Resumé kapitoly Latinský středověk

Druhá kapitola v knize E.R. Curtia, Latinský středověk, se skládá z 5 podkapitol. Výklad je někdy
spíš historiografického rázu a věnuje se spíš důležitým událostem a stěžejním datům.

Kapitola 1 – Dante a antičtí básníci

Hned v úvodu se setkáváme s verši z Dantovy Božské komedie, ve které je nám záhy představena la
bella scuola, která pro Danta měla nadčasovou autoritu. Zahrnuje tam Homéra, praotce Dantova
sestupu do podsvětí, pokračuje Vergiliem, jehož Aeneida byla vzorem Dantova sestupu. Kromě satirika
Horatia představuje Ovidia a jeho Proměny – dílo důležité pro pochopení děl latinských básníků,
v něm si totiž můžeme románovou formou zopakovat mytologické postavy. Kromě Lucana, který je
historickým pramenem pro římskou občanskou válku, představuje ještě Statia a jeho epos Thebais. Ten
byl ve středověku mimořádně oblíbený. Postavy z něj jsou nám dokonce v Božské komedii připomínány.

Podle autora je Dantovo setkání s la bella scuola zpečetěním spojení latinské epiky s křesťanským
světským básnictvím

Kapitola 2 – Antický a moderní svět

Hovoří o antice a jejím přijetí ve středověku – ten ji přebíral, přetvářel, ochuzoval, zužoval i
napodoboval. Jako příklad uvádí autor uvádí Villarda de Honnecourte a jeho kresby antických bronzů,
ve kterých se ale také projevilo jeho gotické formální cítění.

Ve svém výkladu plynule přechází k modernímu světu, který je podle teze Ernsta Troeltsche s antikou
hluboce srostlý a prostoupený jejími tradicemi a strukturou státu a práva.

Kapitola 3 – Středověk

Právě tato kapitola měla spíš historiografický charakter. Autor se dlouze věnoval určení letopočtu
nebo období, které mělo být předělem mezi antikou a středověkem, dále pojednával o válkách a
tehdejší evropské hospodářské situaci. Poté se krátce věnoval upadající římské říší a plynule
přešel k osobnostem, které stály na počátku latinské literatury, Aureliem Augustinem počínaje.
Přechází k výčtu autorů hlavně 5. a 6. století a jejich přínosům v básnické a prozaické tvorbě.
Zmiňuje například Prudentia, prvního křesťanského básníka, Orosia, prvního křesťanského autora
světových dějin a také Isidora ze Sevilly, který žil na přelomu 6. a 7. století.

Nakonec zase sklouzává do historie a opět se věnuje se epoše novověku a opakujícím se problémům
s určením konce středověku.

Kapitola 4 – Latinský středověk

Zde se věnuje hlavně latině, která díky církvi a latinsky mluvícímu klerikálu nabírala na
důležitosti. Hovoří o vlivu latiny na formující se národní jazyky a dokládá její důležitost na
autorech, kteří básnili jak italsky, tak latinsky: na Dantovi a Boccacciovi. Stále se zabývá hlavně
latinou, kterou rozkvět národních literatur nijak neohrozil, a která se stále držela na výsluní a
zůstávala stále živou řečí např. i v administrativě.

Kapitola 5 – Romania

Poslední kapitola pojednává o Romanii, souboru zemí, kde se mluví románským jazykem. Věnuje se
znovu latině, ke které se národní jazyky obracejí při půjčování slov. Kapitolu uzavírá pojednáním o
národních románských literaturách, které se utvářejí, a zároveň poskytují inspiraci jiným národním
literaturám. (Například německá píseň O Nibelunzích je závislá na francouzských zdrojích.)