Turecko v 80. letech Řeč generála Kenana Evrena •„…Vážení občané, právě ze všech těchto důvodů ... byly turecké ozbrojené síly nuceny převzít státní správu s cílem zajistit jednotu země a práva a svobody lidu, zajistit bezpečnost života a vlastnictví a štěstí a prosperitu lidí, zajištění převahy práva a pořádku - jinými slovy, obnovení státní moci nestranným způsobem…“ Vojenský převrat 1980 •https://www.youtube.com/watch?v=XvAdu953fzU •https://www.youtube.com/watch?v=9lGix7yIUmo •Cílem vojenského převratu bylo znovuobnovení zákona a pořádku, respektive míru v polarizované turecké společnosti •Samotný převrat neukončil krveprolití předchozích let, ale pokračoval v něm Období vlády vojenské junty •Puč z 12. září 1980 potřetí turecké ozbrojené síly vyhlásily výjimečný stav, v němž došlo k popravám, útokům a porušování lidských práv • • Turecký parlament byl rozpuštěn, ústava byla zrušena, všechny politické strany byly uzavřeny a jejich majetek byl zabaven • •Konce vlády listopad 1983 Rada národní bezpečnosti (RNB) •Rada národní bezpečnosti - složená z Kenana Evrena (který vedl přípravy a celý vojenský převrat a později se stal prezidentem) a z velitelů tureckých pozemních, leteckých a námořních sil a velitele četnických sil, převzala kontrolu nad veškerou mocí v Turecku •RNB – špička ledovce – obrovská moc skryta před zraky veřejnosti – velitelé (vykonavatelé stanného práva) RNB •Generál Necdet Üruüg – vojenský velitel v Istanbulu; stanné právo v Istanbulu •Za generály stál důstojnický sbor, který vyvíjel tlak na politiky •Málo známy fakt – v rámci RNB existovaly dvě frakce: umírnění a radikálové •Obě frakce – schované „pod ideologií kemalismu“ • Frakce v RNB •Umírnění – upřednostňovali méně tvrdý režim a dřívější návrat moci civilistům •Radikálové - chtěli důkladnou restrukturalizaci politického systému, aby jednou provždy eliminovali „starou politiku“; v době, kdy by nastal čas, byli ochotni vytvořit vlastní politickou stranu a jít do voleb •Rozhodnutí však byla učiněna kolektivně, aby se udržel zdánlivý dojem jednoty •Generál Kenan Evren – prostředník a mluvčí, rozhodně neměl takovou moc, jak se na první pohled zdálo Opatření RNB •Vydala nařízení, kterým pozastavila ústavu, rozpustila parlament, uzavřela politické strany, zadržela jejich vůdce a pozastavila prakticky všechna profesní sdružení a konfederace odborových svazů •14. září padlo nařízení na ukončení stávek a návrat do práce Textové pole: •Téhož dne bylo úředníkům, kteří byli členy Svazu revolučních dělnických odborů (DISK), nařízeno, aby se do 48 hodin odevzdali vojenské juntě •Úředníci patřící do MISK, neofašistické konfederace odborů, byli také obdrželi nařízení, aby se vzdali •Účelem tohoto aktu bylo vytvořit dojem, že režim byl nestranný mezi levicí a pravicí •Členové MISK nikdy nebyli ve stávce; z 51 000 stávkujících pracovníků v září 1980 patřilo 477 319 DISK a zbytek TÜRK-İŞ • • • Tisková konference 16. 9. 1980 •Poprvé náznak, že armáda byl mohla být u moci „delší dobu“ •Generál Kenan Evren oznámil, že demokracie bude obnovena v „přiměřené době“ (nebyl uveden žádný časový harmonogram) •RNB měla odstranit veškeré překážky, které bránily zdravému fungování demokratického řadu, takovým způsobem, který by navždycky vylučoval potřebu obdobného zásahu Tisková konference 16. 9. 1980 •„…Pouze ti, kdo věří v demokracii, mají nárok na demokratické svobody…“ •Náznak, že strany levice a krajní pravice by mohly být vyloučeny z politického procesu •Mateřské školy a univerzity by „budoucí generace“ měly učily „bránit demokratické hodnoty“, což by v praxi mohlo znamenat, že učitelé, kteří nebyli oddáni hodnotám považovaným vládnoucí juntou za demokratické, by mohli být odstraněni Zájmy vojenské junty •Politická a institucionální restrukturalizace země •Byla odhodlána zbavit politiku městské mládeže, která začala hrát důležitou roli od 60 let - vyžadovalo rozdrcení všech projevů nesouhlasu zleva, včetně revolucionářů, sociálních demokratů, odborářů a stoupenců hnutí jaderného odzbrojení organizovaného jako Mírové sdružení (základ turecké elity) •Extrémní pravice zastoupená Nacionalistickou akční stranou byla rozdrcena, ačkoli její ideologie byla přijata ve formě tzv. „Turecko-islámské syntézy“ a zformována skupinou známou pod názvem „Intelektuálové“ Proslov generála Evrena Kenana z 18. 