Co jsou uměnovědná studia?
Úvod do uměnovědných studií
Organizace studia a požadavky
Kde studovat?
Chodit na přednášky
Interaktivní osnova
Co studovat?
Projít prezentace DENNÍHO studia
Přečíst do ISU vožené texty ke studiuPřečíst do ISU vožené texty ke studiu
Přednášky
20.9. úvod, estetika
25.10. umění, estetický soud
22.11. znak, vkus, kritika
6.12. kultura
2
Organizace studia a požadavky
Zpracovat „text“ o aktuální uměnovědné problematice na jeden z dále
uvedených pojmů
Vybrat jeden pojem
Definovat tento pojem pomocí minimálně dvou zdrojů
Vybrat si aktuální téma s tímto pojmem související
Napsat na toto téma – úvahu, esej, referát, kritiku…
Celkový rozsah max. 4000 znaků včetně mezer;
Důsledně citovat zdroje, včetně těch z internetu
Zpracování probíhá v těchto termínech
Výběr: pojmu, tématu a základní literatury – do 8.11.2019 (formou příspěvku
do diskusního fóra, které bude založeno)
Předložení textu práce elektronicky prostřednictvím IS – do 5.1. 2020
(nebo do dřívějšího zkouškového termínu)
Závěrečná zkouška v podobě písemného testu ve zkouškovém období.
Organizace studia a požadavky
Pojmy k výběru pro zpracování semestrální práce
Umělecké dílo
Otevřené dílo
Funkce umění
Umělecká hodnota
Umělecká kritika
Masová kultura
Kulturní průmysl
Lidová kultura
Postmoderní kultura
Umělecká kritika
Vztah umělce a publika
Proměna vkusu
5
J. S. Bach… a
6
7
Uměnovědná studia
Estetika
Cultural StudiesObecná
teorie umění
Estetika
filozofická „nauka o krásnu“
název dal oboru Alexander Gottlieb Baumgarten (1714-
62) spisem Aesthetica z roku 1750
kolísá mezi teorií smyslového poznání, teorií krásna a
teorií umění
Obecná teorie umění
vyrůstá z empirické opozice vůči spekulativní filozofické
estetice
Max Dessoir a Emil Utitz – na počátku 20. století pojem
„allgemeine Kunstwissenschaft“
JaroslavVolek (Základy obecné teorie umění. Praha, 1968)JaroslavVolek (Základy obecné teorie umění. Praha, 1968)
také různé empiricky zaměřené přístupy k umění (např.
sociologie umění, psychologie umění)
Cultural Studies (kulturální studia)
Britský (strukturální) marxismus (kulturalismus)
Richard Hoggart
E.P.Thompson
RaymondWilliams, Culture and Society, 1958
Centrum pro současná kulturální studia, Birmingham, 1964
„od estetiky k antropologii“
Francouzský strukturalismus
Roland Barthes, Mytologie, 1957
Dialektika kulturních studií
Jonathan Culler, Krátký úvod do literární teorie, Brno 2002:
„...je hnací silou kulturních studií napětí mezi touhou znovu
objevit populární kulturu jako projev lidí či dát slovo kultuře
skupin stojících na okraji a studiem masové kultury jako
vnucované ideologie, jako represivní ideologické formace.“ (s.
54)54)
blízkost k mediálním a komunikačním studiím
zájem o populární kulturu
Co je věda?
Úvod do uměnovědných studií
Empirická věda a filosofie
Reálné či empirické vědy se odlišují od jiného druhu
vědeckého poznání, filozofie, v několika podstatných rysech:
1) jsou "empirické", tedy vysvětlují empirické empirickým
2) jsou tematicky redukované
3) jsou metodicky abstraktní
Ad 1) To znamená, že nevysvětlují empirické transcendentním (např. "bůh", "absolutní duch",
"idea", "samopohyb").
Ad 2) Resignují na zodpovězení řady otázek typu:"Proč jsme na světě?", "Jaký je rozdíl mezi
dobrem a zlem?", "Je sebevražda ospravedlnitelná jako řešení životní situace?".
Ad 3) Používají pro různé jednotlivé případy výzkumných metod, které jsou do značné míry
univerzální.Ve vědě není každý jednotlivý případ zpracováván specifickým přístupem, nýbrž je
užíváno typizovaných či "normovaných" postupů. Jednotlivý případ není předmětem zájmu sám
o sobě, ale jako prvek celé třídy jevů, jako reprezentant druhu, typu. Od jeho individuálních
vlastností se "abstrahuje", pokud je není možné "zobecnit" na množinu jevů".
Dělení věd
novokantovci – Windelband, Rickert
Vědy nomotetické (nomos = z řečtiny: zákon)
Vědy idiografické (idios = z řečtiny: zvláštní, dílčí; grafé = z
řečtiny: zaznamenávám, píši;)
v anglosaském prostřední podobná polarita mezi
sciences
humanities
Weberovo pojetí empirických sociálních věd
Sociální realita – hodnotové ideje – významné jevy
Empirická věda:
Musím se vyhnout hodnocení
Neobejde se bez vztahování k hodnotám
Nikdy nemůže být úkolem zkušenostní (empirické) vědy
zjišťovat závazné normy a ideály, aby z nich mohla
vyvozovat recepty pro praxi.
Empirická věda není s to nikoho naučit, co má, nýbrž
pouze to, co může a – podle okolností – to, co chce.
Estetický soud
Úvod do uměnovědných studií
18
19
20
Základní okruhy problémů
krása jako objektivní vlastnost předmětů
krása jako výsledek poznávacích schopností subjektu
krása jako výsledek funkčního vztahu předmětu k
lidským potřebám
Krása jako objektivní vlastnost
Pythagoras (570 – 510 př. Kr.)
Číslo, harmonie, řád
Zlatý řez (φ = 0,618)
22
Nejjednodušší poměry: intervaly (n+1/n)
23
24
Krása jako objektivní vlastnost
Platón (427 – 347 př. Kr.)
Idea dobra a krásy
Mimesis, dvojitá mimesis
Aristoteles (384 – 322 př. Kr.)
25
Aristoteles (384 322 př. Kr.)
Pozitivní mimesis
Uvolnění citů, Katarze (očista duše)
Středověk
sv.Augustin – unitas multiplex
sv.Tomáš Akvinský – integritas, harmonia, claritas
Estetický soud II. (Kant)
Úvod do uměnovědných studií
Co na to Kant? – a co Vy?
27
Co na to Kant? – a co Vy?
28
Co na to Kant? – a co Vy?
29
Novověk
René Descartes (1596 – 1650)
Immauel Kant (1724 – 1804) DUŠEVNÍ MOHUTNOSTI
Kritika čistého rozumu ROZUM
Regulativní ideje:
 nesmrtelná duše
 svoboda
30
 svoboda
 nekonečno, resp. Bůh
Kritika praktického rozumu VŮLE
Základy metafyziky mravů
„Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát
obecným přírodním zákonem.“
Kritika soudnosti (1790) SOUDNOST (CIT)
Estetický postoj – I. Kant
Nezainteresovaná (nezaujatá) libost:
Účelnost (bez účelu) – forma
Vnímání (a svobodná hraVnímání (a svobodná hra
představivosti a rozvažování)
Pocity (nezaujaté) libosti
(Estetický) soud – krásno
Estetický soud – I. Kant
ES je nezávislý na rozumu
ES je jedinečný, nelze jej dále zobecnit
ES nehodnotí „věc samu“ ale její formu