ČtOpOVij kyty 621 Sedlák a had Sedlák naše! v zimní době" hada skřehlého mrazem, slitoval se nad ním, zvedl ho a dal si ho pod šat. Had se ohřál, vzal na sebe znova svou vlastní podobu, svého dobrodince uštkl a způsobil mu smrt. Ještě" než zemřel, sedlák řekl: , „Pravém trpím, protože jsem se slitoval nad ničemným tvorem." ■ Bajka ukazuje, íe ničemnost se nezmení, ani když se jí dostane nejvStšího dobrodiní. fota Tto«vv»paum sxc C*+Gesta(I) #57; Gesta(0) #174; H14 #98, H54 #90, H249 #87, iH267 #78; JdeV(Crane) #160; JdeV(Geven) #51; Katona #174; Pauli #745; Violier #141; Aa-Th.: 155; S.T.: J1177.3. — BP II, ■:420; Born Judas III, 82—86; Gaster, Ex. 441a; Holbek #43 (Aesop); Iiurigman #155; McKenzie, Mod. Phil. (1904), p. 497; Tawney and Penzerl, 101; II, 132,155. 4255 Serpent cures blindness. A snake whose nest has been seized by a toad, rings a bell. The emperor, who orders the toad to be killed, is cured of his blindness by the serpent Gesta(I) #156; Gesta(M) #7; Gesta (0) #105; H200 #13, H233 #34, H254 #7, H264 #23; Klapper, 'Erz. #133; Pauli #648. — Basset, Mille et un conks II, 266 #38; BP III, 461; Romania 3.174; 21, 193—4. 4256]Serpent,frozm. When thawed out, a frozen a tor. The man restores the serpent to its frozen EdeB #225; Enx(G) #246; H37 #34, H65 JdeV(Crane) #160; JdeV(Frpnken) #50; Jd« (F) #59 (Herv. IV, p. 231); Odo (P) #53 {¥. #745; Aa-Th.: 155; Moser-Rath 126; S.T.: 120 #109; Espinosa, Cuentos III, p. 420ff.; Gate p. 39 #318 (246); Perbosc, Conies dt Gascogne (Pa #29;^>. 33-44, 97 #52. Vtfa*) Vsc chr. V-l/l - /vu><4W (Zf) — 25 — byl obžalován a přivedli ho před krále, Boudce. I když popíral vinu, která mu byla kladena, byl konečně usvědčen. Král mu řekl: „Budeš potrestán dvojnásobně: jednou pro spáchanou vinu, podruhé, že jsi zločin zapřel". — Někdo druhý byl S podobně obviněn, že se provinil, a nepopřel to. I pravili ti, kteří stáli u krále: „Aí přijme rozsudek za přiznané provinění.** „Ne tak", odvětil král, „poněvadž filosof říká: ,Kdo přiznal hřích, tomu je důvod odpustit.' A tak odešel od krále 10 svobodný." — Sokrates: „Jako lhář nepatří do družiny knížete, tak bude muset být vyloučen z nebeského království." — Jiný filosof řekl svému synu:„Řckiií, že zalhal ten, kdo říká, že zlo má být přemáháno zlem, protože jako oheň ne- 15 zničí oheň, tak zlo neustoupí zlu. Jako tedy voda uhasí oheň, tak dohro zničí jakékoliv zlo. ■— Jiný: Neoplácej zlé, aby ses nepodobal zlu, ale ji roka ž dobro, ať j si lepší než zlo. —Jiný filosof: Nespoléhej na zlo, pokud jsi nevyváži z nebezpečí, 20 abys neupadl do jiného, jelikož ono nemůže způsobit, abys podobné minul. — Pravil Arab svému synu: .Jestliže vidíš někoho, že je zatížen zlými skutky, nevstupuj k němu, poněvadž kdo rozváže oběšence, ten na něho spadne. 