Umberto VYTVÁŘENÍ NEPŘÍTELE , wjsem jd v New Yorku s taxikářem obtížně rozlustitelného m JJUie. C htél vedet, kolik nás je, a byl ohromen, že tak málo a žVn není angličtina. Nakonec se zeptal, kdo jsou nasi nepřátelé. Na mé „prosím?" mi vyložil krajta* s kterými národy jsme po staletí ve válce kvůli územním nárokům, d niekým nesnášenlivostem, neustálému porušování hranic a tak -tf^Qá&crvédB jsem, že neválčíme s nikým. Trpělivé mi vysvětlil, Že k Ljrta naše odvéké nepřátele, se kterými se navzájem zabíjíme. Zopakoval tsrín mu, ie je nemáme, že poslední válku jsme vedli před víc než pul stok-túk a navíc jsme ji začali proti jednomu nepříteli a zakončili proti jinému. Neuspokojilo ho to. Jak je možné, že existuje národ bez nepřátel? Vykoupil jsem a dal jsem mu dva dolary spropitného, abych mu vynahradil nás lhostejný pacinsmus, a teprve později mne napadlo, co jsem mu měl odpovědět: te totiž není pravda, že by Italové neměli nepřátele. Nemají raéiši nepřátele a rozhodné nejsou schopni se dohodnout, kdo to má byt, protože neustále válčí mezi sebou: Pisa proti Lucce, guelfové proti ghibellinům* seveřané proti jižanům, fašisté proti partyzánům, mane proti státu, vláda proti soudům - a škoda že tenkrát jesté nedošlo k pádu dvou Prodiho vlád, to bych mu mohl lépe vysvětlit, co znamená prohrát válku střelbou do vlastních rad. Když jsem se však nad tou příhodou zamyslel hlouběji, uvědomil jsem jedním z neštěstí naší země za posledních šedesát let bylo právě to, ze «n*tpiivdové nepřátele. Itálie se sjednotila díky přítomnosti Rakušanu ^MkHkával Berchet, těch německých hrubiánu a protivu; Mussolinimu * Podarilo získat podporu lidu, když nás podněcoval k pomstě za oklestěné ****** poníženi v Dopili a v Adui a za židovskou .demoplutokra^ ^ na nái uvaluje nespravedlivé sankce. Jen se podívejme, co se sta o *H*l«áty. když Říše zla zmizela a velký sovětský nephtel se iozpi> Mmzil iim krach vlastní identity, dokud Bin Udin z ^ ^ dostavdovdobách ílv svou slitovnou ruku a neposkytl Bushov, přílep ^ nepřátele, a upevnit tak pocit národní Identity a také svou ^ * S Mít nepřítele je důležité nejen k tomu, abychom vymkli vUst . ale i k tomu, abychom si obstarali překážku, na niž můžen* ponJS svstém hodnot a na níž při kontrontaci můžeme předvést ^ ľ> Chybí-li tudíž nepřítel, je potřeba si ho vykonstruovat Povši^H velkomyslné a pohotové označovali veronští naziskini za nepri^ kl> Ikdo do jejich skupiny nepatřil, pravé proto, aby skupinu tvořili, a ^ příležitosti nás ani tak nezajímá onen vcelku přirozený jev rozpoznav^ přítele, klen' nas ohrožuje, nýbrž proces, jak se nepřítel vytváfí a dém^ Cicero ve sw,h Čtyřech řečech proti Catilinovi (II, 10-23) nemuseU kreslovat nepřítele, neboť mél o Catilinově spiknut, důkazy Přesto ho vytváří, když v druhé řeči líčí senátorům Catilinovy přátele a náhlavního obvineného nechává dopadnout odraz jejich morální zvrhlotó Oni leží na hostinách, objímají nestydaté ženy a jsou zemdlelí vínem, přecpáni jídlem, ovénčeni vénci, natření mastmi, zeslabeni smilstvy a ve svém opilství žvaní néco o vraždění dobrých lidi a zapalováni mésta. [...] ...maji upravený zevnéjsck, ostříhané vlasy, isoubodbo vousů, nebo dobře oholeni, nosí tuniky s dlouhými rukávy, sahajia jim až po kotníky, odívají se spíš plachtami, ne tógami,.. Tito chlapci, tak krásní a líbezni, umí nejen milovat