Metodika V. Světy myslitelů Studentský workshop Reader 11.12.2019 D2 Team 7 9:30 – ca 17:00 Program: 9:30 zahájení 9:40 Frantíšek Palacký (1798-1876) Irena Zahradníková 10:00 Karl Marx (1818-1883) Barbora Šustrová 10:20 Jaroslav Goll (1846-1929) Václav Nečada 10:40 Sigmund Šlomo Freud (1856-1939) Marcela Procházková 11:00 diskuze 11:30 Johan Huizinga (1872-1945) Miroslav Myšák 11:50 Philip D. Curtin (1922-2009) Michaela Balá 12:10 Josef Macek (1922-1991) Kristína Sedláčková 12:30 diskuze 13:00 Obědová přestávka 14:00 Pierre Bourdieu (1930-2002) Vladimír Rossov 14:20 Umberto Eco (1932-2016) Tereza Kučerová 14:40 Natalie Zemon Davies (*1928) Kateřina Baslerová 15:00 diskuze 15:30 přestávka 15:50 Hayden White (1928-2018) Dominika Packová 16:10 Carlo Ginzburg (*1939) Miroslava Novotná 16:30 Judith Butler (*1956) Gabriela Bednářová 16:50 diskuze 17:15 Závěr a přechod ke společenské fázi workshopu Mgr. Irena Zahradníková Historická metodologie I. 428297 Podzim 2019 1 FRANTIŠEK PALACKÝ František Palacký se významně zapsal do české historie hned v několika oblastech. Působil jako historik, politik, filozof a organizátor českého vědeckého, kulturního a společenského života. Během svého života napsal mnoho děl a pojednání, stál u zrodu nejen významných českých institucí, ale i časopisů. Narodil se 14. června 1798 jako druhorozený syn rodičům Jiřímu Palackému a Anně, rozené Křižanové v severomoravské vsi Hodslavice. Rodina, přiklánějící se k českobratrské víře, byla chudých poměrů. Přestože se otec Jiří Palacký vyučil krejčovině, byl velmi bystrý, nabyl skromné znalosti a začal učit v evangelické škole v Hodslavicích. František Palacký byl po otci velmi chytrý a nadaný. Zpočátku studoval na německé škole v Kunvaldu, poté byl otcem poslán na evangelickou latinskou školu v Trenčíně. Ve studiích pokračoval na evangelickém lyceu v Prešpurku. Jeho pozdější studium i oblast zájmů ovlivnilo jak prostředí doby, tak i styky se zdejšími profesory a vzdělanou společností. Do tehdejších Uher snáze pronikaly vlivy francouzského osvícenství, které si osvojila hlavně vzdělaná inteligence, s níž se začal Palacký stýkat. Národní cítění se u něj však projevilo až poté, co mu trenčínský měšťan Bakoš vytknul, že se málo zajímá o svůj jazyk. Sám Bakoš se věnoval české literatuře a četl mnoho českých knih. Po studiích se tak u Palackého začalo rozvíjet národní cítění. Svoji pozornost nyní obrátil na svůj rodný jazyk i rodnou zemi, věnoval se bedlivěji studiu českých dějin. Na svou historickou činnost se Palacký připravoval od roku 1820, kdy se seznámil s předními vědeckými pracemi. Ke svému bádání využíval i prameny v archivech. V roce 1823 se Palacký rozhodl vrátit do Prahy, kde zásluhou Palackého získal místo vychovatele v šlechtických rodinách, což jej více přiblížilo studiu archivních pramenů. Sepsal Mgr. Irena Zahradníková Historická metodologie I. 428297 Podzim 2019 2 například stručné dějiny rodu šternberského, rodopisy Černínů, Kinských, Martiniců… Mimo jiné sepsal i instrukci pro thunovský archiv v Děčíně a lobkovický archiv v Roudnici. V září roku 1827 se oženil s Terezií Měchurovou, dcerou velkostatkáře a advokáta Jana Měchury. Téhož roku se stal redaktorem Časopisu Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách, neboť byl jejím členem. Do archivních dějin se nezapsal jen tím, že byl roku 1831 jmenován historiografem Království českého, ale i tím, že inicioval založení Archivu Národního muzea (1846), Archivu hl. M. Prahy (1851) a k založení Archivu země České (1862). Podnikal badatelské cesty do zahraničních archivů a také do nově zveřejněného Vatikánského archivu. O svých bádáních publikoval zprávy. Svoji pozornost obrátil i ke sběru, vydávání a kritice pramenů k českým dějinám. Publikoval například studie O válkách Karla Velikého se Slovany, zvláště Čechy ČČM 1835, O umučení sv. Václava, podle legendy slovanské, úvaha kritická ČČM 1827, Pomůcka ku poznání řádův zemských království českého v druhé polovici XIII. století ČČM 1831 či O historické důležitosti starých desk zemských r. 1541 pohořelých a o potřebě a spůsobu obnoviti je, pokud možná ČČM 1863. František Palacký se také aktivně angažoval v politice. V letech 1848–1849 byl členem Svatováclavského a Národního výboru, byl také poslancem českého ústavodárného zemského sněmu či Ústavodárného říšského sněmu ve Vídni a v Kroměříži. Stal se spoluzakladatelem Matice