Umberto VYTVÁŘENÍ NEPŘÍTELE , wjsem jd v New Yorku s taxikářem obtížně rozlustitelného m JJUie. C htél vedet, kolik nás je, a byl ohromen, že tak málo a žVn není angličtina. Nakonec se zeptal, kdo jsou nasi nepřátelé. Na mé „prosím?" mi vyložil krajta* s kterými národy jsme po staletí ve válce kvůli územním nárokům, d niekým nesnášenlivostem, neustálému porušování hranic a tak -tf^Qá&crvédB jsem, že neválčíme s nikým. Trpělivé mi vysvětlil, Že k Ljrta naše odvéké nepřátele, se kterými se navzájem zabíjíme. Zopakoval tsrín mu, ie je nemáme, že poslední válku jsme vedli před víc než pul stok-túk a navíc jsme ji začali proti jednomu nepříteli a zakončili proti jinému. Neuspokojilo ho to. Jak je možné, že existuje národ bez nepřátel? Vykoupil jsem a dal jsem mu dva dolary spropitného, abych mu vynahradil nás lhostejný pacinsmus, a teprve později mne napadlo, co jsem mu měl odpovědět: te totiž není pravda, že by Italové neměli nepřátele. Nemají raéiši nepřátele a rozhodné nejsou schopni se dohodnout, kdo to má byt, protože neustále válčí mezi sebou: Pisa proti Lucce, guelfové proti ghibellinům* seveřané proti jižanům, fašisté proti partyzánům, mane proti státu, vláda proti soudům - a škoda že tenkrát jesté nedošlo k pádu dvou Prodiho vlád, to bych mu mohl lépe vysvětlit, co znamená prohrát válku střelbou do vlastních rad. Když jsem se však nad tou příhodou zamyslel hlouběji, uvědomil jsem jedním z neštěstí naší země za posledních šedesát let bylo právě to, ze «n*tpiivdové nepřátele. Itálie se sjednotila díky přítomnosti Rakušanu ^MkHkával Berchet, těch německých hrubiánu a protivu; Mussolinimu * Podarilo získat podporu lidu, když nás podněcoval k pomstě za oklestěné ****** poníženi v Dopili a v Adui a za židovskou .demoplutokra^ ^ na nái uvaluje nespravedlivé sankce. Jen se podívejme, co se sta o *H*l«áty. když Říše zla zmizela a velký sovětský nephtel se iozpi> Mmzil iim krach vlastní identity, dokud Bin Udin z ^ ^ dostavdovdobách ílv svou slitovnou ruku a neposkytl Bushov, přílep ^ nepřátele, a upevnit tak pocit národní Identity a také svou ^ * S Mít nepřítele je důležité nejen k tomu, abychom vymkli vUst . ale i k tomu, abychom si obstarali překážku, na niž můžen* ponJS svstém hodnot a na níž při kontrontaci můžeme předvést ^ ľ> Chybí-li tudíž nepřítel, je potřeba si ho vykonstruovat Povši^H velkomyslné a pohotové označovali veronští naziskini za nepri^ kl> Ikdo do jejich skupiny nepatřil, pravé proto, aby skupinu tvořili, a ^ příležitosti nás ani tak nezajímá onen vcelku přirozený jev rozpoznav^ přítele, klen' nas ohrožuje, nýbrž proces, jak se nepřítel vytváfí a dém^ Cicero ve sw,h Čtyřech řečech proti Catilinovi (II, 10-23) nemuseU kreslovat nepřítele, neboť mél o Catilinově spiknut, důkazy Přesto ho vytváří, když v druhé řeči líčí senátorům Catilinovy přátele a náhlavního obvineného nechává dopadnout odraz jejich morální zvrhlotó Oni leží na hostinách, objímají nestydaté ženy a jsou zemdlelí vínem, přecpáni jídlem, ovénčeni vénci, natření mastmi, zeslabeni smilstvy a ve svém opilství žvaní néco o vraždění dobrých lidi a zapalováni mésta. [...] ...maji upravený zevnéjsck, ostříhané vlasy, isoubodbo vousů, nebo dobře oholeni, nosí tuniky s dlouhými rukávy, sahajia jim až po kotníky, odívají se spíš plachtami, ne tógami,.. Tito chlapci, tak krásní a líbezni, umí nejen milovat a být milováni nebo tančit a zpívat, ale