11. •„… Boj proti terorismu je naším prvořadým úkolem, protože se jedná o největší problém v zemi a to je to, co nejvíce znepokojuje naše občany ... Desítky tisíc osob patřících k levicovým organizacím jsou denně zastřeleni nebo zraněni či zajati…“ Režim vojenské junty •Úřady dohlížející na výkon stanného práva v Istanbulu 21. listopadu oznámily, že od převzetí moci provedly 1 245 zatčení a 460 za posledních 11 dní •V celé zemi bylo zadrženo asi 8 000 osob a další tisíce, pokud jeden počítal ty, kteří byli vzati do vazby po dobu 90 dnů, zbití, zastrašování a propuštění bez obvinění • V lednu 1981 odhadl výbor EHS, že bylo zadrženo 30 000 osob •Mučení se nyní stalo rozšířeným a systematickým, přičemž řada podezřelých a vězňů umírala za neobjasněných okolnosti •Režim nikdy nepopíral existenci mučení; pouze tvrdil, že jde o práci nepoctivých policistů a nikoli o politiku a že všichni obvinění byli vyšetřeni a provinilci potrestáni Režim vojenské junty •Zatýkání a soudy (neofašistické Nacionalistické akční strany, islamisty, Strany národní spásy, radikální konfederace odborových konfederací DISK, Mírové asociace, Asociace učitelů Turecka) byly hlavními rysy každodenního politického života v 80. letech •10/1981 však RNB učinila první krok k politické restrukturalizaci a ustanovila poradní shromáždění za účelem návrhu nové ústavy, současně byl přijat zákon o zrušení všech politických stran a zabavení veškerého jejich majetku, včetně jejich archivů Praktiky vojenské junty •Otázka mučení získala mezinárodní pozornost - tisk informoval o tom, že Ahmet Isvan, sociální demokrat a bývalý starosta Istanbulu, byl se zavázanýma očima držen na židli několik dní, zatímco jeho vyšetřovatelé se snažili získat jeho napojení na podvratné levicové organizace •Po této události se veřejné mínění v Evropě stalo kritickým vůči režimu X USA poskytovalo jak materiální, tak i morální podporu, junta se cítila dostatečně sebevědomě a pokračovala v represích a spoléhala na rostoucí strategický význam Turecka v regionu Vláda •Kabinet, na který RNB delegovala výkonnou moc , byl vyhlášen dne 21. září •V čele vlády Bülent Ulusu, admirál •Členové kabinetu byli byrokraté, profesoři a důstojníci v důchodu •Nejvýznamnější - Turgut Özal, který se stal místopředsedou vlády odpovědným za ekonomiku a Kaya Erdem, blízký spolupracovník Turguta Özala a bývalý úředník centrální banky, který byl jmenován ministrem financí Vláda •Bez jakékoliv opozice v parlamentu (a také u novinářů) s mimořádnými pravomocemi •Šlo implementovat v podstatě cokoliv •Např. zrušení veta proti návratu Řecka do NATO (Řecko stáhlo své síly z vojenské velitelské struktury NATO v letech 1974 až 1980 v důsledku řecko-tureckého napětí po turecké invazi na Kypr v roce 1974) •Na oplátku USA a západní Německo – příslib finanční pomoci – pomoc zadluženému Turecku Turgut Özal •Úzké vazby na západní finanční kruhy – IMF a WB •Od generálů získal „volnou ruku“ – hospodářská politika •Během následujících měsíců dostal Turgut Özal od ruky nápravu ekonomických problémů Turecka - snížení inflace uvolněním cen, zvýšením vývozu a podepsáním dohod se zahraničními věřiteli o odložení splátek tureckého dluhů, které činily asi ‎$ 18 miliard •https://www.youtube.com/watch?v=t8H1WHJk0eQ • Zákon č. 2547 6. 11. 