25 „ , _ TVTějaký člověk procházel le-hxeniplutu 5.: \ \ ~ -Li sem a nasel hada, kterého k , pastevci natáhli a klacky připoutali. Brzy ho osvobodil a postaral se o to, aby se zahřál. Zahřátý had se začal 30 plazit kolem ošetřujícího a konečně jej obtočeného těžce sevřel. Tehdy člověk pravil: „Co to děláš? Proč odplácíš zlým za dobré?" „Jednám podle své přirozenosti", odpověděl had. Muž pravil: „Dobro jsem ti prokázal, a ty mi ho splácíš zlem?" 35 Když tak spolu zápasili, byla přivolána mezi ně liška, aby je rozsoudila. Všechno jí bylo přede- ■26 — střeno po pořádku, jak se stalo. Tu liška: „Nedovedu posoudit tento případ podle toho, co slyším, leda až budu vidět, jak to bylo mezi vámi na počátku." Had byl znovu přivázán jako dříve. 5 „Právě teď, hade", pravila Uška, „jestli můžeš uniknout, sestup! A ty, člověče, nenamáhej se, abys rozvázal hada! Copak jsi nečetl, že kdo rozváže visícího, sám na to doplatí?" Řekl jakýsi Arab svému synu: „Jestliže bys měl něco těžkého, 10 a mohl bys být snadno vysvobozen, neváhej, protože zatímco budeš čekat lehčí vysvobození, přijde na tebe větší zatížení. A ať tě nedoelihne to, co se stalo hrbatému s básníkem". „A jak to bylo?", otázal se syn. Otec: 15 j, j g Tiatý básník představil králi • ; „ " mj verše, které složil. Král po-Básník a hrbáč. chválil jeho nadání a přikázal, aby si za ně vyžádal nějaký dar. On žádal, aby se mohl stát na jeden měsíc stráž-20 cem své obce a aby dostal denár od každého hrbáče, prašivce, od jednookého, od toho, kdo má vyrážku, a od Člověka ■ kýlou. Král to dovolil a potvrdil pečetí. Jakmile přijal úrad, posadil se u brány a začal konat svou povinnost. Jednoho 25 dne vstoupil do brány jakýsi hrbáč s holí, dobře oblečený. Básník mu šel vstříc a požadoval po něm denár, on mu ho odepřel dát. Když mu básník násilím zvedl kapuci z hlavy, zjistil, že je hrbáč jednooký. Požadoval tedy dva denáry od toho, 30 od nČhóž dříve chtěl jeden. Hrbáč mu to nechtěl dát, proto ho básník zadržoval. Nemaje pomoci, chtěl utéci, ale byl chycen za kapuci. Po odkrytí hlavy se ukázalo, že je prašivý. Básník hned po něm žádal tři denáry. Vida hrbáč, že se nemůže 35 zachránit ani útěkem ani pomocí, začal odporovat silou a bránil se holými pažemi a tu bylo vidět, že má na nich vyrážku: a tak žádal básník — 27- čtvrtý denár. Poté co bránícímu strhl plaší a on spadl na zem, zjistil, že má kýlu. Vynutil tedy od něj pátý denár. Tak se stává, že ten, kdo nechce dát jeden, proti své vůli dá pět. Jistý filosof řekl svému synu: „Synu, hleď, abys nešel kolem sídla 5 nepravosti! Přejdeš kolem, zastavíš se; zastavíš se, usedneš; usedneš a spácháš (zlý) skutek." v 17 THř ^ca^° sc> *e ^va klerici vyšli Klerk kterv* jistého večera z města, aby 10 ', J opustili svou (rozuměj: duchov- vstoupil do ní) dráhu. I přišli na místo, kde domu pijanu. , , .. ■.. . T , 1 ' se scházeli pijani. Jeden z nich řekl svému společníkovi: „Obrátíme se jinou cestou, protože filosof říká: ,rlleď, abye nesel kolem 15 sídla nepravosti.'" Na to mu jeho druh pravil: „Přechod neuškodí, jestliže nebyl jiný." Když ■ procházeli kolem, uslyšeli v domě písničku. Druhý se zastavil, sladkost písně ho zdržovala. Společník jej napomenul, aby šel dál, ale on nechtěl.' 