihne. Jako když chuchvalce sněhu v zimního nečasu době létají, tak nyní vojáci házejí zbraně své kruté.
49
50
Pars prima
190-216
51
190  Postremum cunctis utroque ex agmine pilis
absumptis manus ad mucronem vertitur omnis. Fulmineos promunt enses clipeosque revolvunt, concurrunt acies demum pugnamque restaurant, Pectoribus partim rumpuntur pectora equorum,
195  sternitur et quaedam pars duro umbone virorum. Waltharius tamen in medio furit agmine bello, obvia quaeque metens armis ac limite pergens. Hunc ubi conspiciunt hostes tantas dare strages, ac si praesentem metuebant cernere mortem,
200  et quemcunque locum, seu dextram sive sinistram, Waltharius peteret, cuncti mox terga dederunt et versis scutis laxisque feruntur habenis. Tunc imitata ducem gens maxima Pannoniarum saevior insurgit caedemque audacior auget,
205   deicit obstantes, fugientes proterit usque,
dum caperet plenum belli sub sorte triumphum. Turn super occisos ruit et spoliaverat omnes. Et tandem ductor recavo vocat agmina cornu ac primus frontem festa cum fronde revinxit,
2io  victrici lauro cingens sua timpora vulgo,
post hunc signiferi, sequitur quos cetera pubes. Iamque triumphali redierunt stemmate compti et patriam ingressi propria se quisque locavit sede, sed ad solium mox Waltharius properavit.
215   Ecce palatini decurrunt arce ministři
illius aspectu hilares equitemque tenebant,
190  Nakonec, když už k vrhání oštěpy neměla ze stran žádná, po mečích zběsile sahají vojáků ruce. Vytáhne každý svou blyštivou čepel a kryje se štítem. Konečně ostří se srazí, řež tak obnoví zblízka. Předkem do sebe vrážejí koně, až v hrudi jim praská,
195  někteří jezdci jsou se sedla tvrdým svrženi štítem.
Walther však přes všechno řádí uprostřed bitevní vřavy: hrne se vpřed a stíná vše, co v cestě mu stojí. Nepřítel jeho spatřiv, jak krutě rozsévá zkázu, bál se naň pohlédnout, jako by stála tu samotná smrtka.
200   Lhostejno, na které místo, vpravo či nalevo, v útok
Walther se pustil, všichni tam se štíty na zádech tryskem plným se na útěk dali, práskli do bot a prchli. Zuřivě povstane mocný kmen Pannónců po vzoru vůdce, krev a řež hroznou lítě tu množí: ty, co se staví
205  na odpor, kosí, zašlape ty, co se na útěk dali, dokud si válečné nezíská vítězství jasné a plné. Potom se vrhne na těla padlých, obere všechny. Nakonec vůdce svolá oddíly troubením rohu, a jako první si čelo listím ovine slávy,
2io  vítězným z vavřínu věncem skráně si před vojskem zdobě. Po něm tak učiní nosiči vlajek, po těch pak mužstvo zbylé. Zdobeni vítězství věnci nastoupí cestu zpáteční. Do vlasti vkročili, každý se odebral domů, jediný Walther však rovnou si pospíšil ke trůnu krále.
215  Od dvora lidé a sluhové ihned se sbíhají k němu, šťastní, že opět jej vidí, oře mu k seskoku drží,
Waltharius tamen in medio fúrii agmine bello, obvia quaeque metens armis ac Kmite pergens.
(VV. 1%S.)
Walther však přes všechno rádi uprostřed bitevní vřavy: hrne se vpřed a stíná vše, co v cestě mu stojí.
54
Pars prima
217-243
55
donee vir sella descenderet inclitus alta.
Si bene res vergant, turn demum forte requirunt.
Ille aliquid modicum narrans intraverat aulam
— lassus enim fuerat — regisque cubile petebat. Illic Hiltgundem solam offendit residentem. Cui post amplexus atque oscula dulcia dixit: „Ocius hue potum ferto, quia fessus anhelo." Ilia mero talium complevit mox pretiosum porrexitque viro, qui signans accipiebat virgineamque manum propria constrinxit. At ilia astitit et vultum reticens intendit herilem, Walthariusque bibens vacuum vas porrigit olli
— ambo etenim norant de se sponsalia facta — provocat et tali caram sermone puellam: „Exilium pariter patimur nam tempore tanto, non ignorantes, quid nostri forte parentes inter se nostra de re fecere futura.
