PRVNÍ ČÁST
KLADIVA
ČARODĚJNIC,
OBSAHUJÍCÍ TROJÍ, CO K ČARODĚJNICTVÍ
NÁLEŽÍ: COŽ JSOU ĎÁBEL, ČARODĚJ A SVOLENÍ BOŽÍ.
OTÁZKA PRVNÍ
Zdaje čarodějnictví?
Protože víra v existenci čarodějnic patří k základním článkům katolické víry, trvání na opaku zavání kacířstvím. A dokládá se, že pevná víra v čarodějnice není katolickým učením (26. quest. S. Episcopi): Kdokoliv věří, že jakákoliv bytost může být změněna k lepšímu nebo k horšímu anebo proměněna do jiného druhu či podoby jinak než Stvořitelem všech věcí, je horší než pohan a kacíř. A pokud někdo zastává tento názor a tvrdí, že tak činí čarodějnice, tak to není katolické, ale prostě kacířské. Navíc žádné čarodějné působení nemá na světě stálého trvání. To je dokázáno. Protože kdyby tomu tak bylo, pak by to způsobovali
ďáblové. Avšak tvrzení, že ďáblové mohou působit na lidské tělo anebo mu způsobit uškodit se nevidí jako katolické, neboť tak by mohli zničit celý svět, navíc, každá změna těla, ať se uzdraví nebo onemocní, může být vysvětlena přirozenými příčinami. To vyplývá ze 7. knihy Fyziky. Nejsilnější z těchto příčin je vliv hvězd. Avšak ďáblové nemohou ovlivňovat hvězdy. Dionvsios ve své epištole sv. Polykarpovi. To může jen Buh. Je tedy evidentní, že ďáblové skutečně nemohou v lidských tělech skutečně způsobit nějakou proměnu k horšímu: a proto je nezbytné jakékoliv takové změny omezit na nějakou skrytou příčinu.
27
i Mallei Maleficarum Pars 1.
cere. Prxtcrcä ficut opus Dei eft fortius quorum ellcntix i'unt occufae,imlencits
quam opusdiaboli, ica&cius (actum, imputabant. Ali j > qui malcficos concc-
Scd malcfkium fi diet in mundo, eilet düt.fcd ad malcficiaks effectus illos tan-
vrique opus dir.boli contra f.i&uram tummodo imaginariA' phantafticc con-
Dci: ergo ficiir illicitum eft aflercrefa- currcrc,alicruiit. Tertij qui cfTcdus ma-
cturam fupcrftitioiäm diaboli cxccdcre lcficialcs omnino dicimt eile plvantafti-
opus Dei, ita illicitum eft credere, vt cos & imaginarios, licet daemon cum
ercaturx Sc opera Dei in hominibus, & malefici realiter coneurrar. I Iorum ci-
liimcntis valcant vitiari ex operibns dia boli. Prxccreä id quod fubiaeet vircuti corporal!, non habet viitaccm impri-mendi in corpora, fed dxmoncs fubdun-tur virrutibus licllarum > qubd patet e.v co, qubd certi incaiitatorcs conftcllatio-ncs determinatas ad inuocandtim dx-mones obferuant: ergo non habent vir
rores fic dcclarantur & reprobantur. Nam průni) omnino de hxrcii notantur per dočtores :r, ^ Pnf.itA dißwUio.e, pv.vcipue per S. Thomain >'» i.art. &c in corpore qii<eß. diecns iilam opinionen» eile omnino contra aucloricatcs faneto-rum , Sc proccdcrc ex vadice infidclita-tis. Quia audtoritas Scriptuix facrx di-
v<»ji.i .luttoritas acripturx lacrx di-tutcm imprimendi aliquid in corpota,&   cit quod dxmoncs habent poteftatcm fie multb minus malcficx.   Itcmdxmo-   fupra coiporalia & fupra imaginatio-ncs non operantur nifi per artem. Scd   ncm hominum, quando a Deo pcrmit-ars non poteft dare vcram fonnam. Vn-   tuntur, vt ex multis Scripture fecra lode in cup. de Mintris, dicitur : Sciant   cis notatur. Idcb illi, qui dicunt malc-auctorcs Akhimix fpecics tranimutari   ficium nihil die in mundo, nifi in cxifti-non pofle , ergo & dxmoncs per artem   mationc hominum , eciam non ctcduivt operantcs vcras qualitatcs fanitatis ant   die dxmoncs ,nili iii.cxiftimationc vul-infirmitatisinducerc non polfunt, fed (i   gt,tantum vt crroves, quos homo iibi vcrc funt, habent aliquam aliam caulain   ipfc facit, ex fua xftimationc iraputct occultam abique opcre Dxmonum &   dxmoni. Et qubd etiam ex imaginatio-makficorum. Sed contra in Deem. 35.   ne vehemcnti aliqux figurx apparent in ■otu.fi. 1. Si per foniarias makficas aires   fenfu tales qualcs homo cogitat, qubd nonnunquam occulto iufto Dei iudicio   &c tunc crcduncur dxmoncs vidcri, vel pcrmittcnte, & diabolo prxparantc,&c.   etiam malefici. Et quum hxc vera fides Loquitur dc impedimento malcfkiali   repudiat, per quamangelos dc ado cc-quoad actus coniugales tria concurrere:   cidiilc, 8cdxmoncs die credimus idcb fcilicet malcrkan),diabolum & Dei per-   &c fatemur ipfos ex fubtilitate naturx miffioncm. Prxtcrca fortius agcrcporcft   flue multa polle , qux nos non polfu-in id quod eft minus forte. Scd virtus   mus. Et illi qui cos ad (alia inducunt,
- - i lie.'-,
dxmonis eft; forcior vittutc corporali lob. 40. Non eft potcftas fuper terrain qux ci valeat comparari, qui creatus eft vt ncmincm dmcrcr. Rcfponfio. Hie im-pugnandi funt ties crrorcs hxrcticales quibus rcprobatis Veritas patcbit: Nam quidam iuxta doctrinam. S. Thomx in 4. difl'mtl. 14. vbi tradtat de impedimento malcfkiali , conat! funt alhicrc malcfkium nihil die in mundo, nili In opi-nionc hominum qui naturaks crkctus
facienda , malefici vocantur, hxc ibi. Quia verb infidelitas in baptizato , hx-rdis nominatur ; idcb tales dc hxrcfi re-prehenduntur. Alij duo crrorcs dxmoncs ek corum naturalem potcntiani non ncganrcs, fed inter fc quoad erlechnn malcficialcm He ipiarn maic'icam diifi-dentes in quantum vnus conccdit male-Beam realiter cooper.-.) i ad ctfeetum , nun tamcn verum , fed phantafticum. Altct verb per contrarium erfectum realem
A sfla Boha je větší než síla ďábla, takže Boží díla jsou silnější než ďáblova i jejich působení. Avšak jestliže je zlo na světě, je do dílo ďáblovo stojící proti dílu Božímu, proto je tvrdit, že ďáblova zlodušská zručnost může zjevně předčit Boží dílo stejně tak je neoprávněné věřit tomu, že nej vznešenější díla stvoření, tedy člověk a zvíře, mohou byt poškozeny a popleněny ďábelskou mocí. Navíc to, co samo podléhá vlivu hmotných věd nemůže mít vládu nad jmýrni tělesnými věcmi. Ďáblové jsou ale podřízeni jistým vlivům hvězd, protože kouzelníd za účelem jejich vyvolávání sledují běh jistých hvězd. Proto ďáblové nemají moc působit v tělesných věcech jakékoliv změny, přičemž čarodějnice mají ještě méně mod než ďáblové. Ďáblové nemají vůbec žádnou moc něco uchovávat s výjimkou jistého jemného způsobu, avšak takto nelze natrvalo vyrobit nic opravdového. Pročež Dionysios (in cap. de Mineris) praví: Alchymističtí autoři vědí, že na provedení skutečné transmutace není žádná naděje, a tak ďáblové jako takoví, i když vynaloží veškerou svoji dovednost, nedokážou přinést žádné trvalé uzdravení, ani žádnou trvalou chorobu. Pokud k tomu dojde, pak je třeba toto přičíst nějaké jiné příčině, byť třeba i neznámé, a nemá to nic společného ani s působením ďábla, ani čarodějnic. Avšak je tomu naopak podle kanonicKého práva (in Decret. 33. quaest. I.). Pokud je to čaro dějnictvímajiným kouzelným postupem provedeno v tajnosti, avšak většinou z Boží vůle a za pomoci ďábelské moci atd. Tato 2xnínka se týká jakéhokoliv čarodějného úkonu, který může zabránit kond manželství. Aby se tak skutečně stalo, musí se sejít tři věd, tedy čarodějnictví, ďábel a Boží souhlas. Navíc, to silnější může ovlivnit to slabší. Avšak ďábelská síla je silnější než jakákoliv lidská síla (Bible, Jód, kap. 40.). Není na zemi síly, která by se mu mohla vyrovnat, vyrovnat se tomu, kdo byl stvořen tak, že se nikoho nebojí. Odpověď. Zde jsou tři kacířské chyby, které je třeba vyhledat, a když budou odhaleny, pravda vyjde rovnou najevo. Někteří autoři si berou za základ slova sv. Tomáše (in 4. distinct. 24.), kde se zabývá překážkami způsobenými kouzly a snaží se dovodit, že taková věc jako kouzelnictví neexistuje, že existuje pouze v obrazotvornosti těch lidí, kteří připisují ty přírodní jevy, jejichž příčina není zná-
má, kouzelnictví a čarování. Jiní autoři připouštějí, že čarodějnice existují, avšak tvrdí, že vliv kouzel a následky čar jsou čistě imaginární a fantazijní. Třetí skupina autorů tvrdí, že účinek kouzel je iluzorní a fantazijní, i když je možné, že ďábel skutečně některé čarodějnici poskytl svoji pomoc. Kteréžto chyby musí být vyzdviženy a vyvráceny. Ze všeho nejdříve se ukazuje, ze podle mnoha autorů v jejich dřívějších dílech jsou prostě kacířské, zvláště pák podle sv. Tomáše (in 3. art. & in corpore quaest.), že takovýto názor je jak v rozporu s autoritou svatých, tak svědčí o naprosté nevíře. Protože podle Písma svatého mají ďáblové moc nad těly a myslemi lidí, když je Bůh dovoluje odtud vymítat, jak vyplývá z mnoha pasáží Písma svatého. Tedy mýlí se ti, kteří tvrdí, že nic takového jako čarodějnictví není a že čarodějnictví je čistě věd představivosti, dokonce navíc jsou přesvědčeni o tom, že ďáblové existují jen v představách nevědomých a prostých lidí a přirozené věci, které se člověku stanou, tak jsou omylem připisovány jakémusi předpokládanému ďáblovi, protože představivost některých lidí je tak živá, že se domnívají, že vidí skutečné postavy a zjevení, která nejsou než odrazem jejich myšlenek, a věří, že jsou zjevením d ábelských duchů nebo dokonce zjevením čarodějnic. To však odporuje pravdivé víře, která nás uď, že jistí andělé, kteří padli z nebes, jsou ďáblové, přičemž nás váže vědomí toho, že ze samotné své podstaty mohou činit mnoho úžasných věd které my činit nemůžeme. A ti, kteří se pokoušejí svést ostatní k uskutečňování takových ďáblových divů jsou nazývaní čarodějnic. A protože nevíra osoby, která byla pokřtěna, se technicky vzato nazývá kacířství, jsou takové osoby prostě kacíři. Pokud jde o ty, kteří zastávají další dva chybné názory, ti, kteří toto říkají, nepopírají to, že ďáblové existují a že vládnou přírodními silami, avšak liší se mezi sebou, pokud jde o možné účinky kouzelnictví a možné působení čarodějnic. Podle jedněch čarodějnice skutečně může způsobit jisté jevy, i když tyto jevy nejsou reálné, ale jen fantastické, druzí připouštějí, že postižené osobě nebo osobám může být způsobena skutečná újma, avšak pokud se čarodějnice domnívá, že tato škoda je důsledkem jejího působení, pak se velmi mýlí
29
Qtiíiftio I. An Malefic'ium ff.
km in \xfo conccdcns > fed malciicam phantaftice putac coopcrari. Fundamentům cttorum ex duobtu locis canon, qiu habentut 16. ejntft. 5. Epifcopi fxmpfi-rttm j vbi primb reprchenduntur mulie-rcs, qua; crcdunt fc cum Diana, vcl Herodiadě nofturnis hotis cquitarc. Inlpi-ciacui ibi canon. Et quia fx'pc phantaftice & imagitiarie talia folummodb
3
thonicus vol diuinus ípirkus fuerir, mo-riatur > & lapidibus obruent cos. Et di-CUntUI pythones in cjuibus da-mon ope-ratue miros cltcctus. Praitcrcá propter hocpcccatum Ochozias infirmusmor-tuus fuit. 4. Rcgum 1. & Saul. 1. Parali-po. io. Diuinoi'um denique cloquiorum tračtatores quid alind in eorum fcriptis dicunt 1. difliail. 7. & 8. cum tradidc-
finnr ;^>><-;i: ------ j       T ,     m)n"a- 7- cr S. cum tradidc-
5ľií    •  c " ^    T dc P°lcftatc á*n»o«um & magic*
ahis cffcd.bus na fien ludicant. Seena-   ambus í Eorum feripra infpkíaÄ &
cuiufcunque dočtotis fupcr i.tibr.fcm.
do quia ibi continctur quod qui credit velalllritpollc fieri aliquam crcnturam, auc in melius detcriiifve immtttari auc transrormari in aliam (peciem > vcl fimi-litudincm quam a Deo omnium Creatore , infidcliseft, 6: pagano deteiior. Vn-dc propter hoc, quod ibi dicitur, dctc-riufveimmutari, dicunt ilium effectum non effe realem in malcftciaco, fed tan-rummodö phanrafticum.Scd quod hi cr-rores haereiim lapiant, & contra fanum inccllec-him Canonis militant.oftcnditur primb tarn per legem dim'nam quam ctiam EcclcftalKcam & Ciuilem, & hoc in gcneiali,dcmum in (pcciali verba Canon, cxprimendo, licet ctiam in fcqucn-ti quceftionc claritis hoc dcducatur.Nam lex diuina in plcrilquc locis praxipit, malerlcas non folum die virandas, led ctiam occideiulasjCiiiufmodi pcenas non imponeret fi non vcracitcr He ad reales cffcclus & lactones cum dxmonibus concurrcrcnt. Mors enim corporalirct non infligitur fine corporali &graui pec-caco , fed aliud de morte animx quae ex phantaftica illufionc leu ctiam tcntatio-nc oririporcft. Uxc cit fentcntia S.Tho-mx in 1. difiinil. 7. in fitft'wie. An vti auxilio dsmonum lie malum.Nam Deuter. iS. pr.ecipitiir omnes maleficos & incantatorcs intcrfici. Leuitici ctiam 19. dicitur j Anima qua; dcclinaucrit ad Ma-gos Sc ad Ariolos & fornicata fiictk in eis, ponam facicm mcam contra cam & interliciam cam de medio populi mci. Et iteiüm 10. Vir vcl midier in quibus py-
inucnies , nullo difcrepantc , magos & maleficos virtutc dx-monum pcrrnittcn-tc Deo, miros etFcčtus non phantafticos políc producerc.Taceo de variis aliis locis , in quibus San&us Thomas diffuse de huiufmodi opcribus penračtat, vt in Sinnma contra gemi. lib. 3. cap. 1. & 1. in prima parte, qitufi. ii^.a-gum.á,. Et in fecmida fccirndtc. cjttjfi. pi. & 93. Inipi-ciantur denique poltillatorcs & glolla-torcs de Magis Plraraonis. Exod.7.1nfpi-ciantur & Dicbr Auguftini iS. de Ciuita-to Dei, «/>. 17. Et in i. de doVtrina Chri-fliana. Similiter aliorum dodorum quibus omnibus contradiccrc valde abiiir-dum ell', ncc a vitio haueiis excuíári po-tcft. Immb in iurc hxTcticus ccnictur quicunquc errar in cxpoíitione lľacrx Scripturx,i4. cjiitfl.i. h&efts. Et quicunquc alitcr fenlit de his qua; (idem con-ccrnunt» quam Romana tenet Ecclc-fia cod.c.& q.Harc eft fides : quod denique contra (änum intcllcctum Ononis milirent oftenditur per legem Ecclciia-fticam. Nam & Ginones & Doctores fuptr cap. Si perfirtiariai or malefic** artes.l^.e/uafi.i.ik extra defrigiiis & ma* lejiciatis , quid aliud portendtmt niii dc malefieiali impedimento circa actus con-iugalcs dcclarare,quomodo dirimit con-tračhim aut conrrahcndú matrimonium. Dicťít enim (icut S.Th.w j,.vbifi:p. quod fi maleŕiciú (liperueiiiat matrimonio ante carnalem copulam,tunc (i eft perpetuum, impedit if dirimit matrimoniom con-A   i trachun,
Tento omyl je založen na dvou místech z Kánonu (Quaest. 5. Episcopi), kde byly jisté ženy odsouzeny neboť uvěřily tomu, že v noci vyjíždějí ven s Dianou nebo Herodiadou. Tak je to možné číst v Kánonu. I když právě takové věci jsou často pouze iluzemi a dílem představivosti, ti, kteří se domnívají, že všechny jevy způsobené čarodějnictvím, jsou pouhé duze a představy, se velmi hrubě mýlí. Za druhé, pokud jde o ty, kteří věří anebo se domnívají, že nějaká bytost může být změněna k lepšímu či horšímu anebo proměna v jiný druh či podobu nejen působením Boha, Stvořitele všech věcí, ale i kýmkoliv jiným, tak ti jsou nevěřící a horší než pohani. Podle nich již ze samotných slov změnit k horšímu vyplývá to, že takový účinek, pokud je způsoben čarodějnictvím, nemůže být reálný, ale je pouze fantastický^ Protože však tyto omyly zavánějí kacířstvím a odporují zjevnému významu Kánonu, nejprve pomocí božského, církevního i světského práva dokážeme naše stanoviska, a to nejprve obecně. Ze začátku je třeba podrobně probrat výrazy v Kánonu Ten na mnoha místech přikazuje, nejen, že je třeba s vyhýbat čarodějnicím, ale ty že mají být vydávány na smrt a že při uložení tohoto krajního trestu nehraje žádnou roli to, zda se čarodějnice skutečně a doopravdy spolčila s ďáblem, aby způsobila skutečné škody a újmy. I když trest smrti není ukládán jinak než s výjimkou některých těžkých a opakovaných zločinů, jinak je tomu se smrtí duše, která může být způsobena fantastickými iluzemi anebo dokonce jen tísní z pokušení. Takový je názor sv. Tomáše (in 2. distinct. 7. in questione.), když rozebírá otázku, zda je špatné získat užitek za pomoci ďáblů . Neboť v Bibli (5. Mojžíšova, kap. 18.) je přikázáno, že všichni kouzelníci a čarodějové mají být zničeni. Také se v Bibli (3. Mojžíšova, kap. 19.) praví: Duše, která jde za kouzelníky a věštci, aby s nimi zhřešila, proti takové duši obrátím svoji tvář a zničím ji ve středu svého lidu. A znovu v kap. 20: Muž či žena, v nichž by byl duch věštecký nebo jasnovidecký, musejí zemřít. Ukamenují je. Tyto osoby mají být prohlášeny za kouzelníky,
v nichž ďábel koná mimořádná díla. Navíc ie třeba mít na mysli, že pro tento hřích Ochoziáš onemocněl a zemřel, (Bible, 2. Královská, kap. 4.) a také Saul (Bible, 1. Letopisů, kap. 10.). Navíc nemáme snad významné názory těch, kteří psali o Písmech (2. distinct. 7. & 8.j a kteří se dlouho zabývali silou ďáblu a kouzelnickým uměním? Je možné obrátit se k dílům mnoha doktorů (2. libr. sent.)o druhé knize Výroků, a bude nalezeno, že všichni souhlasí s tím, že jsou čarodějníci a kouzelníci, kteří ďábelskou silou mohou vytvářet skutečné a mimořádné jevy a že tyto jevy nejsou imaginární a že Bůh přivolil k jejich existenci. Nebudu zmiňovat všechna tak početná místa, kde sv. Tomáš velmi podrobně probírá díla tohoto druhu, (in Summa contra genti. lib. 3. cap.
1. & 2. in prima parte, quaest. 114. ar-gum. 4 a in secunda secundae. quaest. 92.8.93). Dále se můžeme obrátit k těm vykladačům a komentátorům, kteří psali o faraónových kouzelnících a čarodějích (Bible, 2. Mojžíšova, kap. 7.) Můžeme čerpat z toho, co praví Augus-tinus (18. de Civitate Dei, cap. 17. Et in
2. de doctrina Christiana). Podobně jiní doktoři všichni zastává tenty'ž názor a pro kohokoliv je naprosto absurdní jim odporovat a očistit se tak z viny kacířství. Neboť každý, kdo tak těžce chybuje ve výkladu Písma svatého, je právem považován za kacíře (24. quaest. I. haeresis.) . A kdo o těchto věcech, které se dotýkají vírv, kterou zastává římská církev , smýsií jinak, je kacíř. Taková je víra, že popírat existenci čarodějnic je v rozporu se zjevným smyslem kánonu je dokázáno církevními zákony. Zajisté kánony a doktoři (super cap. Si per fortiaris & male-ficas artes. 24. quaest. I. & extra de fri-gidis & maleficiatis) kteří hovoří o mužích impotentních a očarovaných, kteří jsou pro tuto přičarovanou překážku neschopni soulože, takže manželská smlouva vychází naprázdno a manželství je v jejich případě nemožné. O čemž také řekl sv. Tomáš (in 4. ubi sup.), jestliže v případě manželství zapůsobí čarodějnictví dříve, než dojde k vlastní souloži, pak, pokud tento stav setrvá, manželství anuluje
31
4 Mallei Maleficarum Vars 1.
rractum> cuiuímodi fcnrcncia non dare- xia fupcrfticio vati.is liabcat fpecícs, vt fi
»ur ííipcr illuforium 8c phancafticum cf- notoiium in , EuchariiEi dcncgctur. Si
fcchim.vt de fe paret. Vidcatur Hofticn. ocenkum, pamitentiam 40. dictum, de
in fitmma ccpiofu limilicer Gotfrid. tk. confeer. difiiníl. %. pro Mácou. Itcm íí
Raymund.qui eriam millibi leguntut du- Clcticus, q«6d deponendus & in Mo-
bitaílč an talis cífc&US pojíce ccnfcrí naftenům dcmidciidus.Si laíCUs excom-
imaginarius & non realis: fed hoc can-quam per fe nontm rclinqucbanc , & quomodo po'fic cenferi perpetuus vcl temporalis declarant, ii pott trienmum durarct, nec dubitabant an imaginade permaleficam feu illuforie intromittc
municandus. 16. qn^Nov if met. Item quod tales infames debeant cenferi, & qui ad cos concummt, immb nec ad accufacionem debent admitti. ». amfi.Z. Qmfyms„cc,(<;d per legem Ciuilem hoc idem oftendirur. Nam Azo, m Strnm*
rexur Sed quod veré Sc realiter poreft fuper,.Ä CodicüZrU^J^t talis defectus procura« vatutc daraoms   ak Cornelmm, defied * hmkli. dielt
proprer pactum cum eo initum , vcl ctiam per ipfum dxmoncm ablquc ma-lcftca, licet hoc rarillimc fiat in Ecclc-fia, vbi facramentum Matrimonij meri-toriurn exiftit: fed quöd intet infidelcs hoc contingat, hoc eft, quia iuito tint-Jo ilíos poffidere fc černit > vt Petrus de Paludc in fuo (jtutrto rccitat , dc fponfo qui defponfaueiat idolům: & ni-hilominús contraxerat cum quadam iu-ucncula , quam tarnen cognolčerc non potuit propter Diabolum, qui femper lc in corpore ailtimpto interpofuerat, cum tarnen in Eccleíia Diabolus conatut podus per malcřicas propter íuum lucrum in perditionem animarum talcs cífcchis intromirtetCj & qualitet hoc facerc po-teít > & quibus mediis, inferius declara-bitur, vbi dc leptem modis nocendi ho-minibus per confímiles cltcctus tracla-bitur- Ex aliis ctiam qua.-ibioi-.ibus quas Theolog! & Cancmift* circa haue mar tedam moucnt>hocidcm patet.dilcutien-tes quomodo poffit colli > Sc an licitum fit per aliud maleficium tollere. & quid, fi malchca motttia lit, per quam malcfi-cium cit immilíumide quo ca:!; Gotfrid. ittfua/imtnu mentionem facit,c.e quibus in quiftionibus tenis partis patebtt-Cur dcníquc tam cKligcntXT Canoniita; vaiius pumas promulgíflent, diftingtiťttdti dc occulto & manifefto peccato makíico-nrm > feu potius diuinatonim , cum no- 1
ictendttm , quod omncs illi, quos vul-gus maleficos vocat, & qui dicunt fc (cire aliquam artcm diuinandi, patiuntuc capitalem pcciiam, vt /. Nemo. Cod. dc Maleficii. Item inferunt pa-nam /. Ctd-t4> & I. Nidliv. H«e cnim leges his vcr-
is vtuntur , Nemini permittitur diui-nare, alioquin fupplicio capitis fecictur, gladio vltorcprolhatus. Et fubdit: Sunr & alij qui arte magici vita: innoccnttim infidiantuc, animos multcrum ad libidi-ncm fic&unt, Sc hi belliis fubiiciuntur. vt cod.Cod.l.Mtdti. Dccernunt etiam leges , quod ad corum accufacionem qui-libet admittatur , (icut & Canon, in cap. Jn fAtiorcm fidd. 1.6. dc H£Xt. vndc fub-ditur ibidem. Ad hanc accuiationem qni-libet admittitur qinli in criminc Isias Majeftatis : Ijif-.m cnim propemoduna pulfant majeftatem Ditunam. Item quod quxftionibus ad interrogandum fubii-ciatur. SubditiEc qtiilibct nulla dignitatc obftantc qua-ftioni fubiicitur: ctiam qui conutncittir, vcl fi denegat facinus fuum> fit eculeo deditus, vngulifquc fulcanri-bus latcra.pcrfcrat jxunas dignas foo fa-cinorc, vt cod. Cod. I. Et Jiexctpt.t. No-ta qubd olim duplici poena talcs picclc-bantur capitc & vngulis, ad dilaccratio-11cm corporis feu ad dcuorandum beftiis obiiciendo. Iam autcm ctcmantur for-ic prpptct foimineum le.xuni. Item pro-tibent pavcicipationcm. Vndc [ubditui.
Sed
a ruší manželskou smlouvu, a je zcela zřejmé, že taková okolnost nemůže byt v žádném případě označena za iluzorní a za dílo představivosti. Viz Hostiensis (v sumrna capiosa), také Gottrried (z Fontai-nes) a (sv.) Raymund (z Pennaforte), tuto se touto otázkou zabývali velmi jasně a podrobně, se neptají, zda je možné takový fyzický stav považovat za imaginární a nereálný, ale berou ho jako reálnou a dokázanou skutečnost, a dále se zabývají tím, zda to má být považováno za trvalý ä dočasný neduh, pokud trvá déle než tři roky, a nepochybují o tom, že ho může způsobovat síla čarodějnictví, i když je pravda, že tento stav muže být přecnod-ný. Avšak je skutečností mimo jakoukoliv diskusi, že taková impotence může být způsobena silou ďábla prostředrúctvím s ním uzavřené smlouvy, nebo dokonce samotným ďáblem bez účasti nějaké čarodějnice, i když to se v Církvi stává méně často, protože manželství je ta nejvyšší svátost. Mezi pohany se to však skutečně stává, a to proto, že ďábelští duchové se chovají tak, jako by nad nimi měli skutečnou legitimní moc, jak se o tom zmiňuje Petr z Palude ve své čtvrté knize, když vypráví o mladém muži, který se zaslíbil vstoupit do manželství s jistou modlou a ďábel dal přesto přednost působit v církvi prostřednictvím čarodějnic a jejich dílo obrátit ve svůj vlastní prospěch, tedy ve ztrátu duší. A jakým způsobem je schopen to udělat a jakými prostředky, o tom bude pojednáno o málo tx>zdějt, až se budeme zabývat sedmi způsoby, jak podobnou činnosti uškodit člověku. Z dalších otázek, které teologové a kanonisté vytyčili v souvislosti s tímto tématem, je jedna velmi důležitá, a to když rozebírají, jak je možné takovou impotenci léčit a zda je dovoleno ji odstranit nějakým protikouzlem a co je třeba udělat, když čarodějnice, která toto kouzlo učinila, je mrtvá, což je okolnost, kterou se Gottrried (z Fontaine) zmiňuje ve své Surnrně. A všechny tyto otázky budou zevrubně objasněny v třetí části této práce. Z tohoto důvodu kanonisté tak pečlivé navrhli škálu různých trestů, přičemž rozlišují mezi soukromým a veřejným prováděním čarodějnictví, či spíše věštěním, přičemž tato odporná pověra je různého druhu a stupňů, takže každému, kdo se mu opakovaně oddává, musí být odepřena eucharistie. Pokud je to praktikován
tajně, pachatel musí činit pokání po čtyřicet dnu, (viz kanonické právo, de conseer. distinct. 2. pro diacon.). Pokud byl pachatelem duchovní, musí být suspendován a internován v klášteře. Pokud byl pachatelem laik, musí být exkomunikován, (viz kanonické právo, 26. qu. 5. Non oportet), přičemž potrestány musí být všechny takto se provinivší osoby spolu se všemi těmi, kteří se k nim uchylují a nepřipouští se žádná omluva (viz kanonické právo, 2. quaest. 8. Quisquis nec), ale tentýž trest ukládá také světské právo. Neboť Azo (in Summa super 9. lib. Codicis. rubrica de Maleficis ad Comeliam, de sicariis & ho-micid.) praví: Budiž známo, že všichni ti, kteří jsou obecně nazýváni čaroději, a ti, kteří jsou zběhlí ve věšteckém umění, se vystavují trestu smrti (viz kanonické právo, 1. Nemo. Cod. de Maleficis). Tentýž trest je ještě zesílen (viz kanonické právo, 1. Culpa a 1. Nullus). Neboť tyto zákony přesně znějí takto: Je nezákonné, aby kdokoliv věštil, a pokud tak učiní, jeho odměnou bude smrt mečem popravčího. Jsou také ti, kteří svými kouzelnými čarami usilují vzít život nevonným Údem, kteří obracejí ženskou vášeň v rozkoše všeho druhu, a tito zločinci budiž předhození divoké zvěři (viz kanonické právo, Cod. 1. Mul ti.). A zákon jako důkaz proti nim připouští jakékoliv svědectví (in cap. In fa-vorem ftdeil. 6. de Haere.). Tak jasně a přísně se Kánon staví na obranu víry. A tentýž postup je použitelný v případě kacířství. Když je vzneseno takové obvinění, může předstoupit jakýkoliv svědek a vydat svědectví, stejně jako v případě velezrady. Neboť čarodějnictví je tou nejvyšší velezradou proti Božímu majestátu. A tak mají být dáni na mučení, aby se přiznali. Jakákoliv osoba bez ohledu na svou hodnost a postavení může být v případě tohoto obvinění dána na mučení, a ten, kdo je shledán vinným, a když dokonce svůj zločin ještě přizná, necht je mučen, nechť vytrpí všechna zákonem předepsaná mučení, aby byl potrestán úměrně svému provinění (viz kanonické právo, cod. Cod. I. Et si excepta.). Poznámka: V dřívějších dobách takovíto zločinci vytrpěli dvojí trest a často byli házeni dravé zvěři, aby je roztrhala. Dnes jsou upalování na hranici, a to pravděpodobně proto, že většina z nich jsou ženy. Světské právo rovněž zakazuje jakoukoliv účasti či podíl na takovýchto praktikách,
Qu&Jlio /. An Malefcitmi pt. 5
Sod ncc poittictitntur tales ad limcn al-   clfc rcalix Vbi norandum, quod qtta-tcritis acccdcrc, alioquin concrcmantur:   tuordccim lime (pedescapitalcs in genc-ncc aliquis debet cos fafcipcrc vcl con-   re fupcriHrionis > quas rccitarc bicuita-folcrc: alioquin deportantur in infalam,   tis caufa nonexpedic: quia clave rcciran-& omnia bona publicantur. Hic nota-   tut ab liidoro , 8. Etymolog, Et fecund,'. tur puma exilij cum amid'ione omnium  fscuniU,?a íančhim Thomam qiufi.c,i, botionim qui talcs confolunt aut fufci-   Turn etiam quia inferius , vbidc graui-piunc. Has pcenas vbi prxdicatorcs po-   tatc huius hsercfe ttactabitur, de iplis pulis, ek rccioribus terrarum pitblicant,   menrio crit, & hoc (jitxfikm vit. hums plus aduersus malcficas, quam ex aliis   frirmfmit. 'Et fpecics (lib qua huiuf-íčripturarum allcgationibus marcefcunt.   modi mulicrcs conrincnuir.vocatur fpecics pythonům > in quibus decmon vcl loquitur vcl míra opcratur. Et eft; fajpius prima in ordinc. Species autem qua rm-lcfici contincntur vocatut (pecics malc-ficiorum. Et quia inter fc pluvimum di-pama, fed procmio digni font. Qiialitcr   ftanc> ncc oportec quod qui in vna fpc-autem fit licitum talia impedire inferius   cic laborat, quod etiam tub aliis om-patcbit, vt prius tactum cň. Omnia au-   prehendatur. Ideo lictit Canon dc illis tcm hare negare aut ftiuolc illis rdiftcrc,   mulicrculis menrionem facie $c non dc quomodopotcft fcrupulo hacreticapra-   malcficis ; ita false Ganoncm intciprc-nitatis carcre, iudicct vnufquifquc, niii   catur , qui huiufmodi imaginarias dedu-fortaffis cum ignorantia excufabit: fed vtiům huitifmodi ignorantia excufet, fta-tim inferius patebit. Concludcndum igt-tur cx omnibus piarmiifis Catholicam & vcriflimam aílčrtioncm , quod malc-fici font > qui dsmonum auxilio propter pactum cum cis initum, maleliciales rcalcs cffečbis , pcrmitccncc Deo , pro-curare poííimt, non excludcndo quin 8c praritigiofos effectus &: phantallicos
Praľtcrcä & per leges commendantur qui coram malcficiis oblb.nt. Vide v bi ftiprk , I. Earum. Alij autcm.qui faciunt id nc laborcs hominum ventorum gran-di'nilquc lapidationc itcrnantur , non
magu
(Stiones corporum ad totum genus fu-perititionis per omncs fpecics cius reduces vtilc, vt lie illx mulicrcs imagina-ric (blum, ita & omncs malcficc tranf-c fcrantur: & pcramplius Cano ncm feiii-ficat qui cx illo argue re vellet malcficam folummodb imaginariead cfTcChim ma-lcriciakm argritudinis vcl morbi con-currerc. Prartcrea talcs (ic crrantcs pcramplius reprchenduntur dum excrcma ctiam per media prxftigiofa prodttccrc conccdunt realia,fcilicctdxmoneinopc-valcant. Scd quia prx'fcns fpcculatio fa- ranccm, & erfecrum morbi rcalcm, mc-pcr malcficiales cftc&us vcrfatur, qui dium autcm inftrumenti, fcilicct pcrfo-pituimiim ab aliis ditferunt: ideb per nam malcficam, dicunt phantaftice con-hoc nihil ad propofoum , cum talcs po- currerc, cum tarncn medium fempcr na-tiiis fortilegi vcl incantacorcs dicantur, turam pavticipec cxtrcmorum.Nec valet, <5uam malchci. Demum quia fundamen- fi dicatur, quod cti.mi phantafia (It quid tam fui caoris capiimt ex verbis Can.   rcalcjpiia lictit phantalia, vt talis,nil po-
prarcipue duo vltimi crrorcs, non lo-qv.cndo dc piimo qui leipfum coudem-r.at, dum nimium contra vcritatcm fcri-nturx exorbitat. Ideb a»i (anuin hud-Vedltmi Canonis eft procedendum. Et primb contra pviimim erroi'em diccntis jncdium till- phantalticum, fed cxtrcnia
tell erhcere ncc concurrcrc ad da;monis operationem mfi per pactum initum cum damione, in quo pacto malefica fc totam obtulk iSc aftrinxit Diabolo vcrc & tealiter & non phantaítice aut inwgi-narte folům: ica etiam opoitct qubd co-opeatut Diabolo verí corponlkcr.Nain A   ? &
neboť ani věštci nedovoluje, aby vstoupil do domu jiné osoby a často je nařizováno, že veškeré jejich vlastnictví musí být spáleno. Nikdo také nesmí brát věštce v ochranu nebo se s nimi radit, věštd proto bývali velmi často deportovaní na nějaký vzdálený a pustý ostrov a všechen jejich majetek bylo prodán ve veřejné dražbě. Navíc ti, kteří se radili s čaroději nebo u nich hledali útočiště, byli potrestání vylmanstvím a konfiska-d svého majetku. Tyto tresty byly aplikovány za obecného souhlasu všech národů a panovníků a značně přispěly k potlačení provozování tohoto odporného umění (viz výše, 1. Eorum). Je třeba mít na paměti, že zákony vysoce oceňují ty, kteří se snaží zne-škodňovat čarodejnícka kouzla a ti, do podstupují velkou námahu, aby dílo člověka nebylo poškozeno silnými bouřemi nebo krupx)bitím jsou spíše hodni odměny než nějakého trestu. O tom, jak je možné těmto škodám zákonně předcházet, bude zevrubně pojednáno níže. Přitom, jak je možné, že odmítavé či lehkovážné stanovisko ke kterémukoliv z těchto ustanovení může být prosté znaků zjevného kacířství? Nechť to každý posoudí sám, samozřejmě aniž ho omlouvá jeho neznalost. Avšak jaký druh neznalosti ho může omluvit, to velmi krátce vysvětlíme. Z toho, co již bylo řečeno, jsme došli k následujícímu závěru: Ten nej-jistější a ten nejkatoličtější názor je ten, že existují čarodějové a čarodějnice, které za pomoci ďábla vyplývajíd ze svazku, do něhož s ním vstoupili, jsou schopni, pokud to Bůh dovolí, způsobit skutečné a reálné zlo a škodu, které jsou nezvratné, přičemž na rozdíl od tohoto mohou také některými zvláštními a mimořádnými prostředky vyvolat vizionářské a fantastické vize. Předmětem současného vyšetřování je ovšem čarodějnictví, a to se značně odlišuje od těchto ostatních umem, a proto zabývání se jimi by pro nás nemělo žádný smysl, neboť ti, kteří tato umem provozují, mohou být mnohem přesněji nazýváni spíše věštd a hadači než čaroději. Je třeba zvláště poznamenat, že tyto poslední dvě chyby jsou shledávány v důsledku naprostého neporozumění slovům Kánonu. Nebudu mluvit o první chybě, která je zřejmá sama o sobě, neboť je v jasném protikladu k učení Písma. A tak tedy přistupme ke správnému porozumění Kánonu. Nejprve pohovoříme o první chybě, podle které je prostředek pouhou iíuzí, i když dvě krajnosti jsou sku-
tečností. Zde je třeba poznamenat, že existuje čtrnáct různých druhů věcí, které je možné zahrnout pod obecné označení pověra, ale vzhledem k potřebě stručnosti je těžko nezbytné je zde podrobně rozebírat, neboť nejjasněji tak již učinil sv. Isidor (8. Etymolog.) a sv. Tomáš (viz secun-da secunda, quaest. 92.) Navíc se o nich jako o nižším stupni kacířství zmíníme v souvislosti s otázkou závažnosti různých kacířství, tedy v poslední otázce této první části. Skupina, kam mají být tyto ženy zařazeny, je nazvána skupinou kouzelníků, osob, v nichž nebo jejichž prostřednictvím ďábel promlouvá anebo uskutečňuje nějaké úchvatné dílo, a to je často první skupina v řadě. Ale skupina, kam spadají čarodějové, se nazývá skupina čarodějů. A protože se tyto osoby od sebe navzájem velmi liší, nebylo by správné, aby byly vtěsnány do té skupiny, kde je zařazeno už tolik jiných. Neboť a protože se Kánon zvláště 22TÚňuje o jistých ženách, avšak čaredějnicím již nevěnuje tolik slov, naprosto se mýlí ti, kteří chápou Kánon tak, že hovoří pouze o imaginárních cestách a výletech z a do těla a kdo by zamýšleli omezit každý druh pověry na tuto iluzi, neboť jako se tyto ženy přemisťují pouze ve svých představách, pak čarodějnice se přemisťuje reálně a fyzicky. A ten, kdo by chtěl podle Kánonu argumentovat tím, že účinky čarodějnictví, vyvolám choroby nebo nějakého ned uhu, jsou pouze imaginární, strašlivě chybuje v chápání znění Kánonu a mýlí se nejvíce ze všech. Dále je třeba nahlédnout, že ti, kteří připouštějí, že ony dva krajní jevy, tudíž působení ďábla a jeho následek, znatelnou chorobu, jsou skutečné a reálné, a přitom popírají, že by k tomu bylo zapotřebí použít nějakého nástroje, tedy popírají, že by se toho mohla účastnit nějaká čarodějnice, tito, říkám, chybují nejtížeji: neboť, filozoficky vzato, mezi dvěma kraji musí být vždy nějaký prostředek. Navíc, nemá smyslu diskutovat o tom, že nějaký následek čarodějnictví může být fantazií a nereálný, protože taková fantazie nemůže být realizována bez uchýlení se k ďábelské síle, a je nezbytné, že zde musí být uzavřena smlouva s ďáblem, smlouva, kterou se čarodějnice skutečně a opravdově zavazuje být služebnicí ďábla a oddává se ďáblu a to se neděje ve snu nebo jako nějaká iluze, ale ona osobně a opravdově spolupracuje s ďáblem a spojuje se s ním
35
Mallei M aleji c arum Pars I,
Sc ad hoc (ímc omnia malcficiorum opera > vbi íčmpcr aut per vifum aut per b cwioncm alicuius malcHci inlhumcnri rcpolici fub limine domus operarionc fna malcfkia cxercenr, provt in íěqucn-ti qua:ftionc patcbic. Pracccrcá iiquis verba Canonis diligenter infpexcrit,con-fiderabit quatuor quae Pra-'dicatorcs , Sc Saccrdoces per Eccleiias iibi comroiSlas omni ctím inftantia populo prxdicarc debent, fcilicet, quod extra vnum Deum nemo arbitrccur aliquid elfe numinis vcl diuinitatis. Sccundb > qubd cum Diana vel Herodiadě cquitare, eft cum Dia-bolo (qui fc ita fingit & nominat) tranf-meare. Tcrtib , qubd talis cquitacura fit tunc phantaftica quando Diabolus mcn-tem pet infidclitatcm fibi lubicctom agi-tat talker vt ca qux folo fpiritu nunc, corporalitcr fieri credácur. Quartb,qubd tali domino habeant in omnibus obedi-rc. Vndc ad malcficiales actus hxc verba cxtcndcrc eft abfurdum , cum fine di-ucrlše fpecies. An autem malefic! criam localiter transfcrantur in fua fpecic fu-perítitionis, vcl folum imaginarie ficut Pythones, tra&abiturdc illo in cap. i. Pmls cap. 3. Qubd vtroque modo. E: fie fecundus error cumprimo cliditurquod ad fundamentům & fanum intcllccium Canonis. Tcrtius iniiipcr, qui exverbis Gtnonts cftečhim malcficinlcro affair phantaílicum ex verbis Oinoni s etiam cliditur: nam inco,quoddicit,quicrcdit pollc fieri aliquam creaturam aut in melius detenu fvetranfmutari, aur in aliam fpeciem vel fimilicudincm trnnsiorm.ut, quamabipfo omnium crcatore,&c. In-fideii dctcriorcft. Has eres patres íi nudě intciligancur > lunt contra proceilum Scriptura: Si determinationcm Dočto-rum. Nam polič fieri aliquas creatuias ä malcncis, vtpotc vera animalia impcr-fccTa, infpiciatur ft-quens Canon. N«c mirum port allcgatum Canon. F.pifccpi, quod Au^. ftimis dctcrrainat dc Ma&is
Pharaoni
us, qui vireas in
krpentes vcr-
tcrunt > inlpiciarut GlolTi fuper illud Exod- 7. Vocanit Pharao fapknttt. Infpi-ciatur & alia Glofla Strub. Qubd D.x-moncs difeuttunt per mundum > quando per incantationem malcfici per cos aliquid cthccrc conantur Sc colligunt diuerfa (emina & ex corum adaptationc pollunt cortumpevcdiucriäs fpecies. In-lpiciatur Cv Alberms inl. Dc Asimalib. Ini'piciatur Sc S. Thom. 1. parte.<y:. H 4. ante. 4. Quorum didfa breuitatis cau-(aoinhtuntur. Solum hoc > fupeteft vt intclligatur ibi Vieri, pro Crcart: feeun-dum ctiam, qtibd in melius dctcriufvc valcat tranfmutari, intclligatur fblum-modo a Deo autoritäre , Sc ad corru-ptioaem feu etiam punitionem : fitpiüs tarnen ifta miniftcrio Daimonum exer-ccntiir: Sc licut de primo dicitur: Dominus percutit & ipfc medetur, Sc ego occidam Sc ego viuere Ctciam. Ita de l'ccundo dicitur ficri immiffionem per Angelos matos > vt fiipra tadtum eft. In prsfäto deniqne cap. Ncc inirtim. Infpi-ciantur verba Augult. qux dicunt malc-ficos & corum opcvntioncs hominibus interdum non folum inhrrnitarem , (cd ctiam mortem inferrc. Tcvtium ctiam fanc intclligcrc expedit, cum moderni malcfici fiepiüs operc Dxmonum trani-fomwntur in lupos &: alias beftias. Scd Canon loquitur de rcali transformatio-nc cllcnt tali, & non dcpr.tftigiofii, qnx (xpius fit, de qua ctiam Augult. 18. CD: Ciuitate rDci cap. 17. Multa refeit, vt de fatr.oliifima Maga Circe , &: de foeiis Dioincdis & de parte Ptaeftaiicij.De qua matcria in Capittdis fecund* panis patc-bit, Sc an femper fint prasfentes vcl ab-fentes malcfici,& an illam forinam Dia-bolus alTIimat vel ipfc homo per fe vi-; dcatur talis , Capitul. 6. Sc 7.