20 Když druh odešel, zůstal sám a zlákán zpěvem vstoupil do domu. Odevšad volán, sedl si a popíjel s jinými pijany a hle, za ním vstoupil do domu pijanů hlásný, protože sledoval vyzvědače, uprchlého z města. Když jej v tom domě našel, zajal je- 25 ho i všechny ostatní, „ Zde", pravil, „byl útulek tohoto vyzvědače. Odtud vyšel, sem se vrátil. Všichni jste byli jeho společníky a druhy." Proto byli všichni přivedeni k šibenici. A klerik mezi nimi kázal všem velikým hlasem: „Kdokoliv pře- 30 bývá ve špatné společnosti, bezpochyby získává trest nezasloužené smrti." _ , „ *Y 7ypráví se o dvou žácích, že Exemplum 8.: V , , ., ■- . -i Hlas v 'ra T vycházejíce zjištěno mesta, as vyra. pj£gjj na mfgto, kde zněl hlas ja- 35 kési ženy velice zvučně a slova zpěvu byla dobře složena a zpěv sám byl složený muzikálne, velice XGI O JEDNOM VRÁTNÉM A O BOHATÉM MUŽI Některaký pán. byl jest, kterýž měl jednoho vrátného, kterýž svého pána prosil, aby v městě svém, kteréž má, 5 vrátného učinil jeden měsiec, takže od každého hrbovatého, jednookého a prašivého a rukú á uší nemajíce aby jeden haléř měl. Pán jemu toho povuolil a pečet přiložil. A tak když úřad přijal, stál v bráně městské, aby viděl jdúce a jedúce, aby zisk úřadu svého mohl mieti. Tehdy udá se, io^že jeden hrbovatý dobře okuklený v bránu vsel. A vrátný přišed, přikázáním páně toho města žádal od něho záplaty. Ale ten hrbovatý jemu dáti nechtěl. A vrátný jeho rukú udeřil a kuklu jemu strhnuti chtěl. Nalezl jeho i jednookého. A inhed ten vrátný dvú haléři požádal od něho. A on jemu is dáti nechtěl a utéci s tiem chtěl. Tehdy vrátný jemu kuklu strhl, a on prašiv ostal. A vrátný inhed na něm tří" haléřóv požádal. A prašivý počal se jemu protiviti a s nahú hlavú stál, a také i uší neměl; A vrátný opět čtyř haléřóv požádal. A když se dáti jemu bránil, kuklu a plaší jemu vzal, a ten io také jedné ruky neměl. A on pět haléřóv od něho mieti chtěl. A tak se stalo, kterýž jednoho haléře nechtěl dáti,-pět bezděky musil potom dáti. Pak'duchovně takto: Naj milejší! Pán tento jest Pán náš Jezus Kristus. Vrátný 25 jest múdrý zpovědlník, jenž má stati, točísto kázati u vratech města lidem, v kterémžto jest pět oken, skrze kterážto smrt vchodí. Ale skrze tohoto hrbovatého, prašivého, bez-okého etc máme rozuměti člověka plna hriechov, kterýž sedmi smrtedlnými hriechy jest obalen, jenž za každý 30 dlužen jest, ač by chtěl nebo nechtěl, dáti haléře, toČíšto činiti pokánie, aČ žádá obdržeti radost věčnu, do kteréž nás dovede... 4892 Toll far physical defecjts. Hlídač u brány si vymůže od vládce města dovolení vybírat po haléři od Udí stižených nejakou tělesnou vadou. Přijde hrbatý, odmftne poplatek. Vrátný na něm objeví další vady, takže nakonec místo jednoho musí složit haléřů pět GRČ č. 91 — Alf c. 6; NarA č. 234; Trac C. 43; Boz č. 63; GR ě. 157; GRD č. 58; GRm 157; GRn č. 90; SpecL č. 498; Nov & 53; BonE č. 76; Pau č. 285; Bas I, 521; Ulr 27; WesH č. 382 — AT 1661; ChB IX, 18; Dunlop 213; Battaglia 558;' R. Gottschick, Über einige Beispiele Boners und ihre lateinischen Vorlagen, ZDA 52, 1910, 238