Notace znakových jazyků
Podzimní semestr 2019Jan Fikejs
Náplň předmětu
● Struktura a fungování českého znakového jazyka
● Popis znaků v průběhu staletí
● Rozklad promluvy v ČZJ na lexémy a fonémy
● Bébianův systém zápisu
● Stokoeho notační systém
● SignWriting
● HamNoSys
● Edimburský systém a zápis nemanuálních komponentů
Požadavky k zápočtu
● Účast na seminářích (2 neomluvené absence)
● Závěrečný test
Znakový jazyk
Vymezení znakových jazyků
Přirozené, autonomní a ustálené vizuálně-motorické jazyky, zpravidla užívané komunitou neslyšících.
Typologicky i teritoriálně různorodá skupina jazyků, zpravidla ustálených na úrovni národa či státu, nemusí
však být vázána na stát.
xnesystémové vizuálně-motorické prostředky,
xumělé vizuálně-motorických systémy,
xneautonomní systémy založené na vizualizaci audio-orálních jazyků,
xnesystémové skupiny přirozených gest a spontánně ikonické vizuálně motorické prostředky.
Přirozený vs. umělý jazyk
Přirozený jazyk - jazyk používaný určitým konkrétním společenstvím, komunitou, který slouží ke
komunikaci.
Umělý (plánovaný, zkonstruovaný, modelový) jazyk - jazyk, který nevznikl spontánně, ale utvořil jej
jeden autor nebo kolektiv odborníků
Jazyk vs. řeč
Jazyk - komunikační systém obecně.
Řeč - praktické uplatnění jazyka, promluva.
Jazyk x řeč - lingvistický a politický aspekt.
Znakový jazyk
Znaková řeč
Z. 155/1998, 384/2008 a další legislativa v našich podmínkách.
Znakový vs. znakovaný jazyk
Český znakový jazyk x znakovaná čeština.
Český znakový jazyk - přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými
vizuálně-pohybovými prostředky (tvarováním rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi
hlavy a horní části trupu) se základními atributy jazyka (znakovost, systémovost, dvojí členění,
produktivnost, svébytnost a historický rozměr). Jeho gramatika je zcela nezávislá na jakémkoliv
mluveném jazyce.
Znakový vs. znakovaný jazyk
Znakovaná čeština - využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně
artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány
jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka. Znakovaná čeština v taktilní formě může být
využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob, které ovládají český jazyk.
Znakové vs. mluvené jazyky
Znakové jazyky Audio-orální jazyky
vizuálně-motorické fonémy audio-orální fonémy
simultánní kódování primárně lineární kódování
ikonická motivace znaků výlučně arbitrární znaky
nižší počet lexikálních jednotek vyšší počet lexikálních jednotek
ontogeneze nepřímá (určující vliv
vrstevníků a školy)
ontogeneze přímá (mezigenerační
tradice)
Znakové vs. mluvené jazyky
Znakové jazyky Audio-orální jazyky
minoritní sociální postavení majoritní sociální postavení
užší škála ustálených stylů nahrazena
individ. variabilitou
zpravidla širší škála ustálených
stylistických útvarů
využití písemné formy je ojedinělé prestižnost spjata s existencí
písemnictví
Okruh uživatelů znakových jazyků
-Neslyšící (prelingválně, postlingválně neslyšící),
-nedoslýchaví,
-uživatelé kochleárních implantátů,
-slyšící.
Vývoj znakových jazyků
- Home sign:
znaky zaváděné pro individuální potřebu, zpravidla uvnitř rodiny složené ze slyšících a neslyšících.
Výsledkem obvykle pidžin (tedy nikoli jazykový systém), který se může stát jazykem prostřednictvím
kreolizace.
- Village sign language:
nejnižší úroveň přirozeného jazyka, dochází k mezigenerační kontinuitě, jež odpovídá teritoriálnímu
dialektu jedné obce u audio-orálních jazyků.
Vývoj znakových jazyků
-Community sign language:
vzniká expanzí village sign language na interdialekt nebo národní standard.
- Sign language family:
vzniká štěpením community sign language po administrativním dělení nebo napodobením (resp.
exportem) prototypu pro potřeby jiné komunity
Swedish SL
British SL
Spanish SL
French SL
German SL
Lyons SL
Armenian SL
Japanese SL
MudraIndo-Pakistani SL
Chinese SL
Adamorobe SL
Australian Aboriginal SL
Mayan SL
Martha's Vineyard SL
Plains Indian SL
Urubú-Kaapor SL
Turkish SL
Arabic SL
Fylogeneze a typologie znakových jazyků
Historicky doložené prototypy
British
SL
Spanish SL
French
SL Lyons SL Armenian
SL Japanese SL
Austraian Aboriginal
SL
Mayan
SL
Urubú-Kaapor SL
Turkish
SL
Arabic SL
FSL-based SL
BSL-based SL
JSL-based SL
Swedish
SL
German
SL
Chinese SL
Mudra
Indo-Pakistani
SL
GSL-based SL
Adamorobe
SL
Fylogeneze znakových jazyků
Vývoj znakových jazyků z prototypů
Geneze znakových jazyků v Evropě
Vývoj znakových jazyků v Evropě
Typologická klasifikace jazyků
Typologická diferenciace mezi znakovými jazyky je minimální.