An fit ktrcfij mahficos ajfcrerc?
QEd qui.i fccuiida pars quxftionis di-i3.<i(, qubd his appofitum alliiere per-
tinaciter
A to je skutečný konec celého čarodějnictví, ať jde o očarováni pohledem nebo slovTÚm zaříkáním nebo nějakým jiným způsobem, všechno to pochází od ďábla, jak bude objasněno v následující otázce. Vpravdě, pokud se někdo zabývá ftením slov Kánonu, musí ho obzvláště upoutat čtyři body. A první bod je tento. Pro každého, kdo pečuje o duše, je naprosto závazné, aby své stádečko učil, že je pouze jediný pravý Bůh a nikdo jiný na nebi ani na zemi nesmí být uctíván, Druhý bod je ten, že i když si tyto ženy představují, že jezdí (jak si myslí a říkají) s Dianou nebo s Herodiadou, ve skutečnosti jezdí s ďáblem, který sám sebe nazývá nějakým takovým pohanským jménem a kouzlem jim zastírá zrak. A třetí bod je ten, že vyjíždění ven může být pouze iluzorní, neboť ďábel má mimořádnou moc nad myslemi těch, kteří se mu oddali, takže jsou přesvědčeni o tom, že skutečně, reálně a fyzicky dělají to, co dělají čistě jen ve svých představách. A čtvrtý bod je tento: Čarodějnice se zavázaly ve všem poslouchat ďábla, takže rozšiřovat chápaní slov Kánonu tak, aby zahrnovala všechny činy čarodějnictví, je absurdní, protože čarodějnice činí více, než tyto ženy a skutečně se od nich velmi liší. O tom, zda se čarodějnice svými kouzly skutečně a fyzicky přemisťuji z místa na místo anebo zda se tak děje pouze v jejich představách jako v případě a s přihlédnutím k ženám zvaným Kouzelnice, bude v této práci pojednáno později, a rovněž budeme 3. kap. 2. části probírat, jak se přemisťují. Dosud jsme vysvětili při nejmenším dva omyly a dostáváme seTc jasnému chápání smyslu Kánonu. Dále, třetí omyl, spočívající ve špatném chápání slov Kánonu, že veškeré čarodějnictví jsou iluze, může být opraven již jen samotným zněním Kánonu. Neboť, jak říká, ten, kdo věří, že jakákoliv bytost může být změněna k lepšímu nebo k horšímu anebo proměněna do jiného druhu jinak než samotným Stvořitelem všech věcí atd. je horší než nevěřící atd. Tato tři tvrzení, jestli jsou chápána tak, jak se mohou jevit ve své holé podstatě, jsou v čistém protikladu ke smyslu Písma svatého a komentářů církevních doktorů. Neboť Kánon následně jasně říká, že čarodějnice mohou udělat bytosti, i když to nutně musí být velmi bytosti nedokonalé a pravděpodobně nějakým způsobem deformované. A je jasné, že tento smysl Ká-
nonu (Episcopi) souhlasí s tím, co nám Augustinus říká ve své poznámce ohledně kouzelníků na dvoře faraónově, kteří proměnili své hole v hady, Bible, 2. Mojžíšova, kap. 7.: A faraón povolal učence. Rovněž můžeme odkázat na Strabónův komentář, který říká, že ďáblové spěchají křížem krážem po celé zemi, jak je čarodějnice svým zaklínáním zaměstnávají různými úkoly a že títo ďáblové mohou shromáždit k růstu různé druhy. Rovněž můžeme odkázat na Alberta (in 1. De Ani-malib.) a také na sv. Tomáše (I. parte. qu. 114. artic. 4.). Kvůli zestručnění íe zde nebude citovat v plné délce, avšak zůstává dokázáno, že je možné, že některé bytostí byly udělány tímto způsobem (tedy udělány, ne stvořeny). Pokud jde o druhý bod, tedy že bytost může být změněna k lepšímu nebo k horšímu, je třeba vždy být srozuměn s tím, že je to možné učinit jen se svolením Božím a skutečně jen jeho silou, že je to vždy provedeno za účelem nápravy či trestu, avšak Bůh velmi často dovoluje ďáblům, aby konali jako jeho pomocníci a služebníci, ale vždy je to jen Bůh, který může způsobit soužení a jenom On sám může uzdravovat, neboť já vydávám na smrt i daruji život. A tak špatní andělé mohou a takto vykonávají Boží vůli. K tomu vydává svědectví i Augustinus, když říká: Vpravdě existují kouzelné čáry a ďábelská kouzla, které nejenom, že často postihují lidi chorobami, ale dokonce je rovnou zabíjí. Musíme usilovat jasně vyrozumět, co se skutečně děje, neboť dnes se mocí ďábelskou kouzelníci a čarodějnice proměňují ve vlky a jiná dravá zvířata. Kánon ovšem hovoří o některých tělesných a trvajících změnách a nezabývá se těmi mimořádnými věcmi, které se provádějí kouzlemjak o nich hovoří Augustinus (viz 18. De Civitate Dei cap. 17), kde se zmiňuje o mnoha podivných příbězích spojených se slavnou čarodějnicí Kirké, s druhy Diomédovými a s Praestantiovým otcem. O tom bude podrobně pojednáno v kapitolách druhé části, že čarodějnice jsou jak přítomné tak nepřítomné, jaké podoby na sebe bere ďábel a jak člověk sám sebe vidí, kapitoly 6. a 7.
Existují kacíři čarodějníci?
V druhé částí našeho vyšetřování se budeme zabývat tím, zda umíněné tvrzení, že čarodějnice existují, je kacířské.
37
Qu&ß'io L An Maleficium fit.
tinaciter fit hxrcricum, qitasrttur, an rales dcbcant haben, tanquam manifcftc deprchcnfi in h.xnctica prauitate > vcl fo-lum vt de Iverefi vehementer ftifpedi: Et vidctur , qubd primo modo ; nam Bcrnardus hi Olojf. Ordi/iaria, , in cap. Ad aboiendam. §. Pmfei.ti. & -vcrf. 7>-prehetifi, extra de hum. Prxfcim nihi-lominus ordinationc fancimus, vt qui-ctinquc minifcfte fuerint in hxrcfi deprchcnfi , &c. Declarat, quod tribus modisquis cenfetur manifefte deprehen-fus, facti videlicet euidcntiä > quia publice prsdicat haerenro>vcl Icgitima pro-bationc per ccitcs vcl ex fua confeffione. Et quia tales publice predicant feu tc-racve contra prefära omnia fc opponunt aflcrciltcs nialehcas noil cue '■ aut quod mtllo modo vakant hominibus noccre: ideb tanquam manifcftc deprchcnfi in tali prauitatc iiib diftincHone conrincn-tur. Ad eundem etiam fenfum eft eiuf-deffl Bernard. Glo(£ in cap. Excomtwtm-
per condemnari. Procedí poteft contra talem fic vchemcntcrfulpečhimjíěd non debet proptcrca condemnari nifi adi?t,vt ibidem declarator, violcnta ftďpieio : at-tamcn , quia fufpicionem cxcltidcre non poilumus, & hoc propter fiinolas co~ rumallčrriones contra lidei vcritatcra,& cum hoc triplex fit fufpicio, leuis, vc-hemens & violcnta, Ac quibus m cap. Accnfams , & cap. Cum commnacia. I. 6. dc here. & per notáta per Archidiaco-num, &r loan. Andreám lupcr cap.AccK-fuKs. & verba vehement, tk dc Prtftmpt. cap. Literal. Dc violcnta etiam loquitur Canon. difi'mU. 14. Qwrrnndlttn. ideb quxrcndtim cutulmodi fufpicioni talia piu'dicans(ubiacet. Eiquidcmcum talia dogmatizantes, non aequaliter íč, ad huiuunodi crrorcs habere nofcimtur,c5 quod aliqui ex limplici ignorantia iuris Diuini, aliqui etiam fumcicntcrinfor-inati adhuc fluctuant vacillando, & plene- alíentire nolunt,& cum error in mcn-
capiM fcctmdh , fuper vcrbo Deprchcnfi tc ha:rcticum non ficiat, nifi adut pcr-publice. Ad idem etiam rack cap. Super tin.icia voluntatis, oportet etiam diccrc, cji'.ibttfdam, extra de vtrbmtm fignijica-   quod ad fufpicionem iiipct crimen lix-
tione. Infpiciat ibidem lector cap. Et rc-pcrict vtritatern. Scd contra , quia hoc nimis durum vidctur ,tum propter pae-11am annexam qux notami* in cap. Ad aboiendam. §. In pr,tfc>tti, extra de hand. vbi in Clcrico ponitur degradatio & qubd feculaiis rclinquatur arbitrio po-teltatis feculaiis aniinaducifionc debita puniendus , turn etiam propter ignoranciám Sc multitudincm covum, quia cul-pabilis in tali crrorc ccrnitur, & ex m»l-titudine tali rigor iuftitia: eft tcmpcran-dus 40. vtconftitucrctur. Rcf-
ponflo, cum noftta fit intcntio porius ä vitio harvelis huiufmodi prxdicatorcs pro poiíě excufux- quäro incufarc > cům di-citur Extra íleprttfaw-cap.literní- §.^ji9~ circa mandamus. Qyatcnus cum propter folam fufpicionem quamuis vehc-jnentem, nolumus ilium dc tam gtaui ciLnine condemnarij Cx;c. vbi Gloil. Su-
rcfeos non ic a-qtialitcf habeant ; atta-men quia per ignorantiam putant fe pof~ fc cuadere, sducrtanr populum , quam grauircr pcccant.qui ex huiufmodi igno-rantiadelinquunt. Nam licet multiplex fit ignorantia, tarnen in rccTroribus ant-manun ignorantia qu.vctuique fit, non poteft dici ignorantia inuincibilis feu ignorantia particulatis, fecundüm phi-lolbphos , qua: a lun'ftis & Thcologis dicitur f.vfti. Scd ccnfctnc in eis ignorantia vniucrfdis, qua: eft ignorantia iuris diuini, quia eft coram, qua; quis dc iure ex lege diuina fcire tenctur diß.41. Nicolaus Papa,d»fpcn(ätiö eceleftis femi-nis nobis initindta eft. V.r fi non afper-ferimus,vx !t tacueiimus.Tenctur cnim habere fcientiam (acta: Scnfmtxjift.^. vcrtotmn. Et hoc ad fubditorumanirms in fotmandas e.idcm dift. cap. i. $. Eccc. $i i Siwsvrit. licet fecundüm R.iv-Ho-•    1 A4 ifefti-
Z této otázky vyplývá další, a to zda lidé, kteří tvrdí, že čarodějnice neexistují, mají být považování za zatvrzelé kacíře anebo maji být těžce podezřelí ze zastávání kacířských názorů. Zdá se, že ten první názor je správný. Neboť tak je to bez pochyby v souladu s názorem Bernarda (in GIoss. Ordinaria, in cap. Ad abolendam. §. Prae-senti. & vers. Deprehensi. extra de haeret.) A jeátě ty osoby, které otevřeně a zarytě setrvávají v kacířství, musí být neotřesitelnými důkazy usvědčeny jako kacíři, a obecně se projevují jedním z těchto tří způsobů: buď člověk otevřeně káže a hlásá kacířské učení anebo je jeho kacířství dokázáno hodnověrnými svědky anebo se sám ke svému kacířství dozná. A ještě jsou tu ti, kteří ukvapeně oponujíc každé autoritě veřejně prohlašují, že čarodějnice neexistují anebo že v žádném případě nikdy nemohou škodit a soužit lidstvo. Proto, přísně vzato, ti, kteří jsou usvědčeni z tohoto zlého učení, mají být exkomunikovaní, pokud jsou z tohoto falešného učení usvědčeni bezchybně a otevřeně. Čtenář to může porovnat s Bernardovou poznámkou (in cap. Ex-communicamus secundo), o slově Deprehensi publice a taktéž činí kapitola Super quibusdam, extra de verborum significati-one. Taktéž může čtenář nahlédnout do kapitoly Et reperiet veritatem. Možná, že se to vcelku vzato zdá být příliš odsuzujícím soudem, hlavně pokud jde o tresty následujícím po exkomunikaci (in cap. Ad abolendam. §. In praesenti, extra de haered.), podle nichž má být duchovní zbaven své-no postavení a laik předán pravomoci světských soudů, které jsou nabádány, aby ho potrestaly, jak si to jeho provinění zasluhuje. Navíc musíme uvážit velmi značný počet osob, které jistě budou, díky své nevědomosti, shledány vinnými z tohoto pochybení. A protože je to pochybení velmi obecné, tvrdost přísné justice může být zmírněna milosrdenstvím (distinct. 40). A je skutečně naším záměrem pokusit se najít omluvu pro ty, kteří jsou vinni tímto kacířstvím spíše než je obviňovat, že byli nakažení zlem kacířství (Extra de praesum cap. literas. §. Quocirca mandamus). Je třeba dát přednost tomu, aby člověk, by ť i dokonce těžce podezřelý z toho, že má tento falešný názor, nebyl ihned odsouzen za těžký zločin kacířství, viz poznámka Bernarda ke slovu odsouzený. Proti takovému člověku muže být veden řádný proces jako proti osobě těžce podezřelé, ale nesmí být
odsouzena v nepřítomnosti a bez slyšení. A toto podezření může být velmi těžké a není nemůžeme se zdržet podezření těchto osob, neboť jejich lehkovážný přístup se skutečně zdá narušovat čistotu víry. V tomto případě existují tři druhy podezření - lehké podezření, vážné podezření a těžké podezření, o nichž je pojednáno in cap. Accusatus, & cap. Cum contumacia. 1. 6. de haere. Rovněž je možné odkázat na arciděkana a Joannea Andreaeu (o cap. Accusatus. & verbo vehemens. & de Prae-sumpt. cap. Literas.) O těžce podezřelém také viz kanonické právo, distinct. 24. Quo-rundam, pročež komukoliv takto podezřelému takový přídomek náleží. Je také jisté, že ti, kteří v tomto případě upouštějí od použití práva, si neu vědomují, že zastávají falešná učení a omyly, protože mnoho z nich nezná kanonické právo, a někteří, díky tomu, že jsou špatně informováni a nedostatečně sečtělí, ve svých názorech kolísají a nedokáží pozdvihnout svoji mysl, a protože myšlenka, kterou si někdo nechává jen pro sebe, není kacířstvím, pokud není následně vyjevena a zarytě a otevřeně zastávána, pak tyto právě zmíněné osoby nemohou být otevřeně odsouzeny za zločin kacířství. Ať si však nikdo nemyslí, že může uniknout, když se bud hájit nevědomostí. Neboť ti, kdo sejdou z pravé cesty díky nevědomosti tohoto druhu mohou být posuzováni stejně jako ti, co velmi těžce hřešili. Neboť i když je mnoho druhů nevědomosti, ti, kteří mají pečovat o duše, se v žádném případě nemohou hájit nezvratnou nevědomostí, jak to nazývají filozofové, a která je právníky a teology nazývána faktickou nevědomostí. Protože tyto osoby mají být viněny z univerzální nevědomosti, tedy z neznalosti božského práva, které, jak konstatuje papež Mikuláš, musí a mají znát (dist. 41), neboť praví, že našemu úřadu je svěřena péče o tato božská učení: padmž na nás vina, nebudeme-li sít dobré semeno, padniž na nás vina, nebudeme-li učit své stádo. A ti, kteří mají za úkol pečovat o duše jsou zavázání k důkladné znalostí Písma svatého (dist. 36 per totum). Je pravda, že podle Raymunda (Sabundského), Hos-tiense a Tomáše ti, kteří mají pečovat o duše (eadem dist. cap. 2. §. Ecce & §. Si quis vult.) zajisté nemusí být lidmi nějak mimořádně učenými, ale zcela jistě by měli mít odpovídající znalosti, tak říkajíc znalosti dostačující k tomu, aby mohli vykonávat povinnosti svého stavu.
39
Mallei Ädsilcßcarum Pars L
fticnř. Tliom. non rcquuatur quo« iu-beam íčicntiam eminentem, fcd qubd habcant competcatcm, id cft, (ufficicn-tem ad íúum officium cxcqucndum. Ac-tamcn pro iliorum aliquali conlolatio-nc > dummodó damna praxedentia lu-cris ícqucntibus dcinccps compcntcnc, cft cis aducrtcndum, qubd hic ignoranti;! iuris > licet dicatur inrerdum artečta-ta& lupina, dicitur tamen affcčhta > id cft voluntaria dupliciter. Quía interdum cum fcientia intentionis, interdum cum ignorantia intentionis: prima in nullo cxcuíac, fcd damnat. De qua Piälm.iW Uňt intelligerevt hrne ageret. Sccunda tamen dimimiit voluntarium na pecca-tum. Quia fit quando quis tencuir ali
patatus cft. Ad primům argumentum fo-lutio patet per fanum inteílcctum Cano-nis. Ad fceundum dicit Pct.de Tharam. Perinietct vtiquc ca magna fua inuidia, qua aduevilts hominem agitatur,fi ä Dco pcinikcerctut. Qubd autem Dens pef-mittit tibi aliqua, Sc aliqua non, hoc cedit in maiorem ipiius Diaboli contu-mcliam &: di!plicenti.un,quöd Dens in omnibus VtitllV eo contrafuam volunta-tem ad manireftationem gloria; (lue. Ad tercium dicitur , qubd ante rationem segntudinis aut alterius eftc&us makfi-ci.üis iemper prscedie aliquis motus localis in quantum dxmon per malcficam coUigic de tc rm inaca actiua, quae videlicet laxiere pollünt j & apponir. determi-
cm,
quid icirc, led nefcit quid tencatur, qux   natis paffiuis ad inferendum dolor, ctiam fait in Paula prima Tim. I. Milcti-cordiam confequutus (uin , quia igno-tansfeci in incrcdulitate. Quotamcn dicitur affectaca mdirc&e, quia propter
alias occupationcs negtigieaddiicereea qua; fcirc tenctur> ncc vult laborarc in ftudio a"d feiendum, illáquc excufit, non á toto > fed ä tanto. Ec ctiam iuxta Am-brof- fupcr illud. Rem.i.An ignnrat,opxA benignitasDci ad po?nitcntiam tc ad
nocumcntum aut achrm aliqucm fpmciiTimum. Et fi quxritur an motus illc rcrum ä Daniionc localis rcducacur in motum ca'lcftcm>diccndurn cft qubd non-Quia non moucntur ex virtute na-turali, fed moucntur ex obedicntia na-turali, qua fubjiciuntur virtuti dx-mo-nis, qui habet hoc ex virtute natura: fax, quod porcft faprä corpora. Hoc dico> non qubd poflit influere rebus
ducitjdici grauííľimc peccas, fi igno- materíalibus aliquam formám, vel fub-ras, grauiffinu-.id eft, valdč periculosé. ftantialcm vel accidental™, abfque ad-Jdco pranertim iam in temporibus ad
faccutrendum anirnarum pcriculis om ncm ignorantiam rcpcllamus > & durif-fimum indicium, quod nobis imminct, fupcr difcrichm rationcm & talentum nobis crcdituip femper prx oculis ha-bcamus, nc ipfa ignorantia ctiam in nobis notetur craflä vcl fupina, per meta-phoram hominis crafli vel fupint, qui non vidct ctiam ca, qux coram ipfo fimt. Dicif enim Cancellarius In floribas rc$/i-litTuim imrtdium > &in fietmcut rcgu/tS qubd culpabilis ignor.mtia iuris diuiiii non cadit iniacicntcm, quod in fecft. Ratio eft , quia Spiritus fänchis talcin hominem de neceffuiis adfahitcm, qui vires cius execduat doccrc immediate
miniculo alterius rci naturalirer.Scd quía potett, Deo permittentc , res localitcr moucrcj Sc ex rebus coniunetis dolorem vel aliquam qualitatcrn producerc. Vnde erredtus malcficialis non fubiiei-tur motui ca'li > ficut ncc ipic dxmon, licet res illa; & infima fubiieiantur. Ad quartum dicendum eil: Opus Dei po-tefl opere Piaboli omninb vitiari, provt ad praifctis loquimur de cfFcclu malcfi-ciali; fed quia hoc non poteil niii diui-na permiftioiie, ideb non llquitur qubd Diiholus fit fortior. Demum> quia non vitiat opera Dei per viokntiam, cum iic ctiam deftrucre poííit. Ad qtiintumfim-plieiter notum eft, qubd Corpora ca-le-ftia non lubcant virtutem üpprimendi
in
A ještě, a to pro ně může být malou útěchou, teoretická pevnost práva je často rozkolísávána skutečnou praxí, a měli by vědět, že tato neznalost kanonického práva, i když někdy je zaviněná a hodna žaloby, by měla byt brána ze dvou úhlů pohledu. Neboť někdy lidé nevědí, nepřejí si vědět a nemají žádný zájem vědět. Pro takové osoby nem omluvy a je třeba je odsoudit všechny. O nich právě hovoří žalm: Neporozuměl by, aru kdyby tak mohl učinit dobro. Avšak za druhé jsou zde ti, kteří jsou nevědomí, avšak ne proto, že by nechtěli vědět. A to zmenšuje tíhu jejich hříchu, protože zde chybí skutečný souhlas vůle. A je takový případ, kdy někdo by někdo měl něco vědět, ale nedokáže si představit, že by to měl vědět, jak říká Pavel (Bible, 1. Tirno-teovi, kap. 1.): A přesto jsem došel slitování, protože jsem ve své nevěře nevěděl, co dělám. A to je technicky řečeno nevědomost, která nepřímo vede k selhání osoby, tak že se kvůli mnohosti svých zaměstnání odmítá informovat se o věcech, které by měl vědět a nevykládá žádnou snahu aby se s nimi seznámil, a tato nevědomost jej sice neomlouvá zcela, ale omlouvá ho do určité míry. Tak o tom píše sv. Ambrož (v poznámce k Bibli (Římanům, kap. 2., An ignoras): Což nevíš, že dobrota Boží vás vede k pokání?, Jestliže to ve svém pochybení sami neví, pak jejich hřích je velmi velký a těžký, Zvláště pak v těchto dnech, kdy duše jsou obklíčeny tolikerým nebezpečenstvím, musíme učinit opatření, aby byla rozptýlena veškerá nevědomost a musíme mít před očima přísný soud, který na nás dopadne, pokud nevyužijeme, každý dle svých schopností, své nadání, které nám bylo dáno. Tak nebude naše nevědomost ani nechápavá ani hloupá, jak metaforicky říkáme, že někteří lidé jsou nevědomí a nechápaví, když nevidí, co leží přímo před nimi. Cancellarius ve svých Flores regularum moralium (in secunda regula) komentuje druhé pravidlo, když říká: Zaviněná neznalost Božího práva nepostihuje nutně nevědomého. Ž tohoto důvodu: Duch svatý je schopen přímo sdělit člověku všechno podstatné vědění pro jeho spásu, jestliže jsou pro něj tyto věci příliš těžké k pochopení, když se mu k tomu nedostává nápomoci jeho vlastního přirozeného intelektu. Odpovědí na
první námitku je tedy jasné a správné chápání Kánonu. Na druhou námitce Petr z Tarentaise (blahoslavený Inocenc V.) odpovídá: Není pochyby o tom, že ďábel, vzhledem k zášti, kterou chová k lidskému rodu, by mohl zničit lidstvo, kdyby mu to Bůh dovolil. Skutečnost, že Bůh mu dovoluje občas škodit a občas mu v takovém jednání brání a ochraňuje před ním, přivádí ďábla k mnohem otevřenějšímu pohrdání a odporu, neboť ve všech věcech, za účelem ukázání své slávy, Bůh používá ďábla, jakkoliv to ďábel nechce, jako svého sluhu a otroka. Vzhledem ke třetí námitce, že způsobem nemoci hebo nějaké jiné újmy je vždy výsledkem lidského úsilí, neboť čarodějnice podřizuje svoji vůli ďáblovi a stáva se tak ve skutečnosti jeho nástrojem, a je to její vůle, která škodí nějaké osobě nebo jí působí újmu nebo vykonává nějaký zločinný čin. Jestliže je položena otázka, zda prenos hmotných věcí z místa na místo způsobený ďáblem může být srovnáván s pohybem sfér, pak odpověď zní, že ne. Neboť hmotné věci se nepohybují jen svojí vlastní, v sobě obsaženou přirozenou silou, ale může je uvádět do pohybu i to, že jsou poslušný mocí ďábla, který je ze své přirozenosti nadán jistou nadvládou nad těly a hmotnými věcmi. Potvrzuji, že má tuto jistou schopnost, i když není schopen změnit tvar nebo formu stvořené věci, ať již od základu či přechodně, bez přidání či zápojem jiné stvořené přírodní věci. Přesto však je schopen, z Boží vůle, přemisťovat hmotné věci z místa na místo a spojením různých věcí může způsobit chorobu nebo něco jiného podle své vůle. Proto nejsou čáry a kouzla čarodějnictví podřízeny pohybu sfér, protože jim není podřízen ani ďábel sám, i kdyžjimy nastolených podmínek často využívá ke svému užitku. Odpověď na čtvrtou námitku. Boží dílo může být zničeno přičiněním ďábla v souladu s tím, co nyní říkáme s přihlédnutím k síle a projevům čarodějnictví. Protože však k nim může docházet pouze s Božím souhlasem, samozřejmě z toho nevyplývá, že ďábel by byl silnější než Bůh. Znovu, ďábel nemůže vynaložit takové zlo k poškození Božího díla, jak by si přál, protože, kdyby nebyl omezován, naprosto by Boží dílo zničil.
41
Qu&fl. II An Damon cum Malefic. &c.
in dxmoncs» cum nihil agant vltrafuam vivtutcm, fed quod magis aduocati fub ccrta conftelladonc veniunc > duplici ex cauls lite fiicerc videntur. Primu quia fciunt virtutcm illius conltcllationis iu-uarc ad cífečhim quem magis optant. Sccundb f.iciunt, vr homines inducant ad vcncrandumaliquod numcn in ftcl-lis , ex qua vencratione etiam ante tempo ta ritus idololatrix procedit. Ad vlti-mum> quantum ad terminos argumcnti fupcr aucum alchimictim, dicendum fc-cundum fančhim Thomam In z. diß. 6. in fotmior.c bunts argimenti, vbi dcclarat devirtutedxmonum in opcrando.Quod licet qttaídam fornix fubftantiaks per altera induci poffint virtute naturalis agcntis.vt quando forma ignis induckur per aitcin in lingnum , hoc tamcn non poteft fieri vniueriälitcr, co qubd ars non poteft inucnire femper feu coniun-gerc propria acHua propriispaffiuis,po-teft tamcn faecrc aiiquid liinile,& lie alchimiftx faclunt aiiquid (imileatiro, quantum ad accidentia extcriora, fed tamcn non faciunt verum aurum, quia forma fubftantialis ami non eft per ca-lorcm ignis quo vttmtm-alchimiftx, fed per calorem Solis in loco dcterminato vbi vigct virtus mineralis, cV ideb talc auru non habet operations confequcn-tcm fpccicm.Et iimile eft de aliis corum operationibtis. Ad propoiitum,Dxmo-ncs operantiir per artcm circa cftcftus maleficialcs , & ideo abíqiic adminiculo altcrius agencii nullam formám ftibftan-tialem vel accidcntalcm induccre pof-funt, & quia non dicimus, qubd matc-ficia inferant per arccm abfquc adminiculo akelius agentis>idcb etiam cum tali adminiculo poteil vcras qualities cgricudims aut altcrius paflionis induccre , led qualirer hare adminicula feu ad-tninillntioncs inftrumcntorum habene ail cifeclum maleficialem cum dxmoni-blis concurrerc, vel non, patcbk per fequcnti.i.
Aldhi Mrfcfic. Tnn. I-
QV/ESTIO II. An 'Détmon aim mdiefic» concserrat.
AN Catholicum fit aflcrcrcqubd ad cífcčtum maleficialem femper ha-bcac Dxmon cum malcfico concurrerc, vclqubd vnus fmc akcro.vt Dxmon fine malcfico, vel c conucrfo talem effe-čhim poffit produccte. Et arguitur pri-mb qubd Dxmon fine mr.lcfico.Auguft. tib.fy.qitAfl.Omnix qua; vifibilitcr fiunt, etiam per inferiores potcftates acris fieri polít- crcduntur. Scd omnia nocumcHta corporalianon funt inuilibilia, fed podus fenfibilia, igitur etiam á dxmonibus fieri poffunt. Prxcereä cx fcripturis no-cumcnta.Iob illata, vbi ignis deccelo cccidit.&iimiliam cum gregibus peco-rum vno impetu confumpfit, & turbo domum dejiciens libcros occidit > Daemon per fe abíque makficis>concurrcn-te tantummodb diuina pcrmiffionc , opcratus eft. Ergo a, fimili in aliis, qui malcficisadfcribuntur, patct>& dcíě-Tob ptcm vttis Sara; Virginis, quos Da*mon capi'tc,' occidit. Prxccrca, quicquid poteft virtus inferior ablquc adminiculo virtutis fupcrioris > poteft Sc virtus fupcrior abf-quc adminiculo virtutis inferioris. Scd virtus inferior poteft concitarc grandi-ncs & induccre iufirmitates abfquc att-xilio virtutis fupcrioris. Dick enim Albertus dc Proprietatibus rerum, qubd faluia putrefacta, varus modis, vt ibidem ponit, fi proiech fuerit in fontem, mi-rabilcs concitabit in acre tempeftarcs. Prxtctca>iidicaturqubd Dxmon vcicuf malclicio non propter indigentiam ,fed propter eius quam quxrit pcrdirioncm. Contra Arift. ;.Erh>. Militia eft quid vo-luntarium, quod probat per hoc ,qubd nullus opctacur iniultč , voluntarie non volcns iniuftum cilč : & voluntarií ftu-prantcm non vcllc incontinentcm clie:
Odpověď na pátou námitku může být jasně formulována takto: Planety a hvězdy nemají žádnou sílu přinutit a donutit ďábly, aby uskutečnili cokoliv bez jejich vůle, i když ďáblové se zjevně schopnější se dostavit, když je kouzelníci vyvolávají, pod vlivem jistých hvězd. Zdá se, že tak činí ze dvou důvodů. Za prvé protože vědí, že síla planet napomůže dosažení účinku, který si kouzelníci přejí. Za druhé tak činí proto, aby sváděli lidi tím, že je nechají předpokládat, že hvězdy mají nějakou božskou sílu anebo skutečnou božkost, a my víme, že v dávných dobách vedl toto uctívání hvězd k tomu nejhříšněj-šämu modloslužebnictví. K poslední námitce spočívající v tom, že alchymisté vyrábějí zlato, můžeme uvést názor sv. Tomáše (in 2. dist. 6.) k řešení těchto tvrzení, kdy probírá ďábelskou sílu a jak působí. I když některé formy mající podstatu mohou být dány vlastností a silou přírodního působení, jako, například, forma ohně je dána vlastností dřeva, v žádném případě to takto nemůže být dáno univerzálně, neboť jedna vlastnost si nemůže podržet svou charakteristiku, je-li vydělena či smíchána v daném poměru, neboť pak může dát vzniknout jen něčemu podobnému. A tak alchymisté vyrábějí tak říkajíc něco podobného zlatu, neboť podstata zlata není utvářena žárem ohně, který užívají alchymisté, ale žárem slunce, který působí a reaguje s jistými místy, kde se shromažďuje a městná minerální síla, a proto má alchymistické zlato stejnou podobu jako to přírodní, ale není téhož druhu. A tentýž argument platí pro všechny jejich další operace. Takové je tedy naše tvrzení, že ďáblové svojí činností skrz čarodějnice přinášejí ďábelské jevy, přičemž je pravda, že bez použití nějakého prostředníka nemohou vytvořit žádnou formu, ani od základu ani přechodně, a tvrdíme, že nemohou způsobovat škodu bez pomoci nějakého činitele, avšak s jeho použitím mohou způsobit choroby a jiné lidské vášně a potíže, a to je skutečné a pravdivé. Jak mohou být tito činitelé anebo použití takových prostředků účinně zapojeno do spolupráce s ďábly bude objasněno v následujících kapitolách.
OTÁZKA II.
Zda se ďábel spolčuje s čarodějnicí
Je katolické tvrdit, že za účelem získání některých kouzelných účinků musí ďábel důvěrně spolupracovat s čarodějnicí anebo zda jeden bez druhého, by nebylo dosaženo takového účinku. A první tvrzení je to, že ďábel může dosáhnout kouzelného účinku bez spolupráce čarodějnice. Tak to tvrdí Augustinus (lib. 83. quaest.). Všechny věci, které se viditelně odehrají anebo které ie možné vidět, mohou (tak se věří) mohou být dílem podřízených sil vzduchu. Avšak tělesné nemoci a neduhy jistě viditelné nejsou, spíše jsou rozpoznatelné smysly, a proto mohou být způsobeny ďábly. Navíc, jak se dozvídáme z Písma , o neštěstích, které postihly Jóba, jak z nebe spadl oheň, zasáhl jeho ovce a pozřel jeho služebníky, jak krutý vítr zbořil všechny čtyři stěny domu, které padly na jeho děti a všechny je zabily. Všechna tato neštěstí byl schopen způsobit ďábel sám, bez přispění nějaké čarodějnice, jen s Božím svolením. Ďábel tedy může vykonat mnoho věcí, které jsou často připisovány působení čarodějnic. A to je zjevné z výčtu sedmi manželů dívky Sáry, které zabil ďábel (Bible, Apokryfy, Tóbi-jáš, kap. 7.). Navíc, cokoliv je schopna vykonat moc podřízená, to může vykonat bez ohledu na sílu jí nadřízenou, a nadřízená síla může vykonat ještě více bez ohledu na sílu jí podřízenou. Avšak podřízená síla může způsobit krupobití a nemoci bez pomoci síly větší než je sama. Neboť Albert ve své práci de Proprietatibus rerum praví, že shnilá šalvěj, pokud je použita tak, jak to vysvětluje, a hozena do tekoucí vody, způsobí ty nejstrašlivější bouře a hromy. Navíc je možné říct, že ďábel neužívá čarodějnici proto, že by potřeboval nějakého takového prostredníka, ale protože usiluje o její zkázu. Můžeme se zmínit o tom, co říká Aristoteles (3. Ethi.): Zlo je dobrovolný čin, což je dokázáno tím, že nic se neděje neoprávněně, a člověk, který vykoná znásilnění, tak činí proto, že z toho má potěšení, a nekoná zlo jenom k ďáblovu prospěchu.
43
I o
Mallei Malefic arum Tars L
&pcr hoc ctiam lcgiflatorcs pum'mit rnalos quaii voluntaric mala opcrantes. Da-mon ergo, fi operator per malcfi-cam, opciatur tanqtiam per inftrumen-rum > & aim inftrumcntum dependeta voluntatc principalis agentis > non voluntaries agit, Ci concurrit, 8c non cik
ma forma cadendi vehementer impref-fa, cui obedit materia eins Sc virtus mcmbrorum cius,& non obediunt eius contrario, fcilicet ad dkede ambulan-dum. In hoc ergo conucnit h.vc im-mutatio cum oculo fafcinantis in quantum immutatur corpus proprium, pri-
ci actio imptitanda, ncc per confequens mb fcilicet non corpus alknum, dc qua
punienda. Scd conträ,qtibd nihil poflit immutationc nunc loquimur. Pra;tcvc;i
inficeicinfcriorabfquemalcficis.Primb fi dicatur qubd talis immutatio caniatut
de gehewtiöne. Omnis attio dt per ä corpore viuo,mcdiante anima in aliud
£ontadum:Et quia non eft aliquis con- corpus viuum. Contra.Quia ad pra-fen-
ta&us Dxmonis ad corpora, cum nihil tiam interfccloris manar unguis ex vul-
habeat Cum eis commune: ergo vtitur ncribus occili. Ergo ctiam ablquc virtu-
aliqi-.o ihftrumcnto illi influcndo virtir- tc anima:, corpora poffimt mkabiles ef-
tem la-dcndi per conradum. hixta hoc ctiam, qubd matcficia poffint fieri abf-quc opere Dxmonum. Probacur per t!xlt!M & Glof. ňd Cd.O infenfati Gaiata;, quis vos faíčinauk veritati non bbedifc. GlofT.quidam habertt oculos virentes>qui folo aípedu inficiunt alios, Sc rmxime pucros. Eft ad hoc ctiam Atiicen. 6. Nimralium lib. 5. c.ip. vh'm. i'ta dicens: Multotics autem anima opc-ratur in corpore alieno ficut in proprio, qticmadmodum eft opus octili řaíčinan-tis Sc sftirmtioms operantis.Et candem fentcntiam ctiam ponit Algazal. lib. j. Phypcw. cap. 10. Putat etiam Attkenna,
fedus produccrc. Item homo viucns>& prope cadaucr hominis occili tranfiens, ctiam non fintiendo illud,adhuc cerroic concutitur. Prxtcreá ficut res naturales habent quafdam vktuccs occultas, qua-rum ratio ab hominc afTignari non po-rcft ficut qubd adamas trahit fcrrum, & multa quae Auguft.cnumcrat.io. Je Činit. 'Dei. Ita mulicrcs ad immurationes f'.ciendas in corporibus alien is certis rebus vtipofíiint, abfque auxilio Dx-monum, qua: etiam noftram rationem execdunt. Et quia excedunt, non dc-bemus proptcrea darmonibus quaii cx maleficis in fimul conucrfantcs afcribe-
Iket non teneanir in illo, qubd virtus   rc.Pra:tcrcä matcfici certis vtuntur ima imaginatkta etiam abfque vifu poflit ex-   ginibus & rebus inftrumcntalibus, quas tr.inca corpora frnrnutare, vbi nimis ex-tcrtdk virtutem imaginariuam, Sc capi-rnus hie vfmuxm imaginatiuam, non in quantum diftinguirur contra alias vir
tutcs fenfitnias intcriorcs, vt eft fenfus communis, & Phantafia & a-ib'matio, fed in quantum includitorancsillas virtues inferiores. Eft bene verum, qubd talis virtus imaginatiuapotcft nanfinu-taic co:pus com'imchim , fcilicet illud
inteidum ponunt fub limine oitij do-mus, aut ad ccira loca vbi pecudes conueniunt , nut ctiam homines qui malcficiantur, & inteidum moriumur. 5ed quia huiufmodi cŕfcdus polľunt éucnirc ex imaginibus illis, in quantum habent quafdam influential ä corporibus ccelcilibus receptas,probatur.Nain ficut corpora naturalia fubdunrur corporibus cccleftibus, ita Sc arrificialia.
