Combinatórias entre palavras 1 Semântica Vysvětlení terminologie 1. část (v češtině) 2019 Referências terminologia • https://https://www.czechency.org/slovnik /LEXIKÁLNÍ%20POLE.czec • • Campo lexical x Campo semântico • Campo lexical sintagmático • Colocação TEORIE POLÍ • Teorie opírající se o myšlenku, že i lexikální rovina má podobně jako jiné jaz. roviny systémový charakter. Menší míru její systémovosti (danou složitostí a proměnlivostí lexika) reflektuje stěžejní, avšak dosti vágně vymezovaný pojem pole (viz minulá hodina) • Podle úhlu pohledu (avšak ne vždy zcela diferenčně) se hovoří o polích jazykových, slovních, lexikálních, onomaziologických, sémantických, ale též pojmových, věcných apod.; srov. lexikální pole. • Výchozím axiomem (principem) klasické t. p. je představa, že jednotky slovníku neexistují v jaz. (v jaz. povědomí) izolovaně, ale ve vztahu k množině významově blízkých jednotek, s nimiž tvoří vnitřně uspořádané celky – pole. Pole mohou např. jako plášť pokrývat určité pojmové či tematické komplexy (komplex příbuzenských vztahů, prostorových dimenzí, intelektuálních hodnot apod.), jsou jimi zvnějšku zadávána a zároveň je hranicemi významů svých jednotek jazykově strukturují. • T.p. zdůraznila, že zkoumání významu jednotlivých lexikálních jednotek není možné bez reflexe celého lexikálního pole a jeho vnitřní strukturace, neboť význam jedné jednotky je vymezován vztahy k významům jednotek dalších. • Podle t.p. vytvářejí lexikální pole v slovníku (hierarchicky) uspořádanou strukturu, jež v sobě uzavírá obraz světa, zčásti determinovaný konkrétním jaz. (jaz. Determinismus – barevné spektrumum, onomatopoie, zvyky a tradice, apod). • Hlavní autoři Dionysios Thrax – položil základy zkoumání systémových vztahů v lexikální rovině W. von Humboldta - novodobějších přístupů je třeba zmínit alespoň úvahy Bedeutungsfeld – zavedl pojem pole Ipsen významové pole zavádí do jazykovědy Trier (1931) se zaměřil na zkoumání polí paradigmatických, Porzig (1934) popsal i řadu elementárních syntagmatických polí skládajících se často jen ze dvou slov, přičemž si všímal jejich statistické přitažlivosti (např. pes – štěkat, strom – kácet), zkoumal sémantickou podmíněnost spojitelnosti slov apod. Bibliografie • Brüggemann, F. R. Die Farbbezeichnungen in der tschechischen und slovakischen Schriftsprache der Gegenwart, 1996. • Ducháček, O. O vzájemném vlivu tvaru a významu slov, 1953. • Ducháček, O. Les champs linguistiques. PP 3, 1960, 22–35. • Ducháček, O. Různé typy významových vztahů a problematika jazykových polí. SaS 24, 1963, 238–244. • Ducháček, O. Klasifikace významových změn a problém struktury lexika. SPFFBU A 16, 1968, 7–15. • Ducháček, O. Strukturální metody v současné sémantice. SaS 30, 1969, 40–49. • Filipec, J. Vzájemná souvislost lexikální sémantiky a onomaziologie při konstrukci dílčích systémů v slovní zásobě. SaS 41, 1980, 17–25. • Ipsen, G. Der alte Orient und die Indogermanen. In Friedrich, H. ad. (eds.), Stand und Aufgaben der Sprachwissenschaft, 1924, 200–237. • Němec, I. Vývojové postupy české slovní zásoby, 1968. • Němec, I. Rekonstrukce lexikálního vývoje, 1980. • Porzig, W. Wesenhafte Bedeutungsbeziehungen. Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur 58, 1934, 70–97. • Trier, J. Der deutsche Wortschatz im Sinnbezirk des Verstandes. Die Geschichte eines sprachlichen Feldes, Bd. 1. Von den Anfängen bis zum Beginn des 13. Jahrhunderts, 1931. • Kritika a přínos Klasická t.p. byla v mnoha ohledech kritizována (neobstála např. představa o mozaikovitém charakteru lexikálních polí, o ostrosti významových hranic jednotlivých jednotek i hranic celých polí, polemiku vyvolaly též některé deterministické aspekty t.p. aj.), na druhé straně se stala např. východiskem pro rozvoj komponentové analýzy, přinesla řadu podnětů pro studium kolokability, kompatibility a valence, pro zkoumání vývojových proměn slovní zásoby a pro bádání antropolingvistická a kognitivistická. Lexikální pole • https://https://www.czechency.org/slovnik /LEXIKÁLNÍ%20POLE.czec • Subsystém lexikální roviny jazyka, strukturovaná množina lexémů. Na základě diference paradigmatických a syntagmatických vztahů se rozlišují paradigmatická a syntagmatická l.p. Paradigmatická l.p. se nejčastěji chápou buď