Všechny znakové jazyky kolísají mezi analytickým a polysyntetickým morfologickým typem, s malými
vzájemnými rozdíly.
Znakovací prostor
Znakovací prostor – omezený prostor před tělem mluvčího - oblast vymezená anatomicky:
-vertikálně: temenem hlavy a pasem,
-horizontálně odzadu dopředu (sagitálně): rovinou hrudi a dosahem předloktí upažených rukou,
- horizontálně zprava doleva: dosahem pravého a levého předloktí upažených rukou.
Sdělení ve znakovém jazyce
Znakový jazyk využívá pro tvorbu sdělení dvou různých prostředků:
- část sdělení, která je produkována pohyby rukou, je částí manuální: - tvar ruky/rukou,
- místo artikulace,
- pohyb ruky/rukou,
- orientace dlaně a prstů,
- vzájemná poloha rukou,
- kontakt.
Sdělení ve znakovém jazyce
-Část sdělení, která je nesená pohyby obličeje (mimikou) a horní částí těla (hlavy a trupu), je částí
nemanuální:
-faciální (realizované ve tváři) – obočí, oči, nos, ústa, jazyk, zuby, tváře, brada,
-orální – artikulace rtů:
mluvní komponenty – pohyby rtu a/nebo úst, které jsou odvozeny z mluveného jazyka,
orální komponenty – pohyby rtu a/nebo úst, které nejsou odvozeny z mluveného jazyka,
- jiné - hlava, ramena, horní část trupu.
Manuální komponenty - parametry znaku
Změnou jednoho parametru znaku dochází ke změně významu znaku.
○ PŘÍTEL x VLASTNÍ (jiný tvar ruky),
○ VYCHOVÁVAT x POČASÍ (jiný tvar ruky),
○ ČEKAT x ŽÍT (jiný pohyb),
○ SPORT x ŘEDITEL (místo artikulace).
Nemanuální komponenty  
4 základní typy:
-operátor - gramatický operátor, který funguje po dobu artikulace nejčastěji jednoho výrazu, někdy
po dobu trvání věty či výpovědi (např. negace, zjišťovací otázka, doplňovací otázka, kladná
(souhlasná) věta),
-modifikace - modifikuje význam znaků, např. velikost, intenzita, rychlost,
-indikátor promluvy - reguluje tok promluvy, např. ověření souhlasu, porozumění, potvrzení,
-pocit - vyjadřuje subjektivní postoje znakujících k situaci, o které se komunikuje (např. odpor, hněv,
překvapení).
Typologie znaků
Manuální část znaku – kritéria:
1. počet rukou ve znaku 1-ruční znaky,
2-ruční znaky,
2. počet rukou, které jsou ve znaku v pohybu
- jedna aktivní ruka,
- obě aktivní ruce,
- jedna aktivní ruka - druhá pasivní (místo artikulace),
Typologie znaků
3. počet tvarů rukou ve znaku
- symetrické znaky – obě ruce totožný tvar,
- asymetrické znaky – každá ruka jiný tvar,
4. kontakt s tělem - s kontaktem,
- bez kontaktu ruky (rukou) s tělem,
5. kontakt rukou - vzájemný kontakt rukou, bez kontaktu,
6. složeniny - kombinující předešlé typy.
Děkuji Vám za pozornost.
Literatura
- PFAU, R., STEINBACH, M., WOLL, B. Sign Language: An International Handbook., Berlin/Boston: Walter de
Gruyter, 2012. ISBN 3110261324, 9783110261325
- SERVUSOVÁ, J., Kontrastivní lingvistika – český jazyk x český znakový jazyk., Praha: Česká komora tlumočníků
znakového jazyka, 2008. ISBN 978-80-87153-07-9
- KOHOUTOVÁ, J., KOMÁRKOVÁ, B., KOVÁČOVÁ, T., KUCHAŘOVÁ, L., PEŠOUTOVÁ, I., ŠEBKOVÁ, H.,
TIKOVSKÁ, L. Jazyk neslyšících. Co víme, co nevíme a co bychom měli vědět o českém znakovém jazyce., Praha: FF
UK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, 2005. Interní materiál (výzkumný záměr)
Literatura
- ČERMÁK, F. Jazyk a jazykověda., Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0154-0
- ČECHOVÁ, M., Řeč o řeči., Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2069-7
- MACUROVÁ, A., Dějiny výzkumu znakového jazyka u nás a v zahraničí., Praha: Česká komora tlumočníků
znakového jazyka, 2008. ISBN 978-80-87153-05-5
- OKROUHLÍKOVÁ, L., Slánská Bímová, P., Rysy přirozených jazyků. Český znakový jazyk jako přirozený jazyk.
Lexikografie. Slovníky českého znakového jazyka., Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, 2008.
ISBN 978-80-87153-47-5