170 Pars tertia 1 1278-1304 171 deque tuis manibus caedem perquiro nepotis! En aut oppeto sive aliquid memorabile faxo!" 1280 Dixit et a tergo saltu se iecit equino, hoc et Guntharius nec segnior egerat heros Waltharius, cuncti pedites bellare parati. Stabat quisque ac venturo se providus ictu praestruxit; trepidant sub peltis Martia membra. 1285 Hora secunda fuit, qua tres hi congrediuntur. Adversus solum conspirant arma duorum. Primus maligenam collectis viribus hastam direxit Hagano disrupta pace. Sed illam turbine terribilem tanto et Stridore volantem 1290 Alpharides semet cernens tolerare nequire, sollers obliqui delusit tegmine scuti: nam veniens clipeo sic est ceu marmore levi excussa et collem vehementer sauciat usque ad clavos infixa solo. Tunc pectore magno, 1295 sed modica vi fraxineum hastile superbus iecit Guntharius, volitans quod adhaesit in ima Waltharii parma; quam mox dum concutit ipse, excidit ignavum de ligni vulnere ferrum. Omine quo maesti confuso pectore Franci 1300 mox stringunt acies, dolor est conversus ad iras, et tecti clipeis Aquitanum invadere certant. Strenuus ille tarnen vi cuspidis expulit illos atque incursantes vultu terrebat et armis. Hie rex Guntharius coeptum meditatur ineptum, 1285 1290 nechybí v boji, a z rukou tvých krev chci synovce mého! Nyní buď zemřu, či skutek vykonám pamětihodný!" 1280 Pravil a se hřbetu koňského mrštně seskočil na zem, rovněž tak Gunther, pozadu nezůstal hrdina Walther. Všichni tři stanuli tady hotovi k pěšímu boji, každý z nich stál a ránu, jíž brzký předvídal příchod, vykrýt se chystal; Martovy údy se za štíty chvěly. Bylo tak devět hodin, když se ta trojice v boji srazila. Proti jednomu zbraně dvou bojují svorně. Nyní, když mír byl porušen, Hagen vší silou co první oštěp svůj smrtonosný mrštil, leč Alferův syn, když viděl, s jak děsivou rychlostí, s jakým svištěním letí, věděl, že jeho zásah nemůže přestát: hned zručně ze šikmá nastavil štít, čímž let jeho učinil marným. Neboť když přilétl ke štítu, o něj se odrazil jako o hladký mramor a zprudka se zapíchl do kopce hlíny, utkvěl až po místa, za něž se drží. S nafouklou hrudí, 1295 silou však chabou, pak nadutý Gunther svým z jasanu kopím hází. To letí a ve spodní části Waltherova štítu uvízne. Hrdina štítem když zatřese, z trhliny v dřevě vypadne hnedle kopí, jež letělo líně a marně. Frankové zdrceni znamením neblahým, zmateni v srdci, 1300 meče hned vytasí — jejich bolest se obrátí v zlobu, o závod na Akvitánce teď útočí chráněni štíty. Přece je hrdina statný zaháněl oštěpem dlouhým, výrazem V tváři i zbraněmi soupeře dotěrné děsil. Tak král Gunther bláznivý podnik zvažovat začal, - 172 Pars tertia 1305-1331 173 1305 scilicet ut iactam frustra terraeque relapsam — ante pedes herois enim divulsa iacebat — accedens tacite furtim sustolleret hastam, quandoquidem brevibus gladiorum denique telis armati nequeunt accedere comminus illi, 1310 qui tam porrectum torquebat cuspidis ictum. Innuit ergo oculis vassum praecedere suadens, cuius defensu causam supplere valeret. Nec mora, progreditur Haganon ac provocat hostem, rex quoque gemmatum vaginae condidit ensem 1315 expediens dextram furto actutum faciendo. Sed quid plura? Manum pronus transmisit in hastam et iam comprensam sensim subtraxerat illam fortunae maiora petens. Sed maximus heros, utpote qui bello semper sat providus esset 1320 praeter et unius punctum cautissimus horae, hune inclinari cernens per senserat actum nec tulit, obstantem sed mox Haganona revellens, denique sublato qui divertebat ab ictu, insilit et planta direptum