a být milováni nebo tančit a zpívat, ale i se ohánět dýkami a rozlévat jedy/ Cicero moralizuje stejné jako Augustin, který zostuzuje pohany, proto* na rozdíl od křesťanů navštěvují cirky, divadla, amfiteátry a pořádají optické slavnosti. Nepřátelé jsou jiní než my a řídí se zvyky, které nejsou na* V pravém slova smyslu tím jiným je cizinec. Už na římských liéfech jsou barbaři vyobrazeni jako zarostli a s tupými tvářemi a název barbaři odkazuje, jak je známo, na vadu v řeči, a tedy v my ■ Nicméně na počátku si nevytváříme nepřátele z oněch jiných, kteří nfls ohrožují přímo (jako je tomu v případe barbarů), nýbrž z těch, jež má kdosi zájem ukazovat jako nebezpečné, třebaže nás bezprostředné neohrožují; nejde ledy o to, že by tím, jak nás ohrožují, působili jinak, nýbrž o to, že svou jinakostí působí, jako by nás ohrožovali. Podívejme se, co říká Tacitus o Židech: „Bezbožné je pro ně všechno, co je pro nás posvátné, a co je pro nás nečisté, je jim dovoleno" (a hned se nám vybaví odpor Anglosasů k francouzským žabožroutům nebo Němců k Italům, kteří holdují česneku). Židé jsou „divní", protože nejedí vepřové, nedávají do pečiva kvásek, odpočívají v sobotu, uzavírají sňatky mezi sebou, obřezávají se (toho si všimněte), ne že by to byla hygienická nebo náboženská norma, ale „aby dali najevo svou odlišnost" ukládají své mrtvé do hrobu a neuctívají naše císaře. A jakmile je prokázáno, nakolik jsou odlišné některé reálné zvyklosti {obřízka, odpočinek v sobotu), lze dodatečně zdůraznit odlišnost dalšími zvyklostmi bájnými (uctívají oslí hlavu, opovrhují rodiči, dětmi, bratry, vlastí a bohy). Plinius nemá z čeho obvinit křesťany neboť musí uznat, že jejich zájmem není páchat zločiny, nýbrž pouze konat dobré skutky. Přesto je posílá na smrt, protože neobětují císaři, a v tom zatvrzelém odmítání něčeho tak samozřejmého a přirozeného je zjevná jejich odlišnost Posléze s rozvíjejícími se styky mezí různými národy bude novou formou nepřítele nejenom ten, kdo stojí mimo a dává najevo svou cizost, ale i ten, kdo je uvnitř, mezi námi - dnes bychom řekli neunijní přistěhovalec -, kdo se chová nějak jinak nebo mluví špatně naším jazykem a kdo je v Iuvenalově satiře mazaným a šejdířským graeculem, drzým, chlípným, schopným vzít si do postele přítelovu babičku. Naprosto cizí je vzhledem k jiné barvě pleti černoch. U hesla „Černoch" v Encydopaedia Britannica, v prvním americkém vydání z roku 1798, jsme se mohli dočíst: Pleť černochů mívá různé odstíny, avšak úplně všichni se od ostatních lidí liší všemi rysy svých obličejů. Oblé líce, vysoké lícní kosti, čelo nepříliš vysokej nos krátký, široký a zploštělý, rty silné, uši malé; jejich vzhled se vyznačuje ošklivostí a nepravidelností tvarů. Černošské ženy mají 11 .-u a mohutné hýidove .valy. jei jim výr.*"* **rí í* m «<*,em ,oho,° ne4,rého p,e,ne,,, í*3 .,kych.l f, tík4 ie «h.lka. proradno*. m,,iv„,t, k Uznám*!" "^rftl m. opUW- ™»xanoS,, on,^ nťdo.»«* ***' dnini v nich portery iisady pHrown^ ^ . „«drf«nl.-- > ' |tícýkoliv soucit je jim dzi; j«>u , o0uc*ty *T*y^r }|i flovék propadne, je li ponechán sin, ^ pfiklademxk* *laM. nohy tlu»té, palce rploitélý W>* Ti i. , sw a a m-ľf imirfro PJŕfíí /riíJr krbfa, I, 4, 5. století). Ani ikHH *e irodí t iídovakéko národa |.., | le spojen t otce a matky, „k řjko rodí vikhni lidé* a nikoli, |ak tvrdí někteří, jenom i panny, i ,.