Quamne diu tacito premimus haec ipsa palato?"
Virgo per hyroniam meditans hoc dicere sponsum
paulum conticuit, sed postea talia reddit:
„Quid Lingua simulas, quod ab imo pectore damnas,
oreque persuades, toto quod corde refutas,
sit veluti talem pudor ingens ducere nuptam?"
Vir sapiens contra respondit et in tulit ista:
„Absit quod memoras, dextrorsum porrige sensum!
Noris me nihilum simulata mente locutum,
nec quicquam nebulae vel falsi interfore crede!
než muž slavný z výše svého sesedne sedla. Potom se ptají, zda všechno se vyvíjí zdárně. Utrousil jen něco málo, neboť byl unaven bojem,
220   vstoupiv do hradu, kroky své zamířil v komnatu krále. Tam však Hiltgundu pouze nalezl sedící v křesle, které, když ji byl nejdříve objal a políbil, řekl: „Podej mi rychle nápoj, neb sotva únavou dýchám." Hiltgunda ihned ve vzácný pohár nalila víno
225 čisté a muži ho podala. Ten jej požehnav přijal, dlaní svou dívčinu ruku pevně uchopil. Ta pak nablízku stála a mlčky hleděla do tváře reka —
229 o sňatku slíbeném kdysi oba věděli dobře.
228  Walther se napil, pohár prázdný nazpět jí podal,
230 potom se k dívce své milé s touto obrátil řečí:
„Po dobu již tak dlouhou vyhnanstvím trpíme oba, 232-  vědouce dobře, co nám za osud rodiče naši
-233
společně dohodli. Jak ale dlouho již mlčíme o tom?"
235   Dívku napadlo, že se jí snoubenec vysmívá v skrytu, mlčela chvíli, pak ale jemu v odpověď dí: „Proč slovy předstíráš to, čím pohrdáš v nejhlubším nitru? Proč mne přemlouváš k tomu, co odmítáš z celého srdce, jako by hanba to byla vzít si takovou ženu?"
240   Na to muž moudrý odvětil rychle a namítl toto: „Nechť jsem dalek toho, cos' řekla, nyní však bděle poslouchej. Věz, že nic jsem neřekl klamně, a také věř mi, že lež ni úlisnost v řeči mé nebude žádná.
56 Pars prima
Nullus adest nobis exceptis namque duobus.
Si nossem temet mihi promptam impendere mentem
atque fidem votis servare per omnia cautis, »
pandere cuncta tibi cordis mystéria vellem."
Tandem virgo viri genibus curvata prof atur:
„Ad quaecumque vocas, mi domne, sequar studiose
nec quicquam placitis malim praeponere iussis."
Ille dehinc: „Piget exilii me denique nostri
et patriae fines reminiscor saepe relictos,
idcircoque fugam cupio celerare latentem.
Quod iam prae multis potuissem forte diebus,
si non Hiltgundem solam remanere dolerem."
Addidit has imo virguncula corde loquelas:
„Vestrum velle meum, solis his aestuo rebus.
Praecipiat dominus, seu prospera sive sinistra
eius amore pati toto sum pectore praesto!"
Waltharius tandem sic virginis inquit in aurem:
„Publica custodem rebus te nempe potestas
fecerat, idcirco memor haec mea verba notato:
Inprimis galeam regis tunicamque trilicem
— assero loricam fabrorum insigne ferentem —
diripe, bina dehinc mediocria scrinia tolle.
His armillarum tantum da Pannonicarum,
donee vix unum releves ad pectoris imum.
Inde quater binum mihi fac de more coturnum,
tantundemque tibi patrans imponito vasis:
Sic fors ad summum complentur scrinia labrum.
244-270 57
Kromě nás dvou samotných, vůbec nikdo tu není;
245  kdybych jen věděl, že věnovat budeš mi pozornost bdělou, rovněž pak slíbíš, že všechno to v tajnosti uchováš věrně, chtěl bych ti vyjevit srdce svého tajemství všechna." Na to se sklonila k mužovým kolenům dívka a řekla: „Cokoliv, k čemu mne vyzveš, můj pane, vykonám snažně,
250  nic ať nechci více než tvoje příkazy milé!"