«1 quo cft, ficut homo poreft ambu- Scd corpora naturalia poflimt recipcre
fete fijpra tr-bcm,qua: cft in medio via-, quafdam virtutcs occultas, ergo , &c.
Si verb pofita fcciit fupcr aquam pre- & artific.  Vnde vide air, quod corum
fwndam non audebit ambulare fupcr opera portent per rules impreffioncs «a»jj,co quodim.iginabiturm cius ani
opera
pračákaii St non per D^mones
unnrefliortcs Pm-teí,eá>
Takže když ďábel působí prostřednictvím čarodějnice, tak pouze používá nástroj, a protože nástroj podléhá vůli toho, kdo s ním pracuje, a nečiní nic ze své vlastní svobodné vůle, tak daný čin nemá být dáván za vinu čarodějnici, z čehož vyplývá, že nemá být trestána. Opačný názor však tvrdí, že ďábel nemůže tak snadno a pohotově škodit lidstvu sám, jako když jsou ony jeho služebnicemi. Na prvním místě můžeme uvažovat o aktu plození. Pro každý čin, který působí na někoho druhého, je zapotřebí s touto osobou nastolit nějaký styk, a protože ďábel, který je duchem, nemůže mít takový skutečný styk s lidským tělem, neboť s ním nemá nic takového společného, a tak používá některé lidské nástroje a za tím účelem mu propůjčuje schopnost škodit tělesným stykem. Tento názor zastávají mnozí, jak je dokázáno textem a poznámkou k Bibli, Galatským, kap. 3.): O pošetilí galatští, kdo vás tak očaroval, že nenásledujete pravdu? A v poznámce k této pasáži se mluví o těch, kteří mají jednoduše žhnoucí a zlovolné oči, kteří mohou pouhým pohledem škodit jiným, zejména malým dětem. K tomu též Avicenna (6. Naturali-um lib. 3. cap. ultim.) praví: Duše může mít velmi často stejný vliv na tělo někoho jiného jako na své vlastní, neboť takové je působení očí toho, kdo pohledem přitahuje a uchvátí jiného. Stejný názor zastává Algazel v 5. knize a 10. kapitole své Fyziky. Avicenna rovněž uvádí, i když své tvrzení nepředkládá jako nezvratné, že síla představivosti může skutečně změnit nebo způsobit zdání proměny jiného těla v těch případech, kdy síla představivosti je příliš neomezená, z čehož vyvozujeme, že síla představivosti nema být považována za příliš vzdálenou ostatním lidským schopnostem vnímání, neboť jim všem je společná a vzata siřeji je všechny v sobe zahrnuje. A to je pravda, protože taková síla představivosti může měnit příslušná těla jako, například, je člověk schopen kráčet podél nějaké rovné přímky vytyčené středem ulice. A i kdyby tato přímka vedla nad hlubokou vodou, nezdráhal by se jí následovat, protože jeho představivost by v jeho mysli silně potlačila myšlenku na pád
a jeho tělo a síla jeho údů by nebyly schopny tomu vzdorovat a postavit se proti, takže onen člověk by šel dál přímo a bez zaváhání. Tuto změnu je možné srovnat s vlivem způsobeným očima člověka, který má takový vliv, a tak dojde ke změně myšlení, aniž by přitom došlo ke skutečné změně tělesné.
Dále je možné takto odpovědět i v případě, že nějaké živé tělo má schopnost svojí myslí způsobit takovou změnu u jiného živého těla. Krev z ran na těle zavražděného začne znovu vytékat v přítomnosti toho, kdo ho zbavil žití. Tedy těla i bez účastí jakýchkoliv myšlenkových sil mohou konat podivuhodné činy a tak, když někdo živý prochází kolem těla zavražděného, přesto je zasažen strachem, a to i když se jinak mrtvého těla neobává.
Znovu tedy, jsou v přírodě některé věci, v nichž jsou obsaženy jisté skryté síly z důvodu, které člověk nezná, tak je tomu, například, v případě magnetovce, který přitahuje železo a mnoho dalších takových věcí, které vypočítává Augustin (20. De Civit. Dei.). A tak ženy někdy za účelem způsobení změn v tělech jiných používají jisté věci, které přesahují naše znalosti, avšak děje se tak bez jakékoliv pomoci ďábla. A přestože takto naše znalosti přesahují, nesmíme je připisovat ďábelské síle, jako bychom jí měli připisovat kouzia dělaná čarodějnicemi. Dále, čarodějnice používají různí obrazce a jiné podivné amulety, které obvykle umistují pod prahy domovních dveří anebo na louky, kde se pasou stáda anebo dokonce i tam, kde se shromažďují lidé, a tak vrhají kouzla na své oběti, o nichž se ví, že často zemřely. Protože z těchto obrazců pochází takové mimořádné působení, zdálo by se, že jejich vliv je úměrný vlivu hvězd na lidské tělo, neboť přirozená tělesa jsou ovlivňována nebeskými tělesy a tak i uměle vytvořená tělesa mohou být ovlivňována podobně. Avšak přkozená tělesa mohou některé tajné, ale dobré vlivy, shledávat užitečnými. Proto i uměle vytvořená tělesa mohou být takto ovlivněna. Takže je jasné, že ti, kteří konají léčitelské úkony, je mohou konat prostřednictvím těchto dobrých vlivů, a není zde vůbec žádného spojení s nějakou ďábelskou silou.
45
Qua ft.U. An D&mon cum Malefic. &c n
tcrea , it vera miracula poffint fieri ex   mcntcs hominum turbant, intclligcad poteftatc natura:, iu co quod opcratur,   amendam, odium & amorem inoidi-ita & miranda & horribilia & ftupenda   natuin. Item fubdit, Ivac, fine vilo ve-opera ex vktucc natura-, probatur. Nam   ncni hauflu, violcntia tantiun cat minis Greg, dicit i. "Dial. Saudi miracula fa-  animas intcrimunt. Ad idem 16. cjtufi.y ciuttt, aliquando cx precc, aliquando ex   c. Nec tnvmn, & font verba Au«uitini. poteftatc: Excmplum datur de vtroquc.  In diu. lib. de Clp.it. Dei. vbi dtclaia-Pctrus orando fufcitauit Thabitham   tur qui dicuntur ma*i &malcfici. Ma-mortuam : Anantam , & Sapphiram   gi funt, qui vulgb dicuntur malcfici, mcnticntcs, morti increpaudo tradidit   & ob facSnomm magnituciinem fic abfque piece. Ergo &c homo per vir-  nuncupate. Hi funt , qui pcrmilíu tutem íiiajanima: potent materiam cor-   Dei clcmcnta concutiunr, hominum poralem in alteram etiam tranfmucarc,   turbant mcntes , minus coniidunt in ten immutarc dt- fonitatc in infirmita-   Deo , ac fine vllo veneni hauftu, vio-tcm, & econuerfo- Prajtcrei, corpus   lentiatantum carroinis* intcrimunt ho-humauum cd nobilius quam alia cor-  mines. Vndc ScLucanus , mens hauili fóra inferiora , fed propter apprehen-   nulla fanie pollura veneni incanrata pc-heniionem animx- luunanx immutatur   ric, dxmonibus enim accitis audent corpus hum mum ad calorcm Sc frigus,   vcntilare & quoufquc fuos pcrimanc vt patct in iraíčcntibus & timentibus,   malis artibus inimicos.Ex quibtis pater, immb etiam kec immutatio pcreingit   quod in Wuiufmodt operibus fempec quandóqtie vlquc ad xgritudinem Sc   habent Dxmancs cum malcficiis con-mortem. Ergo multb magis potcft fua   currerc. Scamdb quia cum quadmpli-virtutc materiam corporalan immuta- ccscíeduspa-n.ilesaíTignarcpoSrumus, rc. Sed contra eft. Substantia fpiritus,   fcilicct miniftcrialcs, noxiales, malcfi-non potcft imprimcre aliquam formám,   cialcs Sc naturales: & miniftcrialcs di-nifi adminiculo alterius agends ,vc fu-   cunturqui miniftcrio bonorum Angc-pra caelum eft. Vndc Sc Auguft. In pm-   lorum , iicut noxiales malorum fpiri-fato libru : Non eft putandum iftis tranf-   tuutn immittuntm. Moyfes enim &gy~ greilbribus Angelis ad nufum feruire   pnun in decern plagis miniftcrio bono-hanc vifibilium return materiam, fed   rum pcrcuffir.   Vbi Magi in nouem foii Deo. Ergo, multominús homo ex   tantiun per malos fpiritus concutrcrunc. potcftate natural! ciriccrc potcft cŕfcčtus   Et triduam peftem propter peccatum makficial«. Rcfpondco quia non de-   Dauid circa numcrationcm populi com-ftint crrantcs in hac materia, malcfkas   milium , cVr de 71. millibus hominum excufanrcs, & Dxmones tantummodb   vna nocb proftratis per exercitum Sen-* aut iiiculpantes, aut quibufdam natura-   nacheiib, vtique hac per AngelosDo-libus trasiimutatiombus  earum facta   mini, id eft, per honos Dominum ve-aíčiibcntes. Ideb horum íälfitas often-   nerantes Sc cogoolcentes pcračrafuo-därm , primb per defcriprionem ma-   íHint.Noxiak-sveiôcfteduscumínfčri- Nox. leficarum de qua Iiidor. S. Etymot.   pturis nominantut immiilioncs pec [cs.  ' " cap. 9. Malcfici dicuntur ob facinorum   Angelos malos, fecundum quas popu-m.igm'cudinem, fcilicct, mala prai can-   lus illc in deicrto fxpe" perculliis ťuk. č\h n«lcfactoribus eíficienria , vndc   Et malehciales eŕleč'his dicuntur, quan-fiibdit: Hielementaconeutiunt, opere   do Dxmon pcrMaleíicos&per.Xiagos MjVS-feilicet Dxmonum > ad grandincs Sc   opcratur. Sicut Sc naturales, qui cx in- CJÍO-ranpeftaces concitandas.   Item dick   fluenciis corporum c«dk-(tjura ex illis
B   i ňiŕčrio-
Dále se zdá, že ty nejmimořádnější a nezázračnější události se dějí působením přírodních sil. Díky nim dochází k těm úžasným i hrozným i úchvatným věcem. Tak to říká Řehoř (2. Dial.): Svatí konají zázraky, někdy modlitbou, někdy svojí vlastní silou. Máme příklady obojího: Sv. Petr modlitbou oživil mrtvou Tabitu. Když káral Ananiáše a Zafíru, skolil je bez modlitby. Tedy člověk může svým myšlenkovým působením změnit hmotné tělo v jiné anebo jeho zdraví proměnit v nemoc a naopak. Dále, lidské tělo je vznešenější než jakékoliv jiné tělo a pouhým hnutím mysli se může změnit a stát se horkým nebo chladným, jako je tomu v případě člověka, který se hněvá nebo se bojí, a ještě mnohem větší změny se odehrávají, pokud jde o nemoc a smrt, které mohou svojí sílou hmotné tělo hodně změnit. Je však třeba připustit jisté skutečnosti. Vliv mysli nemůže zapůsobit na žádnou formu bez účasti nějakého činitele, jak jsme řekli výše. A toto jsou Augustinova slova v knize, kterou jsme již citovali: Je neuvěřitelné, že by andělé, kteří padli z nebes, mohli následovat nějaké hmotné věci, neboť následují pouze Boha. A ještě méně je uvěřitelné, že by člověk mohl svými přirozenými schopnostmi způsobovat mimořádné a d ábelské jevy. Taková musí být odpověď a dokonce i dnes jsou mnozí, kteří se v tomto bodu značně mýlí, když omlouvají čarodějnice a celou vinu kladou jen na sílu ďábla anebo tyto změny považují za přirozené. Tyto omyly je možné snadno vysvětlit. Za prvé pomocí popisu čarodějnic, který podává Isidor (8. Etymol. cap. 9.) Čarodějnice jsou tak nazývány pro černotu své viny, tak říkajíc jsou jejich skutky horší než činy jiných kouzelníků. Pokračuje: Za pomoci ďábla rozpoutávají a mísí živly a působí příšerné bouře a krupobití. Dále říká, že matou mysle lidí a vedou je k šílenství, nezdravé zášti a k neřádné rozkoši. Znovu, pokračuje, mohou i zničit život jen působením
samotných svých kouzel tak, jako by byl použit jed. K témuž 26. quaest. 5. c. Nec mirum a Augustinova slova (in diet. lib. de Civit. Dei), kde uvádí, kdo skutečně jsou kouzelníci a čarodějové. Kouzelníci, obecně zvaní čarodějové, jsou zde rozděleni podle velikosti svých zločinů. Jsou to ti, kteří s Božím svolením rozpoutávají živly, ti, kteří matou lidské mysli tak, že tyto ztrácejí svoji víru v Boha, a hroznou silou svých ďábelských kouzel, aniž by použili nějakého skutečného jedu, zabíjejí lidské bytosti. Jak říká Luca-nus: Mysl, která nebyla narušena nějakým škodlivým nápojem, mizí zakleta nějakým zlým kouzlem. Ve skutečnosti se zdráhají lidstvu působit škody anebo dokonce zničit nepřítele svými zlými kouzly, a proto si na pomoc vyvolávají ďábly. A je jisté, že úkony tohoto druhu čarodějnice konají v úzkém sepětí s ďáblem. Za druhé zde jsou čtyři druhy trestů: požehnán, škodlivé, způsobené čarodějnictvím a přírodní. Požehnané tresty jsou uvalovány prostřednictvím dobrých andělů stejně jako škodlivé tresty pocházejí od ďábelských duchů. Mojžíš postihl Egypt deseti ranami prostřednictvím dobrých andělů a kouzelníci byli schopni předvést pouze tři z těchto zázraků za pomoci ďábla. A mor, který dopadl na tři dny kvůli hříchu Davida, který (pyšně) počítal lid, a 72. 000 lidí, kteří byli skoleni jediné noci v armádě Senacheribově, to byly zázraky způsobené Božími anděly, tedy dobrými anděly, kteří se báli Boha a kteří věděli, že plní jeho příkazy.
Ničivá újma je ovšem způsobována prostřednictvím špatných andělů, v jejichž ruce byli často vydáváni děti Izraele na poušti. A tyto újmy jsou jednoduše ďábelské a ďábel, který působí prostřednictvím čarodějů a kouzelníků nic víc nepřináší. Jsou ještě přírodní škody, které nějakým způsobem závisejí na uspořádání nebeských těles, jako úmrtí, neúroda, krupobití a podobné přírodní jevy.
47
It
Mallei Ädaleßcarum Pars h
, iiifaioribas circa mortalitatcs, ftcrili-tatcs tcrrarnm & grandincs, & hare ii-roilia cau&ntur.
Et inter hos cffc&us magna fit dif-lok j>!j- ferencia. Ideb cam lob poxiali plagä fuir i Dsmonc pcrcuiiiis & non raaic-ficiali, idco nihil ad propofimm. Si qui verb curiofus inftarct (kut plcrunquc hxc materia curiofas paticut amalcfi-caium defcoforibus inftamias/cmpctm cortice vcrborum acrcm vcrbcranccs,& medulla vcritaris nunquam penetrantes: Cur lob non makfieali aifcctu per Dx-. moncm ikut noxiali percullüs fait! His curiose etiaro refponderi poteft, quod lob fuit pcrcuiliis i Diabolo folum & lob^u non me^1'antc Malcfico vel Malcfka. le;i« r.iQjiiahoc genus iiiperftitionis nondum c»ac inuemum: Dimna tarnen proui-dciitia voluit , vt potcftas Daunoms mundo , ad prxecdendum eins iniidias, pro Dei gloria innotcíčeret > cum nihil nili ä Deo pcrmiiliis cfficcrc ppifit. usr!'l'ä    ^; ^c tempore quidem , quo pri~ iiucou. mum genus fupcrftkionis inuemum fuit: dico primům genus , quoad Dx-moiium inuocationem , non quoad pur am Idoiolatriam : Dicit Vinccntius in Spec&lo HißoriaH , allcgans plures Doclorcs, quod primus inuentor ar-f^cam""tis MaSic* & Mathematics fuit Zo-mkac- roaftrcs , qui dicitur finite Cham fi-ll'c uT ^us ^oi-       kcundum Auguflinum bote. ' ' de Cinkáte 'Dei, folus riitc náíčcndo, & hoc non nifi opere Diaboli. Hie ctiam cum effet rex , fupcratus cíl a .0,i.V> Nino fil'o Bdi > qui «dificauic Nini-nhlmt".' ucm ' vc* amPa'us > fub quo ca-pit mum.   rcgnum Aflyriorum tempore Abrahx, Hie ctiam Minus , ob inordinaturn amorcm patris fecit fieri imaginem patři mortuo, ad quam quicunquc con-fugicbatit malefactorcs , libera erant ab omni punitionc debits. Et cx hoc coepcrunt homines imagines adora-re , vt Deos , fed hoe poll primam «tatem : quia fub Ulo tcaijxKe nun
cvat Idololatria propter rccentcm memoriam crcationis mundi , vt dicit Sand. Thorn. >"« z. qittý. 55, anient. 4. Vel ctiam inccpit ä Nembroth , qui cogcb.it hominem igncm adorare : & fie in kcunda -airatc inccpit. Idolola- Mwo tria, qua; eft primům genus ftiperfti- jX,*,ô°* tionis, fieut Diuiuatio lecundum, Sc "" "'"'o-obferuautia tcrtium. u"'-
Maicficorum autem ritus rcducitur s«u»jú ad fceundum genus íiiperllitioius, íči- tu^""*' licet ad Diuinationcm , qua- fit per ř<Ri»a cxpreiiam Dxmonum inuocationem : °hi™«™>-
Cuius ctiam funt tria gener
fcili-
cct, Necromania, Phncrarij, !<-u podus' Mathcmatici, & Diuinatio per Somnia.
Hare ideo pofui, vt prius lector in- Diuim-tclligat noxias illas artes non fubirö, j^J"* fed proceífu temporis fniílč imscntas, nec abfonum cil'c affercre, Malcficas tempore lob non fuilfc. Sicut enim per incrcmcnta temporum , vt Gregor, i» Muralem dicit, creuit fcicntia Sanctorum : ita & noxix artes Dxmonio-rum : Et ficut iam replcta eft terra fcicntia Domini, Efi. u. Ita iam mundi vcipcre ad Occafum dcclinantc , Sc roaljtia hominum cxcrefccnte , & cha-ritatc rcfrigcfccntc , ftipcrabundat oiii-m's maleiiciortim iniquitas.
Ipfe tarnen Zoroaltres cum cllt-t t'n-tentus illis artibus , folummodo con/i-dcratione Aftromm ä Diabolo fucccn-fuseft.Hxc vbi/»/>r,i.
Dc tempore autem quo Malefici 1c- M^."sf°'io guntur cum Dxmonibus ad maleficia inccj.c-inferenda conucnilic, tadum eft •uprk. Et habetur Exodi libro fepiimo quoad bus col-Magos Pharaonis, qui in plagis fuperlaéat-Egyptům Dxmonum aifiikntia , ficut Moylcs minifterio bonorum Angelo-rum, figna plurima pcrpetrarunt.
Vnde cotiduditur Veritas Catholi- (c»"<!ui» ca , videlicet > quod ad ctfcóiaim inalcfi- run""' cialetn , licet non ad e.iktom noxia- Rffp»11''« km, taiipct habet malcUcu, cum Ox- mcl'tl'
Je zjevné, že mezi všemi těmito událostmi a jejich okolnostmi a příčinami jsou značné rozdíly. Protože Jób byl postižen zlou chorobou prostřednictvím ďábla, avšak to nemá významu. A když se někdo příliš obratný a zchytralý ptá, jak je možné, že Jób byl postižen touto chorobou bez pomoci nějaké čarodějnice nebo kouzelníka, ať se dozví, že mlátí pouze do vzduchu a nedozvídá se nic o tom, co je skutečně pravda. Neboť v Jobových časech nebylo kouzelníků ani čarodějnic a nekonaly se takové ohavnosti. Avšak Boží prozřetelnost si přála, aby na Jobově příkladu bylo ukázáno, jak ďábelská moc může panovat i nad dobrým člověkem, z čehož se můžeme naučit, jak být na stráži před Satanem a ještě, jak z příkladu tohoto svatého praotce vyzařuje Boží sláva, ježto se neděje nic než to, co Bůh dovolil. S přihlédnutím k času, v němž se tato d ábelská pověra, tedy čarodějnictví, objevuje, musíme za prvé rozlišit následovníky ďábla od těch, kteří jsou jeho pouhými uctívači. A Vincent (z Beauvais) (in Speculo Historiali) cituje mnoho učených autorit a říká, že první, kdo praktikoval umění čarodějnictví a astrologie byl Zoroaster, o němž se říká, že byl Chámem, Noemovým synem. Zde Augustinus (de Civitate Dei) uvádí, že se Cham, když se narodil, hlasitě smál, a tím je ukázáno, že to byl služebník ďábla, a že, i když byl velkým a mocným králem, byl poražen Ninem, synem Bela, který postavil Ninive a který vládl asýrskemu království za Abrahámových časů.
Tak Ninus ze své nezdravé lásky k otci, přikázal po jeho smrti udělat jeho sochu a kterýkoliv zločinec se k ní uchýlil, tak byl osvobozen od jakéhokoliv trestu, který by na něj jinak mohl dopadnout. Od těch dob lidé začali uctívat zobrazen jako by to byly bohové, k čemuž ale došlo v těch nej-ranějších letech historie, neboť v těch nejprvnějších časech nebylo žádné
modlářství, neboť lidé ještě chovali vzpomínku na stvoření světa, jak říká sv. Tomáš (in2. quaest. 95. articul. 4.). Anebo může modlářství pocházet od Nembrotha, který nutil lidi k tomu, aby uctívali oheň, a tak v druhém věku světa začalo modlářství, které je ze všech pověr na prvním místě, jako vyvolávání duchů a věštění na druhém místě a sledování času a ročních dob na třetím.
Praktiky čarodějů se zahrnují do druhého druhu pověr, tedy do vyvolávání, neboť jde o výslovné vyvolávání ďábla. A jsou tři druhy této pověry, nekromantie, planetárnící, tedy matematici, a hádání ze snů.
Vysvětlil jsem vše tak zdlouhavě, aby čtenář pochopil, že tato ďábelská umění nezachvátila svět náhle, ale spíše, že se postupem času rozvíjela, a proto nebylo nepřípadné zdůraznit, že za Jóbových dnů nebylo žádných čarodějů. Ale jak šly roky, jak říká Řehoř (in Moralibus), proslulost svatých rostla a proto ďábelská moc sílila stejně jako ďábel. Bible praví: Země je naplněna znalostí Pána (Izajáš, kap. 11). A proto o tomto soumraku a večeru světa, kdy hřích kvete na každé straně a na každém místě, kdy láska k bližnímu stále více ochládá, zlo čarodějnic a jejich útisk překypuje.
A jak byl Zoroaster cele oddán svému kouzelnickému umění, byl to sám ďábel, kdo ho ponoukal ke studiu a pozorování hvězd. Velmi brzy uzavírali kouzelníci čarodějové smlouvy s ďáblem a spojovali se s ním, aby škodili lidským bytostem. Tak to dokazuje Bible, 2. Mojžíšova, kap. 7. , kde faraónovi kouzelníci ďábelskou silou předváděli mimořádné divy, když napodobovali ty rány, které Mojžíš silou dobrých andělů uvrhl na Egypt.
Odtud vychází katolická pravda , podle níž se čarodějnice může spol-čovat a také se spolčuje s ďáblem, aby působila zlo. A na každou námitku je možné krátce odpovědět takto.
49
Qu&ß.II. An Danton mm Malefic.&c; i$
monc concurrent. Ec per hxc patct rcf-ponfio ad argumcnta.
Nam ad primum non ncgatur, quin cfFedtus noxiales, qui vifibiliccr ccrnun-tur fiiper homincs> iumenta, terra: fiu-gcs s Sc qui ctiam ex influcntiis corpo-rum caleftium Gepc proucniunt, ctiam a Dasmonibus, Dcopcrmittcntc, infc-runttir. Dick cnim Auguft. 4. Ac Cini-i<nc Dd : Da-mouibus i'ubfunt ignis 6v a'er, quantum eis a Deo permitcitur: Parec Sc per Gloftam fupct illud: h/miifftwa persligdos maloi ; qua: di-cit, Dcus panic per malos Angclos. Ex quibus ctiam pacer refponfio ad fecun-dnm dc lob, & ex his qua: pints catfta Sunt dc initio aim Magics:. Etad ter-tiunt, dc ialuia putrctacta , 5c in pu-teum proiccta dicitur, qubd licet fc-quatur cftctfhis noxialis abfque auxilio Dxmonis, licet non abfque influcntia corporis ccelcftis. Loquimur autcm de cft'cclu malcficiali : Vndc non eft limi-k, Ad quartum dicitur vcrum efle, qubd Dxmones vtuntur Malcficis tan-tummodb propter coram pcrditionem. Et cum inferturqubd non client pu-nicntli, quia concurruht tanquam in-ftrttmcnta, qua: moucntur ad nutum jion proprium, fed principalis agentis. Refpondctur, qubd font inftrumcnta animata & libcre agentia, & licet poll expreffum pactum> inirum cum Da> monibus non iam tint fu.-c libettaiis, quia yc ex earum faffionibus accepi-mus , & loquor dc mulicrculis com-buftis , ad phiriim maleficia coa£cx> fi vcrbera Dxmontim fubtcrfilgcrc volant , coopcranuir, prima tamen pro-fcitione , qua (ponte fc Dxmonibus fubieccnint, manent ligatx.
Ad alia veib argument* in quibus pro-batur, maleficialcs cft'edus polfc abfque opevc Dxmontim a vetulis procurari. Dicenduin , qubd ex vno particular!, conchtdcrc vnitierfalc eft diilbuum ra--tioui. Ec cumin tota( vc vidcrur) Seri-
pcura Sacra, non inueiiicar rale : nifi hic vbi agitur de fáfciuationc feu řnuul-tuacionc vctularum, ideb non valet per hoc concludcrc, qubd fern per habcat ira eucnire. Infuper eft dubium per GlolH An abfque opere Dxmonum talis faíčinado fieri point, cb qubd ex Gloflis ibi elicitur, qubd Fafcinuio ca- Tlfc-m. pitut triplickcr. Vno motio dicitur lu-««"« fine dificatio íěnfuum , qux fit per artcm t,in0u"r,{°*' Magicam, & fie poteft fieri mmiftcrio plot. Dxmonum, nifi prohibeantur ä Deo, immediate mcdiantc , vcl miniftcrto fanclorum Angelotum. Sccundo mo-do poteft dici inuidia , vt ibi Apostolus dixit: Qms vos fafcinauit, id eft, tan-to odio perfeciitus eft. Tertib , qubd ex tali oiiio fiat immutatio ad malum in corpore alicuius per oculos alcerius afpicicntes in cum.
Et de fafcjtiationc hoc modo dicta communitcrloqt'.untttiDoct.fccundttm quern modum Auiccnna& Algazcl.vtin avgumcntis dcduciturJoquuri iunt.Nam & S. Thorn, hanc faičinationcm dccla-rat i.p.0.117. per hunc modum. Et forte i"""0^ inqmc, unaginatioiic ammx immutatur,ulinn. fpiritus corporisconiunóli,qua:qu[dem,irai- fi.e immutatio Ipintuum maxime fit irt ocu-lis,adquos ftibtiliorcs ipiricus proucniunt. Oculi enim inficiunc acrcm continuum vfq; ad dcterminartim fpatium. Per quern modum fpccula li lint noua is: ptira, contrahunc qttandam impurita-tem ex afpeitu mulicris mcnftruat.x. Vt Avift.dicit in lib.de fom.& vigilta. Sic igi-tur jCttiTi aliqua anima fucrit vehementer commotaad roalitiain,(ictit maxime vetulis concingit, elficitiir fecundum modum prxdííhim.Afpečtus cius vene- vc °,'"h noftis & noxius, & maxime pucris, qui mm u»-habent corpus tcm.Tum»& facile rcce-c,uk pršuumimprcílionis.Subdittamcn,qubd poftibile eft cciS qubd Dei permillione vel c.\ aliquo occulto ixclo cooperctut ad hoc malignicas Demo!váscitm quibus Soitilfgx vectilx pacta aliquot! lubeiit.
B   } Eft
Neboť za prvé, nikdo nepopírá, že jisté škody a újmy, které reálně a viditelně postihují lidi, zvířata, plody země a které často přicházejí pod vlivem hvězd, mohou být také často způsobeny ďábly, když jim Bůh dovolí toto vykonat. Neboť Augustinus (4. De Civi-tate Dei) praví: Ďáblové mohou využívat jak ohně, tak vzduchu, pokud jim to Bůh dovolí. A k tomu poznámka: Bůh trestá silou špatných andělů. Z toho zjevně vychází odpověď na jakoukoliv námitku týkající se Jóba a na jakoukoliv námitku, která by mohla povstat z našeho popisu začátků kou-zelnictví ve světě. Neboť za třetí, pokud jde o shnilou šalvěj která, když je hozena do tekoucí vody, způsobí, jak bylo řečeno, nějaký zlý účinek bez dáblovy pomoci, i když spojení s vlivem jistých hvězd nelze plně vyloučit, zdůraznili bychom, že nezamýšlíme vést rozpravu o dobrém či zlém vlivu hvězd, ale pouze o vlivu čarodějnictví, takže tato věc stojí mimo. Pokud jde o čtvrté tvrzení, je jistě pravda, že ďábel jenom využívá Čarodějnice, aby způsobil jejich zkázu a zničil je. Avšak když je z toho vyvozeno, že nemají být trestány, protože působí pouze jako nástroj, který není veden jejich vlastní vůlí, ale vede jej vůle a potěšení jejich představeného a hybatele, je zde hotová odpověď. Protože jsou lidskými nástroji a konají volně a, i když uzavřeli úmluvu a smlouvu s ďáblem, přesto se těší naprosté svobodě: neboť, jak bylo zjištěno z jejich vlastníc výpovědí - a mluvím o ženách, které byly odsouzeny a upáleny na hranici a které by byly donuceny snášet pomstu a zlo a škodu, jestliže by si přály uniknout trestu a ranám způsobovaným ďáblem, i tyto ženy spolupracují s ďáblem dobrovolně, neboť jsou s ním svázány proto, že se nejdříve ze všeho svobodně a o své vůli oddaly jeho moci.
Přihlédněme k těm jiným argumentům, v nichž je dokázáno, že jisté staré ženy mají skryté znalosti, které jim umožňují způsobovat mimořádné a
jistě zlé následky bez ďáblovy pomoci. Je třeba rozumět, že vyvozovat z jedné částečné věci všeobecné tvrzení je proti zdravému rozumu. A když, jak se zdá, v celém Písmu svatém není možné najít žádný takový příklad, a i když se zde mluví o kouzlech a čárách, které dělají staré ženy, nelze z toho vyvozovat, že je to vždy tento případ. A o tom se pochybuje i v komentářích. Tato kouzla či uhranutí je možné rozdělit do tří druhů. Za prvé, smysly jsou oblouzeny a to je skutečně možné způsobit kouzlem, tedy ďábelskou silou, pokud to Bůh dovolí. A smysly poté mohou být osvíceny mocí dobrých andělů. Za druhé, uhranutí může způsobit jisté kouzlo vedoucí na scestí, tak jak to říká apoštol (míněn sv. Pavel): Kdo vás obloudil? Na třetím místě je jisté uhranutí vržené na někoho očima druhé osoby, a to může být škodlivé a špatné.
A je to toto uhranutí, o němž hovoří Avicenna a Algazel a zmiňuje se o ní také jako druhý sv. Tomáš (1. p. q. 117). Neboť říká, že mysl člověka může být změněna vlivem jiné mysli. A že tento vliv, který je uplatněn na jinou osobu často pochází z očí, neboť v očích se může koncentrovat jistý jemný vliv. Neboť oči směřují svým pohledem na jistou věc, aniž si všímají těch ostatních, a i když je vidění dokonale jasné, pokud pohled padne na nějakou nečistotu, jako je, například, žena během menstruace, jako by se oči chtěly zaměřit právě na tuto nečistotu. To říká Aristoteles in lib. de som. & vigília. A tak pokud je něčí duch zasažen zlovolnosti či zuřivostí, jak je tomu často v případě starých žen, potom jim jejich narušený duch kouká z očí, takže jejich tváře jsou ty nejhorší a neškodli-vější a často děsí malé nedospělé děti, které jsou mimořádně vnímavé. A je možné, že často je to tak přirozené, s Božím souhlasem, na druhou stranu je ovšem také možné, že tyto zlé pohledy jsou často podníceny zlomyslností ďábla, s nímž staré čarodějnice uzavřely nějakou tajnou smlouvu.
51
14 Mallei Malefic,
Ell ergo quxítio £üpcr influciirias corporum ca-leftium , in qua ttes alij errorcs rcprobantur , & eft quinta in ordine. Scd pro ampliori prarmifibnim dechratione, etiam obuiandum qtii-bnlcunquc pratensis obiccu'onibus.
Quxritur de Malcficorum ope>ibus> quoad quintupliccm caufam, quatuoi ex iilis reprobando, ex quibus influcre non poilunt, quincam verb coucluden-do, fcilicct > virtutcm mccllečHuam, cx qua flucrc habent > qua; & licet bona fit fecundum naturam , eft taracii mala fccundum voluutatcm.
Qtiatuor autcra Cau& rcprobantur contra illos, qui aut Malcficas, aut co-rum opcia die negant, & runt corporum Ccelcltium influential , iliorura corporum & orbium mocorcs rnoucö-tia, hominum cxcrcičcns malina, & imaginum ac charačlerum & vciborum efficacia. Pnetcrci corpora Costcftia moucntur ä fubílantiis ŕpiritualibus, fecundum Thcologos &c Philoibphos omncs. Scd illi ipiritus ftint fiiperio-res animabus noftris, ficut Sc corpora Gslcftia corporibus noftiis, ergo am-bo infimul habent imprimerc in a:i<~ mam& corpus hominis ad caufändam quofcunqtic adits humanos.
Scd pro ampliori intellect!) iblutio-mim, aliqua dubia mouenwr, cx quorum folutione Veritas magi's patebit. Vidctur cnim obftare primo illud quod faperiki dictum ell. Quod fubltaraiffi fpi ritual cs non polľunt tMnfmutatc corpora ad aliqttam naturalem forraaaijnill adminkuloalterius agentts. Ergo mul-t<> minus hoc poterit efficere imagina-tio quantumeunque fortis in mn'ma. Prxtcrcä eft articulus condemiiarus in plcrifquc Vniuciíitatibus.pr.tcipuĽca-*rtifi'i men Parífieníi > quod incaiitacur alf-i' \u- 'i11''1 projidt Cnmclam in foicam lôlo dťaíit. vílit, cô quôd (tent inrelligcnrix fiipe-riorcs imurimtint iiifcrioriUus, iic ani-!«a «ltcllcciiua impiinxic in aliain öc
tum P.trs I.
etiam in anitnatn icniitiii.un. Item ad hoc eft articulus coudcmnattlS , qubd materia exterior obediuit (ubltantix fpirituali, ii inrclltgatut iimplicitcr, & fecundum omncm tranfinutationcm : Quia he ioii Deo > vt prius patuit, ob edit.
His vifis fafcinauo de qua ioquimur, vifus qualiter lit podibilis , &: qualiter non, ™fu'u declarartm Non cnim eft pollibilc homini, quod per naturalem virtutcm animx [iias, per ocnlos talcit) virtutcm emittat, qua: non mcdiaute tranfhiuta-rtc proprij corporis, ncquc mcdij > no-cumcntum inferre poiiit corpori hominis quod afpicit > maximc cum fecundum opinioncm communiorcin vidca-mas intra fufcipicntes nihil extra mit-tcntes. Non eft etiam poflibile homini, quod per virtutcm naturalem animx fux , pro voluntate iita tianfmutatio-ncm fociar, im -ginando in oculis ("uis qux mcdiaute tranfmutationc mcdij, feiikee actis , poiiit corpus hominis quem afpicit in aliquam tranfmutarc qualitatcm, fecundum quod libi pla-cucrit.
Et quia fecundum hos duos modos prxdictos non poteft vnus homoalitun fafcinare : cam nulii hominum poteft inclie talis vjmis per naturale») virtutcm animx fux. Idcb vellc probarc, qubd malcriciaks effectus pollenr pro-dire ex natural; aliqua virtute fuper ad infringendum oncra malcftcoriim, qu,c virtute Dxmonum Pi tint, eft pluvimum. alienum ä veritatc. Quia etiam fecundum hos duos modos faicinatio &ma-leficatio rcprobantur) ficut & pra-f.ut duo arrkuli.
Qualiter tarnen fit pofllbiiis, licet v*tmfET. Cjpeiius tacfum fit, tarnen claritts lie nuionis deducitur. Poteft cnim contingerc , quod homo vel muliei alpiciens corpus alictiuis pttcri mouet iplum > mcdiaute vidi & imaginationc > vcl aliqua iialfio-»c ieniiliiti. Et qui.i pailio (enlihilis ffl
cum
Následující otázka vzniká v souvislosti s vlivem nebeských těles a zde shledáváme tři velmi obvyklé chyby, které probereme tak, jak přikročíme k vysvětlení jiných záležitostí.
Pokud jde o čarodějné skutky, shledáváme, že některé z nich mohou být přičteny myšlenkovému vlivu na jiné osoby a že v některých případech může být takový myšlenkový vliv i dobrý, avšak je to jeho účel, který jej činí zlým. A jsou zde čtyři základní tvrzení, které je třeba postavit proti těm, kteří popírají, že jsou čarodějnice, které mohou konat, nebo čarodějné skutky, které mohou být uskutečněny, ve spojení s jistými planetami a hvězdami a že zlovolností lidských bytostí může být způsobena újma prostřednictvím vytváření obrazců, používání kouzel a psaní tajemných písmen. Všichni teologové a filozofové souhlasí s tím, že nebeská tělesa jsou vedena a směrována jistými duchovními prostředníky. Tito duchové jsou však nadřazeni naším myslím a duším tak, jako jsou nebeská tělesa nadřazena jiným tělesům, a proto mohou ovlivňovat jak tělo, tak i duši člověka, takže je nucen a veden ke svému lidskému konání. Chceme-li dosáhnout ještě úplnějšího řešení této otázky, můžeme uvažovat o jistých obtížích vyplývající z rozpravy, v níž se ještě mnohem jasněji přiblížíme pravdě. Za prvé, duchovní látka nemůže proměnit těleso do nějakého jiného přírodního tvaru jinak než prostřednictvím nějakého činitele. Proto jakkoliv silný může být myšlenkový vliv, nemůže způsobit žádnou změnu v lidské mysli nebo rozpoložení. Dále, několik univerzit, zvláště ta v Paříži, zavrhlo následující článek: Kouzelník je schopen svrhnout velblouda do hlubokého příkopu pouze tím, že na něj zaměří svůj pohled. A protože tento článek, tedy zjednodušeně řečeno to, že hmotné těleso může podlehnout nějaké duchovní látce, je zavrženo, je třeba říct, zda takové
podlehnutí v sobě zahrnuje i uskutečnění nějaké opravdové změnu či proměny. Neboť je třeba v této věci vzít v úvahu to, že je to pouze Bůh, jemuž vše zcela podléhá.
Majíce toto na paměti, brzy zjistíme, jak je možné to uhranutí či ovlivnění očima, o němž jsme hovořili. Neboť není možné, aby člověk přirozenou silou své mysli mohl vyslat tuto sílo ze svých očí bez účasti svého vlastního těla anebo nějakého prostředníka a mohl tak způsobit újmu na těle jiného člověka. Ani není možné, aby člověk přirozenými silami své mysli mohl podle své vůle způsobit nějakou změnu a nasměrováním této síly prostřednictvím svých očí zcela proměnit tělo toho člověka, na něhož upře svůj pohled dle své vůle a libosti.
A proto žádný člověk nemůže ani tímto způsobem, přirozenými silami své mysli ovlivnit někoho jiného a uhranout ho, neboť žádný člověk svými přirozenými silami nemá sám o sobě takový mimořádný vliv. Proto je velmi daleko od pravdy, jestliže bychom chtěli dokázat, že zlé účinky mohou být způsobeny nějakou přirozenou silou, a že potom je taková přirozená síla je silou ďábla. Přičemž má být odsouzen také druhý z těchto dvou způsobů uhranutí stejně jako předchozí dva články.