1981 •Depolitizace univerzit První náznaky počátku mezinárodní izolace •Izolace režimu začala končit, když dne 5. listopadu 1981 navštívil Ankara Hans Dietrich Genscher, ministr zahraničí Západního Německa a první západní státník, který od puče navštívil Ankaru •Varoval generály, že jejich represivní opatření mohou vést k vyloučení Turecka z Rady Evropy a k pozastavení hospodářské pomoci, která byla pro hospodářské zotavení Turecka nezbytná •Avšak prosincová návštěva ministra obrany USA Caspera Weinbergera a příslib větší pomoci posílily sebevědomí režimu a jeho odhodlání Novoroční projev generála Kenana Evrena •Představil kalendář, který předurčil politický život k Turecku •Ústavní shromáždění příprava ústavy, jejíž draft musí být předen RNB do léta 1982. •RNB poté provede nezbytné změny a předloží návrh lidu (referendum) •Pokud lid ústavu příjme, bude připraven nový zákon o politických stranách a vše ostatní, aby se všeobecné volby mohly uskutečnit do konce roku 1983 Příprava ústavy •Veřejná diskuse nad přípravou ústavy – znovu otevřené dveře do politiky a veřejná kritika – vláda přijala zákon, kterým bylo zakázáno bývalým lídrům politických stran účastnit se diskuse nad podobou ústavy •44 členů Mírové asociace bylo zatčeno – „válka proti intelektuálům“ •B. Ecevit – uvězněn •7/1982 – návrh ústavy – prezidentský charakter, vzor francouzská ústava 1958, cílem byla garance zákona a pořádku – moc v rukou prezidenta, respektive premiéra; prezident mohl rozpustit a požadovat volby; v případě národní stavu nouze – dekrety; vybíral členy ústavního soudu (nominace soudy a rady) •Vlna nespokojenosti •Mumtaz Soysal: • •„Turečtí lidé nejsou zas až takoví barbaři, aby si zasloužili takovouto ústavu v poslední čtvrtině 20. století…“ • • Harmonogram •Ústavní shromáždění – návrh ústavy předloží RNB během léta 1982 •RNB dodatky a následně bude ústava předložena lidu v referendu •V případě, že ústava projde v referendu, tak budou na konec roku 1983 připraveny volby • Příprava ústavy •Veřejná diskuse nad přípravou ústavy – znovu otevřené dveře do politiky a veřejná kritika – vláda přijala zákon, kterým bylo zakázáno bývalým lídrům politických stran účastnit se diskuse nad podobou ústavy •44 členů Mírové asociace bylo zatčeno – „válka proti intelektuálům“ •B. Ecevit – uvězněn •7/1982 – návrh ústavy – prezidentský charakter, vzor francouzská ústava 1958, cílem byla garance zákona a pořádku – moc v rukou prezidenta, respektive premiéra; prezident mohl rozpustit a požadovat volby; v případě národní stavu nouze – dekrety; vybíral členy ústavního soudu (nominace soudy a rady) •Vlna nespokojenosti •Mumtaz Soysal: „Turečtí lidé nejsou zas až takoví barbaři, aby si zasloužili takovouto ústavu v poslední čtvrtině 20. století…“ • • Ústava 1982 •7. 11. 1982 – referendum (pro) •Třetí ústava od vyhlášení republiky 1923 •Ústava byla výsledkem vojenského převratu 1980 •Turecký vládní systém – demokratický, sekulární, parlamentní •Tureckému národu byla svěřena bezpodmínečná a neomezená svrchovanost •Bylo stanoveno VNST může svolat jednu třetinu z celkového počtu členů, aby se zabránilo parlamentní blokaci; může přijímat rozhodnutí absolutní většinou přítomných; kvórum pro rozhodnutí však nesmí být za žádných okolností menší než čtvrtina plus jeden z celkového počtu členů •Zásadní změnou legislativy ústavou z roku 1982 bylo zrušení Senátu republiky • Zatímco výkonné funkce vykonává prezident republiky a Rada ministrů, soudní pravomoc vykonávají nezávislé soudy • • • •Článek 2 ústavy popisuje republiku jako demokratický, světský a sociální stát, který je právním státem •Ústava uvádí, že všichni turečtí občané jsou sjednoceni v národní cti a hrdosti, národní radosti a zármutku, jejich právech a povinnostech vůči národní entitě, požehnáním a břemenům a ve všech projevech národního života •Ústava stanoví, že Turecká republika se zavázala k nacionalismu Atatürka •turecký stát je nedělitelným celkem se svým územím a národem. •Demokracie - získávána a