jako pole sémantická, založená na významové relaci mezi lexémy (sémaziologický přístup), n. jako pole pojmová, založená na seskupení lexémů vztažených k témuž mimojazykově vymezenému pojmu n. pojmovému komplexu (onomaziologický přístup), srov. ✍Hrbáček (1999). • Lexikální pole Paradigmatická mohou být strukturována např. vztahem synonymie, opozitnosti, hyponymněhyperonymním vztahem apod. Elementární (minimální) paradigmatické sémantické pole je tvořeno pouze dvěma lexémy, např. antonymy (mrtvý × živý), častější jsou však pole vícečlenná. V rozsáhlejších sémantických polích se lexémy seskupují kolem tzv. dominanty, s níž mají část sémů společných, částí sémů se však odlišují (srov. synonymní pole s dominantou chytrý – moudrý, inteligentní, mazaný, učený.. (viz předchozí hodiny) Syntagmatická jsou tvořena lexémy, které mají systémové (především sémantické) předpoklady k tomu, aby se mohly vzájemně spojovat v řečovém řetězci, případně aby se kombinovaly zvláště často (např. kácet – strom; bouřlivý – potlesk). Studium syntagmatických polí souvisí s kompatibilitou, kolokabilitou a valencí. Každý lexém je v jaz. systému umístěn na pomyslném průsečíku paradigmatických a syntagmatických významových vztahů, je tedy zároveň součástí paradigmatických i syntagmatických l.p. strukturujících lexikální rovinu jazyka • Kolokace • individuální formální a významová spojitelnost, schopnost kombinace jaz. prvku s jiným n. jinými, vytvářená jeho jedním n. více kolokačními paradigmaty (virtuální a kolokační paradigma), podmíněná jeho kompatibilitou s nimi; spolu s valencí patří k hlavním složkám syntagmatičnosti každého jaz. prvku. Individuální realizací k. vzniká kolokace. J • e‑li např. valencí verba číst akuz., je jeho kolokabilitou paradigma, třída konkrétních subst., která tento akuz. konkretizuje, např. číst (knihu, román, dopis…), kde číst knihu je jedna jeho konkrétní kolokace; do kolokačního paradigmatu slovesa číst však nepatří např. inkompatibilní *kámen, *vodu, *maso… (i když to jsou také akuz.). • Obecně platí, že k. každého slova je úzce restringovaná a v zásadě daná jeho sémantikou, a i když se časem i autorsky mění (zrod metafor), nikdy není neomezená a libovolně široká: žádný lexém jaz. se nekombinuje se všemi dalšími. • K. je ve svém úhrnu zásadní složkou hodnoty lexému a je pro libovolné dva lexémy i synonymní, vždy jedinečná a nezaměnitelná. O k. se na úrovni jiné než lexikální (autosémantické) zpravidla neuvažuje, i když tomu např. u morfémů nic nebrání Kolokace korpus.cz iva.svobodova2 kolokace v syn Kontext - INTERCORP – vlastní kolokace Kompatibilita Je to významová slučitelnost; sémantický syntagmatický vztah mezi dvěma lexémy n. jinými prvky sémantické povahy, který umožňuje jejich běžné a přijatelné vzájemné kombinace ve smysluplném syntagmatu, srov. studená voda n. vztah pes a štěkat. K. existuje tam, kde je vzájemná kombinace obou lexémů založena na přítomnosti sému, který je jim společný: jednou z vlastností psa (a lišky) je, že štěká (tento rys lze použít i k jejich širší definici). K. je v důsledku naší jazykové praxe a zvyku tak základní a samozřejmý vztah, že se zpravidla zvláště nevytýká a nezdůrazňuje; nápadné je však její porušení n. zablokování u jejího opaku, inkompatibility. V. • Valence • Počet a povaha míst (argumentů), které na sebe sloveso (popř. slovo jiného slovního druhu) váže jako pozice obligatorní n. potenciální (na rovině povrchové stavby jde zvl. o objektová doplnění daná rekcí řídícího slovesa, resp. i o doplnění podmětové). • Mainstreamové je rozlišování (terminologicky různě) • syntaktické valence (valence na rovině syntaktické struktury) • sémantické valence (valence na rovině sémantické struktury). • pragmatická valence (svoboda mluvčího valenční výrazy na rovině povrchové syntaxe vyjádřit, n. nevyjádřit, aniž by byla ohrožena gramatická správnost věty) Valence -příklad Dirk Geeaerst, Teorie lexikální sémantiky, Karolinum 2019. vyčerpávající přehled hlavních • Geeraertsova kniha nabízí • tradic lingvistického bádání o významu slov od poloviny devatenáctého století do současnosti. Představuje nejdůležitější myšlenky, klíčové práce a dominantní postavy pěti lingvistických směrů: historicko-filologické sémantiky, strukturalistické sémantiky, generativní