Přesto můžeme jasněji ukázat, jak je možné, že důkladný pohled může způsobit újmu. Může se stát, že když se muž nebo žena upřeně zadívá na nějaké dítě, toto dítě podlehnuvší síle pohledu a síle představivosti, může získat nějaký velmi přímý smyslový vjem. A vjem tohoto druhu je často doprovázen tělesnou změnou a protože oči jsou jedním z nejjemnějších tělesných orgánů, jsou k takovým vjemům velmi náchylné. Proto se může docela dobře stát, že oči získají nějaký špatný vjem a změní se k horšímu, neboť hnutí mysli a pohyb těla je velmi často vyjádřen a ukázán zvláště v očích.
53
Qu.tft.U. J n D&mon cum Malefic.&c. r;
rul i
cum qnadam imrnutationc corporali & oculi lime ccncnimi, propter quod flint imprcflionis mulcum rccepriui. Idcb quandoquc contingic quod per aliqit.im paflioncm intcriorcm tranf-mutantur oculi in aliquam malam qtta-litatcm, maximc coopcraittc ad hoc aiiqua imagiiiationc , cunts impveffio citb rcditndat in octdos , & propter coram tencritudinem , & propter vicinitatcm ndicis fenftium parcictila-riura ad imaginationis organum. Cum aurcm oculi fumtmnlmutati in aliquam quaii.v.rcm Dociuam contingcre potcit qubd uanfiruitcnt»ac rem libi conti-guani in aliquant qualitatem majam , & pars aiiqua & Ik vique ad acrcm comiguum > oculis pucri, quiadfpici-cur: & sllc act contiguus potent qttan-doquc in materiam > tarn difpoficam quam non difoofitam , cui cbnfonat, Cianfmucare oculos ipfius pucri in aliam qualitatem inalarn & inedtanribus oculis ipfitis pucri aliquas alias panes inrc-riorcs: vnde ncc ciburo digcrcrc > ncc in membra foirlhc.ru ant augnlcncari potent. Expcrimcntum huiusrei manu-diictiuum eft, quia videmus honrincm patientcm in oculis > quandoquccx ai-pectu fuo tadctcoculos cum afpicicn-tis > quodcontingit ex hoc, qubd oculi mala qualitate infecli, inticiimt acrcm medium , & act infectus inficit oculos dircctos ad oculos infirmos, eb qubd fecundum rcclam lineam infectio ilia dcriuatur in directum ad oculos inlpi-cicmium coopciantc ad li.ee multiim iniaginatione eius qui aipiciendo oculos infirmos iiraginatut iclaxli. PUira portent cxcmpla maniuluctitia adduci, qua hicuiwcis caul: obmiKuntur.
Concordat his quaidam Gloiia Super illudPfalm. Qjiiiimciw to, vijtbunt me : & L.v. dicciis, Magna virtus oculis inert : quod in natiualibus appaict. Ani-mal eiiiui vtUrni prodelt icteticis. Pilot videns Lupus vaccm auiett: Vel lie.
B.diliibis fi prior vidit > occidit; fi prior * vtdctut, occiditur. Et ratio,quarc B.i- ztSMnt filifcus videndo occidit homincm, niii v0"™^ quod cx alpechi & lmaginationc exci- vjiu. tatut In eius corpore materia vcneno-fi, per quam oculi primb ioficiuntur,-& dcmiim act contiguus. Et lie a!ia& alia pars acris vfquc ad acrcm homini cotuigaum , qitcm acrcm per afpiratio-nc cum liomoattraxcrit.intoxicacar, & motitur. Prior autem vifus ab nomine, vbi homo volens Bafilifcum occidcrc, circummunicfc fpcculis cx quibus dum Bafiliicus infpicirex rciietbcrationca'cr inficicur ,& lie vfquc ad Bafilifcum pct-tingit & occiditur. Scd dubium. Cur homo occifor beitlx non moritur, 5c hie occtikam quandam caufam opiuati nccelfe eft.
Hare fine prxiudicidS; tcmcraria aC-iirtionc dicta font, tantummodb dictis Sanctorum inhtcrentcs.   Catholicam Cm,c,u-
, ho prsree-
vcritatcin conciudamus, quod ad ma- dewing,
lcfieialcs cffecbis, de quibus ad pnefens ioquimur , Maleficos cum Darmoni-
bus (cinper concurrcrc,.& vnum fine
altcro nihil po!li c/ficcre.
Ad areumcnta , pacet rcfiionfio de R«(r«i" c r ■    ■        1   ' ,,f      I     Road f»-
lascinuionc ad'prunum. Ad (ecundam j,t.;Ma
dicimr iuxta Vincen.     Spc. Nnrrtrnli. *>e<><*<B'. cup. ry qubd vuimis infeClum (piritibus ' intcrfieicntis , cx foul imaginarionc il-lud vuhias trahit acrcm inleclum tratifi-ctuite iam intcrfeftore Smguis ebullicns extra manat. Qiiia ad prxlcntiam incer-fecloris act inclulus in vulnetc, fieut ab intcrfcctoi'c iiirrauit ,ita ad eius pr.r-Icnti.un comniouctur cx qua commo-tionc (angitis crumple , iunt quidam alius caufas alleemtcs, quail ilia cbulli- D""M-tio languish cmsclamoidcterra lu-goiocoi-per homicidam prarientcm ,& hoc pro- mitiea*.-ptcr maledictiouem piimi honucids Crin: ad illud de horrorc dicaidum, quod homo Tviiliciis prope cadaucr homiiiisoecifi harrore concutiaear, lice: iilud 110:1 ieutiit : hoc lit c.\ 1,-M-
. A tak se může stá, že nčjaký hněvivý či zlý pohled, jestliže je upřen a zamířen rovnou na dítě, se může tak otisknout do jeho paměti a představivosti, že se může dorazit v pohledu dítěte a dojde k nějakému skutečnému následku, jako například, že ztratí chuť k jídlu a nedokáže přijímat potravu, může onemocnět či chura-vět. A občas vidíme, že pohled člověka, který trpí od svých očí, může způsobit, že oči toho, kdo na něj pohlédne, oslepnou jako od oslnění a slábnou, i když, siřeji vzato, to není nic jiného než účinek čisté představivosti. Mohli bychom zde probrat ještě několik dalších příkladů podobného druhu, ale abychom udrželi souvislost, nebudeme zde zacházet do dalších podrobností.
Toto vše souhlasí s poznámkou k žalmu Ti, kteří se tě bojí, uvidí mě. V očích je veliká síla a to se projevuje dokonce i v přirozených věcech. Neboť když vlk uvidí první člověka, člověk oněmí. Navíc, když bazilišek uvidí první člověka, jeho pohled je osudný, avšak když je tomu naopak, může člověk baziliška zabít, a je tomu tak proto, že bazilišek může zabít člověka pohledem, protože když ho spatří, rozzuří se a tou zlobou začne v celém jeho těle kolovat jistý hrozný jed a ten může prýštit -z jeho očí a naplnit vzduch smrtelným jedem. Člověk potom takto otrávený vzduch vzdechne, je omráčen a zemře. Ale když člověk spatří zvíře jako první, v případě, že chce baziliška zabít, obklopí ho zrcadly a zvíře, které vidí v zrcadlech samo sebe, stříká jed proti tomuto odrazu, jed se ale odráží a zvíře umírá. Není sice jasné, proč by člověk, který takto zabíjí baziliška, neměl zemřít také, a tak můžeme pouze dojít k závěru, že se tak děje z důvodu, který nebylo dosud jasně pochopen.
Až dosud jsme předkládali naše názory zcela bez předsudků a zdrželi
jsme se jakéhokoliv ukvapeného či uspěchaného sodu, aniž bychom se přitom odchýlili od učení a písem svatých. Docházíme k závěru, že katolická pravda je ta, že pokud jde o ta zla, který jsou předmětem této rozpravy, čarodějnice a ďábel spolčují, a že v případech, o kterých pojednáváme, nemůže jeden z nich učinit nic bez pomoci a účasti toho druhého.
K prvnímu náleží odpověď dle výše uvedených tvrzení. A nyní s odkazem k druhému bodu, jmenovitě k případu, kdy krev vytéká z těla v přítomnosti vraha. Podle Vincenta (z Beauvais), (in Spe. Naturali. cap. 13.) na zranění, tak jak bylo učiněno, působí mysl vraha a zranění tak přijímá a je prostupováno jistou atmosféru vznikající z vrahova násilí a nenávisti, takže když se vrah ocitne poblíž zabitého, krev prýští a řine se z mrtvoly ven. To by se tedy mohlo zdát, že tato atmosféra, která vznikla díky vrahovi a která způsobila i ono zranění, v přítomnosti vraha opět na zranění působí, takže to reaguje a začne se silně hýbat a díky tomuto pohybu z mrtvého těla stříká krev. Jsou ti, kteří tvrdí, že se tak děje z nějakých jiných příčin a říkají, že prýštění krve je hlasem krve naříkající ze země mířící proti přítomnému vrahovi a že se tak děje v důsledku kletby pronesené proti vrahovi Kainovi. A s přihlédnutím ke hrůze, kterou člověk cítí, když míjí mrtvolu zavražděného člověka, i když jinak ho přítomnost mrtvého těla nijak neděsí, je tato hrůza psychická, proniká okolní atmosférou a způsobuje v mysli záchvěvy strachu. Avšak přes všechna tato vysvětlení, budiž poznamenáno, že v žádném případ nijak nenarušují tu pravdu o zlech způsobovaném čarodějnicemi, jelikož všechna jsou zcela přirozená a pocházejí z přirozených příčin.
55
i6"        Mallei Malefcamm Pars I.
tc qiuntumcunqnc infcČKoncm veci-   generi quatuoc afligtvmmr fpecicstquia
pienre, & cam antm.x reprxfentantc. Scd ha.-c nihil concluduntaducrfusopera Malcficorum , cum omnia ilia natu-raliter (vt dictum eft, fieri valcant.
Ad terrium, ficur dictum eft fupra, Malcficorum rirusdeducunturad fccim-dttm genus fupcriticionts , quod dici-tuv Diumatio : rebus vero fupcrftitiose vti in obferuantiis qtiibuklam redttcitut
vel vtwurquis oMcruatuiisad fcientiam acquirendam : vel ad comcccuras fii-mendas fortuniomm vel infortnnio-rum : vel ad lulpenftoncs Cicrorum vcr-borum : vel ad corpora immutanda in melius. Vnde & noratitcr S. Thorn. intiv.do Hlo (jmfi'mAi, vbi qua.ait> An obíetiKiíioties ordinate ad corporum mmucationcm lint licita:, qnxjl. 96. m
ad tcrtium genus, iďco argumentu non   fm/mta prtfuta tme. 1. iiddir, puta ad
eft limilc: demum ctiam, quia rcdu-cunrur non ad quamlibct Diuinatio-ncm , fed ad illam, quae lit per cxprcf-fam Dxmonum inuocationcm, & hoc ctiam cum multis modis fieri potIic,fci-licet per Nccromantiam, Gconumiam, & Hydroma!itiain,&c.Ii'ifpiciaunSeiIe, eftujf. ttrt.y
Idco hare diuinatio Malcficovum,vbi malcficis funt intend, ficut fuprcmum gradum in flagitiis tenet, ita & aliud indicium dc eo cxiftit. Vnde quando arguicur , quod quia occultas rerun) virrutes cognofccrc non poflumtis, & Malcfici ctiam occulris rebusjntcndimc: Dicitur, quod fi intendcrent rebus na-luralibus ad aliquos effectus naturalcs ex nanirali virrutc producendos, hoc licitum forct, vt de fe pater. Vel ctiam conccdcndo,quod fi intendcrent fupcrftitiose rebus naturalibus, vt poce rebus huiofinodi certos characters , yd aliqua nomina ignota inicribendo , & illis pro acquirenda frnitate vel amici-tia » & pro aliqua vtiiitare & non pro nocumento aliquo inferendo vtcren-tut : tunc licet abfque cxprcfla Da;-monum inuocationc, licit non abfque tacita ifta fieri pollcnt, & illicita iu-dicantur.
Deot/«-    Quia tamcn ha:c Sc his fimilia tedu-
cuncur ad terrium genus iiiperftiiionis, fcilicct ad obfouawiam vaiiitatum , vt dictum ell, idto nihil ad propofkum fiipci H*rcihn Malificorum foitifican-tar. Et ia:n iviutio > quod Kuicivrno
(aiucarem. Obicruacioncs ergo Male
ficortimc um hie locum non babcnt>fcd
vt dictum eft fub fecundo generc con-
tincntiir Iiiperftitionis, idco nihil ad
propoiitum.
Ex his ctiam ad quartum argument.
rcipendctur quod quia dupliccs in his
obferuantiis fieri poiliint imagines Nc-
cromanticx & Aftronomicx: & inter
hare talis eft differentia.  Quod in Ne- ;mSj(
cromanticis , femper Hunt exprefsc in-Kwo-
uocationcs Dxmonum, propter cxprcf-^^"*
fa pacta ciun cis inira. Inipiciatur fb-nomicai
lutio fecundi argumcnu prxfatx qua*-?"1 t'fi .... . . 1       <•   1 fcrcom?
ftioms. In Altror.ormcis vero funt pa-
cla tacita, & ideo nulla inuocatio nil!
fortaflis tacita, putapropter figuratum,
figurata & Charactcrum figna, qu.e cis
inlcribunrur. Et ircrum imagines Ne-
croroanticx, vel fiunt fub certis con-
ftcllationibus , ad recipiendum certos
influxus & imprefliones corporum ccc-
lcftium, ctiam cenis figtuis & Chara-
ctcribus infigniti, vt in amntlo, lapidc
vel aliqua prctiofa materia. Vet Hunt
fimpliciter abfque obiiruamia conftel-
larioimm , fed itidifferciitet ex qu.ictm-
que materia, ctiam vili, adtnferenduin
makficia , vbi 8c quando ad aliqua lo-
ca reponuiitur : & de bis cfttclibus
cum luis imaginibus iam fermo eft, <Sc
non de alijs. Idco argi;meutum non
faeit ad propofiriun.
Qualitev lieuiquc ceiur ima"ii)es (Ii-.l»ug>ii«
,rr'- ,    *    .1 , v.-i quo.
peilnnoi.e , tie iinbus tra«.ttum elt,,.j u;.ic. nuliam ttabent e.'ne.ieiairi , in quantum "-!,»>«'
funt
Na třetím místě, jak jsme již řekli výše, konání a obřady čarodějnic spadají do druhé skupiny pověr nazývané věštění, a tohoto věštění jsou tři druhy, avšak toto tvrzení nesouhlasí dobře s charakteristikou onoho třetího druhu, které patří ke zvláštnímu druhu, protože čarodějnictví není jen jakékoliv věštění, ale to věštění, ty úkony, které jsou konány výslovně a určitě vyvoláváním ďábla, přičemž jsou i jiné druhy věštění, jako nekromantie, geomantie, hydromantie atd. (quaest. art. 5.).
Proto toto věštění, které se užívá, když čarodějnice dělají svá kouzla, musí být posuzováno jako vrcholek všeho zločinného jeclnání, i když se někteří snaží nazírat na něj z jiného úhlu pohledu. A argumentují tak, že jak neznáme všechny skryté síly přírody, tak je možné, že čarodějnice pouze využívají nebo se snaží využívat tyto skryté síly: jistěže, pokud využívají tyto přirozené síly přirozených věd, vznikají tím přirozené účinky, což musí být dokonale zákonné, což je jistě dostatečně zřejmé. Anebo si dokonce můžeme představit, že pokud takto pověrečně využívají přirozené věci, jako například, sepisováním jistých písmen nebo nějakých neznámých jmen a že tyto runy užívají k tomu, aby se člověku ravrátiío zdraví anebo aby vzniklo přátelství anebo k nějakému jinému užitečnému cfli, a ne aby působily nějaké škody či újmy, že by to mělo být oceňováno, říkám, že to není žádné výslovné vzývání ďáblů, i když se může stát, že při těchto kozlech jsou ďáblové jsou vzýváni mlčky a tak všechna tato kouzla musí být posuzována jak zcela nezákonná.
A protože tato kouzla a mnoho dalších podobných kouzel mohou být zařazena do třetího druhu pověr, tedy mezi marné a plané sledování času a ročních dob, není to v žádném případě relevantní argument pro kacířství čarodějnic. Avšak v tomto druhu pověr, tedy ve sledování ročních dob, jsou zařazeny čtyři odlišné druhy pověr člověk múze takových pozorovaní využívat k tomu, aby získal jisté vědomosti, anebo se může tímto způsobem snažit zjistit šťastné a nešťastné dny a věci anebo může pronášet svatá slova a modlitby jako kouzlo bez jakéhokoliv vztahu k jejich významu anebo usiluje a přeje si způsobit nějakou prospěšnou změnu v nějakém těle. To vše zahrnuje sv. Tomáš
do názvu té otázky, kde se ptá, proč má být takové sledování nezákonné (quaest. 96. in summa praefata artic. 2.) a dodává, zvláště když v nějakém těle způsobí prospěšnou změnu, tedy tak říkajíc obnovení zdraví daných. Avšak když čarodějnice sledují čas a roční doby, musí být toto jejich konání zařazováno do druhého druhu pověr, a tedy, pokud jde tyto případy, otázky týkající se onoho třetího druhu pověr zde nemají žádný smysl.
Dostáváme se nyní ke čtvrtému tvrzení, ježto ke sledování toho druhu, o němž jsme mluvili, jsou zhotovovány jisté tabulky a obrazce, avšak ty jsou dvojího různého druhu a tyto dva clruhy se od sebe zcela liší, a je to druh astronomický a nekro-mantický. V nekromantii je vždy výslovné a zvláštní vyvolávání ďáblů, neboť z tohoto umění samého vyplývá to, že s nimi byla uzavřena výslovná smlouva a úmluva. Uvažujme proto jen o astrologii. V astrologii není žádná smlouva a tak zde není ani žádné vyvolávání, s výjimkou příležitostného tichého vzývání, neboť v astrologických tabulkách se občas objevují zobrazení ďáblů a jejich jmen. A opět, nekromantická znamení jsou psána pod vlivem jistých hvězd, aby došlo k účasti vlivu a postavem jiných nebeských těles, která jsou zapsána, neboť znamení a písmena tohoto druhu jsou často vyrývány na prsteny, drahokamy a do jiných vzácných kovu, avšak kouzelné znaky jsou vyrývány bez nějakého vztahu k vlivu hvězd a často do jakékoliv látky, ba, dokonce do látek odporných a špinavých, které potom, spáleny na jistých místech, způsobují škodu, újmy a chorobu. My však hovoříme o tabulkách, které jsou zhotovovány se vztahem ke hvězdám. A tyto nekromantické tabulky a obrazce nemají žádný vztah k žádnému nebeskému tělesu. Takže to, co se jich týká, do stávající rozpravy nepatří.
Dále, mnohé z těchto amuletů, které byly vytvořeny za použití pověrečných obradu, nemají vůbec žádného účinku, tedy toho účinku, jaký byl při jejich zhotovování zamýšlen, i když je možné, že materiál, z něhož byly zhotoveny, vládne jistou silou, i když ne díky tomu, že by by ly zhotoveny pod vlivem jistých hvězd. I tak mnozí zastávají ten názor, že dokonce i zhotovování takovýchto amuletů je v každém případě nezákonné.
57
Qu&ß.IL An Damon cum Maleßc.&r. 17
Ima^'nCi
vcl <]::oad maieríslís vel atrííí-cia[ta,cat-CÄCCÍ.
flint artificialia iblunvltcct fotce rratc-rialia in eis cotifidcvata, pollünt habere cílicaciam.csr non in quantumhaberent naturalem aliquam vinucem ex imptef-(ionc corporum cadcftiurmSi cti)placce Dodorem ibidem infpiciat. Semper tarnen dick dli- illicitum imaginibus vti. Imagines verb malcficanim abíquc na-turali aptitudinc ad eifectum rinnt, fo-lummodb autem cx iufiii Dxmomim reponunt & applicant , vt manuali-tcr ad cftcčhim coiicurrant, in mato-rem conmmcliam creatoris , vt & per ampltus itritatus , mal'iquc fieri in flagitiorum talium vindicramam-plius permittat : Vnde& ficratioribus anni temporibus huiufinodi fieri pro-curanr.
Ad quintum dicciidum, qubd Greg, ibi intcllcxit poteftatem gratis non na-tiii.v : vnde & ibidem fubuit. Qui filij Dci poteftatc funt : vt fem. dick quid mirum Ii iigna ex poteftatc fa-ciunt.
Ad vltimam dicendtim» qubd iimili-tudo non valcr, quia alia ell aíHo ant-ma: circa corpus proprium,& alia circa corpus alicmim.Ňam quia corpoti proprio vnitm am'roa vc fo«i)a,& appetitus lcnfinuus eft actus alicuius orgini cor-poralis.Idcb ;>.d apprelieiiiioilcmanimx humanx potcft coaimoucri appetitus fcafitituis , cum atkpi.i immutationc covporali, calorcm & fiigus, vcl ctiam vfque ad mortem. Ad exteriora veto corpora immucindd nulla apprehenlio anim.e hum.in.v fudieit, nili mi-di.sntc immutationc proprij corporis, (icur dc fafcin.uione dictum eft. Vnde & Malc-fici ex nulla poteftatc naturali, led fo-lummodo atixilk) Dxinonum , & ipfi p.vmoncs adminiculo alicuius altcrius rci> vt per Ipinas, olla, crincs, lign.ijfcr-rum , 6; liuiulinodi, qu.uido intromit -timtaut inftrumcntuni aliqtiod tc pomnu, vt (iicceňlue patcbit,maleficialcs c.'i'ectus procurant.
MMl.Al.ilcjic. Tom. I.
Deindc magis in ipirituali tenore Bulla; Apoftolica: inna-rendum conii-dcrandtun eft de originc Malcficornm, (k coram opcrum mulriplicatione , & primo de ipfis Malcficis , fecundo de corum opcribus. Vbi notandum, quod quia ad htiiufmodi eSFečhtm tria habent concurrcrc, fcilicct Daemon, Mticika, & rouiina pcrmiiiio 15. q. i. Si per Sor- Mnhipii-tiarias Auguftinus ctiam dicit(J quod ex «"'o nu> pcftifcra loeictate hominum Si ox- lcfico"-'a> monum 1-,,-ec fupcrilitiofa vanitas adm-ucnta eft. Idcb origo & multiplicatio huius_ Hasrciis cx pcftifcra hac loeictate fumitur , qubd ctiam cx alijs cli-citur.
Nam attcnto quod hxc hxtcfis Ma-leficorum , non íblúm diíFert ab aliis hrerclibus in hoc quoVl ipíá per pacta, ncdum cxprclfacvcrum ctiam placita ac fa-dcrata,in omnem cteatoiis,ac fuarum crcaturamm cotwumcliam & nocu-mentum inlankxum tamcn omncs alic limpliccs h-ercfes per nullum pactum taciturn vcl cxprrifumciim Da.-m.oni-bus initum licet non abíquc inftin&u íatoris omniš inuidis crroribus propter diiScultatcm credendorum allcn-tiunt. Vcrumetiam diífert ab omni no-xia & fupcritkiola arte , in hoc qubd iuper omnia genera diuinationum ipfi Maleficorum ha-refis fuprěmum obti- ji^5" net gradům malitix , qubd etiam no- via Je men a maleficicnclo feu male de fide -\f' ftn-fcntiendoilbt vfurpat, vt prius taftům eft.
Attcnto etiam , qubd inter slios aclus habent pro augmento il litis perfidi.e quatuor excreerc , videlicet fidem Catholicam in toto , vel in parte ore iacrilcgo abnegate , íéi-pfos in corporc & anima dcuoncrc, infantes nonduni icnatos ipfi maligno olfene, fpuvcWjsdiabolicispercanu-lcs actus cum Incabis cš: Suceubis ox-monibus iniilletc.
Qua; omnia vtiiiam aliena ab omni C veritate
Ale amulety zhotovované čarodějnicemi nemají vůbec žádnou přirozenou sílu, ani ji nemá materiál, z něhož byly zhotoveny, protože čarodějnice takové amulety zhotovují na příkaz ďábla, takže tímto konáním, jak je prováděno, se vysmívají dílu Stvořitele, čímž ho mohou rozhněvat tak, že aby potrestal jejich zločiny, může nechat dopadnout ránu na celou zemi. A aby čarodějnice ještě zvětšily svoji vinu, s obzvláštním potěšením zhotovují takové amulety v těch nejslavnostnějších obdobích roku.
Vzhledem k pátému bodu Řehoř hovoří o síle milosti a ne o síle přírody. A tak, jak říká Jan, zrodil nás Bůh a tak jaký div, že se synové Boží těší mimořádné moci.
Vzhledem k poslednímu bodu řekneme to, že pouhá podobnost je irelevantní, neboť vliv něčí vlastní mysli na jeho vlastní tělo se liší od jeho vlivu na jiné tělo, neboť tělo je hmotnou podobou mysli a city jsou dílem těla, avšak jsou od něj odděleny, takže mohou být měněny vlivem mysli, kdykoliv dojde k nějaké tělesné proměně, k ohřátí či k zchlazeni anebo k jiné změně, až k samotné smrti. Avšak proměny hmotného těla nezpůsobuje jen samotná mysl, neboť je mohou proměňovat i některé fyzikální příčiny. Takže čarodějnice, aniž použijí nějakou přirozenou sílu, jsou schopny pouze s pomocí ďábla způsobovat škodlivé jevy. A sami ďáblové mohou toto konat jen za použití hmotných věcí jako svých nástrojů, jako jsou kosti, vlasy, dřevo, železo a všechny druhy takových věcí používaných k úkonům, jimiž se budeme mnohem důkladněji zabývat o málo později.
Nyní s přihlédnutím ke znění apoštolské buly pojednáme o původu ča-
rodějnic a jak došlo k tomu, že se v nedávných letech počet jejich děl mezi námi tolik znásobil. A je třeba podržet v paměti, že k tomu, aby se to stalo, se musí sejít tři věci, tedy ďábel, čarodějnice a přivolení Boha (23. q. I. Si per Sortiaris), který trpí, aby byly takové věci. Neboť Augustinus říká, že ohavnost čarodějnictví vzniká z tohoto ohavného spojení lidstva s ďáblem. Proto je zřejmé, že původ a nárůst tohoto kacířství povstává z toho ohavného spojení, což je skutečnost ověřená mnohými.
Zvláště musíme nahlédnout, že toto kacířství, čarodějnictví, se od všech ostatních kacířství liší nejenom tím, že to není jen tichá smlouva, ale smlouva přesně určená a vyjádřená, která se rouhá Stvořiteli a usiluje až do krajnosti znesvětit ho a škodit jeho bytostem, neboť žádná ostatní prostá kacířství neuzavírají otevřené smlouvy s ďáblem, žádné smlouvy, ani tiché ani přesně vyjádřené, i když jejich omyly a kacířství jsou přímo přiřazovány k Otci omylů a lží. Dále, čarodějnictví se liší od všech ostatních škodlivých a tajemných umění ' v té věci, že je ze všech pověr je tou nejhorší, neboť svůj název odvozuje od konání zla a od rouhání se pravé víře.
Povšimněme si zvláště, že v konání tohoto ohavného zla je zapotřebí zvláště těchto čtyř věcí. Za prvé, co nejkacířštěji se zřeknout katolické víry anebo rozhodně odmítat jistá dogmata víry, za druhé, oddat své tělo a duši všemu zlu, za třetí obětovat nepokřtěné děti Satanovi, za čtvrté, dopřávat si zvrácenou rozkoš každého druhu s inkuby a se sukuby a každý způsob necudných potěšení.
59
iS
Mallei Malefic arum Pars I.
vcritatc & figmcnta forcnt diceuda, dutnmodb Ecclcfia a tanta labe infe-clionis cxiftcret immunis : Cui tamen heu obftac & Apoftolica: Scdis per Bullam dctetminacio , vcrum & expe-ricntia rcrum magiftra , qua: hos cx 'proptiis coram 'Mionibus ac flagittk perpetratis intantum certificauif, quod abfque difpendio propria; faiirtis iam ab coram inquilitionibus deliftctc ne-quimus. Ideb dc coruffl originc 3c multiplications pcftifera tracTatiiri, quia iaboriofum cxiftic , ideb legcrtri-bus fie fiimma cum diligenti.i (mgrila funt pcrfcrutanda quod •& admiwomfe, qua; ration! confona Si Scripturarum tradirionibus "non diilb'na inueniun--. mc-
coti£°     Er qui* inter omiies aStus ad muki-a""!inm. pKcationcm corum  defcrukmibus, duo cortun plurima coopcrantur Scilicet, Incubi & Succubi IXrmoncs, & infoncium {acrilcgx oblationcs.Idcb de 'ip/is (pccialiter tractebimiisuta tamen, Vt prirno dc spfis Dxmonibus, fecundo de ip/is Mslcticis,& tercio de ipia Diui-na permiflione racntio habcatur. Et ■quia D*raones per intcllcvtum Sc vo-luntatem operanturi & potius fub vna conftellatione quite fub altera, ad hoc vt icmcn ad prolis procrcationcm vi-gorctur : Inquirendum erit de ip/is conftellationibus a Dcemonibus ob-feruatis.
Et ita principalitcr quairuntur rria. Piimb.an hxc hxrdis per comparatio-ncm ad DsmoncsTncubos & Succu-bos poffit originaliter mukiplicari. Sc-: cundb , artnc per compararionem ad
Corpora ca-lcftia , qux .worn caufe fiint humanoium aihtum, corum opera pollum vigorsri. Tcrtib annc per oblationcs facrilegas infantes Dx»mo-nibus offercntcs, poffit ipia bsrefis ar-gumentari. Tamen infra fecundam Sc tcitiam ttackibitur fecunda qiKsftio principalis , fcilicct , de IiiHtiemiis
corporum eeelcftium, & hoc propra decentem cominuationem Super opera iVfalcSicotum. Circa primum tres crunt diffieukates. Vna generalis dc Incubis iSlis Dxmonibiis.Akcra fpecialis,£ qui-bus Dxmonibus,huiufmodi a&us exer-centur. Tertia fingukris, quo ad ipfis Malclicns, Da-monibus fc fubiicictibu«.
QV.€STI O III.
sin per 'ßnmenes Ineubos & Siiccuks detiir Imnmum freertatio.
■D primum videtur, quod non lit Ca-Catholicutn aiferere , quod per j,°X*c Ineubos & Snccubos Daemoncs pof- p" ,nc»-lirtt homines proereari: Procicacio ho- soccifbos mimtm inftituta eft ante peccatum ä "«<" !>ä" Deo, in hoc quod horoini mulicrem in adiutoriure de cofta formauit. Qui-•bus & elixir: Crcfcitc & mukiplka-mini. Gen. i. Et itcrum Adam inlpira-■ tus dixit. EruiK duo in carnc vna. Gen.\. Similiter & poft peccatum in lege natura dictum eft ad Noe r Crcfcitc, & multiplicamini.G>».{).In tempore ctiairt noux legis i Chrifto kxc coniutkUo co n rirmata. Matib. 15 .Non legifKs,quod "ab initio qui fecit homines, mafculum & faminam fecit cos. Ergo alij modi homines procrcandi non debenr af-fignari.
Si dicacur, quod Dxmones concur-runt, non vt principia natmalia, fed vt artificialia, quando Itudiose coopctan-turad naturales conceptus homimun fernen recipiendo, & itcrum transfun-dcndo.Contra.Quia authoc poller Dia-bolusin omni ftam, vidclicet,matrimo-niali, & extra:Aut invno tantum. Non primo modo: quia tunc opus Diaboli eilet fortius quam opus Dei, qui qucm-libct ftatum inl'tituk ant coiifinnauit. puti continencium & coniugarorum. NcC icCiUido modoiquia de hoc nullibi lc!4itui:
Mohli bychom předpokládat, že toto všechno je nepravdivé a pouze imaginární, kdyby ien naše Svatá Matka Církev zůstala imunní před malomocenstvím takové ohavnosti. Bohužel, soud Apoštolského stolce, který je jediný mistrem a učitelem veškeré pravdy, tento soud, pravím, který byl vyjádřen v bule a varuje, že je i mezi námi a že se nesmíme zdráhat a otálet v jeho vyšetřování, neboť ohrožujeme naši vlastní spásu. A proto musíme zdlouha probrat původ a nárůst této ohavnosti, bylo to samozřejmě dílo vyžadující mnoho práce, a věříme, že každá podrobnost bude co nejpřesněji a nejpečlivěji uvážena těmi, kdo čtou tuto knihu, neboť zde nebude nalezeno nic, co by odporovalo zdravému rozumu a tradičním písmům.
Nyní zde jsou dvě okolnosti, které jsou v dnešních dnech velmi obvyklé, tedy spojení čarodějnic s jejich starými známými, inkuby a sukuby, a příšerné oběti malých dětí. Proto se budeme zvláště zabývat těmito dvěma věcmi, takže na prvním místě budeme probírat tyto ďábly samotné, na druhém místě čarodějnice a jejich konání a za třetí budeme zjišťovat, proč musí být takové věci trpěny. Nyní tito ďáblové pracují, nebot ovlivňují mysl člověka a jeho svobodnou vůli a rozhodují se souložit spíše za vlivu jistých hvězd než za vlivu jiných hvězd, takže by se mohlo zdát, ze v jistých dobách jejich semeno může snadněji vznikat i počínat děti. Současně musíme vyšetřovat, proč by ďáblové měli konat v období konjunkce jistých hvězd a která období to jsou.
Je třeba vést rozpravu o třech hlavních věcech. Za prvé, proč se mohou tato ohavná kacířství šířit po světě díky těm, kteří se oddávají inkubům a sukubům. Za druhé, zda jejich konání nenabývá jisté mimořádné moci, když je uskutečňováno pod vlivem jistých hvězd. Za třetí, zda není toto ohavné kacířství do daleko šířeno těmi, kteří rouhačsky obětují děti Satanovi. Navíc, když budeme probírat druhý bod, musíme, než přikročíme k třetímu bodu, vzít v úvahu vliv hvězd a jakou sílu mají v čarodějném
konání. Vzhledem k první otázce jsou zde tři obtíže, které žádají objasnění. Za prvé je třeba obecně vzít v úvahu ty ďábly, kteří jsou zváni inkubové. Druhá otázka je speciálnější, neboť musíme vyšetřit, jak mohou tito inkubové uskutečnit lidský úkon soulože.
Třetí otázka je také speciální, jak se čarodějnice zavazují ďáblům a jak s nimi souloží
OTÁZKA III.
Zda mohou inkubové a sukubové plodit děti?
Na první pohled by to skutečně mohlo vypadat, že není v souladu s katolickou vírou tvrdit, že ďáblové, tedy inkubové a sukubové, mohou počínat děti: neboť sám Bůh, předtím, než přišel na svět hřích, zajistil lidské rozmnožování, když z mužova žebra stvořil ženu, aby byla mužovou družkou, a řekl jim: Ploďte a množte se (Bible, 1. Mojžíšova, kap. 1.) Podobně poté, co hřích přišel na zemi, bylo řečeno Noemovi: Ploďte a množte se (Bible, 1. Mojžíšova, kap. 9.). V čase Nového zákona potvrdil toto spojení: Nečetli jste, že ten, kdo učinil člověka od počátku, učinil ho mužem a ženou (Bible, Matouš, kap. 15.). Proto člověk nemůže být počat jiným způsobem než takto.
Může se však říct, že ďáblové se účastní tohoto plození ne jako základní, ale jako druhotná a umělá příčina, neboť se usilovně podílí na průběhu obvyklé soulože a početí tak, že získávají lidské semeno a sami jej potom přenášejí.
Proti tomu. Ďábel může toto vykonat v každém stavu, tedy jak ve stavu manželském i mimo něj. Jenže v prvním případě se toho nemůže účastnit, neboť potom by bylo konání ďábla silnější než konání Boha, který ustanovil a stvrdil tento posvátný stav, neboť je to stav pohlavně čistý a manželský. Nemůže se ani zúčastnit plození v jiném stavu, neboť za druhé jsme v Písmu nikdy nečetli, že by v jednom stavu děti mohly být počínány a v jiném nikoliv.
61
Avšak příčinou toho, proč zlý duch odešel, když David hrál na harfu, byla síla kříže, což je dostatečně jasně ukázáno v poznámce, kde se říká: David byl vzdělaný v hudbě, znalý různých tónů a harmonických melodii. Ukazuje základní jednotu každodenním hraním různými způsoby. David potlačil zlého ducha harfou, ne proto, že by v té harfě bylo tolik síly, ale protože byla zhotovena do tvaru kříže, byl to kříž ze dřeva se strunami nataženými napříč. A teprve tehdy ďábel odtamtud uprchl.
OTÁZKA VI.
Proč se právě čarodějnice oddávají ďáblům
Pokud jde o čarodějnice, které souloží s ďábly, je zde značná obtíž ohledně způsobů, jak je taková ohavnost prováděna. Pokud jde o ďábla, za prvé, z jaké látky je tělo, které na sebe bere, za druhé, zda je tento úkon vždy provázen vstřík-nutím semene získaného od jiného, za třetí, pokud jde o čas a místo, zda koná tento úkon častěji v jednom čase než v jiném, za čtvrté, zda je tento úkon neviditelný někomu, kdo stojí vedle. A pokud jde o ženy, je třeba zkoumat, zda jsou ďábly často navštěvovány pouze ty, které samy propadly tomuto odpornému zvyku, anebo to jsou ty, které byly při narození obětovány ďáblům porodními bábami, a za tretí, zdaje skutečný pohlavní chtíč takových žen slabšího druhu. Nemůžeme zde odpovědět na všechny tyto otázky, jednak proto, že zde chceme předložit obecný výklad, jednak proto, že v druhé části knihy jsou jednoduše vysvětleny prostřednictvím jejich konání, jak se ukáže ve čtvrté kapitole, kde je přičiněna zmínka o každém zvláštním způsobu. Proto se nyní zabý-
vejme hlavně ženami a za prvé tím, proč se tento druh zvrácenosti vyskytuje u křehčího pohlaví více než u mužů. A naše Šetření hude nejprve obecného rázu, pokud jde o obecné vlastnosti žen, za druhé zvláštní, pokud jde o to, který druh žen je shledáván jako oddaný pokušení a čarodějnictví, a za tretí zvláště přihlédneme k porodním bábám, Které ostatní v hříšnosti převyšují.
Proč jsou ženy shledávány pověrčivějšími
Pokud jde o první otázku, proč se větší množství čarodějnic nachází v křehčím ženském pohlaví než mezi muži, to je skutečnost, proti které je zbytečné něco namítat, protože byla ověřena mnoha zkušenostmi, nehledě na slovní výpovědi hodnověrných svědků. A aniž bychom se nějakým způsobem odtahovali od pohlaví, v němž je vždy Bohu přikládána velká sláva, takže jeho moc může šířit do daleka, řekněme, že různí lidé tuto skutečnost odůvodňují různě, přičemž se v základu shodují. Pročež je dobré o této věci hovořit, aby byly ženy varovány, a častokrát bylo ze zkušenosti dokázáno, že jsou dychtivé o tom slyšet, pokud se tak děje jemně.
Neboť někteří učení mužové předkládají tento důvod: že v přírodě jsou tři, jazyk, duchovní a žena, kteří neznají mírnosti v dobrotě nebo hříchu, a když se vymaní z pout svého postavení, v dobrotě a v hříchu dosahují těch nejvyšších výšin a nejhlubších hlubin. Když jsou vedeni dobrým duchem, jsou v ctnosti ti nejznameni-tější, když jsou však vedeni zlým duchem, upadají do nejhorších možných hříchů.
To je jasné v případě jazyka, neboť jeho přispěním byla většina království uvedena do víry Kristovy, a Duch svatý se zjevil nad Kristovými apoštoly v ohnivých jazycích.
105
Qu&ß VI. Cur fam.fiiperßitiofii reperianiur.  41
Vix&c*- Chrifti in igncis Unguis Spiritus (in-
'££ u£ üus vi("us cft- patct & il1 a!;is f¥c»t;-
guai et- bus Prxdkatoribus quoridic lingua canum, vulnera & vlccra languentis Lazaci lingentes. Iuxta illud ; Lingua canum tuorum cx inünicts animas cri-pientes.
s Domini-    Vndc & dux & patcr Pra-dkatorum
einem%• ordinis, in figuva catuli ktrantis, & ac-
jjiiutus.   ceniäm faculam in ore geftantis pra:-
monftratus eft, vt fuo latraru vfque ad
prxfcns habest lupos lmctkos arcerc
a gregibus ovium Chrifti.
Patct, & ex quotidiana experientia
quod vnius viri prudentis lingua intcr-
dmn innnitoi um hominum fhages pne-
peditur, propter qua: non immeritb in
eius cotJimetidationcm Salo./Vwrao.
plur.; cecinit. In bbijs fapientis iiiucm-
tut fapkntia.Ec itcrum: Argcnrum elc-
clum lingua iufti, cor impiorum pro
niliilo.Jtcrum:L.-ibia kifti crudiunt plu-
rimos,qui autem indo&i funt in cordis
caeftate morienrur. Cuius caufa ibidem Homo     » . . „
ftttfu» i6.iubditur>qiua hominis clt prsparare
fcdDcu- an'rrmm> & Dci gubernarc linguam. gubecn«     De mala verb lingua inuenics. Ec-linguain.; f/^iS.Lingua tertta mukös commouic & difperiit illos ä gente in gentem, ci-vitates munitas dcltmxk, & domos magnorum eftbdit. Et dicitur lingua tertia comm qui inter duas partes contrarias incautc vel maculose loquuntur. M ...      De keundo feilicet Ecdcfiaftkis, linen*,   intcllige clericos & rcligiofos in vtro-«nid tcr- qUC fcxu Chryfoft. ßipcr illud : Eiccit tu mgat. Ycnjcntes g, crncntes de tcmplo. Sicut omne bonirm ä facerdotio, ita omne inalurn ab co cgtcditur.Hieronymus in a f««- cpiftoltl id Nepotiamm: Ncgociatorem äoua om. clcticum, cx inopc diuitcm ex ignobili i.- or,incm gloriofum,quafi quandam peftem fuga. e *iT    ^t b*»US BetßawHS homilia l}. [»per CtoituT Ca/iti. Italiens de clericü dick. Si ininr-wf» ß Seret aPcltus hxreticus, mittcrctiK fo-tettSll ras & arcfccrct, fi viokntus inimicus, «>«<»«>■ abfconderent fe foriit.m ab coboni. tMdl M'stieße. Tom-1.