hastile retentat 1325 ac regem furto captum sic increpitavit, ut iam perculso sub cuspide genua labarent. Quern quoque continuo esurienti porgeret Oreo, ni Hagano armipotens citius succurreret atque obiecto dominum scuto muniret et hosti 1330 nudam aciem saevi mucronis in ora tulisset. Sic, dum Waltharius vulnus cavet, ille resurgit 1305 že totiž kopí své vržené marně, jež k zemi se svezlo — ze štítu vyrvané leželo u nohou hrdiny Walthera —, mohl by sebrat, pokud tam přistoupí tiše a kradmo. Jelikož z výzbroje zbyly jim meče jen s čepelí krátkou, nebyli schopni se nablízko dostat k onomu muži, 1310 který svým oštěpem na velkou vzdálenost rozdával rány. K postupu vpřed král pohybem očí vazala svého vybídl, za jehož krytí mohl by provést ten záměr. Nemešká Ha gen, postoupí vpřed a soupeře dráždí, král zatím zastrčí do pochvy meč svůj kamením drahým 1315 zdobený — měl tak v mžiku pravici pro krádež volnou. Co bylo dále? Sehnul se k zemi, na oštěp vztáhl ruku a k sobě jej sunul sotva znatelně, čímž však míru překročil toho, co Štěstěna chtěla mu dopřát. Avšak hrdina nad jiné mocný, protože vždycky, 1320 snad až na jeden okamžik, v boji byl sdostatek bdělý, Gunthera když spatřil, jak shýbá se k zemi, prohlédl záměr jeho a nechtěl jej připustit. Vzápětí Hagena zahnal, jenž se mu postavil v cestu a nakonec vyhnul se ráně hrozící. Vyskočí Walther a nohou přišlápne oštěp; 1325 králi, jejž přistihl při tom, jak krade, začal tak spílat, že se — již pod kopím, pod nějž se skácel — v kolenou třásl. Walther už by ho rovnou peklu nenasytnému předložil, kdyby mu tak rychle Hagen ve zbrani silný na pomoc nepřišel: před pána nastavil štít svůj a ostřím 1330 taseným hrozného meče soupeři před zraky máchal. Tak se král zvednul, zatímco Walther uhýbal ráně. 174 Pars tertia 1332-1358 175 atque tremens stupidusque stetit, vix morte reversus. Nec mora nec requies: bellům instauratur amarum. Incurrunt hominem nunc ambo nuncque vicissim; 1335 et dum progresso se impenderet acrius uni, en de parte alia subit alter et impedit ictum. Haud aliter, Numidus quam dum venabitur ursus et canibus circumdatus astat et artubus horret et caput occultans submurmurat ac propiantes 1340 amplexans Umbros miserum mutire coartat — turn rabidi circumlatrant hinc inde Molossi comminus ac dirae metuunt accedere belvae —, taliter in nonam conflictus fluxerat horam, et triplex cunctis inerat maceratio: leti 1345 terror, et ipse labor bellandi, solis et ardor. Interea herois coepit subrepere menti quid dam, qui tacito premit has sub corde loquelas. „Si Fortuna viam non commutaverit, isti vana fatigatum memet per ludicra fallent." 1350 Hico et elata Haganoni voce profatur: „O paliure, vires foliis, ut pungere possis; tu saltando iocans astu me ludere temptas! Sed iam faxo locum, propius ne accedere tardes: ecce tuas — scio praegrandes — ostendito vires! 1355 Me piget incassum tantos sufferre labores!" Dixit et exiliens contum contorsit in ipsum, qui pergens onerat clipeum dirimitque aliquantum loricae ac magno modicum de corpore stringit; stál tam a roztřesen zíral: jen o vlásek unikl smrti. K oddechu chvíle však nebylo, tvrdý byl obnoven boj; hned společně, hned zase střídavě útokem člověka toho 1335 berou. Když tím, jenž postoupil vpřed, se zabývá plně, ze strany druhé se přiblíží druhý a zadrží ránu. Podobně, jako když loví se medvěd numidský, jehož lovečtí psi když obklopí, ježí se po celém těle, hlavu si kryje, bručí, a umberské ohaře, kteří 1340 k němu se přiblíží, napadne z boku a stísní je tak, že žalostně skučí (potom vzteklí psi molosští kolem štěkají, blíže strach mají přistoupit k hrozivé šelmě), takovým způsobem probíhal boj až k hodině čtvrté. Na všechny dopadlo trapem trojí: ze smrti hrůza, 1345 dále pak samotná námaha z boje a prudký žár slunce. Do mysli hrdiny jakási myšlenka začne se vkrádat, ten ale v srdci svém tichém potlačí takové řeči: „Jestliže běh věcí Štěstěna nezmění, tihle až jejich jalové hříčky mě znaví, potom mne ošálí snadno." 