zachovávána dodržováním zákona státní správy, který omezuje zákonodárné a výkonné pravomoci a poskytuje rovnováhu mezi těmito třemi pravomocemi •Soudní přezkum správních aktů a ústavnost zákonů jsou považovány za sine qua non pro právní stát •Dalšími zárukami právního státu v ústavě z roku 1982 byla nerektroaktivita trestního práva, soudních proces a zákaz odepření spravedlnosti •Kromě toho byla přijata hierarchie norem, která zabránila tomu, aby nižší normy byly narušeny vyššími •Rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro legislativní, výkonné a soudní složky, vládu, všechny fyzické osoby a právnické osoby •Ústava z roku 1982 navíc uznává všechna základní lidská práva, jako je svoboda slova, tisk, komunikace, cestování, právo na soukromí, právo na vlastnictví •Základními sociálními právy uznanými ústavou je právo organizovat odbory, právo na stávku a kolektivní vyjednávání, právo na sociální zabezpečení, právo na vzdělání a právo na lékařskou péči •Zákonodárná moc je svěřena Tureckému velkému národnímu shromáždění •Turecké velké národní shromáždění se skládá z 550 poslanců • Parlamentní volby se konají každých pět let •Poslanci reprezentují celý národ a před nástupem do funkce skládají přísahu, jejíž text je obsažen v Ústavě •Povinnosti a pravomoc Tureckého velkého národní shromáždění jsou stanoveny takto: přijímat, měnit a rušit zákony, dohlížet na Radu ministrů a ministry, zmocňovat Radu ministrů k přijímání nařízení z moci zákona, přijímat rozpočet a návrhy zákonů, ratifikace tisku nebo ražby měny, rozhodnutí o vyhlášení války, stanného právo nebo stavu ohrožení, schválení podpisu mezinárodních dohod a rozhodnutí o prohlášení obecných nebo zvláštních amnestií •Turecké velké národní shromáždění přijalo nejkomplexnější dodatky s tímto pozměňovacím návrhem, který se týkal 34 článků, byla ústava rozsáhle revidována s cílem rozšířit základní práva a svobody, možnost regulovat sociální a ekonomický život •Změny vstoupily v platnost poté, co byly zveřejněny v Úředním věstníku 17. října Ústava 1982 •Liberální ústava z roku 1961 byla nahrazena novou, autoritářskou založenou na francouzském modelu – ústava 1958 •Odborové organizace byly rozbity, na univerzitách proběhly čistky a univerzity byly centralizovány, politické strany byly rozpuštěny, mnoho politiků bylo vykázáno z politiky •V podstatě jedinou snahou Vrchního velení bylo eliminovat cokoliv „politického“ • •Soudní přezkum správních aktů a ústavnost zákonů jsou považovány za sine qua non pro existenci právního státu •Dalšími zárukami právního státu v ústavě z roku 1982 jsou nerekroaktivita trestního práva, soudní proces a zákaz odepření spravedlnosti. Kromě toho byla přijata hierarchie norem •Rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro legislativní, výkonné a soudní složky, vládu, všechny skutečné osoby a právnické osoby •Ústava 1982 – schválena v národním referendu, několikrát – dodatky •Hlavní zákonodárný orgán – PARLAMENT – volba – všeobecné hlasovací právo – na 5 let •Min. % - 10 % •Řada omezení – extrémní pravice a levice •Výkonná moc – rozdělena: premiér a prezident • Referendum •Jediná věc je jasná: voliči věděli, že kdyby odmítli ústavu, tak by se prodloužil tzv. „Přechod k demokracii“ •Kenan Evren varoval lidi opakovaně, že junta se vzdá moci až poté, co bude přesvědčena, že se situace v Turecku nevrátí k anarchii před rokem 1980. •Ale ani generálové neočekávali, že vyhrají 91,37 procent platných hlasů; veřejně uvedli, že očekávali 80 procent, ale byli by spokojeni i s 62 procenty (ústava z roku 1961) •Referendum bylo interpretováno jako projev důvěry a osobní triumf Kenana Evrena, který oficiálně převzal úřad prezidenta dne 9. listopadu 1982 •Výsledky posílily důvěru generálů a jejich stoupenců, zejména v obchodně-průmyslové komunitě •Stali se optimističtí a věřili, že nyní mohou vytvořit nové politické