Nunc verb quomodo abijeient , mit qtiomodo abfcoiidcnt fe.Omncs amki, & tarnen omnes inimiri,omncs dome-flici, & nulli pacified, omnes proximi & omnes qua- (iia funt qitxrunt.
Et itlibi : Noftri Prolan facti funt Pilati, noftri paftorcs facti funt tonfo-rcs- Et loquitur ctiam de Pradatis icti- Praijti gioforum,qui oncra grauia infcrioribus,?*'^^ impommt, digito aurem fuo minimoici ß»nc non taugerent. Et Greg, i«/u/r«, dick i10"'0'01 Nemoampliiisin Ecckiiä nocct,qua,m qui perverse agcns,nomen vel ordinem (anetitatis habetjdelinqucnccm namque haue rcdargucrenullus pra;iumir, & in cxemplum culpa vehementer estendi-tur,quando pro teverentia ordinis pec-cator honoratur. De religious ctiam i>ro «vc-dicit B.Auguft. ad Vincoitimn Vmmi-^™* j?4M:Simplkitcr iäteor cliaritati veltra:cator ho-coram Domino Dco noftro ,qui teftis "0'ítor-eft fuper animam meam ex quo Dco fervire ccepkquantum difficile expertus ihm peioresdicut & melioresnon poííě invcniri,quam qui in monafterijs defe-cerunt, aut profeecrunt.
De mulicrum verb malitia dilferirur1* Ecdefiafi.iyNon eft caput iicquius fu-m,li<IUBU per caput colubri, & non eft ira iiipcr iram mulkris.Commorari leoni & dra-coni plus placcbit, quin» habkaic cum mulierc nequam. Et inter plura, qua; fcquuntui Sc praiccdunt ibidem de mulierc neqaam, concludiuBicvis eft om-nis malitia fuper malitiá mulicris. Hinc Chry.////T/ Matt.iy. Non expeditnu-bcrc.Quid aliud clt midier niii amieifja: UaUte _ inimica, kicffugabilis poena, neceffa-^^'"' rium malum, naturalis tentatio, dcfide-rabilis calamitas, domefticum pericu-lum, delcčtabile detrimentum, malum natura: bono colore dcpicla. Ergo fi dimitterc illam peccatum c/t,ci'un oport tet tenere, iam verb tormentum necef-farium eft, vt aut diinittcntcs adukerfa íici.imus, aut quotidianas pugnas ha-bcamus. TuUius deniq. a- Kbttericd V dick:
I
Ostatní učení kazatelé jakoby měli psí jazyky, lízající zranění a boláky umírajícího Lazara. A je řečeno: Svými psími jazyky spasíte své duše před nepřítelem.
Z tohoto důvodu představený a otec Kazatelů (míněn sv. Dominik) je symbolizován postavou štěkajícího psa se hořící pochodní v tlamě, neboť až dodnes svým štěkotem odhání kacířské vlky od stáda Kristových ovcí.
Je rovněž věcí obecné zkušenosti, že jazyk prozíravého člověka může překonat vřavu mnohých, proto ne nepřípadně pěje Šalamoun tolik v jeho prospěch. Prover. 10. (Bible, Přísloví, kap. 10.). Na rtech rozumného se skrývá moudrost. A opět. Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníku nestojí za nic. A opět: Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozum.. K tomu dodává v kapitole 16. Člověku je dáno pořádat, co má na srdci, ale na Hospodinu záleží, co odpoví jazyk.
Pokud jde o zlýjazyk, viz Bible, Kazatel, kap. 28.). Pomlouvačný jazyk znepokojil mnohé a hnal je od národu k národu, strhl silná města a rozvrátil domy velkých lidí. A pomlou-vačným jazykem se míní třetí strana, která ukvapeně nebo záštiplně proniká mezi dvě strany v rozepři.
Za druhé, pokud jde o duchovní, tedy kněze a věřící obojího pohlaví, Zlatoústý o nich hovoří k textu: Vyhnal z chrámu ty, kteří tam kupovali a prodávali. Ód kněžství povstává vše dobré a všechno špatné. Jeroným (in epištola ad Nepotianum) říká: Vystříhej se, jak můžeš, jako moru kupčícímu kněz, který povýšil z chudoby k bohatým, z nízkého do vysokého postavení. A blahoslavený Bernard praví o duchovních (homilia 23. super Canti.): Jestliže by jeden měl povstat jako otevřený kacíř, ať je vyvržen a umlčen, protože je zlým nepřítelem, ať od něj všichni dobří lidé uprchnou. Jak ale máme
vědět, kdo má být vyvržen a od koho máme prchat? Neboť jsou zmateně přátelští i nepřátelští, mírumilovní a vznětliví, vstřícní i zcela sobečtí.
A jinde: Naši biskupové se stali biřici a naši pastýři střihači. A biskupy jsou zde míněni ti spravedliví opati, kteří ukládají svým podřízeným těžké práce, jichž by se sami nedotkli ani malíčkem. A Řehoř (in pasto) říká: Nikdo neškodí v církvi více než ten, který, majíc svaté jméno nebo úřad, žije v hříchu, neboť nikdo se nedováží obvinit ho z hříchu a proto se hřích šíří do daleka, neboť hříšník je oceňován za svatost svého úřadu. Blahoslavený Augustinus (ad Vincentium Dona-tistam) praví o mniších: Svobodně vyznávám vaší milosti před Pánem Bohem , který je svědkem mé duše od té chvíle, kdy jsem začal sloužit Bohu, jak velké obtíže jsem zakusil v té věci, že je nemožné najít bud' horšího nebo lepšího člověka než jsou ti, kteří jsou ozdobou nebo pohanou klášterů.
Nyní o hříšnosti žen, jak se o ní hovoří Bibli (Kazatel, kap. 25.): Není žádné hlavy nad hlavu hada a není zloby nad zlobu žen. Raději bych žil se lvem a s drakem než sdílel dům s hříšnou ženou. A mezi mnohým, co na tomto místě předchází a následuje o hříšné ženě, uzavírá: Každý hřích je malý vzhledem k hříchu ženy. K čemuž Zlatoústý praví (v komentáři k Bibli, Matouš, kap. 19.): Není dobré se ženit. Co jiného je žena než nepřítelem přátelství, trest, před nímž není úniku, nevyhnutelné zlo, přirozené pokušení, případná pohroma, domácí nebezpečí, rozkošná škoda, přírodní zlo, vymalované ve správných barvách! Proto jestliže by to byl hřích rozvést se s ní, když má být zavřena, je to skutečně nezbytné utrpení, neboť buď rozvodem s ní jsme spáchali cizoložství anebo musíme podstupovat každodenní zápas. Tullius (míněn Cicero) (2. Rhe-torica) praví:
107
4i
Mallei Malefic arum Pars /.
tum CÍÍ
avariiia.
dicit: Viros ad vnumquodque malcfi-cium unguis. id eft, plurcs aipiditar.es impcllunt,mulieves ad omnia Malcheia f h'ttriu c"P'c''tas vna ^tIC't' Mulicbiium cnim vi!'ofu™' vitiotum omnium fiindamcntum eft haiimi- avariria. Et Seneca hi fias Tragoed. aut amafbit oditmu!ier,ns(i tcrtium electil-(e eft : Acre fceminam eft mendacitim. Duo genera lachrymarum habemur in oeulis fceminarum, vert doloris vnum, iniidiarum aliud. Mulicr cum ibla co-gitat,mala cogicat. ft bonis" Dc bonis aurcm mulicribus tanta muherib. jaus Qg } Yt cc;am beatificadc vivos 1c-gantur, & faltiaffc genres, terras Si vr-bestPatct dc Iudith,Dclbora,& Hcflcr. Hinc Apoft. i. Cor.y. Si qua mulicr ha-bct virum , & hie confentit habitarc
viri. Prima cft,quia prona; fitnt ad eve-dcndtumS: quia principalitcr Dannon» qua;rit eorriunperc fidem , ideb potiüs cas aggredinir. Vndc & Eccl.it/. Qui cito crcditjieuis eft cordc,& minorabi-tur. Sccunda caufaeft , quiaä natura proprer fiuxibilitaccm eomplcxionis faeilioris ("mit imprclfionis ad revcla-riones capiendas per impreflionem le-paratorum fpirituum:qua complexione criam, cum bene vtuntur, multee bonx fiinccum mala;>peiorcs funt.
Tertia canfa , quia lubricam habent M«li'crci linguam : & caqux mala arte feiunt, c","tj'^„. eis comparibus feeminis vix celarc pof- wlmguic. iunt (eque occultc, cum vires non ha-bcant,pcr malcficia vindicarc quxrunt faciliter. Vndc Beel, vi fnprhQommo-
cum illa,non dimittat virům : řančlilí- rati leoni&draconi plus placcbif.qaam
catuseftenim vit infidelispcrmulicrcm habitarc cum muliere nequaro. Brevis
fidclarijldeb £erí.ifi.dicitur: Mulieris omnis malitia fuper malinám mulicris.
bona;,bcatus vir,-numeros enim anno- Item poteft & addi illa ,cum fluxibilcs
rum duplex. Muka ibi narrat laudabi- funt,ficut & faciunr. lifllma per totum ferc capitulum dc     Sunt & tertij alias rationes aíTignan-
cxcdlcntia bonariun. Et Pnu. vit. dc tes quas prxdicatorcs cautc debent
muliere ford. proponerc : & dicerc qubd licět in vc-
Qua: omnia ctiam in nouo Teda- teri tcftamento,feriptura; vt plmimum
mento in foemims clatucíunt , vt in mala loquunrur dc mulicribus, & hoc
virgimbuši&alijsfándtis fa-minis, qua; propter primam pr.cvaricatricem mu-
licrcm, fcilicet, Ěvam, & imitatrices
cius, tarnen &poft in novo tcftumento „
. .....   Eva i
propter mutationcm nonnms,vt Eva m Ave.
Ave ( vtait Hiero.)Totum quod intulit
malcditlio Evar>totum abftulit benedi-
inielli-
per (idem gentes & regna ab Idolola-trixcultu ad Chuftianam religtoiiem deduxerunt. Si quis infpiccrc vclit Vincent.!?? fpe.hifior. likio. cap.y. dc regno Vugarix per Giliam Cmifthmflimam.
SSu.Et:af rc8n0 Fnncovum per Ctotildcm ctio Maria. Vndc plurima& temper
licrum vtvirgincm , U Clodoveo defponfatam laudabtliafuntdc ipfispraedicanda.
infpiciat, & mira inucnict: Vndc qua;- Scd quia adhuc modcrnis tcmpori-
cunquc vitupcrationes kgimtur , in bus hxc pcrfidia amplius in mulicribus,
concupifccntiam  camis intcrprctari quam in viris invenitut , vt ipfa expe-
pofTunt , vt fempcu mulicr pro cavnis ricntia docct, curiofus caufam invefti-
concupjfcentiaimctligatui. luxtaillud: gando, vkra pramiuadiccre poffiimus,
invcni amariorem mortc mulieiem, quod in omnibus viribus , tarn anima-,
& bona mulierfubicda camis concu- quam corporis , cum lint dcfectuoCr,
piicciKia. non mi mm , fi piura malcficia in cos.
Sunt & alij alias rationcs affignati- quos wmulamur.ricri procurant.
res , cur in maiorc miiltitudine repe- Quantum cnim ad inrcllcctum, feu ad
tiantur fa-minx fitpcrftitioix quam intclligcndum fpititualia altcrius vi-
dcnuir
Mnohé radosti mužů je vedou k jednomu hříchu, ale radost žen je vedou ke všem hříchům, neboť kořenem veškeré hříšnosti ženy je hrabivost. A také Seneca říká ve svých Tragédiích: Žena buď miluje nebo nenávidí, není nic třetího. A slzy ženy jsou klamné, neboť mohou tryskat z opravdového žalu nebo mohou být pastí. Když žena přemýšlí sama, přemýšlí špatně.
Pro dobré ženy je tam tolik chvály, že čteme, že přinesly mužům krásu, zachránily národy, země a města, jak je zřejmé z případu Judit, Debory a Ester. Viz apoštol (míněn sv. Pavel, Bible, 1. Korintským, kap. 7.): Jestliže má žena nevěřícího muže, ať ho neopouští, neboť nevěřící manžel je posvěcen věřící ženou. Také Bible (Kazatel, kap. 26.) praví: Požehnaný je muž, který má ctnostnou ženu, neboť počet jeho dnů bude zdvojnásoben. A v té kapitole je vysloveno mnoho vysokého ocenění znamenitosti dobrých žen. O ctnostných ženách viz také Bible (Přísloví, poslední kap.) o ctnostných ženách.
A toto vše ohledně žen a panen a jiných svatých žen, které víru vedly národy a království od uctívání model ke křesťanskému náboženství, je také objasněno v Novém zákoně. Každý, kdo nahlédne do Vincenta (in spe. histor. lib. 20 cap. 9), zde najde úžasné věci o vládě nejkřesťanštější Gilie v Maďarsku a o vládě Klotyldy, ženy Chlodví-kovy, nad Franky. Pročež v mnoha výhradách, které jsme četli k žen, je slovo žena užíváno ve významu chtíč masa. Jak je řečeno: Našel jsem ženu hořčí než smrt a dobrou ženu podléhající hříšnému chtíči.
Ostatní opět předkládají jiné důvody, proč je mezi ženami více pokušení než mezi muži. Za prvé proto, že jsou lehkověrnější, a protože hlavním úkolem ďábla je narušo-
vat víru, spíše útočí na ně. K čemuž Bible, Kazatel, kap. 19.): Ten, který rychle uvěří je lehkomyslný a bude ponížen. Druhý důvod je ten, že ženy od přírody snáze podléhají dojmům a jsou připravenější přijímat vliv rozptýleného ducha, a když tuto svoji vlastnost užívají správně, jsou velmi dobré, ale když nesprávně, jsou velmi špatné.
Třetí důvod je ten, že mají kluzké jazyky a nejsou schopné před svými družkami pomlčet o těch špatnostech, které znají, a, protože jsou slabé, shledávají, že samy snadno a potají oddají čarodějnictví. K čemuž Bible, Kazatel, jako výše: Raději bych žil se lvem a s drakem než sdílel dům s hříšnou ženou. Každý hřích je malý vzhledem k hříchu ženy. A k tomu je možné dodat, že jak jsou velmi náchylné dojmům, chovají se podle toho.
Jsou zde ještě jiní, třetí, kteří předkládají jiné důvod, s nimiž musí kazatelé zacházet velmi opatrně, když je používají. Neboť je pravda, že Starý zákon Písma má mnoho co říct špatného o ženách, a to proto, že první pokušitelka, Eva, a její napodobovatelky, ač potom v Novém zákoně nacházíme změnu ve jméně z Evy na Avu (jak praví Jeroným), a celý Evin hřích je odstraněn Mariiným požehnáním. Proto by kazatelé měli vždy vyslovit o nich tolik chvály, kolik je možné.
Protože však v těchto časech je tato zvrácenost shledávána častěji u žen než u mužů, jak zjišťujeme podle stávajících zkušeností, že pokud někdo zvědavý, co je toho důvodem, můžeme dodat k tomu, co již bylo řečeno, toto: protože jsou slabší jako duší tak tělem, není překvapující, že spíše podléhají čarodějným kouzlům.
log
Qiičftio VI. Cur fam.fttperjíitiofe rcperiantur. 43
demur dli (pečicí i yiris cui auítoii-tas & ratio cum variis (Čripturae exero-Mulicrc, pi is aliudit. Tcrcntius ait : Mulicrcs rninuí va tenně vt pueri leui fententia lunt. Et
Jene ;n;cl t   n , a. .1
IigcnJo Lactancnis, J. fnjtituiionmn. Nurnqusd aliquam muiicrcm philofophiam Ici-
•ju»m vin ^.jjc nij- -j-cmeften. Et Pnmr. n. quad deferibens muiicrcm dicir: efteirculus aureus in naribus fuis, mulicr pulchra Sc farua.
Ratio naturalis cil, quia plus carna-lisviro exiilit, vt pater in mulcts car-nalibtts fpurcitiis: Qui ctiam defečlus Ek f»rmá notatur in formations prima: mulieris, )if'*"T c"m f'e co":a Cllrua f°!'mata fuit, id cft, mm virodccofta pcctQtis.qtia; cíl torta,& quaft contraria víro. Ex quo dcfcclu ctiam procedit, qubd cum lir animal imper-rečlum, íčmper decipit. Nam dicit Cato : Inftruit iníidias lachrymis dum fecmina plorat.Et illud : Dum fecmina plorat deciperc laborat. Patct in vxorc Samibnis, qua: mukům infeftans cum, ad dcelarandum fibi problcma propo-íttum fodalibus ab co expofitum cis Eua non rcuclauit, & íic dcecpit. Patct in prima ctcjidii mulierc , quod cx nátura minorem ha-■iixTť ror-k" fidem, Cum dixit íčrpcnti interro-•í.       ganti, quarc non ederent dc omni ligno parádili. Reípondit dc omni, &c. nc forte moriamur: in quo oftendit fc dubitarc, &: fidem non habere ad verba Dei , quae omnia ctiam Etymología nominis dcmonftrat.DiCitur cnira Fecmina a Fc, Sc minus: quia femper mi-Freminj norem babce & feruat fidem : Et hoc &*}j*"'CX nátura, quoad fidelitatetn : licěc ex gratia & nátura fides in beatiílima Vír-ginc nunquam dcfcccrit, cum tamen in omnibus viris dcfecilíet tempore Paiíionis Chriíli.
Mala ergo mulicr cx nátura cítmeitius in fide dubitavtiam cititis fidem abne-gacqucxl eft fundamentům in malcficís. M'U/crr,     Quantum dcniquc ad aliam poten-ntu" "am animae , fciliect voluntatem cx 1«.     " nátura, dun odit aliqucm , quem prius
amattit, tunc icítuat per iram & impa-ticntiam , & ficut maris xftus femper bttllit & ctirrit, ťic talis cx tors itnpa-ticns. Aliudit huic ration!, auctoriras diucrft.£<rí'/f/ľij.Non cft ira fuper iram mulieris. Et Scnec.7>.^.8.
Nnlla vis f.anmix tnimdiqttt vinti,
Tnuta nec tel i me t neudit tor ti,
Quanta ciím coniux vidnata ttdis. Ardct, & odít.
Patct in mulierc qua; false accuiauit lofcph, & incarccrarc fccit.quia noluit fibi in fcelus confencire adulterij, Ge->ief. 30. Et revera potiílima caufa defer- stimuh-viens in augmentům Maleficarum cíltio & m"
- mmierum.
non maritatas fa-minas,& viros:immo & inter ipfas feemmas fanclas, quid tunc de ceteris : Vides enim hi Gemfi quanta fuit impaticntia&inuidiaSarx, ad Hagar poftquam conccpit. Genef.iu Quanta Rachel ad Liam propter filios, quos non habebat Rachel Genef. ;o. Quanta Anna: ad Phcncnnam feccun-dam, ipfa ftcrili exiftcnte.i.-fog.i.Qiian-ta Maria; ad Moyfcn. Num. u. Vndc murmurauir, & detraxfe Moyfi, propter quod Sc lepra pcrcufta. Quanta Martha; ad Magdalenam, ipfa kdente, & Martha miniflrantc. Lite. 10. Vndc & Ecclcf. yj. Tracla cum mulicrc dc his qux aunularnr : quafi dicat non die tractandum cum ca, quia femper xixai-latio, id cft.inuidiacft in mala mulicrc. Et qua; inter fc fic agitantur , quantb magis aducrfus viros.
Quarc ctiam vt natrat Valerius Pho-roncus rex Gra;cotum,die qua mortuus '^u'c?' cft, dixit Lcontio fratrifuo, adfum-cttela. mam felicitatcm nihil mini dceflct, ft mihi fempet vxor dcfuillct. Cui Lcontius. Et quomodo vxor obftat fclicitatiEt ille, Mtriti hoc omnes si«TO» fciunt. Et Socrates Philofophus inter- £ ^""l cogatus, ti ducenda dice vxor. Rcfpon- «otc fa dir : Si non capics, folimdo erit tibi, i'"-"^. excipicthinc generis intcrtcus.hinc ha> F   1 res
Pokud jde o rozum anebo porozumění duchovním věcem, zdá se, že mají jinou přirozenost než muži, což je skutečnost doložená logikou autorit, založená na různých příkladech z Písma. Terentius praví: Zeny jsou rozumově jako děti. A Lactanhus (3. Institutio-num): Žádná žena nepochopila filozofii s výjimkou Temesten. A Bible, Přísloví, kap. 11. , když popisují ženu, praví: Zlatý kroužek na rypáku vepře je počestná, avšak rozmarná žena.
Přirozený důvod je ten, že je žena hříšnější než muž, je zřejmý z jejích mnohých hříšných ohavností. Mělo by být poznamenáno, že při stvoření první ženy došlo k závadě, protože byla stvořena ze zahnutého žebra, to je z žebra v hrudi, které je zahnuté jakoby směrem od muže. A pro tuto vadu bude vždy nedokonalým tvorem, vždy bude podvádět. Neboť Cato praví: Když žena pláče, mává osidly. A znovu: Když žena pláče, pracuje na oklamání muže. A jak je ukázáno na Samsonově ženě, která se mu vlichotila, aby jí řešení hádanky, kterou dal Filiš-tínům, a ona jim ho potom řekla a tak ho podvedla. A je jasné z případu první ženy, že měla málo víry, neboť když se jí had zeptal, proč nejedí z každého stromu v ráji, odpověděla mu: Z každého stromu, atd. - abychom snad nezemřeli. Tím ukázala, jak pochybuje a jak málo dá na Boží slovo. A to všechno je naznačeno původem toho slova, neboť slovo žena (čili fe-mina) pochází od fe a minus, protože je vždy slabší v držení a uchovávání víry. A toto, pokud jde o víru, pochází z její vlastní přirozenosti, i když jak díky milosti tak díky přirozenosti Požehnaná Panna nikdy neupadla ve víře, dokonce ani v čase Kristových muk, když víra upadla ve všech lidech.
Proto hříšná žena díky své přirozenost rychleji zakolísá ve své víře a následně se rychleji zřekne víry, což je kořenem čarodějnictví.
A pokud jde o její jiné duchovní vlastnosti, to je, jej přirozenou vůli, když nenávidí někoho, koho dříve milovala, potom celou svou duší vře hněvem a chtivostí, stejně jako se vzdouvá a vaří mořský příliv. Mnohé autority se zmiňují o této příčině, viz
Bible, Kazatel, kap. 25.): Není zloby nad zlobou žen. A Seneca (Trag. 8.) Ani síly plamenů nebo dujících větrů, žádné smrtelné zbrane se nelze obávati více než rozvedené ženy lásky a nenávisti. To se také ukazuje v případě ženy, která křivě obvinila Josefa a tím způsobila jeho uvěznění, protože s ní nechtěl spáchat zločin cizoložství (Bible, 1. Mojžíšova, kap. 30.) A opravdu tou nejmocnější příčinou, která přispěla k nárůstu čarodějnic, je bědné soupeření sezdanými a svobodnými lidmi. K tomu dokonce dochází i mezi svatými ženami, tak jak to musí teprve být mezi ostatními? Neboť v Bibli, 1. Mojžíšově, vidíte jak Sára nenáviděla Ha-
far a záviděla jí, když počala (Bible, 1. lojžíšova, kap. 21.), jak žárlila Ráchel na Leu, protože neměla žádné děti (Bible, 1 Mojžíšova, kap. 30.), a Chána, která byía neplodná, na plodnou Peninu (Bible, 1. Samuelova, kap. 1.) a
1'ak Mirjam zaříkala a uřkla Mojžíše, cterý byl potom stižen malomocenstvím (Bible, 4. Mojžíšova, kap. 12.), jak Marta žárlila na Magdalenu, která seděla, když Marta obsluhovala (Bible, Lukáš, kap. 10.) a viz také Bible, Kazatel kap. 37.: Nikdy nechtěj po ženě vědět, na koho žárlí. Což znamená, že je zbytečné snažit se to dozvědět, protože hříšná žena žárlí, tj. , závidí, stále. A jestliže se takto ženy chovají samy mezi sebou, jak se teprve budou chovat k mužům.
K tomu také vypráví Valerius ÍMa-ximus), že když umíral řecký král Fo-roneus, řekl svému bratrovi Leontio-vi, že by mu nic nechybělo ke štěstí, kdyby vždy chyběl své ženě. A když se Leontius zeptal, jakým způsobem může být šťastná žena, odpověděl mu, že to všichni ženatí muži dobře vědí. A když se ptali filozofa Sokrata, jestli se ma člověk oženit, odpověděl: Když tak neučiníš, bude osamělý, tvoje rodina vymře a dědit bude někdo cizí, když tak učiníš, budeš snášet neustále nepřátelství, hádavé stížnosti, nářky nad manželským údělem, obtížné rozmíšky mezi příbuznými, žva-nivost tchýně i nevěru a příchod dědice není jistý.
111
44        Mallei Maleficamm Pars I.
lesalicniis.Sed ii ccpcris illam.pcrpctua folickudo.conqucftus qucrularum, do-tis cxprobratio,aiSnium grave, (bpcai-lium , gamila ibcrus lingua , fucccllbr alicni marrimonij, incctws liberoitim cveiitus.Hax dixi vt expertus. Nun vt ait Hicron. contra Iminiamm. Hie So-
Sc It aliqtiid tuo aibicrio refcrvaveris etiam minimum vcl magtiam tidem iibi adhibcii noil putabi(,& iurgia con-cicabicmili citb conftilucris>parac vene-na, antfpiccs & ariolos confuUt: eccc milciicia.
Sed quale fit dominium mulicitim, Dt °r»«" crates duas habuir vxores, qua* ingenti audi Tullium in p.imtk.v. Nunqiiid ille Imlicium paticntia fufb'nens, non potuit tarnen liber eft ctii mulicr impcrat, leges im-ab cantm conttimclijs clamotibus & pome, prxfetibit, tuber, vetat quod ci vitupciationibus libcrari.Vndc quadam vidctur,ncc iili impcranri aliqtiid ncga-dic ipfis quctulantibtis contra cum,iple re poteft vel audet. Ego ifhim non mo-domum cgrcltiis, vt carum molcitias do fervtim, fed ncqiiiilinwm fcrvorum cvitarcc,cum antedomum federet, pro-  appcllantltun puto, licet amplilTima fa
icccrunt illx mtiliercs fupcr cum aqttam immundam : Super quo ipfc noiipcrturbatus, quia Philoibplitis ait, Sciebam quod poft tonitrua pluvix fc-quercntur.
Devxore Etdcquodam Icgitur, cuius vxor A*K<"ra fubmctfa erat in fluvio,qubd cum qux-
adwrfo rcrct cadaver ciusad cdticcndum dc legitur mulietibtis.quxvcl ob amorcm, fluroine. -aqua ibat per fluvium contra aquam,&   vel dolorem, quia vindichs rkerc non
milia natus iit.Vndc & Seneca inperfo-iMj'iiriofk Medcr.Qmd ammodo cclfas, fcquerc fclicem impeuun, pars ifta vl-cionisquagaudes quota eft, &c. Vbi multa ponit, oftendens quod mulicr non vult rcgi,(cd fuo impctu proccdcrc etiam in damnum fimm:Sicut de mtiltis
intcrrogatus caufam: cum res graves defcendant infiä Sc non íiipri , qiiarc
potuerunc, fciplas occidenmr. Sicutde Laodicc name Hicron. fupcr De t«oii-
MttHercl flfnt vin-ditabitej
Natur*
fuitt nm licrci iin-
qtixro contrario modo, fi forte etiam mortua conttariam voluntatcm vkra confuettim tcnuillet.
Et qtiidcm ficut ex ptimo dcfccTai intclligcntix abnegationem (idea fiici-litis incurrtmt : kaexfcctindo, fcili-cct inotdinatis aftectionibus & paflio-nibus varias vindictas quxnuu , exco-gitant & infligimt, five per Malcficas, live alijs qtiibtifcunque inodis. Vmlc non minim tantain mukitudmcm m,t-lcficartiin in hoc gencre exiliere.
Quantum inluper defectum in me-morativa potcntia, cum hoc fit in eis ex natura Vitium, nolle regi ; (Id fuos (equi impetus, live quacunquc pictate: ad hot; (Unlet, & cun&a memoria dil-ponit. Vmlc Theophrafhts: S' coram domumei commiferis aii f'civicndum,
Bcrcniccm & filiam citis ex dicte Antio-cho prius fecit occidi,& port feipsá vc-ncno occiuit.Viidc:Quia non vult regi, fed ftio impctu proccdcrc. Ideb Chry- Ma"-foft.non immcritb dicit: O malum om- importu-ni mak) peiiis,muliet m.ila,fivc ilia pan- "■«*« perlit, live dives. Si cnim vxot divitis touHuík-fk,noii cellar node & dicvirumcalidis ftimtilare fcrmonibtu, blanda neqtiitcr, ex importtmaviolcntcr. Si verb paupc-rcm virum habcc,ip(iunquoqtic ad ira-cundiam Sc rixas incitarcnon delink. Et ii vidua lit, ipfa per femetipíám omneš defpicit paliim, & ad omncm ati-daciam (piritit fupcrbix inflaminamr.
Qtixramus, invenicmus fere > omnia f"'"™^-' mutnli Kegpa propter mtiliercs fuilfe <l> Rc:;>u everi.i.Primům cnim quod fait icgntim Mix, fcilicet rroix, propterraprtun c.cim.
viiius
To řekl jako ten, kdo věděl. Neboť Jeroným (contra Iovinianum) praví: Tento Sokrates měl dvě ženy, které snášel s velkou trpělivostí, avšak nemohl se zbavit jejich urážek a hlasitých výčitek. Takže jednoho dne, když mu lály, odešel ven z domu, abych unikl jejich osočování, a usedl před domem a ženy na něj potom vylily špinavou vodu. To však filosofa nikterak nevzrušilo, protože pouze řekl: Věděl jsem, že po hřmění přichází déšť.
Čte se rovněž příběh o muži, jehož žena utonula v řece, a on, když hledal tělo, aby ho vytáhl z vody, kráčel proti proudu. A když se ho zeptali proč hledá proti proudu řeky, když těžká těla nestoupají, ale padají, odpověděl: Když ta žena byla naživu, vždy, ať slovy či skutky, konala opačně než jsem jí přikázal, proto ji hledám v opačném směru, protože třebaže je nyní mrtvá, mohla by se i tak projevit její vzdorovitá povaha.
A skutečně, právě tak, jakou jsou kvůli své první vadě ve svém rozumu náchylnější zřeknout se víry, tak kvůli své druhé vadě spočívající v neuspořádaných hnutích své mysli a vášních vyhledávají, vymýšlejí a uskutečňují různé pomsty, buď za pomoci čarodějnictví, nebo jinými prostředky. Proto není divu, že se v tomto pohlaví se vyskytuje tolik čarodějnic.
Ženy mají rovněž slabou paměť a jejich vrozenou špatnou vlastností je to, že nejsou ukázněné a konají podle svých vlastních popudů aniž by si uvědomovaly, co je správné, a to je všechno, co se naučily a co mají na paměti. Tak Theofrastos: Když jí předáš řízení celého domu, ale ponecháš nějakou maličkost své vlastní úvaze, bude si myslet, že tím ukazuješ, jak málo jí chceš důvěřovat, a vyvolá rozmíšku, a pokud se rychle neporadíš, připraví ti jed a bude se radit s věštci a hadači a stane se čarodějnicí.
Avšak pokud jde nadvládu žen, poslyšte, co říká Tullius (míněn Ci-cero) (in paradox.): Může být zván svobodným člověkem ten, komu vládne žena, ukládá mu zákony, rozkazuje mu a zakazuje mu dělat to, co si přeje, takže to dělat nemůže a zdráhá se jí odmítnout, čeho si žádá? Nenazýval bych ho pouze otrokem, ale tím nejhanebnějším z otroků, zvláště když navíc pochází z nejvznešenější rodiny. K čemuž Seneca v postavě zuřící Médey: Proč přestáváte následovat své šťastné pohnutky, jak velká má být pomsta, abyste se rozradostnily? Vyvozuje tam mnoho důkazů, že žena se neovládá, ale následuje své vlastní pohnutky, dokonce až k své vlastní zkáze. Stejně tak čteme o mnoha ženách které se zabily buď z lásky nebo z žalu nad tím, že nebyly schopné vykonat svoji pomstu.
Jeroným, když píše o Danielovi, vypráví příběh Láodiké, manželky syrského krále Antiocha, která na něj žárlila, že by mohl milovat svoji jinou žen, Bereníké, více než ji, a nejprve způsobila, že Antiochos zabil Bereníké a její dceru a potom se sama otrávila. A proč? Protože se nedokázala ovládnout a následovala své vlastní pohnutky. Proto nikoliv bezdůvodně praví Zlatoústý: Ó, zlo horší než všechno zlo, hříšná žena, ať je chudá nebo bohatá. Neboť když bude ženou bohatého člověka, nepřestává dnem i nocí vzrušovat svého manžela žhavými slovy, hříšně mu lichotí a násilně na něj dotírá. A když je ženou chudého manžela, nepřestává ho podněcovat k hněvu a sporům. A když je vdovou, kdekoliv se vypíná a na každého shlíží dolů a duchem pýchy je ponoukána ke každé nestydatosti.
Když se na toto soustředíme, zjistíme, že téměř všechna království světa byla rozvrácena ženami. Trója, vzkvétající království, byla zničena kvůli únosu jediné ženy, Heleny, a padlo mnoho tisíc Řeku.
113
Qu&fi, V /. Cttrfcem fuperß. reperUntur. 4 5
Mun<!i>< ťinc mu licrr-. <f-ice tort-ucrfatio Dceru™.
Mitliefern elfe <:hi-nwant.
Voct, f«
fllllUJU'it
morule* r*.
»c in«r-
•»jiius fceminx, fcilicct lieIcn.r, dcfttu-čttim eft rnultis mitlibus Gvxcorum occifis. Regmim Iudxorum multa mala cxtcrmtnia habvdt propter pcflimam Iczabcl ,Sc tiliam eius Athaliam, rcgi-11am in regno ludx, qua occidi tcec-rat tilios filij, vt co inortuo iplarcgna-rec: led vtiatuie occila Rcgum Roma-novum-multa mala fuftinuit propter Ckopatram Reginám*Ägypti > pefli-mam mulicrcm. Ec lie de aliis. Vndc non mirum, ii mundus iam patkur ob malitiam mulicrum.
Dcmuminl'piciendo corporis ipfms carnaliadclidcria. vndc innumcra no-cwncnta vitas humans contingunt: Vt meritô cum Catone Vticcn. dicerc poi-fimus. Si abfquc fcemina poller ell'c mundus, conucrfatio noftta non cllčt ablatio Diis. Cum rcucva, fi mulicrum non client ncquitix, ctiam tacendo dc malciiciis, adhuc ab inmimcris pericu-lis mundus tcmancrct exonctatus. Valerius ad R.itfinum:Chimseram niulieré clľc nefcis, fed fcirc debes: quod mon-ftrum illud nifoimc itifigni venuftctut ftcic lconisolcntis,rnaculcuu- ventre caprx, virulenta Cauda vipcrxarmctur, vult dfccraQttod aĺpcčlus eius pulcher, taetus fctidus, conucrfatio mortifcra. ' Audiamus, & aliam proprietärem per vocem. Nam ileut eft mendax in natura, fie & in loqucla, nam pungit, & tarnen dcka.it. Vndc & carum vox cantui Syrcnarutn ailimilatur, quxdul-ci melódia tranfcimtesattiahunt.cV: tarnen occidtmt. Oceidtmt quidem, quia ex marft.pio euacuant, vires aufevunt, 6V: neiiin perdcrc cogunt. ltcrum Valerius ad Rufmum : Hxc loqucns placet dclcckttio : & pungit delictum, ilos veneris rolä eft .quia (lib eius purpura multi latitant aculci. Prmrb.y Nitidis oleo guttut eius, id eft, locutio nouiilima eius amara quaii ablynthium.
Audiamus Sc atiam in eius inccllii, ľútu Hi habitu, ibi eft vaniras vanita-
tum. Kon eft homo in mundo, qui bitü »u. tantum ftudcat placcrc nco benigno, quantummulicr ctiam mediocris.fuis s-f-cUgi«. vanitatibus ftudct hominibus placcrc. dc quo cxemplum in vita S. Pclagix, quando dedita mundo difcurrebat per Antiochiam omata nimis: quam San-ftus pater, Nominus nomine vidensi flerccepit.cv" dixit focus : quod toro tempore vitx fux tantam ditigentiam nunquam adhibucrat dco placcrc, &c. qua demum orationibus eius conucrfa eft.
Hxc eftdc qua Eccl.-j. & dc qua iam cur«. Ecclefia lamcntatur propter ii'gentcm r'jorr^''„r". multitudincm Malcficarum.   Inucni«. amariorcm mortc mulicrcm, qux la-queus eft venatornm, fagena cor eius, vincula funt manus eius, qui placet dco , fugict illam , qui autem peccator eft, capictur ab ca. Amador eft mortc, id eft, niabolo : slpoc.i. Nomen illi mors: Nam licet oiabolus duxit Euam ad peccandum , Eua tamcn feduxit Adam. Et (icut occcatum Eux non in- Eu* I"**
.....    r .       « «tum n#
duxiikt nobis mortem ammx oc cor- mJuxifiee nods, mil fubicquuta fuilfet culpa in ««"«■>>> Adam, ad quam mduxit fcua, <x nonAjam:ac-Diabolus , ideb amarior mortc. «Hilter, ,
ltcrum amarior mortc, quia hxc naturalis , & iiircrimit tantüm corpus, Icdpcccatum a mulicrc inchoatum oc-cidit animam , priuando gratia, Sc corpus fimilitcr in pcenam peccati ducit.
ltcrum amadoc mortc > quia, mors corporalis , eft inimicus manifcilus & tcrribilis , fed mulicr inimicus blandus Sc occulais.
Et ideb amarior & peviculofior la-qucusiam non dicictir venatorum > led Dxmonum. Quia iam capiuntur homines non folüm per canialia dcfideria, casvidendo Se audiendo cum wmW^SteTS facics fit ventus vrens, ei vox (eipcnos vnuu, fibilus. Iuxra Ben. Verum eriam innu-meros makfaciedo homines,* iumera. Sagcna dicitur cor eius, i- infautabi-F  > us
Království Židů trpělo mnohým neštěstím a zkázou kvůli prokleté Jezábel a její dceři Atalii, královny Judeje, která způsobila, že byli zabiti synové jejího syna, takže po jejich smrti mohla vládnout sama, každý z nich byl zabit. Království Římanů snášelo mnoho špatného kvůli Kleopatře, královně egyptské, té nejhorší z žen. A stejně tak je tomu s ostatními. Proto není žádný div, jestliže svět nyní trpí špatností žen.
A nyní budeme zkoumat hříšné žádosti samotného těla, odkud pochází nevědomá škoda lidskému životu. Právem můžeme říct spolu s Catonem z Uticy: Kdyby mohl být svět zbaven žen, nemohli bychom být při našem obcování bez Boha. Neboť opravdu, bez hříšnosti žen, tedy bez jakéhokoliv čarodějnictví, by svět správně obstál proti nesčetným nebezpečenstvím. Poslyšte, co říká Valerius Rufino-vi: Ty nevíš, že ta žena je Chiméra, ale je dobře, že bys to měl vědět, protože ta zrůda sestává ze tří podob: její tvář byla tváří skvělého a vznešeného lva, měla ohavný břich kozy a byla ozbrojena jedovatým ocasem zmije. A míní, že žena je krásná na podiv, špinící na dotyk a smrtící v sevření.
Uvažme její další náležitost, hlas. Protože je od přírody lhářkou, její řeč žahá, když nás chválí. Proto je její hlas jako píseň Sirén, které svým sladkým hlasem omámí ty, kteří je míjí, a zabijí je. Neboť je zabijí tím, že vyprázdní jejich měšce, spotřebují jejich síly, přivedou je k tomu, že opustí Boha. Opět Valerius říká Rutinoví: Když hovoří, je to potěšení vonící hříchem, květinou lásky je růže, protože pod jejím květem se skrývá mnoho trnů, (Bible, Přísloví, kap. 5.). Její ústa jsou hladší než olej, její řeč je potom hořká jako pelyněk.
Uvažme rovněž její způsob chůze, postoj a způsoby, v nichž je
marnost nad marnost. Není na světě muž, který se tak usilovně snaží potěšit dobrého Boha jako se dokonce i obyčejná žena snaží svojí marností potěšit muže. Takový příklad se nachází v životě sv. Pela-gie, která (předtím, než se obrátila k víře), chtěla ohromit Antiochii a zdobila se co nejneobyčejněji. Svatý otec jménem Nonus ji viděl a začal naříkat a pravil svým druhům, že za celý svůj život se nepokoušel tak usilovně potěšit Boha A ještě mnohem více se zabývá tímto jevem, což je uchováno v jeho proslovech.