1350 Místo nich pozvedne hlas a Hagena osloví s tímto: „Hagene, hlohu, abych se píchl o tebe, v listí halíš se zelené, skákaje tropíš si žerty a chtěl bys, abych se ošálit nechal! Aby ses přistoupit blíže nezdráhal, dám ti teď možnost — tož ukaž své ohromné síly! 1355 Mne totiž nebaví takové námahy nadarmo snášet!" Pravil, vyskočil, po svém soku oštěpem mrštil. Letící oštěp zasáhl štít, jejž rozlomil, něco z krunýře srazí a drobně škrábne to veliké tělo — 176 Pars tertia denique praecipuis praecinctus fulserat armis. 1360 At vir Waltharius missa cum cuspide currens evaginato regem importunior ense impetit et scuto dextra de parte revulso ictum praevalidum ac mirandum fecit eique cms cum poplité adusque femur decerpserat omne. 1365 Hie super parmam ante pedes mox concidit huius. Palluit exanguis domino recidente satelles. Alpharides spatam tollens iterate cruentam ardebat lapso postremum infligere vulnus. Immemor at proprii Hagano vir forte doloris 1370 aeratum caput inclinans obiecit ad ictum. Extensam cohibere manum non quiverat heros, sed cassis fabrefacta diu meliusque peracta excipit assultum mox et scintillat in altum. Cuius duritia stupefactus dissilit ensis 1375 — pro dolor! — et crepitans partim micat aere et herbis. Belliger ut frameae murcatae fragmina vidit, indigne tulit ac nimia furit efferus ira impatiensque sui capulum sine pondere ferri, quamlibet eximio praestaret et arte metallo, 1380 protinus abiecit monimentaque tristia sprevit. Qui dum forte manum iam enormiter exeruisset, abstulit hanc Hagano sat laetus vulnere prompto. In medio iactus recidebat dextera fortis, gentibus ac populis multis suspecta, tyrannis, 1385 innumerabilibus quae fulserat ante trophaeis. 1359-1385 177 soupeř byl totiž oblečen v skvělou a blyštivou výstroj. 1360 Hrdina Walther však, zároveň s tím, jak vypustil kopí, vyběhne, s taseným mečem vrhne se na krále zprudka. Jakmile štít mu vyrve ze strany pravé, hned ránu uštědří mocnou a obdivu hodnou, kterou mu nohu odsekl úplně celou i s kolenem ve výši stehna — 1365 Gunther hned sklátí se na štít, jenž Waltherovi u nohou ležel. Králův kumpán, když pád viděl pána, jak bez krve zbledl. Alferův syn meč zbrocený krví pozvedl znovu, touhou plál na zem skleslému poslední zasadit ránu. V tom ale statečný Hagen, nedbaje na vlastní bolest, 1370 hlavu svou v bronzové přílbě úderu postaví v cestu. Hrdina Walther však nemohl zastavit v nápřahu ruku, a proto přílbice zdobená, tepaná dlouho a s péčí, dostane zásah a do výše ihned vylétnou jiskry. Zaskočen tvrdostí její meč zařinčel, — jaká to bolest — 1375 na kusy do stran se rozletěl, blyště se vzduchem i v trávě. Jakmile bojovník spatřil úlomky prasklého meče, špatně to nesl a běsnil, jsa unesen přílišným hněvem. Nemohl snést, že jilec ztratil svou železnou přítěž: ačkoliv vynikal zdobným vzhledem i jakostí kovu, 1380 mrštil jím do dáli, pohrdnul trudnou památkou na meč. Když ale náhodou tolik do dálky natáhl ruku, Hagen ji usekl s nemalou radostí ze snadné rány. Uprostřed máchnutí meče, upadla pravice chrabrá, které se mnohé národy, kmeny i vládcové báli, 1385 která se dříve nesčetnou bitevní trofejí skvěla. 