i se ohánět dýkami a rozlévat jedy/ Cicero moralizuje stejné jako Augustin, který zostuzuje pohany, proto* na rozdíl od křesťanů navštěvují cirky, divadla, amfiteátry a pořádají optické slavnosti. Nepřátelé jsou jiní než my a řídí se zvyky, které nejsou na* V pravém slova smyslu tím jiným je cizinec. Už na římských liéfech jsou barbaři vyobrazeni jako zarostli a s tupými tvářemi a název barbaři odkazuje, jak je známo, na vadu v řeči, a tedy v my ■ Nicméně na počátku si nevytváříme nepřátele z oněch jiných, kteří nfls ohrožují přímo (jako je tomu v případe barbarů), nýbrž z těch, jež má kdosi zájem ukazovat jako nebezpečné, třebaže nás bezprostředné neohrožují; nejde ledy o to, že by tím, jak nás ohrožují, působili jinak, nýbrž o to, že svou jinakostí působí, jako by nás ohrožovali. Podívejme se, co říká Tacitus o Židech: „Bezbožné je pro ně všechno, co je pro nás posvátné, a co je pro nás nečisté, je jim dovoleno" (a hned se nám vybaví odpor Anglosasů k francouzským žabožroutům nebo Němců k Italům, kteří holdují česneku). Židé jsou „divní", protože nejedí vepřové, nedávají do pečiva kvásek, odpočívají v sobotu, uzavírají sňatky mezi sebou, obřezávají se (toho si všimněte), ne že by to byla hygienická nebo náboženská norma, ale „aby dali najevo svou odlišnost" ukládají své mrtvé do hrobu a neuctívají naše císaře. A jakmile je prokázáno, nakolik jsou odlišné některé reálné zvyklosti {obřízka, odpočinek v sobotu), lze dodatečně zdůraznit odlišnost dalšími zvyklostmi bájnými (uctívají oslí hlavu, opovrhují rodiči, dětmi, bratry, vlastí a bohy). Plinius nemá z čeho obvinit křesťany neboť musí uznat, že jejich zájmem není páchat zločiny, nýbrž pouze konat dobré skutky. Přesto je posílá na smrt, protože neobětují císaři, a v tom zatvrzelém odmítání něčeho tak samozřejmého a přirozeného je zjevná jejich odlišnost Posléze s rozvíjejícími se styky mezí různými národy bude novou formou nepřítele nejenom ten, kdo stojí mimo a dává najevo svou cizost, ale i ten, kdo je uvnitř, mezi námi - dnes bychom řekli neunijní přistěhovalec -, kdo se chová nějak jinak nebo mluví špatně naším jazykem a kdo je v Iuvenalově satiře mazaným a šejdířským graeculem, drzým, chlípným, schopným vzít si do postele přítelovu babičku. Naprosto cizí je vzhledem k jiné barvě pleti černoch. U hesla „Černoch" v Encydopaedia Britannica, v prvním americkém vydání z roku 1798, jsme se mohli dočíst: Pleť černochů mívá různé odstíny, avšak úplně všichni se od ostatních lidí liší všemi rysy svých obličejů. Oblé líce, vysoké lícní kosti, čelo nepříliš vysokej nos krátký, široký a zploštělý, rty silné, uši malé; jejich vzhled se vyznačuje ošklivostí a nepravidelností tvarů. Černošské ženy mají 11 .-u a mohutné hýidove .valy. jei jim výr.*"* **rí í* m «<*,em ,oho,° ne4,rého p,e,ne,,, í*3 .,kych.l f, tík4 ie «h.lka. proradno*. m,,iv„,t, k Uznám*!" "^rftl m. opUW- ™»xanoS,, on,^ nťdo.»«* ***' dnini v nich portery iisady pHrown^ ^ . „«drf«nl.-- > ' |tícýkoliv soucit je jim dzi; j«>u , o0uc*ty *T*y^r }|i flovék propadne, je li ponechán sin, ^ pfiklademxk* *laM. nohy tlu»té, palce rploitélý W>* Ti i. , sw a a m-ľf imirfro PJŕfíí /riíJr krbfa, I, 4, 5. století). Ani ikHH *e irodí t iídovakéko národa |.., | le spojen t otce a matky, „k řjko rodí vikhni lidé* a nikoli, |ak tvrdí někteří, jenom i panny, i ,.