| Na tmtétkmftko poseti ďábel stoupí do matŕlny dělohy, působením ďábla bude vyživován v materském lůn* a dáblova moc bude ítale* mm (Ad*on de Monlicren-Der, Orroseři/a ctísecn AnfnVríífíJ. 10. stol.). Nude mit dvé ohnivých oéí, uil jako osel, nos a tlamu jako lev, protože sí* m Li mi luli šíleno skutky / neí zločinné jftfho z ohňů a ncjnestoudnějáJ slova popírání, bude je nutit zapírat Boha, jejich smysly zaplaví témi luotrasríitsiiui puchy a církevní instituce bude Jras.it s nejukrutnéjsi dn vosu; bude se smál ohavným šklebem a pritom bude ukazovat strašlivé lek/Jié zuby (Híldegarda z Ringenu, LiberSovios, 111» 1, 14* 12. stol)/ Pokud pochází Antikrist z lidu židovského, pak se jeho obraz musí nutné promítnout do obrazu Žida, ať už v antisemitismu lidovém, teologickém nebo méštackem z devatenáctého až dvacátého století. Začneme tváh: Obvykle mají sinalou tvár, nos zahnutý, oči zapadlé, bradu vystoupnu a velmi výrazné stahovací svaly úst. [...] Krom toho jsou Židé náchylní k nemocem, které poukazují na zkaženou krev, jako bylo kdysi malomocenství a dnes tomu podobné ku rdě je, krtice, návaly krve [... j ftíká «et že Židé neustále nepříjemné páchnou |.. J Jiní tento účinek přisuzují častému požívání zeleniny pronikavého zápachu, >ulc»éesnck. [ .] Další zase říkají, ie je to husím masem! které maji ve velké oblibé, to je dělá bledými a žlučovitými, neboť i této potravě se nachází hojné množství hrubých a lepkavých cukrů WeL (ahrieU ChaJupsb. „ rtitiV *° ^kty fonetické a mimické: h ,ra warnťr ,es IV,Jíi'rř,Jí ^ u ,«o národnosti odpuzuj vit, , , Nrft u* «Un>ortd^1 ,vétnoo suvbu xpůsobem odpon.„cim dut»u n* ľ j.omu, co nim sdtíuji. Toto je „anejvýi díillé»inujemewid.m současnými hudebními díly d^^f^^oTida, ^emimodékpodráždénitún. W-^^^okoli skutečné Udského výrazu. |...|Je pH-i* i«*omlu>*>e prosta jaK idú Po*Íouchám nepřitek- klen zabíjí děti a napájí se jejich krvi. To se objevuje velmi záhy, například v Canterburských povídkách od Chaucera, kde se vypráví o malém chlapci, velmi podobném svatému Simonovi z Tridentu, který derme prochází židovskou čtvrtí za hlasitého vyzpévování Alma redemptoris a na néhož si pravé proto počiha vrah, podřízne mu hrdlo a hodí ho do stoky. Žid zabíjející déti a napájející se jejich krví má velmi složitou genealogií, protože týž model existoval při vytváření nepřítele uvnitř křesťanstva již dříve, totiž v kacíři Stačí jediný text: Večer, když se rozsvěcují světla a u nás se slaví pašije, vodí oni do jistého domu dívky, které zasvětili do svých tajných rituálu, a zhasínají lampy, neboť si nepřeji světlo, které by bylo svědkem nestoudností, jež se tu odehrají, a dávají volný průchod své prostopášnosti vůči každému, kdo se naskytne, i kdyby to byla sestra nebo dcera. Jsou totiž presvedčení, že činí po vůli ďáblům, když porušují boží zákony, jež zapovídají spojení s vlastni krvi, Jakmik je rituál ukončen, vrátí se domů a čekají, ai uplyne devět měsíců* Když nadejde chvíle, kdy by se měly narodit bezbožné déti vzešlé z bezbožného sémč, opět se shromáždí na témž místě. Iři dny po porodu odeberou déti jejich matkám, ostrými čepelemi jim odřežou droboučké končetiny, do pohárů odchytávají prýštící krev, spaluji novorozence, když ještě dýchají, a hází je na hořící hranici. Poté v pohárech smísí krev a popel do odpudivé směsi, jíž znečistí