1 Úvod do jazykovědy Klasifikace jazyků 1) Genetická / genealogická klasifikace Kritérium příbuznosti jazyků (společný prajazyk) 2) Typologická klasifikace Základní typy jazyků podle strukturálních rysů 3) Areální / geografická klasifikace Kritérium geografického rozložení jazyků 4) Sociolingvistická klasifikace Podle počtu mluvčích jazyků Genetická klasifikace jazyků Jazykové rodiny > větve > skupiny (>podskup.) Klasifikační problémy: Rozlišení jazyků a dialektů Ohrožené a vymřelé jazyky Izolované (nezařaditelné) jazyky Genetická klasifikace jazyků 1) Rodina indoevropských jazyků (cca 2 mld. mluvčích) A) Větev evropská. Skupiny: a) Baltské (litevština, lotyština) b) Slovanské (záp.: čeština, slovenština, polština; jižní: slovinština, srbochorvatština, bulharština, makedonština; vých.: ruština, ukrajinština, běloruština) c) Germánské (sev.: islandština, norština, švédština, dánština; záp.: angličtina, němčina, holandština; mrtvé: gótština, vandalština) Genetická klasifikace jazyků 1) Rodina indoevropských jazyků A) Větev evropská. Skupiny: d) Keltské (gaelština, velština...) e) Italické (mrtvé: oskičtina, umberština, latina > podskupina románských jazyků – viz dále) f) Řečtina g) Albánština h) Arménština i) Další vymřelé jazyky (etruština, dáčtina...) Románské jazyky 1) Španělština 2) Portugalština 3) Francouzština 4) Italština 5) Rumunština 6) Okcitánština 7) Katalánština 8) Rétorománština 9) Dalmatština (mrtvý jazyk) nebo moldavština 10) Sardština Románské jazyky Genetická klasifikace jazyků 1) Rodina indoevropských jazyků B) Větev asijská. Skupiny: a) Indické (hindština, urdština, bengálština, romština...; mrtvé: sanskrt, védština...) b) Íránské (perština, kurdština, afghánština/paštu...) Genetická klasifikace jazyků 2) Rodina tibetočínských jazyků (přes 1 mld. mluvčích) Skupiny: a) čínština (více jazyků) b) tibeto-barmské (tibetština, barmština...) 3) Rodina afrických jazyků (přes 700 mil. mluvčích) Více skupin, příklady jazyků: svahilština, zuluština, rwanda... Genetická klasifikace jazyků 4) Rodina semitohamitských jazyků (přes 200 mil. mluvčích) Skupiny: a) semitské (arabština, hebrejština, amharština + mrtvé, např. aramejština, féničtina) b) hamitské (egyptština: kopština+staroegypt.; berberské: tuaregština; kušitské: somálština) Genetická klasifikace jazyků 5) Rodina austronéských jazyků (přes 200 mil. mluvčích) Skupiny: a) západní /indonéské (malajština, indonéština, jávština...) b) východní / oceánské (fidži, tahitština...) Genetická klasifikace jazyků Další jazykové rodiny 6) Drávidské (např. tamilština) 7) Altajské (turecké: např. turečtina, tatarština, uzbečtina; mongolské: např. mongolština; mandžusko-tunguzské: mandžuština) 8) Austroasijské (např. khmerština) 9) Thajské (např. thajština, laoština) 10) Uralské (ugrofinské: např. finština, estonština, maďarština; samojedské) 11) Kavkazské (gruzínština, čečenština, inguština...) Genetická klasifikace jazyků Další jazykové rodiny 12) Americké indiánské (severoamer.: např. navaho, krí, mohikánština; přechodné: majské, nahuatl, araukánština; středoamer.: zapotec; jihoamer.: kečua, aymara...) 13) Papuánské (indicko-pacifické, mnoho jazyků) 14) Australské (mnoho skupin a jazyků) 15) Izolované (např. japonština, korejština, baskičtina) 16) Vymřelé blízkovýchodní a středomořské (např. iberština, sumerština, minojština apod.) Genetická klasifikace jazyků Pidgin a kreolština Pidgin – kontaktní, mezinárodní pomocný jazyk (zjednodušená gramatika, elementy více cizích jazyků, hlavně angl., fr., čínština – např. Nová Guinea, Afrika, Asie) Kreolština – pidgin > mateřský jazyk (např. Jamajka, Haiti, Réunion, Seychely) Typologická klasifikace jazyků S přihlédnutím k charakteristikám více jazykových rovin (fonologická, morfologická – flexe, syntaktická – slovosled) Typologie podle Skaličky (původně již W. von Humboldt): Jazyky: 1) izolační, 2) aglutinační, 3) flektivní, 4) introflektivní, 5) polysyntetické Typologická klasifikace jazyků 1) Izolační jazyky – vyjadřování gram. funkcí pomocnými slovy (angl., čínština). Pevný slovosled, často melodický přízvuk. 