178 Pars tertia Sed vir praecipuus nec laevis cedere gnarus, sana mente potens carnis superare dolores, non desperavit, neque vultus concidit eius, verum vulnigeram clipeo insertaverat ulnam 1390 incolomique manu mox eripuit semispatam, qua dextrum cinxisse latus memoravimus ilium, ilico vindictam capiens ex hoste severam, nam feriens dextrum Haganoni effodit ocellum ac timpus resecans pariterque labella revellens 1395 olli bis ternos discussit ab ore molares. Tali negotio dirimuntur proelia facto. Quemque suum vulnus atque aeger anhelitus arma ponere persuasit. Quisnam hinc immunis abiret, qua duo magnanimi heroes tarn viribus aequi 1400 quam fervore animi steterant in fulmine belli! Postquam finis adest, insignia quemque notabant: Illic Guntharii regis pes, palma iacebat Waltharii nec non tremulus Haganonis ocellus. Sic sic armillas partiti sunt Avarenses! 1405 Consedere duo, nam tertius ille iacebat, sanguinis undantem tergentes floribus amnem. Haec inter timidam revocat clamore puellam Alpharides, veniens quae saucia quaeque liga vit. His ita compositis sponsus praecepit eidem: 1410 „lam misceto merum Haganoni et porrige primum; est athleta bonus, fidei si iura reservet. Tum praebeto mini, reliquis qui plus toleravi. 1386-1412 179 Avšak hrdina slavný ni v nepřízni ústupu neznal, s klidnou myslí byl schopen překonat bolesti těla. Neztrácel naději, ani brvou nepohnul v tváři, nýbrž jen na paži nesoucí zranění navlékl štít a 1390 netčenou rukou vzápětí šavli vytasil, kterou, jak jsme již dříve řekli, měl připnutou k pravému boku. V mžiku soupeře svého krvavou odvetou ztrestal: šavlí když Hagena sekl, pravé mu vyrazil oko, také mu rozsekl spánek, s čímž zároveň setnul i rty a 1395 z úst mu rovných šest zubů toutéž vyrazil ranou. Teprve takový obchod když provedli, ustali s bojem. Krátkost dechu a zranění každého přiměly zbraně odložit. Kdopak by odtud nezraněn odejít mohl, když se dva srdnatí héroové, sobě jak silou, 1400 stejně i zápalem rovní, zde srazili v ohnivé bitvě! Konec když nastal, každého zdobily odznaky čestné: Onde ležely Guntherova královská noha a ruka Waltherova, tamhle zas sebou cuká Hagena očko. Takový úděl si rekové ze zlata Avarů vzali! 1405 Usedli dva, neb onen třetí mohl jen ležet, potoky krve, které z nich tekly, stírali kvítím. Alferův syn při té činnosti křiknutím zavolá dívku bojácnou. Hiltgunda přijde, obváže zranění všechna. Když to vše hotovo bylo, nakázal snoubenec dívce: i4io „Nyní namíchej víno a Hagenovi ho podej nejdřív: je bojovník skvělý, jen by měl zachovat věrnost. Potom nalij i mně, jenž přestál jsem více než tito. llico vindictam capiens ex hoste severom, nam feriens dextrum Haganoni effodit ocellum. (w. 1392s.) V mžiku soupeře svého krvavou odvetou ztrestal: Šavlí když Hagena sekl, pravé mu vyrazil oko. 182 Pars tertia 1413-1439 183 Postremum volo Guntharius bibat, utpote segnis 1 Chci, aby Gunther se poslední napil, jenž totiž inter magnanimum qui paruit arma virorum v průběhu souboje srdnatých mužů se projevil chabě, 1415 et qui Martis opus tepide atque enerviter egit." * 1415 on také Martovo dílo konal jen bez síly, vlažně." Ob sequi tur cunctis Henrici filia verbis. Henrikova dcera poslechne všechna ta slova. Francus at oblato licet arens pectore vino Frank, ač v útrobách žízní, když je mu podáno vŕno, „Derer," ait, „prius Alpharidi sponso ac senioři, „Dříve ho podej/' praví, „Alfera synovi, pánu virgo, tuo, quoniam, fateor, me fortior ille svému a snoubenci, neboť on, přiznávám, silou mne předčí: 1420 nec solum me, sed cunctos supereminet armis." 