1 Úvod do jazykovědy 2 Základní literatura Čermák, František (2011): Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Praha: Karolinum Ostrá, Růžena - Spitzová, Eva (1995, 1998): Úvod do studia románských jazyků, 4. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Černý, Jiří (1996): Dějiny lingvistiky, Olomouc: Votobia. Saussure, Ferdinand de (2007): Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia. 3 Jazyk Systém symbolických znaků a pravidel jejich kombinování sloužící ke komunikaci, tj. přenosu informací mezi minimálně dvěma účastníky. Základní vlastnosti jazyka: - znakový charakter - systémový charakter 4 Obecná klasifikace jazyků 1. Jazyky lidské: a) přirozené b) umělé (formální + mezinárodní) +parajazyk (mimika, kinesika) 2. Jazyky živočišné: a) akustické b) kinesické 5 Komunikativní situace Kontext Kód 6 Komunikativní funkce jazyka (R. Jakobson) 1. Referenční 2. Expresivní / emotivní 3. Konativní / direktivní 4. Poetická 5. Fatická / kontaktová 7 Znakový charakter jazyka Ferdinand de Saussure (1857-1913) signe (znak) signifiant (označující, forma)= "image acoustique" signifié (označované, význam) Stoikové (cca 3. stol. př. n. l.): semeion, semainon, semainomenon (referent) Aurelius Augustinus (4.-5. stol. n. l.): signum, signans, signatum. 8 Sémiotický trojúhelník (Ogden-Richards) 9 Teorie znaku Charles Sanders Peirce – sémiotika x Ferdinand de Saussure – sémiologie Typy znaků podle Peirce: 1) Ikony (vztah podobnosti – onomatopoia, piktogramy) 2) Indexy (příčinná souvislost, ukazatele) 3) Symboly (konvenční znaky) 10 Vlastnosti jazykového znaku 1. Arbitrárnost 2. Diskrétnost 3. Lineárnost 4. Duálnost (Dvojí artikulace jazyka – Martinet) 5. Sémantičnost (funkčnost) 6. Kulturní a tradiční přenosnost 7. Stabilnost (neproměnlivost) 8. Produktivnost 9. Reflexivnost (metajazyková funkce) 10. Prevarikace 11 Systémový charakter jazyka - Jazyk jako systém (hierarchická struktura) - Langue (jazyk) x parole (promluva) - Vztahy paradigmatické (in absentia – mluvím, mluvíš, mluví...) - Vztahy syntagmatické (in praesentia – mluvím česky) 12 Jazykové roviny (plány) 1. Foneticko-fonologická: fonetika, fonologie 2. Morfologická: morfologie (flexe x derivace) 3. Lexikálně-sémantická: lexikologie, sémantika 4. Syntaktická: syntax 5. Textová: textová gramatika Horizontální členění: 1. Geografické (dialekt x interdialekt) 2. Funkční (spisovný, mluvený, profesní, argot) Jazykověda a její vymezení Místo lingvistiky mezi ostatními vědami: Sémiotika, kognitivní věda, sociologie, psychologie, filosofie, literatura Interdisciplinární studium (sociolingvistika, psycholingvistika, etnolingvistika...) Lingvistika x filologie (studium textů: jazyk + literatura + dějiny a kultura) Jazykověda - metodologie Studium jazyka metodou analýzy jazykového materiálu (promluv – parole). Analýza jazykových dat: 1) segmentace jednotek 2) určení jejich vztahu a hodnoty (funkce) 3) klasifikace na základě jejich distribuce 4) zobecnění výsledků Problémy diskrétního pojetí lingvistiky: přechodové oblasti, graduální opozice (x binární +/-). Řešení: teorie prototypů, fuzzy logika (neostré hranice, pozvolné/graduální přechody) Jazykověda a její členění Jazykověda 1) teoretická a) synchronní b) diachronní 2) aplikovaná + Obecná lingvistika (Teorie jazyka) Synchronní studium více jazyků – kontrastivní Diachronní studium více jazyků – komparativní Teoretická jazykověda Jeden jazyk –strukturalistická koncepce –korpusová/kvantitativní metoda –konkrétní obor (hispanistika, bohemistika...) Více jazyků –bi/multilaterální (kontrastivní) –obecná (univerzálie, typologie) Aplikovaná jazykověda - Lexikografie - Výuka jazyků (učení cizího jazyka nebo výuka jazyka pro cizince) - Překladatelství a tlumočnictví - Péče o jazyk, jazyková politika a plánování (preskriptivní/normativní přístup x deskriptivní)