pokrmy a nápoje, potají, jako kdyby přidávali jed do medoviny. Takové je jejich přijímání (Michael Psellos, De operatione daemonum^ 1 L stol., kap. 4). Někdy je nepřítel vnímán jako odlišný a ošklivý, protože je z nižií třídy. Thersites v tiiadě („kulhal na jednu nohu a šilhal, byl na obou plecích nahrblý, sraženou hrud - mél ošklivou šišatou hlavu, smáčknuté temeno mél - pár chlupů mu pučelo na némw*) je společensky níže než Agamem-non nebo Achilleus, a proto vůči nim pociťuje závist. Mezi 1 nersitem Homér. Ilias, li, 212, přeL Rudolf Mertlik, Praha. Odeon 1980. ,1i laiiiiirtlranlimmmvt,oA,,ll,^)|0,l0*>wä ve Ztafe <* od Apuleia Ale v ant, i__xi^, u^vnrí o čarodénch a camdeimcich vŕtéw vzhledu/ Stfirv 8)' či čarodejnice >c —— - ™ *micc stemě jako ve stredoveku se hovoh o čarodějích a čarodějnicích většinou v souvislosti s lidovými poverami jako o víceméně podružných jevech posedlosti, Řím v dobách Horatiových se necítil Čarodějnicemi ohrožen a ve stredoveku panoval ještě názor, že čarodějnictví je v podstatě projev autosugescc, a že tedy čarodějnicí je ta, která věří, že jí je, jak se pravilo v 9. století v Canon Episcopi. Některé zkažené ženy, které se obrátily k Satanovi a jsou posedlé svými představami a klamy, věří a prohlašují* Že jezdí v noci v doprovodu velkého množství dalších žen na zvířatech a provázejí Dianu. (...) Knéií maji za úkol lidu neustále kázat, že tyto věci jsou naprosto špatné a že tyto predstavy nejsou v myslích věncích vyvolávány duchem Božím, ale duchem zlým. Satan se totiž proměňuje v anděla světla a zmocňuje se mysli těchto ženštin a podrobuje si ji pro jejích vlažnou víro a pochybovačnost.** Teprve světí sabaty, létají, proměňují se ve zvířata a stávají se společenským ne přítelem, který nezaslouží nic jiného než inkviziční procesy a upálen na hranici. Nebudeme se zde pouštět do řešení složitého problému čarodejníckeho syndromu - ať ui šlo o hledání obětního beránka za hlubokých J^u, (Quintus Horatius Flaccus), Vavřín a réva, přeL Rudolf Mritl* Praha. Odeon 1972. Přd G&rkU ChaJupskl ^kéthkTiii* o vliv sibiřského iamanismu nebo o přetrvávání od-^ "/mni Náf zajímá opět pouze opakující se model, podle néhnž IfnJitcl - a který je analogický modelu vytváření kacíře nebo vví* m i!. 4bv v čestná, tem století muži vědy jako Gerolamo Cardano (0«««** «d> XV) vznášeli rozumne námitky: ífou to litiny žalostného postavení, které živoH v údolích a jedí Uiunv | byliny, [...| Proto jsou vychrtlé, znetvořené, sinalé, ■ vyboq-leflym* očima, a podJe pohledu maji melancholickou a podlou povahu. JsťPll /jmlklc, roztěkané a málo se lisí od lidi posedlých ďáblem. |sou tak jistě ve ivých názorech, ie kdybyste přihlíželi jen k řečem, které vedou, uverili byste, že věci, o nich/ mluví s takovým přesvědčením, jsou skutečné, přestože se nikdy nestaly a nikdy nestanou.* Nové vlny pronásledování začínají, jakmile se objevili malomocní. Carlo Ginzhuri: ve sve knize Soční phběh. Sabat čarodějnic připomíná, že v roce 1321 bývali po celé Francii upalováni za to, že chtěli záhubu všeho lidu, a proto zamořovali vodu v kašnách a studních; „Malomocné ženy, které se přiznaly, ať spontánně nebo na mučidlech, měly být upáleny, pokud nebyly těhotné; pokud byly, měly být segregovány až do porodu a do konce kojení a pak upáleny."