sémantiky, neostrukturalistické sémantiky a kognitivní sémantiky, přičemž si všímá především teoretických a metodologických vztahů mezi těmito přístupy. Kromě hlavních teoretických proudů lexikální sémantiky věnuje pozornost i „proudům spodním“, které utvářely její vývoj. • Příklad analýzy lexikálně-sémantického pole dle Kroupová L.. Slovo a slovesnost ( http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=2689 Centrum pole - pojem, který tvoří průnik určitého okruhu slov o jistých znacích. Podle stupně významové blízkosti vytvářejí se uvnitř širšího rámce pojmového pole jisté samostatné skupiny. Jedno a totéž slovo může náležet různými svými významy (při přenesenosti, polysémii apod.) dvěma nebo více polím. - slovo, které vstoupí do určitého pojmového pole, stává se součástí jeho struktury, a tím buď omezuje význam některého jeho členu nebo některých jeho členů, nebo je jimi samo významově specializováno, popř. s nimi konkuruje a snižuje jejich frekvenci Příklad analýzy lexikálněsémantického pole Centrální slovo má význam společný pro všechna slova daného pole. Má jistou autonomnost, nezávislost na kontextu, je slovem spisovným, neutrálním, v současnosti běžným. Klíčové slovo obsahuje význam společný pro skupinu slov jistého sémantického okruhu. Příklad analýzy lexikálněsémantického pole Lexikálně sémantické pole chápeme tedy jako množinu lexikálních jednotek určitého sémantického okruhu s průnikem archisémémů. Analýza lexikálně sémantického pole ‚Žena v zaměstnání a povolání‘ Substantiva označující pracující (zaměstnanou) ženu prokazují sémantickou souvislost, a to na základě společných centrálně nadřazených sémů, vztahů synonymických a antonymických. Společnými centrálně nadřazenými sémy (archisémémy) jsou žena, práce, zaměstnanost. Sémem podřazeným je prostředí, v kterém se práce vykonává. Tento sém je zároveň průnikovým sémem k sémům způsob práce, druh práce, zařazení a dalším. Kombinací sémů vznikají sémémy substantiv. Schéma sémů substantiv označujících ženu v zaměstnání a povolání • Kroupová – analýza – centrální slov • Centrálním slovem lexikálně sémantického pole ‚Žena v zaměstnání a povolání‘ je pracovnice se synonymním výrazem zaměstnankyně. • Významovou dominantou těchto slov je ‚práce, zaměstnanost‘. Práce může být vyvíjena nejen v zaměstnání, ale i v jiné oblasti lidského snažení vůbec. • Analyzovaný sémantický okruh postihuje práci v zaměstnání, a proto pracovnici chápeme jako ‚ženu zaměstnanou‘. Opozitem k ženě zaměstnané není žena nezaměstnaná, nýbrž žena, která není zaměstnána, tj. žena v domácnosti. Členění pojmenování • Členění v pojmenování pracující zaměstnané ženy se řídí podle dílčích okruhů představujících typy prostředí, v nichž žena pracuje: nevýrobní odvětví a služby, průmysl, zemědělství. • • V rámci jednotlivých typů prostředí pak dochází k štěpení podle jádrových sémů a ke kombinaci s dílčími opozitními sémy. 2.1.1. způsob práce ●duševní ●manuální ●teoretická ●praktická ●odborná ●neodborná ● ● sém ●intelekt ●ruka ●teorie ●praxe ●odbornost ●neodbornost ● ● klíčové slovo ●intelektuálka ●dělnice ●teoretička ●praktička ●odbornice ●diletantka ● ● 2.1.2. druh práce ●stálá ●příležitostná ●pomocná ● ● sém ●stálost ●příležitostnost ●pomocnost ● ● klíčové slovo ●∅ ●∅ ●pomocnice ● ● 2.1.3. zařazení ženy v práci ●začátečnické práce ●práce s nižším zařazením ●práce ve vedoucím postavení ● (funkci) ●práce spojená s titulem, ● se získanou hodností ● sém ●začátek ●∅ ● ● ● ● ● klíčové slovo ●začátečnice ●∅ ● ● ● ● ● vedení, řízení ∅ vedoucí ∅ Popis okruhů • Dílčí okruh ženy ve vedoucím postavení v řídící funkci obsahuje několik podskupin: žena stojící v čele nějakého organizačního celku, společenské skupiny ap., pověřená vedením (panovnice se synonymy vladařka, vládkyně, královna; ministryně, ředitelka); osoba pověřená řízením, správou (soudkyně, správkyně); osoba pověřená kontrolou, dozorem (kontrolorka, revizorka, průvodčí, dozorkyně). • Další okruh se dělí podle toho, jak žena titul nebo hodnost získala: studiem na vysokých školách, vědeckým studiem, habilitací (doktorka, inženýrka, kandidátka věd, doktorka věd, docentka, univerzitní profesorka); společenským oceněním (laureátka); funkcí (inspektorka); ve vojenství a bezpečnostních složkách státu •