| Na tmtétkmftko poseti ďábel stoupí do matŕlny dělohy, působením ďábla bude vyživován v materském lůn* a dáblova moc bude ítale* mm (Ad*on de Monlicren-Der, Orroseři/a ctísecn AnfnVríífíJ. 10. stol.). Nude mit dvé ohnivých oéí, uil jako osel, nos a tlamu jako lev, protože sí* m Li mi luli šíleno skutky / neí zločinné jftfho z ohňů a ncjnestoudnějáJ slova popírání, bude je nutit zapírat Boha, jejich smysly zaplaví témi luotrasríitsiiui puchy a církevní instituce bude Jras.it s nejukrutnéjsi dn vosu; bude se smál ohavným šklebem a pritom bude ukazovat strašlivé lek/Jié zuby (Híldegarda z Ringenu, LiberSovios, 111» 1, 14* 12. stol)/ Pokud pochází Antikrist z lidu židovského, pak se jeho obraz musí nutné promítnout do obrazu Žida, ať už v antisemitismu lidovém, teologickém nebo méštackem z devatenáctého až dvacátého století. Začneme tváh: Obvykle mají sinalou tvár, nos zahnutý, oči zapadlé, bradu vystoupnu a velmi výrazné stahovací svaly úst. [...] Krom toho jsou Židé náchylní k nemocem, které poukazují na zkaženou krev, jako bylo kdysi malomocenství a dnes tomu podobné ku rdě je, krtice, návaly krve [... j ftíká «et že Židé neustále nepříjemné páchnou |.. J Jiní tento účinek přisuzují častému požívání zeleniny pronikavého zápachu, >ulc»éesnck. [ .] Další zase říkají, ie je to husím masem! které maji ve velké oblibé, to je dělá bledými a žlučovitými, neboť i této potravě se nachází hojné množství hrubých a lepkavých cukrů WeL (ahrieU ChaJupsb. „ rtitiV *° ^kty fonetické a mimické: h ,ra warnťr ,es IV,Jíi'rř,Jí ^ u ,«o národnosti odpuzuj vit, , , Nrft u* «Un>ortd^1 ,vétnoo suvbu xpůsobem odpon.„cim dut»u n* Ľ J.omu, co nim sdtíuji. Toto je „anejvýi díillé»inujemewid.m současnými hudebními díly d^^f^^oTida, ^emimodékpodráždénitún. W-^^^okoli skutečné Udského výrazu. |...|Je pH-i* i«*omlu>*>e prosta jaK idú Po*Íouchámw<*r*J /tloukl Ihcrs.ta do krve a Frantího posle sľokVnmi dn k.i/m< r Vedle nebe má chlapce drzého a lstivého, jménem I runli, který byl ji* vyloučen z jiné školy. |...| len jediný H mohl smáli, kdyi Dcrossi přednášel o pohřbu králové* a byl to 1 rantí Hnuti se ml. )e to oiklivý hoch, Kdyi přijde některý otci do Aknly, aby pukáni tvého synka, on má z toho radost; kdyi nékdo pláče, on se sméje. Před Garroncm se třese, ale zedníčku zbije, protože Je malý; týrá Crossiho. protože má ruku bez vlády; posmívá se Precostimu, jej* všichni ctí; tropt si tašky i z Robettlho ec druhé, jen* chodi o ber lích od té doby, co zachránil dítě. Vyrývá všecky, kteří jsou slabil nežli on, a kdyi dojde na pěsti, zdivočí a bije až h rúta. Na svém nízkém čele, v těch urputných očích. Jež léméř skrývá pod štítkem čepíce z voskovaného plátna, má něco, co působí zrovna ošklivost. Nebojí se ničeho, učiteli sméje se do očí, krade, kde muže, zapírá s tváři nestydatou, stále se s nékým hádá, nosí do školy špendlíky, aby píchal sousedy, trhá si knoflíky z kabátu a trhá je jiným, hraje o né; a pouzdra, sešity, knihy, všecko má zmačkané, roztrhané, pomazané, pravítko zubaté, pero ohlodané, nehty okousané, Jaty plné skvrn a der od samých rvaček [...1 Učitel někdy dělá, jako by jeho darebností neviděl, ale on délá tím hůře. Zkoušel to s ním po dobrém, ale on se mu vysmál, ftekl mu hrozné věci, a on si zakryl tvář rukama, jako by plakal, ale zatím se smál," K nositelům ošklivosti zavinené společenským postavením patři pochopitelné rozený kriminálník a prostitutka. Ovšem s prostitutkou vstupujem do ,.ného