To je vytýkáno v Bibli (Kazatel, kap. 7.) a církví dokonce i dnes vzhledem k velkému zmnožení čarodějnic. A našel jsem žen hořčí než smrt, která je lovcovou pastí a jejíž srdce je sítí a její ruce jsou pouta. Ten, kdo činí radost Bohu, unikne jí, ale ten, kdo je hříšníkem, toho polapí. Hořčí než smrt, to je hořčí než ďábel, (Bible, Zjevení Janovo, 6.) Jeho jméno bylo Smrt: Protože ďábel svedl Evu k hříchu a Eva poté svedla Adama. A Evin hřích by nepřinášel smrt naší duši a tělu, kdyby nepřešel na Adama, k čemuž ho svedla Eva, ne ďábel, proto je ona hořčí než smrt.
Hořčí než smrt, také proto, že smrt je přirozená a ničí pouze tělo, avšak hřích, který pochází od ženy, ničí duši odepřením milosti a vydává tělo trestu za hřích.
Hořčí než smrt také proto, že tělesná smrt je přímý a strašlivý nepřítel, ale žena je nepřítel lstivý a skrytý.
A že je nebezpečnější než past, protože se nemluví o pasti lovců, ale ďáblů. Neboť muži nejsou lapeni pouze kvůli svým hříšným žádostem, když vidí a slyší ženu (viz Ben.). Jejich tvář je palčivý vítr a jejich hlas syčením hadů. Avšak rovněž vrhají zlovolné čáry na nespočet lidí a zvířat.
U5
4 6 Mallei Malefic arum Pars 1.
s.gcna lis maliria, qua: in cordibus carom re-car nmlic. gn.n.Et maims funt vincula ad dctiiicn-™ dam , vbi mamim ad malcfacicildum • latiij. creating apponuur, tunc diabolo coo-
pcrantc, hoc eificiunt quod prartcn-
diuit.
Concludamus. Omnia per carnalcm concupifceniiam , qua; quia in cis eft iniariabilis. Prmcrb. fomltimo , Tria Qo»«OT funt iniatiabilia, &c. & quartnm quod wfauM- luinquam dicit, Sufficit, fcilicct nos !"'      vulux.Vndc & cum Dxmonibus,caufa cxplendx iibidinis fc agitant.Pluta hxc deduci pouent, feel intclligcntibus (litis apparcr, nonmirum qubd plurcs repe-riuntur infectx hxiefi maleficorum mulicrcs quam viri. Vnde & confe-Dicerdu qucntcr hxre/is dicenda eft noil malc-»!*kfi'   ficorum, fedmaleficarum, vt a potion tomitXn&K denominatio. Et bencdictus altiffi-Uik6tv mus, qui virilem fpeciem a tanto fla-PrWifc. §itio v(<lui: in'prxfcns praicruanin quo i%m\ f'"vtillllc c"m ""c Pvo n°bis nafci & pari ci„. ''" voluit, ideb & ipfum priuilegiauit.
Cniuftnodi mulitresfrj, ceteris muttim-Wf«perftitieft,& malefic*.
|Vb ad fecundum,cuiufmodi mulicrcs prx cxreris inueniunttir fu-perftitiofx & malcficiis infcctx.Diccn-dum , qubd ex prxcedenti quxftione T»ia rr?-Patuit> qubd quia tria generalia vitia, i.alliie fcilici:t' infidelitas , ambitio & luxuria: mat      prxcipuc- iu malis mulicribus, regnarc videntur. Idcb ill* prx cxreris malcfi-ciis intendunt, qux prx cxteris illis vitiis deditx font. Itcrum quia inter ilia triavkimumamplius praedomina-tur , ideb quia infatiabile > &c. Idcb & ilix inter ambitiofas ampliis infettx funt , qux pro cxplcndis fuis ptauM TuTf.- ^"eupifcentiis amplius iiiardcfcunt,vt eXwT" bint adulters > fomicatix, & magna-torum concubinx.
Et hoc ex fcptemplici imlcficio , vt in bulla tangittti. Venereum actum &
Q'
conccptus in vtcro variis mficicndo Malcficiis'. Primb, mcntcs homintim ad itiordinatum amoiem , Sec. immu-t.indo:Sccundo , vimgeneratiuam im-s-P«n pediendo. Tertib , membra ill I a<ftui^"'c£°'" accommoda aufcrcildo. Quartb, ho-Venereum, mines prxftigiofa arte in bcllialcs for-.|lc'""cn" mas mutando. Quintb , vim generatiuam, quo ad fccmelias deftruendo. Sexto, aborfum procurando. Scptimb infantes Dxmonibus orFercndo,ab(qtie alijs animalibus &c terra: frugibus,qtu-bus varia nocumenta inferunt: de qui-bus in fcquentibus tractabitur. Sed ad prxfens, dc nocumentis homimun dermis rationes.
Et prima conclufio, fiiper cos,quos maleficiunt ad amorcm vcl odium inordinatum. Et poll cadem materia pro maiori intclligcntia ftib dilfkultatc eft difcutienda. Conclufio autcm lixe eft. Nam {anclus Thomas in 4. d.ifi.^4. q"« dcimpedimetomalcficiali pcrtractans, pIoHmH ficut oftendit quarc permittitur Diabo- r°f<ft >« lo a Deo maior poteftas malcficij fupcr vcnc°ei». actus Vcncrcos hominis, quam fupcr alios: rationes affignando. Ita diccrc a fimili oportet, qubd hx mulicrcs amplius infeftanrur, qux his aetibus amplius dcfeiuiuiit.
Dicit cnim , qubd quia comiptio peccati prima, per quam homo (actus eft fcruusdiaboii, in nos per actum ge-nerantcm dcuenit: ldeb malcficij poteftas permittitur Diabolo .i Deo in hoc actu magis 'quam in alijs. Sictic ctiam in fcrpcntibits magis oftendittir virtus Maleficorum, vt dicitur > quam in alijs animalibus, qui.', per icrpentem Diabolus tanquam per fuum inftrn-mcntum mulicrcm tcntauit. Vneic etia, Cur c.':« vt poftea fubdit, licet matrimonium Seipcm« fit opus Dei,tanquam ab coinHitutum, Maicli<o-adhuc per opera Diaboli iiitcrdum de- '»'" vc<-ftruitur. Non qurdem per violentiam, °'-quia ccnlcrctur fk fottiorDco : fed ex Diuiua penniifionc, procurando impe-dimcntum
A když se řekne, že jejich srdce je síť, hovoří se o nespočetném zlu, které panuje v jejich srdcích. A jejich ruce jsou pouta k poutání, neboť když vloží svoje ruce na nějaké stvoření aby očarovaly, potom s pomocí ďábla, působí jako pouta.
Uzavíráme. Veškeré čarodějnictví pochází od hříšného chtíče, který nelze v ženách nasytit. Tyto tři věci se nikdy nenasytí a čtvrtá, která neřekne ne, to stačí, to je ústí lůna (Bible, Přísloví, předposlední kap.) Proto aby uspokojily své žádosti, spojují se dokonce i s ďábly. Mohlo by být předloženo mnoho takových důvodů, avšak pro pochopení to je dostatečně jasné, že není proč se divit, že je shledáváno více žen než mužů nakažených kacířstvím čarodějnictví. A v důsledku toho je lépe hovořit o kacířství čarodějnic než čarodějů, neboť tento název vychází z té početnější části. A budiž požehnán Nejvyšší, který mužské pohlaví uchránil od takového velkého zločinu, neboť on si přál zrodit se a trpět pro nás a proto nadal muže takovou výsadou.
Které ženy především jsou shledávány, že jsou pověrčivé a čarodějnice
Pokud jde o naše druhé šetření, jaký druh žen je více než ostatní shledáván jako pověrčivý a nakažený čarodějnictvím, je třeba říct, jak bylo ukázáno v předchozím šetření, že nad hříšnými ženami vládnou tři obecné hříchy, tedy nevěra, ctižádost a chtíč. Proto více než ostatní směřují k čarodějnictví ty, které jsou více než ostatní oddány těmto hříchům. Opět, protože z těchto hříchů ten poslední hlavně převažuje, že ženy jsou nenasytné atd., vyplývá z toho, že mezi ctižádostivými ženami jsou více nakaženy ty, které jsou žhavější uspokojit své hříšné chtíče, tedy cizoložnice, smilnice a konkubíny velkých.
Nyní zde je, jak je řečeno v bule, sedm způsobů, jakým nakažují čaro-
dějnictvím pohlavní akt a početí lůna. Za prvé přivrácením myslí lidí k nezvyklé vášni, za druhé kladením překážek jejich plodivé síle, za třetí odstraněním údu účastných na tomto aktu, za čtvrté proměnou lidí ve zvířata způsobenou jejich kou-zelnickým uměním, za páté zničením plodivé síly v ženách, za šesté působením potratů, za sedmé obětováním dětí ďáblům vedle jiných zvířat a plodů země, čímž působí největší škodu. O tom všem bude pojednáno později, nyní se soustřeďme na újmy na lidech.
Nejprve pokud jde o ty, kteří jsou očarování k nezvyklé lásce nebo nenávisti, to je věc takového druhu, která se obtížně rozebírá před obecným pojednáním. Proto to musí být bráno jako skutečnost. Neboť sv. Tomáš in 4. dist 34., když se zabývá překážkami způsobovanými čarodějnicemi, ukazuje, že Bůh povoluje ďáblu větší moc konat proti lidském pohlavnímu aktu než proti jiným úkonům, a jako důvod uvádí, že se zdá, že je tomu tak proto, že Čarodějnicemi se hlavně stávají ty ženy, které mají pro tento akt ty největší předpoklady.
Neboť praví, že Bůh povoluje d á-blu větší moc konat proti lidském pohlavnímu aktu než proti všem jeho jiným úkonům, protože první škoda způsobená hříchem, kterým se člověk stal otrokem ďábla, k nám přišla rozmnožovacím aktem. Také síla čarodějnic je zjevnější v hadech než v jiných zvířatech, a říká se, že je tomu tak protože ďábel svedl ženu jako had. Z tohoto důvodu také, jak je doloženo dále, i když je manželství dílo Boží, neboť On ho ustavil, je občas ničeno činem ďábla, což ovšem ve skutečnosti není ta hlavní příčina, protože potom by byl ďábel silnější než Bůh, ale s Božím svolením, a to tak, že je v aktu spojení způsobena nějaká dočasná nebo trvalá překážka.
117
Qu&ß.VlL Qu omo do m ale f.men t\hom.immut'. 47
dimcncum actus conitigalis, vcl temporale , vcl petpecuum.
Ex quibus hoc quod experieutia do-cct dicamus, quod propter huiufmodi fpurcitias cxpleudas, tain crga fcquam c-efxculi potentes, cuiufcunquc etiam flatus ik condidonis, innumcra Malc-ficia ptvtracbuit, comm. ailimos ad Pbtloea- amorcm illicitum ,vcl Philocaptioncm 1"">' adeb immutando , vt nulla confufionc, aut pcrfuafionc ab eis defiliere valcant. Ex quibus etiam Sc cxterminium fidei, feu pcricnlum intolerabile quotidic imminct, quod corum animos immu-tarc talitcv fciunt, quöd eis nullum no-cumcntum liuc per fe, iiuc ab alijs fieri pcrmitt.-mr, slcqttc quotidic crefcunt. Et vtinam experientia nos minime cdo-cuiilct, imb & odiatatia etiam in Sacramento matrimonii coniunclis fufci-tata per maleficia, & limilitcr per int'ti-gidationes gencratina; potential, vt nee tedditioncra nec cxaclioncm debiti matrimonialis locum pro prole habere valcant. Sed quia amor, & odium in anima cxiftunt, quam etiam Dxmon intrarc ncquit, tic alicui ba'C quafi in-credibilia vidc.mtur .■ ittb quaatione font difcutienda: cum etiam oppofita iuxta fc pofita magis eluceictmt.
QV/ESTIO VII.
An makfici mentcs horninám ad itino-rem, vel odium valeant immiitare.
QVan'itur an Darmoncs per ipfas malcficalcs, mcntcs hominum ad arnor'em, vcl odium inordinatum mu-rarc , Sc incitare valcant, Cv arguitur, quodnon íecimdúm prxmilfá. Tria font in hornině, voluntas, intcHcdUs, & corpus- Primum Dcus licut habet per ie regcrc (quia cor regis in inanu Domini";) itafecundum per Angelům
iiluftiaic, cv ipfiim corpus per influxus ccalcftium corporum dirigctc.Pratcrci intra corpora Da'inones non polfitnt cllc iila immutando , ergo minus intra animam,ciiis'potentijs odium vclamo-rem immittendo. Patet confequcntia: quia ex naturamaioton habet potefta-tern fiipra corporalia, quam fiipra fpi-ritualia. Et quidem quod non pollunt immutarc, ftipti patuit in pleriiquc lo-cis : Quia nullam formam fubftanria-lcm vcl accidcntalem inducerc pof-fitnt, nifi adminiculo alicttius altciius agentis, ficut etiam quilibct alius arti-fcx. Eft etiam ad idem cap.16. epufl:o-»e quint a, epifco. in fttic. Qui credit aliquam creaturam pollct ranfmutati in melius, vcl in detenus nil! ab ip/b omnium crcatore, inftdcii & pagano de-reiior eft.
l'ra-terea omnc agens ex propofito, cognofcit (bum eifectum. Si igitur Dia-bolus pollct mentcs hominum immutarc ad odium, vcl amorcm , pollct interna; cogitationcs anima: vMcrc.quod eft contra ill ud, qubd in libro de Ec-clefiafh'cisdogmaiibus dicitur: Di'abo-ltts inrcrnas cogitationcs non potcft vidcrcEt itcrum ibidem : Non omnes DuMus cosfitationcs noftr.x' malx k m'abolo'n cxcitanttir, led aliquoties ex noftn at- «.rdium, bitrij motu cmcrgunt.
Pra'tcrca amor & odium, font circa voluntatem , qua: radtcatut in anima, ergo non poliunt caufori a Diabolo kc„„ j(. quacunque arte. Tenet coiifcqucilti.:: Mätut quiaillabi anima:,( vt dicic Aug.) illi eS,T<K«. foli eft poffibiic, qui cam crcauit. <w.
Pra-tcrc.a fi dicatur, qubd poft mo-ucrc fenfitiuasanteriores,& lie conlc-quenter voluntatem , non valet: Quia vis lenfinua eft dignior, quam vis nu-tritjua. Scd oiabolus non potcft formate actum vircads tmtritiua', vt formet carncm aut os, eigo etiam non potcft caufiucah'qucm actum intcrio-ruin viritim anima'.
F   4 Sed
Pokud jde o toto, můžeme říct, co je známo ze zkušenosti, že ty ženy uspokojují svůj hříšný chtíč nejenom samy v sobě, ale také v lidech pokročilého věku, jakéhokoliv stavu a postavení, a všemi druhy čarodejníckeho umění způsobují výstředním oddáváním se hříšné lásce smrt jejich duší, od čehož je nemůže odradit žádná hanba nebo domluva. A prostřednictvím takových lidí, neboť čarodějnice nedovolí, aby ony samy utrpěly nějakou škodu, ať od sebe samých nebo od jiných, jakmile je jednou mají ve své moci, vzniká ta největší škoda tohoto času, tedy vyhubení víry. A tímto způsobem čarodějnic každým dnem přibývá.
Nebylo by tomu tak, kdyby to ne neodpovídalo zkušenosti. Avšak ve skutečnosti čarodějnice vnášejí takovou nenávist mezi ty, které spojuje svátost manželská, že je zmražena jejich plodivá síla ochlazena tak, že lidé nejsou schopni vykonat ten nezbytný úkon k početí potomstva. Protože však láska a nenávist je v duši, kam nemůže vstoupit ani ďábel, a aby se tyto věci nezdály každému neuvěřitelné, je třeba je rozebrat a postavit jedno tvrzení k druhému, čímž bude tato věc objasněna.
OTÁZKA VII.
Zda čarodějnice mohou vládnout myslí lidí tak, aby milovali nebo nenáviděli.
Je-li otázka, zda ďáblové mohou prostřednictvím čarodějnic změnit nebo podnítit mysli lidí k neobyčejné lásce nebo nenávisti, tvrdí se, dle předchozích závěrů, že tak učinit nemohou. Neboť v člověku jsou obsaženy tři věci: vůle, chápání a tělo. Tomu první-
mu vládne Bůh (neboť srdce králů je v rukou Pána), to druhé osvěcují andělé a tělu vládnou pohyby hvězd. A protože ďáblové nemohou uskutečnit změny v těle, mají ještě méně moci vládnout lásce nebo nenávisti v srdci. Důsledek je jasný, i když mají více moci nad věcmi tělesnými než věcmi duchovními, nemohou změnit ani tělo, jak bylo často prokázáno. Proto nemohou vládnout nad žádnou podstatnou nebo příležitostnou podobou, jestliže není jejich dílem. V této souvislosti se Épiscopus (kap. 26, ot. 5. na konci), co bylo řečeno dříve, že kdokoliv věří, že nějaká bytost může být změněna k lepšímu nebo k horšímu nebo proměněna v jiný druh nebo podobu někým jiným než Stvořitelem všech věcí, je pohan a kacíř.
Dále, všechno, co pracuje podle plánu, zná svůj vlastní účinek. Jestliže by proto ďábel mohl měnit mysl lidí tak, aby milovali nebo nenáviděli, byl by rovněž schopen nahlédnout do vnitřních myšlenek v jejich srdci, avšak to je v rozporu s tím, co se praví v knize církevních dogmat: Ďábel nemůže spatřit naše vnitřní myšlenky. A opět na temže místě: Ne všechny naše špatné myšlenky pocházejí od ďábla, ale občas pocházejí z naší vlastní volby.
Dále, láska a nenávist jsou věcí vůle, která koření v duši, proto také nemohou být jakoukoliv dovedností způsobeny ďáblem. Závěr je ten, že pouze On sám (jak praví Augustinus), může vstoupit do duše, kterou vytvořil.
Dále, není správné tvrzení, že pokud on dokáže ovlivnit vnitřní city, dokáže také vládnout vůlí. Neboť pocity jsou silnější než fyzická síla a ďábel nemůže učinit nic fyzickým způsobem, jako je utvoření masa a krve, proto nemůže nic uskutečnit prostřednictvím pocitů.
119
Avšak znamení, že byly osvobozeny, je to, že po zpovědi všechny peníze z jejich měšců a pokladnic zmizí. K tomu je možné uvést mnoho příkladů, avšak z důvodu stručnosti je vypouštíme a pomíjíme.
\it   »1/  vV   \1í   \ír ■ tí<   i!i   \!ť  v!í >lr
r.-tr.i r-- ro r.Trřr rr' ,-.-< <Vt r,7 Jp <j>  <p  JJi f 1» ■ rt\        * T>
ČÁST TŘETÍ
K SOUDNÍiMU ŘÍZENÍ
proti čarodějům i týkajícímu se všech kacířů jak před církevním,
tak světským soudem uspořádaná do XXV. otázek,
V NICHŽ PRAVIDLA
zahájení řízení soudcem, jeho pokračování
a způsob odsouzení se nejjasněji ukazují.
OTÁZKA I.
Kdo je pravomocným soudcem čarodějnictví.
Otázka zní, zda čarodějnice, spolu se svými zastánci, ochránci a obránci podléhají natolik pravomoci diecézního církevního soudu a světského soudu, že vyšetřovatelé zločinu kacířství mohou být zcela osvobozeni od povinnosti vést proti nim soudní řízení. A tvrdí se, že to tak je. Neboť kanonické právo (in cap. accusatus, §. sane, lib. 6) praví: Jistěže by ti, jejichž vysokou výsadou je posuzovat otázky související s vírou, neměli být zaměstnáváni jinými záležitostmi a inkvizitoři vyslaní Apoštolským stolcem vyšet-
řovat mor kacířství by se zjevně neměli sami zabývat jasnovidci a věštci, pokud nejsou zároveň i kacíři, ani by nemělo být jejich věcí takové osoby trestat, ale mohou je ponechat k potrestání jejich vlastními soudci.
Ani se nezdá být žádná obtíž ve skutečnosti, že zde není zmíněno kacířství čarodějnic. Neboť ty jsou předmětem stejného trestu jako ostatní před soudem svědomí, (viz kanonické právo, de consecr. dist. 1.) pro vybrané: Jestliže hřích věštců a čarodějnic je tajný, má jim být uloženo čtyřicetidenní pokání, jestliže je známý, má jim být odepřena eucharistie. A těm, jejichž trest je tentýž, by ho měl ukládat tentýž soud. Potom, opět, vina obou spočívá v tomtéž, neboť právě jako věštci dosahují svých výsledků podivnými prostředky, stejně tak činí čarodějnice a očekávají přitom a získávají od ďábla škody, které způsobují bytostem, a nezákonně hledají u jeho výtvorů to, co by mělo být hledáno je u boha samého, a proto jsou oba vinní hříchem modloslužebnictví.
Takový je význam Bible, Izajáš, kap. 21.: Babylonský král se zastaví na křižovatce, bude potřásat šípy a ptát se model.
Dále se může říct, že když kánon praví, pokud nejsou zároveň i kacíři, připouští to výklad, že někteří jasnovidci a věštci jsou kacíři a proto by měli podléhat řízení inkvizitorů, avšak v tom případě by jim podléhali i falešní věštci, a pro toto tvrzení nelze najít žádný písemný doklad autority.
Dále, jestliže čarodějnice mají být souzeny inkvizitory, musí tomu tak být pro zločin kacířství, avšak je jasné, že skutky čarodějnic mohou být spáchány bez jakéhokoliv kacířství. Neboť když do bláta otisknou tělo Kristovo, i když je to ten nejpříšer-nější zločin, i tak je možné ho spáchat bez jakékoliv chyby v chápání a proto i bez kacířství.
445
Qu&Ji.L Quk maleficarum Index.
turn finem, puta thefa vel fitnile obtint'tct
XII
SsíonlOK í'uit Apo Sliti.
ficarum fine errore fidd,licct nou abf-que grandi peccato fieri poiľunt. Vnde in ilio calu vtique iudicium Inquilito-rum fubceifogiunt>& ŕuis iudiabus relinquuntur.
Prstcná íieut Salomon Diisfuarum
T ™ionc.m* lcs řf» rc,torclue,'c.argument* Ita & faôa male- probabiliter hoc facete poflěnc. Ha idei,licet iion abf- betwr m cap. vt watňfltimm « „r„u;k.
poilent. Ha-ur 1» cap.vt incjuifitionis §. prohibe-mus quoque diitričlius prxfatis dominií cemporalibus & rcčíoribnsipfo-rúmque oíficialibus , ne ipfi de hoc criivtinc, cum fit mciě Eccíefiafticum. quoquomodo eognofeant vel iudicent: vxoium reuerentiam exhibuit propter & loquitur de crimjne hxrefeos: fe-complaccntiam , ncc tamen propterca quitur ergo, quod vbi crimen non cft Apoílafiam perfidix incurrebat, quia merě Eccíefiaflicurn , ficut eft crimen mentě fideli & vera fidem feiiipet re- in huiufmodi malíři cis , qui propter tinuic : ita & malefica; propter reue- damna temporal;*, qua; abcisinfernn. rentiam quam exhibent Diabo!o,prc- tur , a Ciuili íc non ab Eccleiiafticp, pter pačf usu initum, mentě fidem reti- debent puniri. nentes , non funt propterca hxreticx Prxccrea , C.dc htdctis ,1/vlt. in fine nuncupandx. dicitur: Ccrnacprxcereabonafua pro-
Prxtcrci fi dicatur qubd omneš  feripta , cV: mox fangtmiis pccnxdeftí-malcíicx fidem habent abncgare,viide naudus, quia fidem Cluifti expugna-6c hxrecicx iudicands. Contra, quia  bat peruerfa dočUina. Qubdfidica- Pr*tt«u in cain quo etiam mentc & cordcab- tnr, qubd lex loquitur de ludasis con-negarent,adhuc non hxrcticx/cd apo- uerfis, Sc poll: tedeuntibus ad ritům nemo de-ftatx nnneuparentur. Etcum fitdiftc-  Iudxonmi,in(cantia non válet: Imb ar-btI.">ra" rentia inter Hxrecicum & Apoihtam,  gumencum amplius per hoc fortifica-% Sc Hxrctici Inquifitorumiudiciofubii-  tur, eó qubd cum tales propter Apo. ciantur , vtique malefica; tottim iudi-  ftafiam a fide, Iudcx ciuilis habet pu-cium fubterfugere habent. nirc ; ergo etiam maleficas fidem ab-
Pmerca 16.qtt1.ft. 5 .dicitnr:Epifco- negances: Cum abnegatio fídei in toto pi eorúmqueminiítri, omnibus modis vel in parte fit fundamentům malcfi-elaborare ftudeant, vt perniciofamec carům.
áZoroaftre inuentam Sortilegam eV Pneterei, licit in falutationtdica-Magicam attem, ex parochiis Uiis pe- tur.qubd pro eodem ApoftafiaSc Hs> nitus eradicare ftudeant, Sc fi aliquem refvs fit capíenda,adhuc tamen Eccle-virum aut mulierem huins feeleris fe-   fiaílicus Iudex non fe habet dc eis in-
tromittere, fed ciuilis. Nam occafionc quxftionis hxrefum nullus debet po-pulum commouere: Sed prxfes debec per fe prouidere.
In Anthem, dc ?n.m. princ, Collat.f. §.Mtjtic occafionc, vbi dicitur: Ncquc occalione religionům hxrcsiímquc quxftionis permittas abcui prouin-ciain commouere , aut aliter quadam prxceptione iniungi prouinciam cui prxfidesjfcd ipfeprouidebis compe-tenci vtiíitatc fifealibus, Sc quae alia Auic pciícrucari , eV non permittere Dd z ali<p»»
ôatorcm iiraenerint , tnrpiter deho-neftatum de parochiis ftn's eiiciant. Vnde cum cap.j 4S. in fine dicat fuis tudicibus relinquant, & quia loqni-tut in pluráli, tam de Ecclefiafh'co quäm Ciuili iure; ídeb ad minns per ^a ra c.ailegacumfubdunturDicccefanorum K<-ne iudicio.
búkcCim Quôd fi Diceccfani ctiam fcipfos mjicr.ij- exonerarc vellcnt, prove inquilitorcs ^* pratfittis iam taítis argumentis ratio-P'.Bini le- nabiliter facere videntm , velléntquc malcŕicarum punitionem ad tempera-
Neboť je zcela možné, aby někdo věřil, že to je tělo Pána, a přesto ho uvrhne do bláta, aby uspokojil ďábla, a učiní tak z důvodu nějaké s ním uzavřené smlouvy, aby tak dospěl do kýženého konce, jako je nalezení pokladu nebo něco takového. Proto skutky čarodějnic nemusí v sobě obsahovat i omyl ve víře, jakkoliv velkým zločinem mohou být, a v takovém případě tedy nepodléhají irikvizičriímu soudu, ale jsou ponechány svým vlastním soudcům.
Dále, Šalamoun prokazoval úctu k bohům svým manželek ze shovívavosti a nebyl proto vinen odpadlic-tvím od víry, neboť byl věřícím v srdci a držel se pravé víry. Proto také když se čarodějnice zaslíbí ďáblům z důvodu smlouvy, kterou s nimi uzavřely, ale podrží si víru v srdci, nemají být z tohoto důvodu považovány za kacířky.
Dále je možné říct, že všechny čarodějnic odmítly víru a proto musí být považovány za kacířky. Naopak, i když by dokonce odmítly víru ve svém srdci i své mysli, ani tak by nemohly být považovány za kacířky, ale za odpadlice. A kacíř se od odpadlíka liší a jsou to kacíři, kteří podléhají inkvizičnímu soudu, a čarodějnice mu tedy proto nepodléhají.
Dále se praví (26. quaest. 5.) praví: Nechť se biskupové a jejich zástupci snaží se všech sil všemi prostředky zbavit své farnosti zhoubného umění věšteckého a kouzelnického odvozovaného od Zoroastera a jestliže najdou nějakého muže či ženu oddávající se tomuto zločinu, nechť je ze svých farností s hanbou a v nemilosti vyženou. Neboť když praví na konci kap. 348. Nechť jsou ponecháni svým vlastním soudcům, a jestliže se zde mluví v množném čísle, tedy o církevních i občanských soudech, proto podle tohoto kánonu nepodléhají ničemu jinému než diecéznímu soudu.
Jestliže však, právě jako se tato tvrzení zdají odpovídat, pokud jde o inkvizitory, stejně tak si i diecézni soudci přejí být zbavení této odpovědností a ponechávají potrestání čarodějnic světským soudům, přičemž takové prohlášení by bylo možné dobře odůvodnit následujícími argumenty. Kanonické právo (in cap. ut inquisitio-nis §. prohibemus) praví: Přísně zakazujeme světským pánům a vládcům a jejich úřadníkům, aby jakýmkoliv způsobem soudili tento zločin, neboť je to věc čistě církevní, čímž se mluví o zločinu kacířství. Z toto potom vyplývá, že, když zločin není čistě církevní, jako tomu je v případě čarodějnic vzhledem ke světským škodám, které páchají, musí být trestán světským a ne církvením soudem.
Dále kanonické právo (C. de Iuda-is, l. ult. in fine) praví: Jeho majetek má být zabaven a on má být odsouzen k smrtí z důvodu zvráceného učení, kterým se protiví Kristově víře. Avšak jestliže je řečeno, že se tento zákon týká Židů, kteří byli obráceni, a poté se navrátili k židovským bohoslužbám, není to platná námitka. Spíše toto tvrzení ještě posiluje, neboť světský soudce má takové Židy trestat jako odpadlíky od víry a proto se i s čarodějnicemi, které odmítají víru, má zacházet stejným způsobem, neboť odmítání víry, ať úplné nebo částečné, je základním rysem čarodějnic
Dále také praví, i když odpadlictví a kacířství mají být souzeny stejným způsobem, ani potom to není věcí církevního, ale světského soudu, aby se zabýval čarodějnicemi. Neboť nikdo nesmí mezi lidem působit rozruch z důvodu procesu ve věci kacířství, avšak sám panovník musí v takových případech učinit opatřeni.
V (Justinianových) Autenticiích (de man. princ, collat. 3. §. neque occasi-one) se praví:
447
2.12.      Mallei Malefic arum Pars 111.
aliquid fieri circa noftras pratce-prioncs occafione religionům. Patce ex his, quod de expugnante fidem nullus debet fc intromktcrc , nifi pra; fcs.
Prxrereä fi cognitio iudictim, & pu-mciotaiium maleficarum non fpedaret totaliter ad ciuilcm Iudicem, quomo-do leges dc his tribus fe incrcmittcre poflěiit. Nam C. de mitlefcis , I. nemo, Lad fit l-nullm, omnes illos, quos vulgus malcficosvocat, capitali peenx fubiicit, & l.militi, beftiis obiicere de-cernk, qui magica arte vita; innoccn-tum infidianrar. Item quod qiraftioni-bus Sc tormencis ad intcrrogandum fubiici debeác: & quód nullus fidelium fub pcena exilij,amiflíonéque omnium bonorum, cum eis participet: cum mnltis aliis pecnis annexís,qua: legenti iilas leges occurrant. iudic«m     E contrario veró 8c pro vericate, ecdciii- legnm Do&ores talium maleficarum ciuiUm   pumtionemin Ecclefiafhcum Iudicem coiiiúaira poflunt rctorquere, vt iimul copula-
deberc tic  •  > i   t r *  • ».*
miicficio t,uc nabeant cognolcere, & ludicare: iodicare. Et hoc iic probatur. In crimine cano-nico prales cum metropolicano habet dilcerncre, & non metropolitanus per ie, fed adiunilro praefide : picet in Authenc. de mand. princip, §. Si vero canonicum fit quod quxricur , vna cum metropolicano prouincix hocdi-fponerc & decernere prouidebis. Siue ali) quidam dubitant glofT. id eft , in fide , quo cafu folus cognofect: Siue alij quidam glolf. tunc Epifcopus cum prceflde fcilicet cognofcet, 8c caufe Deo dare amabilem , Sc decentem terminům , qui & decenter orthodoxam cuftodiat fidem, 8c indenmitateni pro« curet fifcaiibus , & noftros fubiečtos férucc inuiolacos gl. id eft, cos non corrumpax in fide.
Prretcrei princeps (ocularis licet puniac pcena fangmnis, non tarnen pec hoc indicium Ecclciia; exciudic,
cuius eft cognofcerc 8c definire. Illl0 necefTane> prarfnpponic, vc patec C.de fimirna Tnmt.& fi. atth. l.i.i»fin, ^ Excra de hzre. cad aboleadatn, cr c.ver-gentis, & c. excomrmtnicamw I. Cy* i Imd eadem pcena eft 8c (ecunduin leges 8c fecuiulum Canoncs : vc pacec C.de höret. I.manichaos , & I. Ar.iani. Vndc 8c ad eos'percinec , pra'cipuc in-fimui , 8c non diuifim talium pq-nicio.
Pracerca fiendegesdecernunt cleri-cos k propriis iudicibus emendare , & non ä cemporalibus feu fecularibus, & quod crimen ecclcliafticum ineiscen-fecur. Ica& maleficarum crimen ,cum fie partim ciuile 8c partim ecclefiafH-cum, propcerdauma cemporalia & fidem quam violanc: Ideb ad vcriufque partis iudiccs pertinet ad cognofecn-dum.iudicandum 5c punicndunii
Ec forcificatur ratio« AuthM cleric. apud propriosiudices, §._/?vero, colln.6. vbi dicicur. Si verb Ecclefiafticuin fic delictum , cgens caftigacione Eccle-fiailica&mulda,Deoamabilis Epifcopus difcernit, nihil communicancibus clafiffimis prouincia? iudicibus. Neque cnim voluimus talia negotia omnino fcire einlies iudices : cum oportet calia ecclefiaftice examinari & emendari animasdclinqnentium per Ecclefiafti-cam mulctam fecundum facra.s 8c diui-nas rcguhs, qnas 8c noftra; fcqui non dedegnancur leges. Ha:c ibi. Vndc 8c peroppofirum crimen mixtum ab vtrit que eft pnniendum.
Rcfponiio, cum principalis intencio noftra in hec opere fic,ab inqutfitionc' maleficarum , qnancuin cum Deo fieri poffic, nos inquifitorcs partium fupe-rioris Allemanix exoneiare, fuis i«d>-cibus ad puniendnm reknquendo, & hoc propter ncgotij arduiraccm, dum tarnen indemnitaci fidei & faltiti ani-marum non eo minus prouiderecur» quare 8c prarfens opus aggreiTi fumn«
ipfis
Za žádné příležitostí nikomu nedovolíš, aby v tvém panství činil rozruch z důvodu soudního řízení ve věcech týkajících se náboženství nebo kacířství a žádným způsobem nepřipustíš, aby někdo činil opatrení v panství, nad nímž vládneš, ale sám použiješ taková opatření a jiné prostředky řízení, které jsou příslušné, a nepřipustíš, aby ve věcech víry bylo konáno cokoliv s výjimkou toho, co je v souladu s našimi nařízeními. Z toho je jasné, že se nikdo nesmí zabývat odporem proti víře než panovník země sám.
Dále, jestliže poznávám, že by proces a potrestám takových čarodějnic nebyly zcela věcí světského soudce, jaky byl smysl zákonů, které mají být uplatňovány. Neboť kanonické právo (C. maleficis, 1. nemo, 1. culpa, 1. nullus) o všech, kteří jsou obecně zváni čarodějník, praví, že podléhají hrdelnímu trestu, dále talcé (1. militi) praví, že ti, kteří škodí nevinným životům kouzelnickým uměním, mají být předhozeni zvěři. Také je stanoveno, že tito podléhají výslechu a mučení a že nikdo z věřících se s nimi nemá spolčovat pod trestem vyhnan-ství a zabavení veškerého jeho majetku. A jsou přidány mnohé jiné tresty, o nichž se každý v těchto zákonech může dočíst.
Avšak oproti všem těmto tvrzením je pravda této věci taková, že podle doktorů takové čarodějnice mohou být souzeny a trestány souběžně světskými a církevními soudy. Neboť kanonický zločin musí byt souzen správcem a metropolitou provincie a ne metropolitou samotným, ale společně s vládcem. To je jasně řečeno v Autenticiích (de mana. princip. §.):
Jestliže je to skutečně kanonická věc, :terá má být souzena, budeš ji vyšetřovat společně s metropolitou provincie. A aby byly odstraněny všechny pochybnosti o této věci, poznámka praví: Jestliže to je jednoduchá věc týkající se dodržování víry, může ji soudit sám vládce, avšak jestliže je věc složitější, musí být souzena biskupem a panovníkem a musí být držena ve správných hranicích někým,
komu byla dána přízeň Boží, kdo bude bránit pravou víru, kdo uloží odpovídající náhradu v penězích a udrží naši věc nepoškozenou, tj. nezničí v něm víru.
Dále, i když světský panovník může vynést trest krve, ani to nevylučuje soud církve, jejímž úkolem případ zkoumat a soudit. To nezbytně předkládá a stanoví kanonické právo (C. de summa Trinit. & fi. caťh. 1. 1. in fin. a zvláště de haere. c. ad abolen-dam & c. vergentis. & c. excommuni-camus 1. & 2.), neboť tytéž tresty jsou ukládány jak světským, tak církevním právem (viz kanonické právo, C. de haeres 1. manichaeos, & 1. Arriani). Proto trestání čarodějnic náleží oběma soudům dohromady a ne jednomu z nich zvlášť.
Dále, zákony stanoví, že duchovní mají být napravováni svými vlastními soudci a ne světskými soudy, neboť jejich zločiny jsou považovaný za čistě církevní. Avšak zločin čarodějnic je částečně světský a částečně církevní, protože čarodějnice páchají světské škody a poškozují víru, a proto náleží soudcům obou soudů, aby je soudili, odsuzovali a trestali.
Tento názor je posílen v Autenticiích (ut cleric., §. si vero, colla 6.) a pokud jde o příslušnost soudců praví: Jestliže skutečně toje církevní zločin vyžadující církevní trest a odčinění, bude souzen biskupem stojícím v přízni Boží a ani ti nejznamenitější soudci provincie v něj nevloží ruku. A nepřejeme si, aby světští soudci měli nějakou znalost o takových řízeních, neboť takové věci musí být zkoumány církevně a duše provinilců musí být napravovány církevními tresty podle svatých a Božích pravidel, kterými se řádně řídí naše zákony. Tolik tam. Proto z toho vyplývá, že na druhou stranu zločin smíšené povahy musí být souzen a trestán oběma sou-dy.
Odpovídám, naším Wavním záměrem v tomto díle je ukázat jak, s Boží radostí, můžeme být my, inkvizitoři horního Německa, zbaveni povinnosti soudit čarodějnice a ponechávat je k potrestání jejich vlastním provmčním
449
Qu&ß.l. Qms m
jpfis iudicibus modos cognofcedijdiffi-niendi Sc fcntentiandi relinquetido. Kpifcopi    Ideö adoftendcndum qubd Epifcopi co"'f;*« contta malcficas i" mulcis procedere proccJcr« poffint, ctiam fcclufis Inquifitoribus,
p0<WiV        'P'"1 ^■P^C0Pl '"lnc tcmporali Sc inquil'ito chiili .iudicio , vbi pvmitio tranfit in ribuj.    vindiäam fangniiiis, non ita procc-ihfymi. dere valcant. Expedit certas opinioncs cam in- a];orijmIuquiutommindiuerhs reenis übi nimiu Hifpamac in medium deduecre, & lllos fumerc.  ( faiua eorum femper reuerentia , cum fub ordine vno Pradicatorum milita-mus,infringere,vt eb clatior in ilngulis habeatut intelleelus.
Eft itaque eorum opinio, quöd om-ncs malefici, Sortilcgi , Diuinatores, Necromantici, & breuiter fub quo-cunque genereDiuinationuniexiftant, & qui fidera facram ferne! fufeeperunt, Sc profcfli funt, iudicio Inquifitorum fubiaceant, taliter vc in ttibus qiue no-tantur in capitulo, multorum querela: in prineipio. De hur. in Clement, nec Inquifitor fine Epifeopo, nec Epifco-pus fine Inquifitore procedere ha-beant. Licet in quinquealiis vmis fine altcro procedere valeat,fi cui placet ca-pitulumlegat&inucmet.Vnumautem c tribuseft' fencentiadiffinitiuaadquam vnus fine altera non debet procedere, Sc hoc vbi prafati Hxretici funt habendi.
Ai>a_ori-     Adduntinfuperblafphemos & quo-r»Mt«ro eunque modo Da-mones inuocantes, «nennt« Si excommunicato*, qui in exeommu-f""'"' nicacione iteiirtcur per annum animo tem in-  contumaci, in caula hdei.vcl etiam in quifitorä n0]1 c,ufa fijei, fub certis cafibns , & plura alia includunt, per qui auetori-tas Ordinariorusn nimis encruatur, Sc vobis Inqiiifitoribus ampliora onera impominttir, minus ieeuce coram tre-memto mdicc.qui vtique diflrictam ä nobis fiiPCJ commifib officio exiget rationet».  Et quia corntn opinio non infringitur, nili eorum rnmlamcntam
alefícamm Judex, irj
fit annullatum. Idco notandum qubd principále fundamentům per glofiáto, res canonum, Sc prxcipuc jiiper cap, acciifntm, cr §• S^>ie, & fupct vctba hxrelim fapiant , maniféftč accipi-tur. Fundant infupet fe fuper dicta Theologorum.Thom. Alberti, Bona-uentura; in i.fwt.dijl.j.