** Není těžké vidět zde kořeny procesů s šiřiteli nákazy. Avšak ie tu ještě líny aspekt onoho pronásledováni, o němž píše Ginzburg, totiž že bvli maWocní automaticky spojováni s židy a Saracény. Řada kronikářů pfe* ^azvěst,, pode nichž jsou židé komp.ici malomocných, a proto jich bvľo mnoho upáleno spolu s nimi: .Prostý lid vzal soravedlnn^ ľ -ľ -J* dostal svoleni probošta nebo baľ^vnnlÍľi •polus dobytkem a nářadím a domy podpaloval'' ' ° d°mŮ **n ^ vůdců malomocných údajné priznal, že M oodrí^ w * , H mu predal jed (vyrobený z lidské krvemí S ^ 5*" _________1 ^ moil' ^ Mta a posvěcené hostk) 21 f u u mi bvia privážaná zivaža, aby sly ve studnách sna^ ve ^ * dv se obratá kral Granady - a podle daisího J* ke dmi, aviak na Židy Babvlonie. A tak se rázem srJľ* " * ÄÄ^Ä ^ * ^ CtvrÄ maIomocní méli plivnout ^2 ' |£S podobné rituály provádét čarodejnice. Ve 14. ^ vznikl)' první rukojeti pro inkviziční procesy namirene proti kaciŕúrn ' Practica inquisitionis hereticae pravitatis od Bernarda Guie nebo Dň*^ rium Inquisitorum od Nicolase Eymerica a v 15. století (zatímco Man* Ficino překládá ve Florencii Platóna z nařízení Cosima de Medici a po. dle známé studentské parodie si lidé začínali prozpévovat „ta radost, u radost - stredovek je minulost"), v letech 1435 až 1437 vychází Niderúv Formicarius, kde se poprvé mluví o různých čarodejníckych praktikách v moderním smyslu. V buJe Summis desiderantes ajfectibus napíše roku 1484 Inocenc VIJI.; K našemu velkému znepokojeni se k našim uSím nedávno doneslo, že v některých oblastech Nemecka I...) lidé obojího pohlaví zapomněli na svou spásu a vzdálili se od katolické víry, nebojí se télesné obcovat s ďábelskými přízraky a démony, usmrcovat a hubit ženy, zvířata, plody zemé (...) prostřednictvím kouzel, čar, zaříkávadel a dalších zavrženíhodných magických praktik [...]. Jak nám ukládá naše po-slaní, chceme se náležitými prostředky postarat o to, abv hrozba he retické nepravosti neroziířila svůj jed na úkor nevinných lidi. Budii dáno na vědomí inkvizitorům Sprengerovi a Kramerovi, klen maji vykonávat úřad inkvizitorů v téchto oblastech, ab> nadále a neustále Pokračovali v náprave, uvéznováni a trestáni osob za vvfte řečené+ strelky a zločiny...* scatům (Kladivo na čarodejnice) Wet GabneU Chalupská. 22 I486 Sprenger a Kramer hanebný irodéjnice). i k udělat í nd">ho čarodejnici nám říkají (jako jeden přiklad z tisíce) J*i mkvizičniho procesu proti Antónii z farnosti Saint-Jonoz v ženevské iliccc/i. pro^au'eiho roku 1477: Obvinení oPu*tila manžela i dětia s Massetem se vypravila na místo mn* „U* ÍVrrov" nedaleko Heky [...], kde se konalo shromáždění Uciřú"a nalezla zde značný počet muža m žen, kteří se navzájem dvorili a tancovali pozpátku. Tehdy jí ukázal dábla jménem Robinet, jenl vypadal jako mouřenín, a řekl: „To je náš mistr, jemuž je třeba rzdivat úctu, chce* I i dostat to, co si preje*,- Obvinená se ho zeptala, jak ti má počínat [,„], a řečeny Masset jí odpovede!: „Zřekneš se Boha Stvořitele a katolícke' víry i oné kupliŕky Panny Marie a přijmeš jako svého pána a mistra tohoto ďábla zvaného Robinet a učiní* vÄe Jemu po vúll [... T Kdyi obvinená vydechla tato slova, posmutnela a odmítla učinil lak hned napoprvé. Ale nakonec se Boha Stvořitele /řekla slovy: „Zříkám se Boha Stvořitele a katolické viry a svatého Kříže a přijímám lebe, dáble Robi ne t c, za svého pána a mistra." A vzdala úctu dablovi