svéta. totiž do sveta sexuálni nenávisti či rasismu. Muž. který vše ovládá a piie nebo vie ovládá psaním, od prvopočátku uvádél jak nepntele ženu. Nenechme se oklamat tim. že jsou ženy líčené jako andél ske bytost,, naopak; jehkož ve velké literatuře převládají krásná a néžn Edmondo Anucis, Srdce, 25 října, 21. ledna. BtoTňZ^ZTZ-r Vtlimrii 1411 PteL ^ ^ida. Praha. Vilímek 1941 svét satiry - neboli svét lidové představivosti - neustále ženu jivoŕenusv ^ ^ přcs stredovek až do moderní doby V antice iTme/imna Martula (Epigramy, 94): — dobré tři 5t» zažila jsi konsulů a tri má* zuby, čtyři chlupy na hlavé, cvrcdt prsa, pleť a nohy mravence a na čele má* vrásek - víc než U tatodii )*k pavucinka visí tvoje poprsí [.,. ] A stejné dobre vidíš jako /rána výr, a voníš stejně jako chlípní kozlové, máí stejný zadek jak ta Uchna vyhublá (...) ...v tvé luno vnikne teď- už jen pohřební louč!* A kdopak asi bude autorem tohoto úryvku? Žen* je nedokonalý tvor, zmítaný tisíci vášněmi, jež jsou nechutné a odporné, když na né jen pomyslíme, natož kdyi o nich uvažujeme |..,| Žádné jiné zvi re neni měně čisté: ani prase, kdy/ se válí v blátě, není ohavnější; a pokud by to někdo chtěl popírat, ať se podívá na je jich tělesné Části, ať prozkoumá tajná místa, kam se studem ukrývají hrozně nástroje, jez používají k odváděni svých přebytečných šťáv." Pokud mohl takto uvazovat Giovanni Boccaccio (v Havranovi), onen svét-sk\ /hyralec, představte si, co si musel myslet a psát středověký moralista, aby stvrdil zásadu apoštola Pavla, že nejlépe, a pokud možno bez vzplanutí, by byío nikdy nepoznat tělesné rozkoše. Odon z Čluny v 10. století připomínal, že: Krása těla tkví zcela v pokožce. Však take kdyby lide viděli, co je pod kůží, kdyby mdi jako rysové v Boiótii schopnost nahUiet pod povrch, jediný pohled na ženu by jim byl odpudivý: onen ženský půvab je pouhá Subura, krev, mok, žluč. Uvažte jen, co se skrývá v chrípí, v hrdle, v břichu: všude samá špína [,..] A pokud se štítíme byť jen prstem dotknout M™* Valenu, MartiaHs, Epigramy, 94. přel Rudolf Kuthan. Praha, Alois Srdce 1932 (upraveno). Gwvanni Boccaccio, Dekameron. přel. }ih Pelán. ^„.Wflhno^^"^^ iiM Tnt, pl, l JJ.COIL 55«,«,, •Jtar misogvnie sedospeje k T1"*"1 P°'mu Hto Od Meníme civjliMCC. Čarodejnici samozřejmé mTT^X°™™ >en Hora,ia USám jsem spatřil-iak kr* , v kl.s.ctóant.ee P y| bosá fat „ G«* v "toJC obéma smrtelná bledost dodala stra^ M.- sZ>ä ve a-tooA od Apuleia Ale v ant, i__xi^, u^vnrí o rarodénch a camdeimcich vŕtéw vzhledu/ Satiry 8)' či čarodejnice >c —— - ™ *micc XV) vznášeli rozumne námitky: ífou to litiny žalostného postavení, které živoH v údolích a jedí Uiunv | byliny, [...| Proto jsou vychrtlé, znetvořené, sinalé, ■ vyboq-leflym* očima, a podJe pohledu maji melancholickou a podlou povahu. JsťPll /jmlklc, roztěkané a málo se lisí od lidi posedlých ďáblem. |sou tak jistě ve ivých názorech, ie kdybyste přihlíželi jen k řečem, které vedou, uverili byste, že věci, o nich/ mluví s takovým přesvědčením, jsou skutečné, přestože se nikdy nestaly a nikdy nestanou.* Nové vlny pronásledování začínají, jakmile se objevili malomocní. Carlo Ginzhuri: ve sve knize Soční phběh. Sabat čarodějnic připomíná, že v roce 1321 bývali po celé Francii upalováni za to, že chtěli záhubu všeho lidu, a proto zamořovali vodu v kašnách a studních; „Malomocné ženy, které se přiznaly, ať spontánně nebo na mučidlech, měly být upáleny, pokud nebyly těhotné; pokud byly, měly být segregovány až do porodu a do konce kojení a pak upáleny."