1420 nejen nade mnou, nýbrž nad všemi vyniká v boji." Hie tandem Hagano spinosus et ipse Aquitanus Nakonec tady Akvitánec i pichlavý Hagen, mentibus invicti, licet omni corpore lassi, ačkoli znavení na tělech, přece však na mysli svěží, post varios pugnae strepitus ictusque tremendos po změti rachotu bitvy a po ranách budících hrůzu, inter pocula scurrili certamine ludunt. v žertovné hře teď zápolí, škádlí se s pohárem v ruce. 1425 Francus ait: „lam dehinc cervos agitabis, amice, 1425 Pronese Frank: „Odteďka budeš jeleny honit, quorum de corio wantis sine fine fruaris. z jejichž kůže bys rukavice si nadále dělal. At dextrum, moneo, tenera lanugine comple, Pravou z nich potom, radím ti, měkkou vycpi si vlnou, ut causae ignaros palmae sub imagine fallas. abys tak neznalé věci oklamal zdáním své ruky. Wah! Sed quid dicis, quod ritum infringere gentis Ale, copak to říkáš? Že zdát se bude, že nedbáš 1430 ac dextro femori gladium agglomerare videris 1430 na staré zvyky svého kmene a k pravému stehnu uxorique tuae, si quando ea cura subintrat, připínáš meč? Že po choti tvojí až chytne tě touha, perverso amplexu circumdabis euge sinistram? způsobem zvráceným pěkně, levou ji obejmeš rukou? Iam quid demoror? En posthac tibi quicquid agendum est Nač se víc zdržovat: zkrátka, cokoli bude ti třeba laeva manus faciet." Cui Waithare talia reddit: vykonat, obstará levá tvá ruka." Odvětil Walther: 1435 „Cur tam prosilias, admiror, lusce Sicamber. 1435 „Divím se, pročpak žertuješ tolik, jednooký Si venor cervos, carnem vitabis aprinam. Sigambře: budu-li jeleny lovit, ty budeš se masu Ex hoc iam famulis tu suspectando iubebis kančímu vyhýbat. Odteďka sluhům svým s šilháním velet, heroum turbas transversa tuendo salutans, zástupy hrdinů s pohledem kosým jen zdraviti budeš. Sed fidei memor antiquae tibi consiliabor: Pamětliv starého přátelství svazku, radu ti dávám: 184 Pars tertia _1440-1456_185 1440 jestliže dorazíš domů a přistoupíš k domova krbu, připrav si z mléka a špaldové mouky na sádle kaši! Ta totiž zároveň s výživou zdraví též přinese tobě." Takto si promluví, z nutnosti obnoví mírovou smlouvu, společně vyzvednou krále Gunthera, jenž velice trpěl, 1445 vsadí ho na koně. A tak se strhaní Frankové vrátí do Wormsu, Akvitánec pak dorazil do svojí vlasti. Tam byl radostně, s velkými poctami přijat a podle starého zvyku zásnuby s Hiltgundou veřejně slavil. Lidu všemu byl milý a poté, co zemřel mu otec, 1450 po dobu třiceti let své zemi kraloval šťastně. Jaké války později vedl, v nichž vítězství velkých dosáhl, o tom se zpěčuje psát již ztupené pero. Ať už jsi, čtenáři, kdokoliv, vrzavé cikádě odpusť: nemysli na její hrubý hlas, leč na její mládí. 1455 Nedošla k výšinám ještě — sotva vylétla z hnízda. To byla píseň o reku Waltherovi, zachraň vás Ježíš. i 1440 lam si quando domům venias laribusque propinques, efňce lardatam de multra farreque pultam! Haec pariter victum tibi conferet atque medelam." His dictis pactum renovant iterato coactum atque simul regem tollentes valde dolentem 1445 imponunt equiti, et sic disiecti redierunt Franci Wormatiam, patriamque Aquitanus adivit. Illic gratifice magno susceptus honoře publica Hiltgundi fecit sponsalia rite omnibus et carus post mortem obitumque parentis 1450 ter denis populum rexit feliciter annis. Qualia bella dehinc vel quantos saepe triumphos ceperit, ecce stilus renuit signare retunsus. Haec quicunque legis, stridenti ignosce cicadae raucellam nec adhuc vocem perpende, sed aevum, 1455 utpote quae nidis nondum petit alta relictis. Haec est Waltharii poesis. Vos salvet lesus.