tím, ie mu políbila nohu [,.. J Poté z pohrdání Bohem hodila na zem dřeveny kříž, levou nohou ho pošlapala a poté jej přelomila {.,.] Dopravovala se na holi dlouhé půl druhé pídě i když se chtěla dostavil na snromaídéní, musela ji namazat mastí, již měla plné cibo-rium, a zastrčit si ji mezi stehna se slovy: „Leť, leť k ďáblovi!" načež byla okamžité rychlým pohybem přenesena vzduchem až na místo thromáždéni. Přiznává dále, ie na zmíněném místě pojídali chléb a maso; píli vino a opět tančili; poté se ďábel, jejich mistr, proměnil / flHfa v černého psa a oni ho uctívali a klaněli se mu, líbali mu Mdek; nakonec dabel, když byl uhaáen oheň, který tam plál zelenými plameny a osvětloval shromáždění, zvolal mohutným hlasem: „Medeť Afcclet- a na to volant se muži začali zvířecky pářit se ženami a ona * učeným Massetem (iarinem/ 23 Tato výpovéd s nejrúznějšími detaily, jako je plivnuti na krti a polib^ na řiť. připomíná téměř doslova výpovědi z procesu s templáři, k ném^ došlo o sto padesát let dříve. Zarážející je nejenom to, že se inkvizitoři přj tomto procesu v 15. století ve svých otázkách a pří soudním projednáván, řídili tím, co se dočetli o předchozích procesech, ale že ve všech případy ie oběť na konci pomerné ostrého výslechu přesvědčena o své vině. V pn> ce&ech s čarodějnicemi se tedy nejenom utváří obraz nepřítele a na závěr se obéť dozná i k tomu, co neudělala, ale při doznáni je přesvědčena ^ dotyčné činy spáchala. Vzpomeňme na obdobný proces vylíčený v Koest lenové Tmě o polednách (1941, česky 1992) - a také na to, že ve staJinsj^ procesech se pokaždé nejprve vykonstruoval obraz nepřítele a pak se oběf pri mela k tomu, aby se v tom obraze poznala. Vytváření nepřítele vede k tomu, že se jím stává i ten, kdo usiluje o vli(W přijetí. Divadlo a literatura podávají příklady různých „ošklivých káčátek" jimii ostatní opovrhují, a tak se podřídí predstave, kterou o nich maji. Jako typický příklad bych citoval Richarda ///.: Jenomže já - já nemám postavu pro takové rozpustilosti, milostným zrcadlům se dvořit nemohu (...], já mám souměrnost těla pristřiže-nou, falešná příroda mé ošidila o vzhled* jsem zpotvořený, ncdodělam, vyslaný předčasně sem na svět, kde mám dýchat, ani ne z polovičky hotový, a to tak mizerné a nevkusné, že kudy kulhám, feny štěkají -mné tedy v tomhle slabounkém, pisklavém míru nezbývá žádna sl.ulka kratochvíle; nanejvýš pátrat, jaký vrhám v slunci stín, a skládat básně na svou šerednost. A jelikož nemohu dělat milovníka a tím se bavit ▼ těchto dnech laskavých slov, rozhodl jsem se dělat ničemnosti a nenávidět prázdnou rozkoš dnešních dnu.* Zdá se, ze se bez nepřítele neobejdeme. Civilizační vývoj postavu ott* tele nezruší. Tuto potrebu má vrozenu i člověk krotký a míru^, V takovém případě se obraz nepřítele pouze přesune z lidského o ! "--"---—--■---t Prah*.' William Shakespeare, Richard IIL in: Pět htr> přel- Břetislav Hoď? 1980. lečenskou sílu, jež nás néjakým způsobem ohrožuje na prírodní m0cl( af už je to kapitalistické vykořisťováni, zne g ttefo" í*tte * ncbo h|ad ve třetím svété. Třebaže však jde o případy jHJpvartí prostr ^ Bertoia Brecht, i nenávist k nespravedlnost; po wctné"» j*^ PrlP° křivuje líc. t' . y tvář odvéké potřebé mít nepřátele etika bezmocná? Řekl X le naléhavá potřeba etiky vyvstává nikoli ve chvíli, kdy předstíráme, ^nepřátelé