Hegel a Anaxagoras Úsvit principu svobody • „Princip subjektivní svobody se tu však projevuje především ještě v jednotě s všeobecným základem řecké mravnosti, jež měla charakter zákonů, ba dokonce i s mytologií, a tak zrodil úsvit principu svobody, jenž dovoloval géniovi svobodně uskutečňovat jeho koncepce, veliká umělecká díla výtvarného umění a nesmrtelná díla poesie a historie. Princip subjektivity posud ještě nenabyl formy, jež osamostatňuje moment zvláštnosti jako takový, jež činí z obsahu výlučně subjektivní obsah, subjektivní alespoň na rozdíl od všeobecného základu, od obecně platné morálky, obecného náboženství, od obecně platných zákonů.... Později se nám forma subjektivity osamostatní pro sebe a vstoupí do protikladu proti substanciálnímu, proti morálce, náboženství, zákonu. Základ tohoto principu subjektivity, avšak ještě zcela všeobecný základ, vidíme v Anaxagorovi. (s. 280)" De-spiritualizace „Vůbec jsme mohli poznamenat již při rozboru Thaleta, Anaximandra a jiných, že učinili ze slunce, měsíce, země a nebeských těles pouhé věci, to znamená předměty vnější duchu, a nepovažovali je už za živoucí bohy. ... Je možno odvodit věci z myšlení a je podstatným činem myšlení, že takovéto předměty, jež se nazývají božské, a představy o nich, jež je možno nazvat poetické, zavrhuje spolu s pověrou v celém jejím rozsahu, že je degraduje na to, co nazýváme přirozenými věcmi. Neboť v myšlení jakožto v identitě sebe a bytí si duch uvědomuje sám sebe jako pravdivou skutečnost, takže se v myšlení ve vztahu k duchu degraduje to neduchovní a materiální na věci, na negativitu ducha. ... (s. 281)" Jsme na počátku „...je třeba S zí k m m. To ostatní v Anaxagorově filosofii ale vypadá tak, že se velmi zmenšuje ni, mž s naplnil takový princip. Proti tomuto obecnu na druhé straně byti, hmota, vůbec smyslová rozmanitost, možnost - ono obecno je skutečnosti. ... v sobě každá věc obsahuje všechny ostatní věci — vodu, vzduch, kosti, ovocne plody —, tak naopak voda v sobě obsahuje maso jako maso, kosti atd. Anaxagoras se tedy navrací k to nekonečne rnosti principů. Coje smyslově vnímatelné, to podle něho vzniklo m všech oněch ek, při čemž jeden druh ek nabyl převahy. Anaxagoras, který vymezuje absolutní podstatu jako obecne, opouští zde, při ni předmětné podstaty či hmoty, obecnost a myšlenku/' (s. 286-287). Jsme na počátku - Sokrates • měl jsem radost, že jsem v Anaxagorovi našel učitele o ině jsoucna" (dobra), „ vě ve smyslu ch ch zorů. Anaxagoras , zda je Zeme či , a až mi vysvětli toto, výloži mi ž inu a nutnost věci - tak, že mi e, že jedna či jejich nka je lepši. A řekne-li snad, že inaje uprostřed, jistě mi výloži, že to tak je lepši, že je ina uprostřed" (to znamená, že výloži vnitřní el te věci o sobě a pro sebe, nikoliv užitek jako zevně určeny el). „A když mi to Anaxagoras zal, tu jsem poznal, že mi už dny druh in nevyloží - ani o slunci, ani o ci a ch ch tělesech, ani o tom, jak jem kol sebe haji, ani o jejich rychlostech, ani jake maji vlastnosti. Přidělil-li každé jednotlivině jeji inu, a vsem dohromady, myslel jsem, že výloži to nejlepši z každé jednotliviny a ze všech dohromady" (svobodnou ideu, jsouci o sobě a pro sebe, absolútni konečný el). „Nevzdal bych se to naděje ani za mnoho peněz, chopil jsem se horlivě ch spisů a četl jsem je co nejusilovněji, abych poznal co ve, co je dobre a co je špatné. Ale to bne naděje jsem byl hle zbaven, když jsem viděl, že Anaxagoras va k věcem ani cestou myšlenky, ani cestou ch důvodů, brž ze k tomu bere tr, oheň a vodu a ještě mnoho ho a stejně ho/' (s. 292)