** Není těžké vidět zde kořeny procesů s šiřiteli nákazy. Avšak ie tu ještě líny aspekt onoho pronásledováni, o němž píše Ginzburg, totiž že bvli maWocní automaticky spojováni s židy a Saracény. Řada kronikářů pfe* ^azvěst,, pode nichž jsou židé komp.ici malomocných, a proto jich bvľo mnoho upáleno spolu s nimi: .Prostý lid vzal soravedlnn^ ľ -ľ -J* dostal svoleni probošta nebo baľ^vnnlÍľi •polus dobytkem a nářadím a domy podpaloval'' ' ° d°mŮ **n ^ vůdců malomocných údajné priznal, že M oodrí^ w * , H mu predal jed (vyrobený z lidské krvemí S ^ 5*" _________1 ^ moil' ^ Mta a posvěcené hostk) 21 f u u mi bvla přivázána závaží, aby sly ve studnách sr^ ve ^ * dv se obrátil kral Granady - a podle daUiho J* ke dnu, aviak na Ziay Babylonie. A tak se rázem srJľ* " * ÄÄ^Ä ^ * ^ Čtvrtý ' iSS MM podobné rituály provádét čarodejnice. Ve 14. ^ vznikl)' první rukojeti pro inkviziční procesy namířené proti kacířům jafc ' Pracúca inquisitionis hereticae pravitatis od Bernarda Guie nebo Dirtcto. rium Inquisitorum od Nicolase Eymerica a v 15. století (zatímco Man* Ficino překládá ve Florencii Platóna z nařízení Cosima de Medici a po. dle známé studentské parodie si lidé začínali prozpévovat „ta radost, u radost - stredovek je minulost"), v letech 1435 až 1437 vychází Niderúv Formicarius, kde se poprvé mluví o různých čarodejníckych praktikách v moderním smyslu. V bule Summis desiderantes ajfectibus napíše roku 1484 Inocenc VIJI.; K našemu velkému znepokojeni se k našim uáím nedávno doneslo, že v některých oblastech Nemecka I...) lidé obojího pohlaví zapomněli na svou spásu a vzdálili sc od katolické víry, nebojí se télesné obcovat s ďábelskými přízraky a démony, usmrcovat a hubit ženy, zvířata, plody zemé (...) prostřednictvím kouzel, čar, zaříkávadel a dalších zavrženíhodných magických praktik [...]. Jak nám ukládá naše po-slam, chceme se náležitými prostředky postarat o to, abv hrozba he retické nepravosti nerozšířila svůj jed na úkor nevinných lidi. Budii dáno na védomí inkvizitorům Sprengerovi a Kramerovi, klen maji vykonávat úřad inkvizitorů v těchto oblastech, ab> nadále a neustále Pokračovali v nápnrvé, uvéznováni a titáni osob za vvfte řečenévýstrelky a zločiny...* scatům (Kladivo na čarodejnice) Wet Gabneia Chalupská. 22 I486 Sprenger a Kramer haneb^ irodéjnice). i k udélat í na"*"0 čarodejnici nám říkají (jako jeden přiklad z tisíce) J*i mkvizičniho procesu protí Antónii z farnosti Saint-Jonoz v ženevské iliecc/i. pr**ihaiiciho roku 1477: Obvinená opustil- manžela i deti a s Massetem se vypravila na místo mo* „laz rVrroy" nedaleko Heky [...], kde se konalo shromáždění kacíře a nalezla zde značný počet muiá a žen, kteří se navzájem dvorili a tancovali pozpátku. Tehdy jí ukázal dábla jménem Robinet, jenl vypadal jako mouřenín, a řekl: „To je náš mistr, jemuž je třeba rzdávat úctu, chce* li dostat to, co si preje*.