Ethisfpecialiteraliquacxpcdit re-Sorting i citaře. Nam vbi cap.dicit, vt in argu- Ytl diu'-mento ptimodcdu&um eft, qu5din-:ftntut quifitores Imctica* prauitatis.de for-J^,fiti»-tilcgiis, Sc diuinationibus fe non de- rttícili* beam intromitterc , nifi hsrefim fa-
Eiant maiiifcftc dicunt, qu6d forti-•gi vel diuinatores funt duplices fci-licet, artificiales & hsreticales. Et primi dicuntut meri diuinatores, quia videlicet mere ex arte agunt: De qui. bus etiam loquitur capitulum ex tenore, Extra : dc fortilegiis: vbi dick,-qubd Vdakicus presbyter cam quo-dam infami, hoc eft, diuinatorc,dicit gloffad fecrctum locum perrcxit, non eaintentione vt Dxmoncm inuocaret: quad dicat: quia hoc fuillct, hxte-ticnm, fed vt cum infpcčtione aftro-' labij fiutumquoddaminuenitctiquafi . dicat quad eft meta diuinatio, vel for- ■ tilegium.
Sccundi ver6 Hxreticales dicuntur dcdíuí.' Diuinatores , qoi in comm arte Daw JJJ^J monibus aliqitem honorem latriar vel i,buj, duli* impendunt, qui diuinando futura praídiccrc conantur, vel aiiquid fi-mile , qubd hxrefim fapiat manifeftc-exeťcent, Sc tales indicio inquifitorum, ficut & alij heretici fubiacent.
Et quid l«c fit mens canonis,; probant per canoniftas , gloflantes verbum lapercnt. Nam Ioannes An-" drcas fuper allcgatum canoncm ac-cufatur, & verbum fapercnt, dicit ; ita fapercnt , ficut eft circa aras ldolorum nefarias preccs emittcre, ficrificia offVrrc , Démone* eonfu-tclponfa lufci-
leie
corumquc
Dd i
l'-r
soudcům, a to vzhledem ke svízel-nosti této práce, přičemž bude vždy v průběhu takového řízení zajištěno, že žádným způsobem nebude ohrožena ochrana víry a spása duší. A proto jsme se věnovali této práci, abychom mohli ponechat na soudcích samotných, jakým způsobem budou vyšetřovat, soudit a odsuzovat takové případy.
Proto abychom ukázali, že biskupové mohou v mnoha případech sami, bez nás inkvizitorů, soudit čarodějnice, i když tak nemohou činit bez světských soudců v případech, kdy trest vyústí k prolití krve, lze očekávat, že uvedeme názoryjistých inkvizitorů ze španělských provincií, avšak (chovajíce k nim vždy jim náležející úctu, protože my všichni náležíme k jednomu a témuž Řádu kazatelů), je vyvrátíme, aby tak mohla být každá podrobnost chápana jasněji'
Jejich názor je ten, že všechny čarodějnice, věštci, nekromanti a krátce řečeno všichni, kteří vykonávají nějaký druh věštění, jestliže jednou přijali a vyznávali svatou víru, podlénají podle kanonického práva inkviziční-mu soudu (viz tři případy na začátku kap. Multorum querela in prin. De haer., Clement), kde se praví, že inkvizitor nesmí soudit bez biskupa ani biskup bez inkvizitora, i když je zde pět jiných případů, kdy jeden může soudit bez druhého, jak může vidět každý, kdo si tu kapitolu přečte. Avšak v jednom případě je s konečnou platností stanoveno, že jeden nesmí soudit bez druhého, a to je tehdy, když výše uvedení věštci jsou považováni za kacíře.
Do téže skupiny řadí zaříkávače a ty, kteří jakýmkoliv způsobem vzývají ďábly, a ty, kteří jsou exkomunikovaní a kteří zatvrzele setrvali v trestu exkomunikace po celý rok, buď kvůli nějaké věci týkající se víry nebo za jiných okolností, které se víry netýkaly, a dále sem řadí ještě několik dalších takových provinilců. A
z tohoto důvodu je oslabena autorita ordináře, čímž je dáno větší břímě nám inkvizitorům, a my je nemůžeme bezpečně nést před zrakem hrozného soudce, který po nás bude žádat přísný výčet na nás vložených povinností. A jejich názor nelze odmítnout, aniž bychom neshledali, že základní teze, na nichž je založen, jsou anulovány. Protože je třeba poznamenat, že jsou založeny na názorech komentátorů kanonického práva (super cap. aceusatus & §. sane) a na slovech nádech kacířství. Také jsou založeny na tvrzení teologů, Tomáše, Alberta, Bonaventury ňn 2. sent. dist. 7.).
Nejlépe bude některé z nich probrat podrobněji. Neboť kde kánon, jak bylo ukázáno v prvním argumentu, že vyšetřování nepravostí kacířství se netýká věštců a jasnovidců, pokud nevykazují nádech kacířství, praví, že jasnovidci a věštci jsou dvojího druhu, buď umělci nebo kacíři. A ti první jsou nazýváni ubohými a prostými jasnovidci, protože svou věc provádějí pouze svým uměním, a ti jsou zmíněni v kapitole z postupu, zvláště o kouzelnictví, kde se praví, že presbyter Udalricus odešel na tajné místo s jistou neblaze proslulou osobou, tedy s věštcem, praví poznámka, ne za účelem vyvolávání ďábla, což by bylo kacířství, ale proto, abý zkoumáním astrolábia mohl odhalit nějakou skrytou věc. A to je, praví, čisté jasnovidectví či věštění.
Avšak druzí se nazývají kacířští věštci, neboť jejich umění v sobě obsahuje nějaké uctívání ďábla nebo podřizování se mu a ti, kteří se pokoušejí věštěním předpovídat budoucnost nebo činí něco toho druhu, co vykazuje nádech kacířství, a takoví, jako jiní kacíři, podléhají inkvizič-nímu soudu.
A to, že toto je význam kánonu, dokládají komentáře kanonistů ke slovu nádech. Neboť Joanne Andreae, když píše k uvedenému kánonu obžalovaný o slovu nádech, praví:
451
í, 14 A4 a U ei Maleficarum Tars ill.
Df puerii pere, vel aťTociant Tibi propter fortes irt'pri- excrcendas hatreticos vci faciunt prx-Yt rcffé dicta cum faiiguinc, vel cum corpore í»«iioit. chrifti, vel in fortibus, vt poffint habere refponfa, puerum rebaptizant, vel his iimilia.
Ad eundem fenfum allegac Archid. fuptrlodei/t cnf.& §.S*ne, St fupcrco-dem vt-rbo fapcrent. Item allcgant Ioannem Mo. Raymundum, Guillel-mtnn de montc Laudu. Item probant per dcterminationcm Ecclcfia:,ex Có-cilio Accpjit.cnli, 16.9.5. Epifcopi, vbi huiufiTiodi mulieres fuperftitioix infi-deles nominantnr, cam dicituvvtinam h«e folae in fua perfidia periiúent, Sc pcrfidia in Chriftiano dicitur hxtefis vnde Sc Inqnifitorum hereticorum iu-dicioiontfubiecti.
Probatur infupcr per Theologos, primö per fanctumThomam,« t.fent. difi.y. vbiquxrit, vtrum vci auxilio Dxmonis fit pcecatum , vbi inter alia hxc veiba dicit fuper illud Ef/tit. 8. Nunquid non populus a Deo fno re-quiret vifionem) In omnibus; in qui-bus compkmenrnm operis ex virtutc dxmonis expectatur, eft Apoftafia a fide , propter pactum initum cum dx-mone, vci vcrbotenus, ft iniiocatio in-jnterfic» vel facto aliqno, .etiamfi fa-crificia defint.
Ad idem allcgant Albertům in eo-»»»si.en. dem fuo fctipto & diftin. Item Petrus lunet- (ie Tarcntafia, item Petrum de Bona-uentura, nouiccrcanomzatum, qui tarnen non Pctms nominatur ,ciira fuc-iit verum nomen fimm. Item Alexandrám de Ales , & Guidonem ordinis Carmettarum , qui omncs dicunt, quid datmones imweantes,funt Apo-ftata: , Sc per confequens Hxrctici, vnde Inqu fitotum hsreticorum iudi-cio fubiccti.
Sed qubd prxfati Inquifitores per •hxc & per quxcunqueabeis allegata, nou poítuit fu$cicntcr ptobare, quia
etiam prxfati fortilegi, Sec. iudicio or-dinarionim, feu epifcoporum, feclufis hiqutfitoribns pofiint fnbiaccre : 8c quod Inquifitores á talium Diuina-torum , Necromanticorum, feu etiam maleficorum, le pofiint cxonerare,non qubdiih Inquifitores male faciantin-quirendo lupcr tales, vbi epilcopi non inquirunt tin quocafu potius Inquifi. tores ilIi funt commendandi,fie ptoba-tur. Inquifitores non habent fe intro-mitterc nifi fuper crimen hxrefeos, & cum hoc oportet , qubd illud crimen fit manifcltum : Patet pet frequenter alleg^atum canonem acciifatus, & in $. Smc.
Quo ftantc, tunc iterum arguitur, cum quis aliqua committit, qux abf-quc vitio hxrefeos committerc poteft, quantúcnnque ilia fint grauia & enormia , adhuc non eft vt hxreticus iudi-candus, licet fit puniendus. Ex quo fe-quitur , qubd vbi qnis non eft iudi-candus vt hxreticus.fed vt malefactor puniendns, Inquifitor non fe debet in-tromittere.fed debet talcmiuxta tenorem canonis fois iudicibus ad punicn-dum relinqucre.
Quo iterum ftantc , fequitur qt>bd omnia inducta per gloifatorcs Cano-niftas & Thcologos, vt Dxmones in-uocarc , cis facrificare , cVc. vt fupra. tačtum eft , nifi ex vitio hxrefeos pro-ccfierint, Inquifitores fe non debeant intromitterc, fedfuis iudicibus vt fupra relinquere. Quo iterum ftante, cirm prxfata fxpuTimc fine vitio hxrefeos fieri pofTtnt , in quo cafu ta-iia facicntes non funt vt hatretici habendi , ant condemnandi , fiibfcri-ptis ptobatur auctoritatibus & ratio-nibus.
iNam ad hoc qubd aliqnis fit pro- J~™2"«-přič b.rrcticus, qninque rcquiruntur. mr.vt Piimumeft, vt fit error in ratione. Se- f^'' cundum eft , quod error ille fit circa i,s,«ik»* ea , quxfuut fidei, vel contra verita-
tem
Nádech kacířství je dán tím způsobem, že odříkávají zločinné modlitby a obětují obětiny na oltáře model a radí se s ďábly a dostávají od nich odpovědi anebo se společně setkávají, aby kacířsky věštili pomocí krve stejně jako těla Božího těla nebo namátkou nalezeného citátu z bible nebo znovukřtěním dětí a tak podobně a tak získávali odpovědi.
V tomto smyslu také arciděkan (super eodem cap. §. Sane) k tomuto slovu uvádí mnoho jiných, vč. Jana Modesta, sv. Ray-munda a Viléma z Laudunu. A zmiňují se o rozhodnutí církve na koncilu akvitánském (26. q. 5.) Epi-skopu, kde jsou takové pověrčivé ženy nazývané nevěřícími, a praví o nich: Nechť samy zahynou ve své zvrácenosti. A zvrácenost je v křesťanství nazývána kacířstvím, proto podléhají inkvizičnímu soudu pro kacířství.
Prověřme to teology, nejprve sv. Tomáše (in 2. sent. dist. 7.), kde uvažuje, zda je hříchem užívat pomoc ďáblů, neboť k tomu Bible (Izajáš, kap. 8.) praví: Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Mezi jiným praví: Ve všem, co se očekává, že se splní z moci ďábla z důvodu smlouvy s ním uzavřené, je odpadlictví od víry, buď slovem, je-li zde nějaké vzývání, nebo skutkem, i když nebyla obětována žádná oběť.
K témuž citují Alberta v jeho spisech a odděleních. Také Petra z Tarentaise a Petra Bonaventuru, který byl nedávno kanonizován jako Petr, i když to nebylo jeho pravé jméno. Také Alexandra z Hales a Guida z řádu karmelitánů. Všichni tito praví, že ti, kteří vzývají ďábly, jsou odpadlíci a následně kacíři a proto podléhají inkvizičnímu soudu pro kacířství.
Avšak výše uvedení španělští inkvizitoři nenašli, za použití výše
uvedených nebo jiných tvrzení, případ dostačující k tomu, aby dokázali, že věštci atd. nesmí být souzeni ordináři nebo biskupy bez inkvizitorů a že inkvizitoři nesmí být zbaveni povinnosti soudit takové věštce, nekromanty a dokonce čarodějnice, a že inkvizitoři nemají být spíše chváleni než haněni, když soudí takové případy, když biskupové v tomto selhávají. A to je ten důvod, proč neobhájili svoji věc. Inkvizitoři se sami potřebují zabývat záležitostmi kacířství a kacířství musí být zjevné, jak je ukázáno v často citovaném ustanovení kanonické práva (aceusatus & in §. Sane).
To je ten případ, z něhož vyplývá, že jakkoliv vážný a těžký může být hřích, který někdo spáchá, potom jestliže nezbytně nezakládá kacířství, potom nesmí být souzen jako kacíř, i když má být potrestán. Následně inkvizitor nepotřebuje vstupovat do případu člověka, který je trestán jako čaroděj, ale ne jako kacíř, ale může ho nechat soudit soudci jeho vlastní provincie.
Z toho opět vyplývá, že všechny zločiny vzývání dablů a obětování jim, o nichž hovoří komentátoři, kanonisté a teologové, se netýkají inkvizitorů, ale mohou být ponechány světským nebo biskupským soudům, pokud také nezakládají kacířství. Tak tomu je a to je případ toho, že zločiny, jimiž se zabýváme, jsou velmi často páchány bez jakéhokoliv kacířství a ti, kteří, jsou takovými zločiny vinni, mají být souzeni a odsuzováni jako kacíři, jak je dokázáno následujícími tvrzeními a autoritami.
Neboť k tomu, aby někomu právoplatně souzen pro kacířství, musí dotyčný splňovat pět podmínek:
453
Qu&fi. I. Qu'ts Malefic arum Iudex.
tioncm illius: ficut quia ad conftitu-tioncm domus ncccffatib
tem dctetrnüwtionis Ecclefix , in iis qux pertinent ad fidein , vel bonos mores, Sc «eceffirti ad confcquutio-ncni vitx xternx. Tettium eil, qnbd error tabs fit in iUo qui Catholicam fidem ptofeifus eft, alias enira eilet Iu-dxus vel paganus,nó hxreticus.Quar-tum cd, quöd taliscrror in eo, qui fidem fufeepie fit täliter qubd aliquam veritatem de Chrifto confiteatut pet-tinentemaddiuinitatem , velhumani-tatem,aliäs fi in totum difeederet, eflet Apoftata. Quintum eft,vt talem erro-rem pertinaci voluntate 6c obftinata eligat, Sc fequatur: Sc qubd de hxrcfi & hxretico fic fumptoc<»/>. alUgat, ac-cufatusj & vetbum , fapetent ,intelli-gatur. ( gloiläm tarnen canoniftarum nonreprobandOjfcd faluando) fic pro-batur.
Nam quöd prknům requiratur, fei-Dnc rej licet error in intcllečcu, hoc notum eft kirtiiä. omnibus per commune regulato. Duo requiruntur, vt quis dicatur hareti-cus, vnum materiále, fcilicet, error in ratione, alterum formale, feilicetj per-tinacia in voluntate. Patct & per Aug. Hxreticuseft,qui nouas & falfaš opi-niones aut gignie, aut fequitur. Ratio etiara adeft, quia hxrefis eft fpecies infidelkatis , Sc infidelitas eft inintel-letlu fubieäiue ficut Sc fides fibi contraria Sc oppofita habent fieri circa idem.
Quo ftantc, faftum vcl opusquod-<Ui credit cunque fine errore non facit hxreti-i»c!i'.   cum, vt puta , fi quis fornicator aut crtexpir- meechatur licet agat contra veritatem, tttiircti- qax dicit'.Non mecchaberis, ex hoc non eft hxreticus, nifi credat vel opi-netur fornicari, eile licitum. Et ratio eft , quia quandocunque aliqua duo ncceííartb requiruntur ad conftitutio-ncra aÜcuius.deficicntealtero illorum, impoffibileeft .illudeffe. Quia dato oppofito.quod fine illo poffu elfe, iam non necclUrio requiritur adeonfiitu-
omus neectiano requititur fundamentům, paries, tectum, idc6 ak teto deficiente , non habetur domus, Sic etgo, quia ad hxrefim conftitue«. dam requititur error in intellect ne-ceílatib , nullum fa&nm abfolucc fine errore intellects facit harreticum.
Et propter hoc nos| Inquificores Germanis dicimus cum B. Antonino, in x.pan. fumms. fiu > haue matcriam pCttračhntis, quod baptizare imagines, adorate Dxmones.eis thurificare, conculcate corpus Chrifti in luto , Sc omnia hiiiufmodi,qux fttnt valdé hor-renda peccata, nifi fit ctrot in intellect, non faciunchominemhxreticnm, Et ideb fi quis faceret ifta,vt puta ba-ptizatettmaginem , non male fentiens de facramento baptifmi, nec de eins effect , nec credens iftam baptifmum elfe aliquid,nec habere eneetm ex vi fua: fed fecit hoc propter aliquem finem facilius affěquendum ä Dxmone, qui quxrit propter hoc complacere.'ita quod aliquo pact implicito, vel ex-preffo illudagat vtDxmon fibi vel ali-cui faciat quod petit fecundum quod charactcribus & figuris fecundum ar-tes magicasab hominibus Dxmones paéloexpreflb vel tacito imiocantnr, ad defidcriaeorumexplenda ; dummo- a Oim»: do non petant ä Dxmone quod fit fu- Be »* '
*   *. . 1 . quid lu-
pra facultatem ems , nec quantum ad pr, ti„
potentiam, nec quantum ad cocnitto- "etanem , fic fcilicet, quod non male fen- «"ftli«-tiatde poteftatc , aut cognittone Dx- micum. moms. Sicut client illi, qui crederent qubd, Dxmon poffit neceffitarc liberum atbitrium hominisivel illi qui crederent , qubd Dxmon omnino ex tali pafto , & in omnemeuentum, quan-tumcunque a Deo non permiffus pof-fet faccrequod petunt: vel qui crederent quod poffit fčire altetam partem futuri contingentís, veleffcčtumaliquem facerc qui eft proprras foli Deo:
tales
Za prvé, musí zde být omyl v jeho uvažování. Za druhé, tento omyl musí být omylem ve věcech týkajících se víry, a to buď je v protikladu k učení církve věci pravé víry nebo stojí proti zdravému chování a proto nevede k dosažení věčného života. Za třetí, onen omyl musí zastávat ten, kdo vyznává katolickou víru, protože jinak by byl Židem nebo pohanem, ale ne kacířem. Za čtvrté, onen omyl musí být takové povahy, že ten, kdo ho zastává, musí vyznávat nějakou z Kristových pravd týkající se buď jeho božství nebo jeho člověčenství, neboť pokud člověk popírá víru jako celek, potom je odpadlíkem. Za páté se musí tohoto omylu zatvrzele a neústupně držet a řídit se jím. A že to je smysl kacířství je dokázáno uvedenou kapitolou obžalovaný (ne odmítáním, ale opodstatňováním poznámky ka-nonistů k ní).
Neboť je všem z obecné praxe dobře známo, že první základní věcí kacířství je chyba v chápání a že je nezbytné splnit dvě podmínky předtím, než je možné člověka nazvat kacířem. První je hmotná, to je chyba v uvažování, a druhá je formální, to je zatvrzelá mysl. To ukazuje Augustinus: Kacíř je ten, který buď podněcuje nebo následuje nové a falešné názory. To je také možné dokázat nesledujícím zdůvodněním: kacířství je forma nevíry a nevíra existuje subjektivně v rozumu, to je tehdy, když člověk věří něčemu, co je zcela v rozporu s pravou vírou.
Je tomu tak, že jakýkoliv zločin člověk spáchá, pokud tak učinil bez omylu v chápání, není kacířem. Například, jestliže se člověk dopustí smilstva nebo cizoložství, i když porušuje přikázání nezesmilníš, není ještě kacířem, pokud by nezastával názor, že páchat cizoložství je zákonné. V tomto případě je možné argumentovat takto: Když povaha věci je taková, že k její existenci je nezbyt-
né sestavení dvou částí, tak pokud jedna z těchto dvou částí chybí, nemůže existovat ani ona věc, neboť kdyby mohla existovat, nebyla by pravda, že ta část je k její existenci nezbytná. K postavení domu je nezbytné, aby tam byl základy, zdi a střecha a pokud jedna z těchto věcí chybí, není to dům. Podobně, pokud je chyba v chápání nezbytnou podmínkou kacířství, žádný čin který je vykonán zcela bez takového omylu, nemůže z člověka udělat kacíře.
Proto my, němečtí inkvizitoři, pravíme spolu s blahoslaveným Antonínem (in 2. part. summa sua), když se zabývá touto věcí a praví, že křtít věci, uctívat ďábla, obětovat mu , rozšlapávat tělo Kristovo a všechny takové hrozné zločiny nečiní z člověka kacíře, pokud zde není omyl v jeho chápání. Proto není kacířem člověk, který, například, pokřtí nějaký obrazec, aniž přitom zastává mylnou víru ve svátost křtu nebo jejích účinku nebo si myslí, že pokřtění obrazce může mít nějaký účinek na jeho vlastní sílu, ale činí tak proto, aby mohl snadněji u ďábla dosáhnout splnění nějakého přání a snaží se ho tímto způsobem potěšit a činí tak v souladu s předpokládanou nebo výslovnou smlouvou, podle níž ďábel bude plnit jeho přání nebo přání někoho jiného.
Takto lidé, kteří na základě tiché nebo výslovné smlouvy vzývají ďábly písmeny a číslicemi podle magických postupů, aby uskutečnili svá přání, nejsou nezbytně kacíři. Nesmí však žádat po ďáblovi nic, co by bylo mimo jeho síly a jeho znalosti, přičemž by špatně chápali jeho moc a znalost. Takový by byl případ těch, kteří by si mysleli, že d'ábel může k něčemu nutit svobodnou vůli člověka anebo že, z důvodu smlouvy mezi nimi a ďáblem, může ďábel učinit, cokoliv si přejí, jakkoliv je to Bohem zakázané, anebo že ďábel může znát celou budoucnost, anebo že může učinit cokoliv, co může učinit pouze Bůh.
455
a6
Mallei Maleficarum. Pars 111.
tales enim non eft dubium quod ha-berent errorem in inecllcccu &C male de potcftatc Da-mom's fentirent:& per conlequensfuppo/itis aliis conditioni-bus qua: requirúcur ad hxrefim, client Jaa-retici.ffc ordinatiorum fimul ck In-qui(kotum iudicio fubiečti.
Sed flex canfis prardičtis facercnt, non male lenrientes de baptifmo, & ajiis prsdictis, prout conimunket fit, eoquôd ipfo facto malefici,& Nicro-mantici, cäm ľciunt ipfum diabolum efie inimicum fidei, & aduerfatium fa-iutis, ism coguntur in eorum cordibus fenrire magnam vim efle in fide , & quôd nulli fallitati fubiacere poteft, cjii pater mendacij non praciľe nof-citur. ldeô licet tália faciences pecca-rent grauiffime.non cfľent hxrétici.Et ratioeft, qnia.nó male fentiunt de fa-cramSto,liceteomalc,& facrilege vtá-tur. Vnde font magis forcilegi quam hairctici , & de numero illorum , de quibus cup. attcg.cap. accufatus, pra--tendit non fubiacere iudicio Inquifi-torunvcäm non manifcilč fapiant haľ-rcíim.imô vix oceukč & quail nullo
m odo.
Eteodcm mododeadorancibus Da:-monem, Sc facriŕicantibiis ei: quia (i hoc faciunt credences Diuinitatem ef-fe in Datmonibus , vel credences quod Afgumí- cukus latriaf fit ei exhibédus, vel quod wm ä cb- omnino ex exhibitione talis cukus, af-íimonij. iequantur quod requirunt a Diabolo, toíum.   non obftante Dei prohibicione , feu ctiam permiíhone,tales eíľcnt h .Tretici. Sedifta faciunt non ita fentientes de D.-emone, fed vt alíquo cum Di'mone facilius per ifla exequantur ab ipfo quod intendunt, tales non fnne hatre-tici ex nátura rei, licet grauiílime pec-cent, Et quidem pro maiori declara-tione funtaliqna: obiečtiones mouen-da:. Nam obftare videtur.quodfecun-díim iura, Simoniacus non eft hajretí-CUSi vt i. a. i, quifquis per pecuniam:
& tarnen non habet« errorem in in* tellcclu. nam Simoniacus non eft ha:-recicus ptopriějfed large,propter qtiá-datn íirmlitudinem. Quia ex quo ven-dic vet emit faera, itaagicac íi arftima-reedonutn gratia: pceunia portě pofll-dert, fceundum Thomam. Sed non hoc afftimando ficur communtter accidit, non elf harreticus: quia hoc non credit ; fed bene verum eifec Ji hoc cüe* ■ derer, fcilicet,donum gratia: poffe pe-cunia poilideri.
Item obftarc videtur quod dieitnr de hterecicis, quicunqne dr altcg. cap. accufatus, quodadorans ha:reticum,cft hxreticus. Scd grauius peccat, qui adorat Da:moné,qu3m qui adorat hx-retioimjCrgOj&c. Item qui iudicandus eft vt ha-redcus, videtur efle haucti-cus. Nam Ecclcfia non poteft iudicare nifi de iisqua: psitcnttoceultonimcnitn. cognkor eft Dcus & Iudex, iifi. } }, erubefcant. Sed ca qua: funt in incel-leetu, non pollimt patcrc nifi cx fadis intrinfecis, vifis vel probatis: ergo ra-lis frciens talia-, eft iudicandus hacre-ticus.
Pmereä, impoflibile videtur quod altquis faciens calia, fciiicet , conctil-cando corpus Chrifti Sc huiufmodi.li-ccc malé fentiat de corpore Chrifti, probamr hoc.quia impoflibile eft ma-litiam effe in vohincatc, quin fit error in incelleccu. Cúm& fccundítin Phi-lofophum omnis malus eft ignoranS feu errans , ciim ergo calia facienccs, habcanc malitiam in voluntate ,ergo-habent errorem in intellcčtu.Refpon-detur ad ifta , Sc ptimö fuper primům & tettitim , quia coincidunt. Duplex eft Judicium, fciiicet Dei.qni vidct in-teriora hominum, qui non pofliint iudicare de interioribns , nifi psrexte-riora, vt argumentum fátetur lertium: Modoille qui indicator vt ha:reticus,. iudicio Dei eft veiě hajreciens , ex natura rci. Dcus enim nullum itidicac haue
*<k>r»nj
<tt lute licus hccle(ia non n.cii. cat nifi dc
Non eft roalttia in vo'ttntaee
qui
■ lie
firor m imcllíftu.
Neboť zde není pochyby o tom, že lidé, kteří věří takovým věcem, se mýlí v chápání a zastávají chybný názor, pokud jde o moc ďábla a protože naplňují podmínku nezbytnou po existenci kacířství, jsou kacíři a podléhají současně soudu ordináře f inkvizičnímu soudu.
Avšak když tak jednají za námi již řečeným účelem a ne z nějaké mylné víry týkající se křtu nebo jiných věcí, o nichž jsme se zmínili, jak se tak velmi obecně činí, neboťjestli-že čarodějnice a nekromanti vědí, že ďábel je nepřítel víry a protivník spasení, musí z toho vyplývat, že jsou v srdci nuceni věřit, že ve víře je veliká moc a že není falešné učení, o němž bychom nevěděli, že na jeho počátku stojí otec lží (míněn ďábel), potom, i když zhřeší nejtí-žeji, ještě nejsou kacíři. A důvodem tóno je to, ze nemají chybnou víru týkající se svátosti, i když ji užívají chybně a svatokrádežně. Proto jsou spíše čarodějníky než kacíři aje třeba je řadit k těm, kteří nepodléhají správně inkvizičnímu soudu (viz kanonické právo, cap. alle. cap. ac-cusatus), protože nevykazují nádech kacířství. A jestliže ovšem vůbec u nich kacířství existuje, potom je to kacířství je skryté
Stejně je tomu s těmi, kteří uctívají ďábla a obětují mu. Neboť když tak činí s vírou v to, že v ďáblech je nějaké božství, anebo že by měli být uctíváni a že, z důvodu tonoto uctívání, mohou od ďábla získat to, co si přejí, i když to Bůh zakazuje nebo nepovoluje, potom jsou kacíři. Avšak když takto činí, aniž by v něco takového, pokud jde o ďábla věřili, ale jen proto, že tak mohou snadněji dosáhnout splnění svých přání z důvodu smlouvy, kterou s ďáblem uzavřeli, potom nejsou nutně kacíři, i když hřeší nejtižeji. Pro větší názornost je třeba uvést několik námitek a odmítnout je. Neboť se zdá, že proti našemu tvrzení je to, že podle zákonů, že si-monista fčili svatokupec, podle Simona Maga), který si chtěl koupit
(Boží) moc od apoštolů, není kacířem, (viz 1. část. ot. 1.) kdokoliv prostřednictvím peněz, avšak ne omylem v chápání, protože simonista není přímý a přesný překlad slova kacíř, avšak v širším slova smyslu a podle vzájemné podobnosti, kacířem je, když, podle Tomáše, kupuje nebo prodává svěcené věci a věří přitom tomu, že dar milosti může dostat za peníze. Avšak jestliže, jak se to často děje, tak nečiní v této víře, není kacířem. Skutečně by jím ovšem byl, kdyby si myslel, že muže dostat dar milosti za peníze.
Opět zjevně zastáváme opačné tvrzení toho, co se o kacířích praví kanonické právo (Cap. aceusatus), tedy že ten, kdo uctívá kacíře, je sám kacířem, ale že ten, kdo uctívá ďábla, hřeší tížeji než ten, kdo uctívá kacíře atd.
Také, proto, aby člověk mohl být souzen jako kacír, musí jím zjevně být. Neboť církvipřísluší soudit jenom ty věci, které jsou zjevné, Buh sám zná to, co je skryte a je toho soudcem (viz dist. 33.). Avšak vnitřní chápání se může projevit pouze vnitřním konáním, buď viděným nebo prokázaným, proto člověk, který se dopustí takových činů, o nichž jsme uvažovali, má být souzen jako kacíř.
Dale, zdá se být nemožné, aby někdo mohl spáchat takový čin, jako rozšlapání těla Kristova, aniž by nezastával mylný názor týkající se těla Kristova, neboť je nemožné, aby byla zlá vůle, aniž by zde přitom byl omyl v chápání. Neboť podle filozofa (míněn Aristoteles) každý špatný člověk buď neví nebo se mýlí. Proto, jestliže ti, kteří činí takové věci, mají zlou vůli, tak se také mýlí v chápání. K těmto třem námitkám se odpovídá následovně, a první a třetí mohou být probrány společně. Jsou dva druhy soudu, Boží a lidský. Bůh soudí člověka uvnitř, zatímco člověk může soudit vnitřní myšlenky jen pokud se odrazí v nějakém vnějším činu, jak se připouští v třetím z těchto tvrzení.
457
pt í*l »«■
nore n«-rctiii, allies' Ca*
ri'aliscr '1 tccíogi (tfitiUOl.
Qu&jl.L Qui* maleficamm Index. z\j
quifitorum cum ordinariis futiacebic. Sed ii ex alia caufa, iudicatidus vt Soc-tilegus& viliilimus ipeccator.
Alia refponfio ad noil rum propofi- ^tíŠÉ turn quicquid fit ex omnibus dictis & imh /«. paret ip.um male femire de fide,& per   allegatis, conftac qubdomnes diuiňa- famf'!°-coniequens mris prxfumptione hare-   tores Sc malefici, qui iudicantur lis-
ft
hxreticum nifi habentem errorem Ii dei in intellcctu. Sed die qut indicatur hxreticus iudicio homimmi, nö oportet qubd fit hxreticus Cx naturarei.fcd quöd fecerit talc facluin.per quod ap-
Ci»i 1U«
lUöl iítíÄ-
grnts ta-jK« fa frameB-taki tffe-
äö* ftißt
KarCiici.
ticus rcputatur,
Et ft qtixtatur , an Ecelefia ha-beat ftatim iudicarc tales , qui lie ado-rant dxmones, vet baptizac imagines hxreti'cos'Rcfponfioncs nota Prirob, quod ad difccinedum ilitid magis pcr-tinec ad Cantmiitas,quam Tiieologos. Canoniftar dicent, iuris prxfumptio-ne, harreticus rcputatur, & vt hxre-ticus eft. puniendus. Tlieologus di-cet primo iudicio fub corrcctione iedis Apoftolicx , non quantum eft ex nattira rei quicqnid fit iuris prx-fumptione. Et ratio poteft effe ifta, quia qtiandocunque aliquis eftectus dependere poteft ex duplici caufa, numquam ex nacura rei,cx illoeffectu poteft iudicari prxcise altera caufa.
Cum igitur ifte efFeclus , qui eft adorarc Dxmonem , vel eius auxi-litim ad maleficandum poilulare , ima-gincm baptizando , vel infantem vi-uum offcrendo , vel occidendo, vel aliud huiufmodi , pollimt proccdere ex duplici caufa , fciiicct, vel credcii-do Dxmonem cfl'e adorandum, & ipfi facrificandum, & imagines capote fa-cramentales eftectus : vel quia aliquo pacto facto cum Dxmone, facio'vt facilius obtineam , qubd volo.a D.x-mone , in iis qua: non funt fnpra fit-cukatem foam , vt fupra factum eft, non dt-beo ftatim iudicarc ex tali ef-fectu precise alteram caufam , fciiicct, qubd hoc faciac, vt male fen-tiensde fide. Vnde quando conftat de huiufmodi effectu, vlterius inquirendum eft d« caufa , & ii ex errore & peruerltcate fidei hoc fecerit , iu-dicaiidus ell harreticus Si iudicio In-OlialL AUUf. Twid.
retici iuris pnelumptione , & non ex natura rei Ordinatiorum iudicio , & non Inquifitorum fubiaecnt. Nec pra-fatt Inqnifitorcs aliorum regno-rum , per allegationes canomim & gloffatornm fe tueri poilimt, co qubd , tales Dxmonibtis facrificaiucs & ado-rantes , indicant hxreticos iuris prx-fumptione & non ex natura rei. Tex- . tus autem dicit,**qubddebeant fapere lixrcilm maiifcitc, id eft; fapere in-trinfecc , & ex natura rei. Et fnfficit nobis Inquifitoribus ,dc hxreticis ex natura rei infectis fe inttomittere, alios fuis iudicibus relinqucndo.
Ec quia dictum eft , qubd inqut- HaMra* rendum eft de caufa vtrum ex errore c°&">kk fidei hoc fecerit vel non : vtiquc hocaau." facile erit.Nam ficut habitus fidei co-gnofcicur per actum fidei, qui eft credere & confiteii qua funt fidei:& habitus caftkatis per caftc viacrca'ta £c« cieila poteft iudicare aliqttem hxreti-cum, inquirendo fi habct actti difcet* nendide aliquo articulo fidei. Sic ctia & malefica, qna: fidem in toto vel in parte abnegauie,vel corpus Chtifti vi-iiflimc tractauk, homagium prxftitit: vtrum huhifmodi ad complacendum jpxmoni tantum fecerit, imb fi in to-' to abnegauit etiam corde ,iam iudica-bitur vt Apoftata, & deficiet quarta conditio qua: habetcoairrerc ad hoc, vt qnis propria dicatur iixteticus. ;
Qubd fi liuic determinationi obij- J°t citur bulla & commiffio nobis ab In- Ti>i if noccntio vi i i.factarv cio Inquifitorum fubiiciatur. Rcfpon-detur: par ilia nmi cxcluaknr, quin Sc diwecfani etiam vfque ad fementiam Ee ditti
rmaiefiexiudi-gf;^
Nyní ten, kdo je kacířem podle Božího soudu, je skutečně a opravdově kacířem, neboť Bůh o nikom neusoudí, že je kacíř, pokud nebude chovat nějakou špatnou víru v srdci. Avšak když je člověk kacířem podle soudu člověka, nemusí být skutečně kacířem, ale protože se jeho skutky jeví jako by špatně chápal víru, potom je, podle zákonné domněnky, považován za kacíře.
A pokud se nastolí otázka, zda má církev označit jednou jako kacíře ty, kteří uctívají d ábla anebo křtí obrazce, povšimněte si těchto odpovědí. Za prvé, náleží spíše kanonistům než teologům tuto vec rozlišit. Kanonis-té řeknou, že podle zákonné domněnky mají byt všichni považovány za kacíře a tak také potrestáni. A teolog řekne, že v první řadě to je věcí Apoštolského stolce, aby posoudil, zda kacířství skutečně existuje anebo zdajeho existenci zákon pouze předpokládá. A to je možné proto, že jakýkoliv důsledek z tohoto dvojího případu povstane, k přesnému soudu o povaze tohoto prípadu nelze dojít pouze na základě tohoto důsledku.
Proto jestliže ze dvou různých případů mohou povstat takové veci, jako je uctíváni ďábla nebo žádání o jeho pomoc ve věci konání čarodějnictví křtěním obrazců nebo obětováním mu živého dítěte nebo zabitím dítěte a další věci tohoto druhu, jmenovitě pak víra, že je správné uctívat ďábla a obětovat mu a že obrazce mohou přijímat svátosti anebo proto, že člověk uzavřel nějakou smfouvu s ďáblem, takže může od ďábla snadněji dostat, co si přeje, pokud jde o věci, které nepřesahují ďáblovy možnosti, jak jsme vysvětlili výše, vyplývá z toho, že nikdo by neměl překotně činit konečný úsudek ohledně příčiny pouze na základě následků, to je, zda člověk koná takové věci ze špatného názoru týkajícího se víry. Tak i když zde není pochybnosti co do následku, stále ještě je nezbytné pátrat dále po jeho příčině, a když se zjistí, že člověk konal na základě zvráceného a mylného názoru týkajícího se víry, po-
tom má být souzen jako kacíř a podléhá řízení vedenému inkvizitory spolu s ordinärem. Avšak jestliže nejednal z těchto důvodů, má být považován pouze za čarodějníka a velmi odporného hříšníka.
Další otázka, která se úzce dotýká této věci, je to, že ač cokoliv může být řečeno a tvrzeno, souhlasí se s tím, že všichni věštci a čarodějnice souzení jako kacíři na základě zálcon-né domněnky a ne podle skutečného stavu věci, podléhají soudu ordinäre a ne soudu inkvizičnímu. A výše řečení inkvizitoři z jiných zemí nemohou zaštítit své názory citováním kánonu a jeho komentátorů, protože ti, kteří obětují ďáblům a uctívajíje, jsou souzeni jako kacíři na základe zákonné domněnky a podle skutečného stavu věcí se zjevně ukazuje, že jsou skutečně takoví. Neboť text praví, že nádech kacířství musí u nich být zjevný, to je uvnitř a v jejich pravé povaze. A to nám inkvizitorům stačí, abychom se soustředili na ty, kteří jsou z vnitřní povahy své věci zjevně kacíři a ponechali ostatní jejich vlastním soudcům.
Bylo řečeno, že případ musí být vyšetřován tak, aby se zjistilo, zda člověk jedná či nejedná na základě omylu ve víře, a to íe snadné. Neboť duch víry se poznává podle činu víry a duch čistoty se projevuje v čistém životě a podobně církev musí usoudit, že člověk je kacíř, jestliže je z jeho činů zřejmé, že pochybuje o nějakém článku víry. Tímto způsobem dokonce i čarodějnice, která zcela nebo částečně odmítla víru anebo tím nej-hanebnějším způsobem užívala tělo Kristovo a zaslíbila se ďáblu, tak mohla učinit pouze proto, aby usmířila ďábla a dokonce i když naprosto odmítla víru ve svém srdci, má být souzena jako odpadlice, neboť chybí čtyři z podmínek, které je třeba splnit, nez může být člověk právem považován za kacíře.
Avšak jestliže v rozporu s tímto názorem byla Inocencem VIII. vydána bula a bylo nám dáno pověření, že čarodějnice mají být souzeny inkvizitory, odpovídáme takto.
459
% 18    Mallei Malefic arum Pars 111.
diflinitiuam contra eos proeedecc pof- Ad tcrtium patct ex pramifTts, quia
(int per ilia antiqua iura vtdictum eft. licet iudicetur ab Eccleiia, vc hxrcti-
Cutn hxc bulla pptius in partem fol- ens , propter facta exttinfeca , vifa & licitudiuis nobis Inquifitonbus tradit.v probata, non tarnen fequitur, qu6d
fit, quam &C opcre quantum poffunius (cmper fit hxreticus ex natura rci, fed
cum Dei adiutorio exiiibemus. iuris prxfumptionc fic rcputatur.Vndc
Vndc&primum argumentum non &inillocafu Inquificorum judicium
fuftragatur Inquifitoribusillis, fed po- fubterfngit, quia non fapk haerefim
tins contrarium concludit, cum talcs matvifefie.