síly, které nahradí ty, které právě smetli •Dne 12. listopadu prezident Evren oznámil, že volby se budou konat v říjnu 1983 za předpokladu, že se neobjeví neočekávané akce, které by jim mohly zabránit Politické strany •Jakmile byla ústava legitimizována, obrátili generálové svou pozornost na úkol vytvořit strany věrné filozofii 12. září • Mírná frakce RNB chtěla, aby předseda vlády Bülent Ulusu vytvořil „státní stranu“, a 17. listopadu Ulusu řekl, že tak učiní pokud bude vyzván •13. dubna 1983, oznámil, že tento úkol nepřevezme •Následně Turgut Sunalp, generál v důchodu, oznámil, že vytvoří středopravicovou „státní stranu Politické strany •Zákon o nových stranách vstoupil v platnost 24. dubna a následující den RNB zrušila zákazy a otevřela novou stránku politického života v zemi •Nový zákon vyžadoval, aby strany byly složeny nejméně ze 30 členů (vyjma 723 bývalých politiků) a dal RNB pravomoc vetovat kterékoliv zakládajícího člena bez uvedení vysvětlení •Kromě toho článek 97 přinutil všechny strany, aby přijaly odkaz režimu z 12. září • Politické strany •Během několika týdnů se objevilo 17 stran, téměř všechny se ukázaly jako pomíjivé • Pouze dvě měly základ: Sociálně demokratická strana (SODEP); její vůdcem byl profesor Erdal Inönü, syn Ismet Inönü, který ovládal turecký politický život v letech 1938-1972 •Očekávalo se, že SODEP přitáhne bývalé příznivce rozpuštěného CHP a levicové voliče. •Druhou stranou byla Velká turecká strana, (S. Demirelova Strana spravedlnosti v přestrojení) •Generálové nechtěli, aby Turecko by získalo dvoustranný systém, o který usilovala podnikatelská komunita •Generálové - vytvářet novou politiku a tyto strany představovaly „starý režim“, proto byla Velká turecká strana zrušena a její vůdci zadrženi spolu s bývalými bývalými republikány •Ačkoli SODEP nebyl zakázán, politika veta RNB kandidátů zabránila účasti ve volbách Strana pravé cesty •Středopravicová 1983 – 2007 •Předchůdce Strana spravedlnosti •Süleyman Demirel • Politické strany •Mezitím vznikly také tři strany, které kandidovaly v listopadových volbách •Strana nacionalistické demokracie vedená v důchodu generál Turgut Sunalp – pravice •Střed obsadila strana Turguta Özala Strana vlasti a Necdet Calp, bývalý soukromý sekretář Ismeta Inönüho, vedl populistickou stranu s cílem naplnit vakuum, které zbylo po CHP, tzv. Lidová strana Politické strany •Častá otázka – proč junta nezakázala Stranu vlasti? •- Vypadalo to, jako by ho chránila západní podpora, a to zejména ve finančnícg kruzích. Generál Alexander Haig měl údajně navštívit během tohoto období generála Kenana Evrena, aby ho informoval o tom, že Özal má plnou důvěru západu… V předvečer voleb •Když průzkumy veřejného mínění ukázaly, že T. Özal byl před svými soupeři - generálové se rozhodli, že prezident K. Evren a premiér B. Ulusu – musí otevřeně podporovat Turguta Sunalpa •Učinili tak 4. listopadu, 2 dny před volbami, ale výsledek byl opakem toho, co se očekávalo Volby •Voliči se stali ještě více nepřátelskými vůči „státní straně“ a hlasovali pro protivníky •Vláda obávající se nízké volební účasti a uložila pokutu 2 500 lira (asi 25 $) těm, kteří by se neúčastnili voleb (rekordní účast 92,9%) Výsledky voleb •Pouze 23,27 procenta pro Strana nacionalistické demokracie, populistická strana Strana Lidová (30,46%) a Strana vlasti (45,15%). • Výsledky voleb •volby v roce 1983 nedokázaly legitimizovat pozice Turguta Özala přímo, protože obě hlavní strany - SODEP a Pravá cesta - byly před volbami vyloučeny •Lidé pochybovali, zda by Özal vyhrál svobodné volby; proto se musel prokázat v komunálních volbách, které se měly konat v listopadu 1984. Výsledky voleb •Tyto volby se staly nesmírně významnými, protože jejich výsledky by mohly oslabit postavení vládnoucí strany a donutit zemi předčasné všeobecné volby. Toto období přechodu k demokracii bylo poznačeno