Zákon o účetnictví a sbírky muzejní povahy II (druhá informace pro muzea a galerie zřizované státem a územními samosprávnými celky) Ve Sbírce zákonů, částka 133, vyšla Vyhláška č. 410/2009 Sb., která nahrazuje vyhlášku č. 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška se týká muzeí a galerií spravujících sbírky muzejní povahy ve vlastnictví státu a územních samosprávných celků a zapsané v Centrální evidenci sbírek, protože upravuje oceňování sbírek muzejní povahy, avšak na rozdíl od vyhlášky č. 505/2002 Sb., tentokrát alespoň v souladu s § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 563/1991 Sb. Ustanovení § 25 odst. 1 písm.k) zákona č. 563/1991 Sb. se týká m.j. sbírek muzejní povahy, přičemž pro použitý pojem „sbírka muzejní povahy“ platí, že: § sbírka muzejní povahy je definována zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to m.j. jako 1 soubor sbírkových předmětů a stává se sbírkou muzejní povahy zápisem do Centrální evidence sbírek (CES), což se týká všech sbírek ve vlastnictví státu a územních samosprávných celků, § sbírka muzejní povahy je podle zákona č. 122/2000 Sb. nedělitelným souborem majetku, t.j. nelze podle zákona č. 122/2000 Sb. uvnitř tohoto souboru vytvářet další soubory ve smyslu § 24 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.. Používaný pojem „podsbírka“ není součástí našeho právního řádu a nemůže být proto považován, tím méně ztotožňován, s pojmem „ soubor“ ve smyslu zákona č. 563/1991 Sb. § zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je ve vztahu k zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákonem speciálním; pro nakládání se sbírkami muzejní povahy platí přednostně zákon č. 122/2000 Sb., to znamená, že povinnost vedení evidence a inventarizace sbírkových předmětů podle zákona č. 122/2000 Sb. není novelou zákona č. 563/1991 Sb. dotčena. V tomto smyslu bude postup podle ustanovení § 71 vyhlášky č. 410/2009 Sb. následující: § Není-li známá pořizovací cena sbírky muzejní povahy, t.j. cena celého souboru majetku tak, jak je zapsaný v CES, oceňuje se 1 Kč a tato cena se nemění ani tehdy, dojde-li ke změně v rozsahu tohoto zvláštního souboru o nové sbírkové předměty, jejichž pořizovací cena známá je, resp. bude (je to logické, pořizovací cena sbírky muzejní povahy, t.j. celého souboru majetku, i nadále není známá) § je-li pořizovací cena sbírky muzejní povahy, t.j. celého souboru majetku tak, jak je zapsán v CES, známá (takový případ zatím praxe nezná, ale nelze jej do budoucna vyloučit, lze si např. představit, že stát, kraj či obec koupí od soukromého sběratele soubor věcí a požádá o jeho zapsání do CES, případně koupí sbírku muzejní povahy již v CES zapsanou), je sbírka muzejní povahy oceněna touto pořizovací cenou a dojde-li ke změně rozsahu tohoto zvláštního souboru, ocenění sbírky se upraví o ocenění věci, které se změna týká V praxi to znamená, že: a) územní samosprávné celky, příspěvkové organizace či organizační složky státu (účetní jednotky) zavedou do účetnictví všechny sbírky muzejní povahy, u nichž jsou v Centrální evidenci sbírek vedeny jako vlastníci nebo správci a obdrželi o jejich zapsání do CES osvědčení od Ministerstva kultury, s oceněním 1 Kč, b) sbírky muzejní povahy ztotožní s jejich názvy a evidenčními čísly, které jim ministerstvo přidělilo (číslo je uvedeno v osvědčení); v případě muzeí a galerií (správci sbírek) jde zpravidla o jednu sbírku muzejní povahy, výjimečně o více (2-3) sbírek. Formulace § 71 vyhlášky č. 410/2009 Sb. bylo dosaženo na základě podpory AMG v připomínkovém řízení, kdy Ministerstvo kultury – ve spolupráci s AMG – důsledně poukazovalo na rozpor mezi zákonem o účetnictví a zněním vyhlášky č. 505/2002 Sb. a projednávaným zněním nynější vyhlášky č. 410/2009, které opět předpokládalo vytváření souborů majetku uvnitř sbírek muzejní povahy ve snaze ocenit a do účetnictví zavést co největší počet sbírkových předmětů, aniž by respektovalo princip nedělitelnosti sbírky muzejní povahy a z tohoto principu vyplývající neobchodovatelnost sbírkových předmětů. Nebylo možné naopak v tomto připomínkovém řízení změnit ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) zákona č. 563/1991 Sb., případně další ustanovení tohoto zákona, dotýkající se problematiky sbírek muzejní povahy, ani další právní předpisy, např. zákon č. 250/2000 Sb., rozpočtová pravidla územních celků. Tato informace není metodickým pokynem, ale pouze dalším ze základních vstupů pro jeho případné zpracování. Za tím účelem přijmeme z Vaší strany každý podnět, který pomůže zpracovat tuto problematiku k dosažení co největší právní jistoty muzejních pracovníků. Mgr. Tomáš Wiesner, v.r. ředitel odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií MK