- Obvinená se ho zeptala, jak ti má počínat [,„), a řečeny Maiaet jí odpovédél: „Zřekneš se Boha Stvořitele a katolické víry i oné kuplirky Panny Marie a přijmeš jako svého pána a mistra tohoto dábla zvaného Robinet a učiníš vie jemu po vůli |... |" Kdyi obviněna vydechla tato slova, posmutnela a odmítla učinil lak hned napoprvé. Ale nakonec se Boha Stvořitele /řekla slovy: „Zříkám se Boha Stvořitele a katolické viry a svatého Kříže a přijímám lebe, dáble Robi ne t c, za svého pána a mistra." A vzdala úctu dablovi tím, ie mu políbila nohu [,.. J Poté z pohrdání Bohem hodila na zem dřeveny kríž, levou nohou ho pošlapala a poté jej přelomila Dopravovala se na holi dlouhé půl druhé pídě i když se chtéla dostavit na shromáždění, musela ji namazat mastí, již mela plné cibo-rium, a zastrčit si ji mezi stehna se slovy: „Leť, leť k ďáblovi!" načež byla okamžité rychlým pohybem přenesena vzduchem až na místo shromáždéni. Přiznává dále, ie na zmíněném miste pojídali chléb a maso; píli vino a opét tančili; poté se ďábel, jejich mistr, proménil / flHfa v černého psa a oni ho uctívali a klanéli se mu, líbali mu *adek; nakonec dabet, když byl uhaien oheň, který tam ptá] zelenými plameny a osvětloval shromážděni, zvolal mohutným hlasem: „Medeť Mech*- i na to voláni se muži začali zvířecky pářit se ženami a ona * tečeným Massetem (iarinem/ 23 Tato výpoveď s nejrúznějšími detaily, jako je plivnuti na kříž a polity na řiť, připomíná téměř doslova výpovedi z procesu s templáři, k nérn^ došlo o sto padesát let dříve. Zarážející je nejenom to, že se inkvizitor pŕj tomto procesu v 15. století ve svých otázkách a pří soudním projednáván, řídili tím, co se dočetli o předchozích procesech, ale že ve všech případy ie oběť na konci pomerné ostrého výslechu přesvědčena o své viné. V p^ cesech s čarodějnicemi se tedy nejenom utváří obraz nepřítele a na záv^ se oběť dozná i k tomu, co neudělala, ale při doznáni je přesvědčena ^ dotyčné činy spáchala. Vzpomeňme na obdobný proces vylíčený v Ko^ lenové Tmě o polednách (1941, česky 1992) - a také na to, že ve staiinsj^ procesech se pokaždé nejprve vykonstruoval obraz nepřítele a pak se obéf přiměla k tomu, aby se v tom obraze poznala. Vytváření nepřítele vede k tomu, že se jím stává i ten, kdo usiluje o vli(W přijetí. Divadlo a literatura podávají příklady různých „ošklivých kácátek" jimiž ostatní opovrhují, a tak se podřídí představě, kterou o nich maji. Jako typický příklad bych citoval Richarda ///.: Jenomže já - já nemám postavu pro takové rozpustilosti, milostným /nudlům se dvořit nemohu (...], já mám souměrnost téla pristŕiže-nou, falešná příroda mé ošidila o vzhled* jsem zpoťvořený, ncdodctam, vyslaný predčasne sem na svět, kde mám dýchat, ani ne z polovičky hotový, a to tak mizerné a nevkusné, že kudy kulhám, feny hekají -mně tedy v tomhle slabounkém, pisklavém míru nezbývá žádna sladká kratochvíle; nanejvýš pátrat, jaký vrhám v slunci stín, a skládat básně na svou šerednost. A jelikož nemohu dělat milovníka a tím se bavit ▼ těchto dnech laskavých slov, rozhodl jsem se dělat ničemnosti a ne-návidét prázdnou rozkoš dnešních dnu.* Zdá se, že se bez nepřítele neobejdeme. Civilizační vývoj postavu ott* tele nezruší. Tuto potrebu má vrozenu i člověk krotký a mipxW^ V takovém případě se obraz nepřítele pouze přesune z lidského o ! "--"---—--■---t Pratu.' William Shakespeare, Richard IIL in: Pět her, přel. Břetislav Ho* 1980. lečenskou sílu, jež nás nějakým způsobem ohrožuje n, ptWní f b*f přemoci, ať už je to kapitalistické vykořisťováni, zne Ä kterou t* tře t ^ ^ (fotiM světě. Třebaže však jde o případy ^Urváni pr°str _ u,ertold Brecht, i nenávist k nespravedlnost; po křivuje líc. tcdy tváří v tvář odvěké potřebě mít nepřátele etika bezmocná? Řekl X le naléhavá potřeba