nejistotou, vzrušením a očekáváním •Politický terorismus byl prakticky vyloučen, i když procesy byly neustálou připomínkou „anarchie“ z roku 1980 a opravňovaly k zachování stanného práva i po návratu k civilní vládě Příprava komunálních voleb •Turgut Özal vzal vážně hrozbu nadcházejících voleb a přijal opatření, aby zajistil vítězství své strany •Uvažoval o přijetí zákona omezujícího účast v obecních volbách těm stranám, které napadly všeobecné volby •Bál se však, že prezident Evren takový zákon vetuje, proto se T. Özal rozhodl připravit volby neprodleně a okrást opozici o čas na organizaci a kampaň •Mezitím T. Özal využil všech výhod vládnoucí strany (zejména sponzorství) k posílení své vlastní pozice Výsledek komunálních voleb •Strana vlasti vyhrála – 41,52% •SODEP – 23,35% •Strana pravdivé cesty – 13,25 % •Lidová strana – 8,76% •Strana nacionalistické demokracie – 7,09% • • https://www.youtube.com/watch?v=ubirzx7HtdE • Ümit Cizre •https://www.youtube.com/watch?v=XvAdu953fzU •https://www.youtube.com/watch?v=EsHo7nYWP48&t=29s •https://www.youtube.com/watch?v=99_97sDa-f8 BBC Důsledky vojenského převratu 1980 •Turecký parlament byl rozpuštěn, ústava byla zrušena, všechny politické strany byly uzavřeny a jejich majetek byl zabaven • •650 000 lidí bylo vzato do vazby • • 230 000 lidí bylo postaveno před soud •1 683 000 lidí bylo zařazeno na „černou listinu“ •Vojenští státní zástupci požadovali trest smrti pro 7 000 lidí •Trest smrti dostalo 517 lidí • 50 lidí bylo popraveno • Vojenská vláda zrušila občanství více než 14 000 lidí •388 000 občanů bylo odepřeno vydání tureckého pasu •30 000 lidí uprchlo z Turecka hledat útočiště v zahraničí • 299 vězňů zemřelo ve věznicích z „neurčitých“ důvodů Důsledky vojenského převratu 1980 •14 vězňů zemřelo při hladovkách • •Umučeno bylo 171 lidí • •Byli zabiti 3 novináři •Pro 400 novinářů bylo požadováno celkem 4 000 let vězení • •Bylo uvězněno 31 novinářů • Noviny se nemohly tisknout po dobu 300 dnů •Bylo zničeno 39 tun novin a časopisů •Bylo zakázalo promítíní 937 filmů Vojenské tribunály •Ve velmi krátké době bylo zadrženo ?250 000 – 650 000 osob •Souzeno ?230 000; zbaveno občanství ?14 000; zabito 50 osob; mučeny stovky tisíc osob a tisíce osob zmizely •1 683 000 osob bylo na „seznamu“ - ? •Mezi stíhanými např. B. Ecevit, S. Demirel, A. Türkeş a N. Erbakan •Po využití Šedých vlků – K. Evren – skoncoval s touto organizací •https://www.youtube.com/watch?v=A_kb7LmYpmQ • Zahraniční a hospodářská politika •Jediné dvě oblasti, které nebyly dotčeny zásahy vojenské junty, nicméně byly prováděny tak, aby maximálně kopírovaly požadavky západu •Ačkoliv generálové čas od času rozhodli nezávisle na ministerstvu zahraničí (např. Řecko a NATO) • Zahraniční politika •V důsledku svých zkušeností s Kyprem a Egejským mořem rozšířilo Turecko své možnosti •Turecko, ačkoli zůstalo věrné západní alianci, od roku 1964 se rozvinuly lepší vztahy se Sovětským svazem, což vedlo k dohodě o přátelství v roce 1978 • Zahraniční politika •Turecko uznalo vládu pevninské Číny v roce 1971, zlepšilo vztahy s balkánskými státy (ačkoli vztahy s Bulharskem byly narušeny exodem 300 000 tureckých uprchlíků z této země v roce 1989) a kultivovalo užší vztahy s arabským a islámským světem USA •Zbrojní embargo bylo o několik let později tiše odstraněno za přispění geopolitických změn na Blízkém východě, jako je íránská revoluce •US poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski diskutoval se svými zaměstnanci o možné americké invazi do Íránu pomocí tureckých základen a území, pokud by se Sověti rozhodli opakovat scénář z Afghánistánu v Íránu USA •80. léta zlepšování vzájemných vztahů – turecko – americká zpravodajská spolupráce proti SSSR •Íránská revoluce a následný pád íránsko-americké zpravodajské spolupráce •Konec politiky détente a začátek druhé studené války – posílení •1980 DECA