nejsou, nýbrž když se je snažíme pochopit, vžít se do jejich ^tuace Aischylos nepociťuje zášť vůči Persanům, jejich tragédii prožívá "nimi a z jejich pohledu. Caesar jedná s Galy se značným respektem, nanejvýš mu připadají jako uňiukanci, když se vzdávají, a Tacitus obdivuje uJrmany, protože jsou statného téla, a jedine, nač si naříká, je jejich špína a nechuť k namáhavým pracím, neboť nesnášejí horko a žízeň. t se porozumét druhému znamená rozbít všechna klišé, ale nepopřít ani nezrušit jeho odlišnost Budme vsak realisty. Tyto formy chápání nepřítele jsou vlastni básníkům, svétcúm nebo zrádcům. Naše nejhlubší pohnutky jsou zcela imého rázu. V roce 1968 byla v Americe zveřejněna Tajná zpráva z Iron Mountain o možnosti a potřebě míru od anonymního autora (nékteří |i dokonce připisovali Galbraithovi).* Zcela zřejmé Šlo o pamflet proti vilce nebo aspoň o pesimistický nářek nad její nevyhnutelnosti, jelikož je však k válce zapotřebí nepřítele, proti němuž bv se bojovalo, odpovídá nevyhnutelnosti války nevyhnutelná potřeba určit si a vytvořit nepřítele. A tak se s naprostou vážností v tomto pamfletu uvádělo, že přechod cele americké společnosti dg stavu míru by byl katastrofální, neboť pouze válka tvoři základ harmonického rozvoje lidských společností. Rizené vydáváni penéz na ni funguje jako ventil, který reguluje řádný chod společnosti. Válka řeší problém zásob; je to ekonomická rezerva. Díky valce může v sobé společenství lidí vidét „národ*; bez kontrastu války a míru by vláda ani nemohla stanovit sféru své legitimity; jenom válka zajišťuje rovnováhu mezi třídami a umožňuje zapojit a využít protispo-renské síly. Mír vede k nestabilitě a kriminalitě mladistvých; válka K vydáni připravil Leonard C Lewin, New York, The Dial Pres* 196$. zcela správné usmerňuje všechny nepokojné sily, neboť jim dává fay „status" Armáda je poslední nadějí vydědénců a nekalých živlů; pOUZc válečný řád se svou mocí nad životem a smrti pripravuje společn0st na to. aby platila cenu krve i za jiné instituce, které s ní nesouvisí, jj^ rozvoj automobilismu. Z ekologického hlediska představuje válka ja. kýsi vypoustécí ventil pro přebytečné životy; až do 19. století v ni SjCe umírali jen nejzdatnéjsí členové daného společenství (válečníci), kdežto ti neschopní se zachránili, avšak současné metody i tento problém pfc. konaly bombardováním civilních center. Bombardováním se omezuje nárůst populace lépe než rituálním vraždením neviňátek, náboženskou cudnosti, násilným zjnrzačováním nebo široce uplatňovaným trestem smrti... A konečné pravé válka umožňuje rozvoj umění vpravdé „hti manistického", v němž převládají konfliktní situace. Pokud je to tak, mel by se nepřítel vytvářet intenzivně a trvale, Zcela exemplární příklad nám nabízí George OrweU v knize 1984: V příslím okamžiku se z velké obrazovky na konci místnosti vyvalila ohavná skřípavá řeč, jakoby vycházející z obludného, ncnamazaitého stroje. Zvuky, při nichž člověku cvakaly zuby a ježily se vlasy na hlatt. Začala Nenávist. Jako obyčejné se na obrazovce objevila tvář Emanuela Goldstcina, Nepřítele lidu. Tu a tam se mezi posluchači ozval sykot. Drobná zena s pískovými vlasy ze sebe vydala skřek, v němž se misii strach a odpor. Goldstein byl renegát a odpadlík, který kdysi dávno I„.] byl jednou z vedoucích osobností Strany [...], potom se zaplo 11 do kontrarevolúciu