Simoniaci tantnmmodo iuris prelum- Ad quartum , dicendum qu6d fal-
ptione cenfeantur hxretici, de quibus film prxfupponic, quia non eft pofli-
ordinari) per fe iudicare poffnnt, irre- bile, quod aliquis conculcet corpus
quifitis Inquifitoribus ; Imo nec In- Chvifti abfque hoc quod male fentiat,
quificoresdcSimoniacis varus fcintro- vet perucrfitatcm fielet habeat de cor-
mitterc habent , & pari ratione dc pore Chrifti: quia poteft hoc facere
aliis, qui tantum iuris prxfumptionc feiens fe piccarc, Sc credens firmiter
hsretici iudicantur. Nam contra Epi- ibi effe corpus Chrifti. Facie tarnen
fcoposfchifmaticosproccderenon pof- hoc vt placcat Dxtnoui, & facilius
font, Sc Prxlatos alios fuperiorcs, vt ohtineac quod vult abeo. Et licet
patct in capitutoinqui(itionis,<s!t? htret. omnis malus erret, non tarnen errorc
lib. 6. vbi ficdxitur ; Inquifitores has- intellectus, qui eft hxrcfis,feu crrans
redete prauitatis ab Apoftolica fede feu male fentiens de his qnx funt fidei,
aliis quibuflibet depuwttSjdehuiufmo- fed de his qua: funt virtutis alicutus,
di crimine inquircre contra eos vt nc- cuius contrarium in vitiis operatur. Ec
queunt j auc eius prxtextu procedcre tantum de primoprincipali quoad hx-
contraeos : nifi in Uteriscommiflionis refim proprio fumptam rcquiritnr, Sc
fedis Apoftolicx quöd hoc poflint, fecundum quid   iudicio inquifito-
contineaturexprefse. mm debet hxreticus proprio fubia-
Inqmffto.   e; tamen inquifitores ipfi Epifco- cere.
fchirroati P°s vel alioslupenores prxlatos feme- Ncc obftat fi dicatur, tarnen ettam ^P^rint.vctinucnerinc,circacrimen hxre- contra diffamatos aut fufpectos leui-«.c, nooleos commififFe, auc eos de huiufmodt ter, vehementer,»«: violentcr dc hx-puuire.  diffamatos cxiftcre , vel fufpectos, id red, eV qui non videntur fapere hxre-tenebuntur fedi Apoftolica; nunciare. fim inanifcfte Inquititor poteft pro-Ad fecundum fitniliter patet , ex ce lere. Refpondctnr : inquircre po-praehabitis refponfio. Nam adorans teft &: procedere fuper tales, in quan-nxredcum, eft tunc hxreticus, fi ado- tum funt fufpccli, aut diftamati de hx-retipfum credens efle adorandum , Ceti refi proprio- dicta , de qua ctiam nunc honorandum propter fuamdocttinam Ioquimut(vt fxpc tactum eft) qu* &opinioncm.Siautcrahonoratipfum habet crrorem in intellectu , Sc alia propter aliquod temporale, fine aliquo quacuor fcquentia annexa : quorum errorc fidei in intellectu, non eft pro- fecundum eft , vt talis error fit circa pticjixreticus , fed iuris fictione , vel ea qu.t funt fidei, vel contra veritatcm prxfumptionc feu fimtlitudinaric: quia determinationis Ecclefix , in bis qux agit ac fi male fentiret de fide.ficut iiic pertinent ad fidem Sc bonos mores Sc quem adora; : vnJe nee Inquifito- ncccllaria  ad   confecutionem vitx tu.n iudicio fubiaceb.c. xtemar.  St enim error fic de his qnx
Že není tímto řečeno, že by diecézni soudy nemohly také vynášet konečné rozsudky nad čarodějnicemi v souladu s těmi dávnými zákony, jak bylo řečeno. Neboť ta bula nám byla spíše dána pro velkou snahu, kteroujsme ze všech sil s pomocí Boží vynakládali.
Proto nemůžeme těmto jiným inkvizitorům uznat jejich první tvrzení, jestliže je spíše pravdivé tvrzení opačné, neboť simonisté jsou považováni za kacíře pouze na základě zákonné domněnky a mohou je soudit sami ordináři bez inkvizitorů. Ovšem, inkvizitoři se nepotřebují zabývat různými simonisty nebo podobně jakýmikoliv jinými osobami, které jsou považovány za kacířepou-ze na základě zákonné domněnky. Neboť nemohou soudit schizmatické biskupy a ostatní vysoké hodnostáře, jak je ukázáno v kanonickém právu (de haeret. lib. 6.), kde se praví: Inkvizitoři vyšetřující hřích kacířství ustavení Apoštolským stolcem anebo jiným úřadem nemají pravomoc soudit takové provinilce pro tento druh obvinění anebo proti nim vystupovat z titulu svého úřadu, pokud není výslovně stanoveno v povolovacích listinách Apoštolského stolce, že jsou oprávněni tak činit.
Avšak když inkvizitoři vědí nebo odhalí, že biskupové nebo ostatní vysocí hodnostáři byli obviněni z kacířství anebo byli obrozeni tímto zločinem nebo jsou z něho podezřelí, je jejich povinností tuto skutečnost oznámit Apoštolskému stolci.
Podobně je odpověď na jejich druhou otázku jasná z toho, co již bylo řečeno. Neboť ten, kdo chová kacíře v lásce a pečuje o ně, je sám kacířem, jestliže veří, že onen kacíř je hoden toho, aby o něj bylo pečováno nebo aby byl oceňován z důvodu svého učení nebo názoru. Avšak jestliže ho oceňuje z nějakého světského důvodu, bez omylu ve víře ve svém chápání, nelze o něm právem tvrdit, že je kacíř, i když jím podle zákonné fikce nebo domněnky nebo srovnání je, protože jedná tak, jako by zastával spatný názor týkající se víry jako ten,
koho si oblíbil, takže v tomto případě nepodléhá inkvizičnímu soudu.
Na třetí tvrzení se odpovídá podobně. Neboť i když by člověk mohl být považován církví za kacíře z důvodu svého jednání navenek, viditelného a prokázaného, ještě z toho vždy nutně nevyplývá, že je skutečně kacířem, avšak má takovou pověst pouze na základě zákonné domněnky. Proto v takovém případě nepodléná inkvizičnímu soudu, aby ho soudil, protože nevykazuje zjevně nádech kacířství.
Pokud jde o jejich čtvrté tvrzení, je nesprávnou domněnkou tvrdit, že není možné, aby někdo rozšlapal tělo Kristovo, aniž by zastával nějakou zvrácenou a chybnou víru týkající se těla Kristova. Neboť mnozí ták mohou učinit a jsou si přitom plně vědomi svého hříchu a pevně věří v to, že tělo Kristovo tam skutečně je. Avšak činí tak, aby potěšili ďábla a ten aby jim proto snadněji splnil jejich přání. A i když v každém hříchu je omyl, nemusí to nutně být omyl v chápaní, cožje kacířství, anebo chybný názor týkající se víry, neboť to muže být chybné užití nějaké moci, která se ták obrací k hříšným cílům, a potom se tak naplní pouze první z pěti nezbytných podmínek, jimiž je dáno kacířství a v souladu s kterými kacíř právem podléhá inkvizičnímu soudu.
A není platné, když se tvrdí, že inkvizitor nicméně může postupovat proti těm, kteří mají pověst kacířů anebo se jeví silně nebo těžce podezřelí z kacířství, i když navenek nejeví nádech kacířství. Neboť odpovídáme, že inkvizitor může postupovat proti takovým osobám, pokud mají pověst kacířů nebojsou podezřelí z kacířství, které je tak právem nazýváno, a to je ten druh kacířství, o němž mluvíme (jak jsme často říkali), které zahrnuje omyl v chápání a k tomu splňuje i ostatní čtyři podmínky. A druhou z těchto podmínek je, že takový omyl musí spočívat ve věcech týkajících se víry anebo musí odporovat pravým rozhodnutím církve v záležitostech víry a dobrého chování a toho, co je nezbytné pro získání života věčného.
46i
Qiufl. I. Quis Maleficamm Iudex.
(asm lie íenJit iě černiam.
non pertinent ad fidem, puta quod ctedac quis folem non maiorcm terra, & liuiulhiodi, non eft perictilofus error. Error autem contra lactam Scri-pturam , contra articulos fidei, contra detcrminationcm Ecclclix, vt fit-pra tactuincft.cft hxrc(Vs,4.9.1. hxc eft fides.
Item, quia detcrminatio dubiomm circa fidein , pertinet prmcipaUtcr ad Ecclefiam is: prxcipuc ad pontificcm fummum Chrifti Vicarium.ac Petti iucccftbrcm vt cxprcfsb dicitur 24. I.umiitns. ěc contra determinatio-emmi- llcm Etcleiix, nnlim Doctor vci San-ouioMcn clus fuam fentcntiarn dcfendic,vt dicit Dolo' vetTh.a.i-Nec Hieronymus, ncc Augu-Sanam  ftinus, ncc alius.   S:cu:crgo afteiens pertinaciter contra (idem , eft hxreticus ita Sc contradccciminationem Ec-clefix, in his qux pertinent ad fidem, cc ncccflariafuntad falutcm, pcrtina-citer afl'erens eft hxreticus, ipfa enim Ecclefia nunquam errallé in fidepro-batur, vt dicit 14.9.1. it recta, & aliis cttp. Signantet autem dicitur: quia af-feiens contra detcrminationcm Eccle-iix non iimplicitcr.fed in Iiis dtintaxat qux pertinent ad fidem & f.ilutcm,cft hxreticus.
Nam in aliis contrarium (čntiens, non eft hxreticus iicut qubd ius non poteft fcparati ab vfu.in rebus vfu con-fiimptibilibus, quod deelarauit & dc-terminauit Io.vi.ix.in Extra.adcondi-toTimwbi dicit:contradiccntes huic fententix cflb concumaces Sc rebelies Ecckíix,non hxreticos*. Tertiuui, quoj requiritur,eft,qnbd ponnm error fit in illo, qui Catholicam vcri-1crli,-"<- carem eft profciüis. Si quiscnim nunquam elTat profciTus fidem Chriftia-nam, non eilet proprič hxreticus, fed fimpliciterinfidčlis,vt ludxus & Gen-tilis, qu; forisfunt. Vnde Auguftinns deciwt.tte 2W,vidcns Diabolus genus hunur.iim a cultura Idolorum řc Dx-
lici.
xl9.
monum libeiari, hxreticos moait, oui fub vocabulo Chrift tano doclrinx te-fifterent Chriftianx. Oportet ergo qubd error fit in illo , qui in baptifnto lufecpit fidem Chriftianani ad hoc vt fit hxreticus.
Quartum quod requiritur,cft,qub4 talis errorfit in eo; qui fidem fufcepit tal:tcr, qubd aliquam vctitatein de Chtifto confite.vtuc pertinentemad di-uinitatem vel humaiiicatem. Si cnim nullam veritatem penitus confiterctur, magis propric Apoftata quam hxreticus ccnferctut, he lulianus Apoftata, Et diftiiiguitut vntim ab altcro, licet aliquando vmim fumatnr pro alio.-Sub hac condttione repcriuntnr certi, qui intcrdum cgeftate & moleftiis varus aftlicti, corpus Si animam tradunt Diabo!o,& fidem abncgant.dummodb in cornm neccfluatibus & ad pofliden-dum diuitias & honotes Diabolus eis affiftat.
Nonimus eertos nos Inqnifitores,'"'"'1''4'' &c port ahqitos pcemccntcs,qui vtique<]-ni« ft abiquc errore fidei in intellecta, qnia'Ji-l,olc,« tantuinmodb propter commoda ccfn-poralia talia commifcrunt, vnde ncc iixrctici propric, ncc itcrum Apoftata-ex corde.vc lulianus, licet niagis Apo-ftatx cenfentur.
Ex coide verb Apoftatx , fi nolunt rci'lirc, vehxretici impccnitcntcs, tradentut cutix feculati. Si autem vclint, recipiuncur,provt iixrctici pecnitentes. laxta cnpMdab)ltitdtm,§ .frifattvAc bd-retic.lib.6. Concordat Raymundus, tit. de ApoTlvUai, cap.rennt emi, vbi dicit. Qubd rcuertcntes ab Apoftafix pcrfi-dia cum fuerint hxretici, tanquam re-uettentCS ab hsrefi funt recipiendi. Et hie fumitur vnum pro alio vt prius taclumcft , & fubdic: Uli verb qui raetu mortis fidem abnegant (hoc tu accipe,qui propter eommodum tcmpo-raie Dubolo fidem abnegant, & crro-libus non ciedunt,} licet huehxretief Ee 1 non
Neboť jestliže omyl spočívá v nějaké věci, která se netýká víry, jako, například, je ten názor, že Slunce je větší než Země anebo něco toho druhu, potom to není nebezpečný omyl. Avšak omyl odporující Písmu svatému, článkům víry nebo rozhodnutím církve, jak bylo řečeno výše, je kacířství (viz art. 24. q. 1.), taková je víra.
Opět, rozhodování o pochybách týkajících se víry náleží hlavně církvi a zvláště nejvyššími pontifikovi, Božímu náměstku, nástupci Petrovu, jak výslovně stanoví c kolikrát, a proti rozhodnutí církve žádný doktor nebo svatý nezastává svůj vlastní názor, jak praví Tomáš (2. 2). Ani Jeroným, ani Augustinus ani nikdo jiný. Neboť právě jako ten, kdo tvrdošíjně odporuje víře, je kacíř, pak také je kacířem ten, kdo zarytě zastává svůj názor proti rozhodnutí církve v záležitostech týkajících se víry a toho, co je nezbytné ke spasení. Neboť církvi nikdy nebylo dokázáno, že by se mýlila ve věci víry (viz 24. q. 1.) a odchylovala se od správnosti a v jiných kapitolách. A je výslovně řečeno, že ten, kdo tvrdí cokoliv proti rozhodnutí církve, ne otevřeným a čestným způsobem, ale ve věcech týkajících se víry a spasení, je kacířem.
Neboť nemusí být kacířem, jestliže nesouhlasí v jiných záležitostech, jako je vydělitelnost zákona z použití ve věcech, které jsou použitím prohlášeny a určeny (viz Ioan. 22. (míněn papež Jan XXII.) in Extra, ad conditorem), kde praví: Ti, kteří tomuto výroku odporují, jsou zatvrzelí odpůrci církve, ale ne kacíři.
Třetí požadovaná podmínka je, že ten, kdo zastává mylný názor, by měl vyznávat katolickou víru. Neboť člověk, který nikdy nevyznával křesťanskou víru, není kacíř, ale prostě nevěřící, jako Židé nebo pohané, kteří stojí mimo víru. K čemuž
Augustinus (de civitate Dei), když ďábel viděl, že lidský rod se osvobodil od uctívání model a ďáblů, pohnul kacíři, a ti se pod maskou křesťanství protiví křesťanskému učení. Pokud tedy jestliže má být člověk kacířem, je nezbytné, aby ve křtu přijal křesťanskou víru.
Za čtvrté, je nezbytné, aby se člověk, který se takto mýlí, zastával nějakou skutečnou víru ohledně Krista pokud jde buď o jeho božství nebo o jeho člověčenství. Neboť když nezastává žádný článek víry, je správnější ho považovat spíše za odpadlíka než za kacíře. Takto byl odpadlíkem Julián (míněn byzantský císař Julián Apostata). Neboť kacíři a odpadlíci se zcela liší, i když někdy jsou zaměňováni. Neboť takovými jsou shledáváni lidmi, kteří, hnáni bídou a různými neštěstími, jsou tělem i duší oddáni ďáblu a odmítnou víru za podmínky, že ďábel jim pomůže v jejich potřebě získat bohatství a pocty.
Neboť my inkvizitoři jsme poznali některé, z nichž málokteří se poté káli, kteří se takto chovali pouze za účelem získání světských zisků a ne pro omyl v chápání, proto nejsou správně kacíři ani odpadlíky v srdci, jako byl Julián (Apostata), i když musí být považováni za odpadlíky.
Ti, kteří jsou odpadlíky v srdci a odmítají se navrátit k víře jako zatvrzelí kacíři, mají být předání světskému soudu. Avšak pokud touží po nápravě, navracejí se zpět do církve jako kajícní kacíři, podle kanonického práva (cap. ad abolendam, §. praesenti: de haeretic. lib. 6.) S tím souhlasí Raymund, (tit. de Aposto-lica, cap. verertentes), kde praví, že ti, kteří se navracejí od zvrácenosti odpadlictví, i když byli kacíři, mají být přijati zpět jako kajícní kacíři. A zde jsou kacíři a odpadlíci zaměňováni, jak jsme již řekli.
463
%-lo       Ädallel Malefic arum Pars 111.
čtorcs circa diuina lunt varia; opinio-nes, re aliquando contradietorix , ita
nou lint: nota hic quod non lunt pro-ptič hxretici:fubdit:poltquain non lia-bent in mente errorem iudicio Eccleiix qua: habenc percxtcriora dc intcriori-bus iudicare,hxretici lubcdi Umt.nota hoc iuris Actione, & ii reuertatur vt pecnitcntcs hxretici rccipiendi func. Non cnim mctus mortis, eft metus ca-dens in conftantem virum ad fidem Chrifti abncgandam. Sic Si tu accipc Sm&hs propter commoda temporalia. Vnde sua'm"« eócíudit, fanctiuseft mori quam abne» («cur   gare vel velci idololatricis,vtdicit Au-tiicit' Sa^ims& recitaturii.qmft.4.
Simile judicium de malcficis fidem abtiegancibuscfiět.vt vbi refilire veliče, leciperenturvt pamitcnccs,abfque hoc quůd cutix feculari rclinquercntur. Omnibus tarnen modis ad grémium Ec-clcfixrecipiuntur.vbi pccuiK,& curix íčcularijfi nolunt reuetti,relinquuntur: Sc hoc propter damnatemporalia illata: provt in modis fententiandi patebit. Et omnia prxfatus ordinatius exequitur, ita quödetiam Inqttifitor fuas vices itli committers poteft, in hoc duntaxac ■cafu Apoftafix, fecus eft in aliis cafi-bus fortilegorum.
quod ncceile eft alteram eile falfam,& tarnen nulla earum reputatur fall!;,cio-nec per Eccicfiam fuerit determinata: articulo 24.5, ;..qui in Ecclefia.
Ex quibus omnibus cone!tiditur,quod probare maieficosfubiaecre iudicio In-quiiitortim,vcl etiara alios,quocunque modo dxmones inuocantes, pet dicta Canoniflarum luper allegatum verbum faperent mai ii Fe ft í: in c. aeeufatns com-prehenfum, non mfneienter probatur, cum talcs ab eis hxretici iudicaneur quadam iuris ficlione : Nee etiam per dicta Theologbritm , cum Sc ipfi talcs nominant Apoftatas verbo vei opere, non autem cordc Sc mente,dc quo er-rorc verbum faperent ptxtendit.
Et licet iudicaneur vt hxretici, non tarnen propter hoc fequitur.qubd Epi-fcopus fiue Inquifitor non pofiit fen-tenttadiffinitiua contra cos pioccderc, aut careen ad peenam dcputare,aut tor-mentis exponccc.Imb in caiu quo lixe deeifionon videaturfuftiecread hoc,vt nos Inqutfitorcs fimus ä maleficarum Inquifitione exoncrati.nolumus tarnen Quantum quod requiritur ad hoc vc hoc via iuris exigere.citm vires noftras quis proprio fit hxreticus,eft,vt talem   in his duntaxac fuper fententiam fc-
crrorein hrmata volnntate Sc obftinata eligat, & pertinaciter fequatur opinio-nes.VndefecundumHieron.he.rcfisab clcctionc eft dicta. Et idee- fecundum Auguftinum: non qui falfas opiniones gignit vel fequitnr.fed qui pertinaciter defendit, hxreticus eft ccfendus.Vndc (i quis non pertinaci malitia fentiret aliqnid contra fidem/ed iguorantiaypa-ratus corrigi, fi quid fencic falfum, & oftendctur ipfi elle contra fidem vel fa-cram Scripturam vel determinationem Er«r« s. Ecclcfix, z^.ij.}.dixit Apoftolus. Et >i J>HroVc- 'dc-ci ipfe Aug. dicebat. Errare potcro, ttt.tvant iixreticus non cro. Qui.-f fciiicec para-lf'(;":ft!>:9!;^cii:ii f>b'{ui;".c'<iftcr.itner. roKEtcohftatV
rendam ipfis diceccianis commitrcre poflumus.
Hocenim habetur in aamdtorum, in .6xpl>«-prin.dehtr.inClanMhi ficdicitur.Mnl-m°p!i"í* Coram querela ÍŠC infi ä vtnegotium In- CI«m. ic quifitionis huiufmodi profperctur ftli-H""""' cius,quo deinceps eiufdem labis indago folercius,diligentius,5i cautius peraga-tutjipfum tuni per dicccefanos Epiico-pos,qiKim per Inquifiřorcs ;t fede Apo-ftolica dcputatos.omni catnali odio,vci timore auc alicuius conimodi temporalis affcclione femotis,decernimus excr-ccrí.ficquôd quilibetdc prxdictis fine alio citare,& arrcitarcfeu c.ipere,ac tu-ix cuftcdix manciparc , ponendo in tqabJquosidie inter Ľ>o-   čáppesíibu's ScmAnícis' 'fei'tcis '■ fi ei
' " "' vilu.n
A dodává: Ti, kteří odmítají víru kvůli strachu ze smrti, to jsou ti, kteří odmítají víru za účelem získání světských zisků od ďábla, avšak nevěří v žádný omyl, jsou z pohledu zákona kacíři, avšak nejsou kacíři v pravém slova smyslu. A dodává: I když nezastávají žádný omyl ve víře, církev musí ještě podle vnějších znaků posoudit, zda mají být považováni za kacíře ne tedy jen z důvodu zákonné fikce, a pokud ano, tak jestliže se k církvi navracejí, mají být přijati jako kajícní kacíři. Neboť strach ze smrti nebo touha dosáhnout světského zisku není pro pevného člověka důvodem k tomu, aby odmítl víru Kristovu, neboť dojde k názoru, že je svatější zemřít než odmítnou víru nebo se živit modlářskými způsoby, jak praví Augustinus (22. quaest. 4.).
Posouzení Čarodějnic, které odmítají víru, by bylo totéž. Když si přejí navrátit se, mají být přijaty jako kajícni-ce, avšak jinak mají být ponechány světskému soudu. Avšak když se kají, mají být všemi prostředky navráceny v náruč církve, a když se neobrátí, mají být ponechány světskému soudu, a to z důvodu světských škod, které způsobují, jak bude ukázáno ve způsobech vynášení rozsudku. A toto vše může učinit ordinář, takže inkvizitor mu může své povinnosti přenechat, přinejmenším pokud jde o případy odpadlictví, neboť jinak je tomu v jiných případech čarodějníků.
Pátá podmínka nezbytná k tomu, aby byl člověk právem považován za kacíře, je, že zatvrzele a vzdorovité setrvává ve svém omylu. Prořež, podle Jeronýma, je etymologickým významem slova kacířství volba. A s tím souhlasí Augustinus: Ne ten, kdo podněcuje nebo následuje mylné učení, ale ten, kdo je zatvrzele obhajuje, má být považován za kacíře. Proto když někdo zlovolně netrvá na nějakém mylném učení, ale chybuje nevědomostí a je připraven k nápravě a k tomu, aby se ukázalo, že tento názor je mylný a odporuje Písmu svatému a rozhodnutí církve, není kacířem, praví apoštol (míněn sv. Pavel, viz 24, q. 3). Neboťje připraven napravit se, když mu byla ukázána chyba. A sou-
hlasí se s tím, že doktoři mají každý den různé názory týkající se božských záležitostí a občas si přitom odporují, takže jeden z nich se musí mýlit, a ještě nikdo z nich nebyl označen za mýlícího se, aniž by církev v dané věci došla k nějakému rozhodnutí, (viz 24., q. 3., kdo v církvi).
Z toho všeho se uzavírá, že výroky kanonistů o slovech zjevný nádech kacířství (in cap. aceusatus) nedokazuje dostatečně, že čarodějnice a jiní, kteří jakýmkoliv způsobem vzývají ďábly, podléhají řízení inkvizicního soudu, neboť je pouze právní fikcí, že jsou považováni za kacíře. Nedokazují to ani slova teologů, neboť ti takové osoby nazývají odpadlíky, buď slovem či skutkem, avšak ne v myšlenkách nebo v srdcích, a to je poslední chyba, že slova nádech kacířství říkajr toto.
A i když takové osoby mají být souzeny jako kacíři, nelze z toho vyvodit, že by nad nimi nemohl vynést konečný rozsudek sám biskup bez inkvizitora nebo je potrestat uvězněním či mučením. Více než to, dokonce i když se rozhodnutí nezdá být dostatečným důvodem k tomu, abychom my, inkvizitoři, byli vyjmuti z povinnosti soudit čarodějnice, stejně nejsme ochotni považovat se za ty, kteří by sami měli být zákonem nuceni k výkonu takových povinností, jestliže si můžeme k našemu úřadu vyžádat diecézni soudce, přinejmenším pokud jde o dobrání se úsu dku.
Neboť tak stanoví kanonické právo (in c. multorum, in prin. de haer. in Clem.) Tam se praví: V důsledku všeobecné žádosti a proto, aby tento druh šetření mohl probíhat šťastněji a vyšetřování tohoto bylo vedeno zběhleji, spěšněji a pečlivěji, nařizujeme, aby tento druh případů mohl být souzen diecézními biskupy stejně jako inkvizitory určenými Apoštolským stolcem, přičemž necht jsou stranou odložena veškerá hříšná nenávist nebo strach nebo jakékoliv světské pocity tohoto druhu, a tak buď jeden z výše uvedených může konat bez druhého a uvěznit nebo zadržet čarodějnici a umístit ji do bezpečného vězení v poutech a železných řetězech,
465
Qjí.iß. L Quis malefic ar um Iudex.
zu
vt!iim fucrit. Snpcr quibas faciendum poflmt hoc cadcm facilitate quo t
■pints coniCtemiamoueramn$,ncc non quifitorcs faccre :Quu« in ermine i
inquirere contra illos , de qmbus pro tefcos iuxtac.ad aQTu^cr e.vVll"%2L
hmuimod, pegpM/ccundnm Dcurn & r«^c^^^wvmL^K^S"
mftittam v.deut expedite, d«m tamcn de h*r. Iudicis ecclefiaftici eft ™«Z iV,**
traderc careen, qui potiusad pecnam feerc & indicate, & iudicis faSSSB?
qnamad cuftod.am videatur, vel tor- exequi & punirc , vbi fententia cwfoffi*" ":
mentis cxponere illos, aut ad fenten- in vindi&am tangainis , fecus vbi a*
nam procedere contra eos, Epifcopus alias pecnas pcemtcntialcs fine Inquifitore, aut Inquifitor fine      Vidcturctiam qndd in 'ha-rcfi male-
Diceccfano.auc cius vel Epifcopali fede ficarum , licet non in aliis harrcfibus"
vacante capituli fupcr hoc delegated ctiam ipfi Dicccefani fuas vices ad co*
iui ad innicem copiam habere valcant gnofcendum & iudicandiim in foro ci"
infra o£to dicrum fpatiuni, poftquam uili committerc valeat tum.vt in arcu"
inuicern fc inquifiuerunt, non valebit,' mentis tangitur,qu6d hoc ctimen nial
& ii fecus pwfumptum merit, nullum leficarum non eft mere Ecclefiafticum
fit &c irritum ipfo iurc.      . im6 potius cinile, propter damns, qu*
Poft leqmtur ad noftrum propofitu, infetuntur temporalia, turn etiam,quia
Veium fi hoc Epifcopus, vel eiusfeu leges fpeciales in punitioncm male/i-
capituli fede vacante delegato cum In- carum, quoad omnem viam punitionis
quifitore,ant Inquifitor cumaltero eo- editc cetnuntur. rundem,propter pramifia rrequeant ant Videtur denique.qnod ha:c via plu-nolnerint perfonalitcr conuenirc.poteft timum in exterminium malcncaru de-: Epifcopus,vel eins feu capituli fede va- feruiret,& in maximum iuuamcn ordi-cantcdelegatus Inqnifitoti,& Inqnifi- natium coram tremendo iudice, fbper tor Epifcopo vel cius delegato,feu fede diftrictum examcn quod exigemr.cum vacante.illi qui ad hoc fuerit pec capi-   tefte fcriptuta judicium duriflimum lis
qui prxlunt immineat. Etfectwdum banc differentiam ptocedemus, videlicet quôd iudex fecularis cognofccrc Sc iudicarc potcfl, vfque ad Ycntentiam diffinitiuam ad pecnitentiam, quam ab
Malcfict
tnlum deputatus.fuper illis committerc vices fuas , vel fuum (ignificarc per li-tcras confiiium & cbnfcufum.
Ex quo patct.qu&d licet in quinquc cafibus.vnus fine altero,m ttibus veto   miuuunum «u pu-mecnciam, quam at minima procedere poffit, quia tarnen   ordinatiis recipiet, fecus fuper fangui vims alceri vices fuas committere po-   neum, quam per fc feire potcft. teft,prxfcitiro quoad fententiam feren-dam.ideb & nos iioc per preefentes fä-cere decrcnimus aliis Inquifitoribus in fuis liniitibus remanentibus.
Ad argumenta- ergo refpondendo patct ex mxmiflis, ad fcx prima argumenta pro inquifitoribus militatiadeci-fio eft qubd eorü inquifitioni malefici & Sortilegi non videntnr fubiici. Ad alia autcm argumenta pro Diccccfanis, in cafn, quo & ipfi ä maleficarum in-quititiotic fe exonerare vcllcnt, Si ci-ivli iudieto rctinqnerCjpacec quod non
Summ.trium trail midertm.
VT ergo iudices tarn in foro Ec-clefiaftico.qu.im ciuili modosco-enofcendi, iudicandi, & fentcntiandf, femper in promptu habere valcant, confequenter circa tria přincipalitcí ptoccdendum eric. Primô quis modus tnchoandi proceJIiim fidei. Secundi,' quis modus contimiandi. Tettiô , qHis modus terminandi & fentenciandi in liac materia maleficarom.
E e   ^ Circa
jestliže se mu to zdá dobré, a v této věci ponecháváme vedení případu jeho vlastnímu svědomí, avšak nesmí zde být žádná nedbalost ve vyšetřování takových věcí ve způsobu, s nímž může souhlasit Bůh a spravedlnost, avšak takové čarodějnice musí být dány do vězení spíše kvůli trestu než kvůli vazbě, nebo musí být vystaveny mučení nebo být odsouzeny k nějakému trestu. A biskup může toto konat bez inkvizitora anebo inkvizitor bez biskupa, nebo, jestliže ani jeden z nich není ve svém úřadě, mohou jejich zástupci jednat nezávisle jeden na druhém s ohledem na to, že jc nemožné, aby se setkali ke společnému konání během osmi dnu lhůty, v níž musí začít vyšetřování, avšak pokud zde není žádný platný důvod, pro který by se nemohli spolu setkat, konání bude nulitní a postrádající práva.
Tato kapitola dále podporuje naše stanovisko následně. Jestliže biskup nebo inkvizitor nebo jejich zástupci nejsou schopni nebo ochotni, z nějakého z důvodů, o nichž jsme se zmínili, se osobně setkat, mohou v jednotlivých případech přenést své povinnosti jeden na druhého anebo ještě potvrdit svou radu a svolení listinami.
Z toho je jasné, že dokonce i v těch
zitorovi zcela nezávislý, může inkvizitor pověřit biskupa, aby konal místo něj, zvláště pokud jde o vynesení rozsudku, a proto jsme se i my sami rozhodli konat podle tohoto rozhodnutí ponechávajíce ostatní inkvizitory v jiných krajích, aby činili, jak se jim to zdá být dobré.
Proto je v odpovědi na toto tvrzení jasné, že čarodějnice a kouzelníci nemusí být nutně souzeni inkvizitory. Avšak pokud jde o ostatní tvrzení, která se snaží umožnit příslušným biskupům, aby byli zbaveni souzení čarodějnic a ponechali je světskému soudu, je jasné, že to není v jejich případě tak snadné jako v případě   inkvizitorů. Neboť
v případě zločinu kacířství podle kanonického práva (c. abolendam & c. vergentis & c. excommůnicamus ut-rumque zvláště de haer.) je na církevním soudci, aby vyšetřoval a soudil, avšak na světském soudci, aby vynesl rozsudek a trestal, to je, když má být prolita krev, i když jinak je tomu s jinými tresty pokání.
Také se zdá, že pokud jde o kacířství čarodějnic, i když v případě jiných kacířství, mohou také diecézni soudci předat světskému soudu povinnost vyšetřovat a soudit, a to ze dvou důvodů, za prvé proto, že, jak jsme še zmínili v našich tvrzeních, zločin čarodějnictví není čistě církevním zločinem, ale je spíše světským zločinem, a to vzhledem k světským škodám, které čarodějnice páchají, a také proto, že pro řízení s čarodějnicemi jsou určeny zvláštní zákony.
Konečně, zdá se, že tímto způsobem se nejsnadněji zajistí vyhlazení čarodějnic a je tak dána ordinářům ta nejVětší pomoc před zrakem toho hrozného soudce, který, jak dokazují Písma, bude žádat ten nejpřísnější výčet od těch/kterým byly dány úřady, a ty bude také soudit nejtvrději. Podobně budeme vycházet z tohoto tvrzení, jmenovitě, že světský soudce může vyšetřovat a soudit takové případy a sám přitom konat v případě trestu, kdy má být prolita krev, avšak ukládání jakýchkoliv jiných trestů pokání přitom ponechá ordi-nářovi.
Shrnutí pojednání
Proto, aby soudci, ať církevní nebo světští, monli mít pohotovou znalost způsobů vyšetřování, souzení a odsuzování těchto případů, budeme pokračovat ve třech nlavních kapitolách. Za prvé, způsob zahájení řízení týkajícího se věci víry, za druhé, způsob vedení procesu a za třetí, způsob dovedení ho k závěru a vynášení rozsudku nad čarodějnicemi.
46/
Mallei Maleßcamm Pars III,
bus fufpicionibus poffit řudic.iri
Circa primum func quinque difTi-cultates. Priraó, quis inter trcs modos procedendo qui in iure tangnntur , fit niagis competens. Secundo, de numero teftium. Tettiö, an poifint compclli ad iurandum. Quarto, de conditione teftium. Quintö , an inimici C3pitales ad tcftificajuíím admitcantur.
Secunda pars continet quxftioncs vndecim. Prima qualiter teftes fint exa-minandi ,8c quod Temper quinque per» fonx debeant eííě praefentes. Item qualiter inaleficx fint interroganda; generaliter 8c particulariter, 8c erit ťexta in ordine libri: quia numerus mutatureö vt lector facilius reperiat materiam optatam. Secunda varia dubia dcclarat fuper refponfiones nega-tiuas, 8c quando fit incarceranda, Sc quando pro manifcltč deprehenfa in hxrcfi malcficarum. Tertia de modo capiendi malcficas. Quartade duobus, qwe poft captionem facienda funt iu-dici, & an deponentium nomina fint ei pwnifeftanda, & defenfioncs cum deputatione aduocati fin: concedendar. Sexta, quid faciet aduocatus , cum ipfi teftinm nomina uon publicantur,& vbi inimicitiam capitalem allegat coram iu-dice. Septima, qualiter iudex inimicitiam capitalem inueftigare habcat. O&aua, de his quae iudex habet ad-uettere , antcquam delatam tormentis exponát. Nona, de modo fententiandi ad quxftiones 8c tormenta. Dccima, fuper tornicntacontinuanda, 8c qualiter (int tormentandar. Sc decautelis & iignis contra maleficiumtacitutnitatis. Vndccima, fuper finales interrogatio-jies 8c cautelas a iudice obfetuandas.
Tertia pars continet primö quxftio-nes trcs , quas iudex debet aduertere, &ex quibusomnis fententia difliniti-ua debet procedere. Pf ima, an fuper exaraen candentis ferri poffit fenten-tiari. Secunda, de modo , quo omnis fententia eft ferenda. Tertia, ex qui-
qualiter fuper vnamquamquc fufpicio-nemdebeat fententiare. Demum fuper vkimam partem de viginti modis len-tentiandi, quarutn tredecini funt communes fuper omnem hxrefim, reliqui fpecialiter Super hxrefim malcficarun). Aft quia locis fuis patebunt, caufa brctiitatis hie non affignantur.
Qu&Jiio trim* fuper tnodum inchtxitdi precejfimi.
fit De secu.
fatoribus
QVÄriturergo primö , <mi* .. ,modns competens ad tnchoan-& jciaM. dum proceflum fidei contra malcficas.' "b"' i=»-Refpondetur : Cum inter trcs modos * "™m qui tangnntur.  Extra deaceufat. de mmatpat. (Jr i»(j$tißtu>». Et primus eft, quando aliquis accufat aliquem de cri-mine hxrefcos, vel fautoria corä iudi-ce,ofrcrcdo lllud fe probaturum,& in-fcribit fe ad pecnam talionis., nifi pro^ bet. Secundus modus, quando aliquis denunciat aliquc, ita tarnen quod non offat fe probaturum , nec vult faccre partem , fed diese quod denuticict zelo fidei , vel ratione fentcntix cx-communicationis latx perordinarium vel eius vicarium : aut ratione poena; temporalis, quam fecuiaris iudex fert contra non dcnunciantes.
Tercius modus per inquifitionem, hoc eft , quando non eft aliquis accu-fator vel denunciator, fed firma laborac in aliqua ciuitate vel loco quöd fine maleficx : Sc tunc iudex habet,non ad inftantiam partis , fed etiam ex officio procedere.
Idco aduertendum , quöiprimam modum proccdendi iudex non libenter admitcat : turn quia non eft in caufa f^jJJJf1* fidei vfitatus, nec etiam in caufa ma-«ccuf»re leficarum , qua: fua maleficia °ccultc"°°'£. exerccnt: tum etiam, quia eft accu-betu». fanti multu.ni periculofus, propter pecnam talionis , qua plcctecetur vbi in
proba
První část se zabývá pěti obtížemi. Za prvé, který ze tří způsobů řízení stanovených zákonem je ten nejyhod-nější. Za druhé, počet svědků. Za třetí, zda mohou být nuceni k přísaze. Za čtvrté, podmínky svědectví. Za páté, zda mohou svědčit smrtelní nepřátelé.
Druhá část obsahuje jedenáct otázek. Za prvé, jak maji být vyslýchání svědkové a zda má být vždy přítomno pět osob. Také jak mají být vyslýchaný čarodějnice, obecně i zvlášť a to by byla šestá otázka celé této části, ale změnili jsme číslování, abychom čtenáři usnadnili orientaci. Za druhé, různé pochybnosti jsou vyjasněny jako záporne odpovědi a kdy má byt čarodějnice uvězněna a kdy je považována za zjevně vinnou kacířstvím čarodějnictví. Za třetí, o způsobu držení čarodějnic. Za čtvrté, o dvou povinnostech vznikajících soudci po uvěznění a zda obviněnému mají být sdělena přísežných svědků a o podmínkách za nichž je advokátovi dovoleno vystoupit na obhajobu. Za šesté, jaká opatření má učinit advokát, jestliže mu nejsou známa jména svědků a když si přeje u soudce vznést námitku, že svědci jsou smrtelní nepřátelé uvězněného. Za sedmé, jak by měl soudce vyšetřovat podezření na takové smrtelné nepřátelství. Za osmé, věci, které musí soudce uvážit než vydá uvězněného na mučení. Za deváté, o způsobu odsouzení uvězněného k vyšetřování mučením. Za desáté, o způsobu provádění mučení a jak mají být mučeni a o opatřeních proti mlčeni na strano čarodějnice. Za jedenácté, o závěrečném výslechu a opatrnosti, kterou by měl soudce mít na zřeteli.
Třetí část sestává nejprve ze všech tří otázek zabývajících se věcmi, které musí vzít soudce v úvahu a na nichž závisí celý způsob vynesení rozsudku. Za prvé, zda muže být uvězněný vydán na zkoušku žhavým železem. Za druhé o způsobu, jakým mají být vynášeny všechny rozsudky. Za třetí, jaký stupeň podezření ospravedlňuje řízení a jaký druh rozsudku má být vynesen s ohledem na každý stupen pode-
zření. Konečně se zabýváme dvaceti způsoby vynášení rozsudku, z nichž třináct je společných pro všechny druhy kacířství a zbývající jsou určeny pouze zvlášť pro kacířství čarodějnictví. Avšak protože je o nich pojednáno na jejich místě, za účelem krátkosti zde nejsou vypočítávány.
Otázka první o způsobu zahájení řízení
První otázka tedy je, jaký je vhodný způsob zahájeni řízení ve věci víry proti čarodějnicím? Odpovídá se: Podle kanonického práva třemi dotyčnými způsoby (zvláště podle de aceusat., de nuncupat. & inqusitio-nis). Ten první je, když někdo před soudcem obviní nějakou osobu ze zločinu kacířství anebo z ochrany kacířů a nabídne, že to dokáže, přičemž se vystavuje trestu odplaty čili že bude vystaven stejnému trestu, jaký by náležel obžalovanému) v pokud v dokazování toho neuspěje. Druhý způsob je ten, že někdo označí osobu, avšak nenabídne, že své obvinění dokáže, a nechce se do této věci zaplést, avšak řekne, že tyto informacepředkládá z horlivosti víry anebo z důvodu trestu exkomunikace uloženém ordinářem nebo jeho zástupcem nebo z důvodu světského trestu uloženého světským soudem tomu, kdo o věci nepodá zprávu.
Třetí způsob zahrnuje vyšetřování, to je, když není žalobce ani informátor, ale obecně se ví, že v nějakém městě nebo na nějakém místě jsou čarodějnice a potom musí soudce konat, ne na příkaz nějaké strany, ale jednoduše z moci svého úřadu.
Zde je třeba poznamenat, že soudce by neměl ukvapeně připustit první způsob řízení. Kvůli jedné věci, a to že jeho pohnutky nejsou dány zájmy víry ani není příliš použitelný v případě čarodějnic, neboť ty své skutky páchají v tajnosti. Potom, opět, je takový proces plný nebezpečí pro žalobce z důvodu trestu odplaty, který na něj bude uvalen, jestliže svou obžalobu nedokáže. Potom, opět, je to velmi sporné.