WILLIAM JAMES. • .. OTÁZKY A NÁZORY. Dosud vyšly ; EPlKTET, Rult, lChcete-li poznati ztělesněnou povrchnost, čtěte jen jeho půvabně psanou "Theodicée", v nfž se snažil ospravedlniti cesty boží a dokázati, že svět, v němž žijeme, je nejlepší z možných světů. Budu citovati ukázku toho, co minim. Mezi jinými překážkami optimistické filosofie, o nichž Leibnic uvažuje, je také počet věčně proJdetých. Že jejich počet je nekonečně větší nežli počet spasených, to přijímá Leibnic jako předpoklad, čerpaný z theologti, a potom argumentuje dále tímto způsobem. "Ba i potom", praví, "zlo objeví se skoro ničín1 v přirovnání k dobru, veztneme-li jednou v úvahu skutečnou velikost Města Božího. Coelius Secundus Curio napsal malou knížku "De Amplitudine regni coelestis," která byla nedávno 16 Přednáška l.: otištěna. Avšak nedovedl změřiti rozsah království nebeského. Staří měli nepatrné představy o dílech božfch. Zdá1o se jim, že jenom naše země má obyvatele, ba i představa našich protinožců vzbuzovala v nich pochybnost. Ostatní pak svět skládal se, dJe jejich názorů, jen z několika málo zářících zeměkouJf a křisfálových sfér. Avšak dnes, af jakékoliv jsou hrani'e všeho mfra, my musfme připustiti nesčetný počet zeměkoulí, tak velkých, jako naše, nebo větších, které mají zrovna tolik práva, jako ona, nositi rozumné obyvatele, ačkoliv z toho nenásleduje, že by to museli býti vesměs lidé. Naše země je toli ko jednou ze šesti hlavních družic slunce. Ježto všechny stálice jsou slunce, vidíme, jak nepatrné místo zaujímá naše země mezi viditelnými věcmi, ježto je jen jednou družicí jednoho ze sluncí. Všechna tato slunce pak n1ohou býti obydlena j enotn šfast· nými tvory, a nic nás nenuU věřiti, že počet zatracených je velmi veliký, neboť málo příkladů a vzorů stačf pro užitečnost, již dobro má ze zla. Ježto není důvodu předpokládati, že hvězdy jsou všude, nemohl by býti velký prostor nad oblastí hvězd? A tento veliký prostor, obklopující celou tuto ob1ast . . . může býti plný štěstí a slávy ... Co se nyní stane s naší zemí a jejfmi obyvateli? Nezmenšf se v něco nepřirovnatelně menšího, než je fysikální bod, ježto naše zentě je toliko bodem v přirovnání ku vzdálenosti stálic? Tak se ztrácí skoro úplně část všehomíra, již známe, přirovnána Nynější dilcmma ve filosofii. 17 s částí nám neznámou, již však musíme připustiti ; a ježto všechna známá zla jsou v této nepatrné části, následuje z toho, že jsou skoro ničfm, přirovnáme-li je k dobrům, jež vesmír obsahuje.1 ' Leibnic pokračuje jinde : ,,Je jistý druh spravedlivosti, která nemá za účel ani polepšen[ zločince, ani poskytnutí příkladu jiným, ani nápravu křivdy. Tato spravedlivost je založena na pouhé přiměřenosti, jež nalézá uspokojení v odpykání špatného skutku. Sociáni a Hobbes zamítaji. tuto kárnou spravedlivost, která je vlastně mstivou spravedlivostí a již Bůh pro sebe vyhradil pro mnohé okolnosti ... Je založena v přiměřenosti věcí a uspokojuje nejen stranu uraženou, nýbrž tal{é všechny moudré její po~zorovatele, právě tak, jako krásná hudba nebo jemné dílo architel' Nc, děkuji". "Náboženství", praví p. Swift, "je jalu je to, co o nich řeknen~e, a řelyl nikdy povstal a nestal se dogn1atem. V podobném světě 111useli bychon1 se pLlvdy spíše štítiti. Ale v tomto světě, právě tak jako jistá jídla jsou nejen příjen1ná naší · chuti, ale také dobrá naširn zubům, našemu žaludku a našemu vazivu, právě tak jisté ideje jsou nejen přijemny k přemýšlení anebo příjetnny proto, že podporuji jiné ideje, lckových na du§f stále čekaly buď tresty neb odměny Hleďte, jak Locke, ykládaje duli z tohoto stanovl ka, y§etřuje tuto otázku pragmaticky : ,.Předpokládejme•, pravl, .že někdo věH, že je toutét du§l, kterou byl kdysi estor nebo Thersites tl!e si přivlastňovatl jejich činy spl e, nežli c11ny ohokollv jiného v minulosti? echt lak jednou i je ědom některého z činil estorových jako svého vl-astnfho , pak bledá, že je téže osobe tl s es orem a éto osobnf identitě je. za 101 no e keré právo a praved ivost odměny a tf stu Je sa azfej é, že nikdo nemt1!e býti u i ěn zodpovědným za to, čeho si nenf i o , ! ale přl3 e vtlj roJSud k podle toh:a, sda ho Prélgtnat. výklad několika rh etafysických problémLl. 61 jeho sebevědorní obviňuje či o1nlouvá. Předpoldádejn1e, že někdo by byl potrestán za něco, co udětaI v j inén1 životě, o nčn1ž by nen1ohl tníti žádné vědotní, jaký by tu byl rozdil n1ezi tímto trcsten1 a tín1, že byl stvořen nešťastným?" Naše osobní identita spočívá pro Locl,Kosnticl<é vzrušení'' by tu byl pravý název pro nábo- ženství. Je však hmota, jež podle Spencera je nositelkou kostnického vývoje, takovýn1to principem dol Duch, Absolutno. Ačl zdá se to býti věcí, již je velmi ne- Pragmcttism a humanisn1. 167 snadno nalézti. Taková skutečnost se redukuje na pojem toho, co právě vniká do naši zl