etiky vyvstává nikoli ve chvíli, kdy předstíráme, ^nepřátelé nejsou, nýbrž když se je snažíme pochopit, vzít se do jejich *tuace Afechyios nepociťuje zášť vůči Persanům, jejich tragédii prožívá "nimi a z jejich pohledu. Caesar jedná s Galy se značným respektem, nanejvýš mu připadají jako uňiukanci, když se vzdávají, a Tacitus obdivuje uJrmany, protože jsou statného těla, a jedine, nač si naříká, je jejich špína a nechuť k namáhavým pracím, neboť nesnášejí horko a žízeň. t se porozumět druhému znamená rozbít všechna klišé, ale nepopřít ani nezrušit jeho odlišnost Budme vsak realisty. Tyto formy chápáni nepřítele jsou vlastni básníkům, světcům nebo zrádcům. Naše nejhlubší pohnutky jsou zcela imého rázu. V roce 1968 byla v Americe zveřejněna Tajná zpráva z Iron Mountain o možnosti a potřebě míru od anonymního autora (někteří |i dokonce připisovali Galbraithovi).* Zcela zřejmé Šlo o pamflet proti válce nebo aspoň o pesimistický nářek nad její nevyhnutelnosti, jelikož je však k válce zapotřebí nepřítele, proti němuž by se bojovalo, odpovídá nevyhnutelnosti války nevyhnutelná potřeba určit si a vytvořit nepřítele. A tak se s naprostou vážností v tomto pamfletu uvádělo, že prechod cele americké společnosti do stavu míru by byl katastrofální, neboť pouze válka tvoři základ harmonického rozvoje lidských společností. Rizené vydáváni peněz na ni funguje jako ventil, který reguluje řádný chod společnosti. Válka řeší problém zásob; je to ekonomická rezerva. Díky valce může v sobě společenství lidí vidět „národ*; bez kontrastu války a míru by vláda ani nemohla stanovit sféru své legitimity; jenom válka zajišťuje rovnováhu mezi třídami a umožňuje zapojit a využít protispo-kčenské síly. Mír vede k nestabilitě a kriminalitě mladistvých; válka K vydáni připravil Lconard C Lewin, New York, The Dial Pres* 196$. zcela správné usmerňuje všechny nepokojné sily, neboť jim dává fay „status" Armáda je poslední nadějí vyděděnců a nekalých živlů; pOUZc válečný řád se svou mocí nad životem a smrti pripravuje společnost na to. aby platila cenu krve i za jiné instituce, které s ní nesouvisí, ja^ rozvoj automobilismu. Z ekologického hlediska představuje válka jakýsi vypoustécí ventil pro přebytečné životy; aá do 19. století v ni SjCe umírali jen nejzdatněji členové daného společenství (válečníci), kdežto ti neschopní se zachránili, avšak současné metody i tento problém pre_ konaly bombardováním civilních center. Bombardováním se omezuje nárůst populace lépe než rituálním vraždením neviňátek, náboženskou cudností, násilným zmrzačováním nebo široce uplatňovaným trestej smrti... A konečné pravé válka umožňuje rozvoj uméní vpravdě „hti manistického", v němž převládají konfliktní situace. Pokud je to tak, mel by se nepřítel vytvářet intenzivně a trvale, Zcela exemplární příklad nám nabízí George OrweU v knize 1984: V příštím okamžiku se z velké obrazovky na konci místnosti vyvalila ohavná skřípavá řeč, jakoby vycházející z obludného, nenamazattého stroje. Zvuky, při nichž člověku cvakaly zuby a ježily se vlasy na hl&t Začala Nenávist. Jako obyčejné se na obrazovce objevila tvář Emanuela Goldsteina, Nepřítele lidu. Tu a tam se mezi posluchači ozval sykot. Drobná zena s pískovými vlasy ze sebe vydala skřek, v němž se misii strach a odpor. Goldstem byl renegát a odpadlík, který kdysi dávno [...] byl jednou z vedoucích osobností Strany [...], potom