1 Úvod do jazykovědy Renesance a humanismus Itálie – 14. stol., jinde 15.-16. stol. Úpadek teologie, rozvoj exaktních věd Zájem o národní a starobylé jazyky 1440 – vynález knihtisku (J. Gutenberg) 1453 – dobytí Konstantinopole Turky Reformace (16. stol. – překlady Bible do národních jazyků: W. Tyndale – angl., M. Luther – něm., J. Palsgrave – franc., kralický překlad: 1579-93) Gramatiky a pojednání o jazyce Antonio de Nebrija (1492): Arte de la lengua castellana Lorenzo Medicejský (1495): Le regole della lingua fiorentina John Palsgrave (1530): Éclaircissement de la langue françoyse Jacques Dubois (1531): In linguam gallicam isagoge Juan de Valdés (1535): Diálogo de la lengua Fernão de Oliveira (1536): Gramática da Linguagem Portuguesa Louis Meigret (1548): Trette de la grammere françoeze 17. století Racionalismus (vliv logiky, matematiky), empirismus. 1635 – Francouzská akademie (Richelieu), akademický slovník až 1694. 1660 – Gramatika z Port-Royal (klášter v Saint-Germain, jansenismus). Antoine Arnaud, Claude Lancelot. Pokus o univerzální gramatiku, předchůdce strukturalismu a generativismu (slovosled, větná struktura, obsah a rozsah pojmů: compréhension x extension) Gramatiky exotických jazyků: japonština, perština, guaraní. 17.-18. století 17. století – pokračování Zájem o původ jazyků: stále monogenetická teorie Bernardo de Aldrete: De origen y principio de la lengua castellana Gilles Ménage: Origines de la langue françoise, Origini della lingua italiana. Charles du Cange: Glossarium ad scriptores mediae et infimae latinitatis. 18. století Racionalistické gramatiky (vliv Gramatiky z Port-Royal) Nicolas Beauzée (1767): Grammaire générale ou exposition raisonnée des éléments nécessaires du langage, pour servir de fondement à l’étude de toutes les langues 1751-1772 Encyklopedie Encyklopedie (1751-1772) Denis Diderot Jean le Rond D'Alembert Étienne de Condillac: Essai sur l’origine des connaissances humaines Pojednání o původu jazyka Jean-Jacques Rousseau (1712-1778): Essai sur l'origine des langues (Esej o původu jazyků) Johann Gottfried Herder (1744-1803): Abhandlung über den Ursprung der Sprache (Pojednání o původu jazyka – 1772) Giambattista Vico (1668-1744): Scienza nuova (Nová věda – 1725). 3 etapy vývoje: věk bohů > hrdinů > lidí. William Jones (1746-1794): 1786 - Přednáška o příbuznosti indoevropských jazyků (Kalkata) 1795 École nationale des langues orientales vivantes Friedrich Schlegel (Über die Sprache und Weisheit der Indier, 1808) – Vědecká lingvistika -19. stol. Srovnávací historická gramatika Romantismus – zájem o historii, o exotické jazyky, studium sanskrtu. Rasmus Rask (1787-1832) Zkoumání původu staré norštiny či islandštiny (1818) Franz Bopp (1791-1867) Průkopník srovnávací metody v jazykovědě. 1833-52 – Srovnávací gramatika sanskrtu, staré perštiny, řečtiny, latiny, litevštiny, gótštiny a němčiny. Jakob Grimm (1785-1863) Zakladatel historické gramatiky Německá gramatika (1819) Grimmův zákon o posunu hlásek (Lautverschiebung) Kap. Von den Buchstaben (1822) Von den Lauten (1840) Posun hlásek u germ. jazyků p > f ř.:πούς (pūs), lat.: pēs, pedis, sanskrt.: pāda, lit.: pėda x angl.: foot, něm.: Fuß, gót.: fōtus, island.: fótur, dán.: fod, nor., švéd.: fot k > x (x > h) ř.: κύων (kýōn), lat.: canis, ir.: cú x angl.: hound, něm.: Hund, nizozem.: hond, gót.: hunds, island.: hundur, dán., nor., švéd.: hund d > t ř.: δέκα (déka), lat.: decem, sanskrit: daśan, ir.: deich, rus.: десять, lit.: dešimt ; x angl.: ten, nizozem.: tien, gót.: taíhun, island.: tíu, dán., nor.: ti, švéd.: tio. Wilhelm von Humboldt (1767-1835) O srovnávacím studiu jazyka s ohledem na různé etapy vývoje jazyka (1820) O vzniku gramatických forem a jejich vlivu na rozvoj myšlení (1822) O rozmanitosti stavby lidského jazyka a jejím vlivu na duševní vývoj lidstva (1836) Vztah mezi jazykem a pohledem na svět (Weltansicht) Jazyk: energeia x ergon Vznik romanistiky Friedrich Diez (1794-1876) – zakladatel romanistiky (oficiální rok vzniku romanistiky – 1836) 1836 Gramatika románských jazyků 1853 Etymologický slovník románských jazyků Druhá generace komparativistů August Schleicher (1821-1868) Lingvistika jako přírodní věda Jazyk = živý organismus Aplikace evoluční teorie Stammbaumtheorie Hledáni prajazyka (Ursprache) Kompendium srovnávací gramatiky indoevropských jazyků (1861-62) Darwinova teorie a jazykověda (1863) Stammbaumtheorie Vlnová teorie Johannes Schmidt (1804-1901) Žák A. Schleichera Příbuznost indoevropských jazyků (Die Verwandtschaftsverhältnisse der indogermanischen Sprachen – 1872) Wellentheorie Mladogramatická škola (Junggrammatiker) Karl Brugmann, Herman Osthoff, August Leskien Morfologická zkoumání v oblasti indoevropských jazyků (1878) Karl Verner – 1877 Výjimka z prvního posunu hlásek (Eine Ausnahme der ersten Lautverschiebung) – Vernerův zákon). Hermann Paul – 1880 Základy vývoje jazyka (Prinzipien der Sprachgeschichte) Absolutní platnost fonetických zákonů x vliv analogie (fr. amat > aime x amare >*amer) Romanisté mladogramatické školy Wilhelm Meyer-Lübke (Gramatika románských jazyků, Románský etymologický slovník, Historická mluvnice francouzského jazyka) Karl Nyrop (Historická gramatika jazyka francouzského) Ernst Gamillscheg (Etymologický slovník francouzského jazyka) Kritika mladogramatiků Georg Curtius Hugo Schuchard (O hláskových zákonech. Proti mladogramatikům) Graziadio Isaia Ascoli (Dei neogrammatici) Neudržitelnost principu absolutní platnosti hláskových zákonů; prakticky návrat k Schleicherovu pozitivismu (zájem téměř výhradně o fonetickou stránku jazyka), opomíjení psychické a individuální stránky jazyka. Georg Wenker – Jazykový atlas Německé říše (něm. dialekty – vyvrácení poučky o absolutní pravidelnosti hláskového vývoje). Dialektologie Georg Wenker (1852-1911) Jazykový atlas Německé říše (80.léta 19.stol.) Průkopník dialektologie a jazykového zeměpisu Graziadio Isaia Ascoli (1829-1907) zakladatel dialektologie. Saggi ladini, L´Italia dialettale. Rozpracoval a zavedl pojmy jazykový substrát, superstrát, adstrát. Jean-Pierre Rousselot (1846-1924) – zakladatel experimentální fonetiky, fr. dialektolog.