2) Aglutinační jazyky – vyjadřování gram. funkcí afixy, každý z nich jen jednu funkci (turečtina, maďarština). Příklad: tur. ev (dům) ev-ler (domy) ev-ler-in (genitiv pl. domů). Bez shody mezi subst. a adj. 3) Flektivní jazyky – akumulace více gram. funkcí v jednom afixu (např. stroj > stroj-ů = genitiv+plurál) nebo více afixů stejná funkce. (latina, čeština...). Volný slovosled, shoda. Typologie podle Skaličky (původně již W. von Humboldt): Jazyky: 1) izolační, 2) aglutinační, 3) flektivní, 4) introflektivní, 5) polysyntetické Typologická klasifikace jazyků 4) Introflektivní jazyky – vyjadřování gram. funkcí alternacemi kořenu slova (arabština, hebrejština). Příklad: arab. KTB: kátib (spisovatel), kitáb (kniha), kutub (knihy), maktaba (knihovna). Ale také evr. jazyky: man >men, Mutter > Mütter 5) Polysyntetické jazyky – vyjadřování gram. funkcí kombinacemi plnovýznamových slov a slovosledem (některé indiánské a eskymácké jazyky), obecněji tvoření mnoha složenin (např. němčina). Příklad gram. funkce plnovýzn. slova: indonéština (orang – člověk > orang orang - lidé) Areální/geografická klasifikace jazyků Makroareály: 1) Evropa 2) Přední Asie a severní Afrika (arabština, islám) 3) Indie a Indonésie (sánskrt, hinduismus, buddhismus) 4) Východní Asie (čínština, konfucianismus, buddhismus) 5) Amerika 6) Austrálie 7) Ostatní Afrika Ferdinand de Saussure (1857-1914) Ženeva, rodina s vědeckou tradicí a francouzským původem (hugenoti) Už od dětství zájem o jazyky (původ jazyků, sanskrt) Studium fyziky a chemie na Ženevské univerzitě, kromě toho studium filosofie, dějin umění, latiny a řečtiny, vliv Franze Boppa (Srovnávací gramatika) 1876 – odchod do Lipska, centra formující se mladogramatické školy (Brugmann, Osthoff), studium lingvistiky Ferdinand de Saussure (1857-1914) Pojednání o systému samohlásek v indoevropských jazycích (1878) – odpor mladogramatiků O užívání absolutního genitivu v sanskrtu (1880) – disertační práce Od r. 1881 – působení v Paříži (komparativní gramatika), ve 24 letech profesorem gótštiny a staré němčiny. Po 10 letech návrat do Ženevy, profesor obecné lingvistiky. 1907-1911 – cyklus kurzů obecné lingvistiky, základ jeho nejslavnějšího díla (vydáno posmrtně na základě poznámek Saussurových žáků: Charles Bally + Albert Séchehaye). 1916 – Kurs obecné lingvistiky Kurs obecné lingvistiky (základní pojmy) - Synchronní x diachronní přístup - Langue x parole - Jazyk = systém - Syntagmatické x asociativní vztahy - Teorie jazykového znaku: signifiant x signifié - Arbitrárnost, lineárnost, diskontinuita znaku - Sémiologie Kurs obecné lingvistiky Úvod Dějiny lingvistiky: 3 etapy (gramatika, filologie, „pravá“ lingvistika – komparativní a historická metoda) Úkoly lingvistiky (popis všech jazyků a jejich vývoje, rekonstrukce prajazyka; odhalení zákonitostí v jazyce; vymezení jazykovědy) Předmět studia lingvistiky (langue x parole; lingvistika jako součást sémiologie) Systémy písma (ideografické x fonetické) Fonologie (= dnešní fonetika, synchronní x fonetika - historická) Kurs obecné lingvistiky I. Obecné principy: jazykový znak a jeho charakteristiky – arbitrárnost a lineárnost; synchronní a diachronní lingvis-tika – význam synchronního přístupu. II. Synchronní lingvistika: hodnota jazykových jednotek v rámci systému; syntagmatické a asociativní/paradigma-tické vztahy. III. Diachronní lingvistika (primární předmět zájmu: hláskový vývoj + gramatika a slovní zásoba; vliv analogie) IV. Geografická lingvistika V. Otázky retrospektivní lingvistiky. Závěr: retrospektivní metoda, rekonstrukce slov Kurs obecné lingvistiky Jediným a pravým předmětem lingvistiky je jazyk uvažovaný sám o sobě a pro sebe. La linguistique a pour unique et véritable objet la langue envisagée en elle-même et pour elle-même.