se zapletl do kontrarevoločiú činnosti, byl odsouzen k smrti, ale tajuplné unikl a zmizel. [...] BtÍ prvotní zrádce, ten, kdo nejdříve poskvrnil čistou Stranu. Všedím další zločiny proti Strane, všechny zrady, sabotáže, kacířství a uchrlb vznikaly přímo z jeho učení. Kdesi ještě stále žil a kul svoje pildť. |..J Winstonovi se sevřel žaludek. Při pohledu na Goldsteinovu tu' zakoušel vždy bolestnou směsici pocitů. Byla to hubená židovski n** s velkou aureolou kučeravých bílých vlasů a s malou kozí bradkou tvář chytrá, a přece jako by si zasloužila opovržení, s "^'^ nilni hlouposti, kterou naznačoval dlouhý tenký- nos, na nemí 26 jpl&r **dely brf** Trochu »vým vzezřením pŕipominul ovd, I Mm* oi*l meiivř. (iolditrín vedl svůj obvyklý jedovatý úl ok na učeni Strany | poiadoval okamžité uzavřeni miru a Eunuií. obhajoval svobodu .^jJjŤt, avobodu tisku, svobodu shromažďovány svobodu my tlení, KvAtoivk^ krícel, U revoluce byla zrazena. [...] Nenávist trvaJa sotva tricet vteřin a polovina lidí v mísí no *t i začala neovladatelné, zbésile pokřikovat, [„.J Ve druhé minuté přeila nenávist v záchvat zuří vosi i. Lidé vyskakovali z míst, křičeli z plných plk a snažili se umlčet dráždivý meču \ hlas znějící z obrazovky. Drobná žena s pískovými vlasy zrudla a ústa se jí otvírala a zavírala jako rybé na suchu. [,..] Tmavovlasá divka za Win si o nem začala vykřikovat „Svine!" a zničehonic popadla téžký slovník newspeaku a mrštila jim do obrazovky. Zasáhl Goldsteina do nosu a odrazil se; hlas neústupné mluvil dát. Winston v jasném okamžiku zjistil, že řve s ostatními a zuřivě kope patou do trnože. Na Dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich človek mu wd účastnit, ale že bylo nemožně nezapojit se* [.,.] Odporná extáze strachu a pomstychtivosti, touha zabíjet, mučit, rozsekat obličeje kovářským kladivem projela všemi jako elektrický proud a zmenila každého i proti jeho v u li v ječ k i ho silence.* Nemusíme ani podlehnout šílenství z 1984, abychom poznali, že jsme bytosti mající zapotřebí nepřítele. Jsme svédky toho, co dokáže strach z přílivu nových přistěhovalců. Rozšířením charakteristických vlastnosti nékterých Rumunů nacházejících se na okraji společnosti na celé etnikum sc dnes v Itálii vytváří obraz rumunského nepřítele, ideálního obětního beránka pro společnost, která unášena proudem transformace - i etnické - už nepoznává sebe samu. Nejr^únističtéjsí pohled v tomto smyslu přináší Sartrovo drama S vylou iením veřejnosti (Huis clos). Na jedné straně můžeme identifikovat sami sebe jen v přítomnosti Druhého a na tom spodvají pravidla soužití a smíflivosti. Radéji vsak shledáváme Druhého nesnesitelným, protože v jistém smyslu CeorgcOnveil, fcg£ pW. Eva Súnecková, Praha, Naie vojsko 1991 2~ to nejsme my. Uděláme z ného tedy nepritele, a tím si vytvoříme r na zemi. Kdyí Sartre zavře tři nebožtíky, kteří se za života nikdy nesitj^J* do hotelového pokoje, jeden z nich pochopí strašlivou pravdu: Uvidíte, jak je to hloupé. Strašlivé hloupé. Žádná fyzická muka nejsou, a přece jame v pekle. A nikdo nemůže přijít. Nikdo. Zůstanen. spolu ai do konce sami. (,.,J ...nékdo tu chybí. Kat. [...) No, i to je úspora personálu* Nic víc. |...J Každý z nás je katem obou ostatních * | Předneseno na Univerzite v Bologni 15. května 2008 v rámci večerů o klasicích kováno in. Ivano Diorugi (editor), Elogio alia potitíca, Miláno, BUR 2009 ]