Walther na to: „Mám už vyhnanství našeho zkrátka po krk; často jsem v myšlenkách v krajině ztracené vlasti, pročež si s útěkem pospíšit chci a potajmu prchnout. To jsem již před mnoha dny byl mohl učinit, kdybych
255  necítil bolest, že tady Hiltgunda zůstane sama." Na to mu dívenka odvětí řečí z hloubi své duše: „Vaše vůle jest i má, jen potom já planu. Pán ať přikáže, štěstí i neštěstí v celém svém srdci z lásky k němu jsem hotova snášet!" Konečně Walther
260  v ucho své dívky věci zašeptal takové: „Vzhledem k tomu, že z vůle místních stala ses pokladů strážcem, poslyš, co ti teď řeknu, a uchovej tato má slova: Nejprve seber královu přílbu a tuniku tkanou trojitě — myslím ten krunýř, co umělců prací je zdoben —,
265  dále pak vezmi dvě torny, asi tak prostředně velké. Tolika cennostmi Hunů je naplň, že obtížně pouze budeš schopna jednu z nich zvednout do výše hrudi. Dále mi čtverý obstarej páry holínek běžných, sobě též opatři stejný počet a na cestu zabal.
270  Tak se torny zaplní obě až po okraj samý.
58 Pars prima
Insuper a fabris hamos clam posce retortos: nostra viatica sint pisces simul atque volucres, ipse ego piscator, sed et auceps esse coartor. Haec intra ebdomadam caute per singula comple.
275  Audisti, quid habere vianti forte necesse est. Nunc, quo more fugam valeamus inire, recludo: Postquam septenos Phoebus remeaverit orbes, regi ac reginae satrapis ducibus famulisque sumptu permagno convivia laeta parabo
280   atque omni ingenio potu sepelire studebo,
donee nullus erit, qui sentiat hoc, quod agendum est. Tu tarnen interea mediocriter utere vino atque sitim vix ad mensám restinguere cura. Cum reliqui surgant, ad opuscula nota recurre.
285  Ast ubi iam cunctos superat violentia potus,
turn simul occiduas properemus quaerere partes." Virgo memor praecepta viri complevit; et ecce, praefinita dies epularum venit, et ipse Waltharius magnis instruxit sumptibus escas.
290   Luxuria in media residebat denique mensa. Ingrediturque aulam velis rex undique septam. Heros magnanimus solito quern more salutans duxerat ad solium, quod bissus compsit et ostrum. Consedit laterique duces nine indeque binos
295  assedisse iubet; reliquos locat ipse minister. Centenos simul accubitus iniere sodales, diversasque dapes libans conviva resudat.
271-297 59
Ještě o háky kroucené kováře požádej tajně:
po cestě budou nám potravou toliko ryby a ptáci;
rybářem jakož i ptáčníkem stát se nyní jsem nucen.
Během tohoto týdne všechno to potají učiň. 275  Slyšelas' právě, co nutno, abychom na cestu měli,
kterak se můžeme na útěk dát, ti vyjevím nyní.
Poté, co právě sedmkrát Foibos oběhne Zemi,
králi a královně, velmožům, knížatům jakož i sluhům
připravím veselou hostinu na vlastní nemalý výdaj. 280   Budu se tak dlouho snažit v chlastu pohřbít je všechny,
dokud tam nebude nikdo, kdo by o sobě věděl.
Ty si však mezitím toliko prostředně užívej vína,
hled', ať jen stěží u stolu pitím uhasíš žízeň.
Až se ostatní zvednou, vrať se k práci své běžné. 285  Jakmile přemůže všechny vinného nápoje síla,
tehdy se spolu vydejme spěšně západním směrem."
Dívka slov jeho dbalá splnila příkazy dané.
Hleďme, už nastal den určený k hostině, Walther
osobně s velkými výdaji krmě připravit nechal. 290   Přepych a bohatství vůbec trůnily uprostřed stolu.
Panovník vstupuje do síně závěsy zdobené všude,
jehož způsobem obvyklým srdnatý hrdina zdraví,
potom ho uvádí k trůnu, jejž zdobí nachové plátno.
Usedl král a po obou stranách přisednout káže 295   šlechticům dvěma. Ostatním místa přidělí sluha.
Naráz usedli hosté ke stolu na stovku židlí;
hodovník krmil se různými jídly, až pot po něm tekl,