činnosti, byl odsouzen k smrti, ale tajuplné unikl a zmizel [...] BtÍ prvotní zrádce, ten, kdo nejdříve poskvrnil čistou Stranu. Yšechm dalií zločiny proti Strane, všechny zrady, sabotáže, kacířství a uchrlb vznikaly phmo z jeho učení. Kdesi jeitě stále žil a kul svoje pikk- [-1 Winstonovi se sevřel žaludek, Při pohledu na Goldsteinovu tu' zakoušel vždy bolestnou směsici pocitů. Byla to hubená židovski ^ s velkou aureolou kučeravých bílých vlasů a s malou kozí bradka' tvář chytrá, a přece jako by si zasloužila opovržení, s "^'^ nilni hlouposti, kterou naznačoval dlouhý tenký nos, na nemí 26 jflf&v seděly offl** Trochu svým vzezřením pripomínal ovd, | hla* nvfi mečivý Golditdn vedl svůj obvyklý jedovatý útok na učení Strany | požadoval okamžité uzavření míru t Eunuií. obhajoval svobodu projevu, svobodu tisku, svobodu shromažďování, svobodu my tlení, hyiici-K^ k řičel te revoluce byla zrazena. [.„) Senavíst trvala sotva třicet vteřin a polovina lidí v místností začala neovladatelné, zbésile pokřikovat, [„.J Ve druhé minuté přešla nenávist v záchvat zuřivosti. Lidé vyskakovali z míst, křičeli z plných plk a snažili se umlčet dráždivý meču \ hlas znéjici z obrazovky. Drobná žena s pískovými vlasy zrudla a ústa se fl otvírala a zavírala jako rybé na suchu. [,..] Tmavovlasá dívka za Win st o nem začala vykřikovat „Svine!" a zničehonic popadla téžký slovník newspeaku a mrštila jim do obrazovky. Zasáhl Goldsteina do nosu a odrazil se; hlas neústupné mluvil dát. Winston v jasném okamžiku zjistil, že řve s ostatními a zuřivé kope patou do trnože. Na Dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich človék mu sel účastnit, ale že bylo nemožné nezapojit se* [.,.] Odporná extáze strachu a pomstychtivosti, touha zabíjet, mučit, rozsekat obličeje kovářským kladivem projela všemi jako elektrický proud a zmenila každého í proti jeho vůli v ječícího silence.* Nemusíme ani podlehnout šílenství z 1984, abychom poznali, že jsme bytosti mající zapotřebí nepřítele. Jsme svédky toho, co dokáže strach z přílivu nových přistěhovalců. Rozšířením charakteristických vlastnosti nékterých Rumunů nacházejících se na okraji společnosti na celé etnikum sc dnes v Itálii vytváří obraz rumunského n c pri telo, ideálního obětního beránka pro společnost, která unášena proudem transformace - i etnické - už nepoznává sebe samu. NejpesuTiističtéjší pohled v tomto smyslu přináší Sartrovo drama S vylou iením veřejnosti (Huis clos). Na jedné straně můžeme identifikovat sami sebe jen v přítomnosti Druhého a na tom spočívají pravidla soužití a smuiivostL Radéji vsak shledáváme Druhého nesnesitelným, protože v jistém smyslu CeorgeOrweil, přel. Eva Súncčknvá, Praha, NaAe vojsko 1991 2~ to nejsme my. Uděláme z ného tedy nepřítele, a tím si vytvoříme r na zemi. Když Sartre zavře tři nebožtíky, kteří se za života nikdy nesety* d*i hotelového pokoje, jeden z nich pochopí strašlivou pravdu: Uvidíte, jak je to hloupé. Strašlivě hloupé. Žádná fyzická muka nejsou, a přece jsme v pekle. A nikdo nemůže přijít. Nikdo. Zůstanem spolu ai do konce sami. [,.,J ...nékdo tu chybí. Kat. [♦..) Nontojej^ úspora personálu. Nic víc. [...J Každý z nás je katem obou ostatních * | Předneseno na Univerzite v Bologni 15. kvétna 2008 v rámci večerů o klasicích kováno in. Ivano Dioiugi (editor), Elogio alia potitíca, Miláno, BUR 2009 ]