české či Královské české společnosti nauk, v jejímž čele stál v letech 1868–1875. František Palacký zemřel 26. května 1876, je pohřben na hřbitově v Lobkovicích. Zásluhou své činnosti je právem zván otec národa. V době svého národního procitnutí se Palacký pokoušel psát básně. Toto angažmá se mu však nedařilo. Z jeho básnických děl zde uvedu báseň Na horu Radhost, hymnus Má modlitba dne 26. července 1818 a ódu Ideálů říše. Společně s Šafaříkem a Benediktim sepsal dílo o prozódii Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie. Věnoval se i estetice, sepsal dvě knihy Krásověda čili O kráse a umění knihy patery, avšak tuto edici ukončil nedopsaným třetím dílem. Nejvýznamnějším a stěžejním dílem se staly Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Kromě publikací a zpráv založil také edici Archiv český, Edice starých rukopisů českých, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae či Fontes rerum bohemicarum. Mgr. Irena Zahradníková Historická metodologie I. 428297 Podzim 2019 3 Své politické názory zřetelně vyjádřil ve statích Idea státu rakouského a Doslov k Radhostu. „…Konečným pádem Konstantinopole r. 1453 nastala byla Europě nutnost, postaviti proti Turecké povodni hráz novou a pevnější, nežli se ukázala býti říše Byzantinská, od dávna mravně zpráchnivělá. Toť byla první a hlavní příčina ku povstání říše Rakouské. … Kdyby se bylo podařilo buďto Řekům cařihradským, buď mladému tehdáž Dušanovu carství Srbskému, buď konečně Matiášově Korvinově říši Uherské, vyhnati Turky z Europy zase: jsemť jist, že by národové trojí dynastie, uherské, české a rakouské, buďto byli nikdy dobrovolně nespojili se, aneb aspoň žeby spojení jejich bylo nemělo trvání stoletého….“ Tímto svým tvrzením Palacký vysvětluje vznik Habsburské monarchie, jejímž prvotním cílem bylo uchránit Evropu od nájezdů tureckých vojsk. Aby však byla ochrana účinná, spojily se dobrovolně tři samostatné národy do jednoho celku. Palacký také uvádí, že nebýt tureckých nájezdů, Rakušané, Češi a Uhrové by na několik století netvořili jednotný stát. Dále Palacký uvádí, že Habsburská monarchie se měla stát ochránkyní křesťanské víry, a to za plné podpory papežů. Měla zamezit jednak proniknutí muslimské víry, jednak šíření reformních křesťanství. „…Takto záhy počala se dvojiti úloha státu Rakouského: s jedné strany bylo mu hájiti křesťanstvo před návalem mahomedánství, s druhé zamezovati pokrok tak zvané reformace církevní…“ Palacký se nebránil existenci Rakouského státu, avšak vyjádřil požadavek, že by se monarchie měla přeměnit ve federativní stát, který by umožnil rovná politická a národní práva všem národům. Neměla by jedna národnost být nadřazena druhým, neměla by potlačovat jejich kulturu a práva. Mgr. Irena Zahradníková Historická metodologie I. 428297 Podzim 2019 4 Palackého pojednání Idea státu rakouského obsahuje proslulý výrok, jenž vyjadřuje vlastenectví a národní uvědomělost: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm!“ Dovolím si s Palackým souhlasit a jen dodávám, že jeho slova nabyla natolik silná, že se téměř za padesát let později stala pravdivými. Mgr. Irena Zahradníková Historická metodologie I. 428297 Podzim 2019 5 Použitá literatura CIBULKA, Pavel. Jiří Kořalka: František Palacký (1798-1876). Životopis. IN Časopis Matice moravské. Brno: Matice moravská, 1999, roč. 118(2), s. 561–567. HOFFMANNOVÁ, Jaroslava - PRAŽÁKOVÁ, Jana. Biografický slovník archivářů českých zemí. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 472–473. HOMOLOVÁ, Květa – OTRUBA, Mojmír – PEŠAT, Zdeněk. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století: slovníková příručka. 3. Vyd. Praha: Československý spisovatel, 1982. KOŘALKA, Jiří. Češi v habsburské říši a v Evropě 1815-1914: sociálněhistorické souvislosti vytvoření novodobého národa a národnostní otázky v českých zemích. Praha: Argo, 1996, s. 197–221. KUDĚLKA, Milan - ŠIMEČEK, Zdeněk - VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. Praha: Historický ústav, 1995. MAREK, Jaroslav. Osobnost, historik, dějepisectví. IN Český časopis historický. Praha: Historický ústav AV ČR, 1998, roč. 96(3), s. 491–501. PALACKÝ, František. Idea státu rakouského. 1865. Dostupné z URL: http://texty.citanka.cz/palacky/isrtoc.html, cit. 2019-12-01. PEKAŘ, Josef. František Palacký. 3. vyd. Praha: Arsci, 2005. ŠTAIF, Jiří. František Palacký: život, dílo, mýtus. Praha: Vyšehrad, 2009.