1
Úvod do jazykovědy


2
Základní literatura
Čermák, František (2011): Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Praha: Karolinum
Ostrá, Růžena - Spitzová, Eva (1995, 1998): Úvod do studia románských jazyků, 4. vyd. Brno:
Masarykova univerzita.
Černý, Jiří (1996): Dějiny lingvistiky, Olomouc: Votobia.
Saussure, Ferdinand de (2007): Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia.

3
Jazyk
Systém symbolických znaků a pravidel jejich kombinování sloužící ke komunikaci, tj. přenosu
informací mezi minimálně dvěma účastníky.
Základní vlastnosti jazyka:
- znakový charakter
- systémový charakter

4
Obecná klasifikace jazyků
1. Jazyky lidské: a) přirozené
b) umělé (formální + mezinárodní)
+parajazyk (mimika, kinesika)
2. Jazyky živočišné: a) akustické
  b) kinesické

5
Komunikativní situace
               Kontext
     Kód

6
Komunikativní funkce jazyka (R. Jakobson)
1. Referenční
2. Expresivní / emotivní
3. Konativní / direktivní
4. Poetická
5. Fatická / kontaktová

7
Znakový charakter jazyka
Ferdinand de Saussure (1857-1913)
signe (znak)
signifiant (označující, forma)= "image acoustique"
signifié (označované, význam)
Stoikové (cca 3. stol. př. n. l.):  semeion, semainon, semainomenon (referent)
Aurelius Augustinus (4.-5. stol. n. l.): signum, signans, signatum.

8
Sémiotický trojúhelník (Ogden-Richards)


9
Teorie znaku
Charles Sanders Peirce – sémiotika
                               x
Ferdinand de Saussure – sémiologie
Typy znaků podle Peirce:
1) Ikony (vztah podobnosti – onomatopoia, piktogramy)
2) Indexy (příčinná souvislost, ukazatele)
3) Symboly (konvenční znaky)

10
Vlastnosti jazykového znaku
1. Arbitrárnost
2. Diskrétnost
3. Lineárnost
4. Duálnost (Dvojí artikulace jazyka – Martinet)
5. Sémantičnost (funkčnost)
6. Kulturní a tradiční přenosnost
7. Stabilnost (neproměnlivost)
8. Produktivnost
9. Reflexivnost (metajazyková funkce)
10. Prevarikace

11
Systémový charakter jazyka
- Jazyk jako systém (hierarchická struktura)
- Langue (jazyk) x parole (promluva)
- Vztahy paradigmatické (in absentia – mluvím, mluvíš, mluví...)
- Vztahy syntagmatické (in praesentia – mluvím česky)

12
Jazykové roviny (plány)
1. Foneticko-fonologická: fonetika, fonologie
2. Morfologická: morfologie (flexe x derivace)
3. Lexikálně-sémantická: lexikologie, sémantika
4. Syntaktická: syntax
5. Textová: textová gramatika
Horizontální členění:
1. Geografické (dialekt x interdialekt)
2. Funkční (spisovný, mluvený, profesní, argot)

Jazykověda a její vymezení
Místo lingvistiky mezi ostatními vědami:
Sémiotika, kognitivní věda, sociologie, psychologie, filosofie, literatura
Interdisciplinární studium (sociolingvistika, psycholingvistika, etnolingvistika...)
Lingvistika x filologie (studium textů: jazyk + literatura + dějiny a kultura)

Jazykověda - metodologie
Studium jazyka metodou analýzy jazykového materiálu (promluv – parole).
Analýza jazykových dat:
1) segmentace jednotek
2) určení jejich vztahu a hodnoty (funkce)
3) klasifikace na základě jejich distribuce
4) zobecnění výsledků
Problémy diskrétního pojetí lingvistiky: přechodové oblasti, graduální opozice (x binární +/-).
Řešení: teorie prototypů, fuzzy logika (neostré hranice, pozvolné/graduální přechody)

Jazykověda a její členění
Jazykověda 1) teoretická a) synchronní
                          b) diachronní
                 2) aplikovaná
+ Obecná lingvistika (Teorie jazyka)
Synchronní studium více jazyků – kontrastivní
Diachronní studium více jazyků  – komparativní

Teoretická jazykověda
Jeden jazyk
–strukturalistická koncepce
–korpusová/kvantitativní metoda
–konkrétní obor (hispanistika, bohemistika...)
Více jazyků
–bi/multilaterální (kontrastivní)
–obecná (univerzálie, typologie)

Aplikovaná jazykověda
- Lexikografie
- Výuka jazyků (učení cizího jazyka nebo výuka jazyka pro cizince)
- Překladatelství a tlumočnictví
- Péče o jazyk, jazyková politika a plánování (preskriptivní/normativní přístup x deskriptivní)