1. Foném ve znakovém jazyce
OJ606 Fonetika a fonologie znakových jazyků
26.9.2019
Organizační info, cíle, obsah
• čtvrtek 16:00-17:10
• D33
• Na konci kurzu dokáží studenti strukturovat lexikální jednotku českého
znakového jazyka na jednotlivé parametry, rozumí roli fonému
v přirozeném jazyce a dokáže ji na konkrétním příkladu popsat.
• Kurz vzniká jako příprava pro nový studijní program Tlumočnictví
českého znakového jazyka (podzim 2020).
Literatura, zdroje dat
• Kapitola III. Phonology: SANDLER, Wendy a Diane C. LILLOMARTIN.
Sign language and linguistic universals. First published.
Cambridge: Cambridge University Press, 2006. (v ISu)
• Videa v ČZJ, slovník on-line http://www.dictio.info (MU, středisko
Teiresiás)
• Seznam bibliografie (v ISu)
Předpoklady, požadavky
úvodní kurz z fonetiky a fonologie
 prezence / účast
 reakce
 ústní zkouška
(data ze znakového jazyka, vysvětlit; z kapitoly Phonology učebnice)
Otázky?
Obsah hodiny: 1. Úvod
1. Úvod do ZJ (ČZJ): vybrané aspekty artikulace a percepce, historie,
uživatelé
2. Znakové jazyky jako přirozené jazyky
(dvojí členění, počátek lingvistického popisu)
3. Fonémy ve znakových jazycích
1. Úvod do ČZJ
• audio-orální jazyky (mluvené) vs. vizuálně-motorické jazyky (znakové)
příklady: OPRAVIT
KTERÝ
JMÉNO
lexikální významy gramatické významy
znakovací prostor ruce + obličej (mimika)+ tělo (naklonění)
manuální část nemanuální část
syntax
Uživatelé znakového jazyka
heterogenní skupina:
• neslyšící: nemohou (ani s kompenzací) přijímat akustické signály v takové
kvalitě, aby mohli užívat audio-orální jazyk
• preligvální (nemluví, čeština cizí jazyk) a postlingvální (ohluchlí)
• nedoslýchaví: mohou užívat audio-orální jazyk s obtížemi, k jejichž překonání
je třeba kompenzačních nástrojů
• uživatelé kochleárního implantátu
• slyšící: s osobními nebo profesními vazbami na komunitu
Fylogeneze znakových jazyků
• Typologicky jedna skupina
Vývoj z prototypů do současného stavu
Český znakový jazyk
• neexistuje kodifikace
• regionální členění: Čechy a Morava, dál podle silných komunit
neslyšících (Praha, Brno, Plzeň, České Budějovice, Hradec Králové,
Olomouc…)
• na lexikální úrovni velká rozrůzněnost:
BRATR – celá ČR BRATR – Čechy
ČERVEN – Brno a okolí ČERVEN - Morava
2. Lingvistický popis znakových jazyků
• dvojí členění jazyka:
jednotky, které nesou význam se dělí na jednotky, které nenesou
význam, ale jsou lingvisticky signifikantní  fonémy
• metoda minimálních párů: např. p-es vs. l-es
• až do 60. let 20. století:
nejmenší jednotky znakového jazyka jsou slova
Slovo v ZJ: holistická ikonická jednotka
Příklady:
PŘÍTEL ČAJ PROUDIT
Ikoničnost:
čínské písmo (oheň)
v ČZJ: OHEŇ
- přímý vztah nápodoby mezi objektem a jazykovým výrazem
- formálně nedělitelné jednotky, význam jako celek
Ikoničnost jako škála
PŘIPÍT SI
DŮM KOČKA
TĚSTOVINY KUCHYŇ
SÝRROZEJÍT SE
ikonické částečně ikonické neikonické (arbitrární)
OHEŇ
William Stokoe, 1960, Americký znakový jazyk
• rozdíly mezi znaky lze strukturně zachytit
• metoda minimálních párů, „objev“ fonémů
př. 1 a. PŘÍTEL b. VLASTNÍ
V čem se liší (manuální část)?
1. foném (parametr) znaku: tvar ruky
př. (2) a. ČEKAT b. UŽÍVAT_SI
V čem se liší (manuální část)?
2. foném (parametr) znaku: pohyb
př. (3) a. ČAJ b. SVÁTEK
V čem se liší (manuální část)?
3. Foném (parametr) znaku: místo artikulace
Fonetické varianty
tvar ruky: BRATR (varianta 1, varianta 2)
VIDĚT (varianta 1, varianta 2)
pohyb: JMÉNO (varianta 1, varianta 2)
ZASTAVIT (varianta 1, varianta 2)
místo: POŠTA (varianta 1, varianta 2)
Stokoe (1960): shrnutí
- zakladatel lingvistického popisu znakových jazyků
- rozlišuje 3 skupiny fonémů, které obsahuje každý znak (parametry
znaku): tvar ruky, místo artikulace, pohyb
• rozdíl v modalitách:
- mluvený jazyk: sekvence konsonantů a vokálů
- znakový jazyk: simultánní realizace tvaru, místa a pohybu
- později přidal: orientace ruky, nemanuální složka (víc částí)
(motivační) závěr
• redefinice fonologie v lingvistice:
- od zvukových vzorců (sound patterns) k obecné lingvistické struktuře,
která organizuje médium, přes které se daný jazyk přenáší
• fonologický výzkum znakového jazyka:
- přehodnocení základních pojmů disciplíny (foném, rysy a jejich
skupiny, segment, slabika…)
- oddělení teoretických konstruktů na univerzální pro PJ a specifické pro
danou modalitu